Takže blog se opět rozběhl. Samozřejmě jsem počítala s tím, že se někdy rozběhne, jen v posledních dnech moje naděje poněkud umírala. Založila jsem nový blog a věřte mi, že jsem o tom hodně přemýšlela. Ty předchozí roky, kdy nastaly podobné výpadky mě to ani nenapadlo, protože netrvaly takovou dobu, ale když začala tahle poslední odstávka, nebo tak nějak (netuším, jak to nazvat), přirozeně se mi v hlavě zrodil nápad, založit si blog někde jinde. Někde, kde bude fungovat.
Ještě ničemu jsem se tak dlouho a tak intenzivně nevěnovala jako tomuhle blogu. Myslím tím, den co den. Pravda, bylo tu pár přestávek, ale to jsem se věnovala druhému blogu, takže se to vlastně ani počítat nedá. Sama se divím, že mi to vydrželo tak dlouho.
Všechno, co dělám, se snažím neuspěchat a dávám si na čas. Ale tady ne, tady jsem doma každý den. I proto se mi nechce přecházet na jiný blog, kde bych si musela přiznat, že se mi po tom starém stýská. A opravdu by se to stalo. Po čase bych si to řekla. A pochopitelně i ze sobeckých důvodů. Nasbírala jsem tu úctyhodnou návštěvnost. Na slash mi to přijde až neskutečný. Mám tu stálý čtenářský klub, který dychtivě čeká na to, co přidám nového. A to nemluvím o tom kvantu materiálu, který se zde nachází. Přetáhnout to do nového blogu by byl očistec. I tím se zabývám několik posledních dnů. Myslím, že kdyby měl blogcézet možnost zálohování, jako třeba blogger, už tu nikdo není. Jsem přesvědčená o tom, že právě tohle spoustu lidí donutí skousnout hořkost z nefunkčnosti a zůstat.
Bohužel patřím mezi ty, kteří nechtějí být roztroušeni po celém internetu, i když to tak dneska už je. Mám několik e-mailů, několik profilů, dva facebooky atd... bože, ale mít tři blogy, to už asi fakt nezvládnu. Chtěla jsem už dávno ten druhý zrušit, ten co mám tady, ale nakonec jsem si ho nechala na testování designu.
Ani mně samotné se nechce začínat někde jinde. Od začátku. Ale co bych měla tedy dělat, abych neztrácela nervy i u činnosti, která mi má způsobovat radost?
Rozhodla jsem se, že stejně jako u povídek, kdy mi občas moc dobře radíte a posouváte mě dál, když už nevím kudy kam, vám hodím na hrb i tohle. Budu tak hnusná a vyžádám si od vás tuhle zodpovědnost :D Protože, celý tenhle blog už dlouho není jen o mně, ale je i o vás. Prostě si řekněte, kam se chcete dál vracet a já se podle toho zařídím. Musím vás ale upozornit, že pokud bych zůstala tady, budeme se všichni muset obrnit trpělivostí na další podobné výpadky. A to se obávám, že tomuhle poslednímu ještě není zdaleka konec.
Nebudu dávat anketu, prostě napište, co si o tom myslíte. Věřím, že už vás natolik znám, abych z toho dokázala vytušit, co vám bude bližší.
Moc díky, že jste věnovali čas tomuto článku. Jak už jsem napsala v úvodu k poslednímu přidanému dílu MH, jsem opravdu bezradná.