středa 30. října 2013

Song dne - Marry the Night


Dnešní čestné místo v rubrice Song dne si jistě zaslouží dárek od produkce seriálu Glee a Adama, postnutý na jeho Twitteru. Osobně mi tahle píseň moc k srdci nepřirosla, když ji zpívala LG, ale Adam jí dal takový nějaký atraktivnější háv a taky mi připadá plnější, což může dělat i jeho skvělý hlas. Samozřejmě nic proti LG nemám, spíš jí musím ještě poděkovat, že Adamovi poskytla už druhý song, který mu opravdu perfektně sedl.
Mimochodem, existuje pár coverů z Glee, které se mi líbí víc než originály a tenhle k nim ode dneška patří taky. Máte nějaký oblíbený song z Glee, který se vám líbí víc než originál? ;)

pondělí 28. října 2013

Jsi moje čokoláda 17.







Miro nechvátal. Nebo ne ve chvíli, kdy se mu vynořila před očima jejich loď, kotvící v přístavu. Nemělo smysl, aby běžel a bojoval s chutí někoho zabít, už to stejně nemělo smysl.
Než vstoupil na krátký, široký můstek, zvedl si před obličej znovu Jackův dopis. Papír se rozevlál v prudkém větru, tak jej chytil oběma rukama.

Miro. Vím, že ti budu připadat jako blázen, ale to já občas jsem. Znáš mě víc než kdokoliv jiný, tak to určitě pochopíš. Musím se teď vrátit do Německa. Aspoň do doby, než se bude natáčet moje scéna. Neboj se, já přijedu. Jednou jsem to Catherine slíbil, tak tam prostě budu. Ale do tý doby... bych byl rád sám. Odjíždím rovnou na letiště, nedělej si o mě starosti, vrať se na loď a užij si zbytek plavby. Věřím, že ti Millie bude ráda dělat společnost. A dárek pro mámu si nechám zatím u tebe, tak mi ho pohlídej. Nemusíš za ní jezdit, zavolám jí a všechno vysvětlím. Děkuju a měj se. Jack.

"Nejsi blázen, jsi pořádnej srab!" zavrčel Miro a schoval papír do dárkové taštičky. Věděl jistě, odkud řeka teče a kam a Jackův útěk ho přesvědčil o tom, jak silný je její proud. Asi to bral příliš na lehkou váhu, když si myslel, že se z toho Jack za chvíli dostane. Že se prostě za nějaké tři týdny nemohl do toho Američana zamilovat, ale teď už o tom nepochyboval. A jak to tak vypadalo, ten Američan se s Jackem na lodi předešlý večer setkal a možná mu řekl něco hodně ošklivého.
Měl to z Jacka vymámit, když ho tížilo podezření, že se něco stalo. Nechal se zavést na falešnou stopu. Uvěřil povídačce o dárku pro mámu a přitom Jack plánoval svůj útěk.

Rychle vešel do lodi, v recepci ukázal svou palubenku a pak zamířil do Jackova pokoje. Vzal odsud všechny jeho věci a přemístil je do své kajuty. Do poslední chvíle si zachovával chladnou hlavu, ale pak mu konečně došlo, že se zbylých šest dnů poplaví sám. Možná by mu neměla dělat společnost Millie, ale její kamarád, který tohle všechno způsobil.
Hodil zbytek Jackových věcí vztekle na křeslo a vyrazil z pokoje ven. Vzal to přes horní palubu, kde mu vítr vytahal vlasy z gumičky, ale tentokrát je přestal uhlazovat, jak míval ve zvyku. Řítil se kupředu s jasnou představou, co musí udělat, až na toho proklatého Američana někde narazí. Proběhl obchody, sály i fitness studia, prohledal bary. Doufal, že najde aspoň Millie, aby mu řekla, jaký má Adam pokoj. S pátráním skončil na přídi lodi, která se zrovna začala dávat do pohybu a oznamovala to velmi hlučnou sirénou. Miro si zacpal uši a čekal, dokud ten protivný zvuk nepřestane. Když mu někdo zaklepal na rameno, pořádně se lekl. A ještě víc, když se otočil a uviděl proti sobě toho, koho hledal poslední hodinu.

"Ahoj." pozdravil Adam nesměle. Miro se zhluboka nadechl, ale neodpověděl.
"Potřeboval bych mluvit s Ja...." nedořekl, jelikož mu na tváři přistála Mirova pěst. Rána ho odhodila o dva metry dozadu. Blonďák zatnul i druhou ruku a zaujal proti Adamovi typický bojový postoj. Nezapomněl přidat i vražedný pohled skrz přivřená víčka.
"Co jsem ti udělal, sakra?" chytil si černovlásek tvář. Jestli bude mít pod okem monokla, tak rozbrečí maskérku a Catherine ho zabije.
"To já nevím, co jsi udělal. Ale něco asi jo." zasyčel Miro navztekaně.
"Jak to myslíš?" zaúpěl Adam. Miro se proti němu napřáhl a vypálil mu další, tentokrát do brady. To už si černovlásek klekl na kolena. Od řídící stanice se k nim rozběhla dvojice mužů. Nejspíš ochranka.
"Co se tu děje? Jste v pořádku, pane?" sehnul se jeden z nich k Adamovi. Druhý zvedl ruku a donutil tak Mira, aby ustoupil.
"Jo, jsem v pořádku. To je mezi námi, jen jsme se nepohodli." koktal, jak ho bolelo mluvit. Ještě, že mu zůstaly všechny zuby. Ale čelist ho tedy bolela pekelně.
"Musíme vás požádat, abyste své spory řešili nějakou mírnější formou." zamračil se sekuriťák, co hlídal Adama.
"Chtěl bych vidět vás, kdyby vám šlo o jednu ženskou!" rozčílil se Miro. Muži z ochranky ztuhli a pak se s potutelnými úsměvy vydali zpátky ke svému stanovišti. Na tohle neměli co říct.

"Takže ty chceš Jacka pro sebe?!" zvedl se Adam pomalu ze země. Miro se přiškrceně zasmál a obrátil se k němu bokem.
"A ty zřejmě ne, když nebojuješ." řekl už vážně. Když se Adam pořádně narovnal, povolil pěsti a založil si ruce na prsou. Znovu už ho nezbije, tedy pokud si o to nebude koledovat. Jack se tímhle způsobem bránit nemohl, ale on byl přece jen o něco málo vyšší než Adam a taky měl víc svalové hmoty. Když už nemohl Jackovi pomoct jinak, musely přijít na řadu pěsti.
"Nemám proti tobě šanci." ohradil se Adam.
"Ale prosím tě. Měl bys, kdyby ti na něm záleželo."
"To není tvoje starost."
"Ne?" otočil se k němu Miro znovu čelem a spustil ruce podél těla. Adam se instinktivně přikrčil. "Neměl jsem čas ti to říct, protože jsem o vás nevěděl, ale kdybych mi o tobě Jack řekl dřív, dostal bys varování." zamračil se Miro.
"Varování?" zopakoval po něm Adam se staženým hrdlem.
"Jo. Něco v tom smyslu..." blonďák vypnul prsa a narovnal svá ramena ještě víc. "... ublížíš mu a zlomím ti čelist." dořekl s ledovým klidem.

"Ale on mi ublížil taky. S tebou!" nechtěl to Adam nechat jenom na sobě. Miro zavrtěl hlavou.
"Když to vezmu do důsledku, tu noc, kdy jsme byli spolu, jsi s Jackem nechodil. Protože jsi ho poslal do háje. Mohl by si pronajmout celej harém a tobě by do toho bylo houby."
"V tom případě se ale nemohl divit, že ho neberu jako kluka, ke kterýmu bych měl cítit úctu."
"Ty!" zvedl Miro sevřenou pěst do výšky. Adam ustoupil o krok dozadu.
"Pravda je taková, že..." čekal, až jeho protivník spustí ruku dolů a sám sklonil hlavu. "... že jsem to podělal, protože k němu cítím mnohem víc, než úctu. Ale dostal jsem strach, že bych mohl znovu naletět, i když to k němu pořád cítím."
"Co jsi udělal?" zeptal se Miro, tušíc nejhorší.
"On ti to neřekl?" zvedl k němu Adam nechávapé oči. Blonďák zavrtěl hlavou a dal si ruce do kapes.
"Byl jsem s ním včera ve vířivce a..."
"Co?" štěkl Miro.
"Sakra. Já myslel, že to víš, když si do mě třískal."
"Jack mi nic neřekl. Ale poznal jsem na něm, že se něco stalo. Co jsi mu provedl, mluv!" přistoupil k Adamovi blíž.

"Navrhl jsem mu..." Adam rychle spolkl to, co měl na jazyku a zadíval se do země na špičky svých bot. Asi už by měl přestat přikrášlovat svou nabídku a říct to tak, jak si to měl vysvětlit Jack. "Vlastně jsem mu nepřímo řekl, že je pro mě jenom děvka, se kterou si to rád občas rozdám." přiznal.
"Kristepane!" vydechl Miro. "Mám chuť tě zabít. Tady a teď!"
"Chtěl jsem se mu pomstít, jako on mně!" vyhrkl Adam. "I ty ses mstil, svýmu asistentovi. Není to tak?" udeřil na slabé místo.
"To není tvoje starost."
"Já vím. Jen... všichni jsme udělali chyby. Chci to napravit. Nebo se o to aspoň pokusit. Vím, že mě Jack asi nechce vidět, ale.."
"Jack tu není." odvětil Miro laxně.
"Cože?" přistoupil k němu Adam blíž. Na nějaký strach z Mirových pěstí v momentě úplně zapomněl.
"Odletěl do Berlína." oznámil mu blonďák.
"A tys ho nechal?" zhrozil se Adam.
"A co jsem měl dělat? Vytáhl mě ven, že chce mámě koupit dárek u Tiffanyho a tam mi zdrhnul."
"Ale.." zvedl Adam ruce v odmítavém gestu, jenže Miro ho přerušil.
"Bylo to jeho rozhodnutí a teď už vím, že pro něj měl důvod. Jak by si taky mohl tuhle plavbu užít s vědomím, že narazí na člověka, který ho vidí jen jako děvku?"
"Nikdy jsem to tak nemyslel."
"To je jedno, sakra. Je pozdě. Budeš to tu muset vydržet se mnou!" zamračil se Miro a s tím Adama opustil.

Adamovi se rozklepala kolena. Došel až k zábradlí a těžce se o něj opřel. Beznaděj, kterou cítil, mu vtlačila do očí slzy, jež se pokusil rychle zamrkat. I tak jich několik skanulo po jeho rozbolavělých tvářích. Neměl už strach o sebe, že by znovu podlehl, ale o Jacka, aby nepodlehl nenávisti vůči němu natolik, že by ho od něj nadobro odradila.
Mohlo se to stát. Zamilovali se do sebe za hodně krátkou dobu, proč by se Jack nemohl za tu dobu, co se neuvidí odmilovat?
A uvidí se ještě vůbec? Co když Jack zavolá Catherine, že natáčení ruší, aby si našla někoho jiného? Za tři týdny začínalo jeho turné, třeba se na celý film i na něj vykašle a konečně se bude věnovat přípravám. Pak se mu rozprchne po Evropě a oddálí jejich setkání o dalších několik měsíců.
Ne! Musí něco udělat hned, odstrčil se od zábradlí s novým odhodláním. Jenže stejně rychle se k němu zase vrátil. Dalších šest dnů neudělá vůbec nic, protože se z téhle lodi nedostane. Jedině, že by skočil přes palubu a zkusil plavat zpátky k přístavu. Nakoukl přes zábradlí dolů a zmocnila se ho úzkost. Byl asi podobně vysoko, jako kdyby si stoupl na střechu Capitolu. A ani voda místo betonu nebyla moc uklidňující.
Už teď byl přesvědčený, že ho to čekání zabije. Se svěšenými rameny se otočil k odchodu. Najde Mira a zkusí si s ním promluvit v klidu. Sám se mu nabídl, že mu bude dělat společnost, tak to spolu budou muset nějak těch šest dní přežít.

sobota 26. října 2013

Jsi moje čokoláda 16.





Adam za sebou třískl dveřmi a pak se zničeně posadil na postel. Na těle pořád cítil Jackovy ruce. Jako kdyby mu každý jeho dotek vypálil do kůže cejch viny. Ale ne Jackovy. Vlastní viny, které se právě dopustil. Neměl za ním chodit. Sledovat ho od jeho pokoje až do koupelny a tam ho svést. Jenže ho nic jiného nenapadlo. Chtěl se Jackovi pomstít, protože on se pomstil jemu, tím, že se vyspal s Mirem. Potřeboval mu to nějak vrátit, ale na to, aby šel třeba za Mirem a rozdal si to s ním, na to prostě neměl.
Bože, jak se teď Jack musel cítit? Nenáviděl ho? Zavrhl ho? Proč lidi dřív jednají, než přemýšlí? Kdyby ho aspoň tolik nepřitahoval. Rozmýšlel si svůj plán do poslední chvíle. Dokonce ho několikrát zavrhl, ale pak se posadil proti Jackovi do vířivky a bylo po legraci. Chtěl ho. A nic ho nemohlo zastavit.

Klepání na dveře ho vytrhlo z nebezpečných úvah a myšlenek. Měl by pustit Jacka z hlavy a soustředit se na to, jak vymyslet, aby s ním mohl dál spát, ale aby už mu nedupal po srdci.
"Dál!" zvolal ke dveřím. Do kajuty vstoupila Millie.
"Ahoj." pozdravila a pak si vedle kamaráda sedla na postel. Zeptala se přímo. "Mluvil jsi s ním?"
Adam přikývl, pak se ale zarazil a zavrtěl hlavou. Millie byla přesvědčená, že si chce Adam se svým bývalým promluvit o jejich vztahu a třeba ho i obnovit. Znovu se zastyděl za to, co provedl. Ona mu to určitě neschválí.
"Tak jo, nebo ne?" zvedla obočí.
"Jo i ne." pokrčil rameny a vstal. Byla moc blízko na to, aby jí dokázal lhát.
"Přijde mi jako v pohodě kluk a ten Miro taky. Svěřil se mi, že je zamilovanej do svýho asistenta, ale prý ho pořád tahá za nos. Chudák. Já aspoň věděla, na čem jsem." povzdechla si. Adam přivřel oči a zopakoval si v duchu, co právě řekla. Miro byl zamilovaný do svého asistenta, který ho pořád tahá za nos. Jemu to řekl přece taky, když se potkali náhodou v baru. Proč měl pocit, že Jack vlastně v Mirově intimním životě vůbec nefiguruje? Že to nalhává jen sám sobě, aby měl důvod se na něj zlobit?

"Tak jak jste to vyřešili? Připadal jsi mi nadšenej, když jsem ti řekla, koho jsem potkala. Ovšem, ty mi to popřeš, že?"
"Nadšenej?" nestačil se divit.
"Jo, přesně takovej. Myslím, že jsi byl zprvu dost nešťastnej, že jsem tě vytáhla na týden pryč z toho městečka, teď už je mi to jasný, ale když jsem ti řekla, že je tu i Jack, úplně jsi pookřál." dobírala si ho.
"Nepookřál jsem." skoro to slovo nevyslovil správně, jak se mu klepal hlas.
"Tak ne, to je fuk. A jak jste to vyřešili?" položila znovu první otázku.
"Nijak." vložil si Adam ruce do kapes a přešel ke dveřím. Ještě dál od Millie. Už teď ale na něm musela poznat, že jí lže.
"Jestli jsi s ním mluvil, k něčemu jste dojít museli."
"Já o tom prostě nechci mluvit, Mill." otočil na ní rozmrzelou tvář.
"Ne, většinou nechceš mluvit o věcech, za který se stydíš." trefila se do černého. Adam se nervózně ošil, jako kdyby ho něco štíplo. Dlouho se na svou kamarádku díval, než ze sebe vyplivl. "Dělal jsem to s ním ve vířivce."

Mladá žena vytřeštila oči a pak se jí rty rozjely do širokého úsměvu. Zvedla ruce, že zatleská, ale na poslední chvíli si to rozmyslela.
"Fajn. To bychom měli. Takže je všechno v pořádku."
"Není!" zaprskal Adam. "My... dělali jsme to, ale pak jsem ho odmítl. Řekl jsem mu, že mi může občas dát vědět, když si to bude chtít zopakovat, ale víc nic." vylil to ze sebe, jako zkaženou omáčku, která mu otravovala žaludek. Millie zamrkala a prudce vstala z postele.
"A peníze jsi mu tam nechal?"
"Cože?" zamrkal pro změnu Adam.
"No peníze za sex. Nebo zaplatil on tobě? Jak to teda máte? Máš ho rád, nebo si ho jenom vydržuješ jako děvku? Nebo on tebe?" sypala na něj jednu otázku za druhou.
"Přestaň." okřikl ji. "Řekl jsem ti, že o tom nechci mluvit, donutila jsi mě."
"A dobře jsem udělala, můj ty smutku. Obeznámil jsi mě s tím dost stručně, ale od začátku je mi jasný, že jsi do něj zamilovanej a že ti ublížil, tak jsi ho pustil k vodě. Pak jsem ho poznala a hlavně toho, se kterým tě měl podvést. Jestli to nebyl omyl, tak ať se tahle loď potopí. Ti dva jsou přátelé a ztratili nervy. Miro kvůli svýmu asistentovi a Jack kvůli tobě, protože jsi ho nechal. Jestli ti na něm aspoň trochu záleží, rozejdi se s ním a buď fér, už ho nevyhledávej, ale tohle fakt ne! Bože." rozohnila se. Adam se přikrčil u dveří. Millie asi pochytila něco od svého násilnického snoubence. Snad ho nechtěla praštit?

"Když on je hrozně sexy a já se nedokázal udržet, když jsem tam byl."
"A to mu nemůžeš říct tohle? Místo vokecávaček?"
"Nechci, aby mi znovu ublížil." povzdychl si Adam.
"Tak budeš ubližovat ty jemu, to jsi hrdina! Nejsi o nic lepší než on!" založila si ruce na prsou.
Jejich rozhovor se mu ani trochu nelíbil, protože Millie úspěšně útočila na jeho slabá místa. Poskytl jí jen málo indícií a přesto mu dokázala přeříkat jejich příběh do detailů. A nakonec jí to ještě potvrdil...

* * *

Miro přecházel po Jackově pokoji sem a tam. Blonďák ležel na posteli, natočený čelem ke stěně. Už deset minut se z něj vyšší muž snažil vypáčit aspoň nějaké slovo, ale dostal akorát tichý pozdrav, když do kajuty vstoupil. Od té chvíle bylo ticho.
"Co se mohlo, sakra stát, od chvíle, kdy jsi mě po večeři opustil? Jsou to sotva dvě hodiny." lamentoval Miro nad mladíkovou netečností. Protože už ho nebavilo chodit, sedl si do křesla u postele. Naklonil se, že kamaráda pohladí po vlasech, ale hned si to rozmyslel.
"Stavíme někde po cestě?" zeptal se zničeho nic Jack. Miro vystřelil z křesla a klekl si k němu.
"Bože, on mluví, to není možný!" zasmál se. Jack natočil hlavu a upřel na něj prázdné oči. Miro raději sklapl.
"Jestli někde stavíme? Proč?" nechápal tu otázku. Proč by měl parník někde stavět?
"Můžeš mi to, prosím, zjistit? Myslím, že bychom měli v nějakým přístavu stavět, určitě jsem to viděl někde napsaný." nebral Jack na vědomí Mirovu zmatenost.
"No, můžu, ale..."
"Děkuju." odpověděl Jack rychle a přetočil se zpátky, opět obličejem ke zdi. Miro zavrtěl hlavou a přivřel oči. Tohle začínalo být vážné. Jack musel zažít nějaký šok. Ale kdyby tu narazil na Adama, určitě by jeho oči nebyly tak prázdné. A jestli se pohádali, tak by byl třeba naštvaný, nebo smutný, jenže on se netvářil nijak.

Natáhl se k nočnímu stolku a zvedl sluchátko telefonu. Rychle zavolal na informace, kde mu sdělili, že loď bude stavět následující ráno v Bostonu, kde by měla setrvat do oběda a pak pokračovat v plavbě. Když zavěsil, oznámil získanou informaci Jackovi.
"V kolik ráno?" zeptal se blonďák tiše.
"Přibližně v osm. Jackie, co se děje?" naléhal na něj Miro znovu. Jack sebral poslední zbytky svých duševních sil a otočil se na přítele. Hodně se přemáhal, aby mu nezačaly slzy téct proudem. Rozhodl se. Už nikoho do svých problémů zatahovat nebude. Měl starosti sám se sebou a nechtěl, aby to odnášel ještě někdo jiný, tím, že o něj bude mít strach.
"Máma bude mít brzy narozeniny, nestihl jsem jí v New Yorku nic koupit. Napadl mě řetízek, nebo naušnice." zalhal. Jeho matka sice měla za nějaký měsíc narozeniny, ale dárek už měl dávno koupený z Německa.
"Na lodi jsou tři klenotnictví." podivil se Miro. Jack zamrkal. Věděl, že to s Mirem nebude lehké.
"I Tiffany?" zeptal se se staženým žaludkem.
"A co Cartier?" zkusil to Miro.
"Tiffany." odvětil Jack tak mile, jak jen dokázal. Miro nesměl mít podezření. A díkybohu si potvrdil, že na lodi není Tiffany klenotnictví.
"No, když na tom trváš." pokrčil vyšší muž rameny. "A můžu jít s tebou?" zeptal se hned. Jack cítil, jak se uvnitř celý třese. Hrozně nerad lhal a ještě svému nejlepšímu příteli. Tohle bude poprvé a naposledy, slíbil si.
"Samozřejmě, pomůžeš mi něco vybrat." donutil se k úsměvu.

Miro se zvedl z křesla a přešel ke kratší straně postele, aby na Jacka pořádně viděl.
"Zdáš se mi přešlej, jsi v pohodě?" i když už kamarádovi tuhle otázku položil nejmíň pětkrát, doufal, že teď by mohl být Jack otevřenější. Už s ním začal aspoň mluvit.
"Jsem unavenej. Byl jsem ve vířivce a příjemně mě unavila." vysvětlil mu Jack.
"To je škoda, těšil jsem se, že si půjdeme zatancovat." posmutněl Miro.
"Zítra půjdeme. Za to může ten let a vůbec... všechno jsme to zařizovali hrozně narychlo. Obdivuju tvůj elán." ušklíbl se Jack. I Miro, zdálo se, že je uvolněnější. Jack ho potřeboval dostat do nepodezíravého stavu a konečně to vypadalo, že by se Miro mohl chytit.
"Tak já tě nechám pořádně vyspat, ať si ráno čilej."
"Jenom si dám sprchu a zalehnu. Omlouvám se." Jack se donutil vstát, aby Mirovi naznačil, že se teď odebere do koupelny. Krátce se objali a pak Miro kajutu opustil.
Jack se vrátil k posteli a vysíleně se na ní posadil. Netušil, jak je předstírání namáhavé. Ještě nikdy nemusel hrát takové divadlo, jako před chvílí na Mira. I když... na Adama vlastně divadlo hrál taky. Vyspal se s Mirem a nedokázal mu to říct. Jenže, kdyby věděl, jaký Adam dokáže být hajzl, asi by mu to vykřičel do tváře hned ten den potom. Možná, že si zasloužil takové jednání, ale s bolestí, kterou cítil, se smířit nemohl. Nikdy to Adamovi neodpustí.

Ráno se oba muži vypravili na pevninu. Měli nějaké čtyři hodiny čas, aby našli Tiffany klenotnictví a vybrali pro Jackovu mámu ten správný dárek k narozeninám. Jack miloval šperky a jeho matka rovněž, ale nikdy si nepotrpěla na světoznámé značky. Jack věděl, že jakmile uvidí krabičku s logem Tiffany, nejdřív mu pořádně vynadá, aby za ní tolik neutrácel. Neměl v úmyslu kupovat další šperk, když už jeden z Německa přivezl, ale protože šel Miro s ním, nic jiného mu nezbývalo. Prostě ho dá mámě k Vánocům.

Strávili v obchodě skoro hodinu. Dostali občerstvení a malý salonek, kde si mohli pohovořit s klenotníkem a pořádně si prohlédnout šperky, které se Jackovi zdály vhodné. Nakonec vybral náhrdelník z bílého zlata, na kterém byl zavěšený přívěšek se safírem. Jeho máma milovala barvu safírů a šperk byl opravdu krásný, i Mirovi se líbil. Aspoň něco ho po těch několika dnech soužení potěšilo.
Pak šel vyřídit k pokladně platbu. Když zaplatil a schoval kartu do peněženky, zadíval se k salonku, kde zanechal Mira a pak znovu na klenotníka.
"Eh. Měl bych na vás takovou prosbu." řekl skoro šeptem.
"Jen směle do toho, mladý pane." pobídl ho sympatický čtyřicátník v černém obleku. Jack schoval krabičku s řetízkem pro mámu do malé dárkové taštičky a pak do ní přihodil dopis, který sesmolil předchozí večer.
"Mohl byste to předat mému příteli? Ale až odejdu a uvidíte mě nastoupit do taxíku." šeptl. Prodavač zaváhal jen na okamžik, než se chápavě usmál a přikývl.
"Rozumím. Samozřejmě to zařídím." poklonil se.
"Děkuju vám." usmál se i Jack a strčil ještě muži do ruky bankovku vděčného. Hned na to vyrazil ven a už od dveří začal mávat na projíždějící taxíky.

Musel odjet co nejdřív, aby ho Miro nemohl začít hledat a nezbylo mu nic jiného, než se vrátit na loď sám.
Tak zněl Jackův plán. Už se na parník, na kterém se plavil i Adam nevrátí.

Libster Blog Award


Vřelé díky Tomovi, který mě uvrtal do mně nic neříkající řetězovky Libster Blog Award :D
Teď už tedy zhruba vím, o co jde a dopředu se omlouvám těm, které po zveřejnění tohoto článku oslovím.

Tady jsou tedy pravidla. Akorát bych chtěla vědět, jestli to bude mít nějaký závěr, nebo jen zabíjím nudné odpoledne :D

1. Napiš deset věcí o sobě.
2. Odpověz na deset otázek, které napsal ten, co tě nominoval.
3. Napiš deset otázek pro ty, které nominuješ.
4. Nominuj pět blogerů/blogerek
5. Oznam to nominovaným!!

Znovu upozorňuji, že to nebyl můj nápad, takže veškeré připomínky směřujte na... prostě na toho, kdo to vymyslel :D

10 věcí o mně:
1. Ráda píšu fan fiction a jsem na to hrdá! :)
2. Vedu dva životy (legálně)
3. Miluju hudbu, jakoukoliv, pokud se dá poslouchat a má nápad.
4. Zbožňuju Adama Lamberta a Kamenashiho Kazuyu.
5. Nedokážu být víc jak dva dny bez sladkého. A víc jak čtrnáct dní bez sushi :)
7. Pokud každý den nevěnuju aspoň hodinu nějaké tvůrčí činnosti, tak jsem nesvá.
8. Jsem hypochondr :(
9. Miluju gaye!!
10. Nesnáším homofoby a vůbec všechny foby, kteří mají fóbie z odlišných lidí!!!

Otázky od Toma:
1.Obľúbený žáner literatúry?
Červená knihovna, historické romány, trochu fantasy.
2.Máš doma nejakých plyšky?
No jéje. A všichni mají jména :)
3.Názor na homofóbov?
Napsala jsem to nahoře. Nesnáším je a zároveň je mi jich líto.
4.Obľúbený citát?
K předposlednímu dílu Castaway jsem dala citát Woodyho Allena - Čas je vynález přírody, jak zabránit tomu, aby se všechno událo naráz - což je moc hezký citát, momentálně nejoblíbenější.
5.Máš nejaký sen?
Chtěla bych se podívat do Japonska, zažít aspoň jednou plavbu na zaoceánském parníku, setkat se osobně se svým idolem, vydat knížku oficiální cestou a ne na vlastní náklady :), nazpívat znělku do seriálu, nebo do reklamy, zhubnout...
6.Ktorá z kníh čo si za svoj život čítal/a ti najviac utkvela v pamäti?
Krása nesmírná :)
7.Kebyže sa môžeš vrátiť v čase, čo by si zmenil/a?
Asi nic. Všechno se děje, protože to tak asi má být.
8.Najväčšie sklamanie v živote?
Vztahy...
9.Obľúbené miesto?
Doma
10. Naštval som ťa tým, že som ťa nominoval? :D
Já se s tím nějak srovnám :D

Mých deset otázek:
1. Kdyby šlo vrátit některého ze zemřelých umělců do života, kdo by to podle tebe měl být?
2. Jakou písničku právě teď posloucháš?
3. Děláš nějaký sport? Jaký?
4. Oblíbený druh bonbónů, nebo jiné sladkosti?
5. Čína nebo pizza?
6. Existuje nějaké téma, kterému by ses při rozhovoru raději vyhnul(a)?
7. Nejoblíbenější seriál?
8. Co bys chtěl(a) být v příštím životě a proč?
9. Pamatuješ si, co se ti v noci zdá? Pokud ano, co to bylo naposledy?
10. Kdo tě v životě inspiroval, nebo inspiruje?

Nominovaní:

Nová povídka bude...


Nemyslete si, že se mi chce dlouho zahálet. Sice tu probíhá ještě Čokoláda, ale pomalu a jistě se chystám na další Adommy věc...


Námět jsem si tentokrát půjčila z mých oblíbených historických románů, co teď čtu. Okolnosti mě ale donutily, zasadit děj do doby budoucí. Vidím to tak na rok 2050, možná víc :-) V té době už vládne trochu jiná morálka a jiné podmínky, jak zapadnout do společnosti a taky je běžné, když se muž ožení s mužem, kterého mu dopředu určí rodina, samozřejmě pokud jde o významnou rodinu.
Víc bych asi prozrazovat neměla. Doufám, že manželství z povinnosti se nám postará o krušné chvilky - takové zkrocení zlého muže... ovšem kterého? To se ještě uvidí :)
Povídka by měla nést název Masked Husband, neboli Maskovaný manžel...
Ano a obrázky, který jsem včera a dnes hodila na FB, jsou přesně k tomu ;)


čtvrtek 24. října 2013

Jsi moje čokoláda 15.


Omezení!






Po vydatné večeři v Diamantové restauraci, která byla, soudě dle obsazení plné kapacity asi nejoblíbenější ze všech jídelen na lodi, se Jack vrátil do své kajuty a lehl si na postel. Miro šel na skleničku s Millie, jak jí slíbil.
Nechtělo se mu nic dělat, ale taky se mu přestával líbit jeho plán, že se do konce plavby nehne ze svého pokoje. Miro měl pravdu. Chtěli si to užít a taky ta cesta stála dost na to, aby ji celou proležel a protrpěl jako nějaký slaboch.
Posadil se na posteli a chvíli bloumal očima po pokoji, dokud ho nezaujal plánek lodi, ležící na nočním stolku. Natáhl se pro něj a podrobně si ho prohlédl.
Pokusil se logicky uvažovat. Jestli šli Millie a Adam na večeři do Stříbrné restaurace, nejspíš jejich kajuty budou v tom samém oddělení. Miro taky vybral jídelnu, která se nacházela blízko jejich pokojů. To znamenalo, podle zevrubného prostudování plánku, že Adam byl ubytovaný na začátku lodi a Jack s Mirem na konci, tedy skoro. Přesto byli od sebe dost daleko a ještě každý v jiném patře, odhadoval.
Zaměřil se na kulturní a sportovní vyžití v jejich oddělení. V patře pod ním byla posilovna, menší hudební a taneční sál, dále plovárna, sauna a jeho oblíbená jacuzza.

Skoro bezmyšlenkovitě vstal a došel ke svému kufru, který ještě nestačil vybalit. Chvíli se v něm prohraboval a nakonec vytáhl plavky a velkou osušku. Bylo rozhodnuto, dá si vířivku a pak se rychle vrátí na pokoj.
Na plovárnu to vzal tou nejkratší možnou cestou, tedy výtahem. S úlevou zjistil, že ve vířivce nikdo není, asi se ještě většina lidí zdržovala v jídelně, nebo se jim prostě nechtělo po večeři rozvalovat v bublinkové vodě. Za ratanovou zástěnou se převlékl do šortek a pak rychle vklouzl do kruhového bazénku.
Z malých repráků v rozích zářivě bílé koupelny se linula příjemná relaxační hudba. Nejspíš byla nastavená tak, aby hrála v kuse. Efekt exotického prostředí ještě podtrhovala přítomnost několika živých palem a ratanových lehátek s bílými podložkami. Jack zavřel oči a zaposlouchal se do hudby. Cítil, jak mu bublinky bubnují do kůže a postupně uvolňují jeho napnuté svalstvo. Musel být napnutý od chvíle, kdy ho Adam vyhodil ze svého hotelového pokoje, protože to trvalo opravdu dlouho, než si připadal dokonale uvolněný a nezatížený negativními myšlenkami. Věděl, že jacuzza bude mít na jeho mysl jen dočasný efekt, ale i tak se jí rád poddal.

Když se o deset minut později probudil, totálně zmatený, kde to je a s otázkou na rtech, proč sedí ve vířivce, seděl proti němu Adam a zkoumavě si ho prohlížel. V první chvíli si Jack myslel, že je to sen.
"Co tu děláš?" vyhrkl a rychle si otřel ospalý obličej mokrou dlaní. Osvěžilo ho to, ale na moc dlouho ne. Vířivka byla poměrně malá a Adam moc blízko na to, aby uhlídal horkost ve svých tvářích. A aby toho nebylo málo, otřelo se pod vodou o jeho lýtko Adamovo chodidlo.
"Není to veřejná koupelna?" zvedl Adam jedno obočí. Jack se pokoušel vytušit jeho náladu, ale Adamovy ocelové oči byly tentokrát neproniknutelné jako ledový štít.
"Jo, je." připustil Jack se svázaným hrdlem. Neměl ponětí, proč se ho Adam rozhodl dusit. Copak nestačilo, že mu dal kopačky? To mu ještě musel vědomě vkročit do cesty? Kdyby byl co k čemu, odešel by z koupelny, hned po zjištění, že v ní je i Jack.
"Já už půjdu." začal se nemotorně zvedat. Málem mu podklouzla noha, ale naštěstí to ustál. Jenže, pak mu ve výstupu z bazénku zabránilo ještě něco. Byla ta Adamova ruka na jeho předloktí. Se svou přirozenou silou, o něco větší, než měl Jack, stáhl mladšího muže zpátky, aby se znovu posadil.

"Je tu místa dost, pro nás pro oba." zavrčel. Jack na něj vyvalil oči.
"Ale já už mám dost. Jsem celej zcvrklej." protestoval a chystal se, že si znovu stoupne. Po dalším pokusu odejít, při kterém ho Adam opět zatlačil zpět na tvrdou kachličkovou sedačku, to jednoduše vzdal a rezignovaně si povzdechl.
"Kdybych věděl, že na týhle lodi budeš, nenalodil bych se." řekl si spíš pro sebe.
"Nepočítal jsem s tvojí přítomností víc, než ty s tou mou." odvětil Adam klidně.
"Nepočítám s tvou přítomností vůbec, od jisté doby." přihodil si Jack. Adam přivřel oči a napnul svaly v obličeji.
"To jsem si všiml. Vlastně jsi mě vyměnil docela brzy." rozhodl se nezůstat pozadu. Jack narovnal ramena a promnul si rty. Všiml si, že se na ně Adam na okamžik zaměřil.
"Omlouvám se. Nedokážu být dlouho sám." povolil ramena a lhostejně je pokrčil.

Měl pocit, že hudba z repráků zesílila a taky se trochu změnila její atmosféra. Uklidňující zvuky křiku delfínů a velryb ve spojení s lahodícím pomalým rytmem bong a percusů, se přelouply do poněkud orientálnějšího tématu, kterému dominovaly tradiční japonské nástroje Koto a Šamisen. Adam na jeho poslední poznámku nereagoval. Místo toho se jeho ruce ztratily pod vodou a když je o chvilku později vytáhl, houpaly se mu v jedné mokré tyrkysově modré plavky, které odhodil na kraj bazénku.
"Udělám si pohodlí, pokud ti to nevadí." pousmál se chladně a posunul se trochu víc do středu jacuzzy, aby si mohl opřít krk. Jack zalapal po dechu a aniž by chtěl, jeho pohled padl na rozvířenou hladinu vody. Viděl Adamovu nahotu. Strniště hnědých chloupků v jeho klíně se i mezi rozbouřenými bublinkami dalo rozeznat celkem zřetelně. A o nic méně ztopořený penis.
Adam byl vzrušený?

Zhrozil se, když stejný žár zalil i jeho slabiny. Na něco takového vůbec nebyl připravený. Měl by odsud co nejrychleji zmizet, nebo to špatně dopadne, lamentoval v duchu. Jenže, copak to šlo? Měl před sebou chlapa, kterého miloval. Nejdřív platonicky, pak opravdově. Adam pro něj byl ztělesněním dokonalosti v každém směru. I kdyby se rozhodl vnímat jen to, jak vypadá, pořád byl zralý na ztrátu rozumu i srdce. Nedokázal odpoutat pohled od jeho napnutého krku, posetého drobnými kapkami, pomalu zdvíhající se, tmavými chloupky porostlé široké hrudi, bradavek hebkých jako zralé maliny a neméně chutných, když je směl laskat. Od pevného břicha, nepříliš vyrýsovaného, ale rozhodně neskutečně krásného...
Od ničeho z toho nemohl odtrhnout své oči, protože každou část Adamovy bytosti shledával tak enormně přitažlivou, až ho z toho rozbolelo celé tělo touhou.
Musel pryč! Nemohl tu dál zůstávat, pokud měl respektovat Adamovo rozhodnutí o jejich rozchodu.

"Sundej si plavky, je to moc příjemný." promluvil na něj Adam v okamžiku, kdy byl připravený znovu vylézt. Jelikož měl stále zakloněnou hlavou, nedíval se na něj, takže o Jackově úmyslu neměl ponětí.
"Cože?" zděsil se mladší muž. Adam zvedl hlavu a přeměřil si očima celou jeho viditelnou část těla.
"Prostě si sundej plavky, jsme tu sami chlapi, nemusíme se před sebou stydět, když jsme se už viděli a fakt je to moc příjemný." vyloudil při svých slovech na rtech mírný úsměv. To Jacka dopálilo.
"Fakt nechápu, o co ti jde!" vzrůstající vztek ho vymrštil do stoje se zaťatými pěstmi. Věděl, že to není jen vztek na Adama, co mu tak rozbouřilo krev v žilách, ale něco takového už se Adam nikdy nedozví, protože už nebyli spolu a neměl právo znát Jackovy pocity.
Když po něm Adam natáhl ruku a chytil ho za zápěstí, aby ho stáhl dolů, nejdřív se Jackovi rozklepala kolena, pak mu srdce vynechalo několik úderů a nakonec zapomněl i dýchat. To všechno do chvíle, než ho Adam natlačil na okraj bazénku, podložil mu hlavu svou rukou a vzal si jeho ústa tak divoce, jako nikdy předtím.

Jack se nebránil. Několika minutové zkoumání nahého Adamova těla způsobilo, že svého bývalého milence ochotně objal kolem krku a vyšel mu okamžitě vstříc jazykem, když na něj začal dorážet ten Adamův. Doširoka otevřené rty lákaly druhého muže, aby si je bral a na nic se neptal. Aby s jejich pomocí rozdmýchal ten důvěrně známý žár, jenž Jackovi v až zoufale krátké době pronikl do celého těla a srdce.
Nebránil se dokonce ani v okamžiku, kdy mu Adam stáhl pod vodou plavky a hodil je za svými. Byl připravený, stejně vzrušený jako muž, který ho tlačil k zaoblenému okraji vířivky a hladil jeho rozpálenou kůži. Miloval, když se mohl schovat do Adamovy náruče, stejně jako teď. Miloval, když ho větší muž ovládal a miloval se s ním drsným způsobem. Ručkoval po jeho ramenou, aby si je přitáhl blíž, potřeboval, aby byl blíž, aby se ho dotýkal celého.
"Vem si mě, lásko, prosím." šeptal mu udýchaně do úst. Jeho hlas měl nezvyklou ozvěnu, stejně jako Adamův zrychlený dech.

Větší muž vysadil menšího za pas na obrubu jacuzzy, pak se před ním postavil v celé své kráse, jakoby chtěl, aby si Jack znovu dokonale prohlédl jeho tělo. Nemusel to dělat, blonďák moc dobře věděl, koho si vybral za svého milence a taky proč, i tak si ten božský pohled užíval. Viděl, jak po hebké Adamově kůži stékají droboučké kapičky vody, pak jeho pokožka zdrsněla husinou, jejímuž vlivu neunikl ani vzrušený Adamův úd. Jack k němu natáhl nedočkavě ruce, Adam mu je ale jemně odstrčil a sklonil se k jeho hrudi. Začal ji nenasytně líbat, olizoval jeho bradavky, dokud neztvrdly na nejvyšší možný stupeň, i když už předtím byly částečně zcvrklé. Pak začal putovat svými rty po středu Jackova trupu a u pupíku se něžně zakousl do obliny roztomilého důlku. Mladší muž ho celou tu dobu hladil po vlasech, ale když vzal Adam mezi rty jeho penis, neudržel svá záda vzpřímená a musel se opřít o ruce.

Dráždění ústy netrvalo dlouho. Adam byl natolik vzrušený, že se držel zuby nehty, aby nesvedl svou ruku do vlastního klína. Musel mít Jacka hned. Chtěl se do něj ponořit a vzít si jeho drobné tělo tvrdými přírazy. Nemohl už dál čekat.
Rychle vylezl z výřivky a z džínů přehozených přes ratanový paraván, kde se stejně jako Jack předtím převlékl, vytáhl balíček s kondomem. Jacka napadlo, že by mohl Adamovi říct, že už to není zapotřebí, protože se s Mirem chránili, ale něco mu říkalo, ať raději mlčí. Doufal, že by ho Adam mohl vzít na milost, když se teď budou milovat a nechtěl to pokazit zbytečnými řečmi. Na druhou stranu ho docela překvapilo, že je Adam až takhle připravený. Šel snad za ním do vířivky s jasným záměrem?

Exotická hudba nepřestávala podbarvovat jejich vzdychání a sténání, když si Adam Jacka důkladně připravoval. Mladší muž si užíval důvěrných doteků, po kterých se mu tolik stýskalo. Nebyli předtím s Adamem dlouho, ale o některých věcech už dopředu věděl, že se jich nikdy nenabaží. Včetně okamžiku, kdy do něj Adam vstupoval a jeho tělo ovládla bolest smíchaná s touhou a vzrůstající rozkoší.
Jack se zvedl na kolena a nechal se větším mužem obejmout kolem pasu a hrudi. Sám se pokusil dosáhnout za sebe, aby si podrobil aspoň částečně Adamův zadek, když on měl ten jeho v plné moci. Při letmém doteku vlastního klína se zachvěl. Byl na pokraji vzládnutelného vlastní vůlí. Nadobro se odevzal svému velkému milenci, aby nad ním převzal kontrolu.
Samotný akt trval krátce. Vzrušení odloučením a náhlou vzájemnou blízkostí, dosáhli oba muži orgasmu velice brzy. Vlastně by se jejich milování dalo nazývat rychlovkou, ale Jack to tak nazývat nechtěl. Ne teď, když měl Adama zpátky a toužil po něm víc, než kdy po čem ve svém životě toužil. Chtěl mu zase patřit a nespokojil by se při usmiřování s rychlovkou.

S položenou dlaní na břiše prudce oddechoval, stejně jako Adam, ležící vedle. Jejich volné ruce se nepatrně dotýkaly. Jack měl pocit, že mu každou chvíli musí shořet malíček, jaký žár v něm díky Adamovi cítil.
Když se začal starší muž zvedat ze země, nadzvedl se taky a opřel se o loket, aby na něj dobře viděl. Nevěděl, jestli má začít on, nebo by to měl nechal na Adamovi. Sex měli za sebou, teď to chtělo rozumný rozhovor, vytvářel si v mysli scénář.
Nakonec se rozhodl ještě počkat. Jenže, zmizení Adama za paravánem a následný pohled na jeho oblečenou postavu, když vyšel ven, ho tak trochu vyvedl z míry.
"Podáš mi osušku? Prosím." natáhl k němu ruku. Adam došel k lehátku, kde měl Jack svoje věci a přinesl mu velkou modrou osušku. Mladík se postavil a zabalil si do měkké froté látky celou spodní část postavy. Nelíbilo se mu, že se na něm Adam nezdrží očima. Jakoby se na něj vůbec nechtěl podívat. Ale předtím ho skoro hltal a když to spolu dělali, taky se na něj díval. Jack miloval ten zastřený tmavý odstín jeho ocelových očí.

"Děkuju." zašeptal a přistoupil k Adamovi blíž. Chtěl zvednout ruku, pohladit Adama po boku, ale větší muž udělal krok zpátky. Jack neovládl své hlasivky, které vydaly zvuk podobný bolestnému povzdechu. Co se to tu dělo? Proč se najednou Adam choval tak odměřeně?
"Myslím, že s tebou dokážu spát." podíval se na něj Adam konečně. Jack se zamračil.
"Baže dokážeš, právě jsi mi zrasoval zadek." vylétlo z něj pobouřeně. Neubránil se ale zároveň i smíchu. Adam si s ním nejspíš hrál. Asi ho chtěl ještě potrápit. Ok, to vydrží.
"Víc ode mě ale nečekej." pokračoval Adam nevzrušeně. Jackovi se proti jeho vůli stáhl zadek strachy, jako kdyby měl přes něj dostat.
"Co?" těkal očima po Adamově tvrdé tváři.
"Jsem ochotnej s tebou souložit. Ne pořád, ale občas, proč ne. Evidentně ti to nedělá problémy a Mirovi to snad vadit nebude."
"O čem to mluvíš?" vyjekl Jack. Cítil, jak mu ztěžkly nohy. To, co se mezi nimi před chvílí stalo, jakoby smetla neviditelná ruka do úplného zapomnění.

"Už musím jít. Kdyžtak se ozvi, broučku." pohladil ho Adam ukazováčkem po čelisti. Jack ani nestihl ucuknout, jak byl překvapený.
Jeho tělo se bouřilo, chtělo tomu velkému cynikovi dát pěstí, ale nestihlo to, protože jak rychle se předtím Adam objevil, tak rychle zase zmizel.
Pomalu, ale jistě mu začínalo docházet, co Adam svými slovy myslel. Nabídl mu sex. Jako děvce. Považoval ho za děvku. Považoval ho za kluka, co si to rozdává na potkání s každým. Jejich milování pro něj nic neznamenalo, jen ukojení přízemních pudů. Jako když jde gay do sauny a ví, že tam zaručeně potká někoho, s kým si bude moct užít, aniž by po něm chtěl něco dalšího. Přesně takhle se Jack po Adamově odchodu cítil. Jako kus masa.


Song dne - Within Temptation


Dneska mám chuť na tenhle song...

středa 23. října 2013

Jsi moje čokoláda 14.







Týden na zaoceánském parníku. Týden v izolaci, daleko od problémů a bolesti.
Jack si prohrábl prsty své dlouhé blond vlasy, které mu silný mořský vítr neustále zacuchával. Až si je bude později rozčesávat, určitě si vytrhá pořádných chuchvalec, zamračil se. Miro se rozvaloval na lehátku za jeho zády a prohlížel si nějaký časopis, co si koupil v trafice. Od nástupu na palubu ho pořád někde tahal. Po restauracích, barech, obchodech, bylo toho na lodi tolik, že by nestihli navštívit všechno ani za měsíc. Jack pochopil, že je to jenom zástěrka, aby ho Miro přivedl na jiné myšlenky, ale tak jednoduché to určitě nebylo. I když se vzdálil od Adama, jak nejvíc to šlo a věřil, že mu to pomůže zapomenout, jeho přítomnost v Jackově srdci se obelhat nedala. Ani přehlížet.

"Je mi zima, Miro, vrátím se dovnitř." otočil se na přítele.
"Jdu taky." zvedl se Miro pohotově z lehátka. Proč měl Jack pocit, že ho Miro zároveň i hlídá? Snad ho nepodezíral, že by byl schopný skočit přes palubu.
Mlčky se odebrali do tichého baru, že si dají sklenku vína a kafe. Na večeři bylo ještě brzy a všechny zábavné programy se odehrávaly až po osmé hodině večer. Sice se Jack na žádnou akci nechystal, ale Miro ho určitě v kajutě zahálet nenechá, napadlo ho.
Sedli si do tichého boxu v rohu útulné místnosti, laděné do tmavých hřejivých barev a objednali si. Jack si všiml, že u baru sedí nějaká žena. Byla mladá, možná o pár let starší než on a skláněla se nad svou skleničkou bourbonu, jako kdyby v ní hledala nějaké odpovědi. Dlouhé světlé vlasy jí sahaly do poloviny zad. Byly pečlivě vyžehlené a upravené. Prohodila si nohy a zhluboka se nadechla. Pak se otočila, jako kdyby ucítila, že se na ní někdo dívá. Když bloudila očima po místnosti, zastavila se u boxu s Jackem a Mirem. Přivřela oči a pak se svezla z barovky, vzala svou skleničku a vyrazila k nim.

"Asi budeme mít společnost." oznámil Jack Mirovi. Kamarád zpozorněl. Nedíval se předtím na Jacka, protože si projížděl prstem rozsáhlý nápojový lístek. Miro pohlédl směrem, kterým Jack koukal. Atraktivní žena v upnutých šatech a v luxusních lodičkách na vysokém podpadku, mu na okamžik vyrazila dech.
"Ty ji znáš?" vyzvídal Miro. Jack zavrtěl hlavou.
"Vidím ji poprvé, ale myslím, že nechce být sama, protože se jí nechce myslet na to, co ji trápí. Nevím proč, ale poznám, když má někdo trápení, aspoň teď, když se trápím sám." Jackova slova posílila Mirovu všímavost. Opravdu. Žena se netvářila, jako kdyby je chtěla svést. Její tmavé oči byly smutné, odevzdané.
"Dobré odpoledne." přistoupila k jejich stolku a Jack se automaticky odsunul do čela půlkruhové tmavě fialové pohovky. Žena na nic nečekala, prostě si sedla a na oba muže se pokusila zářivě usmát. Pak se zadívala o něco soustředěněji na Jacka.
"Jste Jack Strify." zkonstatovala.
"Jo." přikývl blonďák.
"To je můj kamarád, Miroslav Valla." ukázal na muže po své pravici. Muž a žena sedící proti sobě si potřásli rukama přes stůl.

"Millie Farmerová, těší mě." znovu se na oba usmála. "Jste partneři?" vydechla bez rozmyslu svou další otázku. Jack sklonil hlavu a zakryl si ústa rukou, aby nebyl vidět úsměv. Normálně by mu to asi vadilo, kdyby se někdo takhle přímo zeptal na jeho soukromý život, ale tahle žena se mu líbila, byla mu sympatická, nejspíš proto, že sama zažívala něco bolestivého a vybrala si pro svou léčbu plavbu po moři. Proto sebral zbytky soudnosti, smazal ze rtů úsměv a zvedl hlavu.
"Ne, jsme jen přátelé." vysvětlil stručně.
"Dobře, omlouvám se." sklonila pokorně hlavu pro změnu ona. Miro byl evidentně v šoku. Taky se málokdy setkal s tak přímým člověkem.
"Odkud mě znáš?" zajímal se Jack. Chtěl, aby se konverzace trochu rozjela. A ona ho znala. Řekla jeho jméno, takže musela vidět minimálně nějaký klip, nebo slyšet písničku. Dobrý námět na nezávazný rozhovor.
"Mám tvoje cédéčko. Líbí se mi styl tvojí muziky." pochválila ho. "Měla jsem v plánu nechat si zahrát na svatbě jednu z tvých pomalých věcí." pokrčila rameny.
"Vážně? To mě těší. Chystáš se vdávat?" dobíral si ji Jack. Samozřejmě v rámci toho, co mu sama prozradila.
"Už ne, nebo aspoň příštích pár let ne." Miro se napřímil a vrhl na ženu zmatený pohled. Jack zakryl výraz vítězství. Zdálo se, že se konečně blíží k jádru jejího problému. Chtěla o tom mluvit, potřebovala o tom mluvit a on jí dal svým tichým zájmem najevo, že má u nich dveře otevřené. Teď se mu to začínalo potvrzovat.

"Už ne?" vyhrkl Miro. Jack si pod stolem otřel o stehna své lehce zpocené ruce a víc se k Millie naklonil.
"Zdáš se mi smutná. Stalo se něco?" pobídl ji v povídání.
"Vlastně ani ne. Jenom... tohle je moje líbánková cesta, akorát bez manžela." pokrčila rameny. Jack zvedl obočí. Nečekal až takový filmový scénář, ale budiž.
"Nevadí ti o tom mluvit? Nedostavil se na svatbu? To je strašný. Takový chlapy bych pozabíjel!" rozčílil se Miro.
"Pozdě. Už je po něm. Zabil se dva dny před svatbou." odvětila mu pohotově. Oba muže to pochopitelně na okamžik vyřadilo z provozu.
"A dneska jste se měli nalodit spolu? Takže kdy vlastně umřel?" nevěřil Jack vlastním očím, že to jejich nová kámoška bere tak s klidem. Předtím vypadala nešťastně, ale najednou obrátila.
"Před třemi dny." odvětila.
"Ty jsi děsivá." vyvalil na ní Jack oči. Millie se pousmála a napila se svého drinku.

"Zabil se na stavbě, byl to stavební inženýr a... bil mě!" přiznala.
"Jak jsem řekl, takový chlapy bych pozabíjel." zopakoval Miro s očima navrch hlavy.
"Proč sis ho chtěla vzít, když tě bil?" nechápal Jack.
"Protože to bylo dlouho dopředu domluvený. Jeho rodiče a moji rodiče jsou jedna ruka. Odmítali mě pustit na tuhle plavbu, že je to nemorální, ale já utekla. Chci se konečně postavit na vlastní nohy a mám spoustu přátel, kteří mi s tím pomůžou, aspoň v začátcích." přiznala. "Vždycky jsem chtěla dělat hudební producentku, tak teď si ten sen snad konečně splním."
"Být producentem není nic špatnýho." přikyvovali oba muži uznale. Jack si Millie zkoumavě prohlížel a odhadoval, jestli má na takovou práci dostatečně silný žaludek. Měl s čím srovnávat, jeho producent i manažer byli chlápci od rány, v pravou chvíli úskoční a nepředvídatelní, v další milí jako pohádková babička. Ne každý měl na to, dělat takovou práci.

"V Americe je těch možností víc, než v Evropě."
"Souhlasím." přikyvoval Miro Jackovi.
"A až se vypracuju, budu dělat producentku kamarádovi." rozplývala se Millie dál. "Nebo Jackovi." drcla do něj loktem. Všichni tři se rozesmáli na celý bar. Nikdo by neřekl, že se znají sotva deset minut. A za tu chvíli už věděli to nejdůvěrnější z její minulosti.
"Kdo je tvůj kamarád?" zeptal se Miro mezi smíchem.
"Adam Lambert." Millie zvedla hrdě bradu a vystrčila svoje perfektní prsa do prostoru před sebou. Jack i Miro utichli jako když utne, jen smích jejich nové kámošky dozníval prostorem jako ozvěna.
"Ale no tak, kluci. Vy ho neznáte? To mi neříkejte!" plácla Jacka rozpustile po paži. Miro se na kamaráda soucitně zadíval a pod stolem mu stiskl koleno, aby ho uklidnil. Byl si jistý, že Jack v tuhle chvíli hodně litoval, že tu ženu vyzval svým pohledem k jejich stolu. Tohle přece nemohla být náhoda.

"Známe ho. Já tedy určitě. Co ty, Miro?" ohlédl se po něm Jack. Jen zůstat v klidu. Adam měl jistě spoustu přátel, byl to dobrý chlap, co si je zasloužil, tak proč ho překvapovalo, že na jednoho z nich právě narazil? Třeba byli spíš známí, takových měl hodně i Jack. A dokonce mezi mediálními osobnostmi. Když se mu to hodilo, taky prohlásil třeba o Thomasu Gottschalkovi, že je jeho kamarád, i když se viděli snad jen třikrát v životě a ještě to bylo dopředu domluvené.
"Jasně, že ho znám." povzdychl si Miro. "Tedy ne osobně, samozřejmě." dodal ještě.
"Mohla bych vás seznámit." navrhla Millie. Jack se zakousl do spodního rtu, aby na ní nevykřikl, že jí na nějakýho Lamberta není nikdo zvědavej.
Proč si nechal do cesty vstoupit zrovna ji? Proč ho tak zaujala?
"Adam teď točí film, někde v Texasu." pokračovala Millie nevzrušeně ve vyprávění o svém dokonalém, slavném kamarádovi, kterého měl nejspíš rád celý svět. Jack měl sto chutí zavrčet a pak zakřičet na celý bar. Tenhle dokonalý chlap ho po jednom klopýtnutí pustil k vodě, i když mu tvrdil, že ho má rád a že ho přitahuje. Čím víc se od té události časově vzdaloval, tím víc místo bolesti v jeho nitru převládala zlost a pocit nespravedlnosti. Odkopl ho jak špinavou fusekli. Vyhodil ho ze své postele jako děvku na jednu noc. Ne, i děvky na jednu noc mají city a zachází se s nimi líp, než jak s ním zacházel Adam.

"Nechcete se s k nám připojit na večeři?" uslyšel Millien hlas jakoby z dálky, protože mu zasáhl do myšlenek a vzpomínek.
"K nám?" zvedl Miro obočí.
"Jasně. Adam je tu se mnou. Nechtěla jsem, aby to volný místo po mým snoubenci přišlo na zmar, tak jsem řekla jemu. Zrovna dostal při natáčení volno."
"Já mám dost." vymrštil se Jack ze sedačky. Nejdřív se postavil do pozoru, pak se natlačil na Mira, aby ho pustil z boxu ven. "Promiň, Millie, jsi fajn holka a rád jsem tě poznal, ale já... prostě něco mám, tak se nezlob. Třeba se ještě uvidíme." rychle se omluvil a ve vteřině byl pryč. Ani si nemusel domýšlet, jaký zmatek po jeho odchodu asi u stolu zavládl. Ale bylo mu to jedno.
Odjel stovky mil, aby byl co nejdál od Adama, sám se svou bolestí, které se tak mohl zbavit snáz, než když by měl toho chlapa pořád na očích, a to jen proto, aby se s ním dostal na jednu loď, ze které nebylo dalších šest dní úniku. Pobřeží spojených států brázdily stovky lodí a oni dva se nalodili právě na tuhle jednu!

Rychle došel do své kajuty, tou nejkratší cestou, aby náhodou ještě Adama nepotkal tváří v tvář a za deset minut už na jeho dveře klepal Miro. Jack ho pustil dál, ale pečlivě za ním zamknul.
"Nevím, co na to říct." povzdychl si vysoký kamarád a posadil se na postel.
"Dozví se to. I když zůstanu celou dobu tady, bude to vědět od ní." posteskl si Jack.
"Což znamená, že nemá smysl, abys tu zůstával po celou plavbu a koneckonců, ani bych ti to nedovolil. Chtěli jsme si to užít. Společně. Sedět mezi čtyřma stěnama můžu doma." založil si Miro ruce na prsou.
"Ale já nemůžu, Miro. Copak to nechápeš? Nedokážu se na něj podívat. Nedokážu se mu postavit čelem s úsměvem na tváři."
"Víš, jak je velká tahle loď? Třeba se vůbec nepotkáte."
"Víš, jak jsou velký státy? A potkali jsme se!" ohradil se Jack. Miro sklonil hlavu a přikývl, jako že souhlasí. Nechtěl to ale hned vzdát. Přece Jack nebude celou dobu v téhle kajutě? Na konci plavby by mohl být ještě ve větších depresích, když se tu zavře.

"Vždycky dopředu prozkoumám terén." navrhl. Jack si ho změřil zmateným pohledem. "Prostě půjdu napřed, podívám se, jestli tam, co půjdeme, není a pak ti dám vědět a přijdeš za mnou. Je tu toho tolik, že se mu určitě dokážeme vyhýbat." pokusil se Miro Jacka povzbudit.
"A i kdyby ne. Jsem si jistej, že mě nechce vidět, takže se mi bude vyhýbat taky. To by bylo, aby na sebe nenarazili dva lidi, co se nechtěj potkat." pokrčil Jack rameny.
"No, takhle se mi líbíš víc." pousmál se Miro. Sice mu poslední Jackova poznámka přišla trochu suverénní, ale on sám se pokusí, aby to tak nedopadlo. Za každou cenu Jacka ochrání, slíbil si.
"Co Millie?" zajímal se menší muž.
"Podařilo se mi ji uklidnit a pak jsem se vymluvil, že taky něco mám. Ale pozvala mě na drink po večeři. Možná se z něj ještě nějak vymluvím, nebo půjdeme oba."
"Ne, já nechci. Měl bys jít sám. Nechci, aby se cítila divně, že něco provedla. Určitě si to myslí a přitom nemůže za to, kdo je její kamarád." zadíval se Jack netečně ke dveřím.
"Na večeři jdou do Stříbrný restaurace, takže my navštívíme Diamantovou, ok?" navrhl Miro.
"Stříbrná restaurace? A diamantová?" zděsil se Jack.
"No jo. Tenhle parník je jeden z nejstarších, co tahle společnost má. A srovnává vztah k němu s manželstvím, takže proto se některý část lodi jmenujou podle různých výročí."
"Aha." vypadlo z Jacka pochybovačně. "Doufám, že se během plavby nerozvedou, to bychom pak mohli jít dost rychle ke dnu." utrousil podrážděně.
Už aby měl tu zpropadenou večeři v Diamantové jídelně za sebou.

pondělí 21. října 2013

Perličky z TB


Našla jsem dnes na Tumblr. Rebloglo to více než 60 000 lidí!


Vracím se zpátky na zem :)


Rozhodla jsem se, že dobrovolně spadnu ze svého obláčku s názvem naivita a opustím svůj nápad, pokusit se prorazit s tvorbou, kterou si zde každý den čtete.


Uvědomila jsem si totiž, že přesto, že píšu tolik diskriminovaný žánr slash fiction, mám se jako prase v žitě, se všemi těmi komentáři, které mi zde zanecháváte.
Určitě za to může nezdar na stránkách, kde jsem se pokusila prosadit svou povídku, pak názor zkušené autorky slashe a v neposlední řadě moje soudnost, co se předtím někde schovávala :)
Slash fiction je určená fanouškům slash fiction a asi by měla zůstat mezi fanoušky příslušných fikcí, kde původně vznikla.

I když se poslední povídku snažím psát tak, aby nepůsobila jako slash, coby ženě se mi nikdy nepodaří proniknout do mužského světa, což znamená, že se z ní nikdy nestane gay povídka, ať už bych na místa Adama a Tommyho dosadila kohokoliv originálního.
Svým způsobem je to nespravedlivé, protože tenhle žánr je asi to jediné, co mě opravdu baví psát a nejvíc jsem se s ním sžila, ale tak to prostě chodí. Chlapi - gayové nebudou číst romantické bláboly o jiných chlapech. A na drsný obsah, se kterým se v gay románech setkáte, prostě nemám koule :)

Hlavně jsem chtěla poděkovat za podporu, kterou jste mi dávali po ten krátký čas, kdy jsem se pokoušela o nemožné. Všichni jsme měli naději a věřili jsme.

Jsem šťastný člověk, že mám tenhle blog, na který se rádi vracíte. Snad by byla i troufalost, chtít něco víc.

Prosím vás, tohle není žádnej litující se článek, ale procitnutí do reality. Toť vše :)

sobota 12. října 2013

Adam Lambert ft. Muse


Ohledně záležitosti se songem k povídce Castaway si dovolím nabídnout jeden zajímavý mash up, který našla Velvet. Poslouchala jsem ho už snad stokrát a zatím dobrý, pořád můžu :D Myslím si, že by se k té povídce mohl hodit, ale celkově je to velice příjemná kombinace. Adamovo BTIKM a Madness od Muse, prostě dokonalost v jednom balení :)