Dnes nás čeká celkem dost zásaních informací.
Děkuji všem za komentáře! :)
Ten pocit, když nevíte, co říct. Když v podstatě ani nevíte, jak se dýchá, protože jste to právě zapomněli. Harry by neměl být překvapený z toho, co před sebou vidí, ta mladá žena už patřila do jeho minulosti stejně jako Voldemort a tisíce dalších lidí, kteří znali jeho jméno a spoléhali na něj, ale po pravdě, Ginny by teď měla být naštvaná, trucovat, proklínat ho a přesvědčovat sama sebe, že její bývalý milenec nestojí za slzy, či jiné projevy slabosti a nenávisti.
Jistě, netvářila se nijak vstřícně, v jejích očích Harry viděl vynucený odstup.
Nechápal to. Proč ji vzala ředitelka sebou? Tohle měla být přísně utajená schůzka.
"Harry, vím, že jsi překvapený, ale…" začala McGonagallová tak trochu nejistě.
"Nemůžeš mě z toho vynechat," nechala se slyšet Ginny odhodlaně. Harry pozvedl obočí. Vážně nechtěl být hrubý.
"Už jsem tě z toho vynechal, Ginny. Promiň."
Dívka se jeho opozicí nenechala vyvést z míry. Protože přesně taková Ginny byla. A Harry měl zkrátka počítat s tím, že se bude chtít vrátit na scénu.
"Chci ti pomoct. Vám. Asi si teď myslíš, že… že to chci vrátit zpátky, ale…" Vypadalo to, že se její odtažitá maska začíná bortit. "Měla jsem čas přemýšlet a nebylo to nic příjemného, v tom ti nemůžu lhát. Jenže když se vrátím zpátky, ke všem těm rokům, ke všemu, co jsme spolu prožili… Vím, že jsme hlavně přátelé, Harry. A já vám chci pomoct jako přítel. Nejsem zrovna nadšená z toho, cos provedl…"
"Pak by sis svou pomoc měla dobře promyslet," skočil jí Harry do řeči. "Nepotřebuju výčitky, ani falešný soucit," dodal mrzutě. Nemohl si nevšimnout, jak se McGonagallová snaží pohlédnout přes jeho rameno. Snape byl zatím schovaný v jejich boxu. Nedivil se, že je zvědavá. Kolikrát za život potkáte někoho, kdo vstal z mrtvých?
"Nebudu ti nic vyčítat, slibuju!" odpřísáhla Ginny se zvednutou rukou. To měla asi z nějakého mudlovského filmu z prostředí soudu, napadlo Harryho. Ne že by takových filmů viděl mnoho. A Ginny určitě ještě méně.
"Přesvědčila i mě, Harry. A já jí věřím. Jestli je tu možnost, že Bellatrix Lestranegová…"
"Vy jste jí to řekla?" zhrozil se Harry.
"Zatáhl jsi mě do toho a nesnaž se to popřít!" vyhrkla Ginny dotčeně. "A na paní ředitelku se nezlob. Měla jsem dost dobrých argumentů, aby mi všechno řekla."
"Dost dobrých argumentů," odfrkl si Harry pochybovačně.
"Jistě! Koho jsi poslal do Komnaty nejvyšší potřeby pro tu knihu? Koho jsi opustil kvůli…někomu jinému? Myslel jsi vůbec na mě, když jsme spolu… To je jedno, kruci. Mám právo vědět všechno!" rozčílila se. Samozřejmě se snažila krotit, takže aspoň šeptala.
"Slíbilas, že mi nebudeš nic vyčítat!"
"To nejsou výčitky, Harry, ale holá fakta. Zůstanu tady," rozhodla.
Harryho nádech, při kterém se připravoval na další protest, zanikl díky vytřeštěným očím obou žen. A pak za sebou ucítil pohyb.
"Fantastické, jak se tento zajímavý hlouček vyjímá uprostřed mudlovské hospody. Nechtěli byste si sem ještě dát židličky. Můžete polemizovat, co hrdlo ráčí, ať má hospodský o čem přemýšlet." Harryho z toho hlasu zamrazilo. A nebyl sám. Ředitelka i Ginny se postavily do pozoru, a kdyby se podíval blíž, viděl by na jejich tvářích hrůzou zvednuté chloupky. Ostatně ty vytřeštěné oči mluvily za vše. Takže zatímco jeho přimrazil k zemi pouze Snapeův hlas, ženskou část "hloučku" k tomu dorazil i obrázek, na který se jistě připravovaly celou cestu sem. Živý Snape.
"Severusi," vydechla McGonagallová.
"Minervo, tváříte se, jako kdybyste viděla ducha," ušklíbl se Snape. Ginny na férovku zbledla. K ní naštěstí žádný Snapeův vtípek neletěl. A těžko říct, proč ne. Pokud měl Severus možnost a tady se nabízela tak nestydatě, až byl hřích jí nevyužít, většinou ji s velkým potěšením aplikoval.
Harry se rozhodl dusnou atmosféru rozpustit jako první.
"Měli bychom si jít sednout. Sev.. Profesor má pravdu, jsme tu moc na očích." Jeho přeřeknutí neuniklo opravdu nikomu, stačilo, jak ředitelka i Ginny pozvedly obočí a Harry věděl, že vědí i ony. Upřímně, byl vždycky tak průhledný. No vážně, který kluk se při pohledu na holku pocintá pitím? A tady to potvrdil ještě hloupým opravením. Byl zkrátka rudý až na zadku, zatímco se všichni přesunuli do odlehlého boxu a ještě chvíli mu trvalo, než se vrátil do klidu.
Na jisté věci představa McGonagallové v jakékoliv pozici, náladě i oblečení celkem fungovala, ale ne na tohle. A podobně to bylo i s Ginny. Všichni čtyři tu seděli se stejným vědomím; že je posedlý svým bývalým mistrem lektvarů a proto ho vzkřísil. A teď si ty dvě navíc mohly domyslet, co mezi ním a Snapem probíhá. Pro Ginny se tato skutečnost, i když ji neměla potvrzenou, stala dlouhodobou záležitostí. V podstatě Harrymu vyčetla, že při milování s ní myslel na někoho jiného. Musela se cítit hrozně, zvlášť když se jednalo o nenáviděného člověka, před týdnem ještě mrtvého člověka a navíc muže. Ne že by se tato "abnormalita" v kouzelnickém světě příliš řešila. Naposledy Harry slyšel slovo buzerant z úst Vernona Dursleyho a to už bylo přece jen pár let.
"Já… přiznám se, že tomu nemohu stále uvěřit," zarděla se ředitelka. Ona i Ginny si bývalého kolegu a profesora beze studu prohlížely a nesnažily se ani skrýt své pochybnosti, obavy a nedůvěru. Harry věděl, že to není kvůli válce; ten proces na očištění Snapea byl dostatečně propírán v novinách, aby nikomu nic neušlo a navíc zrovna tyhle dvě měly zaručené informace z první ruky. Tedy od něj. Šlo o něco jiného. Poprvé v životě se jim naskytl pohled na něco tak neskutečného, co se vymykalo i kouzelnickému normálu. Voldemort se do toho přece nemohl počítat. Ten zmetek povstal díky černé magii, díky viteálům, které profesora Křiklana málem stály zdravý rozum a spoustu dalších lidí život. Ale Snape… nevytvořil žádný viteál, alespoň ne vědomě a hlavně mu stačil jeden, aby se probral zpět k životu. Tom Raddle se pachtil po světě v nějakých pochybných schránkách, živil se krví jednorožce, snažil se získat Kámen mudrců… Musel mít sedm viteálů, aby ho mohl Červíček zase vrátit do lidské podoby. Snapeovi stačil jeden a zbytky jeho vlastního těla. A ten viteál… vznikl díky tomu, že se pokoušel odvrátit smrtelnou kletbu.
Harry se s ním už o tom nebavil. Nechápal, proč se profesor snažil před ním udělat horší, tím, že lhal, jak to skutečně bylo. A byl rád, že i ředitelka to viděla stejně jako on. Navzdory tomu, že naposledy se se Snapem viděla ve velké síni v Bradavicích, kde na sebe vzájemně mířili hůlkami, než se Snape s velkou parádou přemístil.
Harrymu se vybavovalo tolik věcí, když tady teď všichni seděli. Válka byla krutá a vzala životy mnoha jeho blízkých. Přitom si nepřál sedět někde jinde, nebo někoho jiného vzkřísit. Jak byl teď, tak to bylo naprosto v pořádku. Alespoň do dalších komplikací.
"Jestli vám to pomůže v rozhodování, drahá kolegyně, tak…" Snape natáhl ruku přes stůl, směrem k ředitelce a pozvedl obočí. Minerva zůstala jako opařená, Snape se vždy stranil dotekům, nebo jakýmkoliv jiným projevům lidství ve fyzické podobě. To věděla samozřejmě i Ginny, ale ta se té nabídky nezalekla tolik okatě. Sama zvedla ruku, že se té Snapeovy dotkne, když na ni profesor upřel velmi, velmi… velmi vražedný pohled.
"Nabídka je omezená, slečno Weasleyová!" pronesl tak ledovým tónem, až se v hospůdce o několik stupňů ochladilo. Snape si dal nezvykle záležet na vyslovení jejího jména. Harrymu bylo trapně, protože nevěděl, co si o celé téhle situaci má myslet. Asi dokud se všichni nesmíří s tím, že se občas dějí zázraky, alespoň z jeho pohledu, tak se dál nepohnou.
McGonagallová nakonec využila oné nabídky a jemně se dvěma prsty dotkla Snapeovy kůže na hřbetu ruky. Kontakt trval sotva zlomek vteřiny, protože čarodějka rychle ucukla, i tak si ale mohla udělat definitivní obrázek. Ten muž, sedící naproti, byl živý. Dokonce i jeho kůže byla teplá. A to si pamatovala, že někdo tvrdil, že jsou Snapeovy ruce stejně studené jako jeho hlas.
Zatímco profesorka na bývalého kolegu zírala - s novým poznáním se ocitli opět na začátku - Ginny křivila rty a s rukama založenýma na prsou celou tu zvláštní situaci pozorovala s opovržlivým výrazem ve tváři. Samozřejmě se jí Snapeova slova dotkla. A to ve škole nikdy neměli problémy. Ne tak jako ostatní Weasleyovi. Protože Ginny byla pilná a chytrá a lektvary jí šly.
Harry si najednou připadal ještě hůř než páté kolo u vozu. Ti tři si ho vůbec nevšímali.
"Ehm…" zaujal jejich pozornost, tím že si decentně odkašlal. Bohužel jeho snahu přerušil hospodský, který se přišel zeptat na novou objednávku. Ginny i ředitelka jídlo odmítly, ale poručily si klasické mudlovské pivo. Jakmile majitel hospody odešel, Harry se znovu chopil slova.
"Nemohl jsem v dopisu napsat nic konkrétního, ale… Bellatrix opravdu žije, paní profesorko," podíval se nejprve na starší ženu, pak střelil pohledem i po Ginny, snažíc se postřehnout, kolik toho ví ona. Byla překvapená, to ano, stejně jako Minerva, ale o tom podezření už obeznámena byla. Harry rozhodně pokračoval. "Přemístili jsme se s profesorem…" ano, musí si dávat pozor na to oslovení, Snapeovi by se přílišná familiárnost nemusela líbit. "… do toho městečka, jak jste mi poslala jeho název. A ona se tam skrývala. Zaútočila na nás bezhůlkovou magií. Myslím, že teprve v tu chvíli jí došlo, že už může čarovat, protože se hned potom přemístila," vysvětlil tak stručně, jak dokázal, celou situaci, která se v Ballindallochu odehrála.
"Mohla se přemístit k Malfoyovým?" uvažovala Ginny.
"Je to velmi pravděpodobné," vzal si i Snape slovo. "Co jsem si přečetl v novinách a co mi řekl tady Potter, byla to její jediná možnost. Těžko říci, jak se na to Lucius, Narcissa a Draco tvářili. Pokud je pravda, že musí Lucius sekat dobrotu a vynakládat značné prostředky na to, aby ho nezavřeli do Azkabanu, jsem si jistý, že na její přítomnost nahlíželi přinejmenším rozpačitě. Nemohu to tvrdit s jistotou, ale něco mi říká, že si Narcissa oddechla, když její sestru vaše matka zabila. Tohle pro ně může znamenat komplikace." Snape se odmlčel, aby se napil ze své sklenice, čehož využila Ginny.
"Říkáte Harrymu Potter, pane?" přivřela na něj oči. Harrymu málem vypadly oči z důlků a Snape… ten málem vyprskl pití, které právě přijal do svých úst.
"Co se přesně v Ballindallochu stalo?" chopila se slova znovu McGonagallová, čímž nově vzniklé dusné ovzduší úspěšně zahnala. A Ginny naštěstí nevypadala, že by tu otázku chtěla zopakovat. V Harrym a Snapeovi však zůstala. Jako vzpomínka na chuť jídla. Ne ovšem příliš chutného.
"Bellatrix se schovávala v jednom z těch starých domů…" začal Harry prudce. Jen aby zaplašil ten divný pocit, co po Ginnyině otázce zůstal uvnitř něj. "My jsme se schovali za zídku před tím domem. Pak profesor nechal dům spadnout. Bellatrix se ale dostala ven a vyslala proti němu kletbu, která ho odhodila. Tedy…" Harry se zarazil ve vyprávění, teď měla přijít ta nejdůležitější část. Samozřejmě do té více podstatné přidal i pocity, které v Ballindallochu měl. Ty, které na to místo ani trochu nepatřily. Ale co když také něco znamenaly? "Ona tou kletbou neodhodila jenom jeho, ale… ale i mě. Byl jsem schovaný celou dobu za tou zídkou. Mohla rozbít ji, ale já byl chráněný. Přesto jsem přeletěl tu ulici stejně jako… profesor." Harry svěsil ramena. Co jiného k tomu mohl říct? Pochyboval, že by pro něj měla ředitelka rozhřešení, ale s novými informacemi zase mohla upřesnit své hledání. Nelíbilo se mu ovšem, jak se McGonagallová a Ginny na sebe po jeho řeči podívaly. Bylo v tom něco víc, než jen ujištění druhé osoby, že slyšela to samé.
Snape si nezúčastněně přehodil jednu nohu přes druhou a ruce položil na lavici vedle svých stehen. Harry si ho momentálně nevšímal, zíral na ty dvě, o kterých začínal být přesvědčený, že ví víc, než on a v první chvíli si tedy neuvědomil, že ho něco hladí po vnější straně stehna, dokud se na to nepodíval, jako na otravnou mouchu, kterou je třeba odehnat, nebo ještě lépe zabít. Působilo to podobně jako šimrání muších nožiček na kůži. Snape ho hladil kloubky prstů. Nijak přehnaně, ale dostatečně na to, aby Harry těžce polknul. Jinak mu profesor nevěnoval ani ždibeček své pozornosti. No, tohle bohatě stačilo. A hlavně to k němu vůbec nesedělo.
"Co se děje?" vyhrkl Harry, snažíc se zachovat si čistou hlavu a potlačit emoce a probouzející se toužebné pocity. Další nevhodné místo na takové myšlenky. Copak si to Snape neuvědomoval? Odkdy byl tak… spontánní?
"Harry, tohle není samo sebou, já… mluvila jsem s Brumbálem, tedy s jeho portrétem a dostali jsme se i na eventuality a…" McGonagallová opět pohlédla na mladší ženu, která zkrabatila starostlivě obočí. Jak toho mohly vědět víc než on? Proč už něco neřekly? Co před ním skrývaly?
"Tohle natahování je k ničemu!" zaprskal naštvaně. A nebyl si jistý, jestli tím myslel jen ředitelčino napínání, nebo i něco jiného, pokud na tom ovšem záleželo. Snape ho stále hladil, jako kdyby se ho snažil uklidnit. Copak jemu nepřišlo divné, jak se ty dvě na sebe dívaly?
"Tak dobře, ale zůstaň prosím v klidu. Nemáme to potvrzené, jen co mi řekl Albus. Zabýval se viteály celkem dlouhou dobu, aniž bychom to věděli…"
"Přirozeně," podotkl Severus.
"Já to věděl," zavrtěl Harry hlavou. McGonagallová přikývla, ale tvářila se nesouhlasně.
"Jistě, věděl jsi, co jsi vědět potřeboval k jejich nalezení, ale ředitel šel ještě dál, ve svých výzkumech. Viteál je ta nejčernější magie, jaká může existovat a přesto má… má svou sestru, která není ani černá, ani bílá. Je to hrozně složité a neexistuje mnoho dochovaných informací, kterými bychom se mohli řídit," vysvětlila ředitelka zadumaně.
"Mohla byste mi říct, co vám řekl Brumbál?" vyzval ji s lehkou netrpělivostí. Ředitelka se napila piva. Harrymu dokonce uteklo, kdy pití hospodský přinesl. To ten Severusův dotek. Kéž by toho nechal. A kéž by byl o něco odvážnější.
"Je toho víc. Za prvé, došli jsme k závěru, že profesorův viteál nebude stejný, jako ty, které stvořil Temný pán. A od toho se odvíjí i všechno ostatní. Když jsi byl u mě na návštěvě, pro profesorovu hůlku, řekl jsi mezi řečí něco o dobrém viteálu. Není to tak úplně přesná specifikace, ale z jistého pohledu by se tomu tak říkat dalo. Viteál, který vznikne takovým způsobem, jako v případě profesora Snapea, se řídí trochu jinými pravidly. Při jednom viteálu nebylo možné uvěřit, že se ti to podařilo, Harry. Víš, kolik jich měl Voldemort a jak bídně přežíval, než se opět dostal k pořádné fyzické podobě. Zkrátka i tohle bylo hodně divné… omlouvám se, pane kolego, že jsem na vás předtím tak civěla," přiznala McGonagallová s lehkým zahanbením. Muž nic neřekl, jen téměř neznatelně přikývl. Ředitelka hned pokračovala.
"Takže jiná pravidla, Harry. Viteál vznikl z dobrého důvodu, to proto částečně uznávám tvůj plácnutý přívlastek. Profesor Snape ho stvořil proto, že se snažil zabránit kletbě Bellatrix…"
"Když myslíte…" povzdychl si Snape. McGonagallová se zatvářila rozhořčeně.
"Pane kolego, tohle je velice důležité. Nemyslete si, že vás za ta léta neznám. A že jsem se nikdy nesetkala se situací, kterou jste navzdory jasnému prospěchu vůči vaší osobě sabotoval. V tomhle případě ale falešné odsuzování není na místě. Nikdo z nás nevěří, že jste chtěl Bellatrix pomoci, zabít to dítě!" Přísný pohled, který žena svému sousedovi přes stůl věnovala, zahryzal i Harryho. Věděl, že je to důležité a měl si trvat na svém.
"Máte dojem, že jsem chvástací typ? Věřím, že bychom v této místnosti našli někoho mnohem vhodnějšího na tento post," zašklebil se Snape.
"Vidím, že se vůbec nic nezměnilo, pořád máte o Harrym stejné mínění," přihodila si Ginny. "Četl jste ty noviny pořádně?" dodala s mírným zavrčením.
"Tak nejlépe, jak jsem dokázal, slečno Weasleyová," pronesl s čirým opovržením. Harry střílel pohledem z jednoho na druhého, ústa otevřená dokořán.
"Tohle vážně není nutné," pustila se do nich i ředitelka. "Pokud někoho z vás zajímá, na co jsme s ředitelem přišli, jsem ochotná se o to podělit, ale prosím, nechme minulost minulostí." Minerva všechny přítomné přejela prosebným pohledem, načež u stolu opět zavládl klid. Harry byl ale rozhodnutý, že se Snapea zeptá, co to mělo znamenat, až se vrátí domů. I jeho se dotklo, že ho opět nazval někým, kdo se rád chvástá a Ginny se ho jenom zastala… tak proč?
"Jistě, Minervo, pokračujte," pokynul jí Snape volnou rukou. Ta druhá byla… no stále na Harryho stehnu.
"Dobře, kde jsem skončila? Ano, dobrý viteál. Věc se má tak, že díky svému zásahu jste v podstatě dostal druhou šanci, Severusi. Je to samozřejmě zjednodušeně řečeno, ale podle Albuse je velmi důležité, nebrat to na lehkou váhu."
"Druhou šanci?" zopakoval Snape nevěřícně. "Jakože jsem dostal darem druhý život, pokud by ten první skončil? A za co? Tu dívku beztak Bellatrix zabila, tak jaký to mělo smysl?"
"Ehm, no… Harry mi při své návštěvě řekl, o jakou rodinu šlo a tak jsem trochu pátrala a…" Aniž by ředitelka dokončila, co měla na jazyku - možná tomu chtěla dodat potřebnou dramatičnost, proto se zarazila - všichni na ni zůstali nevěřícně zírat.
"Ona přežila?" vydechl Harry. Minerva se slabě pousmála a přikývla.
"Ano. Žije v Sussexu, v jednom malém městečku jako mudla. Má manžela a malého chlapce a co jsem vypozorovala, vypadá velmi spokojená se svým životem," vysvětlila. Harrymu spadl ze srdce tak obrovský kámen, že byl rázem o polovinu váhy lehčí. Nečekal tak dobré zprávy. To přece muselo něco znamenat. Snape si ten útok jistě dával za vinu, stejně jako další služby pro Temného pána, ale tahle skončila překvapivě dobře. Dítě stále žilo. Vlastně už dospělá žena.
"To je přece skvělý!" rozzářil se Harry. Dokonce se odvážil takto podívat i na Snapea, jehož tvář ovšem žádné známky radosti nenesla. A tohle nebylo vhodné místo, aby se ho Harry zeptal, proč není potěšený. Chtěl při tom použít důvěrné oslovení, možná nějaký dotek a před ředitelkou a bývalou přítelkyní zkrátka nemohl.
"Ano, v jistém směru to znamená výhodu, ale jak už jsem řekla, neexistuje ryzí dobrý viteál. Teď už si nemusíme klást otázku, jestli skutečně vznikl, je to zřejmé, ale jaké vedlejší účinky má. Černá magie se jen tak nevzdává, Harry. A každý viteál vždy byl, je a bude výsledkem černé magie. Je mi líto," zchladila ho McGonagallová. Harry samozřejmě poklesl, ale do další otázky dal přece jen ještě trochu nadějného tónu.
"Co to znamená, paní profesorko?"
"Bellatrix," odvětil Snape ponuře místo oslovené ženy. Harry se po něm znovu podíval. "Pro případ, že byste tomu nerozuměl, Pottere, ona je ten vedlejší účinek. Dostal jsem šanci na další život, ale také jsem dostal soupeře, který mi má připomenout, s jak mocnými silami jste si zahrával," sykl.
"Ale já…" Harry nevěděl, co na to říct, protože měl Snape pochopitelně pravdu. Bolelo ho to neosobní oslovení, to zatracené vykání, ale nejvíc zaštípala Snapeova výčitka. Myslel si, že už by se k tomu nemuseli vracet, alespoň ne před dalšími zainteresovanými.
"Obávám se, že těch vedlejších účinků bude víc," přerušila Minerva jejich oční kontakt. Harry se na druhého muže díval bezradně, Snapeův pohled naproti tomu byl totálně prázdný. Ani jedna jiskřička.
"To nemyslíte vážně," zhrozil se Harry. Ginny po něm hodila soucitným pohledem. Možná to byl důvod, proč přišla také. Znala i ostatní vedlejší účinky a chtěla s nimi pomoci. Opravdu to bylo tak vážné, pomyslel si Harry zmateně.
"Albus nadhodil nějaké možnosti, na které jsem se měla vyptat, popřípadě je vyzkoušet. To druhé asi nebude potřeba, podle toho, co jste mi řekli. Myslím, že není nutné opakovat, co je zřejmé. Bellatrix Lestrangeovou a vás, Severusi, spojuje stejný viteál. Jakmile bude zničen… No, však víte. A k tomu druhému. Obávám se, že k dalším vedlejším účinkům patří jakési spojení mezi jednotlivými … ehm, ingrediencemi." Při posledním slovu se Minerva podívala na Harryho ruku, tu zmrzačenou, jež měl mladý kouzelník momentálně položenou na stole, vedle své sklenice s pitím. I Severus její pohled následoval a tentokrát už nezabránil tomu, aby nedal aspoň trochu najevo znepokojení. Do této chvíle ho úspěšně skrýval, i hlazení Potterova stehna celkem pomáhalo, jenže poslední informace jím natolik otřásla, že ztuhl a dokonce zalapal po dechu.
"Vy žertujete, Minervo?!"
Harry se po něm nevěřícně otočil.
"Co… co to znamená?" Jeho samozřejmě náhlá Snapeova spoluúčast a ještě taková vyděsila. "Jaké ingredience?" vyhrkl netrpělivě.
"Ty, které jsi použil při rituálu, Harry." Ginnyin pohled, když mluvila, dosáhl únosné hranice lítosti. Harry vyskočil do stoje a začal mohutně vrtět hlavou.
"To není možný. To není pravda. Chcete říct, že jsme s tím viteálem spojení všichni? I Malfoy?"
"Sedni si, Pottere!" Snape ho chytil za zápěstí a stáhl zpátky na lavici. "Impulsivní, jako vždy," pokáral ho téměř šeptem. Harry se ale uklidnit nehodlal.
"Ty tomu věříš? To přece… A přestaň se tvářit tak klidně, rozčiluje mě to. Jestli je to pravda…" Harry se zarazil. Příliš pozdě mu došlo, jakým způsobem se Snapem mluvil. Neochotně se podíval na ty dvě, které jen zíraly. McGonagallová byla naštěstí celkem pohotová a duchapřítomná, takže se opět chopila slova.
"Ne, Harry, ty, Severus a Lucius Malfoy nejste spojeni viteálem. Jste dle mého a Albusova závěru spojeni krví, jež byla při rituálu prolita. Co cítí jeden, bude cítit i druhý… a třetí. Nevidím jiné vysvětlení pro to, že v Ballindallochu neletěl po Bellatrixině kletbě jen Severus, ale i ty. Magie bude tuhle skutečnost nejspíš hodně ovlivňovat. A také emoce."
Ticho, doprovázející právě vyřčenou informaci, bylo celkem pochopitelné. Harry nejasně kroutil hlavou, Snape zíral někam do středu stolu a obě ženy si prohlížely své ruce položené v klínech.
"Ne, já tomu prostě nevěřím. Co se stane, když… když…" Harry se ozval jako první, ale nedomluvil, protože Ginny najednou vytáhla hůlku a namířila ji proti němu. "Incisio!" zašeptala, zatímco Harry si dal ruku před sebe, aby si chránil obličej. Na vytažení vlastní hůlky zkrátka neměl čas a hlavně nemohl uvěřit tomu, že na něj Ginny vytáhla tu svou.
"Au," vyštěkl a obrátil dlaň na obličej. Trhnutí Snapeova těla hned vedle mu neušlo, ale musel se podívat, co se stalo. Měl mělký řez přes celou dlaň. Nebylo to nic vážného, jen to trochu štípalo. Najednou se vedle jeho dlaně objevila i Snapeova, s tím samým řezem. Harry ji bez okolků chytil a začal otáčet ze všech stran, porovnávat se svou; obě rány byly identické, jako dvojčata. Dokud se mu Snape nevytrhl, bylo u stolu ticho.
Ginny se po Harryho ruce natáhla a zamumlala kouzlo na zhojení. Řez okamžitě zmizel i ze Snapeovy dlaně.
"Do prdele!" vydechl Harry. Bylo mu úplně ukradené, že proti němu sedí ředitelka bradavické kouzelnické školy, tohle bylo zkrátka moc.
"Znamená to, že… Lucius Malfoy…"
"Ano, Harry, obávám se, že pan Malfoy měl před chvilkou na dlani stejné říznutí," pověděla Minerva bez obalu. Harry se zachvěl úzkostí. Co to způsobil, sakra? Propojil jejich životy.
"Ale… až na to Bellatrix přijde, tak… nebude se štítit zabít svého švagra, že ne? Ona ne!"
"Harry, uklidni se. Pořád je tu viteál. Musela by nejdřív najít ten," snažila se ho Ginny upokojit. "A promiň, musela jsem…" dodatečně se omluvila za to malé bolestivé překvapení. Harry jen zavrtěl hlavou, nedokázal myslet na původ toho řezu, jen na samotný důsledek. Bellatrix Lestrangeová byla možná na Malfoy Manor. Nic pro ni nepředstavovalo překážku, pokud po něčem šla. A bylo víc než jasné, že se chtěla zbavit zrádce. Možná za něj považovala i celou Malfoyovic rodinu, ale momentálně je potřebovala na své straně. Potřebovala zázemí. A přijít na kloub tomu, co se stalo. Harry už nedokázal být naivní. Jim to trvalo pouhý týden, ona bude možná úspěšnější, nebo ne, ale i tak moc času neměli.
"Měla bych jeden návrh," promluvila na něj Minerva konejšivě. "Pojďte s námi do Bradavic. Pod lampou je největší tma. A nikde nebudete více v bezpečí…"
"Jak můžeme být kdekoliv v bezpečí, když Bellatrix stačí, aby zničila viteál a pak zabila Malfoye?" vyhrkl Snape. Všichni tři se na něj podívali s otazníky v očích. Nebyl zrovna hovorný, co se poslední půl hodiny týkalo a vystrašený se zdál jen jednou. Harry málo kdy viděl muže, kterého miloval s tak beznadějným výrazem na tváři. Dokonce, i když umíral, zdálo se, že by se mohl smířit s tím, co se stejně dalo očekávat.
Chtěl se ho dotknout, stisknout mu ruku, jen dát najevo, že jsou v tom spolu, omluvit se tím způsobem za všechno, co svým neuváženým chováním způsobil. Co když se po tom týdnu Snapeovi zachtělo konečně znovu žít? Co když měl také naději? Viteál snad mohli najít a zničit a pak… třeba poslat na Bellatrix bystrozory, nebo ji zkrátka znovu zabít, ale krevní pouto bylo mnohem závažnější. Tak jak spojilo jejich životy, spojilo i jejich smrti.
"Chci do hradu dopravit i pana Malfoye," oznámila jim ředitelka nekompromisně. Snape zbledl tak, že i jeho rty byly najednou bílé.
"Minervo!"
"Severusi? Podle mě je to nejlepší opatření. Jakmile mu vysvětlíme situaci, jsem si jistá, že bude spolupracovat," pronesla jak nějaký fundovaný prorok.
"Díky jeho krvi jsem teď tady. Rituál uznal naše vzájemné nepřátelství."
"Ano, to mi došlo taky, Severusi. Pořád je to ale Malfoy. Nepůjde proti vlastnímu životu. Utekl s celou rodinou z války, když mu začalo téct do bot. Riziko smrti ignorovat nebude. Bude spolupracovat, vím to!" trvala si ředitelka na svém. Snape vrčel jako nazlobený pes, nesouhlasil s tím, ale nemohl proti Minerviným argumentům namítat.
"Jak ho do Bradavic dostaneme? Pochybuju, že by šel dobrovolně. A vysvětlit mu to, asi na Malfoy Manor nebude čas," uvažoval Harry. Ginny se pousmála a tím zaujala jeho pozornost.
"Bude mi stačit tvůj plášť, Harry. Prozkoumám atmosféru v sídle a pak Malfoye unesu. Nechci do toho zatím zatáhnout ostatní z rodiny. Mohlo by se ale hodit, kdyby s návratem Bellatrix nesouhlasili a právě to musím zjistit," vysvětlila mu.
"To ne!" zavrtěl odmítavě hlavou.
"Tak půjdu bez pláště, nějaký způsob si už najdu," spiklenecky na něj mrkla. Zatracené ženské!
Harry se svalil zničeně na lavici a to jediné, po čem zatoužil, bylo Severusovo objetí, o kterém si ovšem mohl nechat jen zdát. To co způsobil, se už nedalo napravit. Jeden problém se nabaloval na další, blížili se do záhuby. Kvůli jeho posedlosti bylo v nebezpečí už tolik lidí.
"Hrozně moc se omlouvám. Já…"
"Asi byste si chtěli promluvit," navrhla McGonagallová a začala se zvedat ze svého místa. Před sebou postrkovala Ginny, aby byly co nejrychleji pryč. Muži ovšem mlčeli ještě pár minut po tom, co ženy opustily hospodu.
"Chtěl jsem se všem omluvit, ale nejvíc tobě. Přepískl jsem to. Ani si nedokážu představit, že bych to mohl něčím odčinit. Mrzí mě to." Harry sklonil hlavu a sklouzl víc pod stůl, věříc svému úsudku, že lépe to prozatím vyjádřit nedokáže. Po nekonečné chvíli, kdy si málem rozkousal ret do krve, se na jeho rameni objevila dlaň.
"Víš, Pottere… Nějak už si začínám zvykat. Někdo asi nechtěl, aby můj druhý život byl nuda," řekl Severus dostatečně znuděně, aby to na Harryho správně zapůsobilo. Mladší muž k němu zvedl své zpytující oči a dovolil si drobný úsměv.
"Ale nepřestaneš mi to opakovat, kdykoliv k tomu bude příležitost."
"S tím počítej," přikývl Snape vážně. Zvláštní. Harry měl pocit, že v těch tmavých hlubinách na chvilku zahlédl povědomé jiskřičky. Ale ne, to se mu určitě jenom zdálo.
