Děkuji všem, kteří na KP nezanevřeli a vrátili se k přečtení dalšího dílu. A samozřejmě za povzbuzující komentáře u toho předchozího. Omlouvám se, že jsem na ně nereagovala, však to znáte, ten čas... Tento díl jsem smolila celý týden, i tak nečekejte výrazný posun kupředu... tedy, jak se to vezme. Shah začíná vystrkovat drápky, takže nám to všechno ještě pořádně zkomplikuje.
Také byl vznesen dotaz na moji práci. Je to o něco lepší, než v té předchozí, akorát teď v pondělí odjíždím na školení do zahraničí a budu tam celý týden. Ani trochu se mi tam nechce, ale chtěla bych si sebou vzít notebook a po večerech psát. Mějte se tu hezky.
Harry vstoupil do svého prvního pracovního dne v Bradavicích levou nohou. Při snídani ho Draco obvinil z toho, že mu u skřítka objednal coca-colu schválně. Aby v noci nemohl spát. Prý si o oblíbeném mudlovském nápoji, nad kterým zprvu ohrnoval nos a posléze ho vypil asi půl litru, něco zjistil a nedílná složka - kofein - mu byla úmyslně zatajena. Harry se s ním nechtěl hádat, pořád se ho ještě držela dobrá nálada z posledního setkání se Snapem. Bohužel, když se pak s lektvaristou setkal před odchodem do knihovny, muž byl stejně nevrlý jako vždy a svým jednáním Harryho úsměv na rtech opět vymazal. Mladík se snažil uklidňovat tím, že je to jen divadlo, před Malfoyovými, při opouštění komnaty ho však napadlo, jestli se něco nestalo při noční profesorově návštěvě u Shaha. Měl mizivou naději, že by mu Severus cokoliv řekl, rozhodl se tedy, že počká s otázkami přímo na jeho bratra. Až se budou po obědě střídat v práci. Stále k muži cítil jakousi nedůvěru, také ale věděl, že to souvisí s jeho nedávnou žárlivostí. Doufal, že se to změní, až si s lektvaristou promluví.
Dopoledne v knihovně mu ani trochu neutíkalo. Studenti byli v drtivé většině na hodinách, sem tam se objevil nějaký opozdilec s půjčenou knihou, aby ji vrátil a dost při tom spěchal, protože se to snažil stihnout mezi vyučováním. Harry si našel ve sportovním oddělení knihu o famfrpálu, kterou ještě nečetl, ale spíš v ní jen listoval a díval se na obrázky, než by jí skutečně věnoval pozornost. Blížící se střídání s jeho ex sokem ho nenechalo ani na okamžik v klidu. Neustále přemýšlel, jak se asi setkání vyvine, jak na Severusova bratra bude reagovat, teď když o jejich sourozeneckém vztahu věděl. Neskutečně ho štvalo, že s ním Snape nechtěl ráno mluvit. Věděl Shah, že Harry jejich tajemství zná? Věděl lektvarista o jeho komplikovaném vztahu s bývalým profesorem? Co všechno mu Snape prozradil? Takové důležité informace a muž se s ním ani nepodělí. Jako kdyby něco skrýval.
Proto se Harry toho setkání spíše bál. Nebyl si jistý, co všechno může říct a na co se vlastně Shaha zeptat.
Přesně v poledne mu Minervina skřítka Mimi přinesla oběd. Špenátovo-sýrové karbanátky s bramborovou kaší a hruškový koláč. V jednu se pak za ním zastavila Ginny, která měla tak trochu dlouhou chvíli. Sice usilovala o to, aby ji ředitelka nechala v Bradavicích, když chtěla tak moc pomáhat v téhle misi, ale nedomyslela, že pro ni nejspíš nebude žádné uplatnění. Navíc musela lhát svému otci, se kterým pracovala na ministerstvu, aby dostala dovolenou. Vymyslela si zkouškové líbánky s Harrym, protože věděla, že na to jediné jí otec skočí. Také nepochybovala o tom, že tuto novinku Artur ještě za tepla vyklopí Molly. Ginny jen čekala, kdy za ní přiletí sova s nadšenou zprávou od matky. Jako kdyby ta slova viděla napsaná už teď. Miláčku, věděla jsem, že k tomu jednou dojde. Pokud jste si s Harrym naplánovali zkouškové líbánky, určitě jste už mluvili o svatbě, že? Až se vrátíte, musíš mi povědět podrobnosti. Jsem tak moc šťastná, zlatíčko moje…
Ginny nad svou vlastní myšlenkou protočila oči. Zná svou matku jako své boty, ale Molly vlastně o své dceři neví vůbec nic. Určitě by ji nikdy nenapadlo, že s Harrym v posledních měsících udržovali víc přátelský vztah, než milenecký. A bohužel už jí nikdo nemohl vymluvit, že se také v posledních měsících, pokud došlo na sex, Harry obracel v představách na někoho úplně jiného. Molly se nikdy nesmí dozvědět skutečnou pravdu, alespoň ne najednou. Hezky postupně, usmyslela si zrzka.
"Nad čím přemýšlíš?" oslovil ji Harry zvídavě. Ginny si prohodila přehozené nohy a zašklebila se. Harry jí dovolil, aby s ním seděla za pultem. Dívka si z přidělené židle vykouzlila pohodlné křeslo a zrovna se občerstvovala earl grey, o který velmi zdvořile požádala Mimi.
"Na mamku. A na její reakci, až jí povím o nás dvou. Nebude z toho mít radost," zkonstatovala suše. Harry ji chvíli pozoroval, jak naklání šálek ke rtům. Ginny nebyla typická kráska, dokonce ani rty neměla nikterak plné, ale polibky, na které si pamatoval, chutnaly dobře. A v posledních dnech se zachovala tak, jak by nikdo nečekal. Opravdu si toho vážil. I času, který s ním dívka doposud strávila.
"Asi bych to měl udělat já," navrhl velkoryse. Ginny pozvedla obočí, oči mírně vytřeštěné.
"Na to zapomeň, vyřídím si to sama. Jestli sis doposud myslel, že je moje máma mírumilovný člověk, tak ji ještě pořádně neznáš."
"Zabila Bellatrix, zas tak mírumilovnou ji neshledávám," pousmál se Harry.
"No dobře, ale pokud zrovna nedrží hůlku v ruce a nepeskuje mé bratry, působí zcela neškodně," zamračila se Ginny. Harry si založil ruce na prsou a víc se opřel do židle.
"Možná si ji nedokážu představit jako běsnící bestii, ale vynadáno bych od ní dostat nechtěl. Přesto bych to měl udělat já, protože to já tě opustil," vedl si svou. Dívka zavrtěla nevěřícně hlavou.
"A co jí řekneš? Že ses zamiloval do svého bývalého profesora lektvarů a vzkřísil ho kvůli tomu?"
"Já…" Harry se zarazil. Nemohl si vzpomenout, kdy naposledy přemýšlel nad tím, co s nimi bude, pokud se všechny plány vydaří a Bellatrix se vrátí tam, kam patří. Do hrobu. Nechtěl si připouštět divná slova profesorky Trelawneyové, když ji onehdy potkal v těle McGonagallové, ani to, co mu našeptával zdravý rozum. Že smrt se nemá pokoušet. Nemohl si být jistý ani tím, co k němu Severus nyní cítí.
Co by na jeho znovuzrození řekl celý kouzelnický svět? Lektvaristovy zásluhy ve válce byly jedna věc, ale zdálo se, že na ně měl nárok jen díky tomu, že obětoval svůj život. Kdyby nezemřel, dostalo by se mu stejného uznání a cti?
"Neskrýváme se tu jen tak pro nic za nic, Harry. Doufám, že si to plně uvědomuješ. Vím, že jednou dojdu k pochopení a budu ti přát štěstí, ať už ho najdeš s kýmkoliv jiným, ale nedovolím ti, abys riskoval."
"Nechci myslet na to, co bude, jak to celé dopadne," ohradil se Harry. Ginny chápavě přikývla.
"To je mi jasné. Protože, buďme k sobě upřímní, Harry, tvoje vyhlídky nejsou zrovna růžové," neodpustila si. Harry ji chtěl okřiknout, ať si svá moudra nechá pro sebe, ale jen by lhal sám sobě. Ginny měla pravdu, přesto mu pomáhala. Mohlo mu to dát aspoň nějakou naději?
"Asi bych ti měl něco říct," podíval se na ni zamyšleně. Potřeboval se s někým podělit o tajemství, které mu v noci Snape prozradil a komu jinému mohl věřit víc, než člověku, který ho nezavrhl ani po bolesti, jenž mu způsobil?
"Jsem jedno ucho," ušklíbla se dívka, opět už vyrovnaná, s nádechem optimismu ve tváři. Harry se nadechoval, dokonce měl připraveno, jak začne, za jejich zády však zavrzaly dveře, aby vpustily do knihovny návštěvníka. A aby toho nebylo málo, mohutnými lítačkami vešel sám Sareh Shah. Jeho honosná chůze s vlajícím černým hábitem s modrými odlesky až děsivě připomínala tu Snapeovu, jenže Harryho to samozřejmě nevyděsilo. To spíš Ginny, která na muže zůstala zírat s ústy dokořán. Samozřejmě už o novém exotickém učiteli lektvarů slyšela, jenže slova, která k ní došla, byla realitě podobná asi jako vejce raketě.
"Dobrý den, pane Pottere," pozdravil muž zvedajícího se Harryho, který si nemohl nevšimnout ledové masky na jeho tváři. Jeho hlas zněl naproti tomu měkce, až hřejivě. Vzpomínal si, že když je Minerva seznamovala, tak mu tenhle protiklad poněkud utkvěl. Dokud ho nepřebilo zase něco jiného.
"Profesore." Harry sklonil lehce hlavu, mezitím se postavila i Ginny a donutila se zavřít pusu. "Tohle je moje… ehm, kamarádka, Ginny Weasleyová," představil Harry svou bývalku. Čekal, jestli po něm hodí škaredým očkem, že před mužem zatajil jejich situaci, jenže Ginny se na něj ani nepodívala. Očima visela na cizokrajném krasavci a ani se moc nesnažila svůj obdiv skrývat. Muž jí věnoval chladný pohled, jeden koutek rtů však zvedl do mírného úsměvu.
"Těší mě, slečno Weasleyová. Jsem Sareh Shah. Slyšel jsem toho mnoho o vaší rodině."
"Pro vás Ginny, profesore," nabídla dívka. Harry se neubránil protočení panenek. Tahle Ginny se mu tedy ani trochu nelíbila. Zvlášť vůči mužům byla vždy opatrná. Jen tak nějaký se jí pod sukni nedostal. Možná díky tomu, že se Harry o něco takového nikdy nesnažil, se mu pak ony zavřené dveře otevřely.
Shah se otočil zpět na mladšího muže a pozvedl tmavé obočí.
"Za chvíli budete končit, pane Pottere," připomněl mu. Harryho také napadlo, že by nabídl muži používání křestního jména, ale důležitější bylo, zeptat se na nějaké věci ohledně Snapea. K tomu ale potřeboval, aby Ginny odešla. Nápad, povědět jí to velké tajemství, ho celkem rychle přešel. Zvlášť když viděl, jak je z Peršana na větvi. Ne, určitě si to nenalhával, dokonce měl pocit, že ho svléká očima.
"Ano. No, já… rád bych s vámi o něčem mluvil," nadhodil a doufal, že to Ginny pochopí jako pobídku, aby odešla. Kupodivu to pomohlo, protože dívka se přinutila odtrhnout od Shaha a věnovala mu svou pozornost.
"Už půjdu, mám ještě něco na práci," zalhala a otočila se k odchodu.
"Rád jsem vás poznal, Ginny," pronesl za ní lektvarista, načež mu rusovláska nadělila milý úsměv, než definitivně zmizela.
Když se lítačky ustálily, promluvil Shah jako první.
"Dobře, že jste to nakousl, pane Pottere, také s vámi potřebuji mluvit. Bude vám vyhovovat osmá hodina večer? V mých komnatách?"
"Co prosím?" zhrozil se Harry. Myslel si, že položí pár otázek a pak odsud odejde. Ne, že bude pozván na… schůzku?
"Brzy se to tu začne hemžit studenty. Chtěl bych si s vámi promluvit v klidu, o samotě, pokud proti tomu nic nemáte." Shah ke svým tajemným slovům přihodil i úsměv, který se nesl v podobném duchu. Když si při tom prohrábl své dlouhé vlasy, jako kdyby se v nich zatřpytily modré odlesky.
Harryho Shahův úsměv pořádně vyděsil. A ta slova zněla, jako že má na výběr, ale cítil v nich i jakýsi způsob nátlaku. Něčeho, díky čemu ne říct nemůže. Bohužel byl příliš zvědavý a nutkání, zjistit, co Severus Shahovi řekl, bylo větší, než touha, bránit se tomu, nebo s tím jakkoliv bojovat. Navíc, to co se zablýsklo v těch havraních vlasech…
"Dobře. Přijdu," přikývl nakonec, pečlivě koncentrujíc se na to, aby muži neustále nezíral na vlasy. Shah se poté Harrymu omluvil, že musí do oddělení s knihami o lektvarech. Vrátil se až ve chvíli, kdy došlo na střídání směn.
Harry se v knihovně nezdržoval, ale nemohl přestat myslet na to, co ho večer čeká. Při každé takové myšlence se mu sevřel žaludek podivnou úzkostí.
Vrátil se do své komnaty, kde na něj čekal nabručený Draco. Než se ho stihl zeptat, co dělal celé dopoledne, Zmijozel se sebral a odešel za svými rodiči do horního patra. O půl hodiny později, Harry se zrovna rozvaloval na pohovce, se v krbu sám od sebe rozhořel oheň. Harry se lekl a vystřelil z gauče jako namydlený blesk. Uklidnil se v okamžiku, kdy mu na dlani přistál ohořelý pergamen. Se Snapeovou zprávou.
Dnes v osm se sejdeme tam, co naposledy. S.
Harry nemohl popřít, že ho vzkaz potěšil, celý ten čas od Snapeovy smrti snil o tom, aby byl starší muž iniciativní, jenže radost z takové zprávy byla jedna věc a schopnost, splnit, co po něm bylo žádáno, druhá. V osm měl přece schůzku i se Shahem. Mohl by jednu z nich odmítnout, nebo alespoň posunout? Osmá hodina byla celkem brzká, Harryho napadlo, že se Snapeovi podařilo nějakým způsobem zbavit Malfoyových, možná mu bratr obstaral uspávací lektvar…
Co bylo jisté, že Shah nevěděl o návrhu svého sourozence, jako Snape nevěděl o tom Shahově, který byl určený jedné a téže osobě.
Mladík netušil, co to způsobí, ale nejspíš se mu zachtělo Severuse podvědomě potrápit. Napsal na druhou stranu pergamenu stručnou odpověď: V osm nemůžu, v deset mi vyhovuje víc - a poslal vzkaz krbem za adresátem. Když se pergamen vrátil zpět, trochu ho to zklamalo.
Dobře, uvidíme se zítra večer před naší misí, napsal Snape. Do večera měl Harry o negativní myšlenky postaráno.
Podařilo se mu na chvíli zdřímnout. Když se probudil, zjistil, že je zpátky Malfoy. Blondýn seděl u stolu a četl si, což u něj Harry viděl poprvé. Chvíli měl pocit, že ještě spí a ten zvláštní obrázek se mu pouze zdá. Dokud Draco nepromluvil.
"Prospal jsi večeři," oznámil mu škodolibě. Harry přimhouřil ospalé oči a pak si je protřel.
"Proč jsi mě nevzbudil?" zabručel. Draco pokrčil rameny a vrátil se pohledem ke čtení. Harry měl sto chutí po něm hodit botou a každopádně se strefit alespoň do čela toho arogantního, nefrněného Zmijozela. Bohužel by se tím nic nezměnilo. Ještě by ho Malfoy mohl v záchvatu zuřivosti proklít a s ním tudíž i svého otce a Snapea. Harrymu se tenhle stav nelíbil a tajně doufal, že by Shah, jak říkala ředitelka, mohl přijít s nějakým řešením, jak rozdělit jejich nechtěné spojení.
Odebral se do koupelny, kde se trochu opláchl, vyčistil zuby a opět se snažil zkrotit rozruch na hlavě, samozřejmě bezvýsledně. Při návratu do obýváku zůstal stát před dveřmi s mírným zmatkem ve tváři.
"Kam jdeš?" reagoval na to, že se Malfoy chystal opustit jejich komnatu.
"Jsme pozvaní k ředitelce na čaj." Dostal povýšenou odpověď. Jako kdyby šlo o návštěvu samotného ministra. Takže ne uspávací lektvar. Malfoyovi jednoduše vyklidí pole. Bohužel Harrymu nezbývalo, než vyrazit také, osmá hodina se blížila. Nechtěl přijít k Shahovi pozdě, nemohl tušit, jak by to Snapeův bratr přijal. S všetečnými otázkami samozřejmě počítal.
"Kam jdeš ty?" zajímal se Draco překvapeně, když se k němu Harry u dveří připojil.
"Kolega z práce mě pozval na skleničku," přiznal. Ten alkohol si sice vymyslel, ale na tom už tak moc nezáleželo. Malfoy neskrýval své překvapení, oči mu planuly vzrušením.
"Prý je ještě děsivější než Severus, je to pravda?" loudil z Harryho informace.
"Asi tak nastejno," pokrčil Harry ledabyle rameny. V současné době neshledával děsivým ani Snapea, natož jeho bratra, ale proč se s něčím takovým svěřovat zrovna Malfoyovi?
Mladíci došli ke schodišti, kde se rozdělili. Draco musel zajít pro své rodiče a Harryho cesta vedla do sklepení. Byl si jistý, že se o jeho návštěvě Severus dozví. Draco si takovou novinku určitě pro sebe nenechá.
V soukromých komnatách profesora lektvarů nikdy předtím nebyl, ale něco málo si pamatoval ze Snapeových vzpomínek. Nějak ho ani moc nepřekvapilo, že měl Shah hlavní pokoj zařízený podobně. Rozhlížel se kolem, zatímco postupoval za svým hostitelem hlouběji do sklepního bytu, který byl nezvykle útulný, nebo tak aspoň působil.
"Posaďte se, pane Pottere. Nemáte hlad? Dáte si něco k pití?" zajímal se lektvarista, opět tím hřejivým hlasem, doplněným o chladný pohled. Při tom ukázal na velmi pohodlně vyhlížející pohovku, která tvořila téměř symetrický střed pokoje.
"Vlastně… jsem ještě nevečeřel. Nevadilo by vám, kdybych si zavolal skřítku? A jsem Harry," nabídl muži své křestní jméno. Stačilo, že mu příjmením říkal Snape, nebo Malfoy.
"Mohu nabídnout služby té své?"
"Ne, to je v pořádku, ale děkuju," odmítl Harry uctivě. Poté vyslovil jméno ředitelčiny skřítky Mimi, která se přímo před ním objevila o vteřinu později. Nejprve se trochu nechápavě rozhlédla kolem sebe, kam ji to její současný pán zavolal a pak se na něj usmála.
"Přeje si pan Harry večeřet? Druhý mladý pán říkal, že nechcete, aby vás někdo budil, a opravdu jste spal velmi tvrdě," omlouvala se.
"Nic se nestalo, Mimi. Pokud na mě ještě něco zbylo, rád bych se najedl teď," zkusil. Skřítka se opět usmála a s lusknutím zmizela. Při opětovném pohledu na Shaha v Harrymu zatrnulo. Muž se tvářil ještě víc nepřístupně, než kdy předtím.
"Eh, omlouvám se, pane. Nezeptal jsem se vás, jestli chcete taky."
"Můj skřítek už zná mé chutě. Jsem poněkud vybíravý," přiznal Shah a posadil se vedle Harryho.
Dokud mladík nespořádal poměrnou část večeře, kterou mu Mimi donesla, pronesli mezi sebou s lektvaristou jen pár konverzačních slov. Harry jídlo nedojedl, protože měl pocit, že je neustále pozorován, i když kdykoliv se na druhého muže otočil, ten se díval někam ke krbu. Nemohl se v klidu najíst, pokud na to byl sám, takže to nakonec vzdal a nechal Mimi, aby vše zase odnesla. Poté mu v rukách přistála sklenička s nějakým hodně silným alkoholem.
"Já moc nepiju, profesore," natáhl ruku zpátky, že se pití diplomaticky zbaví.
"To je arak, anýzová pálenka. Není zdvořilé odmítnout," upozornil ho Shah přísně. Harry dal ruku neochotně zpátky a maličko se napil. Jakmile se tekutina setkala s citlivou sliznicí jeho jazyka a následně hrtanu, rozkašlal se jako o život.
"Kruci!" vyhrkl, v očích slzy. Přes zamlžený vlhký opar mu neunikl Shahův pobavený výraz, který ho pochopitelně vytočil. "Doufám, že se skvěle bavíte!" zavrčel a zvedl se. Tentokrát už skleničku druhému muži do jeho dlouhých prstů vnutil. Znovu se nenapije, ani kdyby ho měl ten vtipálek uřknout.
"Posaďte se, prosím. Harry. Omlouvám se, bylo to ode mě podlé. Samozřejmě jste mohl odmítnout. V naší zemi je alkohol v podstatě zakázaný, nenutíme nikoho, aby ho pil," připustil Shah. Harry mu věnoval vražedný pohled, ale nakonec se přece jen posadil zpátky.
"Proč jste to udělal?" dožadoval se.
"Zkoušel jsem vás, nedůvěřujete mi. Nemáte mne příliš v oblibě, aniž byste mě znal. A asi už tuším, proč." Navzdory slovům se v lektvaristových očích poprvé objevilo něco, co připomínalo led jen vzdáleně. Bylo to pochopení. Harry tomu nevěnoval pozornost, nechtěl takové obvinění akceptovat. Ač bylo částečně pravdivé.
"Ale já… Jak jste sám řekl, neznám vás, tak jak bych…"
"Jste jak otevřená kniha, Harry. Vaše oči, gesta… Vaše mysl!"
"Lezete mi do hlavy?!" vyjekl mladík pobouřeně. Shah odložil obě skleničky s pálenkou na nedaleký stolek a postavil se přímo před Harryho.
"Zabraňte mi v tom!" pobídl ho. Bože, tohle už tu přece jednou bylo. Znovu už ne, prosím! Harry vkročil ze zlosti do zoufalství rovnýma nohama. I když se snažil být silný, jeho odhodlání pokaždé na něčem ztroskotalo.
"Nemáte právo! A ano, nemám vás příliš v oblibě. Nebo spíš neměl, dokud…"
"Dokud vám Severus neřekl, že jsem jeho bratr," doplnil ho Shah pohotově.
"Opovažte se mi znovu vlézt do hlavy!" zasyčel Harry, snažíc se zachovat aspoň zbytky důstojnosti.
"Zatím to nebylo potřeba. Někdy stačí jen pár dobře volených slov," ušklíbl se Shah a konečně se posadil zpět na pohovku. Harry zůstal sedět vedle něj jak přikovaný, přestože si v duchu přísahal, že se od toho muže bude držet dál. Ty modré odlesky ve vlasech se objevily pokaždé, když Shah pohodil hlavou. Nemohl od něj odtrhnout oči. A navíc na něj byl stále naštvaný, že si s ním hrál. Teď už bylo jasné, o čem se Severusem minulý večer mluvil.
Harry navzdory silné nechuti zvedl ruku a natáhl ji k Shahovým vlasům.
"Co to máte s vlasy?" zeptal se. Uvědomil si, že jeho hlas zní téměř zasněně. Co to sakra je?
"S vlasy? Netuším," přivřel Shah oči a Harry si byl víc než jistý, že lektvarista lže. Muselo to být nějaké kouzlo. Jako ten proradný lektvar lásky, který mu v šestém ročníku namíchala do bonbónů Romilda Vaneová, a které nakonec snědl Ron. Jenže on se cítil, jako kdyby ty bonbony snědl sám. Tak moc se chtěl Shahových vlasů dotknout. Byly prostě úchvatné.
Čím víc se prsty přibližoval, tím víc ten modrý lesk sílil, skoro ho z toho bolely oči. Když byl od Shahovy zářivé hřívy sotva jeden centimetr, profesor chytil jeho ruku za zápěstí a stáhl ji dolů.
"Ne, to by vůči tobě nebylo fér," pousmál se hořce. Jako kdyby ho mrzelo, že Harrymu v doteku zabránil. Položil mu ruku zpět na stehno a těmi svými se pohladil po obou stranách své hlavy. Modrý lesk v mžiku zmizel a Harry vytřeštil oči. Po touze, dotýkat se Shaha nebylo ani památky.
"Co je to za kouzlo?" vydechl zmateně.
"Jedno z těch ne zrovna legálních. Ale na udržení pozornosti funguje skvěle," vysvětlil Shah. "Chystám se ti něco říct a s tímhle bys mi to odsouhlasil," dodal s velmi vážnou tváří. Harry se odtáhl, opravdu měl pádný důvod tomu muži nevěřit a teď už věděl proč.
"Proto z vás byla Ginny hotová…"
"Můžeme si tykat, Harry, miluješ mého bratra, asi bych tě měl považovat za svou rodinu a ano, jsem si zcela vědom účinků toho kouzla," ušklíbl se starší kouzelník. Harry netušil, co si z těch posledních slov vzít jako první a zabývat se tím. Snape řekl Shahovi, že ho miluje?
"Řekl ti Severus, že…"
"Že ho máš rád… že si to myslíš,"
"Že si to myslím?" vyhrkl Harry dotčeně. No, ještě před chvíli na něj v podstatě vůbec nemyslel, protože se chtěl dotýkat Shahových vlasů.
"Překvapuje tě taková formulace slov? Mě ne. Mluvíme o Severusovi. Můj bratr nikdy neoplýval snahou zjistit, jaké pocity mají jiní lidé a pokud ano, stejně jim příliš nevěřil. Alespoň ne těm pozitivním. Dokážu být velmi vnímavý a umím číst mezi řádky, hlavně u Severuse. Navíc se mi při své včerejší návštěvě svěřil s věcmi, které mi léta zatajoval. Není nutné se o nich bavit i s tebou, že?" Shah se na Harryho zadíval se zadostiučiněním. Mladší muž pouze zatřepal hlavou a klesl pohledem k rukám ve svém klíně.
"Nikdy mi to neuvěří. A někdy si říkám, jestli to stejně není jedno," posteskl si Harry. Nechtěl si stěžovat zrovna Shahovi, jenže ten, zdálo se, přesně věděl, jak těžké je pochopit Snapeův komplikovaný život a charakter. Přitom se museli vídat tak hrozně málo.
"Ne vědomě, Harry. Vzkřísil jsi ho. Jak moc musí být člověk ovlivněn svými emocemi, aby něco takového udělal?"
"Vůbec jsem nepřemýšlel. Spoustu věcí dělám bezhlavě a… Severuse to děsně štve."
"To si dokážu představit," zasmál se Shah. Harry zvedl k muži oči. Jeho smích byl upřímný, navíc plný bratrské lásky. Podobně se smála Weasleyovic dvojčata, nebo i Ron. A naivně si při tom všichni namlouvali, že tím dokážou zamaskovat své skutečné city. Rozdíl byl v tom, že Shah nic nepopíral.
"Mohl bych tě svést, Harry, stačilo velmi málo, nezastavit tvou ruku… Navíc jsi velmi pohledný." To už byla Shahova tvář opět vážná a Harryho z toho zamrazilo v zátylku. Podlehl by? Nechal by ho? Poznal by to Snape? Nebo i Lucius? Řekne mu vůbec někdy Severus, že je pohledný?
"Preferuješ muže?" zeptal se mladík se staženým obočím. Potřeboval přesunout pozornost na lektvaristu, nechtěl se o sobě bavit v této sféře.
Shah pozvedl jeden koutek a pokrčil rameny.
"Nejsem v tomto směru vybíravý," přiznal, čímž Harryho v podstatě donutil, aby i on šel s barvou ven.
"Přistoupil bych na to, aby Snape žárlil… koho by to nenapadlo, jenže…"
"Nemyslíš si, že by to fungovalo," doplnil ho Shah. Aniž by Harry stihl přikývnout, muž pokračoval. "Možná by ses divil, jak si Princové dokážou ochránit, co je jejich."
"Viz vaše matka?" neodpustil si Harry. Shah se zcela očekávaně zamračil.
"Některé překážky nepřekoná ani silná vůle," zavrčel. Harry pochopil, že zabrousil do zakázaných vod a bylo by dobré z nich zase co nejrychleji odplout.
"Chtěl jsi se mnou něco probrat. O co jde?" zeptal se přímo a cítil velkou úlevu, když se napnutá Shahova tvář opět uvolnila. I když ne tolik, jak by chtěl.
Druhý kouzelník se postavil a natočil se k němu zády.
"Je tu ta věc s viteálem, Severus mi všechno pověděl."
"Jo, myslel jsem si to," ozval se Harry. Lektvarista si založil ruce na prsou a pomalu se obrátil zpátky.
"Nemohu dovolit, abyste ho zničili," oznámil mladíkovi, který na ten popud otevřel ústa překvapením.
"Prosím?" vydoloval ze sebe.
"Nedovolím ti, abys zničil ten viteál," artikuloval téměř po písmenkách.
"Já ti rozuměl, ale chci vědět důvod. Pokud ho nezničíme, půjde po nás Bellatrix Lestrangeová. O té ti snad Severus řekl taky. A co je zač. Neumíš si představit, jaká je, ona…" Harry se zarazil. To přece Shah nemohl myslet vážně. Anebo mohl, protože podle všeho, si nedokázal představit, jakým hrůzám museli v minulosti čelit. Bylo nutné získat ten viteál a sprovodit ho ze světa, tak usilovně na tom od Snapeova vzkříšení pracovali, že Harry nemohl jen tak začít přemýšlet o jiných alternativách. Prostě ne.
"Řekni mi, co víš. Je to ono? O čem mluvila ředitelka? Tam u vás se něco podobného stalo, že jo? Proč ten viteál nemůžeme zničit?" naléhal Harry.
"Copak to není jasné?" zahřměl Shah. Až se mladík lekl. Občas z něj šla hrůza jako z jeho bratra. "Už jednou jsem o něj přišel, aniž bych to věděl. Když tomu mohu konečně zabránit, tak to zkrátka nedopustím, i kdybych měl ten viteál chránit vlastním životem!"
Harry se vymrštil z pohovky.
"A jak mi v tom zabráníš? Už máme plán, jak ho získat. Jakmile bude tady, udělám všechno pro to, abych ho zničil!" rozčílil se.
"V tom případě mého bratra nemiluješ!" okřikl ho Shah. Harry zalapal po dechu.
"Jdi do háje. Kdo jsi, abys mě soudil?!" Jeho ruka vyletěla do vzduchu automaticky. Těsně před Shahovou tváří se ale s trhnutím zastavila, když ji druhý muž opět zarazil vlastní.
"Nezabiješ ho!"
"Nic takového se nestane. Co takhle se zeptat Severuse, co si o tom myslí?" vyhrkl Harry. Okamžitě ta slova chtěl vzít ale zpátky. Snape nesouhlasil se svým vzkříšením. Pokud zde byla reálná možnost, že se zničením viteálu se vše vrátí do starých kolejí, pak na to přistoupí.
Opravdu to chtěl? Zničit viteál a přitom vědět, že s tím zničí i Snapea?
Když se Harry znovu zadíval do odhodlaných Shahových očí, zhrozil se.
"Dobrý nápad, Harry Pottere. Uvidíme, jak snadno se bude mému bratrovi opouštět svět živých, když tě nebude mít jistého!"
"Ne!" vyjekl Harry. Víc bohužel nestihl, protože se jeho ústa ocitla v zajetí rtů druhého muže.
Muž s kloboukem