sobota 30. listopadu 2013

Fotograf 18+


Je libo jednu rychlovku? Napadla mě včera večer při pohledu na Adamovu černobílou fotku od Lee Cherryho :) Ano, přesně při pohledu na tuto fotku! Tak si říkám, že každá Adamova fotka, či jiný materiál, by měl být zveřejňován s varováním. Já tedy tyto a podobné fotky ani trochu nepovažuju za neškodné <3 :D




Vždycky, když mě Lee fotí, připadám si výjimečně. Ten chlap to prostě umí a někdy mi přijde až nespravedlivý, že na jeho fotkách vypadám líp než ve skutečnosti. Přitom používá v grafických programech jen minimum efektů. Jak to ten člověk dělá?

"Nazdárek, kluci." vpochoduje do studia vysmátý Thomas Joe Ratliff a zamává na nás igelitkou plnou piv a chipsů. "to je na ten filmovej večer." vysvětlí, proč má v ruce půlku obchodu s potravinama.
"Chipsy a pivo?" zvednu obočí. Moc dobře ví, že od jisté doby se těmhle neřestem vyhýbám kvůli váze.
"Jednou za čas to porušit můžeš." zazubí se na mě bezstarostně. No jistě, on může sežrat kýbl vepřovýho sádla a nebude to na něm vidět, šťastlivec.
"Hele Tommy, nechceš mi chvíli stát modelem? Potřebuju vyzkoušet novej foťák na někom blonďatým." vyzve ho Lee k bílýmu pozadí.
"Jsi blázen? Takhle? Ani jsem si nanamaloval linky." brání se ten můj narcistickej kytarista. Navenek to tak možná nevypadá, ale tenhle kluk dokáže strávit v koupelně a před zrcadlem taky půl dne, když na to přijde.

Beru mu igelitku a šťouchnu do něj, ať si pospíší. Jsem na něj zvědavej, jak se bude nakrucovat před fotografem. Většinou stačí chvilka a je z něj profesionální modelka. Tommy mě obdaruje pohledem i´ll kill you a pak už jde do bílýho prostoru. Já si zatím sedám na pohovku na odpočívadle, abych měl dobrý výhled.

Lee to se svýma modelama umí, se všema. I když přijde někdo novej, hned si ho omotá kolem prstu. Nevím, čím to je, možná jeho hlasem, nebo jednoduchostí, s jakou k lidem přistupuje. Na nic si nehraje, přesně říká, co chce a zbytečně se nevykecává. To samozřejmě neplatí v případě, když si jdeme sednou někam na vínko jako přátelé. Ale pokud jde o práci, je profesionál.

Tommy se chvíli mračí, ale jak jsem předpokládal, za pár vteřin už se natáčí na všechny strany a koketně se na Leeho uculuje. Docela jsem na ty fotky zvědavej, teda jestli si je Lee hodlá nechat.
"Adame?" zavolá na mě fotograf.
"Jo?"
"Pojď sem a chytni Tommyho kolem pasu zezadu."
"Cože?" že by se Lee rozhodl změnit žánr svých fotek? I když mi to nedává smysl, zvednu se a jdu za tou modelkou.
"Prostě ho obejmi zezadu a polož mu bradu na rameno a natočte se ke mně příbližně na čtyřicet pět stupňů od středu." poručí nám Lee. Poslouchám ho na slovo. Tommy se tlemí jak debil, když ho chytnu kolem pasu, ale snažím se to brát s rezervou.
"To je jak za starých časů." neodpustí si. Jo, nemusí říkat dvakrát, abych si vzpomněl na momenty z turné, kdy se ke mně tiskl při Voodoo zády a šimral mě vlasama na krku.

"Proč to jako děláme?" odvážím se zeptat. Předpokládám, že pro to můj fotograf bude mít dobrej důvod.
"Kontrast blond a černý, potřebuju to na někom vyzkoušet. Tommy přestaň se hihňat jak blbá blondýna!" utahuje si z mýho kytaristy.
"Ne všechny blondýny jsou blbý!" brání se. To pro změnu vyprsknu já. Vztáhnul si to na sebe, alibista. Nikdy neměl blonďatou holku a taky zná pár dobrých blond vtipů, ale jakmile řekne slovo blond někdo jinej, než on, okamžitě je oheň na střeše.
"No dobře. Teď to udělejte obráceně. Tommy chytni Adama kolem pasu a polož mu hlavu na krk... jo, to vypadá dobře." pochvaluje si Lee, když ho poslechneme. Zjišťuju, že je to vlastně docela zábava. A ty fotky rozhodně chci, tyhle určitě!

"Nějak se mi to začíná líbit, Lee. Chceš ještě něco složitějšího?" přisadím si. Tommy mi vydechne do zad, pěkně to zahřeje. Pak se k němu otáčím čelem a přitisknu si ho na sebe.
"Z tohohle by měl bulvár radost a vaši fanoušci ještě víc." chechtá se Lee na celý studio a horlivě nás fotí ze všech úhlů.
"Jestli ty fotky zejtra uvidím na twitteru, jsi mrtvej fotograf!" ukážu na něj prstem.
"Takový nevinný přátelský obětí, Adame. Fakt bys je o to chtěl ochudit?" nepřestává mě Lee provokovat. Ještě chvíli a jednu mu vrazím.
"Jedno nevinný přátelský obětí a zítra se bereme."
"Vážně?" podívá se na mě Tommy. Stěží potlačuje smích. Pořád ale stíhá ještě pózovat Leemu. Slyším jen cvakání, protože pomalu už nic nevidím díky ostrým bleskům.
"V tom případě budeš rád, že máte nějaký společný fotky za svobodna, věř mi. Jednou mi za to poděkuješ."
"Pochybuju." zavrčím. Fotky nejsou skutečnost, bohužel, ale nahlas to říct nemůžu.
"Ještě mi udělejte jednu pózu a to bude všechno." pobízí nás Lee. Chce, abychom si stoupli proti sobě a opřeli si čelo o čelo. Bože, asi Tommyho poprskám, protože při tomhle budu mít fakt problém se nesmát.

Kupodivu to není tak hrozný. Zdá se, že to Tommy bere dost vážně a to mě donutí, brát to vážně taky.
"Perfektní, úžasný světlo, dokonalej kontrast. Až to dám do černobíla, bude to luxus." libuje si Lee. Nějak ho ale nevnímám.
Už dlouho jsem si neprohlížel Tommyho tvář takhle zblízka. Od turné zestárl, ale to já taky. Zvláštní, co dokážou s člověkem udělat bezmála tři roky. Jak jsme pořád nějak namaskovaný, hodně věcí se skryje, ale pravda pod tou slupkou z makeupu je prostě jiná.

"Máš teď někoho?" zeptám se ho. Tommy zakoulí těma svýma hnědýma kukadlama a usměje se. Ví, že ho provokuju.
"Ne."
"Já taky ne." zašklebím se.
"Já vím." štípne mě do boku.
"Jau." štípnu ho taky. Nakonec je těch štípanců víc. Nechápu, co to má za blbej zvyk, mě štípat.
"Hele, jdu si to natáhnout do kompu." oznamuje nám Lee a odchází. Nějak se mi nechce vzdávat týhle pozice, takže Tommyho pořád držím za boky a jemu se to očividně líbí.
"Ale dával jsi tuhle na Instagram fotku s nějakým hezounem." připomíná mi. Dávám na instagram fotky každej den, s různýma hezounama. Jen mě zatím žádnej nezaujal natolik, abych přemýšlel o něčem větším.
"Jo, už ani nevím, jak se jmenoval." pokrčím rameny.
"Měl by sis někoho najít."
"Proč?" nechápu.
"Protože pak mám pocit, že se necháváš pro mě." zazubí se. Opět ho štípnu.
"Pro tebe? Kdo by s tebou chtěl chodit? S takovým sexy roztomilým blonďákem." schválně si protiřečím. Tommy tyhle lichotky slyší rád, však už ho nějaký ten pátek znám.

"Všiml sis vůbec, že už nás Lee nefotí?" škádlí mě.
"Ne asi, hezoune. Dobře se na tebe dívá." pokrčím rameny.
"Se mnou se dělá dobře víc věcí."
"Jo, třeba flirtuje, viď?"
"Nedělej, že jsme se dneska potkali poprvý!" Jo, kéž by to tak bylo. Mohl bych to na něj aspoň znova zkoušet. Ale teď už je to marný. Tommy mě má přečtenýho. Tajemnej Lambert pro něj byl určitě zajímavější.

Pustil jsem si ho moc k tělu. Ale kdo si svý přátele nepustí moc k tělu? Za nějakých pět šet let?
"Proč to prostě neuděláš? Podiv se, pořád tu stojím a nikam nejdu, tak udělej, na co zrovna myslíš." pobídne mě Tommy najednou. Jeho slova mi způsobí nejdřív šok, pak mi pořádně rozproudí krev.
"Ty jsi fakt provokatér." propaluju ho vražedným pohledem. Takhle si se mnou hrát. Ale co, když mi to nabídl, tak bych byl hloupej, kdybych toho nevyužil.
Dám mu pusu. Nejdřív malou. Usměje se jedním koutkem a špitne: "to je všechno?"
Ty hajzle! Zlobím se na něj v duchu. Usměje se ještě víc, jako kdyby moje myšlenky slyšel. Při další puse už mu strčím jazyk mezi rty. Něco zamručí, ale přidá se. Vlastně se po něm docela lačně ožene svým. Dávám ruce na jeho zadek a stisknu. Mručení nahradí vrnění. Kočka domácí je proti němu amatér.

"Jsi starej, nadrženej kozel." neodpustí si.
"A ty mě v tom ještě podporuješ." vynadám mu. Tommy pokrčí rameny "Asi máš na mě nějakej vliv, nebo co."
Tenhle kluk se mi občas musí jenom zdát. Tommy není jako já, mezi pověstný čtyři procenta se nikdy nepřidal a nehlásí se k nám, ale pokud jde o Lamberta, stává se z něj Jekyll. Nebo Hyde. Prostě jeden z nich, ale hlavně ten druhej. Není to nijak výrazně často, ale většinou ve chvílích, kdy to nejmíň čekám. Jako v Leeho ateliéru při focení. Prostě na místě, kam může kdokoliv přijít a ještě si nás beztrestně vyfotit. A večer, až se spolu budem u něj doma dívat na filmy a pojídat při tom mastný chipsy a zapíjet to kalorickým pivem, tak ho nedonutím k ničemu, i kdybych se na hlavu postavil.

"Hej, tak co bude?" štípne mě znovu do zadku. Nejdřív se rozhlídnu a pak ho chytím za ruku a odtáhnu za bílou stěnu. Z vlastních zkušeností vím, že tam nikdo nechodí. Jednou mě tam podobně zatáhl Sutan, když si na mým nádobíčku potřeboval zkusit nějakou novou sací techniku. Pamatuju si, že jsem mu málem vytrhal z hlavy všechny vlasy.
Tommymu se takhle schovka líbí, třeba by na ní mohl občas upozornit sám, teď, když jsem mu jí ukázal. No jo, ale kdy bude nějaký příště?

Rozepínám mu kalhoty a zároveň si hraju s jeho jazykem, kterej mi oddaně nastavuje. Líbí se mi, jak se mi dokáže přizpůsobit. Přece jenom, něco už o sobě víme. I v týhle oblasti.
Mačká mi ramena, krk, tváře a vlasy. Kdyby měl sto rukou, využil by každou na sto procent, tím jsem si jistej. Kalhoty mu shodím ke kotníkům a hned ho stisknu. Tiše zavzdychá, až mi z toho naskáče husina. Nakonec se odhodlá i on sám a pohladí mě po bouli v klíně. Zasténám mu do pusy, nijak zvlášť nezatlačí a to je možná ještě horší. Vím, že tam ta jeho ruka někde je a nepřímo se mě dotýká. Nedočkavě si svlíkám džíny a pak ho k sobě otočím zády a vrchní část těla mu přitlačím loktem na stěnu. Musí na mě vystrčit zadek, to byl můj záměr. Beru do ruky sám sebe a začnu se honit. Přitom klesnu na kolena.

Líbám ho na půlky, občas se do nich hladově zakousnu. Tommy má ten nejhezčí zadek, jakej jsem kdy viděl. Bohužel mi nepatří, a když je příležitost, rád ho dlouho ochutnávám, protože nevím, kdy se mi to příště zase poštěstí. Má ho trochu červenej, asi jak jsem ho štípal. Líbám ho na kůži, saju ji a pak se přesouvám do tý citlivější oblasti. Tommy začne vzdychat trochu hlasitěji, ale pak najednou přestane. Všiml jsem si, že zvedl ruku a dal si ji před pusu. Špičkou jazyka si razím cestu dovnitř. Snažím se dostat co nejhloubeji, rozevírám ho a střídám jazyk s palcem, kterým ho krouživě hladím a občas se ho pokouším protlačit dál. Jak působí teplo mýho dechu, tření a slin, za chvíli se mi to opravdu podaří. Tommy na mě vystrčí zadek ještě víc a já se musím usmát. Za chvíli už si ho vezmu. Bude to rychlovka, ale nevadí mi to a jemu určitě taky ne. Třeba bych ho večer mohl zlomit znovu, napadne mě, ale příliš se k tomu neupínám. Mít ve svý moci T.J.Ratliffa je vždycky jako malý zázrak.

Beze slov do něj pronikám, když je perfektně připravenej. Nejdřív se stáhne, klasická reakce, ale stejně jako se dokáže otevřít Leeovi při focení, otevírá se brzy i mně. Pomalu ho přirážím ke stěně, která je naštěstí dost bytelná, aby se pod námi nezhroutila. Rukama vklouznu pod Tommyho tričko a stisknu mu bradavky. Jsou hned tvrdý, jak se jich dotknu. Chtěl bych je líbat, kroužit kolem nich jazykem, ale aspoň že je můžu cítit pod prstama. Tommy ke mně otočí hlavu a natahuje se pro polibek. Nemůžu mu nevyjít vstříc, mám rád jeho teplý ústa a hebký rty. Doráží na můj jazyk svým a kdykoliv má možnost, kousne mě do rtu. Provokatér za každých okolností.
Beru si jeho zadek, přirážím do něj, drtím mu boky, pak mu připlácnu ruce vysoko nad hlavu a nalehnu na něj, jak nejvíc to jde. Potřebuju bejt prostě hluboko v jeho teple, jinak se zblázním.

Když cítím, že už budu, vyklouznu z něj a udělám se mu na zadek. Není nic lepšího, než pohled na jeho prdelku, potřísněnou mým semenem. Zase jednou si ho můžu na chvíli označkovat, což mi připomíná, že mu ještě musím udělal pořádnýho cucfleka na krku.
Přerývavě pode mnou dýchá, já nad ním oddechuju prudce, potřebuju se dostat rychle do klidu, abych mohl dodělat ještě jeho.
Otáčím si ho za rameno k sobě a beru si jeho rty. Přitom ho začnu honit. Nezapomínám na znamínko mojí náklonnosti. Vydrží sice jenom pár dní, ale však já si zase najdu příležitost, abych ho obnovil. Tommy mi stiskne ruku a určí si pro sebe ty nejefektnejší pohyby.
Udělá se mi do dlaně, těsně před tím, než se na mě vyčerpaný svalí.

"Kluci? Kde jste?" ozve se za zástěnou Leeho zmatenej hlas. Sakra, nemohl přijít tak za dvě minuty? Potřebujeme ještě chvilku, než se z toho vzpamatujeme. Já rozhodně jo a Tommy mi taky nepřipadá, že by si teď dokázal rychle natáhnout kalhoty a vejít do ateliéru se svým flegmatickým úsměvem na tváři.
"Lee, volá ti Scarlet!" zavolá někdo na fotografa. Možná jeho asistentka, moc jí neznám, tak si nepamatuju její hlas.
Studio zase ztichne a Tommy se ode mě konečně odtrhne. "Už je to dobrý." zazubí se a vytáhne si kalhoty ke kolenům. Pak z jejich kapsy vyndá balíček s kapesníkama.
"Ty si nedáš pokoj, že jo?" podívá se na mě dotčeně. Není to samozřejmě poprvé, co jsem ho takhle postříkal. Pokouší si utřít zadek, natáčí se u toho jak nějakej gymnasta. Chce se mi smát. Když mě napadne, že bych mu mohl pomoct, má to hotový. Taky mi podá kapesník a já si rychle otřu ruku. V tomhle fakt závidím ženským, natáhnout si kalhoty a jdou. No jo, ale ony zase nemůžou čůrat ve stoje.

Vracíme se do ateliéru zhruba deset vteřin před Leem. Dívá se na nás podezíravě. Uvědomím si, že mám asi pořádně rozdrbaný vlasy. Pak se zářivě usměje a oznámí nám, že ty společný fotky vypadaj naprosto skvěle. Ostatně, to říkal už i předtím.

Jdeme se na ně podívat, Tommy si neodpustí, aby mě neštípl ještě jednou do zadku. Jen počkej večer, provokatére, slibuju mu v duchu.

pátek 29. listopadu 2013

Jsi moje čokoláda 20.





Jack vstoupil zamyšleně do svého obýváku, v ruce hrneček s horkým čajem a misku s celozrnými sušenkami. Celý den chodil po bytě jak tělo bez duše. Přemýšel nad tím, co se stalo v klubu, na svoje kalhoty, které se mu naštěstí podařilo zachránit a na Adama.
Volal mu? Zkoušel to? Nemohl si být jistý, když dal Adama na černou listinu. Věděl, že se mu pokoušel dovolat Miro a taky Olga, ale ani s jedním nechtěl mluvit. Jediný, s kým ten den telefonoval, byla jeho matka.

Položil své malé občerstvení na konferenční stolek a posadil se do velkého křesla, které mu zajišťovalo pohodlí, když se díval na televizi, nebo si četl. Nohy si natáhl na taburet a přehodil si přes nohy slabou deku. Zapnul televizi.
Věděl, že ji nebude vnímat, ale potřeboval nějakou zvukovou kulisu. Jeho byt mu připadal tak hrozně tichý. Lezlo mu to na nervy. Přitom měl samotu rád a občas ji vyhledával, když si potřeboval pročistit hlavu a urovnat myšlenky. Při takové práci, kterou dělal, to bylo celkem pochopitelné. Nedivil by se, kdyby Adam měl ty samé potřeby.
Sakra! A asi se brzy z celého Adama zblázní, jestli na něj bude pořád myslet.

Nevzali to přece jen za špatný konec? Nechtěli toho na začátku moc? Znali se pouhé tři týdny a během toho krátkého období toho stihli víc, než jiné páry za dva roky chození. Jack si uvědomil, že už se ani nezaměřuje na jednotlivé eskapády, které jejich krátký vztah provázely. Zaměřil se na celek a skoro se mu z té závratné rychlosti zvedl žaludek a zatočila hlava. Snažil se uklidnit vzpomínkou na nějaký film, kde byly i rychlejší situace, ale nepomáhalo to. Určitě nebyl problém, že se do sebe s Adamem tak rychle zamilovali, spíš, že to tolik hrotili a doháněli se navzájem do extrémů. Kdyby měl stroj času, vrátil by se nejradši na výpadovku, tam si počkal na svého zachránce, který mu pomůže vyměnit kolo na autě a pak by ho pozval na kafe, nebo na večeři. A nejdřív by se spolu vyspali po dvou týdnech, možná po týdnu, ale dřív opravdu ne!

Musel pustit své sny z hlavy. Sny o změně minulosti byly nesplnitelné a akorát mu otravovaly mozek falešnými nadějemi. Minulost už prostě nezmění, ale budoucnost může. Možná po čase, až se s Adamem oba uklidní, se ho zeptá, jestli to s ním vůbec myslel aspoň trochu vážně, nebo to byla jen hra. Zeptá se ho, až bude jeho srdce zase v pořádku a možná zamilované do někoho jiného. V ten okamžik se mu podaří minulost změnit. Snad. Protože ji udělá snesitelnější pro vzpomínky.

Jack se pousmál, znělo to optimisticky. Už s lepší náladou se natáhl pro svůj čaj a na područku položil misku se sušenkami, aby je měl blízko. V televizi zrovna začínaly zprávy, které už hodně dlouho neviděl. Televizi sledoval opravdu sporadicky.
Překvapilo ho, že v hlavních zprávách už nejsou moderátoři, na které si pamatoval. Nahradili je o něco mladší lidé. Přirozený vývoj, napadlo ho. Na obrazovce probíhala nejdřív upoutávka na nejžhavější zprávy. Některé se týkaly politiky, pak událostí v Severní Koreji a nakonec naťukli něco málo z kultury. To Jacka zajímalo, rád si rozšiřoval obzory, pokud tedy nešlo o bulvár. Ovšem překvapilo ho, že se na obrozovce objevil velký zaoceánský parník, natočený z vrtulníku a pak se záběry přesunuly přímo na jeho palubu.
"Přineseme vám unikátní záběry z luxusní lodi společnosti Ocean Group, která v těchto dnech brázdí pobřeží Atlantického oceánu. Dnes ráno se jistý americký populární zpěvák postaral o neplánované představení pro ostatní pasažéry. Shodou okolností máme na lodi našeho zahraničního zpravodaje Franze, který pro nás celou událost natočil na mobil. Vítejte u hlavních zpráv." Obraz se vrátil do studia a Jack se postavil do pozoru.

To byl přece jejich parník. Na kterém se plavil i on a Miro.
Zvonek.
Jack nadskočil a podíval se ke dveřím do předsíně. Jako kdyby odsud mělo vyběhnout hejno strašidel. Teď ne, teď neměl čas na návštěvy. Musí dokoukat ty zprávy a zjistit, co se na té lodi stalo. Ale určitě nemluvili negativně, nešlo o nějakou katastrofu. To by to dali jako hlavní bod, byl si tím jistý. Neochotně se rozběhl do předsíně a bezmyšlenkovitě otevřel dveře se slovy.
"Omlouvám se, ale nemám čas, přijďte později." vlastně se ani nestihl podívat, kdo za dveřmi stojí. Jenže mozek mu napověděl, že by se měl podívat ještě jednou a pořádně. Že je za dveřmi někdo, kdo ho bude moc zajímat.

Jack svůj rozum poslechl a otevřel dveře dokořán. Ve stejný okamžik zalitoval, že ho poslechl a pokusil se dveře znovu zavřít, jenže silnější ruka mu to znemožnila.
Nezvaný host se vřítil do předsíně a zabouchl za sebou.
"Co tu děláš? Vypadni!" zařval. Skleněné oči plné vzteku se zavrtávaly Adamovi do tváře, jako kdyby byl nějaký mezinárodně hledaný masový vrah a vyvraždil celou Jackovu rodinu.
"Nevypadnu. Mám za sebou dlouhoucestu, takže mě necháš, abych ti řekl, co mám na srdci."
"Rozkazem nic nezmůžeš. Vypadni!" zavrčel Jack znovu. Kdyby nebyl Adam unavený a naštvaný, protože díky reportérům na letišti dorazil k Jackovi o dvě hodiny později, než měl v plánu, zasmál by se na celou předsíň. Kdo komu vlastně rozkazoval?
Jack nechal Adama stát v předsíni samotného a zavřel se v kuchyni. Druhý muž šel samozřejmě za ním.

"Nemohl jsem na té lodi vydržet, když mi došlo, jak jsem ti ublížil. Tak mě prosím vyslechni." zkusil to Adam mírnějším tónem. Jack seděl na širokém parapetu pod oknem a díval se ven. Zakázal si myslet na to, že je Adam v jeho bytě, v Berlíně. Prostě ho ignoroval.
"Udělal jsem chybu, Jacku. Nepřemýšlel jsem, protože jsem byl naštvaný. Myslel jsem, že budeš truchlit a pak jsem se od Millie dozvěděl, že jsi s Mirem na lodi."
"Truchlit?" otočil na něj Jack nevěřícný obličej. "Truchlit? Po tobě? Vzdyť jsi mě nechal! Nenávidím tě! Nejsem nešťastný! Chci tě zabít!" Bože, něco takového ani nemohl myslet vážně a hlavně neměl v plánu něco takového Adamovi říct. Jenže, jak se na to mohl připravit dopředu, když ho nikdo nevaroval, že se Adam objeví před dveřmi jeho bytu v Berlíně. Jak se sem krucinál dostal? Byl přece na lodi a pokud věděl, tak žádné další zastávky jako v Bostonu plánovené nebyly.
"Nedivím se ti. Všechno jsem podělal." připustil Adam.
"Udělal jsi ze mě děvku!" probodl ho Jack vražedným pohledem.
"Já vím, odpusť mi to, prosím. Nemyslel jsem to tak. Hrozně jsem tě chtěl a netušil, jak to udělat, abych si zachoval svojí hrdost."
"Jak můžeš urazit tak dlouhou cestu kvůli něčemu, čemu nevěříš?"
"Sakra, byl to jen zoufalý plán. Ta největší kravina, jakou jsem kdy udělal. Ty nejsi děvka, Jacku. Nemyslel jsem si to ani v tu chvíli, i když mi moje žárlivost pořád podsouvala obrázek tebe a Mira v objetí."
"Žárlivost." povzdechl si Jack a znovu se zadíval z okna. "Je svině." řekl si spíš pro sebe. Adam ho slyšel, ale nereagoval na to. Jack si jistě velice dobře uvědomoval svou vinu a že svým způsobem za takový vývoj událostí mohl i on.

"Věř mi, že jsem stejně zmatený jako ty. Tohle všechno je pro mě tak nové. Nikdy jsem se do nikoho nezbláznil tak rychle jako do tebe. Nabralo to hrozný spád a já netuším, jak se v tom pohybovat."
"To ani já, Adame. A to je ten hlavní problém." Jack slezl z parapetu a postavil se před svou nečekanou návštěvu. "Uspěchali jsme to. Já jsem to uspěchal. Zkusil jsem to na tebe na té výpadovce a pak mi došlo, že jsem hrozně chvátal a že to takhle nechci. Ne hned. I ty sis to uvědomil, proto jsi ten druhý den zavolal, že chceš čas. Měl jsi to tak nechat a já neměl očekávat něco víc. Člověk snadno chybuje, když se ocitne v situaci, která mu díky nevěrohodnosti sráží sebevědomí." pokrčil rameny.
"Ale už s tím nic nezmůžeme." zvedl Adam k Jackově tváři ruku, mladík však udělal krok vzad a lehce zavrtěl hlavou.

"Já už to tak nechci, Adame." ruka druhého muže klesla dolů. "Při té rychlosti jsem ani nestihl zvážit, jestli na něco takového vůbec mám a jestli je to teď pro mě nejlepší. Musíš vědět, o čem mluvím. Máš stejnou práci jako já, možná i náročnější. Mě čeká za dva týdny turné. Nevím, kde mi hlava stojí, nepotřebuju ještě starosti s tímhle."
"Do prdele, Jacku, rychlý rovná se špatný? O čem to tu, kruci, mluvíš?" rozčílil se Adam.
"O tom, že na tohle teď prostě nemám. Nemám na to čas a ani nervy. Oba potřebujeme odstup. Ty točíš film, já odjíždím na turné. Zkusme se sejít za půl ruku a promluvit si znovu. Třeba zjistíme, že tohle všechno byla jenom obrovská bublina, do které jsme se spolu na chvíli schovali." Jack se posadil ke stolu a přehodil si nohu přes nohu. Byl tak vyklepaný, že měl strach, aby to něm nebylo poznat, ale při slovech, která právě Adamovi říkal, tomu nevěřil.
Rozcházel se s ním. Konečně měl pocit, že dělá nějakou správnou věc a Adam se s tím očividně snažil srovnat, takže mu víceméně nevěnoval pozornost. Jen těm krutým slovům.

"Vážně to takhle chceš?" postavil se Adam před něj. Jack vzhlédl a potlačil nutkání, kousnout se do rtu. Adam byl jediný muž, se kterým se kdy cítil výjimečně, protože on byl přesně ten typ, který v něm pocit jedinečnosti probouzel. Aspoň ve chvílích, kdy bylo všechno v pořádku. Chtěl se zvednout a schoulit se mu v náručí. Políbit ho, plácnout po zadku, nebo prostě udělat něco děsně romantického, třeba ho oslovit jako svého milence, nebo mu slíbit, že si udělají příjemný večer při svíčkách, ale to by ztratil svou tvrdě vydřenou hrdost, kterou se poslední dva dny pokoušel získat zpátky.

"Mrzí mě, že jsi podnikl tak dlouhou cestu."
"Jacku, tohle přece nechceš ani ty sám. Jestli jsi na mě naštvaný, dobře, dej mi pěstí, nebo mi něco hoď na hlavu, řekni, že na tebe nesmím týden sáhnout, ale nekonči to, prosím. Právě jsi řekl, že to bylo všechno rychlý, vyhrocený. A co je tedy tohle?" Adam začal přecházet po kuchyni sem a tam. Každou chvíli si zajel prsty do vlasů a pocuchal si je, což mu bylo samozřejmě jedno, jen nemohl dovolit Jackovi, aby ho poslal pryč. Konečně mu došel význam jeho slov.
"Myslím, že unáhlený vztah si zaslouží i unáhledný rozchod. Těžko říct, jestli se to vůbec dalo brát vážně. Nechci to hnát do extrémů, Adame. Jen si myslím, že to pro nás pro oba bude to nejlepší řešení." Jack se postavil a přešel ke dveřím do předsíně. "A teď prosím, odejdi." při své prosbě sklonil hlavu a zadíval se do země.
"Jacku!" Adam k němu udělal několik rázných kroků a přitiskl ho na dveře. Nemohl jen tak odejít s vědomím, že se právě rozešli, když k tomu nebyl důvod. Aspoň ne takový, jaký by rozchod vyžadoval. Rychle ho políbil. Jenže se nesetkal s odezvou. Jackovy rty se nehýbaly, byly k němu chladné.
Při pohledu do Jackových poměnek viděl jen prázdno. Nic tam nebylo. Nic z toho, co tam viděl dříve. Že by se opravdu spletl? A Jack měl pravdu? Na chvíli unikli realitě a obalili se nějakou falešnou představou, že je jim spolu dobře? Vážně by dokázal být takový skeptik? ...

Jack procitl v okamžiku, kdy se jeho bytem prohnal zvuk zabouchnutých dveří. Pořád stál u těch, které vedly do předsíně a bál se pohnout. Bál se toho, že jakmile opustí tohle místo, kde se donutil být pevný v kramflecích, aby Adamovi nepodlehl, přemůže ho to, co skutečně cítil. Bolest a stesk. Pro kristovy rány, vždyť ten chlap za ním přijel během jediného dne téměř z druhého konce světa. Jak se dostal z té zatracené lodi? Proč to udělal?
"A máme tu slibovanou reportáž z luxusního parníku v Atlantiku..." dolehl k němu zvuk z obýváku.

Rozběhl se do pokoje a postavil se přímo před televizi. Na obrazovce byl ten samý záběr, jako v upoutávce, jenže pak se přesunul opět blíž a nabídl Jackovi pohled na zalidněnou hlavní palubu, na kterou se právě snášel vrtulník. "Slavný americký zpěvák Adam Lambert se podle krátkého vyjádření rozhodl vrátit na pevninu kvůli neodkladné záležitosti a jelikož má parník společnosti Ocean Group přesně určený plavební plán, musel využít letecké dopravy. Většina z cestujících ani netušila, že má mezi sebou takovou celebritu, i když věříme, že se ještě pár dalších slavných osobností na lodi ukrývá. A pořád je tu otázka, jaká neodkladná záležitost Lamberta donutila k tak svéráznému jednání." konečně se na obrazovce objevil i hlavní aktér. Jackovi se rozbušilo srdce, když ho tam uviděl. Adam se na nikoho neusmíval, jak míval běžně ve zvyku. Všechno proběhlo neuvěřitelně rychle. Na někoho mávl, ale nebylo vidět na koho, pak hodil do vrtulníku svou cestovní tašku a nastoupil. Za minutu bylo po všem. Žhavá zpráva ze showbyznysu skončila stejně rychle jako jejich krátký zmatený vztah.

Adam Lambert v Glee podruhé


Netřeba připomínat, že se nám Adam začíná prosazovat i jako příležitostný herec a troufnu si tvrdit, že mu to celkem i jde. Včera byl odvysílán další díl Glee, ve kterém se Adam opět objevil, coby jeden z členů nové hudební skupiny Pamela Lansbury hned ve dvou písničkách a také v hrané části seriálu.

středa 27. listopadu 2013

Jsem tu nová

Ahoj, jmenuji se Extasy a jsem autorkou slash povídek. Toto je můj v pořadí druhý autorský blog, který jsem se rozhodla otestovat, jelikož mne k tomu donutily jisté nepříjemné zkušenosti. Netuším, jak to tu chodí, jak si nastavit desing, jak se zde pohybovat a jediné, čemu zatím rozumím, je vkládání článků. 
Budu se učit postupně a snad jednou toto bude můj jediný milovaný blog, kterému se budu s láskou věnovat, stejně jako tomu předchozímu, který mi ovšem v poslední době přináší jen samé nepříjemnosti. Ráda bych publikovala někde, kde se nedočkám nejrůznějších výpadků a kde to bude přehledné a jednoduché. Blogger byla pro mě jediná a věřím, že i správná volba. 

neděle 24. listopadu 2013

Vítej doma! 18+


Po dlouhé době jsem se konečně dokopala k volnému pokračování povídky Perpetual Bond, která probíhala na druhém blogu. A jelikož se mi to nějak nechtělo dávat tam, protože to stejně četli ti, kteří chodí i sem, tak to zveřejním zde. Miluju tenhle pár a jistě si zde taky zaslouží své místo. Pro ty, kteří nevědí o co jde, jedná se o pairing Adam & Kame. Nikoho to nenutím číst, ale přesto, kdyby se k tomu někdo odhodlal, asi by bylo lepší projít si předcházející díly, které samozřejmě mnohé vysvětlují. Psala jsem to s tím, že potěším hlavně příznivce obou předešlých sérií a také sebe :D
Tak tedy, nechť se líbí ;)

* * *

Adam se koutkem oka zadíval na polospícího Kameho, jehož nohy měl položené na stehnech. Jemně mu masíroval chodidla a přitom naslouchal šumění moře a hučení motoru jejich jachty, která je odvážela na pevninu.
Po nekonečných sedmi měsících se vracel domů. Samozřejmě inkognito, protože stále nikdo nevěděl, že žije. Kromě Kazuyi, právníka Kellera a kapitána Randolfa, jehož loajalitě věřil pomalu víc než sobě. Věděl, že je to nebezpečné a budou si muset s Kame dávat obrovský pozor, ale za chvíli by se asi na ostrově zbláznil, kdyby tam zůstal. Potřeboval být s ním a také mu chtěl pomoci se společností, která Kameho za jeho nepřítomnosti totálně vyždímala. Byl hubený, vyčerpaný a občas i dost nevrlý, zvlášť když měl odjet na ostrov za ním a tím přišel o drahocenný čas na řízení společnosti.

"Zdá se mi, že se ti to líbí." zavrněl Adam ke Kamemu svádivě. Menší muž se spokojeně usmíval.
"To se ti nezdá. Mohl by ses tím živit. Třeba i u nás. Jen si nedokážu představit, jak gaidžin masíruje našince."
"Mohl bych si nechat udělat plastiku." uvažoval Adam.
"Ať tě to ani nenapadne!" otevřel Kame konečně oči a zadíval se na Adama přísně. Druhý muž se usmál a něžně ho štípl do palce.
"Co když nebudu mít jinou možnost, abych se mohl ukázat před světem? Jen bych si nechal trochu zmenšit nos, zúžit oči..." víc říct nestihl, protože se Kazuya zvedl a zacpal mu ústa svými. Políbil ho drsně, zatahal mu za vlasy a stiskl majetnicky jeho šíji. Teď byl pánem on. Na něm záviselo, aby se v bezpečí dostali do Adamova domu, aniž by si jich někdo všiml. A Kame se téhle úlohy zhostil velice rád.
"Říkám, ať tě to ani nenapadne!" zavrčel do Adamových rtů.
"Rozkaz." pousmál se Adam a tentokrát si vzal Kameho ústa on. Už aby byli doma, aby si ho mohl vzít celého.

Do Miami dorazili o hodinu později. Adam se musel převléct do šatů, které mu Kame přivezl, aby byl co nejméně nápadný a taky si na hlavu narazil kšiltovku. V doku na ně čekalo jeho milované ferrari, na které za těch sedm měsíců už pomalu zapoměl. Hrozně ho zatoužil znovu řídit, ale netroufl si to navrhnout. Možná by ani po takové době nevěděl, jak na to. Uvědomil si, že takových situací asi zažije na pevnině víc. I když měl po výstupu z jachty pevnou půdu pod nohama, stejně jako na ostrově, rozklepala se mu kolena. Neuvěřitelně se těšil domů, ale zároveň byl plný úzkosti a bolesti, kvůli které musel svůj minulý život opustit. Nebylo vůbec snadné se vrátit mezi lidi, přesto, že od všech měl být nadále izolovaný ve svém domě, jak se s Kame dohodli.

Oba muži se rozloučili s kapitánem Randolfem a pak nastoupili do auta. Než Kazuya nastartoval, otočil se na Adama a starostlivě ho pohladil po tváři.
"Jsi v pořádku?"
"Jsem." přikývl Adam, i když to nebyla tak úplně pravda. Nechtěl stresovat ještě Kameho. Byl to jeho nápad, to on se chtěl vrátit na pevninu, takže na nějaké stěžování neměl nárok.
"Líbí se mi, když si hraješ na tvrďáka, ale ne v momentech, kdy jím vnitřně nejsi."
"Proč mě znáš tak dokonale?" sklonil Adam hlavu.
"Protože tě miluju. A taky miluju, když si ode mě nenápadně vynucuješ moje vyznání." zašklebil se Kame.
"Tentokrát ne." bránil se Adam.
"Tentokrát ne." Kazuya potlačil smích. Pak se k Adamovi naklonil a jemně ho políbil na rty. "Tak vyrazíme." rozhodl a otočil se zpátky k volantu. Za chvíli už uháněli ulicemi Maimi a Adam se kochal pohledem přes tmavá skla na budovy a místa, která tak důvěrně znal. Jen mu teď všechno připadalo takové cizí a nové, ale stejný pocit míval, i když vyrazil na nějakou služební cestu na delší čas a pak se do Miami vrátil.

"Mám pro tebe takové malé překvapení. Snad se ti bude líbit." vytrhl ho Kazuya z přemýšlení.
"Určitě bude. A co je to?" Adam natáhl ruku k jeho šíji a něžně ji stiskl.
"Když ti to řeknu, nebude to překvapení." uculil se Kame.
"Mně by asi udělalo největší radost, kdybys mě překvapil a někde zastavil." Adamovy prsty se vydaly na průzkum Kazuyových hustých vlasů. Mladšímu muži unikl ze rtů tichý sten.
"Nepokoušej mě, Adame. Řídím!" pokáral ho.
"Promiň, nemůžu si pomoct."
"Ne, nemůžeš. Ráno jsme to dělali dvakrát!" Kazuya to neříkal naštvaně, spíš jen konstatoval.
"Kdybychom byli spolu, milovali bychom se dvakrát denně, minimálně. Zkus si to vynásobit dny, které jsem strávil na ostrově sám. Pořád máme co dohánět." Kazuya zapnul v hlavě kalkulačku, ale pak to vzdal. I bez počítání si uvědomil, o kolik intimních chvil s Adamem přišli a taky tajně doufal, že se do konce tohoto týdne ještě dostane do práce, pokud se jeho přítel rozhodne dohnat ztracený čas.
Svým způsobem se na to těšil. Byl zvědavý, jak se bude Adam tvářit, až vejdou do domu. Jak se bude tvářit na jeho překvapení. Jak se v tom velkém domě bude po dlouhých sedmi měsících pohybovat. Nerad by, aby se z Adama stal lev uvězněný v kleci. Na ostrově měl přece jen možnost pohybu. V jejich domě už to takové nebude.

Za nějakých deset minut se vymotali z města a pak už se Kame napojil na výpadovku. Adamova ruka ho příjemně hřála na krku. Připomněla mu, jak se ho ráno dotýkala všude po těle. Taky už chtěl být doma a oslavit tuhle velkou událost pořádným sexem na místech, která s Adamem posvětili. Sprcha, schodiště, křeslo i gauč ve velkém obýváku. Futon v japonském pokoji pro hosty... Na nic z toho se nedíval pohledem nezaujatého člověka. Vše v domě mělo svou historii už i pro něj. Nedokázal říct, jestli by si v Japonsku ještě připadal jako doma.

"Už jsem ti vyprávěl o japonských císařích?" zeptal se Adama. Starší muž zavrtěl hlavou.
"Něco málo vím. Ale o japonskou monarchii jsem se vždycky zajímal jen okrajově. Mám raději zvyky a tradice a vaše věci a jazyk." Kame na něj otočil hlavu a usmál se.
"O některých věcech se ne vždycky hovořilo, zvlášť o těch u dvora, ale určitě jsou i po letech hodně zajímavé. Dnes možná víc, než dřív."
"O jakých věcech?" Adam se narovnal na sedadle a svedl ruku, kterou Kameho hladil do klína. Tušil, že tohle vyprávění se mu bude líbit a nechtěl přítele rozptylovat.
"Třeba o samurajích a jejich osobním životě. Všeobecně se ví, že měli mezi sebou pletky. Byli dlouho pryč z domova a potřebovali občas vypustit páru, tak si vycházeli vstříc navzájem."
"To se nedivím." ušklíbl se Adam a Kazuya s ním. Ještě na sebe provokativně mrkli. Báječné téma, napadlo Adama hned. Nejspíš za sebou nestihnou zavřít ani hlavní dveře, až dorazí domů.
"O čem se ale mluví míň, jsou pletky samurajů s císaři." pokračoval Kame nadšeně. Líbilo se mu, že Adam tak bedlivě poslouchá.
"Vážně?"
"Opravdu. Většinou měl císař nějakého oblíbeného a ten byl pak povýšen."
"Jasně. Protekce." mávl Adam rukou.
"Ale ne jen tak ledajaká." vyhrkl Kazuya. "Takový samuraj se měl skoro stejně dobře, jako císař. Trávili spolu hodně času, dostávalo se mu císařovy přízně, hráli spolu hry, nebo jezdili soukromě na lov."

"A ten samuraj? Chtěl to tak? Zeptal se ho někdo, jestli to chce?" vyzvídal Adam.
"To je otázka osobní cti, víš? Když si císař vybral svého samuraje, znamenalo to, že si ho nadevše váží a věří mu."
"A sex? O tom mluvím. Ne každý císař byl asi přitažlivý a ne každý samuraj měl tenhle způsob intimností rád." uvažoval Adam.
"To je tím, že se dneska všechno moc řeší. Oni to dřív neřešili. Císař si vyhlédl samuraje a ten se mu oddal. Bylo to mezi nimi, oba věděli, co ten druhý má a vážili si toho."
"Chápu." přikývl Adam a na chvíli se poddal svým myšlenkám. Představoval si, jak by reagoval on, kdyby si ho nějaký císař vybral a zahrnul ho svou přízní.
Když to vzal kolem a kolem, mohl by svůj vztah s Kazuyou brát i takhle. Vybral si ho a Kame mu podlehl. Ne hned, ale nakonec přidal i srdce, což Adama těšilo nejvíc. A kdyby si Kazuya vybral jeho, byl by asi šťastný jako blecha. Císař a jeho samuraj. V opačném případě se mu to líbilo víc, protože samuraj byl ten, který dohlížel na císařovu bezpečnost a to měl v úmyslu i on, postarat se o Kameho a ochránit ho, dokud budou spolu.

"Máš pravdu, asi se všechno dneska moc řeší a lidem potom nezbývá čas na to, aby ocenili skutečné hodnoty." povzdychl si Adam.
"Dřív to tak nebylo, ale někdo tím přece jen trpěl." pokračoval Kazuya smutně.
"Kdo?" nechápal Adam.
"No císařovna."
"Aha." Adam se zamračil, protože ho to nenapadlo samotného. Jako kdyby v té době ženy vůbec nežily.
"Oblíbený císařův samuraj se měl totiž lépe než ona. Hlavně, co se společně stráveného času týče. Císař ho měl prostě radši a kolikrát i zapomínal, že nějakou manželku má. Myslím, že i díky tomu vznikaly intriky."
"Samozřejmě, ženskou nesmíš naštvat, dokáže být zákeřná. A bohužel hodně často po právu." pokrčil Adam rameny.
"Teď asi nemluvíš o mojí bývalé manželce." zasmál se Kazuya. Adam vyprskl taky, protože při vzpomínce na hysterickou Misaki se mu vybavily všechny nehezké ženské vlastnosti, které dokázaly mužům pořádně ztrpčit život. Asi neměla právo být taková, ale na druhou stranu se jí nedivil. Donutili ji ke svatbě s mužem, kterého nemohla vystát. Ještě, že to dopadlo, jak to dopadlo a že měl Takeru volné ruce, aby ji mohl dobývat a postupně zkrotit.

"Proč se vůbec bavíme o vaší přísně utajované historii, moje královská výsosti?" dobíral si Adam Kameho.
"Protože úzce souvisí s mým překvapením." střelil po něm Kazuya pohledem. Pak položil svému příteli dlaň na stehno a jemně stiskl jeho sval. Zbytek cesty mlčeli, a když Kame nemusel řadit, proplétal své prsty s Adamovými a hladil ho po palci.

Adam před svým domem málem zapustil kořeny, protože se na něj nedokázal vynadívat. Tohle bylo jeho jediné útočiště na dalších sedm měsíců, ne-li déle. Jeho a Kameho domov, který je mohl skrýt před veřejností a zajistit jim ničím nerušené společné chvíle. Nedokázal by teď myslet na nic negativního, když byl konečně doma.
Menší muž ho chytil za ruku a dotáhl ke dveřím. Jakmile vstoupili, Adam zavřel oči a nasál do sebe okolní vzduch. I ten byl pořád stejný. Připadalo mu, jako kdyby z tohohle domu nikdy neodešel. Byl rád, že se Kamemu podařilo zachovat typickou vůni jejich domova, měl nutkání mu za to nějak poděkovat. Přitáhl si ho k sobě a pevně objal.
"Jsem doma." zašeptal do jeho vlasů. "Miluju tě a miluju tenhle dům. Děkuju, že ses o něj celou tu dobu staral."
"S radostí." pousmál se Kazuya. Vůbec se mu od Adama nechtělo. V jeho náruči bylo moc útulno, aby se toho dobrovolně vzdal. Teď už jen, aby si Adam všiml jeho překvapení a pak mu mohl předvést, jak se i jeho domu po něm stýskalo. Pomalu ho pustil a otočil čelem do obývacího pokoje, poté ho postrčil kousek dopředu a stoupl si vedle něj.

"Co na něj říkáš? Kenny na něm pracoval posledních pár měsíců." zadíval se stejně jako jeho přítel na obrovský obraz nad krbovou římsou, kde bylo dříve velké plátno jakéhosi zátiší. Doufal, že Adamovi nebude vadit, že dal původní obraz do dolní ložnice, kam se mimochodem hodil mnohem víc.
"To jsme my dva." vydechl Adam.
"No... jo." usmál se Kame a chytil Adama za ruku. "S dlouhými vlasy vypadáš jinak, ale sluší ti." zkonstatoval. "Ale neboj, nebudu tě nutit, aby sis je nechal narůst. Pak bych musel taky." uchechtl se. Adam na obraz v životní velikosti nevěřícně zíral, a když mu Kazuya stiskl ruku, sám mu ji sevřel skoro křečovitě.
"To jsi ty jako císař a já... jako tvůj samuraj." vydoloval ze sebe. Ten poslední obraz od Malloryho byl hodně působivý, však mu dělal na ostrově společnost celých sedm měsíců, ale tohle bylo něco jiného. Díky Kameho vyprávění o utajovaných vztazích v japonské historii a hlavně o tom, jak ušlechtilé takové vztahy ve své podstatě byly, k obrazu okamžitě ucítil tak vřelou lásku, až se mu chtělo brečet.

"Líbí se ti, Adame?" oslovil ho Kame už trochu bojácně, protože se pořád nehýbal. "Nezlobíš se, že ne? Dal jsem ten druhý obraz do ložnice, ale vrátím ho sem, jestli jsi proti. Jen jsem myslel, že..." Adam ho nenechal domluvit a znovu ho pevně objal.
"Já vím, co jsi tím myslel. Jsme jako oni. Nikdo o nás neví, ale do našeho světa se nikdo nedostane. Bože, miluju tě a jsem rád, že můžu být tvým samurajem." zabořil tvář do jeho vlasů. "Hrozně tě chci! Chci ošukat svého císaře, teď hned!"
Kame se zasmál a odstrčil Adama od sebe. "Už jsem myslel, že ses mi někam ztratil, chvíli jsi tak vypadal." dobíral si ho.
"S tebou se ztrácím rád, vždyť víš." nenechal se Adam zahanbit. Kazuya od něj začal ustupovat a při tom se usmíval víc a víc.
"Co kdyby sis svého císaře nejdřív chytil." pobízel ho se spodním pohledem plným příslibů.
"A je to v pořádku? Aby samuraj naháněl jeho výsost po paláci?"
"Ber to jako soukromý lov." ušklíbl se Kazuya a vyrazil ke kuchyni, kde měl mimochodem v lednici připravenou večeři. Všechno nachystal den předtím, než vyrazil do přístavu. Masová směs na japonský způsob už se musela jenom orestovat, ovšem obával se, že se s Adamem k večeři dostanou až hodně pozdě večer, když si druhý pán domu usmyslel dopřát pozdněodpolední sex.

"Moje milovaná kuchyňko, vítej." vběhl Adam do místnosti a nadšeně se rozhlédl kolem. Kame se mezitím uculoval za pracovním ostrůvkem uprostřed.
"Jsem v nevýhodě, zlato. Příliš mě rozptyluje prostředí, ve kterém jsem dlouho nebyl." zadíval se na usměvavého Kazuyu.
"Pak si ale musíš vybrat. Buď se budeš kochat okolím, nebo svým císařem."
"To zní skoro jako rozkaz." zazubil se na něj Adam.
"Samuraj musí být připravený na všechno, i na komplikace, které mohou odpoutat jeho pozornost."
"Myslíš, že nejsem připravený? Moje katana je od přístavu v pozoru, ty malej ďáble!"
"Jako že za to můžu já?" zapíchl si Kame prst do hrudi a zatvářil se jak to největší neviňátko.
"Až tě chytím, tak.."
"Nemůžu se dočkat." rozzářil se Kazuya jako sluníčko a začal pomalu ustupovat podél ostrůvku. Adam se vydal tím samým směrem, ale Kame ho nakonec přelstil a rozběhl se na opačnou stranu. Proklouzl kolem svého většího přítele jako myška, a když byl zpátky v obýváku, rozběhl se ke schodům.

"Zapoměl jsem ti říct, že mám v lednici večeři, která se musí ještě uvařit, tak doufám, že nebudeme jíst o půlnoci." otočil se k Adamovi, když stál na prvním schodu.
Adam vešel do obýváku a dal si ruce v bok.
"Jestli mě tu budeš celý večer takhle honit, dáme si jí až k snídani."
"Ale no tak, snad nejsi naštvanej." provokoval ho Kame.
"Že ty chceš, abych tě opřel o to zábradlí?" přivřel Adam oči. Kazuya vystoupal o tři schody výš, otočil se k zábradlí a zalomcoval jím. "Drží pevně." ušklíbl se.
"Tak tam na mě počkej." ukázal na něj Adam prstem.
"Ale ale, samuraj nemůže císaři nařizovat, co má dělat!" udělal Kame další krůček.
"Myslím, že tenhle samuraj může cokoliv." zamračil se Adam, zhluboka se nadechl a rozběhl se ke schodům. Dřív, než to Kazyua stihl zaregistrovat.

"A mám tě, vaše eminence!" zasmál se Adam na celý obývák, když se mu podařilo chytit menšího muže za ruku a stáhnout ho k sobě. Kame sotva zdolal další tři schody.
"Vyděsil si mě. Nechci večeřet až ráno." protestoval Kazuya.
"To určitě!" zasmál se Adam znovu a hned na to se zmocnil Kameho rtů. Když se kolem jeho pasu pevně omotaly drobnější paže, zaplesalo mu srdce radostí. Udýchaný se od Kazuyi odtáhl a zadíval se mu do očí.
"Císařská milost podléhá snadno."
"A samuraj je nedočkavý." ohradil se Kazuya jemně. Přesto to byl on, kdo se tentokrát postaral o to, aby se jejich ústa znovu střetla a jazyky rozehrály sladce divokou hru s jasným výsledkem. Adam měl moc a s láskou ji ukazoval druhému muži, aby nikdy nepochyboval, že patří jen jemu a nikomu jinému.

Když Adam stáhl z Kazuyi své ruce, bylo to jen proto, aby z něj svlékl tričko, které pak skončilo u paty schodiště. Nedočkavě se přisál k jeho horké hrudi a začal ji líbat. Prsty bloudil po milencových bocích a žebrech, pak zabořil palce do jeho podpaží a jemně je promasíroval. Kame se neubránil zasténání. Adam už věděl, kam sáhnout, aby mu dal pocit slasti a nevyhnutelnosti.
Oddaně mu nastavil svůj hrudník a vjel mu rukama do vlasů. Adam se nejprve zmocnil jedné drobné bradavky, pak potrápil i druhou, volnu ruku mezitím nechal klesnout dolů a v dlani pak stiskl Kameho klín.
"Bože." vyhrkl menší muž a zatahal Adama za vlasy. Automaticky se mu nastavil ještě víc, když ho Adam začal přes látku kalhot třít.
"Líbí se to její královské milosti?" zeptal se spokojeně. Samozřejmě, že se to veličenstvu líbilo, jinak by na něj nereagoval tak rychle a tvrdě.
"Hm." zabublalo v Kameho hrdle potěšeně. Už se mu nechtělo odpovídat, chtěl se jen nechat unášet na vlně rozkoše, kterou mu Adam poskytoval. Přesto si ho po několika úporných minutách vytáhl nahoru a zuřivě ho políbil.
"Líbí se mi to, ale nechci se udělat hned, ty zvíře." oslovil ho tím nejněžnějším jménem, které mu zrovna přišlo na mysl.

Adam se zakousl do jeho spodního rtu a pořádně zatahal. Pak opět vyplenil jeho ústa jazykem.
Rychle rozepl Kameho kalhoty a stáhl mu je pod zadek i s boxerkami. Kazuya mu svlékl z ramen šedý svetr a hodil ho někam za sebe. Nad tričkem se nerozmýšlel dlouho, nejradši by ho z Adama strhal, ale mohlo se ještě hodit. Nakonec mu milenec musel pomoct, protože se mu šíleně třásly ruce nedočkavostí a vzrušením.
Jakmile se z kalhot vyprostil i Adam, přitáhl si menšího muže na tělo a zabořil mu prsty do půlek.
"Jak to, že se tě pořád nemůžu nabažit?" vzdychl mu do ramene, které pak zasypal polibky.
"Až si odbudeme těch třista sedmdesát souloží, se kterými jsme ve skluzu, tak se mě nabažíš." zavrněl Kame udýchaně.
"Ty mě pořád překvapuješ, lásko." sevřel Adam milencovy tváře v dlaních a usmál se. "Zapomeň, že by k tomu někdy došlo." upozornil ho pevným hlasem a vtiskl mu na rty něžný polibek. Kame pohladil Adama po zádech a také si nenechal ujít dotek na jeho pěkně tvarovaném zadku. Díky nedočkavosti se ale z doteku stal pořádný štípanec, na který Adam zareagoval hlubokým nádechem.

Rychle si naslinil prsty a bez rozmýšlení je zavedl do těch správných míst. Kazuya zavzdychal a natiskl se na něj, co nejvíc to šlo. Adam majetnicky zajal jeho šíji a přitáhl si ho k dalšímu vášnivému polibku. Přitom do něj pomalu pronikal.
Byl rád, že to ten den dělali už dvakrát, Kame na něj byl během chvilky dokonale připravený. Naposledy ho vroucně políbil a pak si ho něžně otočil zády k sobě.
Kazuya se zapřel o zábradlí, Adam pod ním podvlekl ruce, aby mu nedej bože ještě nepřepadl a pak do něj pomaličku vstoupil. Nakonec nechal na zábradlí jen jednu ruku. Tu druhou mu položil na břicho a přimáčkl si ho pořádně na sebe.
"Hai!" vyhrkl Kame při prvním hlubokém průniku. Adam miloval, když jeho přítel používal při sexu japonské konzervativní výrazy. Měl pocit, že ho to vzrušuje ještě víc, než kdyby po něm milenec metal oplzlosti. Ten známý tlak, který ho obklopil mu znovu, už snad po tisícé téměř vehnal slzy do očí. Mohlo existovat něco dokonalejšího, než oni dva a jejich těsné spojení? Adam stiskl Kameho i druhou rukou, protože se ho potřeboval dotýkat i na jiných částech těla. Kdyby to šlo, svíral by v dlaních všechno současně.

"Adame, lásko, tohle nebude na dlouho." zaskučel Kazuya a pustil jednu ruku ze zábradlí. Pak ji dal za sebe, aby se mohl svého milence dotknout. Kdyby se dotkl sebe, explodoval by ve vteřině. Jak to, že mu pořád stačilo tak málo, aby se dostal na hranici, ze které už nebylo úniku?
Adam ho kousl do ramene a začal přirážet o něco rychleji. Jednou dlaní nahmatal Kameho bradavku a surově ji promnul. Mladík zasténal, čímž odstartoval ještě hlasitější povzdechy, jak své, tak Adamovy.
Zcela synchronně k sobě naváděli svá těla, Kazuya vycházel milenci vstříc, když do něj rytmicky pronikal. Adam věděl, že tohohle se nikdy nabažit nemůže, protože všechno s Kazuyou bylo úžasné. Předehry, bouřlivé konce, i to, co se mezi nimi odehrávalo teď. Někdy toužil po pomalém milování, ale to v tomhle případě nehrozilo, i když už ten den dvakrát páru vypustili. Na to ho až moc miloval, aby dokázal vydržet déle.
Na chvíli přitiskl Kameho k zábradlí a několikrát do něj vstoupil opravdu tvrdě. Pak si ho otočil k sobě a stejně tvrdě pronikl jazykem i do jeho úst. Než se mladší milenec vzpamatoval, seděl na schodech a Adam se skláněl nad ním. Musel ho při tom vidět. Miloval jeho výraz, když dosáhl orgasmu. Ten jediný okamžik, kdy Kame dokázal odhodit svou císařskou masku a plně se mu poddal.

Znovu si ho vzal, tentokrát s cílenými pohyby a nárazy do jeho nejcitlivějších míst. Milenec zaklonil hlavu a rozvzdychal se na celý obývací pokoj. Kroutil se pod ním, mezi steny mohl Adam slyšet své jméno vyslovené se silným japonským přízvukem, což ho opět posunulo o pořádný kus dál.
Když z Kameho úst vypadlo, že je na pokraji, na pár trýznivých chvil zpomalil. Chtěl být s ním. Pokřtít tenhle dům po dlouhé době společným orgasmem. Znovu se rozpohyboval, už cítil, jak Kazuyu dohání.
Mladší muž si ho přitáhl za krk k sobě a vzal si jeho ústa. Ruka vyhledala hlavní pnoucí bod na těle a pevně stiskla. Stačilo pár pohybů, aby jeho tělo dosáhlo uvolnění, ke kterému se zároveň přidal pocit absolutního souznění, když Adam vyvrcholil s ním.

Než Adam úplně podlehl vyčerpanosti, která by ho donutila se na Kameho položit, přetočil se na záda a menšího muže vzal sebou. Pevně ho k sobě přimknul a vychutnával si jeho vůni i slabé dozvuky otřesů jejich těl, která se pokaždé tak skvěle doplňovala.
"Mám hlad." zabručel Kame Adamovi do ramene.
"Netušíš, jak rád tohle slyším." usmál se Adam, zatímco ho hladil konečky prstů po zádech. "Jestli chceš, večeři připravím já."
"Tak dobře." přikývl Kame a zvedl hlavu. Dlouho si tvář svého milence prohlížel, než se Adam zvědavě zeptal.
"Copak?"
"Nic, jen se dívám, co by se na tvém obličeji dalo předělat, když už jsi to navrhl."
"Ty!" plácl ho Adam po zadku a pak se s ním zvedl do stoje. Kame už se chystal, že posbírá jejich věci, ale větší muž ho nenechal. Znovu si ho přitáhl k sobě a majetnicky stlačil pažemi jeho pas.
"Povíš mi něco?" vyzval ho nenápadně.
"A co bys chtěl slyšet?" zašklebil se Kazuya. Adamovy drobné chloupky ho příjemně šimraly na holé hrudi. Bylo to víc vzrušující, než by teď dokázal znovu ustát.
"Zkus trochu přemýšlet."
"Že tě miluju." zavrněl Kame.
"To je hezké, ale nebudu tě nutit, abys mi to říkal víckrát než jednou denně."
"Nenutíš mě k tomu." ohradil se mladší muž.
"Já vím. To byl vtip. Co přivítání, lásko?" napověděl mu Adam. Kazuya potlačil vyprsknutí a zabořil obličej do Adamova ramene.
"Je ti to k smíchu?" zazmatkoval Adam.
"Ne, ne, miláčku, není." zakousl se Kame do rtu. "Dle mého jsem tě přivítal víc než vřele, ale máš pravdu, že jsem na to podstatné zapoměl." poté stiskl v dlaních Adamovy tváře a zahrnul je drobnými polibky.
"Vítej doma, samuraji!" zašeptal a znovu se přivinul do té velké a útulné náruče. Tam, kde mu bylo na celém světě nejlíp.

sobota 23. listopadu 2013

Jsi moje čokoláda 19.





Ta loď, kterou se Adam snažil úprkem zdolat z jednoho konce na druhý, musela mít snad padesát kilometrů. Byl si jistý, že se nalodil na mnohem kratší loď, ale to ještě nevěděl, že je na ní Jack, že z ní následně utekl a pak se s ním zřítilo letadlo. A že jediný člověk, který mu mohl pomoct, byl Miro. Miro na opačném konci.

Potkával techniky a stevardy, všichni na něj koukali nechápavě. Jelikož byla už noc a normální cestující poklidně spali. Včetně Mira. Když Adam doběhl ke dveřím jeho kajuty, neměl v těle ani plíce, ani srdce, protože je ztratil už někde na půli cesty, ale bylo mu to jedno. Silně zabušil a pak se opřel čelem o lakované dřevo.
Zabušil znovu.
A znovu. Stál u těch dveří možná deset minut, než se konečně otevřely. Pak padl Mirovi do náruče.
"Co tu děláš, sakra?" rozzlobil se vysoký blondýn. I přesto vtáhl Adama do kajuty a zavřel za ním. Byl div, že Adamovo bouchání nevzbudilo další cestující na tomhle patře.
"Jack, on... prý se s ním..."
"Co?" vykulil na něj Miro oči. Dovedl Adama k posteli a posadil ho na ní. "Co se stalo?" sklonil se k němu a promnul mu ramena. Byl sice naštvaný, že ho ten blázen probudil, ale taky tušil, že by za ním jen tak nepřiběhl. Že se muselo něco stát.

"Jack... Prý se s ním zřítilo letadlo. Že to není pravda. Řekni mi, že to není pravda!" sípal Adam udýchaně. Oči kalné, připravené každou chvíli ronit slzy.
"Cože? Kdo ti to řekl, prosím tě?" zatřásl s ním Miro jemně. Samotnému se mu sevřelo hrdlo a mráz mu projel kolem páteře. O takových věcech se přece nežertuje. Ale Adam nevypadal, že by chtěl žertovat. Zrovna on ne. Vždyť mu celý večer brečel na rameni, aby mu s Jackem pomohl, dal mu číslo na někoho jiného, kdo se s Jackem zná.
Bože. Olga.
"Ta jeho kamarádka. Dovolal jsem se jí a ona mi řekla, že mají zrovna smuteční párty, že Jackovo letadlo spadlo." vyprávěl mu Adam mezi hlubokými nádechy. Miro poznal, jak moc se snaží nepropuknout v pláč a že ho to musí stát opravdu hodně sil.
V první vteřině Mira napadlo, že Olgu zaškrtí, až se znovu potkají. Pak ho napadlo, že by v tom Adama mohl nechat vymáchat. Jenže při pohledu na něj by se asi rozbrečel i ředitel věznice. To mu nemohl udělat, i když na něj byl pořád naštvaný.
Dobře, už to nebylo takové, jako když mu na palubě vypálil tu pěsťovku, ale pořád si před ním udržoval odstup. Jack měl Adama rád, nebo vlastně ho zbožňoval a Miro něčemu takovému nehodlal podlehnout, protože někdo se na celou tuhle šílenou situaci přece musel dívat s nadhledem.

"Poslouchej mě, Adame. Olga je hrozně fajn ženská, ale nesmí se napít. Když se napije, dokáže říct věci, při kterých tuhne krev v žilách. My už ji známe, takže víme, co čekat. Omlouvám se, měl jsem ti to říct, když jsem ti dával to její číslo." Miro mluvil na Adama mírně, v klidu, jen aby to černovlasý muž dokázal pořádně vstřebat. Taky doufal, že pod svýma rukama, co měl na Adamových ramenou ucítí, až se přestanou třást. To by bylo dobré znamení.
"Ale jak to můžeš vědět? Dělala by si legraci z takových věcí? Dělala by si legraci ze smrti kamaráda?" zoufal si Adam. Miro musel uznat, že má pravdu. Olga určitě nikdy nezašla takhle daleko.
"Nevím to, ale nevěřím tomu. Smuteční párty? Tak brzy? Jack odletěl dneska dopoledne. Kdyby jeho letadlo spadlo, tak se to teprve teď začne řešit. A Jack přece odletěl narychlo. Nikdo v Německu nejspíš netušil, že se vrací domů, takže než by se k někomu z nás dostalo, že spadlo zrovna tohle letadlo..."
"Připadám ti směšnej, co?" zamračil se na něj Adam, odstrčil jeho ruce a postavil se. Miro se kousl do rtu. Jak ho měl sakra přesvědčit?
"Vlastně připadáš!" oznámil Adamovi, který se na něj překvapeně ohlédl. "Když jsi měl jednat, tak jsi byl laxní. Když ti tady říkám, že je to blud, tak se málem sesypeš. Chápeš, co tím chci říct? A Jack je to samý, můžete si podat ruce. Místo, abyste to nechali nějak plynout a dali tomu čas, tak se chováte zbrkle, ženete to do extrémů a já to pak musím řešit. Už mě to nebaví, kruci! Jackovi nic není. Počítám, že když jsi Olze volal, seděl vedle ní a jakmile zaslechl tvoje jméno, tak jí řekl, aby ho zapřela. A jestli byla lízlá, tak řekla, co řekla. Tečka!"
"Ale!"

"Žádný ale. Tak to prostě bylo. Já jí zavolám a urovnám to, slibuju. Ale teď jdi spát a pust tu blbost z hlavy." poručil Miro Adamovi.
"Tobě se to řekne. Jak mám teď usnout?" zachmuřil se Adam. Pořád tomu úplně nevěřil. Dokud Miro nezavolá té šílené ženské, tak nebude mít klid.

Nakonec ho Miro nechal spát u sebe v kajutě. Adam odmítal odejít a po další menší hádce, která ho konečně unavila, mu Miro nabídl, aby zůstal u něj. Naštěstí mezi nimi od začátku panovala jakási ostražitost a přirozený tichý boj o získání vůdčí pozice, takže nehrozilo, že by se mezi nimi mohlo něco stát, až na vytrhání si vlasů a způsobení pořádných modřin.
Ráno šli spolu na snídani a Miro zavolal Olze, která už byla samozřejmě střízlivá a donekonečna se omlouvala, že plácla takovou hloupost.
Adama to uklidnilo, ale taky si uvědomil, že prostě musí něco udělat a že na lodi do konce plavby rozhodně nevydrží. Každých pět minut Jackovi volal, i když mu operátor stále hlásil, že je číslo nedostupné. Miro usoudil, že dal Jack Adama na černou listinu, což se Adamovi už vůbec nelíbilo.

"Já prostě musím za ním." promnul si Adam zoufalou tvář dlaněmi. Tohle bylo utrpení. Uvězený na lodi, uprostřed oceánu. Nikdy neměl tak svázané ruce, jako teď.
"A co chceš dělat? Zavolat si sem vrtulník? Nebo jinou loď?" zamračil se Miro. Doufal, že Adama uklidní, když zavolá Olze a ta vysvětlí, že šlo jen o špatný vtip, ale ten chlap byl víc a víc v prdeli. Adam Lambert, co všude rozdával úsměvy a dobrou náladu, byl teď jen uzlíček nervů. Určitě by nedokázal ani podepsat svou fotku.

Když Miro domluvil, Adam na něj zvedl hlavu a zmateně zamrkal.
"A proč ne?" vydechl.
"Cože?" i Miro na něj nechápavě vyvalil oči.
"Zavolám manažerovi, aby mi poslal vrtulník."
"Ty ses zbláznil!" zavrtěl Miro hlavou. Tohle se mu muselo jenom zdát. Ti dva se mu museli jenom zdát. Copak Adam ani trochu nepřemýšlel dopředu? Co když se toho někdo chytí a udělá z toho senzaci? Sakra, tohle už bylo asi opravdu vážné.
"Já tu nebudu dřepět na zadku a čekat další čtyři dni, až doplujeme do nějakýho zasranýho přístavu!" zabručel Adam.
"Pro mě za mě, jestli chceš být v příštích dnech na titulkách všech novin a časopisů, tak to klidně udělej."
"Mě tohle nezajímá. Je mi to ukradený!" zvedl se Adam od stolu a opřel se o něj dlaněmi.
"Můžeš mi říct, proč jsi takhle nereagoval, když jsi měl?" zeptal se Miro. Už to sice probírali v noci, ale to bylo spíš o kázání, než o otázce.
"Protože jsem byl vůl." přiznal Adam zlomeně. "Vím, že bych to vydržel a pořádně bych si to čekání vyžral do posledního drobku, ale já prostě musím něco udělat. Cokoliv. Tady se toho spoustu změnilo, ale Jack pořád žije v dojmu, že ho nemám rád a to mě na tom štve nejvíc, když to není pravda."

"Já mu zavolám a řeknu, že jsi vůl, to je to nejmenší!" uchechtl se Miro. Mohl to navrhnout dřív, ale možná by ani jemu Jack telefon nebral, když věděl, že jsou na stejné lodi.
"Ne! Teď je to jenom na mně." odmítl Adam. "Ale děkuju." dodal ještě a pak se narovnal.
"Jdu za někým z vedení a zeptám se, jestli je možný, aby tu přistál vrtulník. Pokud to vyjde, chtěl bych tě o něco požádat."
"O co?" přimhouřil Miro oči.
"Abys dělal společnost Millie. Ona se o sebe dokáže postarat, ale všiml jsem si, že jste si sedli. Určitě bude moc ráda." zadíval se Adam na Mira prosebně.
"To je ovšem medvědí služba, když vezmu v potaz, že mi jí hodíš na krk ze svých vlastních sobeckých důvodů."
"Jack je sobecký důvod?" ohradil se Adam.
"Záleží na tom, v jakém směru. Když to takhle překroutíš, tak určitě ne." ohrnul Miro nos.
"Fakt bych ti byl vděčný." zkusil to Adam po dobrém. Ať už Mira dokázal vystát, nebo ne, za to, že se vyspal s Jackem, pořád k němu choval úctu a z nepochopitelného důvodu mu věřil. "Já jí to vysvětlím, ona to určitě pochopí."
"Ty si ani nedokážeš představit, jak moc už mi dlužíš, ale..." Miro se zarazil a podrbal na bradě. "... ale uznávám, že jsem mezi vás, aniž bych to tušil, dost zasáhl, čímž by se to mohlo vynulovat." konečně se zatvářil trochu přívětivě. Adam už ani nedoufal, že by to ten blonďatý dlouhán mohl umět. Ale asi se to týkalo jenom jeho.
"Děkuju!" řekl vděčně s výraznou gestikulací rty a pak se vydal pryč z jídelny.

Okamžitě zamířil na informace, aby mu domluvili schůzku s vedením na lodi. Bylo mu jasné, že jestli všechno projde, jak povolení, tak ukecání manažera, aby mu poslal vrtulník, tak se celá tahle mega akce neobejde bez publicity. Ale proč by to měl vlastně řešit? Nebylo to nic proti tomu, až se postaví Jackovi čelem a bude ho žádat o odpuštění. A taky jeho mámu, která mu určitě věřila, když už ji do svého neúmyslného namlouvání zatáhl. Divil by se, kdyby si Jack své matce nepostěžoval. Byli si hodně blízcí, stejně jako Adam se svou rodinou a Jack nikoho jiného neměl, pokud věděl. Žádné sourozence, o otci se nikdy nezmínil a nejlepší kamarád byl na téhle lodi. Praštěná kámoška, která ho v opilosti posadila do havarujícího letadla, mu přece nemohla být oporou.

Na vedení k němu byli velice milí a vstřícní. Celou loď měla pod palcem teprve třicetiletá manažerka lodní společnosti Ocean Group, která se netajila tím, že se jí Adam líbí jako umělec. Vyslechla si jeho důvody, které ji jako ženu nejspíš dost obměkčily a také Adama upozornila na možné komplikace se zvědavými pasažery, což už pro něj nebylo nic nového. Párkrát na lodi potkal své fanoušky a musel se jim podepsat. Samozřejmě mu to nevadilo, ale od chvíle, co myslel jen na Jacka a že už chce být u něj, bylo mnohem těžší, se na všechny usmívat.
Horší jednání ho čekalo s manažerem. Kapitalista Frank neměl pro Adamovy pohnutky pochopení. Hádali se spolu možná půl hodiny, než na to konečně přistoupil a jen s tou podmínkou, že pokud to Adamovi naruší kariéru, zažaluje ho za nedodržení smlouvy. Zamluvení a vypravení helikoptéry stálo Adama dva měsíce nahrávání ve studiu.


Mohl si za to sám. Kdyby potlačil svou hrdost a dokázal s Jackem mluvit, mohli si teď plavbu užívat spolu. I když neměl žádnou jistotu, že ho Jack přijme zpátky, rozhodl se to risknout. Co mohl ještě ztratit? Jenom svou kariéru, jenže na té mu už posledních pár dnů skoro vůbec nezáleželo. Vždycky ke své práci potřeboval hlavně srdce, a to se teď nacházelo v Německu. Nechtěl ho zpátky, ale musel mít aspoň trochu jistotu, že je v dobrých rukách. Že ho má u sebe člověk, který mu dokáže odpustit, pokud ho o to poprosí třeba i na kolenou. O nic jiného už nestál...

Originální žádosti o ruku 1.


Brečela jsem jako želva poprvé. A brečela jsem jako želva i podruhé, když jsem to pouštěla mámě. A máma taky brečela, takže jsme měly takové hezké uřvané sobotní odpoledne.

Tohle tu zavedu, myslím originální žádosti o ruku, protože tyhle dojáky s dobrým koncem opravdu můžu :D

pátek 22. listopadu 2013

Přímé odkazy na články


Jsem ráda, že byl problém s aktualizací blogu vyřešen, nicméně jsem se rozhodla nabídnout jisté řešení, pro případ, že by se něco podobného opakovalo.


Přesto, že se na hlavní stránce nové články nezobrazovaly, byly zde, jen se k nim musela zadat přímá adresa. V případě tohoto blogu je možné přímou adresu naleznout ve dvou skupinách na FB (odkazy v menu). Jedna je zaměřena na fanfiction s Adamem Lambertem, takže tam najdete odkazy i na jiné blogy s povídkami a hlavně na aktuální díly jednotlivých povídek, ta druhá skupina se týká výhradně Velvet & Extasy a opět v ní najdete aktuální přímé odkazy na povídky zde.

Přemýšlela jsem ještě o zavedení odkazů na tumblr, protože ne všichni se chtějí do takových uzavřených skupin přidávat, nebo třeba jen nemají FB, ale to uvidím časem.

Většina z vás už do některé z oněch skupin patří, ale pro ty, kteří by se do jedné nebo druhé rádi přidali, musím připomenout pár podmínek.
Snažím se obě skupiny vést, takže noví uživatelé jsou přidáni po mém schválení. Nikomu nebráním začít číst fan fiction Adommy, Adafy, Kadafy, Saubert, Aduli aj.. ale už se mi párkrát stalo, že se do skupiny přidali lidé, kteří tam chtěli rozsévat reklamu a celkově věci, nesouvisející s fan fiction. Takové jedince nekompromisně mažu!

Ti, co mají opravdový zájem, sledovat tvorbu zarytých Glambertů, nebo si třeba jen počíst nějakou fan fiction, jsou srdečně zváni v obou skupinách.
Výhodou je samozřejmě okamžitá aktualizace.
A taky tajně doufám, že by se tam občas mohlo něco probrat, o povídkách atd... ;)



středa 13. listopadu 2013

Pauza...


Další díl povídky Masked Husband bude nejdříve v pátek. Děkuji všem za pochopení.

úterý 12. listopadu 2013

Adam Lambert - new photo


Naprosto úchvatné Adamovy fotky od Tonyho Durana. Neodolala jsem je sem nedat...



Ten faldík na bříšku! Bože! :-D



neděle 10. listopadu 2013

Adam Lambert & Sutan Amrull


Jak jsem hledala vhodný obrázek Sutana pro povídku MM, našla jsem pár hezkých fotek, kde je s Adamem.
Já vlastně na Sutana většinu času nemyslím, ale je zvláštní, že kdykoliv o něm píšu, třeba jako teď v MM, mám potřebu si s ním pustit pár videí, nebo si najít nějaké obrázky. On je takový můj občasný idol a jak s Velvet rády říkáme - chlap univerzál. Jakože se líbí mně i jí, což je v našem případě dost vzácnost...


Taky je to chlap, kterého si jako jediného dokážu představit jako dominantního nad Adamem, možná kvůli výšce, nebo tvrdším rysům v obličeji, pokud se zrovna neusmívá. Proto jsem ho dosadila do oné úlohy v MM, nikdo jiný mě prostě nenapadl.

Hlavně jsem si ale vzpomněla, že tu mám na blogu mou oblíbenou povídku Escape, kde vystupuje pár Adam & Sutan. Adam je v ní sám za sebe a Sutan si střihl roli luxusní šlapky a vznikla už někdy před dvěma lety.
Takže pokud ji ještě někdo nečetl, doporučuju. Má 18 dílů, tedy nic dlouhého (na mě :D) a najdete ji ZDE


zdroj: viz. obrázek

sobota 9. listopadu 2013

Jsi moje čokoláda 18.


Tak jsem se dneska konečně dokopala k výměně letních kol za zimní. Vzpomněla jsem si při tom na první díl téhle povídky, kdy Jackovi přijede na pomoc chrabrý rytíř Adam :D Kéž by tak přijel na pomoc mně. Ale na druhou stranu, zvládla jsem to sama, přesto, že jsem sebou měla dva mužský. Tomu říkám vrchol samostatnosti :)) Aspoň v mém případě.




Jack hodil své klíče od bytu do ošatky na botníku a zul se. Pak si na botník sedl a opřel si hlavu o zeď.
Byl to opravdu dobrý nápad, aby takhle utekl? Mirovi musel připadat jako pořádný srab, že tomu všemu nedokázal čelit, ale někdy se prostě spoléhal na svá spontánní rozhodnutí.
Vytáhl z kapsy mobil a zadíval se na displej. Šest zmeškaných hovorů od Adama, tři od Mira. Dvě textové zprávy, které místo rozbalení rovnou vymazal. Nechtěl už s tím chlapem mít nic společného. Určitě se s Mirem na lodi potkali, Miro mu řekl, že odjel a Adam se ho rozhodl trápit. I když... Proč by to dělal, když mu na něm nezáleželo?
Jack si zvedl mobil před obličej a povzdechl si. Teď už to bylo jedno. Smazal ty zprávy a zablokuje si i Adamovo číslo, rozhodl se a hned v telefonu přidal Adamův mobil na černou listinu.
"Ano, přesně tam patříš!" zabrblal a schoval iPhone zpátky do kapsy. Pak si uvědomil, že ještě nezavolal matce. Vytáhl tedy telefon znovu, bundu si sundal, pověsil ji na věšák a vydal se do tichého nitra svého berlínského bytu. Jedině tady se teď cítil v bezpečí.

Jeho matka ho nechala čekat dlouho. Nedivil se, když si uvědomil, že ve státech je nějakých jedenáct v noci. Mrzelo ho, že ji probudil, její hlas byl rozespalý, když mu to konečně zvedla.
"Jackie? Ahoj, copak se děje?" zeptala se unyle.
"Promiň, mami. Jenom jsem tě chtěl slyšet." svěsil Jack ramena a posadil se na židli v kuchyni. Zakručelo mu v žaludku, tak se šel podívat do lednice, ale byla úplně prázdná. Samozřejmě. Odjel na delší dobu pryč, nic v ní nenechal, aby se to nezkazilo. Sakra!
"To je od tebe hezké, zlato." zamumlala žena potěšeně. Jack zabouchl ledničku a dal vařit aspoň vodu na čaj. Až s mámou domluví, bude muset dojít nakoupit, nebo si možná objedná něco z italské restaurace za rohem. Dělali tam moc dobré bazalkové pesto.
"Já jsem tě vzbudil, viď? Promiň." omluvil se. Matka se tiše zasmála.
"Můžeš mi zavolat i ve čtyři ráno, Jackie, nezlobím se na tebe."
"Víš, ještě kvůli něčemu volám." odvážil se Jack hned přejít na hlavní důvod svého volání. Najednou to bylo tak složité, říct matce, že utekl Mirovi z parníku a vrátil se do Berlína. Určitě to bude chtít vysvětlit.
"Ano? Takže se něco stalo."
"No, ani ne, jen... Vrátil jsem se domů. Jsem teď v Německu. Ale za dva týdny přijedu na natáčení. Slíbil jsem to, tak tam budu." vysypal to ze sebe co nejrychleji.
"A proč? Někomu z tvých německých přátel se něco stalo? Nebo Mirovi?" jeho matka zněla znepokojeně. Jak by taky ne, když jí oznámil takovou novinku. Muselo jí to být líto, protože ji obral už o jeden týden, kdy mohli být spolu, tím, že odjel s Mirem na tu plavbu a teď jí oznámil, že se vrátí až na natáčení. A hned potom ho čekalo turné, takže svojí mámě uteče ještě na další půl rok. Do háje, vůbec si to neuvědomil. Jenže, ona by mu to nikdy nevyčetla. Mlčela by jako hrob, ale přitom by trpěla.
"Hrozně mě to mrzí, mami. Odpusť mi to." sedl si zpátky ke stolu a nechal klesnout své tělo na desku, o kterou si opřel čelo. Bylo mu hrozně. Byl hrozný srab a teď ještě nevděčný syn.

"Proč si s tím děláš takové starosti? Jestli jsi v pořádku, tak jsem v klidu. Ale mohl bys mi říct, co tě přimělo odjet do Berlína. Řekneš mi to?" naléhala. Jack zvedl hlavu a podíval se k oknu.
V Berlíně začalo pršet. Ještě to z letiště stihl, než se spustil liják, který mu nemilosrdně potvrdil, že je opravdu doma. Daleko od Mira, od své mámy... a od Adama.
"Nikomu se nic nestalo. Prostě jsem musel odjet. Vystoupil jsem z lodi v Bostonu a nasedl do prvního letadla." vysvětlil jí, jak nejstručněji dokázal.
"Vážně? A je ti jasné, že budu chtít vědět proč? A tos tam nechal Mira samotného?" zhrozila se matka.
"Vlastně, ne. Poznali jsme na lodi jednu fajn holku a oni dva se skamarádili."
"I tak to nechápu, zlato. Tolik ses na tu plavbu těšil. Chtěl jsi přijít na jiné myšlenky kvůli... však víš." taktně se odmlčela. Nechtěla svému synovi způsobit ještě větší trápení, že by o tom otevřeně mluvila.
"Když... on... Adam, byl na té lodi taky." vydoloval ze sebe. Bylo mu jasné, že to potřebuje někomu říct. Cítil, jak to chce ven a kdo jiný pro něj mohl mít pochopení, než jediná osoba, které věřil víc než sobě?
"Bože, to je ale strašný. Jak se mu podařilo dostat na tu samou loď?" nechápala žena.
"Ta holka, co jsme ji poznali, je jeho kamarádka z Los Angeles. Měla jeden volný lístek, tak vzala jeho. Kdybych to věděl, tak na tu loď nikdy nenastoupím." povzdychl si Jack.
"To chápu, drahoušku." politovala ho. "A vy jste se potkali? Choval se k tobě nějak zle?" zeptala se opatrně.

"Promiň, mami, nedokážu o tom mluvit. Prostě si nemyslím, že je dobrý nápad, abychom my dva teď byli u sebe takhle blízko, proto jsem musel odjet." vysvětlil jí.
"Samozřejmě, Jackie. Jestli je ti líp doma, určitě to tak bude lepší. Nesnesu, když jsi nešťastný." posmutněla.
"Nejsem nešťastný, jenom... zklamaný, to je všechno." Jack si projel prsty vlasy a zamračil se, když se mu zasekly u zacuchaných konců. Než si objedná jídlo, stráví pár hodin ve vaně a dopřeje trochu péče i vlasům. Uvědomil si, že se poslední týden a něco dost zanedbával.
"Dobře, Jackie. Ale zase si brzy zavoláme, ok?" navrhla matka.
"Určitě, mami. Ozvu se ti zase zítra. Dobrou noc." popřál jí a pak ukončil hovor. Položil telefon do středu stolu a chvíli se na něj jen díval. Po několika minutách od stolu prudce vstal a otočil se k mobilu zády. Opravdu čekal, že se na displeji objeví Adamovo jméno? Volal mu už přece šestkrát. Ale teď se nedovolá, protože byl na černé listině, kam patřil.

Jackovi došlo, že to nebude tak snadné, jak si představoval. Adam byl v jeho myšlenkách, každá jeho buňka jím byla nahlodaná, každý chloupek na jeho kůži se při vzpomínce na Adama zachvěl, jako kdyby ho Adam sám pohladil svou velkou hřejivou dlaní. Jeho jméno, ne, celá jeho bytost ovládala Jackův život, ať byl kdekoliv, třeba i tisíce mil daleko. Tohle muselo skončit. Proč stále podléhal představám s tímhle mužem, který ho nepřímo nazval děvkou?
Už toho měl plné zuby.

* * *

Adam odložil svůj mobil na bar vedle skleničky s bourbonem a věnoval mu zoufalý pohled. Volaný účastník je nedostupný, hlásil mu operátor, když se pokoušel už asi po sté zavolat Jackovi.
Ano, posral to, ale chtěl se Jackovi omluvit. Napsal mu to i ve zprávách a ty podle všeho Jackovi došly. A prvních šest hovorů nepřijal, to se mu vždycky ozvala hlasová schránka.
Přesunul svůj zoufalý pohled na Mira, který seděl na baru vedle něj a mlčky upíjel džus s vodkou.
"Je pozdě, půjdu spát." jakoby se najednou probudil.
"Ne, prosím, buď tu ještě chvíli." žadonil Adam.
"Odmítám tě pak táhnout do tvojí kajuty, až budeš namol, takže si jdi hned lehnout. Stejně nic nezmůžeš." mávl Miro rukou.
"Já chci jenom vědět, že je v pohodě."
"Jak může bejt v pohodě, když jsi ho odkopnul? Kruci, už toho mám dost." rozčílil se Miro a seskočil z barovky, že odejde. Adam ho chytil za rukáv a přitáhl zpátky. Na to, že měl v sobě nějaké tři dvojité drinky, mu to ještě docela dobře myslelo a v rukách měl pořád sílu.

"Určitě se v Berlíně s někým sejde." hučel do Mira.
"No a co?" pokrčil vysoký blonďák rameny.
Nakonec mu nevadilo, že strávil celý den s tím ubožákem, ale k večeru už to začalo být neunosné. Zvlášť, když se Adam nemohl Jackovi dovolat a na jeho zprávy nikdo nereagoval a on kvůli tomu nepřestal fňukat.
Jen si to pořádně vytrp, říkal si v duchu, i když mu těch dvou bylo svým způsobem líto a zároveň jim tiše záviděl. Kéž by do něj byl Nikolaj taky tak zamilovaný. Co se kvůli němu natrápil. A nic z toho. Ten malý ratlík z něj měl akorát psinu. Nic k němu necítil. Ne, jako Jack k Adamovi.
Jeho kamarád měl toho chlapa rád už dlouho předtím, kvůli tomu, co dokázal. Držel se, když byli spolu, ale občas se přestal kontrolovat a zasnil se. A pak se opravdu potkali a zajiskřilo to mezi nimi. Jack musel být zprvu hrozně zmatený, protože byl realista a na pohádky, nebo na splněné romantické sny příliš nevěřil. Nedivil se mu, že to hned na začátku podělal. Určitě si to v tu chvíli vůbec neuvědomoval.

"Musím s ním mluvit, prosím. Dej mi číslo na někoho z jeho přátel. Moc tě prosím, Miro." chytil ho Adam za klopy saka a jemně s ním zatřásl.
"Na to zapomeň. Počkej, až se vrátíme domů. Slíbil, že na natáčení přijede."
"Ty to nechápeš. Natáčení je až za dva týdny. Do tý doby se může stát tolik věcí. Zapomene na mě, najde si někoho jinýho." sypal na něj Adam jeden katastrofický scénář za druhým.
"Myslíš, že je Jack opravdu taková děvka? Chceš, abych ti dal znovu pěstí? Brečíš tu kvůli němu celý večer a pak vypustíš z pusy takovou kravinu. Možná to udělal se mnou, ale on takový není a dokud z něj budeš dělat, co není, ani mě nenapadne, abych ti pomáhal." vytrhl se mu Miro a odstoupil stranou, aby ho Adam nemohl znovu chytit.
"Nemyslel jsem to tak." sklonil Adam hlavu. "Vím, že po něm nemůžu chcít, aby mi odpustil, jen chci, aby věděl, že mě to mrzí." vysoukal se zpátky na stoličku a schoval tvář do dlaní. "Jo, mrzí mě, že s tebou spal, mrzí mě, co jsem mu provedl, taky mě štve, že jsme do toho vlítli tak rychle, protože já tohle prostě neznám a nevím, jak se s tím vyrovnat, ale co vím jistě, je to, že mě nemrzí, že jsme se potkali. Tohle mu musím povědět, ať už to pak dopadne jakkoliv.
Miro, chci jenom číslo na někoho z Berlína. Nechci po tobě, abys to udělal ty." otočil na něj Adam hlavu, v očích skutečné zoufalství.

Blonďák zavrtěl odmítavě hlavou, ale neřekl nic, protože přemýšlel nad Adamovými slovy.
Přiznal se mu, že sám neví, jak na tom je a co cítí. Necpal mu do hlavy, jak Jacka miluje a jak moc ho chce zpátky. V závěru byli ti dva tak hrozně stejní, až mu to přišlo k smíchu. Skočili do toho po hlavě, ale netušili, jak v tom plavat a dělali jednu chybu za druhou. Jack se vyspal s ním, Adam z něj udělal děvku, Jack zbaběle utekl... Opravdu dvojka k pohledání, pomyslel si Miro. Možná by měl dát Adamovi ještě jednu šanci, když to nedokázal Jack, a když na tom nesl sám podíl viny. Musel si připustit, že z části je do téhle milostné rošády zamotaný taky. Nebo na chvíli byl, když pro sebe zabral třetí bod trojúhelníku.
"Tak dobře. Můžeš zkusit zavolat Olze, umí anglicky a tráví s Jackem hodně času, když je v Berlíně. Dělala mu kostýmy na turné a jsou dobří přátelé." vytáhl Miro svůj telefon z kapsy saka a vyhledal v něm číslo Jackovy kamarádky. Osobně se s ní znal taky, byla to milá holka, ale nesměla se opít, protože pak byla hodně upřímná a její smysl pro humor ne každého rozesmál. Ale jinak se s ní dalo mluvit.
Miro rychle nadiktoval Adamovi číslo a schoval mobil zpátky do saka.
"Půjdu spát, jsem fakt unavenej. Netlač na pilu, Adame. Tím ničeho nedosáhneš." zamračil se a pak odešel.

* * *

Jack se nešťastně rozhlédl po nehorázném nepořádku na jejich stole. Byl v klubu s partou sotva dvě hodiny a už se všichni, včetně něj, stačili zrubat jak banda bezdomovců na Alexandrově náměstí. Nechtěl se opít. Věděl, že další den bude jeho bolest desetinásobná, když ji teď zmírní alkoholem, jenže mu pořád někdo podsouval nějaké pití a kdykoliv odmítl, bylo mu to vyčteno.
Většina přátel už u stolu neseděla. Buď tančili, nebo se zašili do temných koutů s novými objevy, které na akci potkali a nakonec zůstal v boxu jen on a jeho kamarádka a kostymérka v jednom, Olga. To jí zavolal, aby dala dohromady partu, když už se vrátil domů. Netoužil po opici, ale nechtěl ani trčet doma a sám.
"Tys nechal Mira na tý lodi samotnýho? To ti nikdy neodpustím!" brblala kamarádka opile. V ruce svírala skleničku s nějakým barevným koktejlem a kejklala s ní na všechny strany, takže si Jack přidržoval na stehnech malý polštářek, aby popřípadě zachytil každou kapku, která by mu zničila jeho značkové džíny od Diesela.
Pouze přikývl. Nechtěl se o své plavbě bavit obsáhleji. Olga by to asi nepochopila.
"Měl jsi ho vzít sebou." pokračovala. Pěkně se jí motal jazyk.
"A na co by ti to bylo?" zašklebil se Jack.
"Svedla bych ho. Hřebečka." Olga udělala se sklenicí ve vzduchu kruh, aby svým slovům dodala patřičnou velikost a Jack protočil oči.
"Ty pořád zapomínáš, že je na kluky, že jo?!"
"Zadek jako zadek." škytla Olga. Jack si pro jistotu trochu odsedl. Její sklenice začínala být opravdu nebezpečná. Naštěstí ji kamarádka odložila na stůl a natáhla se za sebe pro kabelku se zebřím vzorem. Chvíli v ní hrabala, dokud nevytáhla balíček kapesníčků a pak se do jednoho vysmrkala.

"Dej mi taky jeden." ohnal se Jack po její ruce. Vytáhl si ubrousek a utřel na stole pár kapek, které vycákly z jejího drinku. Když se ale zadíval znovu na tu spoušť, vzdal to, hodil zmuchlaný kapesník doprostřed stolu a zničeně se opřel o vysoké semišové opěradlo kruhové sedačky.
Trochu se mu motala hlava a pálily ho oči z cigaretového kouře. Nesnášel cigarety a ten smrad z nich a ještě víc zápach, který zůstal pokaždé na jeho šatech, když někam vyrazil. Natáhl si ho vždycky do bytu a ráno se mu z něj dělalo špatně, ještě když se předtím opil. Už aby mohl odejít domů. Ještě počká půl hodinky a pak se ztratí, rozhodl se. Stejně ho nikdo nebude postrádat. Olga při tom svém tempu popíjení určitě brzy odpadne sama, uklidňoval se.
"Hele, někdo mi volá." zajásala kamarádka a ukázala Jackovi rozzářený displej svého telefonu s neznámým číslem. Pak si ho přiložila k uchu.
"Haló?" zařvala do mikrofonku, až Jack nadskočil. Přitom hudba nehrála tak nahlas, aby musela křičet. Bože, Olga byla fakt poděs, když se opila.
"Kdo?" to už mluvila normálně. "Adam?" řekla zmateně a při tom se podívala na Jacka, ve kterém ztuhla při vyslechnutí toho jména krev. Měl pocit, že si právě načůral do kalhot, ale ve skutečnosti to bylo horko ze vzrušení, které se mu rozlilo ve slabinách, protože už jenom to jméno ho dokázalo dostat do stavu absolutní sexuální odevzdanosti. Jak se u všech svatých i prokletých Adam dostal k tomuhle číslu? Že by od Mira?
"Koho, že hledáš? Jacka?" podivila se Olga. Blonďák vedle ní začala mohutně mávat rukama kolem sebe.

"Nejsem tu, neviděla jsi mě, prostě neexistuju!" gestikuloval. Kamarádka nejprve zvedla jedno obočí, pak jí pokleslo společně s druhým a nakonec se otočila čelem ke stolu a vzala si svou skleničku, ze které se napila, jakoby na posilněnou.
"Je mi líto, ale Jack umřel. Jeho letadlo spadlo, když se vracel domů z Ameriky. Máme právě smuteční sešlost, tak zavolej... třeba zítra. Ahoj." máčkla na obrázek červeného sluchátka na displeji, vyplázla na telefon jazyk a pak ho hodila do své kabelky, kterou si opět strčila za sebe, protože už ji nepotřebovala. Jack seděl vedle ní jako socha, s pusou dokořán a jediný pohyb, kterého byl schopen, bylo mrkání.
"Ten už tě otravovat nebude, zlato, neboj se." mávla kamarádka rukou. Bohužel zapomněla, že v ní má pořád skleničku, takže minimálně decka barevného koktejlu vychrstla na Jackovy bílé kalhoty a ještě přímo do klína.
"Do prdele!" vystřelil Jack ze sedačky.
"Jééé, promiň, Jackie, já jsem ale blbá." natáhla se Olga do středu stolu pro zmuchlaný kapesník a začala Jackovi otírat choulostivé partie.
"Bože, nech toho, takhle to dolu nepůjde." Jack se málem rozbrečel. Jeho nové bílé kalhoty od Diesela. "Musím jít domů, než se to úplně zažere." zaječel jako hysterka, až sám sebe nepoznával. Zatracená Olga a její nesoudnost. Chtěl ji uškrtit a omlátit jí ty kalhoty o hlavu.

Rychle popadl svou bundu a přehodil si ji přes ruku, kterou přidržoval v úrovni pasu, aby to neštěstí co nejvíc zakryl. Hrozně se mu motaly nohy a měl je těžké. Jak celou dobu seděl a pil, teď teprve se dostavil účinek. Vymotal se z boxu, naposledy se na Olgu vražedně podíval a pak se rozběhl k východu. Ještě, že to neměl domů moc daleko, ale s tou motanicí mu to určitě bude trvat déle, posteskl si.
Ne, nesměl podlehnout vzteku a bezmoci. Kalhoty hodí do pračky hned, jak dorazí domů a pak to všechno zaspí.

---------

Jelikož k této povídce ještě nemám song, zapátrala jsem v historii a vybrala tento :)