Jsi moje čokoláda 11.

---

"Můj Bože, to je nadělení!" spráskla žena ruce. Jack se na matku podíval nevěřícně, jenže když uviděl ty její oči plné radosti, došlo mu, že jí neoznámil ještě to hlavní. To, kvůli čemu se trápil nejvíc.

"Jenom si tě dobírám, Jacku. Kvůli tomu tady celý týden chodíš jak tělo bez duše?" nechápala. "A s Adamem si budu muset promluvit, aby mě příště nevodil za nos. To se potencionálním tchýním nedělá." rozčílila se na oko.

"Mami, uklidni se, jo? Nechci abys s ním znovu mluvila. Ukončil jsem to!" Jack konečně prozřel. Neměl jí to říkat, neměl, neměl!!

"Cos ukončil? Jak ukončil?" zatvářila se zmateně.

"Odmítl jsem jeho nabídku na... chození." odvětil zdráhavě.

"A proč?" vyjekla žena o tři oktávy výš. "Říkáš, že mezi vámi musí být skutečná chemie, žes tohle nikdy necítil a pak toho kluka pošlel pryč?"

"Jo, protože jsem udělal hroznou chybu!" oznámil jí Jack dotčeně. Snad ho konečně začne poslouchat.

"Jakou chybu? Chyby dělaj všichni, zlato. A na začátcích vztahů nejvíc, než se s tím druhým pořádně srovnají." chlácholila ho.

"Jo? A co když se jeden z nich vyspí s někým třetím?"

"Adam tě podvedl? Takhle na začátku?" vyhrkla matka. Jack měl co dělat, aby si nevykroutil oči. Takovouhle ji neznal. Působila na něj jak nějaké dítě z mateřské školy. Ale mohl se divit? Jeho máma si o něm vždycky myslela jen to nejlepší. Byla na něj pokaždé hrdá, hýčkala si ho... nikdy by ji nenapadlo, že její syn je schopný být nevěrný. Určitě ne!

"Ne on mě, ale já jeho!" vyvedl ji z omylu. Žena ztuhla, trochu si od syna odsedla, jelikož pořád seděli na gauči v obýváku a přivřela oči.

"Tys ho podvedl?"

"Jo! S Mirem! Hned druhou noc! Adam mi volal, že chce trochu zvolnit, něco jako pauzu, abych s ním prostě nějakou dobu nepočítal a zařídil se podle toho."

"A ty ses tedy zařídil." zkonstatovala matka. Jak slíbila, nevyčítala mu to. Její hlas nebyl jediná výčitka, jen konstatování téhle bláznivé situace.

"Ne! Tak to nebylo. Neměl jsem v úmyslu se Adamovi pomstít..."

"Nic takového jsem přece neřekla." pohladila ho matka po koleni. Jack se kousl do rtu a sklonil hlavu.

"Tak dobře. Chtěl jsem se mu pomstít. Ne hned, ale když jsem byl s Mirem v tom jeho hotelovém pokoji a on mě fotil a pak sám začal, že bychom spolu měli chodit a že... že se do mě tehdy zamiloval na první pohled... já... podlehl jsem. Necítil jsem se po tom ani moc dobře."

"Ale sex ušel, ne? Jestli máš mít výčitky, tak aspoň ať jsou něčím vykompenzované." pousmála se matka. Jack její otázku raději nekomentoval. Mluvit s mámou o sexu... ještě to tak!

"Myslel jsem, že se budeš zlobit. Když byl ještě ve hře Adam, měl jsem pocit, že ho půjdeš zavraždit!" Jack byl trochu mimo. Jeho matka se opravdu chovala tak, jako kdyby měla na každého jiný metr.

"Kdyby to udělal Adam, tak ho nakopu do rozkroku, aby si to pořádně pamatoval, ale ty jsi můj syn. Můžu tě pokárat, ale stejně si o tobě nebudu myslet nic špatného. Opravdu se trochu zlobím. Potkáš chlapa snů a při prvním problémku mu zahneš... Musíš mi slíbit, že už to neuděláš! Představ si, kdyby se on zachoval jako ty, až bys potřeboval čas na rozmyšlenou..."

"Ale proč takhle brzy?" zasyčel Jack naštvaně.

"To taky nechápu. Možná se jenom lekl. Aby neudělal nějakou chybu. Prostě chtěl trochu času, aby nebyl zbrklý a nezklamal tě.." pokrčila matka rameny.

"Skvělý! Tak jsem to udělal já! Zklamal jsem ho." posmutněl Jack. Když o tom se svojí mámou takhle otevřeně mluvil, už mu to nepřišlo tak hrozné. Tedy, necítil se tak hrozně jako předtím, když to v sobě dusil. Míru viny to ale nesnížilo.

"Co budeš dělat? Asi bys mu to měl říct." navrhla.

"Tak to ani náhodou!" zavrtěl razantně hlavou a vstal.

"Chceš mu lhát? Postavit váš vztah na lži?" zamračila se žena.

"Žádné lhaní nebude!" dal Jack ruce v bok. "Skončil jsem to. Proč bych mu měl ještě říkat důvod, aby byl ze mě ještě víc zklamaný?"

"Protože si vysvětlení zaslouží, zlato. Možná se o tebe bál celý ten týden jako já. Musí být hrozně zmatený, když jsi ho poslal pryč bez nějakého důvodu. Jestli jsi smířený s tím, že spolu nebudete, nemáš co ztratit, když mu řekneš pravdu." vysvětlila mu.

"To nejde!" sklonil Jack hlavu a posadil se.

"Proč ne?"

"Protože... s tím nejsem smířený." připustil. Protože... nebyl smířený s tím, že by už Adama nikdy neměl vidět, že by ho už nikdy nepohladil, neusmál se na něj a nedal mu pusu a že by se o něj už nikdy nestaral...

Matka objala syna jednou rukou kolem ramen a přitáhla si ho blíž.

"Stojím za tebou. Budu tady, kdyby něco. Na mě se můžeš vždycky spolehnout." pohladila ho po vlasech.

"Ale chceš, abych mu to řekl."

"Ano, chci. Věř mi, že ze mě mluví zkušenosti, zlato. Pokud za ním nepůjdeš, abyste to vyřídili, ať už to dopadne jakkoliv, za pár let ucítíš, jak ti to těžkne v srdci. Tyhle záležitosti prověří vždycky jenom čas a ty neuzavřené ještě víc. Chceš sám sebe v budoucnu vystavit nejistotě, jestli jsi teď udělal všechno, cos měl?"

*

"Dáte si ještě něco pane?" oslovil barman jednoho ze svých posledních hostů, přesněji Adama. Kromě něj se v hotelovém baru zdržovala ještě skupinka žen ve středních letech. Vypadalo to, že slaví narozeniny jedné z nich.

"Ne, díky." odmítl Adam s úsměvem. Měl sice ve své skleničce whiskey po dně, ale další už si dát nechtěl. Rozhodl se, že půjde do svého pokoje, zaspat další proteskněný den.

Hodil do sebe ten poslední lok a posunul skleničku k barmanovi, který se na něj zdvořile usmál. Pak seskočil z barovky a otočil se k východu. Zrovna, když do něj vešli dva muži rozdílné výšky.

Ten menší se zastavil a jemně do vyššího strčil. Adamovi to zprvu připadalo jako špičkování, ale opak byl pravdou.

"Dneska už mě prostě nech být, jo? Mám toho dost, sakra. Nechápu, jak ti můžu vždycky podlehnout!"

"Vždycky? Udělali jsme to jen jednou a už toho lituješ?" ohradil se větší muž. Adam zalapal po dechu. Tohle, že byl Miro? Ten sebevědomý borec, který mohl mít každého kluka (i holku), na kterého si ukázal? Vždyť se tvářil jak hromádka neštěstí.

"Prostě mi dej pokoj, Miro! Pár dní mi teď dej pokoj. Dík!" odehnal menší muž jeho ruku a pak odešel. Zlomený fotograf zůstal stát uprostřed dveří, dokud k němu nedošel Adam a položil mu ruku na rameno.

"Nechceš si dát drink? Zvu tě." nabídl se.

Fotograf se nechal dobrovolně dovést k baru, kde jim barman s chápavým úsměvem nalil další rundu. Adam si dal ale raději jenom jednoduchou. Ty dva dvojité panáky předtím už mu docela stačily.

"Omlouvám se." zašeptal Miro. Kopl do sebe whiskey jako kdyby to byla limonáda.

"Za co?" nechápal Adam.

"Za to divadlo." vysvětlil Miro.

"Ále, zažil jsem už horší. Ty jsi z Ruska, že jo? Byl jsi někdy v nějakým gay baru v LA? To bys viděl pořádný divadlo." zasmál se Adam. Snažil se zničeného kolegu nějak přivést zpátky k životu.

"Musím se tam někdy podívat." přikývl druhý muž. Adam taky a chvíli jen mlčeli. Miro dostal dalšího panáka.

"To byl tvůj asistent, že jo?" dělal Adam hloupého. Chtěl, aby se o tom jejich fotograf rozpovídal sám. Ale vůbec nebyl na své sobecké důvody pyšný.

"Jo, Nikolaj, můj asistent. Nějakou dobu už u mě pracuje, aby získal praxi."

"A je normální, aby asistent takhle mluvil se svým šéfem?" pousmál se Adam.

"Kdybych s ním nespal, asi by to normální nebylo." připustil Miro. Adam se chtěl napít, ale raději skleničku položil zpátky. Teď musel z Mira dostat opravdu všechno, když byl takhle mluvný. Že s tím klukem spal, mu ani divné nepřišlo. Viděl je přece na chodbě. Štvalo ho, že tím nejspíš ubližuje Jackovi.

"Nemusíš mi o tom říkat, jestli nechceš." zkusil zahrát na city.

"Ne, to je v pohodě. I když, radši to řeknu tobě, než svýmu nejlepšímu kámošovi. Zlobil by se na mě, kdyby to věděl." připustil Miro.

"Tvůj nejlepší kámoš je ten kluk, co bude ve filmu zpívat, ne? Neboj se, já mu nic neřeknu." zvedl Adam ruku na přísahu. Srdce mu bušilo jak splašené, jenom když si na Jacka znovu vzpomněl. A teď se o něm i bavili. Měl pocit, že mu ten neposedný sval za chvíli vyskočí z těla.

"Já mu to jednou řeknu, určitě už to dlouho nevydržím..." poslední slovo Miro spíš zafňukal. Adam zvedl obočí. Ne, tohle vážně nebyl ten borec, kterého dneska viděl utlačovat jazykem a tělem menšího muže na chodbě v jejich patře. Tohle byla troska borce.

"Co se stalo?" zkusil položil fotografovi ruku na záda. Neodehnal ji, takže tam asi byla vítaná.

"Miluju ho!" bum a bylo to tady. Za chvíli vyleze celá pravda na povrch, pomyslel si Adam. Kamarádsky Mirovi záda promnul a přesunul se k rameni.

Nechtěl to slyšet. Z mnoha důvodů. I proto, že se mu Miro zdál opravdu hodně přelétavý, i když to u gayů nebylo nic nenormálního, prostě si dokázali užívat života. Jen nechtěl, aby kvůli tomu trpěl zrovna Jack.

"A co on?" zkusil to Adam opatrně.

"Myslím, že jo, že ke mně něco cítí, ale je hrozně pyšný a hrdý. Nikdy to nepřizná!" posteskl si Miro.

"Ptal ses ho na to?"

"Ano... a pak to dopadá přesně tak, jak jsi viděl." švihl Miro hlavou ke dveřím. Adam přikývl a za další zlomek vteřiny mu málem vypadly oči z důlků.

"Cože?" vyhrkl. "Mluvíme o Nikolajovi?" nezmohl se ani zakrýt překvapení.

"Jo. O kom jiným?" zamračil se Miro. Naštěstí byl natolik ovlivněn svým smutkem, že se nad Adamovým šokem skoro vůbec nepozastavil. Hodil do sebe další skleničku a hned zamával na barmana, že by snesl ještě jednu.

"A ty... ty ho teda máš rád, jo?" upřesnil si to Adam znovu.

"Už několik měsíců. Vlastně, co u mě nastoupil do praxe. Hned jsem se do něj zbláznil, viděl jsi ho přece, ne?" podíval se na něj Miro zvědavě. Asi chtěl, aby se nad jeho asistentem Adam začal rozplývat, nebo co.

"Jo, jasně, je moc pěknej." kousl se Adam do rtu. Co to mělo všechno znamenat? Byl tedy Jack zamilovaný do Mira, nebo ne? Pravděpodobně o tomhle románku nevěděl, takže proč byl tedy smutný?

"Někdy mám pocit, že mě tahá za nos, jindy je ze mě úplně hotový. Ale to já jsem z něj pořád. I když pořádně nevím na čem jsem a ubíjí mě to, nedokážu si ho přestat všímat. Vím, že bych měl být nad věcí, ale někdy to prostě nejde, zvlášť když se ke mně chová takhle." povzdychl si Miro.

"Možná sám neví, co chce." pokusil se ho Adam povzbudit. Takže jejich fotograf byl beznadějně zamilovaný do svého asistenta Nikolaje a nejlepší kamarád to nevěděl. Zato to teď věděl Adam!

Co kdyby to Jackovi řekl? A pak čekal na reakci? Pokud s ním nechtěl mluvit, asi by měl použít nějakou lest, protože právě teď se rozhodl, že to jen tak nenechá. Že už další odmítnutí nepřijme. Alespoň dokud nebude vědět, na čem skutečně je a proč se Jack trápí. Začínalo ho totiž hlodat podezření, že to s Mirem moc souviset nebude. A pak byl tedy na řadě on...

Kdyby jenom nebylo tak pozdě. Jel by za Jackem klidně hned.

Místo toho vytáhl svůj mobil a nenápadně napsal zprávu.

Ještě jsme spolu neskončili! Přijedu zítra dopoledne v deset. Dobrou noc. Dal rychle odeslat a schoval mobil do kapsy. Ani ne za minutu zavibroval příchozí zprávou.

Dobře. Budu tě čekat. Dobrou. Zněla Jackova odpověď. Adam na displej nevěřícně zíral, jako kdyby svůj mobil viděl poprvé v životě. Co se od dopoledne zase změnilo, že byl Jack najednou tak přístupný?

*

Jack přešel obývák křížem krážem už asi stokrát. Co chvíli si promnul ruce a podíval se na matčiny oblíbené starodávné hodiny se zdobeným kyvadlem. Od půl desáté se čas hrozně vlekl.

Když zavítal do kuchyně, aby se napil vody, zastavil se v chodbě při pohledu do zrcadla. Musel si to připustit. Vypadal hrozně. Poslední týden s jeho pletí i vlasy udělal řádný proces. Takhle se ani nemohl vrátit do Německa. Manažer by ho sežral a určitě dohnal k nějakému psychologovi.

Při cestě zpátky se nad hlavními dveřmi rozkřičel zvonek. Jack téměř nadskočil a hned na to se mu rozklepala kolena a krevní tlak vylétl nad obvyklou normu. Adam přijel o celou čtvrt hodinu dřív.

Mladík se zadíval na malou obrazovku, ujistil se, že se opravdu blíží jeho zkáza a pak pustil Adama dovnitř. Matka o Adamově návštěvě věděla, řekl jí to ještě ráno, než odjela do města. Slibovala mu, že bude všechno dobré, jen musí být k Adamovi upřímný. To bylo poprvé, kdy s mámou řešil něco takového. Ale když se podíval zpětně, nikdy mu ještě na ničem tolik nezáleželo, aby tím mámu obtěžoval, nebo se sám tolik užíral.

Pomalu otevřel dveře a vyšel na verandu. Adam už parkoval vedle domu. Jack se zaposlouchal do obvyklých zvuků... utichnutí motoru, otevírání dveří, bouchnutí dveří, téměř neslyšné kroky v trávě... mohl za tu chvíli udělat tolik věcí... utéct, zabít se, nebo jenom vběhnout do domu a zamknout... ale neudělal nic. Jen tam stál a čekal, až se pod schodiště objeví černovlasý muž... možná muž jeho života, kterého už brzy ztratí.

"Ahoj." pozdravil Adam jako první. Nejistě začal stoupat po schodech. Měl strach, aby ho Jack znovu nevyhodil. Mohl si to přes noc rozmyslet.

"Ahoj." pousmál se Jack. Nebylo v tom moc radosti, tedy né té zasloužené, ale aspoň se snažil. Když kolem něj Adam procházel, záměrně se svými prsty otřel o jeho. Jack se zachvěl a na chvilku zavřel oči, aby ten elektrický šok vstřebal. Málem by zapomněl, jak na něj Adam fyzicky působí. A o tohle se úmyslně připravoval. Víc už snad svého podvodu litovat nemohl, jako právě teď.

Společně vstoupili do domu. Po zavření dveří Jack ukázal ke schodišti. Napadlo ho, že ve svém pokoji se bude cítit trochu lépe, až Adamovi poví o svém prohřešku. Tedy, to už se asi dobře cítit nebude, ale pořád to bylo jeho útočiště.

"Ty první." pobídl ho Adam. Jack neprotestoval a vyšel jako první. Adam stoupal pomalu za ním jako nějaký gentleman za svou dámou. Jack se musel usmát, přišlo mu to roztomilé. V pokoji pak nabídl Adamovi, aby si sedl na křeslo u okna. Adam ho ale neposlechl a uvelebil se na kraji postele.

"Sedni si vedle mě." kývl hlavou vedle sebe. Jack se zdráhal, ale nakonec ho poslechl.

Chvíli jen mlčky seděli vedle sebe. Adam se díval do země a Jack hypnotizoval své prsty na rukách. Ani jeden netušil, kde by měl začít.

"Chybíš mi." promluvil Adam konečně. Jack na něj otočil hlavu.

"Ty mně taky." přiznal.

"Proč jsi mě tedy odmítl?" zvedl Adam hlavu a zadíval se mladíkovi do očí. Jack jeho pohled chvilku vydržel, ale pak to vzdal. Věděl, že to nedokáže a s jeho výčitkami to bylo pořád horší a horší.

"Protože jsem hrozný srab." zašeptal.

"Jak to myslíš?" natočil se k němu Adam víc. Jack raději vstal, chystal se přejít do dostatečné vzdálenosti, Adam ho ale chytil za zápěstí a stáhl zpátky. Snad nedopatřením, nebo i schválně Jack skončil částečně na jeho klíně, jenže když sklouzl dozadu, protože neudržel rovnováhu a Adam se ho snažil zachytit, bohužel, nebo bohudík upadl rovnou na postel.

V mžiku zapomněl na to, co chtěl Adamovi říct. Ztratil se v jeho hlubokých ocelových očích, které se nad ním skláněly a do krku se vkradl ten největší knedlík na světě. Ani polknout nemohl, jak se dusil tou změtí pocitů, které ho najednou ovládly. Proč nepřevládaly ty špatné? Ty které by mu připoměly, že ještě před chvílí trpěl výčitkami svědomí?

Vrhli se na sebe! Rty na rty, tělo k tělu, usínající mysl k té druhé. Několikrát Jack přetočil Adama na záda, několikrát udělal Adam to samé jemu, dokud to Jack nevzdal a nenechal se větším mužem plně ovládat. Jejich oblečení padalo postupně k zemi, stejně jako poslední zbytky zábran, které si za ten týden oba stihli znovu vytvořit. Jenže v jejich případě to nebylo o zábranách, které by je až úzkostlivě stahovaly zpátky. Oba věděli, až až je překonají, už nic nebude jako dřív...

Q - Neuvěřitelný život Ethana Greena

Opět jsem minule zapomněla dát před název o queer záležitosti Q, tak to teď napravuju :)

V poslední době jsem zase shlédla pár zajímavých počinů s qay tématikou a ráda bych dala typ po Dante´s Cove ještě na jeden.

---

Jde o klasickou romantickou komedii, jen s gay párem v hlavní roli.

Hrdina Ethan Green je smolař ve vztazích. Žádný mu nevychází, i když po tom dokonalém pořád touží. Nakonec ale dojde k tomu, že si vlastně všechno kazí sám...

Pobavila jsem se u toho, je tam pár vtipných momentů a spěje to k ničemu jinému, než k dobrému konci. Občas se ráda podívám na nějaký "těžký" gay film, ale občas taky potřebuju vypnout a nenervovat se a tohle je to pravé ořechové.

Film u nás vyšel normálně v distribuci, takže ho seženete s českým dabingem.

Osobně mi ten dabing trochu lezl na nervy, protože jsem si za 1) v poslední době zvykla na originály s titulky a za 2) druhý hlavní hrdina dostal tak neodpovídající hlas, až mi ho bylo líto. Pokud si ale nepustíte trailer, kde byste mohli slyšet jeho skutečný hlas, pak vám to možná ani nepřijde :)

I tak sem ten trailer dám, ať víte, o co zhruba jde.

Jsi moje čokoláda 10.

---

Catherine Carter přivítala Adama v provizorním fotografickém ateliéru se svým typickým širokým úsměvem.

"Ahoj. Jsem ráda, žes přišel, i když máš dneska volno." pohladila ho po rameni.

"Nudil bych se." přiznal unaveně. Při nenápadném rozhlédnutí se pokusil vyhledat jejich hlavního fotografa. Vysoký blonďatý borec (jak si ho Adam nazval pro sebe) se zrovna domlouval s Dacotou na dalších snímcích. Herečka stála ve světle reflektorů a za sebou měla zelené pozadí, které měli pak grafici vyměnit za tématické pozadí hodící se k jejich filmu. Adam se omluvil Catherine a postoupil k pracující skupince blíž.

"Ahoj, Adame." objevil se vedle něj Andrew. Muži si potřásli rukama a chvíli jen mlčky pozorovali svou filmovou partnerku, jak se snaží o odpovídající výrazy obličeje a těla.

"Je krásná." povzdechl si Andrew.

"To je." přikývl Adam. Myslel to vážně, i když mu oči neustále ujížděly k fotografovi. Miroslav působil opravdu profesionálně, nic se mu nedalo vytknout a co Adam viděl některé své fotky, musel smeknout i před nimi. Borec se opravdu vyznal a rozumněl své práci.

"Kdes byl ráno? Viděl jsem tě jet brzy pryč. Ne, že bych tě sledoval." zasmál se Andrew tiše.

"Mám tu jednu známou. Rád za ní občas zajdu na pokec." vysvětlil mu Adam. Nechtěl to moc rozebírat a naštěstí kolega ani po dalších informacích neprahnul. Jeho očividně zajímala jen jedna osoba a tou byla Dacota Fanning. Adam si toho všimnul už při jejich prvním setkání v Los Angeles.

Na chvíli se víc soustředil na Miroslava. Měl u sebe celkem pohledného kluka, byl asi podobně vysoký jako Jack, akorát černovlasý, s výraznýma zelenýma očima. Vypadalo to, že si s Mirem hodně rozumí. Všiml si ho už při prvním focení, dělal Mirovi asistenta, ale dost se angažoval. Adamovi nevadili lidé se zapálením, jenže tenhle kluk ho měl až příliš. Buď se snažil udělat dojem na něj, nebo na Mira. Nebo vlastně na kohokoliv. A asi při tom možná doufal, že z toho něco kápne.

"Pak jsi na řadě ty, Andrew?" ozvalo se za muži. Režisérka si stoupla vedle nich a zadívala se stejným směrem.

"Jo." přikývl mladík.

"Cat?" oslovil Adam opatrně režisérku. "Ten kluk? To je fotografův asistent?" zajímal se.

"Hm... jo. Zaučuje se u něj. Copak? Líbí se ti?" dobírala si ho Catherine. Adam se zazubil a máchl lhostejně rukou vedle svého obličeje jako správná afektovaná bukvice. Tomu se zasmál i Andrew.

"Teda... jestli tohle na mě uděláš ve filmu, tak z toho bude komedie, ne drama." zasmál se.

"To bych si nedovolil. Čas jsou peníze..."

"Ne, ten pásek, na který to budeme natáčet, jsou peníze, drahý." opravila ho Catherine. Pak se ale tajemně usmála. "Ovšem, nějaký nepovedený záběry se určitě budou hodit!" mrkla na oba a odešla.

Za chvíli Adama opustil i Andrew, jelikož se musel jít fotit. Dacota se omluvila, že slíbila zavolat matce, takže v ateliéru víceméně osiřel. Mohl se vrátit na hotel, ale nechtělo se mu. Tam by se cítil ještě víc sám.

Pořád myslel na Jacka a na jeho odmítnutí. Ne, že by si nějak moc věřil, ale když se podíval zpátky, na rychlý vývoj jejich intimního přátelství, prostě mu to nešlo do hlavy. Myslel si, že po něm Jack touží taky, stejně jako on toužil po něm. Jiskřilo to tak silně už při prvním setkání. Přece sám nejlíp věděl, že náhodné známosti už znovu nevyhledává a v tomhle případě to tak nebylo. Muselo to něco znamenat, tak proč ho Jack nechtěl? Kdyby to bral jako aférku, vyhodil by ho při jeho další návštěvě z domu. Ale nic takového se nestalo.

Znovu to mezi nimi zajiskřilo, stejně jako to jiskřilo ještě před dvěma hodinami, kdy s ním seděl ve vaně a pak ho holil. Mohlo snad jeho trápení za to, že ho nedokázal přijmout? Že se držel zpátky? Ale čím se sakra užíral? Co to mohlo být?

"Děkuju všem, dneska končíme!" ateliérem se prohnal Mirův hluboký hlas a probral Adama z úvah. Na chvíli si pohlédli do očí, když Miro projížděl pohledem okolí. Věnovali si úsměv a pak Miroslav vrátil svou pozornost svému asistentovi. Adam nebyl voyager, nepletl se do cizích vztahů a životů, ale ti dva mezi sebou očividně něco měli, toho by si všiml i slepý. Minimálně tam byla jiskra, jako mezi ním a Jackem.

Chytil se Andrewa a spolu pak opustili ateliér. Chtěl s Mirem mluvit, ale rozhodl se, že počká na nějakou příhodnější chvíli, až s ním nikdo nebude.

Rozhodl se, že si na pár hodinek zajde do hotelového bazénu a do sauny. Do večeře ještě zbývalo hodně času a nenapadalo ho, jak jinak by ho smysluplně využil. Tedy, věděl o způsobu, ale k tomu by jaksi potřeboval ještě někoho. Někoho konkrétního.

Když přeplaval bazén pětkrát tam a zpátky, vylezl z vody a lehl si na pohodlné lehátko pod palmovým zátiším. Na protější straně odpočíval párek starších lidí, ale jinak tu nikdo nebyl.

Jakmile zavřel oči, vrátil se mu do mysli obrázek Jacka. Kdyby se jejich situace vyvíjela pozitivněji, mohl by tu teď sedět s ním. Mohli by dovádět ve vodě jak malí kluci a pak se někde zavřít a pomilovat se. Adam byl velký snílek, ale něco takového si představoval opravdu jen u kluků, kteří ho chytli za srdce.

Po nějaké půlhodině svůj relax vzdal a vyrazil zpátky do svého pokoje. Saunu raději vyloučil, protože ta by ho přivedla ještě na zběsilejší představy a to teď nemohl potřebovat. Na recepci vrátil klíč od pronajaté skříňky u bazénu a pak se vydal k výtahům.

Chodba na jeho patře byla tichá. Nikde ani živáčka. Pomalu zamířil ke svému pokoji, když ho zaujaly nějaké zvuky. Chvíli se je pokoušel neposlouchat, ale nakonec mu to nedalo. Znělo to jako lidský dech, jen o dost výraznější. Vrátil se k výtahu a vyrazil na druhou stranu. Před rohem zpomalil a pak se na něj opatrně natiskl. S tlukoucím srdcem vykoukl do další chodby.

Jen kousek od něj stáli u zdi dva muži a líbali se. Jeden byl vysoký jako on, druhý menší, podobně jako Jack. Jejich ruce se vzájemně hladily, viděl i divoce kmitající jazyky, muži byli očividně hodně vzrušení a jistě nechybělo moc k tomu, aby ze sebe začali trhat oblečení. Podstatné ale bylo, že v nich Adam poznal Mira a jeho asistenta!

Rychle se stáhl a přitiskl záda na zeď. Takže měl pravdu, ti dva po sobě šli, opravdu to mezi nimi jiskřilo. Kdyby se na ně díval jen o pár vteřin déle, asi by mu ruka sklouzla do rozkroku, jak při tom vypadali žhavě. Taky ho napadlo, že by do toho menšího muže neřekl, že by mohl být pasivní typ, ale teď zcela evidentně tomu většímu podléhal. Čím dál tím víc Miro Adama utvrzoval v tom, že je skutečný borec. Jistě to s kluky hodně uměl. Znamenalo to, že by byl schopný zlomit i svého nejlepšího kamaráda?

Adam zatnul pěsti, pořádně se nadechl a vydal se konečně do svého pokoje. Povzdechy mužů se tentokrát pokoušel nevnímat.

V pokoji si vlezl na postel se svým ipodem a sluchátky a nechal na sebe chvíli působit hudbu. Potřeboval prostě přijít na jiné myšlenky. Uvědomil si, že se těší na večeři, protože společnost lidí, ať už velká, nebo malá, mu vždycky pomáhala vypadnout z neklidu a depresí.

*

Jack sebou škubl, když uslyšel zarachotit klíče v zámku. Odložil rozečtený časopis na stolek a zadíval se na dveře, do kterých v zápětí vešla jeho matka. Měla na sobě obyčejné letní šaty, na nohách žabky a přes rameno táhla sportovní tašku, ze které vykukovala rukojeť squashové rakety. V druhé ruce nesla papírový pytel s nákupem. Jack vyskočil z pohovky a šel jí pomoct. V kuchyni si uvědomil, že zapomněl uklidit tašku s jídlem od Adama. Bohužel už na to bylo pozdě.

"Byl sis pro jídlo ve městě?" zajímala se matka.

"Ne." odvětil Jack stroze. Pomalu začal vyndavat nákup z pytle a postupně ho uklízel na obvyklá místa. Věci do ledničky si nechával na stole nakonec. Žena ho chvíli pozorovala a pak se vrhla na tašku z čínské restaurace. Sice se jí moc nelíbilo, že její syn konzumuje akorát zeleninu a ovoce, ale nechtěla mu mluvit do jeho životního stylu, i když Jack byl asi vegetariánem z trochu jiného důvodu, než většina vegetariánů.

"Takže tu byl Adam." promluvila na něj znovu.

"Jo." Matka se usmála.

"To je jako ta hra "kdo jsem"? Budeš mi odpovídat jenom ano a ne a já si z toho odvodím, kdo jsem."

"Ty to nevíš?" podíval se na ní Jack. Blondýnce zacukaly koutky.

"Ale jo, samozřejmě, že to vím." mávla rukou. Konečně vyndala krabičku s jídlem ven a pak se s ní vrhla do mikrovlnky. "Jestli to nebude vadit, jsem docela vyhládlá, tak bych si dala tu úžasnou grilovanou zeleninu." zamlaskala. Bylo pro ní těžké držet se před synem v pohodě, když on sám nebyl. Ale nemohla být negativní, to by mu jenom ještě víc ublížilo.

"Jak ses vlastně dostala k Adamovi?" Jack nastrkal poslední várku nákupu do ledničky a otočil se na matku. Žena v duchu zajásala.

"Přišel za mnou." odpověděla po pravdě.

"Cože?" Jack se zamračil a sedl si ke stolu. Mikrovlnka upozornila cinknutím, že je jídlo hotové. Matka ho tedy vytáhla ven a položila na dřevěné prkénko doprostřed stolu. Automaticky vyndala z japonského stojanu dvoje hůlky a jedny podala synovi.

"Nemám hlad." odložil asijský příbor stranou. Žena pokrčila rameny a pustila se do zeleniny sama.

"Přišel za mnou už před týdnem. Tedy, postával před čokoládovnou. Myslím, že čokoládu fakt miluje. Na takových lidech já to poznám."

"Jasně." odfrkl si Jack. Nepotřeboval, aby mu matka připomínala to, co už ví. To co mu působilo takovou obrovskou bolest. Protože on přece věděl, že Adam miluje čokoládu. Za těch pár setkání si stihl udělat seznam více věcí, o kterých věděl, že je Adam miluje a které na něm začínal mít víc a víc rád i on. Třeba pečování o druhé, starostlivost, pozornost, nádherné oči, tak milé a bezelstné, nebo rty, měkké a smyslné...

"Pozvala jsem ho na kafe, hrozně hezky se s ním povídá. Je to opravdu milý mladý muž." rozplývala se madam Strify.

"Proto jsi ho za mnou poslala s obědem?" zeptal se Jack ostře.

"Myslela jsem si, že by ti to mohlo udělat radost. Máš ho přece rád, je to tvůj vzor a dokonce se nabídl sám." matka byla ráda, že se k tomu konečně dostali, i když až po týdnu. Hlavně ale, že Jack začal komunikovat. Třeba další návštěva Adama opravdu zabrala, jak doufala.

"Takže je to podle tebe natolik důvěryhodný člověk, abys mu půjčila klíče od svého domu? Co to bude příště? Necháš ho tu bydlet?" Jack ve vteřině zapomněl na svou sklíčenost, naštvaně popadl hůlky a začal do sebe ládovat zeleninu.

"Tak moment, řekl jsi, že nechceš!" přitáhla si misku s jídlem k sobě a zamračila se. "Moc tomu nerozumím, synu, ale něco se tu děje a jako matka si zasloužím aspoň nějaké vysvětlení." zadívala se na něj přísně.

Jack ztuhl. Mělo ho napadnout, že když začne útočit, jeho krev, která ho nadevše miluje, bude útočit taky, ne-li víc. To by ani nebyla jeho matka, kdyby to takhle nedopadlo.

"Ne, nemám hlad..." vstal a vydal se ke dveřím.

"Jacku!" tentokrát se žena odradit nenechala, jako to bylo všechny předchozí dny. Vystřelila od stolu a ve dveřích syna chytila za ruku. Když se na ni podíval, trochu svůj stisk zmírnila.

"Omlouvám se, měla jsem se tě nejdřív zeptat. Už se to nestane, pokud si to nepřeješ."

"Nepřeju." odsekl mladík.

"No dobře, ale mohl bys mi aspoň říct, co ti na něm vadí? Zklamal ses v něm nějak? Není podle tvých představ? Protože mě opravdu mile překvapil. Víš, že se všeobecně míní, že umělci bývají namyšlení a arogantní, ale mně takový Adam nepřijde. Choval se k tobě snad nějak špatně?" Jack musel sklopit víčka, protože se mu do očí už asi po tisícé nahrnuly slzy. Tak moc chtěl mámě všechno říct. Pak se od ní nechat obejmout a konejšit, tak jak to uměla jen ona.

"Zlatíčko! Jestli byl neslušný, nebo se nad tebe povyšoval, tak mi to musíš říct. Už do mojí čokoládovny ani nepáchne a sem taky ne, slibuju!"

"Ne, mami!" vyhrkl Jack rychle. Nemohl svojí mámu nechat v tom, že je Adam špatný, když nebyl. To on byl špatný, on se zachoval přímo odporně, ne Adam. "Adam, on... je v pohodě. Jsem hrozně rád, že jsem ho poznal, ale... já... nechci se k němu upnout, protože u něj by to bylo moc snadný. A.. taky by se mohlo stát, že bych se na něj přestal dívat jako na svýho idola, nebo kamaráda, kdybychom se třeba viděli víckrát a rozumněli si... chápeš, jak to myslím?" zadíval se na ní zoufale. Tohle přece musela pochopit.

"Chápu." přikývla žena, pustila Jackovu ruku a opřela se o rám dveří.

"Ty teď někoho máš?" zeptala se a přitom si založila ruce na prsou.

"Nemám." zavrtěl Jack hlavou.

"Tak jsi do někoho zamilovaný." zkoušela to dál.

"Nejsem, mami!" odsekl. Kam vedl tenhle rozhovor?

"Pak nevidím důvod, proč by ses nemohl seznámit s někým novým. Pokud je, podle tvých slov, v pohodě, hm?"

"Proč..?" vydechl Jack zmateně. "To je jedno..." mávl rukou a vydal se do obýváku. Matka ho opět následovala.

"Protože jsi celý týden jak vyměněný. Nejíš, pláčeš, nemluvíš se mnou. Počkej si na svoje děti, až se budou trápit a nic ti neřeknou. Budeš se cítit úplně stejně jako teď já!" vyčetla mu. "Kdybych tě neznala, mohly by mě napadnout drogy, nebo nějaké problémy v práci, ale já tě právě že znám až moc dobře. Něco si vyčítáš. Možná jsi něco provedl a teď nevíš, jak se s tím srovnat. Já tě nebudu soudit, jsi můj syn přece!" žena chytila Jacka znovu za ruku a otočila si ho k sobě. Pak ho pevně objala.

Vyhrocené výčitky a smutek spustil lavinu slz z Jackových očí. Nešťastně zavrtal obličej do matčina ramena a rozbrečel se naplno. Celý týden mu dávala čas, ale on podvědomě počítal s tím, že jednoho dne zaútočí a nenechá ho odejít, dokud z něj nedostane, co ho trápí. Taková byla jeho máma. Znala ho víc, než kdokoliv jiný...

*

Adam se rozhlédl po rušné restauraci. Jejich stůl už byl z velké části obsazený. Seděla u něj Catherine, Dacota i Andrew a pak dva muži, které ještě tak dobře neznal. Věděl jen, že jeden je pomocný režisér a druhý zastupuje produkčního, který měl dorazil za několik dnů.

Cítil, jak mu zakručelo v žaludku. Plavání ho vysílilo a všechny ty myšlenky na Jacka taky. Měl by se konečně srovnat a pořádně najíst. I když mu tekla voda ze zubů, jakmile si vzpomněl, že Jack momentálně drží hladovku.

Vyrazil ke své společnosti pro dnešní večer a posadil se na jedno z volných míst. Hned jak všem věnoval zdvořilý úsměv, vzal si jídelní lístek a začal v něm listovat.

"Pozvala jsem k nám dneska Mira. Ráda bych s ním probrala, jak jde focení, tak snad to nikomu nebude vadit." oznámila všem Catherine. Adam zvedl oči od lístku a přivřel je. Pak si sám pro sebe v duchu dodal... až osouloží svého asistenta, jistě za námi dorazí...

"Miro je fajn... a fešák!" zažulila se Dacota.

"A taky gay, miláčku." pohladila ji Catherine konejšivě po ruce. Dívce povadly koutky. Celá, jakoby najednou zvadla. Tohle oznámení ovšem udělalo radost Andrewovi.

"Je tady vůbec někdo normální?" posteskla si Dacota. Adam se neubránil smíchu a zvedl ruku.

"Já si myslím, že jsem úplně normální. Ale možná jsi to myslela jinak." popíchl ji.

"Jasně, všichni se do mě navážejte!" urazila se.

"Adame, prosím." zadívala se na něj Catherine prosebně. Někdo z těch lidí tady musel být rozumný.

"Tak dobře, omlouvám se." zvedl ruce na svou obranu. Dacota zamrkala a stiskla rty pevně k sobě. Její obličej se okamžitě zbarvil do ruda.

"Taky se omlouvám, nemyslela jsem to tak."

"V pohodě." odmávl to Adam. Raději se znovu zadíval do jídelního lístku. Náhodou ho tyhle trapasy docela bavily, ale teď na ně moc náladu neměl.

"Dobrý večer." ozvalo se v zápětí za ním. Prudce se otočil a musel opravdu hodně zvednout hlavu, aby na Mira dobře viděl. Možná byl ještě vyšší než on.

"Miroslave, posaď se, prosím." nabídla mu režisérka volné místo vedle sebe. A bohužel i vedle Adama. Blonďák se zdvořile poklonil a přisedl ke stolu. Hned na to přispěchal číšník, aby si zapsal objednávku...

Skupinka se v klidu najedla a pak se začaly probírat pracovní záležitosti. Šlo převážně o termíny natáčení, místa, pořadí scén a dobu, kdy musí herci dorazit do maskérny, aby pak na plac přišli připravení a včas. Adam si napsal pár poznámek do mobilu. Už dlouho nepoužíval diář a na akce spojené se svou hlavní činností měl manažera a asistenta. Ten dočasný mu měl být tady přidělený až první den natáčení.

"Přinesl jsi ty fotky?" zeptala se Catherine Mira. Blonďák přikývl a sáhl za sebe, kde měl na zemi postavený kufřík se svým laptopem.

Adam zbystřil. Tohle ho docela zajímalo. Viděl už sebe, ale Dacotu a Andrewa ještě ne. Ostatní se naštěstí bavili mezi sebou, takže nikdo nevěnoval pozornost tomu, jak se k Mirovi nenápadně naklonil, aby viděl lépe na monitor.

Fotograf začal s Catherine probírat detaily a při tom otevíral různé složky na ploše. Většinou byly nazvané podle toho, co se v nich skrývalo. Adam přelétl očima ze zvědavosti i ty, kterým se Miro vyhýbal a pak ji uviděl! Byla v dolním levém rohu. Sama samotinká, odizolovaná od ostatních. Docela obyčejná žlutá složka s názvem Jackie. Podíval se na jejího majitele a pak zpátky. Vůbec nic to nemuselo znamenat, byli přece přátelé... ale co když přece? Co v té složce mohlo být?

"Slíbil jsi mi, že mi ukážeš pár fotek s Jackem." zaslechl Adam Catherine. Cože? Takže ona věděla, že jsou přátelé?

"Jasně, mám je tady... moment." Miroslav rozklikl onu Adamovým bystrým okem pečlivě hlídanou složku a na obrazovce se vysvítily miniatury fotek s blonďatým vysmátým klukem, který při focení nejspíš ležel. Z takhle malých obrázků to nešlo moc poznat, ale jakmile Miro jeden rozklikl v grafickém programu, měl Adam jasno.

"Jackie má moc pěkný obličej, fotogenický. Brzy bude pracovat na nové desce, tak mě poprosil o booklet. Byl to momentální nápad, vyfotit ho takhle. Někdy je lepší, když nejsou fotografované objekty připravené. Mám rád autentičnost a přirozenost." vysvětlil Miro režisérce.

"Vypadá to úžasně. Zpěváci si rozhodně můžou dovolit víc experimentovat. Já mám bohužel přesné pokyny z produkce." povzdychla si Catherine.

Adam nevěřícně zíral na monitor, kde Miro automaticky odklikával jednu fotku za druhou. Ano, vypadalo to úžasně, Jack byl úžasný, tak jemný, veselý, přirozený, prostě nádherný... a Miro ho takhle směl vidět. Mohl s ním strávit tolik času, kolik chtěl, mohl ho fotit, stát nad ním na posteli a blbnout s ním.

Adam nežárlil na Mira! Žárlil na možnosti, které měl. Na to neskutečné štěstí smět s Jackem Strifym kamarádit a být mu nablízku.

Poraženě svěsil ramena a sklonil hlavu. Naposledy uhnul pohledem k monitoru, aby se ujistil o tom, že nad Mirem nejspíš nikdy nevyhraje, když si všiml ještě něčeho. Byl to čas, ve kterém byly fotky pořízeny. Jakoby mu byl nějak povědomý, nebo co.

Nechal Mira dál klábosit s Catherine a vytáhl z kapsy mobil. Zkusil se víc zamyslet a pak navolil zprávy, přesněji ty odeslané přibližně před týdnem. Znovu švihl okem po složce a zpátky, aby se ujistil, že vidí dobře. Fotky byly nafocené přibližně ve stejnou dobu, jako psal Jackovi svou omluvnou smsku. To znamenalo, že byl v tu chvíli jen kousek od něj, protože Miro měl pokoj ve stejném patře, jen na opačné straně. A ujistila ho o tom i peřina pod Jackovou hlavou. Spal pod tou samou...

Co když byl Jack do Mira zamilovaný? A teď se s tím snažil vyrovnat? Ale proč? Protože měl Miro i jiného milence? Třeba se to Jack dozvěděl a zlomilo ho to. Proto se s Mirem nestýkali, jak mu řekla Jackova máma. Byl na něj naštvaný.

Jenže, jakou úlohu v tom tedy hrál on? Byl jen náplast za Mira?

Bože... na chvíli opravdu uvěřil tomu, že by si mohli s Jackem rozumnět. A ještě mu nabídl chození. Věděl to! Od začátku věděl, že je to unáhlené, že by měl zbrzdit a dát si na čas. Ne se takhle bezhlavě vrhnout do náruče kluka, o kterém vůbec nic nevěděl...

Už se do toho nebude plést, nebyla to jeho záležitost. Jack ho poslal pryč a měl pro to důvod. Už byl zamilovaný... ale do někoho jiného!

Dante´s Cove

Měla bych další typ na gay chuťovku z oblasti kinematografie. Nejde o film jako takový, ale o kratší seriál o třech řadách s několika díly...

---

Narazila jsem na něj před pár dny díky fan videu na YT. Díky bohu za taková videa, kde vám ještě u každé ochutnávky napíšou, z čeho ukázka pochází. Pak už jen stačí trošku hledat a můžete se kochat.

Dante´s Cove je tak trochu hororový seriál. V podstatě v něm jde o pomstu za čin, který se stal někdy v devatenáctém století, takže nechybí trochu té mystiky a napětí. Mimo jiné se tu řeší i vztahy, což jako autor ff vždycky ocením!

Celé se to odehrává v současnosti, v nádherném prostředí Havaje a na své si přijdou jak milovníci gayů, tak i lesbiček ;)

Přiznám se, že se u toho moc nebojím (pořád to ještě sleduju), přirovnala bych to stylem k odlehčeným Čarodějkám, ale co se téhle záležitosti nedá upřít, jsou pěkné erotické scény a hlavně herci, na které se dá opravdu dívat! Však i kvůli tomu jsem se tady o tom rozhodla zmínit :D

Jediný problém je v tom, že se u nás doposud nikdo nepustil do českého překladu, takže pokud na to někdo dostanete chuť, budete muset počítat s angličtinou. Osobně nejsem moc dobrý angličtinář, ale pochopit se to dá a ta erotika některé obtížné fráze celkem vynahradí :)

Tady je odkaz na info

A malá ochutnávka... vybrala jsem pochopitelně tu mírnější ;) Na DVD se seriál prodává s omezením 18+

Dá se poznat gay bar?

O víkendu jsem se byla projít v sousedním městečku. Je hned vedle toho našeho, takže člověku ani nepřijde, že je někde jinde :) Narazila jsem tam na jeden podnik...

---

Bohužel je přes den zavřený, žije jen v noci a samotné se mi tam večer jít nechtělo, abych ho omrkla. To nejpodstatnější ale, proč nad tím barem vůbec přemýšlím, je to, že jsem si na dveřích všimla zajímavé nálepky! Pochopitelně jsem si ji vyfotila :)

Je možné, že by ten bar byl přístupný i gayům, nebo speciálně gayům?

Nechce se mi tomu moc věřit, protože to městečko je stejně malé, jako to ve kterém žiju já, a že by tam měli hned gay bar? Na druhou stranu, jinak to značené není, ten bar ani nemá jméno, takže je to možná nějaký tajný kód. Co si budeme povídat... že je duha znakem homosexuálů, ví jenom oni a my, co je milujeme :D

Kdyby to tak bylo, asi bych byla na vrcholu blaha, i když je mi jasné, že se tam nikdy neodvážím a nejspíš by mě tam ani nepustili. Ale ten pocit... :)

Nesetkal se s tím už někdo z vás?

Depp Hills Residence... osmadvacáté slovo

---

Pokojem se tiše linulo Adamovo pravidelné oddechování. Tommy ležel vedle něj a pozoroval ho. Už půl hodiny se nutil k tomu, aby vstal a odešel do svého pokoje, dokud je šance, že na chodbě nikoho nepotká.

Kdyby Adam přestal zatloukat, že spolu chodí (a několik dnů už ve všech směrech), mohl by čekat, až se probudí. Mohl by z jeho pokoje vyjít s velkou parádou. Mohl by si ho za ruku přivést ke snídani. Kdyby ho Adam vedl za ruku, možná by si sedl i ke stolu s ostatními.

Kdyby Adam přestal zatloukat, Tommy by sundal svůj plášť a už by si ho znovu nevzal. Cítil, že se jeho svět otevírá. Kdysi se hrozně bál, že to bude bolet a že mu to ublíží, ale žádná bolest, ani smutek nepřicházely. Tedy jenom do chvíle, kdy si uvědomil, že nesmí dát najevo své city. Jak dlouho to bude ještě trvat? A nebyl moc netrpělivý?

Trochu se pohnul, potřeboval ze sebe dostat Adamovu ruku, ale ten pohyb ji asi probudil, nebo co. Přitáhla si ho blíž a spevnila svůj stisk. Tommy těžce polknul. Teplo, které z Adama sálalo, bylo moc úžasné a opojné, aby se teď zvedl a jen tak odešel. To nemohl udělat.

Taky Adama objal a zavrtal se obličejem do jeho ramene. Když to nevadilo jemu, tak proč by odcházel?

O dvě hodiny později se konečně probudili oba. Adam zamžoural na blonďáka ve své náruči a pak se bleskově podíval na noční stolek, kde stál budík.

"Ty vole, půl devátý?" vyhrkl. Tommymu trvalo o trochu déle, než se vzpamatoval. Měl krásně ustláno na Adamově bicepsu a teď málem spadl z postele. "Moment, co tu děláš? Neměl jsi být už u sebe?" konečně se Adamovy oči zaměřily na něj.

"A-asi jsem u-usnul..." koktal Tommy rozespale.

"Nařizoval sis budíka..." Adam vzhlédl k nočnímu stolku znovu. Ano, ručička alarmu byla na šesté hodině. Navrhl ten čas sám. Nebylo to pro Tommyho tak drastické, vstát a přesunout se k sobě. A taky věděl, že v šest se v domě ještě nepohne ani lísteček. Všichni v tuhle dobu spali jak zařezaní, včetně Jaejoonga. Ten vstával do kuchyně až v půl sedmé.

"Omlouvám se! Pamatuju si, že jsem byl vzhůru, ale jak jsem se na tebe díval a tys mě pevně objal... prostě jsem usnul znovu. Bylo mi tu moc hezky..." zkoušel to Tommy přes city. Adam vypadal hodně naštvaný.

"No tak dobře..." zamračil se černovlásek. Pak se vysoukal z postele a zvedl se. Rychle na sebe hodil svůj župan. "... ale teď už radši běž." poručil Tommymu nekompromisně.
"Proč tohle děláme?" zeptal se Tommy, aniž by udělal jediný pohyb.

"A co jako?" nechápal Adam.

"Proč se skrýváme jak nějaký zločinci?" přiblížil mu Tommy své úvahy.

"Neskrýváme se... tedy skrýváme... ale je to jenom pro naše dobro, věř mi." Adam sklonil hlavu, jen aby se nemusel na Tommyho dívat. "Prosím, už běž."

"Pro naše dobro? Jistě máš nějaký vysvětlení. Já tomu totiž moc nerozumím." Tommy se musel hodně přemáhat, aby řekl, co má na srdci. Dlouho nikomu neřekl svůj názor, nebo jenom na co myslí. A i když s Adamem udržoval tenhle tajný vztah, jestli to tak vůbec mohl nazvat, bylo to pro něj neuvěřitelně těžké.

"Prostě to není dobrý nápad." zavrtěl Adam hlavou.

"Ale proč? Proč to není dobrý nápad? Mohl bys se mnou prosím mluvit? Všechno se točí jen kolem sexu a toho, že o tom nikdo nesmí vědět." Tommy se konečně vyhrabal z postele taky a omotal si kolem těla prostěradlo. Takhle ho Adam pryč nepošle, dokud nebude oblečený.

"Tebe to se mnou nebaví?" zamračil se Adam. Tommy zalapal po dechu.

"Baví!" přikývl horlivě. "Ale nebaví mě to tajit. Myslíš, že by to ty lidi tady nepřijali? Gab chodí s Kame, Mao miluje Daichana, Jae touží po Yunhovi... V čem jsme jiní, než ostatní?" Tommy cítil, jak ho v očích zapálily slzy. Nečekal, že se jejich společné ráno takhle zvrtne. A mohl za to on. Kdyby tiše odešel, tak... Jenže právě to nechtěl. Už nechtěl skrývat, že má Adama rád. Ano... měl ho rád, možná do něj byl i zamilovaný... Adam do něj ne?

"Každý cit je vždycky po zásluze potrestán." řekl si Adam spíš pro sebe. Přitom se posadil na postel a opřel si lokty o stehna.

"Cože?" Tommy měl pocit, že špatně slyší.

"Můžeme si o tom promluvit později?" otočil na něj Adam prosebný obličej.

"A proč ne teď?" došel Tommy na druhou stranu postele a postavil se přímo proti Adamovi. Ten si jen těžce povzdychl.

"Protože je už moc hodin a ty bys tu neměl být." zvedl k němu Adam své přísné oči. Napětí mezi nimi se tím pohledem ještě prohloubilo. Tommy už dlouho neviděl v Adamových očích tolik smutku a zloby. Jenže se nehodlal vzdát. Teď už nemohl, když byl tak blízko a když konečně našel odvahu mluvit o tom, co ho trápí.

"Hodí se ti, abych tu v noci byl! Co ostatní části dne? Můžeš mi je taky nějak naplánovat?"

"O tom to přece není!" svaly v Adamově tváři ztvrdly. "Já nás jenom chráním!"

"Ale před čím?" udělal k němu Tommy opatrný krůček.

"Aby tu naší slabost nikdo nezneužil a neublížil nám."

"Slabost?" Tommymu se podlomila kolena. Adam nazýval jejich chození slabostí?

"Prostě jdi do svého pokoje a promluvíme si o tom později." odmítl Adam kategoricky další jeho pokusy o komunikaci.

"Pokud jde o mě, nemusíme o tom později mluvit." napřímil Tommy ramena. Opět se třásl, jako pokaždé, když ho přepadl zmatek, nebo smutek, nebo jakýkoliv negativní pocit. Adam k němu vzhlédl a přivřel oči.

"Vlastně už se nemusíme bavit vůbec." kývl Tommy lhostejně hlavou. Adam se postavil do pozoru.

"To jako chceš? Nebavit se?"

"Vždyť jsme to doteď ani nedělali, nebude ti to chybět." Tommy se pustil do sbírání svého oblečení. Pak ho na sebe začal rychle oblékat. Jak měl roztřesené ruce, šlo to docela těžko.

"Proč jsi naštvanej? Dokážeš to pochopit? Že se nás snažím jenom chránit?"

"Ne!" ohradil se Tommy. "Nechápu, proč to nenazveš pravými jmény. Chceš šukat, o nic jinýho ti nejde!"

"To není pravda!" bránil se Adam.

"Ale je. Kdyby ti na mně... na nás záleželo, prostě bys to přestal řešit... a hlavně tajit." Tommy si přetáhl přes hlavu tričko a odhodil prostěradlo na postel.

"Najednou jsi mistr světa ve vztazích? Když jsi neměl ještě žádnej?" Adam se sehl k zemi a sebral z něj černý plášť, který pak po Tommym hodil. Setkal se s tak vražedným pohledem, že málem na místě umřel šokem.

Dlouho Tommymu trvalo, než se donutil něco říct. Adamova slova ho prostě odzbrojila na celé čáře.

"Když to vezmu kolem a kolem, vztahy jsou vlastně o ničem. Nepotřebuju je." pokrčil Tommy ledabyle rameny. Bylo mu do breku, ale zatím to úspěšně zvládal. Nemohl teď Adamovi ukázat, že ho zlomil.

"Ani ten náš?"

"Jakej my máme vztah?" to už se bohužel neudržel. Co vlastně Adam chtěl?

"Máš pravdu, vůbec žádnej!" odvrátil Adam uraženě hlavu.

"Taky dobře!" vydechl Tommy. Z posledních sil se ovládal, aby nezačal křičet. Nikdy nekřičel, nebyl to jeho styl a ani Adam ho k tomu nedonutí.

"Jo! Možná bychom se neměli stýkat, když se neshodneme." zaprskal Adam. Tommy vytřeštil oči, málem mu plášť vypadl z rukou. Myslel to Adam vážně?

"Už bys měl odejít!" Adam vstal rázně z postele a došel ke dveřím. Když vzal za kliku, koukl na Tommyho. Jenže to nevydržel ani několik vteřin. Nechtěl to ukončit, měl toho zatraceného hororového bubáka rád. Ale tím způsobem, jaký chtěl on, spolu prostě být nemohli.

Tommy k Adamovi naposledy vzhlédl, pak sklonil hlavu a vyrazil. Před vstupem na chodbu se automaticky rozhlédl, dělal to tak pokaždé, když odcházel z Adamova pokoje, a když si byl jistý, že je všude klid, zamířil ke svému strohému útočišti...

Takhle nějak tedy vypadal rozchod? Když si dva lidé řeknou, že už spolu nebudou?

Ale nebolelo to. Cítil jen vztek a lítost a ještě ani moc silně. Jakoby byl zároveň otupělý nějakými sedativy.

Taky to netrvalo o moc déle, než to deštivé setkání s Kayem. Jenže to nemohl nazývat skutečným rozchodem, protože spolu nikdy nechodili.

A s Adamem chodil? Ne, jenom se spolu stýkali potají a souložili. To přece nebyl vztah. Něco podobného měl Jae a Jin. Asi se jim to už taky začínalo zajídat, když se rozešli. A hlavně, Jae toužil po Yunhovi a rozhodl se pro jeho získání udělat cokoliv. A všichni v domě to věděli... pochopitelně kromě Yunha.
Nebyli oni dva ten samý případ? Adam si myslel, že o nich v domě nikdo neví, ale opak byl pravdou. Jen on sám, on jediný měl pořád klapky na očích a neviděl, co ostatním bylo jasné už dávno...

*

Většina osazenstva zámku se večer sešla ve společenské místnosti. Gabrielu napadlo, že by si mohli pustit nějaký film. Jaejoong jako vždy připravil něco dobrého na zub a tentokrát se dostavil i Yunho, překvapivě bez svého laptopu a mobilu. Vypadalo to na příjemně strávený večer...

"Role Jima Carreyho jsou čím dál ulítlejší." uchechtl se Bill. Závěrečné titulky využili k probrání dojmů z filmu.

"Zajímalo by mě, kam na to chodí." přidal se k němu bratr.

"Ta vrtačka do hlavy neměla chybu!" ozval se i Mao a Dai si pro změnu vychvaloval největší postel v Las Vegas o rozloze šestnáct metrů čtverečních, kterou vlastnil hlavní hrdina filmu v podání Steva Carella.

"Ze začátku byl ale na zabití, to musíte uznat." přihlásila se o slovo Gabriela. "Chápu, že to musí být ve filmu braný s nadsázkou, ještě v komedii, ale občas jsem tu pěnila." přiznala. Adam si všiml, jak po ní Kame lupl významným pohledem. Ti dva museli být fakt hloupí, když si mysleli, že to o nich nikdo neví. Stačilo si jich chvíli trochu víc všímat.

Ještě že on to měl s Tommym tak skvěle zařízené. Viděli se jen u něj v pokoji a ještě si to pečlivě hlídal. Určitě o nich nikdo nevěděl. Nikdo nemohl jejich city použít proti nim. Nikdo už to znovu neudělá, protože to prostě nedovolí...

Adam poklesl v ramenou a nenápadně se rozhlédl po obýváku. Tommy na promítání nepřišel. Nikdo ani nečekal, že by si s nimi sedl na gauč, ale většinou s ostatními v poslední době byl, třeba zůstával na schodech, nebo někde v koutě.

Neviděli se celý den. Od rána byl Tommy zavřený ve svém pokoji, ani na jídlo nechodil. Duncan mu ho nosil a pokaždé ho přinesl netknuté. Kdyby jen mohl vykřičet do světa, jak moc ho to štve, že se se svým bubáčkem nechtěl pohádat, že ho to mrzí, i to co řekl Tommymu o jeho vztazích, ale hádal, že by to stejně nemělo smysl.

"Pochybuju, že ty vaše pohledy ještě dneska někoho překvapí. Všichni už to určitě ví." naklonil se Adam ke Gabriele. Dívka se na něj otočila a přivřela oči.

"Možná. Mně u vás stačilo pár dnů. Jsi hrozně nenápadný, Adame." ušklíbla se. Bohužel se jí podařilo píchnout přímo do vosího hnízda.

"Tak se o to ale nestarej, ok?" zavrčel naštvaně.

"Nestarám se! Jen žasnu, že někdo jako ty může bejt takovej srab." propíchla ho vyzývavým pohledem.

"Nebudu tě poslouchat." odvrátil Adam hlavu na druhou stranu. Jeho oči zachytily upřené Kameho. Sledoval ho tak důsledně, že při tom nepotřeboval ani mrkat.

"Co je?!" zasyčel Adam. Kazuya zavrtěl hlavou a podíval se pro změnu na Gabrielu.

"Mám nápad, zahrajeme si na pravdu!" zvedl Kame ruku jako ve škole. Všichni se na něj otočili s očima navrch hlavy. Pochopitelně kromě Adama. Ten jen zakroutil panenkami.

"U toho být vážně nemusím..." chtěl se zvednout, ale Gabrielina ruka ho zadržela.

"Mám to brát tak, že bys na každou otázku, kterou bych ti položila, zalhal?"

"Ber to tak, že mě tyhle stupidní dětský hry nebaví!" vytrhl se jí a začal se zvedat. Gabriela chtěla ještě něco namítat, ale nestihla to. Obrazovka plazmovky se znovu vysvítila a o vteřinu později se na ní objevil Johnny. Adam dosedl zpátky na pohovku a zasupěl.

"Lidičky, jak se dneska máte?" usmíval se zámecký pán od ucha k uchu.

"Ahoj, tati." pozdravila Gab jako první. Pak se k ní tichým sborem přidali i ostatní.

"Copak jste dneska měli k večeři? Já jsem si zaletěl do Mexika na nachos." chlubil se Johnny.

"My měli paellu." oznámil mu Jaejoong stručně.

"Hm, udělej ji, až zase přijedu, od tebe je prostě nepřekonatelná." pochvaloval si Johnny svého milovaného kuchaře.

"Jistě." usmál se Jae.

"Chtěli jsme si zrovna zahrát hru na pravdu. Nepřidáš se?" zadíval se Adam upřeně na obrazovku.

"Co to děláš?" špitla Gabriela. Se zachmuřeným obočím projela pohledem všechny přítomné, včetně svého tajného milého a pak i otce.

"To zní dobře. Ale asi už o vás všechno vím. Netuším, na co se zeptat." zasmál se Johnny. Dvojčatům to přišlo vtipné, proto se zasmála s ním. Ostatní jen rozpačitě pokukovali kolem sebe.

"Chtěla jsi tu hru hrát s nějakým účelem, ne? Potopit mě!" zasyčel Adam směrem ke Gab.

"Jak bych tě mohla potopit? Zabil jsi snad někoho? Nebo máš nějakou úchylku, která nás může ohrozit?" hádala se s ním šeptem.

"Chtěla ses mě zeptat na Tommyho."

"Možná. Ale na tom nevidím nic špatnýho."

"Mám se tě před tvým tátou zeptat na Kameho?" otočil na ní Adam pořádně hlavu, aby viděla v jeho očích odhodlání. Blondýnka ztuhla. Kdyby bylo v hale jen o trochu míň hluku, všichni by mohli slyšet její srdce. Dech ovšem zanikal, protože ho zadržovala zděšením.

"Jsi takový hajzl, Adame! Nechápu, jak se do tebe mohl Tommy zamilovat!"

"A na to jsi přišla jak?" prskl Adam.

"No super a ještě ti to ani nedochází." zavrtěla nevěřícně hlavou.

"Gab. Adame. Mám chvíli čas, tak si s vámi zahraju. Nechcete se někoho na něco zeptat?" vytrhl je Johnny z jejich tiché hádky.

"Jo!" zahlásili oba sborově.

"Já chci vědět, co hodlá udělat s Tommym..."

"Zajímalo by mě, jestli ti někdy řekne, že se tajně schází s Kazuyou!" obě útočné otázky zazněly ve stejnou chvíli. Použitá jména a některé fráze byly ale velice zřetelně vysloveny, takže Johnnymu neuniklo nic. Jak ovšem ostatní správně čekali, jeho pozornost se nestočila k Adamovi, ale rovnou k japonskému nájemníkovi a pak k dceři. V hale nikdo nedýchal. Jakoby až po chvíli všem došlo, co Adam vyslovil a co tím způsobil.

"Vysvětlíš mi to nějak, Gabrielo?" zeptal se Johnny klidně. Adam si uvědomil, že se na něj dívá několik párů očí. A příjemné pohledy to opravdu nebyly!

Přece ho provokovala. Starala se o věci, do kterých jí nic nebylo.

"Ne!" odvětila dívka pevně a vstala.

"Myslíš, že nejsem schopný poručit pilotovi, aby mě okamžitě odvezl domů? Tohle chceš?" několik posledních slov bylo vyslovených zvýšeným Johnnyho hlasem, při kterém v zádech zamrazilo i Adama. Možná, že to opravdu trochu přepískl.

"Je to jenom sranda, Johnny. Adam v poslední době rád vtipkuje, že jo?" kývl na něj Jaejoong naléhavě hlavou. Jako jeden z mála si dokázal získat Johnnyho pozornost.

"Proč by si z něčeho takovýho dělal srandu, hm?" Johnny už doslova bublal vzteky. Gabriela se přesunula za pohovku, jako kdyby měla strach, že na ní otec každou chvíli z obrazovky vyskočí.

"Není to sranda. Miluju tvojí dceru, už to tak prostě je!" Odvážný Kazuya se rázně postavil a přešel před konferenční stolek, aby byl v centru dění a Johnny ho nemohl přehlížet. Adamovi spadla brada až na zem. On by tohle nikdy nedokázal. A hlavně už ani nemusel. Už s Tommym přece nebyli.

"A čekáš, že na to přistoupím, ochotníku?"

"Táto!" křikla po něm Gabriela. "Kazuya má v divadle už stálý angažmá. Není ochotník, ale profesionál." hájila ho.

"Jestli mu to divadlo nepatří, nemáme se o čem bavit!" odvětil Johnny tvrdě.

V hale to zašumělo. Adam se podíval po obou nešťastných milencích a v tu chvíli ho přemohly výčitky svědomí. Měl být zticha, opravdu to přehnal. Co s tím teď mohl udělat?

"Proč měříš lásku majetkem?" postavil se a zadíval přímo na Johnnyho. Kolem něj to zašumělo ještě víc než předtím.

"Cože?" i Johnny byl jaksi překvapený. S takovým přístupem se u Adama ani nedalo dopředu počítat.

"Proč měříš lásku majetkem? Budeš radši, když tvoje dcera skončí na honosným zámku nějakýho pupkatýho dědka, co si z rozmaru a z nudy nechá vyhonit péro od kdejaké kurvy z bordelu? Nepamatuješ si už, jak málem dopadl bubák? To chceš? Aby tvoje dcera skončila takhle? I když je tu kluk, kterej jí má opravdu rád?" pustil se do svého domácího nemilosrdně.

"A čím měříš lásku ty?" nenechal se Johnny zastrašit, i když měl co dělat, aby se z Adamovy přednášky vzpamatoval.

"O mně se tu teď nebavíme." ohradil se Adam.

"Ne, nebavíme, ale chci to vědět. Když kážeš, co je a není láska, možná máš nějaký konkrétní příklad. Třeba vlastní zkušenost, ne? Řekni mi o tom a já pouvažuju nad změnou zeťáka." pobídl ho Johnny.

Adam se rozhlédl po ostatních. Myslel si, že Gab a Kamemu pomůže, když už je dostal do srabu, ale opět se to všechno obrátilo proti němu. Přesně to měl na mysli, když Tommymu říkal, že je chce ochránit.

Když naposledy skutečně miloval, bylo to špatně. Jeho lásce nerozumněli, byli k ní slepí, převrátili ji v nenávist. Prostě se unáhlil, vždyť on na pravdou lásku vlastně ani nevěřil.

"Beru to zpátky. Sory! Netuším, co jsou skutečný city, ani láska, jenom jsem plácal do větru." otočil se a se svěšenými rameny vyrazil ke schodišti.

"Jsi vážně takovej srab?" zarazila ho Gabriela zoufalým křikem. Z odpočívadla nad schodištěm se přes zábradlí vyklonil Duncan a jemně zakašlal, aby si získal pozornost ostatních.

"Chtěl bych vám jen oznámit, že pan Tommy odešel. Nechal vzkaz, že se vrací na jejich zámek a rád by brzy odcestoval za matkou na Nový Zéland. Všem posílá velké díky za to, jak jsme se tu o něj společnými silami starali." komorník zamával ve vzduchu složeným papírem a při cestě ze schodů jej podal překvapenému Adamovi.

"Do půlnoci jsem doma. Chci vědět, co se to tam k sakru děje!" zařval Johnny a hned na to obrazovka ztmavla.

Adam rozložil Tommyho dopis a přečetl si několik řádek, které jim Duncan skoro totožně odříkal.

Takže Tommy odešel. Ale že tak náhle? Byl snad naštvaný? I kdyby ano, určitě se brzy vrátí. Rozleží se mu to, uklidní se a vrátí se.

Přece tu má spoustu přátel a taky kluka, který ho má rád. Kdo by opouštěl lásku? Kdo by se jí dobrovolně vzdal? ...

Jsi moje čokoláda 9.

Velice příhodně mi táta včera přivezl nálož čokolády ze Švýcarska :P

---

O několik dní později...

Ranní slunce svítilo Adamovi do očí. Poposadil si sluneční brýle víc na nos a opřel ruce o volant. Čokoládovna naproti přes ulici vypadala nečinná, ale díky soukromé exkurzi věděl, že to tak není. Jenom tu všechno plynulo klidně a bez zbytečného povyku.

Až dnes se odvážil sem přijet. Taky neměl v posledních dnech moc času, protože se konečně začalo pracovat na filmu. Dacota i Andrew byli úžasní, ihned si s nimi padl do noty a taky díky nim tolik nemyslel na Jacka, který se mu doposud neozval.

Zkoušel mu psát ještě třikrát, pak taky dvakrát volal, ale Jack mu to nebral. Věděl, že udělal chybu a odpískal to moc brzy, ale taky se mu to rozleželo v hlavě jen po pouhém půl dni, takže mu nepřipadalo, že by se moc zdráhal. Mohl být Jack uražený? Nebo na to měl jiný názor? Už ho nechtěl?

Adam netušil, jak se dobrat k zakopaném psu. Za Jackem osobně se bál, nechtěl na něj moc naléhat a jít za ním až domů. Pak ho ale napadlo, že by mohl víc proniknout do světa jeho mámy a zkusit to nějak přes ní. Proto byl na tom parkovišti a čekal na ni. I když z toho neměl moc dobrý pocit, cítil, že něco udělat musí.

Kousek od hlavního vchodu zastavilo bílé mini. Tentokrát z něj nevystoupily nohy v lodičkách, ale ve světle modrých teniskách. Madam Strify měla na sobě slušivou adidasovou soupravu ve stejné barvě s tříčtvrťáky a své husté blond vlasy svázané do obyčejného culíku.

Adam se několikrát zhluboka nadechl a vystoupil. Ještě, než žena stihla vzít za kliku dveří, zavolal na ni.

"Paní!" blondýnka se prudce otočila a její rty se rozjezly do potěšeného úsměvu, jakmile Adama uviděla.

"Adame." oslovila ho přátelsky. Přece se minule docela sblížili. Když Adam došel blíž, trochu se zarazil. Její tvář sice zářila, ale oči vypadaly ustarané a unavené.

"Jste v pořádku?" zeptal se starostlivě.

"Ano, jak se máš?" usmála se ještě víc. Snad aby skryla, co jí trápilo.

"No... jde to." přiznal Adam po pravdě. Už mu bylo i líp. Momentálně jenom přežíval, protože nevěděl, na čem je.

"Půjdeš dovnitř?" vyzvala ho.

"Ale... vy asi máte něco v plánu?"

"Jo, squash s jedním známým, chodíme každý čtvrtek ráno, ale ještě mám trochu času, tak pojď na kávu." natáhla se po klice dveří. Adam ji předběhl a galantně otevřel dveře.

Zatím to klapalo. Madam Strify se chytila.

Ano, doufal, že se k Jackovi dostane přes ní. Při své přirozené naivitě věřil, že když se spolu minule tak dobře začali bavit, mohla by mu pomoci. Taky v tom bylo trochu duševní temnoty, která pro tenhle plán chtěla Jackovu matku využít. Hrozně se za to styděl, ale nedokázal přijít na nic jiného. Hlavně jejímu synovu nemínil ublížit, spíš naopak, takže i kdyby věděla o jeho úmyslech, neměla se čeho bát.

"Přijel sis pro čokoládu? Možná bys měl dovézt domů matce." Jackova máma pozvala Adama do své kanceláře, kde se oba usadili u jejího stolu.

"Určitě mámě nějakou koupím. Ale ještě tu chvíli pobudu, do tý doby bych jí všechnu snědl." zazubil se.

"Určitě by ti to neuškodilo." zalichotila mu madam Strify.

"Na vašeho syna nemám, mohl by sníst třeba tunu a vůbec by to na něm nebylo vidět." naťukl Adam Jacka. Bylo to možná moc brzy, ale sám byl hrozně nedočkavý. Jackova máma byla hodně otevřená osoba, spoléhal na to. A Jack jí určitě doma něco řekl. Chtěl vědět cokoliv.

"Hm... kéž by." odvrátila hlavu a zamyslela se. To už se Adamovi přestávalo líbit.

"Co prosím?" zkusil ji popíchnout.

"Ale nic." mávla žena rukou. Pak se začala vrtat v papírech, co měla na stole. V zápětí přišla asistentka s objednanou kávou. Adam počkal, až odejde a naklonil se víc ke stolu. Co to se všemi najednou bylo?

"Zmínil se Jack o mé návštěvě? Překvapil jsem ho, jak jste chtěla. Vypadal docela potěšeně." zkusil téma Jack naťuknout znovu.

"Ano, měl určitě radost." prohlásila stroze, aniž by se na Adama podívala.

"Děje se něco? S Jackem?" zeptal se Adam opatrně. Žena na něj pohlédla, přivřela oči a pak vstala od stolu. Až u okna začala pomalu mluvit.

"Když já vlastně nevím." pokrčila rameny.

"Co?" nechápal Adam. Co se sakra stalo? Ta optimistická žena, která ho minule hostila a tolik si ji oblíbil, tu najednou nebyla. Jen smutná matka kluka, o kterém už skoro týden nic nevěděl.

"Vůbec se mnou nemluví." připustila sklesle.

"Kdo?" Adam byl trochu mimo.

"Jack." odvětila stručně. V Adamovi hrklo. Takže přece jenom se něco stalo. "Je zavřený ve svém pokoji a vůbec nekomunikuje. A co hůř, přestal jíst." přiznala. Adam narovnal ramena, protože mu po páteři projel mráz. Nesnášel, když už tak hubení kluci hubli ještě víc. Zvlášť, pokud v tom byl nějaký protest, nebo problémy. Tímhle způsobem se to přece řešit nedalo. Jenže, co by Jacka mohlo trápit, proti čemu by mohl protestovat? Proti němu snad? Vždyť mu nic neprovedl. A těch textovek taky nenapsal tolik, aby to Jacka mohlo naštvat.

Možná se to vůbec neměl dozvědět, ale Jackova máma pochopilně neměla tušení, že její syn se zapletl s Adamem. Kdyby to bylo jinak, určitě by se na něj i jinak dívala.

"Je takový od té mojí cesty do Venezuely. Jak se bavil s tebou?" otočila se blondýnka na Adama s naléhavými otazníky v očích.

"Docela normálně." pokrčil Adam rameny. Měl si dopředu připravit, jak na něj Jack reagoval. Aby pak nemusel na poslední chvíli zmatkovat.

"Pak to prostě nechápu." povzdychla si žena.

"Mám něco udělat? Promluvit s ním?" přihlásil se Adam dychtivě o slovo. Sakra, musí zbrzdit, nebo se prozradí sám, nadával si v duchu.

"Nevím, jestli by to bylo něco platné a taky tě nechci obtěžovat, jistě máš spoustu práce." v jejích očích zaplápolal plamínek naděje. Bylo to tak nápadné, až to Adamovi vyloudilo na rtech úsměv.

"Teď mám čas, takže to není problém." rychle došel k ní a položil jí ruku na rameno.

"Netuším co se mohlo stát." vrtěla hlavou.

"Možná někoho potkal a neví, jak se s tím vyrovnat." nadhodil jí Adam.

"Kdyby takhle přijel už z Berlína, napadlo by mě to taky, ale celou dobu byl v pohodě. Až tenhle poslední týden... Přitom se viděl jen s Mirem, pokud vím."

"S Mirem?" zopakoval po ní Adam.

"Ano, to je jeho nejlepší kamarád. Pochází z Ruska. Určitě už ses s ním setkal. Je fotograf a pracuje na tom vašem filmu."

"Ah, takový vysoký blonďák." hádal Adam. Tak to byl Jackův nejlepší kamarád? Tenhle hřebec? Vážně?

"Ano, to je on. Znají se už řadu let, ze začátku po sobě snad i trochu pálili, ale to jsem o Jackově orientaci věděla chvilku, takže to pro mě bylo spoustu nových informací. Ale teď mě napadá, že Jack by určitě s Mirem mluvil, kdyby měl nějaký problém a co vím, akorát si párkrát volali." zamyslela se.

Adam přistoupil k oknu blíž a zadíval se ven. Všechny tyhle informace mu jaksi promíchaly jeho myšlenky a představy. Měl by se cítit v pohodě, že si pouze párkrát volali, i když jemu Jack mobil nebral, ale najednou si připadal v ohrožení.

Jackův nejlepší kamarád byl k sežrání chlap. Možná ne jeho typ, ale za hřích by stál. Vysoký, široká ramena, velký hrudník, modré pronikavé oči, plné rty, pěkné vlasy. Tomu měl jako věřit? Že jsou jen nejlepší kamarádi? Když po sobě už jednou pálili, ač to bylo dávno, něco se prostě mezi nimi pořád muselo vznášet. Nějaké ty chemické prvky, které nutí lidi přibližovat se k dalším lidem, které je přitahují...

Stejně to k Jackovi přitahovalo i Adama, to proto na něj pořád myslel a toužil ho vidět a nakonec vyhledal jeho mámu, protože doufal, že by se přes ní k němu mohl dostat. Jenže, měl taky při její nevědomosti počítat s tím, že mu řekne o Mirovi. O nejlepším Jackově kamarádovi. Oprava... o borci jménem Miro. Adam už totiž dlouho takového borce neviděl.

A pokud Jack s Mirem nemluvil, i když ho něco trápilo, jakože od toho nejlepší přátelé jsou, pak ho muselo trápit jedině něco ohledně Mira.

"Jestli to nebude vadit, opravdu bych za ním rád zajel. I když se mnou určitě nebude mluvit o svém problému, mohl bych ho aspoň přivést na jiné myšlenky a donutit ho, najíst se." pousmál se Adam.

Blondýnka se usmála taky a pohladila Adama po rameni.

"Budeš moc hodný, Adame. Děkuji."

*

Nejdřív Adam zajel do čínské restaurace a koupil Jackovi grilovanou vegetariánskou směs. Nejraději by do něj teď dostal maso, protože se musel cítit hrozně unavený, pokud nejedl, ale pak spadl rychle na zem. Jestli se mu podaří do něj dostat i tohle, bude to zázrak. Nějakým způsobem s Jackovým trápením asi souvisel taky, takže byl vděčný, že mu madam Strify půjčila ovládání od brány i klíče. Protože jemu by Jack určitě neotevřel...

Zaparkoval vedle domu, stejně jako prve. Vzal tašku s jídlem a odhodlaně vyrazil. Po cestě už si připravoval klíče, aby byl připravený. Nesměl dát Jackovi šanci, aby ho nepustil.

Nejprve zkusil zazvonit. Přišlo mu divné, že nikdo neotevírá, SUV stálo vedle domu, takže Jack určitě nikam neodjel. Mohl být ale za dveřmi, pozorovat ho na malém monitoru a nepustit ho schválně.

Pak tedy přišla na řadu varianta B. Použití půjčených klíčů.

Adam pomalu odemkl a vstoupil. Za dveřmi nikdo nestál, takže pořád nevěděl na čem je. Jestli ho Jack opravdu nechce vidět, nebo se stalo něco jiného.

"Jacku?" zavolal do ticha domu. Vůbec se mu to nelíbilo. Tašku s jídlem odložil v kuchyni na stůl a přešel do obýváku. Dolní patro už znal, takže šel na jisto. Jack ale musel být v horním. Nejspíš tam měl svůj pokoj.

"Jacku!" zavolal Adam znovu. To už byl na schodišti. Trochu se o něj začínala pokoušet panika. Ticho nikdy nevěstilo nic dobrého, pokud se snažil o hluk a ten se nekonal. Hororových filmů a thrillerů už viděl spoustu.

Vystoupal až na odpočívadlo, ze kterého vedly dvě chodby. Najednou něco uslyšel. Znělo to jako šplouchání vody. Přicházelo z pravé strany, z těch úplně posledních dveří.

Vydal se za tichým zvukem a těsně před dveřmi se zarazil. Na těch, co byly vedle, visela malá dětská cedulka se jménem Jack. Měl podobnou na svých dveřích, když byl ještě malý kluk. Neubránil se a vzdychl dojetím.

Opatrně vzal za kliku a nakoukl dovnitř. Hrozně ho zajímalo, jaký je Jackův pokoj, co se v něm dochovalo z dob jeho dětství a jak ho pozměnil jako dospělák.

V pokoji vymalovaném na světle zeleno, byla klasická postel středních rozměrů. Adam se posadil na její okraj a rozhlédl se víc. Pod oknem stál stůl s šuplíky ze světlého dřeva. I další skříňky byly z podobného materiálu. Malá knihovna naproti posteli, poličky s cédéčky a filmy... žádná velká sbírka, ale asi toho měl Jack většinu v Německu, napadlo Adama.

Velká šatní skříň stála vedle dveří. Byla trochu pootevřená, takže mohl Adam vidět, že je v ní několik polic prázdných. Na nočním stolku zářil barevný kulatý budík a vedle něj ležel Jackův iphone. Něco donutilo Adama natáhnout k telefonu ruku a něco silnějšího ho zase donutilo ji stáhnout. Neměl na něco takového právo, i když v něm hlodaly pochybnosti a žárlivost.

Raději vstal a vydal se ke dveřím. Jestli chtěl něco vědět, musel se na to zeptat Jacka. Vlastně by spolu měli mluvit asi víc, aby se o sobě něco dozvěděli, prostě se pořádně poznali. Sice miloval sex, ale vztah na něm postavit nechtěl.

Přešel k druhým dveřím, za kterými se ozývalo tiché šplouchání, na chvíli zavřel oči, aby se zkoncentroval a pak potichoučku vstoupil.

Jack se rochnil ve vaně, to už bylo Adamovi jasné, když zaslechl ty zvuky, ale mladík měl v uších zapíchnutá sluchátka a za jeho hlavou, na odkládacím stolečku ležel ipod, takže proto ho neslyšel. Nechtěl ho vylekat, jenže nevěděl, jak to udělat. Při pohledu na drobného blonďáka se mu znovu rozbušilo zběsile srdce, takže ho okamžitě opustila veškerá odvaha. Popošel kousek blíž a strnul, když konečně uviděl Jackovu tvář. Stékaly mu po ní slzy. Některé sklouzly ke koutcím rtů, kde je Jack slízl, nebo doputovaly až k bradě a pak ukáply do vody. Co se sakra stalo? Co ho přimělo k pláči?

Adam se neudržel, nedokázal vidět Jacka brečet. Okamžitě zapomněl na to, že by se měl chovat obezřetněji a přiklekl k vaně, kde vzal hned do dlaní Jackovu ruku. Blonďák otevřel oči a současně s tím vyjekl.

Na několik vteřin v koupelně zavládl zmatek. Jack se pokoušel zvednout, vytrhl si sluchátka z uší a Adam mu šel raději z cesty, aby ještě jednu neslízl, protože se mladík v první chvíli tvářil docela naštvaně. Jenže pak svůj boj s kluzkou stěnou vany vzdal a upadl zpátky do vody, kde zůstal sedět a nevěřícně valil na Adama oči.

"Co tu děláš?" zeptal se. Logická otázka, kterou Adam očekával. Znovu si klekl, jednu Jackovu ruku stiskl ve své a druhou natáhl k jeho tváři. Opatrně mu setřel slané kapky prsty.

"Tys plakal?" odpověděl otázkou. Nemělo smysl na tu předchozí odpovídat, když museli vyřešit to, co Jacka trápilo. Aspoň Adam si sliboval, že to brzy vyřeší.

"Ne!" odehnal Jack Adama.

"A tohle je co?" otočil na něj černovlásek ruku, aby Jack dobře viděl vlhká bříška jeho prstů.

"Koupu se! Tobě se nikdy na obličej při koupání nedostala voda?"

"Chvíli už tu jsem, Jacku. Viděl jsem tě!" zamračil se Adam.

"No a..." Jack se zarazil v půli věty, protože se Adam postavil a skoro hrozivě se na něj zadíval z výšky. Pak si začal rozepínat kalhoty.

"Co to děláš?" zhrozil se. Otázka, jak se vůbec dostal do jejich domu, mu najednou přišla zbytečná.

"Coby, ráno jsem to v koupelně trochu odflákl." pousmál se Adam. Jack nebyl schopný se ani pohnout. Zíral na toho úžasného muže, jak se před ním svléká do naha, odhazuje svoje oblečení na koš s prádlem a culí se u toho jak nějaký dětský klaun na oslavě narozenin. Když byl hotový a zůstal před ním stát v celé své kráse, jak ho pán Bůh stvořil, vylétl z Jacka nedobrovolný povzdech údivu. I pusu zapomněl zavřít.

"Jsem rád, že na tebe pořád působím stejně, už jsem se bál, že se něco změnilo." Adam pomalu vstoupil do vany a pak se usadil naproti Jackovi.

Samozřejmě narážel na jejich první setkání. To se Jackovi též podařilo párkrát takhle oněmnět.

Aniž by čekal na souhlas, natáhl si nohy a hezky je natlačil na Jackovy.

"Hm, to je hezká vůně?" nabral si do ruky trochu pěny a pak k ní přiblížil nos. Kopeček bílých nadýchaných bublinek mu na něm zůstal, takže v tu chvíli opravdu vypadal jak klaun. Jack se uchechtl, ale hned odvrátil hlavu.

"Smál ses!" ukázal na něj Adam prstem.

"Ne!" zavrtěl Jack hlavou.

"Ale jo, viděl jsem to!"

"Nesmál... nemám důvod se smát!" protestoval Jack. Adam se zamračil a přiblížil se k němu.

"Takže jsem měl pravdu, plakal jsi!"

"Ne!" odtáhl se Jack, co nejvíc to šlo, i když neměl kam utéct.

"Co se děje, Jacku?" zvedl Adam ruku a chytil ho za loket. Jack se mu chtěl vytrhnout, ale jaksi zapomněl, že Adam má přece jen o trochu víc síly.

"Co by se mělo dít?" hrál Jack překvapeného.

"No tak! Chceš mě zkoušet? Nedostal jsem od tebe za celý týden jedinou zprávu, nebral jsi mi telefon. Napadlo mě, že už asi nebudeš mít zájem, ale to bys mě nenechal se svléct a vlézt si za tebou."

"Jsem překvapený." vyhrkl Jack.

"Takže nemáš zájem?"

"Co?"

"Nemáš už o mě zájem?" zopakoval to Adam trpělivě.

"To tys začal. Chtěl jsi pauzu." připomněl mu Jack. Ovšem netrpělivě. Adam nikdy nemohl pochopit jeho myšlenkové pochody. Ne, dokud nebude znát pravdu. Jenže... chystal se mu ji Jack vůbec říct? Rozhodl se, že nebude reagovat a doufal (tedy, to si nalhával), že to Adama přestane bavit. Bylo tak těžké, dívat se mu do očí. Cítil takovou vinu, že se mu chtělo zase brečet. A nepomáhalo ani to, že se nestýkal s Mirem. Jednou se to stalo, nic už to nemohlo odčinit.

"Já vím, mrzí mě to. Občas se zachovám jako zbabělec... ty ne?" zajímal se Adam. Jack chtěl hrozně moc zakřičet, že ano, že i on se chová jako srab a bohužel i s následky ve vlastním svědomí, ale další vlna srabáctví mu v tom zabránila.

"Mohl bys prosím odejít? Potřeboval bych se oholit." odvrátil tvář a pomalu vytáhl svůj loket z Adamových prstů. Černovlásek přivřel oči a v zápětí se pousmál.

"Pomůžu ti." řekl rozpustile.

"Ne." zvedl Jack ruce na svou obranu.

"Ale ano, ještě by sis ublížil, když teď nejsi ve svý kůži." začal se hrabat ven z vany.

"Mohl už bys s tím přestat?"

"A co ty?" otočil se na něj Adam. Na vteřinu propůjčil své tváři opravdu přísný výraz. Jack akorát zalapal po dechu.

Když se Adam dostal z vany, natáhl se po složené osušce na pračce. "Tohle si můžu půjčit?" zase měl ten zdánlivě bezstarostný výraz. Samozřejmě to tak mělo působit hlavně na Jacka. Nevykope ho teď odsud, i kdyby se na hlavu stavěl.

Rychle si omotal osušku kolem boků a pak vzal další.

"Pojď ven, no tak." pobídl Jacka.

"Ale já..."

"Nestydíš se přede mnou, že ne!" zasmál se Adam. Jack nahodil dotčený škleb a zvedl se. Adam jeho tělu věnoval jen zlomeček vteřiny pohledu. Déle by asi nevydržel. Pak mladíka zabalil do měkoučké osušky a ukázal mu na okraj vany, aby si na něj sedl.

O pár minut později už měl připravenou pěnu na holení a holící strojek.

Přisunul si k Jackovi blíž koš na prádlo, aby se mohl posadit. Rozhodl se začít u hrudníku, i když ten si Jack určitě tolik holit nemusel. Měl ho skoro hladký. I tak po něm Adam jemně rozetřel pěnu a než přiložil strojek, zadíval se Jackovi do očí.

"Nechci na tebe naléhat. Ale jestli ti můžu nějak pomoct, nebo se nedej bože tvoje trápení týká mě, musíš mi to říct." poprvé přejel po hrudi, pak opláchl strojek ve vodě.

"Tys mluvil s mámou, že jo? Kdo jiný by ti dal klíče."

"Má o tebe starost. Prý nikam nechodíš a taky nejíš." Jack jen odvrátil pohled. Adam pokračoval pozvolna v holení.

"Měl bys vědět, že na tohle jsem pes!" oznámil mu tvrdě.

"Na co?" zvedl Jack obočí.

"Prostě nesnáším, když můj kluk nejí. Nechci se někde strachovat, když spolu zrovna nejsme, že omdlí hladem."

"Ale já..." chtěl Jack protestoval, zatímco Adam oplachoval strojek ve vodě.

"Jestli jsi viděl nějaký moje starší fotky, víš, že jsem nebyl zrovna vzor štíhlosti. Ale nějak jsem si na to tenkrát zvykl a nakonec z toho vyrostl. Znal jsem ale kluka, který byl přesný opak mě.

Všiml jsem si ho na škole, byl až nezdravě hubenej a jednou jsem ho přistihl na záchodech, jak zvrací. Snažil jsem se mu domluvit, že to nemá smysl, ale neposlouchal mě..."

Adam setřel holícím strojkem poslední kousky pěny, opláchl ho a chytil Jackovu ruku, kterou pak zvedl, aby mohl k jeho podpaží. Blonďák chvíli protestoval, ale nakonec se nechal. Když Adam roztíral pěnu tam, musel se kousnout do rtu. Určitě nebyl jediný, kdo měl tohle místo citlivé a na Adamovy prsty reagovalo víc, než by se mu v dané situaci líbilo.

"Pak jsem to už nevydržel a šel to říct jeho mámě. Vůbec mě neposlouchala, nevěřila tomu a prý, abych se staral o sebe.

Hlídal jsem toho kluka, pořád jsem ho pronásledoval, i když mě ubíjelo, jak se ztrácel před očima..." Adam přejel strojkem lehce po celém Jackově podpaží, opláchl a udělal to znovu. "Jednou jsem nešel do školy, dostal jsem chřipku. Měl jsem horečky, pomalu jsem nevěděl o světě. Po pár dnech to bylo už lepší, tak mě máma pustila, protože jsem na ní pořád naléhal. Když jsem přišel do školy, bylo tam takový zvláštní ticho. Všichni mlčeli. Jenom chodili po chodbách, nebo seděli ve třídách a mlčeli..." Adam dodělal jedno podpaží a přesunul se ke druhému. "Hrozně dlouho jsem si to dával za vinu. Nemohl jsem být ve škole, nemohl jsem ho hlídat. Nebyl jsem u toho, když upadl na záchodech do bezvědomí. Byl zavřený v kabince, nikdo o něm nevěděl, nikdo mu nepomohl, ale já jsem mohl, protože jsem mu byl pořád v patách, takže bych si toho všiml."

Adam nespokojeně mlaskl, když mu strojek upadl do vody, kde ho oplachoval. Vzal ho mezi prsty, otřepal a naposledy s ním sklouzl po Jackově kůži. Pak vstal a přešel k umyvadlu, kde otevřel skříňku se zrcadlem.

"Je tam mlíko..." zašeptal Jack.

"Jo.." Adam vzal do ruky tubu s mlékem po holení a vrátil se k Jackovi. Oholená místa pečlivě otřel ručníkem a pak si nanesl do dlaní řídký krém.

"Myslím, že to nebyla tvoje vina. Dělal jsi, co jsi mohl. Řekl jsi to jeho mámě, hlídal jsi ho..." zkusil Jack Adama povzbudit. Nelíbilo se mu, že se nakazil jeho smutnou náladou.

"Dneska už vím, že ne. Říkám ti to z jinýho důvodu!" Adam přiložil dlaně na Jackův hrudník a pomalu mu po něm začal roztírat mléko. V tu chvíli bylo těžké soustředit se na Adamův hlas.

"Ale já... jenom prostě nemám poslední dny na nic chuť..." Jack se zarazil. Adam mu zrovna roztíral krém v podpaží. Připadal si trochu komicky, jak měl zvednutou ruku do stropu a nechal se natírat přípravkem po holení. Když se nad tím zamyslel, nikdy tohle s nikým ještě nedělal. Nesnesl by, aby ho jeho přítel viděl při holení. A právě v ten moment mu došlo, co řekl Adam ještě předtím, než začal vyprávět svůj příběh ze školy.

"Řekl jsi, že nesnášíš, když tvůj kluk nejí?" zeptal se opatrně.

"Jo." přikývl Adam. Jakoby nic se vrhl na druhé podpaží. Pečlivě ho celé promasíroval krémem.

"Ale já přece nejsem tvůj kluk... že jsme spolu spali..."

"... ještě neznamená, že spolu chodíme?" pustil Adam jeho ruku dolů a zadíval se mu do očí. "Tak to zkusíme jinak... chceš se mnou chodit? Ale jenom pod podmínkou, že budeš pořádně jíst!" Jack musel sklonit hlavu. Opravdu mu ten úžasný Adam Lambert právě nabídl vztah?

"Co když odmítnu?" zvedl Jack oči.

"Ani náhodou, prostě budeš jíst a hotovo!" zamračil se Adam.

"Ne, co když odmítnu to chození?" zeptal se mladík bojácně.

Adam přivřel oči a naklonil hlavu do strany.

"Myslel jsem, že..." jeho rozum byl v koncích. Právě teď chtěl být ze všeho nejmíň odmítnutý. A ještě Jackem. Třeba si z něj dělal srandu. "Myslel jsem, že by mezi námi mohlo být něco víc." zkusil naposledy pokořit svou hrdost. Nebyl zvyklý vnucovat své pocity někomu, kdo o ně nestál.

"Já taky, ale..." řekl Jack opatrně. Hrozně moc chtěl s Adamem chodit. Klidně by mu teď odsouhlasil i předmanželskou smlouvu, ale okolnosti prostě všechno změnily. Neměl právo, chtít tak úžasného chlapa, když ho hned druhou noc, co se poznali, podvedl.

"Co se stalo, Jacku? Co tě trápí? Proč mi to neřekneš? Myslíš, že bych se zlobil?" jistě, že by ses zlobil, pomyslel si Jack trpce. Zlobil by ses tak, že bys svou nabídku vzal okamžitě zpátky...

"Odpusť, Adame. Já... nemůžu s tebou chodit." Jack rychle vstal a vydal se ke dveřím.

"Jacku!" oslovil ho Adam naléhavě.

"Odejdi prosím." podíval se na něj Jack naposledy, než koupelnu opustil. Adam už slyšel jen bouchnutí dveří jeho pokoje.