Depp Hills Residence... osmadvacáté slovo

---

Pokojem se tiše linulo Adamovo pravidelné oddechování. Tommy ležel vedle něj a pozoroval ho. Už půl hodiny se nutil k tomu, aby vstal a odešel do svého pokoje, dokud je šance, že na chodbě nikoho nepotká.

Kdyby Adam přestal zatloukat, že spolu chodí (a několik dnů už ve všech směrech), mohl by čekat, až se probudí. Mohl by z jeho pokoje vyjít s velkou parádou. Mohl by si ho za ruku přivést ke snídani. Kdyby ho Adam vedl za ruku, možná by si sedl i ke stolu s ostatními.

Kdyby Adam přestal zatloukat, Tommy by sundal svůj plášť a už by si ho znovu nevzal. Cítil, že se jeho svět otevírá. Kdysi se hrozně bál, že to bude bolet a že mu to ublíží, ale žádná bolest, ani smutek nepřicházely. Tedy jenom do chvíle, kdy si uvědomil, že nesmí dát najevo své city. Jak dlouho to bude ještě trvat? A nebyl moc netrpělivý?

Trochu se pohnul, potřeboval ze sebe dostat Adamovu ruku, ale ten pohyb ji asi probudil, nebo co. Přitáhla si ho blíž a spevnila svůj stisk. Tommy těžce polknul. Teplo, které z Adama sálalo, bylo moc úžasné a opojné, aby se teď zvedl a jen tak odešel. To nemohl udělat.

Taky Adama objal a zavrtal se obličejem do jeho ramene. Když to nevadilo jemu, tak proč by odcházel?

O dvě hodiny později se konečně probudili oba. Adam zamžoural na blonďáka ve své náruči a pak se bleskově podíval na noční stolek, kde stál budík.

"Ty vole, půl devátý?" vyhrkl. Tommymu trvalo o trochu déle, než se vzpamatoval. Měl krásně ustláno na Adamově bicepsu a teď málem spadl z postele. "Moment, co tu děláš? Neměl jsi být už u sebe?" konečně se Adamovy oči zaměřily na něj.

"A-asi jsem u-usnul..." koktal Tommy rozespale.

"Nařizoval sis budíka..." Adam vzhlédl k nočnímu stolku znovu. Ano, ručička alarmu byla na šesté hodině. Navrhl ten čas sám. Nebylo to pro Tommyho tak drastické, vstát a přesunout se k sobě. A taky věděl, že v šest se v domě ještě nepohne ani lísteček. Všichni v tuhle dobu spali jak zařezaní, včetně Jaejoonga. Ten vstával do kuchyně až v půl sedmé.

"Omlouvám se! Pamatuju si, že jsem byl vzhůru, ale jak jsem se na tebe díval a tys mě pevně objal... prostě jsem usnul znovu. Bylo mi tu moc hezky..." zkoušel to Tommy přes city. Adam vypadal hodně naštvaný.

"No tak dobře..." zamračil se černovlásek. Pak se vysoukal z postele a zvedl se. Rychle na sebe hodil svůj župan. "... ale teď už radši běž." poručil Tommymu nekompromisně.
"Proč tohle děláme?" zeptal se Tommy, aniž by udělal jediný pohyb.

"A co jako?" nechápal Adam.

"Proč se skrýváme jak nějaký zločinci?" přiblížil mu Tommy své úvahy.

"Neskrýváme se... tedy skrýváme... ale je to jenom pro naše dobro, věř mi." Adam sklonil hlavu, jen aby se nemusel na Tommyho dívat. "Prosím, už běž."

"Pro naše dobro? Jistě máš nějaký vysvětlení. Já tomu totiž moc nerozumím." Tommy se musel hodně přemáhat, aby řekl, co má na srdci. Dlouho nikomu neřekl svůj názor, nebo jenom na co myslí. A i když s Adamem udržoval tenhle tajný vztah, jestli to tak vůbec mohl nazvat, bylo to pro něj neuvěřitelně těžké.

"Prostě to není dobrý nápad." zavrtěl Adam hlavou.

"Ale proč? Proč to není dobrý nápad? Mohl bys se mnou prosím mluvit? Všechno se točí jen kolem sexu a toho, že o tom nikdo nesmí vědět." Tommy se konečně vyhrabal z postele taky a omotal si kolem těla prostěradlo. Takhle ho Adam pryč nepošle, dokud nebude oblečený.

"Tebe to se mnou nebaví?" zamračil se Adam. Tommy zalapal po dechu.

"Baví!" přikývl horlivě. "Ale nebaví mě to tajit. Myslíš, že by to ty lidi tady nepřijali? Gab chodí s Kame, Mao miluje Daichana, Jae touží po Yunhovi... V čem jsme jiní, než ostatní?" Tommy cítil, jak ho v očích zapálily slzy. Nečekal, že se jejich společné ráno takhle zvrtne. A mohl za to on. Kdyby tiše odešel, tak... Jenže právě to nechtěl. Už nechtěl skrývat, že má Adama rád. Ano... měl ho rád, možná do něj byl i zamilovaný... Adam do něj ne?

"Každý cit je vždycky po zásluze potrestán." řekl si Adam spíš pro sebe. Přitom se posadil na postel a opřel si lokty o stehna.

"Cože?" Tommy měl pocit, že špatně slyší.

"Můžeme si o tom promluvit později?" otočil na něj Adam prosebný obličej.

"A proč ne teď?" došel Tommy na druhou stranu postele a postavil se přímo proti Adamovi. Ten si jen těžce povzdychl.

"Protože je už moc hodin a ty bys tu neměl být." zvedl k němu Adam své přísné oči. Napětí mezi nimi se tím pohledem ještě prohloubilo. Tommy už dlouho neviděl v Adamových očích tolik smutku a zloby. Jenže se nehodlal vzdát. Teď už nemohl, když byl tak blízko a když konečně našel odvahu mluvit o tom, co ho trápí.

"Hodí se ti, abych tu v noci byl! Co ostatní části dne? Můžeš mi je taky nějak naplánovat?"

"O tom to přece není!" svaly v Adamově tváři ztvrdly. "Já nás jenom chráním!"

"Ale před čím?" udělal k němu Tommy opatrný krůček.

"Aby tu naší slabost nikdo nezneužil a neublížil nám."

"Slabost?" Tommymu se podlomila kolena. Adam nazýval jejich chození slabostí?

"Prostě jdi do svého pokoje a promluvíme si o tom později." odmítl Adam kategoricky další jeho pokusy o komunikaci.

"Pokud jde o mě, nemusíme o tom později mluvit." napřímil Tommy ramena. Opět se třásl, jako pokaždé, když ho přepadl zmatek, nebo smutek, nebo jakýkoliv negativní pocit. Adam k němu vzhlédl a přivřel oči.

"Vlastně už se nemusíme bavit vůbec." kývl Tommy lhostejně hlavou. Adam se postavil do pozoru.

"To jako chceš? Nebavit se?"

"Vždyť jsme to doteď ani nedělali, nebude ti to chybět." Tommy se pustil do sbírání svého oblečení. Pak ho na sebe začal rychle oblékat. Jak měl roztřesené ruce, šlo to docela těžko.

"Proč jsi naštvanej? Dokážeš to pochopit? Že se nás snažím jenom chránit?"

"Ne!" ohradil se Tommy. "Nechápu, proč to nenazveš pravými jmény. Chceš šukat, o nic jinýho ti nejde!"

"To není pravda!" bránil se Adam.

"Ale je. Kdyby ti na mně... na nás záleželo, prostě bys to přestal řešit... a hlavně tajit." Tommy si přetáhl přes hlavu tričko a odhodil prostěradlo na postel.

"Najednou jsi mistr světa ve vztazích? Když jsi neměl ještě žádnej?" Adam se sehl k zemi a sebral z něj černý plášť, který pak po Tommym hodil. Setkal se s tak vražedným pohledem, že málem na místě umřel šokem.

Dlouho Tommymu trvalo, než se donutil něco říct. Adamova slova ho prostě odzbrojila na celé čáře.

"Když to vezmu kolem a kolem, vztahy jsou vlastně o ničem. Nepotřebuju je." pokrčil Tommy ledabyle rameny. Bylo mu do breku, ale zatím to úspěšně zvládal. Nemohl teď Adamovi ukázat, že ho zlomil.

"Ani ten náš?"

"Jakej my máme vztah?" to už se bohužel neudržel. Co vlastně Adam chtěl?

"Máš pravdu, vůbec žádnej!" odvrátil Adam uraženě hlavu.

"Taky dobře!" vydechl Tommy. Z posledních sil se ovládal, aby nezačal křičet. Nikdy nekřičel, nebyl to jeho styl a ani Adam ho k tomu nedonutí.

"Jo! Možná bychom se neměli stýkat, když se neshodneme." zaprskal Adam. Tommy vytřeštil oči, málem mu plášť vypadl z rukou. Myslel to Adam vážně?

"Už bys měl odejít!" Adam vstal rázně z postele a došel ke dveřím. Když vzal za kliku, koukl na Tommyho. Jenže to nevydržel ani několik vteřin. Nechtěl to ukončit, měl toho zatraceného hororového bubáka rád. Ale tím způsobem, jaký chtěl on, spolu prostě být nemohli.

Tommy k Adamovi naposledy vzhlédl, pak sklonil hlavu a vyrazil. Před vstupem na chodbu se automaticky rozhlédl, dělal to tak pokaždé, když odcházel z Adamova pokoje, a když si byl jistý, že je všude klid, zamířil ke svému strohému útočišti...

Takhle nějak tedy vypadal rozchod? Když si dva lidé řeknou, že už spolu nebudou?

Ale nebolelo to. Cítil jen vztek a lítost a ještě ani moc silně. Jakoby byl zároveň otupělý nějakými sedativy.

Taky to netrvalo o moc déle, než to deštivé setkání s Kayem. Jenže to nemohl nazývat skutečným rozchodem, protože spolu nikdy nechodili.

A s Adamem chodil? Ne, jenom se spolu stýkali potají a souložili. To přece nebyl vztah. Něco podobného měl Jae a Jin. Asi se jim to už taky začínalo zajídat, když se rozešli. A hlavně, Jae toužil po Yunhovi a rozhodl se pro jeho získání udělat cokoliv. A všichni v domě to věděli... pochopitelně kromě Yunha.
Nebyli oni dva ten samý případ? Adam si myslel, že o nich v domě nikdo neví, ale opak byl pravdou. Jen on sám, on jediný měl pořád klapky na očích a neviděl, co ostatním bylo jasné už dávno...

*

Většina osazenstva zámku se večer sešla ve společenské místnosti. Gabrielu napadlo, že by si mohli pustit nějaký film. Jaejoong jako vždy připravil něco dobrého na zub a tentokrát se dostavil i Yunho, překvapivě bez svého laptopu a mobilu. Vypadalo to na příjemně strávený večer...

"Role Jima Carreyho jsou čím dál ulítlejší." uchechtl se Bill. Závěrečné titulky využili k probrání dojmů z filmu.

"Zajímalo by mě, kam na to chodí." přidal se k němu bratr.

"Ta vrtačka do hlavy neměla chybu!" ozval se i Mao a Dai si pro změnu vychvaloval největší postel v Las Vegas o rozloze šestnáct metrů čtverečních, kterou vlastnil hlavní hrdina filmu v podání Steva Carella.

"Ze začátku byl ale na zabití, to musíte uznat." přihlásila se o slovo Gabriela. "Chápu, že to musí být ve filmu braný s nadsázkou, ještě v komedii, ale občas jsem tu pěnila." přiznala. Adam si všiml, jak po ní Kame lupl významným pohledem. Ti dva museli být fakt hloupí, když si mysleli, že to o nich nikdo neví. Stačilo si jich chvíli trochu víc všímat.

Ještě že on to měl s Tommym tak skvěle zařízené. Viděli se jen u něj v pokoji a ještě si to pečlivě hlídal. Určitě o nich nikdo nevěděl. Nikdo nemohl jejich city použít proti nim. Nikdo už to znovu neudělá, protože to prostě nedovolí...

Adam poklesl v ramenou a nenápadně se rozhlédl po obýváku. Tommy na promítání nepřišel. Nikdo ani nečekal, že by si s nimi sedl na gauč, ale většinou s ostatními v poslední době byl, třeba zůstával na schodech, nebo někde v koutě.

Neviděli se celý den. Od rána byl Tommy zavřený ve svém pokoji, ani na jídlo nechodil. Duncan mu ho nosil a pokaždé ho přinesl netknuté. Kdyby jen mohl vykřičet do světa, jak moc ho to štve, že se se svým bubáčkem nechtěl pohádat, že ho to mrzí, i to co řekl Tommymu o jeho vztazích, ale hádal, že by to stejně nemělo smysl.

"Pochybuju, že ty vaše pohledy ještě dneska někoho překvapí. Všichni už to určitě ví." naklonil se Adam ke Gabriele. Dívka se na něj otočila a přivřela oči.

"Možná. Mně u vás stačilo pár dnů. Jsi hrozně nenápadný, Adame." ušklíbla se. Bohužel se jí podařilo píchnout přímo do vosího hnízda.

"Tak se o to ale nestarej, ok?" zavrčel naštvaně.

"Nestarám se! Jen žasnu, že někdo jako ty může bejt takovej srab." propíchla ho vyzývavým pohledem.

"Nebudu tě poslouchat." odvrátil Adam hlavu na druhou stranu. Jeho oči zachytily upřené Kameho. Sledoval ho tak důsledně, že při tom nepotřeboval ani mrkat.

"Co je?!" zasyčel Adam. Kazuya zavrtěl hlavou a podíval se pro změnu na Gabrielu.

"Mám nápad, zahrajeme si na pravdu!" zvedl Kame ruku jako ve škole. Všichni se na něj otočili s očima navrch hlavy. Pochopitelně kromě Adama. Ten jen zakroutil panenkami.

"U toho být vážně nemusím..." chtěl se zvednout, ale Gabrielina ruka ho zadržela.

"Mám to brát tak, že bys na každou otázku, kterou bych ti položila, zalhal?"

"Ber to tak, že mě tyhle stupidní dětský hry nebaví!" vytrhl se jí a začal se zvedat. Gabriela chtěla ještě něco namítat, ale nestihla to. Obrazovka plazmovky se znovu vysvítila a o vteřinu později se na ní objevil Johnny. Adam dosedl zpátky na pohovku a zasupěl.

"Lidičky, jak se dneska máte?" usmíval se zámecký pán od ucha k uchu.

"Ahoj, tati." pozdravila Gab jako první. Pak se k ní tichým sborem přidali i ostatní.

"Copak jste dneska měli k večeři? Já jsem si zaletěl do Mexika na nachos." chlubil se Johnny.

"My měli paellu." oznámil mu Jaejoong stručně.

"Hm, udělej ji, až zase přijedu, od tebe je prostě nepřekonatelná." pochvaloval si Johnny svého milovaného kuchaře.

"Jistě." usmál se Jae.

"Chtěli jsme si zrovna zahrát hru na pravdu. Nepřidáš se?" zadíval se Adam upřeně na obrazovku.

"Co to děláš?" špitla Gabriela. Se zachmuřeným obočím projela pohledem všechny přítomné, včetně svého tajného milého a pak i otce.

"To zní dobře. Ale asi už o vás všechno vím. Netuším, na co se zeptat." zasmál se Johnny. Dvojčatům to přišlo vtipné, proto se zasmála s ním. Ostatní jen rozpačitě pokukovali kolem sebe.

"Chtěla jsi tu hru hrát s nějakým účelem, ne? Potopit mě!" zasyčel Adam směrem ke Gab.

"Jak bych tě mohla potopit? Zabil jsi snad někoho? Nebo máš nějakou úchylku, která nás může ohrozit?" hádala se s ním šeptem.

"Chtěla ses mě zeptat na Tommyho."

"Možná. Ale na tom nevidím nic špatnýho."

"Mám se tě před tvým tátou zeptat na Kameho?" otočil na ní Adam pořádně hlavu, aby viděla v jeho očích odhodlání. Blondýnka ztuhla. Kdyby bylo v hale jen o trochu míň hluku, všichni by mohli slyšet její srdce. Dech ovšem zanikal, protože ho zadržovala zděšením.

"Jsi takový hajzl, Adame! Nechápu, jak se do tebe mohl Tommy zamilovat!"

"A na to jsi přišla jak?" prskl Adam.

"No super a ještě ti to ani nedochází." zavrtěla nevěřícně hlavou.

"Gab. Adame. Mám chvíli čas, tak si s vámi zahraju. Nechcete se někoho na něco zeptat?" vytrhl je Johnny z jejich tiché hádky.

"Jo!" zahlásili oba sborově.

"Já chci vědět, co hodlá udělat s Tommym..."

"Zajímalo by mě, jestli ti někdy řekne, že se tajně schází s Kazuyou!" obě útočné otázky zazněly ve stejnou chvíli. Použitá jména a některé fráze byly ale velice zřetelně vysloveny, takže Johnnymu neuniklo nic. Jak ovšem ostatní správně čekali, jeho pozornost se nestočila k Adamovi, ale rovnou k japonskému nájemníkovi a pak k dceři. V hale nikdo nedýchal. Jakoby až po chvíli všem došlo, co Adam vyslovil a co tím způsobil.

"Vysvětlíš mi to nějak, Gabrielo?" zeptal se Johnny klidně. Adam si uvědomil, že se na něj dívá několik párů očí. A příjemné pohledy to opravdu nebyly!

Přece ho provokovala. Starala se o věci, do kterých jí nic nebylo.

"Ne!" odvětila dívka pevně a vstala.

"Myslíš, že nejsem schopný poručit pilotovi, aby mě okamžitě odvezl domů? Tohle chceš?" několik posledních slov bylo vyslovených zvýšeným Johnnyho hlasem, při kterém v zádech zamrazilo i Adama. Možná, že to opravdu trochu přepískl.

"Je to jenom sranda, Johnny. Adam v poslední době rád vtipkuje, že jo?" kývl na něj Jaejoong naléhavě hlavou. Jako jeden z mála si dokázal získat Johnnyho pozornost.

"Proč by si z něčeho takovýho dělal srandu, hm?" Johnny už doslova bublal vzteky. Gabriela se přesunula za pohovku, jako kdyby měla strach, že na ní otec každou chvíli z obrazovky vyskočí.

"Není to sranda. Miluju tvojí dceru, už to tak prostě je!" Odvážný Kazuya se rázně postavil a přešel před konferenční stolek, aby byl v centru dění a Johnny ho nemohl přehlížet. Adamovi spadla brada až na zem. On by tohle nikdy nedokázal. A hlavně už ani nemusel. Už s Tommym přece nebyli.

"A čekáš, že na to přistoupím, ochotníku?"

"Táto!" křikla po něm Gabriela. "Kazuya má v divadle už stálý angažmá. Není ochotník, ale profesionál." hájila ho.

"Jestli mu to divadlo nepatří, nemáme se o čem bavit!" odvětil Johnny tvrdě.

V hale to zašumělo. Adam se podíval po obou nešťastných milencích a v tu chvíli ho přemohly výčitky svědomí. Měl být zticha, opravdu to přehnal. Co s tím teď mohl udělat?

"Proč měříš lásku majetkem?" postavil se a zadíval přímo na Johnnyho. Kolem něj to zašumělo ještě víc než předtím.

"Cože?" i Johnny byl jaksi překvapený. S takovým přístupem se u Adama ani nedalo dopředu počítat.

"Proč měříš lásku majetkem? Budeš radši, když tvoje dcera skončí na honosným zámku nějakýho pupkatýho dědka, co si z rozmaru a z nudy nechá vyhonit péro od kdejaké kurvy z bordelu? Nepamatuješ si už, jak málem dopadl bubák? To chceš? Aby tvoje dcera skončila takhle? I když je tu kluk, kterej jí má opravdu rád?" pustil se do svého domácího nemilosrdně.

"A čím měříš lásku ty?" nenechal se Johnny zastrašit, i když měl co dělat, aby se z Adamovy přednášky vzpamatoval.

"O mně se tu teď nebavíme." ohradil se Adam.

"Ne, nebavíme, ale chci to vědět. Když kážeš, co je a není láska, možná máš nějaký konkrétní příklad. Třeba vlastní zkušenost, ne? Řekni mi o tom a já pouvažuju nad změnou zeťáka." pobídl ho Johnny.

Adam se rozhlédl po ostatních. Myslel si, že Gab a Kamemu pomůže, když už je dostal do srabu, ale opět se to všechno obrátilo proti němu. Přesně to měl na mysli, když Tommymu říkal, že je chce ochránit.

Když naposledy skutečně miloval, bylo to špatně. Jeho lásce nerozumněli, byli k ní slepí, převrátili ji v nenávist. Prostě se unáhlil, vždyť on na pravdou lásku vlastně ani nevěřil.

"Beru to zpátky. Sory! Netuším, co jsou skutečný city, ani láska, jenom jsem plácal do větru." otočil se a se svěšenými rameny vyrazil ke schodišti.

"Jsi vážně takovej srab?" zarazila ho Gabriela zoufalým křikem. Z odpočívadla nad schodištěm se přes zábradlí vyklonil Duncan a jemně zakašlal, aby si získal pozornost ostatních.

"Chtěl bych vám jen oznámit, že pan Tommy odešel. Nechal vzkaz, že se vrací na jejich zámek a rád by brzy odcestoval za matkou na Nový Zéland. Všem posílá velké díky za to, jak jsme se tu o něj společnými silami starali." komorník zamával ve vzduchu složeným papírem a při cestě ze schodů jej podal překvapenému Adamovi.

"Do půlnoci jsem doma. Chci vědět, co se to tam k sakru děje!" zařval Johnny a hned na to obrazovka ztmavla.

Adam rozložil Tommyho dopis a přečetl si několik řádek, které jim Duncan skoro totožně odříkal.

Takže Tommy odešel. Ale že tak náhle? Byl snad naštvaný? I kdyby ano, určitě se brzy vrátí. Rozleží se mu to, uklidní se a vrátí se.

Přece tu má spoustu přátel a taky kluka, který ho má rád. Kdo by opouštěl lásku? Kdo by se jí dobrovolně vzdal? ...