Harry neměl představu o tom, jak bude nadále probíhat společné soužití se Snapem, po tom, co se stalo v koupelně. A rozhodně si nedělal plané naděje. Byl příliš roztrpčený svým vlastním chováním, kterým dal jasně najevo, že mu blízkost staršího kouzelníka není lhostejná. Každopádně jeho tělu ne.
Když vyšel o nějakých čtyřicet minut později ven, jen krátce zavadil pohledem o Snapea, jež seděl na pohovce a prohlížel si svou hůlku, tedy aniž by ji držel v ruce. Po cestě do kuchyně nad tím přemýšlel a také ho napadlo, že se muže zeptá, proč se na svůj milovaný kouzelnický nástroj pouze dívá, ale nakonec tu otázku zavrhl. Vlastně to bylo docela pochopitelné. Snape měl víc rozumu než on a jistě si domyslel, po jejich rozhovoru o Bellatrix, že dotknout se své hůlky, by bylo jako dát jí sám sebe na stříbrném podnosu. Ano, v duchu musel Snapea obdivovat. Muž dal svým chováním v podstatě najevo, že stojí při něm a že nehodlá vyvolávat žádné problémy. No, i bez toho už jich měli víc než dost.
Harry lehce zatřásl hlavou, potřeboval by si ji pořádně pročistit, aby zvládl uvažovat, co dál. Nemohli se přece skrývat věčně a tohle provizorní živobytí, ať už šlo o stanový příbytek, či jejich útěk, nebylo tím, co si Harry představoval jako svou budoucnost. Nechtěl si položit otázku, jak to má Snape. Ten muž to možná ani sám nevěděl, vždyť to bylo teprve pár dnů, co vstal z mrtvých. Těžko mohl přemýšlet o tom, že by se vrátil do Bradavic a dál učil. Harry si matně vzpomínal, že mu Ginny říkala o novém učiteli lektvarů, který prakticky převzal vše, co kdysi patřilo Snapeovi. Jeho učebnu, laboratoř i byt ve sklepení. Co se týkalo domu v Tkalcovské, ten zabavilo Ministerstvo a udělalo z něj něco jako štáb bystrozorů. Harry se musel sám pro sebe ušklíbnout. Na to Snape nebude reagovat s radostí. To ani náhodou.
Takže prozatím otázku budoucnosti nechá být. Blízká budoucnost se týkala té zatracené Bellatrix, samozřejmě budou řešit hlavně tohle.
Harry přistoupil ke kuchyňské lince a otevřel vrchní skříňku. Chvíli do ní koukal, pak se postavil k ledničce, kde se tatáž činnost opakovala. Ovšem tak nějak bez úspěchu. Jídla měli sice ještě dost, ale Harrymu se nechtělo vůbec nic dělat, natož vymýšlet, co by tak mohlo profesorovi chutnat.
"Udělám ten oběd," oznámil do ticha stanu neochotně. Copak jízlivého mu na to asi Snape řekne? Aby si dal záležet, nebo že ty jeho blafy jíst nebude? Přitom Harry uměl vařit. Pobyt u Dursleyových ho naučil. Nechuť pustit se do kuchtění, už byla jiná věc.
Přesto, že mu samotnému kručelo v žaludku, nejradši by se natáhl na postel a dal si pořádného šlofíka. Přemisťování, rozhovor s McGonagallovou, sex se Snapem… a to všechno jen za dopoledne… ho řádně unavilo. "Dal byste si něco konkrétního? Je tu ještě kousek masa, tak bych z něj mohl udělat polévku. Nebo ho uvařím a opeču k němu pár brambor? A volské oko?" Harry si uvědomil, že v koupelně Snapeovi tykal, jenže teď se mu takový způsob komunikace nezdál vhodný. Netušil proč. Nedávné události ho provázely při každém pohybu, ne-li při každém nádechu. Musí se soustředit. Bude se tvářit, jako že se vůbec nic nestalo. Ha, jak to ale vysvětlit devatenáctiletému tělu, překypujícímu hormony?
"Bellatrix," vyhrkl Harry ve snaze zaplašit rozbouřené pocity a vzpomínky něčím naprosto anti-sexuálním. Bohužel to řekl nahlas.
"Co má Bellatrix Lestrangeová společného s volským okem, Pottere?" ozvalo se za ním posměšně. No vida, konečně nějaká reakce, pomyslel si mladík. Tedy až na ten hlas. Když ho slyšel naposledy, tak vzdychal. Sice v něm byla znát sebekontrola, ale na tom absolutně nezáleželo. Pořád to bylo vzdychání. A pokud mluvil, tak o děvkách, které když něco chtějí, tak to dostanou. A nejhorší asi bylo, že těch pár narážek, jež Snape udělal, ho v podstatě z takového statusu vyřazovaly. Takže si to o něm nemyslel? Neviděl ho jako děvku? To by se ale musel chovat jinak.
Harry už si přece zvykl na Snapeovy urážky. V jeho případě mnohdy slova vůbec nic neznamenala. Vždyť navzdory tomu, co všechno od něj za sedm let v Bradavicích slyšel, ho Snape několikrát zachránil. Oh, kruci, a před chvílí mu v koupelně oplácel. Stejnou měrou, ne-li větší se zapojil do líbání. Uspokojil ho rukou… jako Harry jeho. Pomalu se i udělali ve stejnou chvíli…
"Nic, eh… jen jsem si myslel, že bychom si o ní mohli promluvit." Harry se otočil k muži s balíčkem masa v jedné ruce a dvěma vejci ve druhé. Ať už se to Snapeovi podobalo, nebo ne, jeho pohled na obsah v mladíkových dlaních a pozvednuté obočí mluvily za vše.
"A o čem chcete mluvit, Pottere? Je naživu, stejně jako já. To je jasný fakt, se kterým už těžko něco zmůžeme," zavrčel starší muž. Jako kdyby ho jeho vlastní reakce na ta vejce a maso podráždila. Harry odložil potraviny na linku a otřel si ruce do utěrky.
"Jen si myslím, že teď už je jasné, že ten viteál musíme najít. Zaměřil bych se na to jako na náš první společný úkol," objasnil Harry.
"První společný úkol, dobře. A dál?" zeptal se Snape značně skepticky.
"No musíme ho zničit, jinak ji nezabijeme," potřásl Harry hlavou. Snape odložil podlouhlou krabičku se svou hůlkou na stůl a postavil se. Ruce si spojil za zády a pozvedl bradu. Víc přísně už ani vypadat nemohl.
"Vy si pravděpodobně myslíte, Pottere, že když jste zvládl oživit mne, bude jednoduché, zbavit se i Belly Lestrangeové. Chápu to správně?"
"Nevím, jestli to bude snadné. Oživit vás ani trochu nebylo snadné, rok a půl jsem k tomu sbíral odvahu," ohradil se Harry.
"Merlin žehnej vašim žaludečním vředům," odfrkl si Snape. Harry jen protočil oči. Takže jsme tam, kde předtím, pomyslel si trpce. Ano, nic se nestalo, jeho úd nebyl ve Snapeově ruce, ani jazyk v jeho puse nebyl, to všechno byl jen výplod jeho fantazie.
"Tak se mi posmívejte, je mi to fuk," odmávl tenhle nesmyslný mač rukou a jal se věnovat vaření. Když už nic jiného, tak se přinejmenším nají. Jídlo mu určitě zvedne náladu. A zacpe Snapeovi ústa. Aspoň na chvíli.
Ano, nějakou dobu bylo ve stanu ticho. Harry mezitím stačil nakrájet maso a brambory a rozpálit olej na vejce. Když strkal maso do trouby, připravené k dušení, opět se k němu nepozorovaně přikradl Snape, podobně jako před nějakými dvěma hodinami. Zcela bezostyšně si nalil do své sklenky další rundu whisky a napil se. Poté se ležérně opřel o linku zadkem a založil si ruce na prsou. Pozvolna upíjel další doušky, zatímco čas neúprosně utíkal. Harry na něj jen šokovaně zíral.
"Ano, Pottere, situace je závažná a neberu ji na lehkou váhu," připustil profesor. "Nicméně pokud je na tom Bella jako já a pokud přišla o svou hůlku už před smrtí, asi nemá moc šancí, postavit se nám," uvažoval starší kouzelník dál. Harry se také zamyslel.
"Přitáhla si mě, to tvrdí McGonagallová. Protože jste použil mou hůlku," připomněl mu Harry. Snape zadumaně přikývl.
"Nějakou magickou sílu má a určitě se bude každým dnem zlepšovat. Také v to doufám," pokrčil rameny. Harry se nelekl, Snape jistě myslel především na sebe, když to říkal. Jestli byli s Bellatrix propojení, získávali svou magickou moc stejným způsobem. Na jednu stranu bohužel a na druhou bohudík dostatečně pozvolna. Takhle měli aspoň čas něco vymyslet. A Snape kouzlit mohl, on hůlku měl, i když bylo lepší, ji prozatím nepoužívat.
Harrymu se moc nelíbilo, že stojí jeho bývalý profesor tak blízko, ale muž tím jistě nic nesledoval. Choval se, jako kdyby se předtím v koupelně nic nestalo. Ne že by to Harrymu nebylo líto, ale měl by se víc zaměřit na jejich problémy. A dokonce to vypadalo, že by si mohli v určitých sférách i rozumět.
"Takže co navrhujete?" zeptal se s upřímným zájmem. Starší muž nespokojeně mlaskl.
"Co byste řekl? Vždyť ani nevíte, kde jste ji viděl. Nebo snad ano?"
"Nemusíte se hned čertit. Určitě nebude problém to zjistit. Jestli se nemůže přemisťovat, tak nejspíš právě tam vylezla ze svého hrobu. A ne, opravdu nevím, kde to je," přiznal Harry otráveně.
"Nezeptal jste se McGonagallové?" odtušil Snape. Harry zavrtěl hlavou a raději se podíval do trouby, jak je na tom hovězí.
Tenkrát, po válce, ho nezajímalo, co se stalo s mrtvými Smrtijedy. Byl rád, že je po všem. A položit tuhle banální otázku ředitelce, bylo to poslední, na co při návštěvě myslel. Možná využije jejího malého dárku dřív, než předpokládal.
Než stihl Snape reagovat na jeho hloupost nějakou svou typickou jízlivou poznámkou, Harry vytáhl z váčku malou stříbrnou píšťalku a odporoučel se ven, před stan. Za pár minut byl zpátky, s malou hnědou sovou, poklidně sedící na jeho zvednutém předloktí.
"Mohl byste ji podržet? Díky!" Harry posadil ptáka na Snapeovu paži, muž se samozřejmě polekal, ale na protesty už bylo pozdě, protože mladík mezitím došel do ložnice k nočnímu stolku, odkud vytáhl list pergamenu a brk. V rychlosti napsal velmi krátkou zprávu, ve které záměrně vynechal jména. I když se zeptal dost obecně, věděl, že ředitelka jeho otázku pochopí. Pergamen pak přivázal sově na nohu a šel ji ven vypustit. Po návratu do kuchyně opět zkontroloval maso a rozklepl na pánev dvě vejce. Snape stále otálel u linky a ani trochu mu nevadilo, že Harrymu překáží. Poklidně si popíjel svou whisky a tvářil se nezúčastněně.
"Když budeme vědět, kde jsem ji viděl, co dál?" zajímal se Harry.
"Nic," odvětil Snape suše. "Nemůžete se tam přemístit znovu, namířit na ni svou hůlku a říct, co se vám právě teď honí v hlavě," dodal pobaveně. Ačkoliv se tak netvářil.
"Jestli někdo vysloví Avadu, tak vy!" rozhodl Harry nekompromisně. Ovšem… pokud by měl jít do důsledku, to on si půjde sednout do Azkabanu za provozování černé magie, takže jedna nepromíjitelná už mu asi nemůže uškodit.
"Jakože s tím mám víc praxe?" přivřel Snape oči. Harry to takhle samozřejmě nemyslel. Jenže neměl ani potřebu to druhému muži vysvětlovat, nebo dokonce vyvracet.
"Možná," pokrčil ledabyle rameny. Poté se zaměřil zpátky na jejich pozdní oběd. Volská oka už byla skoro hotová. Na stejnou pánev měl pak v úmyslu hodit i brambory. "Teď mě nechte dodělat oběd, mám už docela hlad," zavrčel na Snapea a celkem netaktně ho vystrkal z kuchyňského koutu. Aby se neřeklo, vrazil mu ještě do ruky láhev s alkoholem.
Tváří v tvář se setkali až v obývacím pokoji, kde zasedli k jídlu u malého konferenčnímu stolku. Stan neměl něco jako jídelnu, takže museli stolovat úsporně.
Harry po celou dobu oběda usilovně přemýšlel, jak začít nový rozhovor. Mohli se bavit o Bellatrix, ale dokud neměli od McGonagallové potřebné zprávy, nebylo možné se pohnout z místa. Pak ho ovšem napadlo ještě jedno jméno, jehož majitel by jim mohl slušně zavařit, kdyby se dozvěděl, kde jsou.
"Měl jsem strach, aby Malfoy nešel po Ginny, ale ředitelka nic neříkala, tak…"
"Neudělá nic, co by ho ohrozilo, musí se chovat slušně," opáčil Snape. Harrymu hned blesklo hlavou jediné slovo. Noviny. Snape si musel díky Dennímu věštci domyslet, že celá Malfoyovic rodina se drží stranou.
"Asi máte pravdu," přitakal. Snape přestal jíst a odložil vidličku na kraj talíře.
"Jste nějak pokorný, Pottere. Nehádáte se…"
"A k čemu by to bylo? Myslíte si, že mě baví, poslouchat neustále vaše narážky?" odsekl Harry. "Ovšem, když to tak vezmu kolem a kolem, kolikrát jsem ani nemusel nic říct a stejně jste se do mě pustil," zkonstatoval holý fakt.
"Nesoudím lidi podle toho, co říkají, ale podle jejich činů, Pottere. Vy jste si o to vyloženě říkal. A stále to trvá," sykl Snape.
"No tak jsem impulsivní. To je toho. A chci všechno za každou cenu vyřešit co nejdřív. Nemám dar vaší chladné prozíravosti…"
"To opravdu nemáte," utrousil starší muž laxně. "A mimo jiné velmi rád porušujete pravidla, zkuste to popřít," vyzval Harryho. Mladík ho probodl vyčítavým pohledem.
"Cokoliv, co vám přišlo jako arogance, byl pokus o vyřešení dané situace. Jestli jste si myslel, že jsem se toulal po chodbách po večerce záměrně, abych vás naštval, tak… Zkrátka to byl můj způsob, jak řešit problémy, které se vyskytly, nic jiného. A než mi povíte, že jsem se měl na někoho obrátit, třeba i na vás, musím vám připomenout, že jste byl do jisté doby podezřelým číslo jedna," upřesnil Harry. Snape ho nechal domluvit, Harry samozřejmě čekal, že se kvůli té zatracené minulosti, která už stejně neměla žádnou cenu, zase pohádají, ale lektvarista zůstal zticha. Ještě pár vteřin si ho prohlížel, než vzal mezi prsty vidličku a vrátil se k jídlu. Po obědě, zatímco Harry uklízel kuchyni a myl nádobí, začal opět číst Denního věštce. Tichá domácnost jim vydržela do večera.
"Zítra se pokusím sehnat nějaké knihy," navrhl Harry při přípravě čaje. Opravdu si připadal jako hospodyňka. Vařil, uklízel, staral se o Snapeovo pohodlí…
"Nenamáhejte se. Tenhle brak sice není žádné terno, ale aspoň si díky němu dokážu udělat obrázek, co se dělo po mé smrti," odmítl Snape. Harry donesl jeho hrnek s čajem na stůl a zamračil se.
"Řekl bych vám to sám, kdybyste projevil zájem."
"To věřím," utrousil starší muž suše.
"Jistě…" pokrčil Harry rameny. "Hlavní problém je v tom, že vy se mnou vůbec komunikovat nechcete, nebo snad poslouchat můj hlas," zabručel mladík uraženě. Snape k němu zvedl otrávený pohled, jež na malý okamžik sklouzl na volné místo vedle něj na gauči.
"Prosím. Jestli se potřebujete vypovídat, jsem jedno ucho," ušklíbl se. Harry ten náznak pochopil hned, ale v první chvíli moc nevěřil tomu, že mu ono místo bylo nabídnuto. Z těch kousavých slov už si pochopitelně nic nedělal, činy byly ale něco jiného.
Pomalu postavil svůj hrnek s čajem vedle druhého a rozpačitě si skousl ret. Napadlo ho, že by se pro jistotu zeptal, jestli to opravdu pochopil správně, ale nakonec to vzdal a svalil se na pohovku. Byla přece jeho, no ne? Když na to přišlo, mohl z ní Snapea klidně vyhodit. Nebo i rovnou z celého stanu.
"Nepotřebuju se vypovídat. Chci si jen odpočinout," přiznal lehce a nechal upadnout hlavu na opěradlo společně se zavřenýma očima. Šustění papíru vedle nasvědčovalo, že se Snape vrátil ke čtení novin. Harry si po chvíli pod sebe složil nohy a uvelebil se na pohovce víc.
"Učil jsem se lektvary, abyste věděl," promluvil po nekonečné době ticha. Naštěstí to nebylo takové to napjaté ticho, které by se snažil za každou cenu prolomit něčím zajímavým. Vlastně bylo celkem příjemné takhle lelkovat vedle muže, který míval běžně na rtech nepříjemné narážky na jeho osobu. Tedy bylo to příjemné, protože Snape za celou dobu neřekl nic pichlavého.
"Vskutku," podotkl druhý muž bez zájmu a obrátil list. Harry se nad tím výrazem pousmál. Jak často ho v Bradavicích slýchával…
"Nikdy nebudu tak dobrý jako vy, to asi nikdo, ale pochopil jsem, co vás na lektvarech vždycky tak fascinovalo," přiznal. Šustění ustalo, mladík měl nutkání otevřít oči, jenže se mu na druhou stranu nechtělo. Když je měl zavřené, mohl si Snapea představovat podle svého. Třeba jak se nad jeho slovy mírně usmívá, třeba i pochybovačně, to už bylo koneckonců jedno. Hlavně, že mu tyto představy nikdo nemohl vzít. "Vždycky jste byl posedlý disciplínou a lektvary ji vyžadují. Přesné postupy, žádné chyby a omyly. Preciznost. Proto nikdy nebudu skvělý lektvarista, ale vlastně mi to ani nevadí. Myslím, že jsem to jenom potřeboval pořádně pochopit," pokračoval Harry zasněně. Nevšímal si ticha vedle sebe, pořád mu vyhovovalo. Na tohle Snape stejně nemohl nic říct, když to byla pravda. "Myslím, že jsem něco tušil už kdysi, jak se mi dostala do rukou vaše kniha, ale to jsem měl na starosti jiné věci…"
"Kde je teď?" zeptal se Snape nepřirozeně tichým hlasem. Harry zamžikal a líně na lektvaristu otočil tvář.
"Ještě nedávno byla v komnatě nejvyšší potřeby. Třeba změníte názor na Ginny, když vám řeknu, že to byla ona, kdo mě přemluvil, abych ji tam schoval. Aby mě už nemohla pokoušet."
"Neměním názory, Pottere. Ani vy byste neměl," zamračil se starší muž. Harry se posunul kousek výš, oči stále ponořené do černých tůní. Pomalu ani nemrkl.
"Někdy ale nemáte jinou možnost, někdy to totiž nejde ovlivnit vůlí," vydechl dotčeně. Snape mlaskl a odvrátil pohled. Očividně mu bylo nepříjemné, že na něj Harry zírá. Problém byl v tom, že to Harryho ještě víc dopálilo. Snape něco nakousl, takže by o tom měli asi mluvit a ne to utnout v polovině, ne-li na začátku.
"Proč o tom nemluvíme? Oba jsme tu kvůli tomu. Právě v tuhle chvíli, v tomhle stanu, na tomhle zapomenutém místě…"
"Mluvit o čem? O vašich utkvělých představách?" vyhrkl Snape posměšně. Harry ten tón ignoroval.
"Ano. Tedy ne, nejsou to utkvělé představy, ale přesně o tom bychom měli mluvit. Kdybych nevrátil do života i Bellatrix… Chci říct, měl jsem pádný důvod provést to s vámi. A když jste si tak jistý, že mě znáte, musel jste s tím přece počítat. Nebo s nějakou jinou hloupostí, kterou bych mohl provést."
"Hloupost. Na tom se rozhodně shodneme," přitakal Snape důrazně. Harry si povzdechl. Ano, věděl o sobě, že není žádný génius, ano, spoustu věcí dělal bez rozmyslu a bez zájmu o následky, ale ne, tuhle poslední věc, tuhle záležitost se Snapem neměl v úmyslu vzít zpátky. Ani náhodou. Ačkoliv to byla asi největší hloupost ze všech.
"Máme čas. Dokud se vám nevrátí veškerá magická síla, můžeme to rozebírat, řešit, nebo…" Snape se po něm prudce otočil s poměrně dost vytřeštěnýma očima.
"Ani to nevyslovujte, Pottere. Byla to chyba, rozumíte? A nemůžu uvěřit, že jsem vás ještě neodradil. Merline… a přestaňte se na mě tak dívat!"
"Jak se na vás dívám?" přivřel Harry oči. Druhý muž vstal a udělal od pohovky ostražitý krok vzad. K Harryho smůle ale nevypadal vyděšeně. To spíš naštvaně.
Snape a vyděšený? To dřív budou z nebe padat akromantule.
Mladík se vyšvihl na nohy stejně hbitě a přistoupil ke staršímu muži blíž. Ten opět couvl. Poté, co se totéž událo ještě třikrát, Harry svěsil poraženě ramena a obrátil se ke koupelně.
"Jdu se umýt první," oznámil a v mžiku byl pryč.
Sám sobě nic nenalhával, doufal, že za ním Snape přijde, ale profesorův odmítavý postoj tomu neodpovídal. Příštích deset minut strávil v koupelně sám. Když pochopil, že se nic nestane, vrátil se do obýváku, zabalený v županu a kecl si znovu na pohovku. Snape ho bez řečí v koupelně vystřídal.
Tohle bylo nanic. Jak spolu měli vycházet, když před sebou skrývali pravdu? Přitom tak zřejmou, až to bilo do očí? Harry by to přece nenechal zajít tak daleko, kdyby si nebyl jistý tím, co ve Snapeových vzpomínkách viděl. Znovu si sám pro sebe zopakoval, že nečeká žádné sladkobolné výlevy, mezi muži mu to dokonce přišlo trapné, ale tohle Snapeovo lhaní jemu přímo do očí… prý utkvělá představa.
Nic takového to nebylo. Kdyby se mohl Harry vrátit domů a posbírat všechny nastřádané vzpomínky a také přinést myslánku, ukázal by Snapeovi, co všechno viděl. A pak už by se ten starý morous nemohl vykrucovat. Oh… ale co takhle mu to připomenout něčím jiným?
Harry se přistihl, jak hypnotizuje dveře do koupelny. V okamžiku, kdy ho ta vzpomínka zasáhla, musel vynaložit hodně úsilí, aby se nezvedl a nevtrhl za starším mužem do sprchy. Až se mu z toho roztřásly všechny končetiny, jak byl najednou nedočkavý. Než uběhlo dalších patnáct minut, které profesor strávil v koupelně, stihl si okousat nehty na palcích, dopít svůj čaj, málem se jím udusit a přehrát si onu vzpomínku v praxi, jež mu nabídla jeho fantazie asi tisíckrát. A nebylo žádným překvapením, už ani pro něj, že se během chvilky vzrušil.
Snape se vrátil také v županu. Některé věci ve stanu fungovaly podobně jako komnata nejvyšší potřeby. Plátěný příbytek například poznal, že je používán dvěma muži. Kdyby tu teď byla s Harrym Ginny, našla by v koupelně župan své velikosti. Snape ho dnes použil poprvé. Vždy vycházel z koupelny ve svém hábitu. Harry se tomu neodvažoval přisuzovat nějaký větší význam, možná se lektvarista prostě jenom konečně uvolnil.
Snape zabral na pohovce své místo a natáhl se pro čaj. Tentokrát bylo ticho mezi nimi přímo mučivé, alespoň pro Harryho ano. Nevěděl, jak začít.
"Ani jsem se vás nezeptal, jak se cítíte. Tedy kromě toho, že postrádáte svou magii," nadhodil spíše řečnickou otázku. Muž pouze pozvedl obočí. Na tazatele se nepodíval.
"Skrývám se se zlatým chlapcem, který přešel na temnou stranu, jde po mně oživlá Smrtijedka, všichni si myslí, že jsem mrtvý, i když nejsem a cítím, že je na mě vyvíjen sexuální tlak. Jinak všechno v pořádku, děkuji za optání, Pottere," poznamenal kousavě.
Harry pozvedl obočí. Ta temná strana ho pobavila. Nemělo by to tak být, ale nemohl si pomoci, vážně to bylo spíš k smíchu. Když šel tehdy do Zapovězeného lesa na jistou smrt, uvědomil si, že jeho život nikdy nebude v pohodě, jako u jiných lidí. Ten den mu došlo, jak obrovské má štěstí, že se dožil svých sedmnáctin. Tak proč by si měl nyní něco dělat z toho, že mu byla přiřknuta temná strana? Opravdu moc vtipné, Snape!
Také si uvědomil, že na sbírání odvahy už vyplýtval příliš mnoho času. Byl přece mužem činu, ne zbytečných plánů a myšlenek. Proto se zvedl z gauče a postavil se přímo proti Snapeovi. Jeho vzrušený úd nadzvedával župan dostatečně okatě, aby mohl mít lektvarista nějaké pochybnosti. A navíc se Harry snažil, aby byl co nejvíce v jeho zorném poli.
Snape se na tom místě zdržel netečným pohledem sotva zlomek vteřiny. Jeho oči pak velmi pozvolna stoupaly po Harryho těle vzhůru, dokud se nesetkaly se zastřeným smaragdovým pohledem.
"Zrovna jsem si vybavil jednu vaši vzpomínku, profesore," ušklíbl se mladík. Svaly ve Snapeově tváři se téměř neznatelně napnuly.
"Dobře, Pottere, pobavte mne svým výkladem. Jsem si jistý, že bude úplně jiný, než ten můj," rýpl si. Harry pochopil, že se ho lektvarista snaží odradit, už o tom mluvil i předtím, ale na to, aby couvl, byl až moc vzrušený a odhodlaný. S pečlivě hranou lenivostí rozvázal pásek županu a nechal plášť sklouznout z ramen.
"Asi to nebude úplně stejné, jak jste říkal, ale záměr je, myslím, pochopený správně."
Snape se přerývavě nadechl. Harry si toho všiml, ale aby uvěřil tomu, že jeho nahota druhého muže vyvedla z míry, asi by ho nesměl znát tak moc. Nechal ho na sebe dívat jen nezbytně dlouhou dobu, uběhlo sotva pár vteřin, poté si klekl na pohovku a opřel se lokty o opěradlo. Lehce vystrčil zadek.
"Pottere, ihned se obleč!" zavrčel lektvarista. Tentokrát se zachvěl Harry. Ne oblečte, ale obleč. Tykal mu. Musel ho svým chováním vyvést z míry.
"Ještě ne, pane. Pro lepší efekt bude příhodnější, když zůstanu takhle…"
"Co to má společného s mými vzpomínkami?" zaskřípal Snape zuby. Samozřejmě už neseděl, ale stál. Opět v bezpečné vzdálenosti od Harryho. Ovšem, to jen dokazovalo, že s mladíkovou nahotou není smířený. Ať už byl důvod jakýkoliv.
"Dobře, nebudu vás napínat, už je to dlouho, co jste o tom mluvil. Myslím, že jste říkal něco v tom smyslu, že byste mě nejradši ohnul přes koleno a… Mám dojem, že jste se před vaší matkou nechtěl moc obnažovat ve svých představách, ale domyslet si to, pro mě nebyl problém. Jen mi musíte prominout, že si nelehnu přes vaše koleno, připadá mi to nepraktický…"
"Zmlkni!" zahřměl lektvarista. Hned na to popadl Harryho za paži a vytáhl ho do stoje. "Co si myslíš, že tohle je? Líbánky?"
"Mudlové tomu říkají BDSM," odvětil Harry klidně. Navenek tak opravdu působil, ale uvnitř se třásl jak ratlík. Samozřejmě se mu nelíbilo, že je opět nahý, zatímco Snape oblečený, jako minule, ale jeho nahota si určovala vlastní pravidla. A tělu jako takovému se to velmi líbilo, i navzdory okolnostem. "Chcete popřít, že jste to řekl? Možná, kdybyste to dořekl, působilo by to výchovně, jakože mě chcete potrestat za nějakou další lumpárnu, ale tak to nebylo, že ne? Nedokončil jste to právě proto, že vám došlo, jak by to ve vašem podání vyznělo a právě tím jste se usvědčil!" Harry zapíchl do středu Snapeovy hrudi ukazováček a provokativně jím zakroutil, jako kdyby ho chtěl provrtat hlouběji. "Tak to udělejte, jestli z toho budete mít lepší pocit. Copak jste to ještě nepochopil? Já těmi vzpomínkami žiju. Můžete se přetvařovat, jak chcete, lhát mi do očí… Vím, že to chcete udělat, že mi toužíte seřezat zadek. Oh, kruci…" Harry zavrávoral a dopadl na Snapea, jehož stisk už dávno polevil.
Muž mu dal automaticky ruce kolem ramen, možná si ani neuvědomil, že to udělal, probrala ho až horkost, která se vsákla do jeho županu v blízkosti levého třísla. Harry se v jeho objetí cukal, trhal celým tělem, záškuby velmi rychle ustaly a zbyl po nich jen mladíkův mělký dech. Teprve pak se odvážil zvednout hlavu a podívat se do Snapeovy tváře. "Omlouvám se… já… to…" Do háje, to byl samovolný orgasmus, nebo co? Udělal se jen díky představám a slovům?
Harry se vymanil z neochotného Snapeova objetí, tváře mu hořely studem. Když pohlédl dolů, jeho penis už byl napůl povadlý. A vlhké skvrny na tmavě šedém profesorově županu mluvily za vše.
"Tohle nejsou líbánky, Pottere. Skrýváme se, jde nám o život!" vykřičel mu Snape do obličeje.
"Jo, už to chápu, to stačí!" odsekl Harry dotčeně, stále se mu chvěl hlas, tak moc se styděl. Ten chlap v sobě vážně neměl ani kapku soucitu. Když kolem něj procházel do koupelny, docela surově ho odstrčil. Jestli ve svém životě potkal někoho ještě více bezohledného, tak už si na to nepamatoval. Zlatý Voldemort.
Harry stihl udělat tři kroky. Tři dlouhé kroky, které doplnil o několik nadávek, zabručených pod fousy. Všechny do jedné byly adresovány nepřekvapivě Snapeovi, avšak zhruba v polovině slova kazišuk ho zachytil pevný stisk dlaně na zápěstí, který zatáhl tak mocně, že se Harry při potácení vzad málem posadil na zadek. Možná by to bylo ale lepší, než následující plácnutí, jež ho přikovalo k tělu druhého muže jako podkova ke koňskému kopytu.
"Au," vyjekl. Citoslovce bolesti však zaniklo v dravém polibku a přidané provokativní poznámce.
"Crucio by bylo lepší, Pottere?" probodl ho profesor výsměšným pohledem. Jenže Harry poznal, že se za tím pohledem skrývá ještě něco dalšího. To co mělo šanci Snapeův výsměch potlačit. A co bylo uvnitř skryto jen díky pečlivě vytrénované mužově sebekontrole.
"Neříkejte mi Pottere, když mě plácáte po zadku a pak líbáte. Je to jako kdybyste mě najednou polil horkou vodou z jedné strany a studenou z druhé," zavrčel mladík. Vážně si připadal směšně. Lektvarista ho k sobě tiskl, předtím ho políbil, ale tvářil se, že to vlastně vůbec nechce. Že to snad ani není jeho starost. Zatracený ignorant.
"Třeba se konečně proberete," zatřásl s ním starší muž.
"Ale já jsem probraný," zaprotestoval Harry. Mimoděk mu ve stejnou chvíli ujel pohled k vlastnímu klínu. "Vlastně víc než to," zhrozil se. Snape se podíval také, byl to úkon, který nemohl dopředu naplánovat, proto postrádal veškerý profesorův ledový klid.
"Myslíte, že tohle se stane každému? Že je po puse okamžitě připravený k akci? Dokážete si představit, jak by to vypadalo? Všichni by jenom šuka…"
"Začínám mít pocit, že vy byste mezi ty všechny rád patřil," rýpl si Snape. Harrymu se vážně moc líbilo v zajetí profesorových dlouhých paží, vážně by tam chtěl zůstat mnohem déle, ale tohle povídání místo činů, ho unavovalo. Jestli to má být předehra a teprve po náročném slovním souboji bude Snape schopný přejít také k nějaké akci, asi ho takový sled událostí brzy přestane bavit.
"Víte co? Tak až se rozhodnete, co vlastně chcete a vězte, že se vám za to nehodlám posmívat, jsem si totiž jistý, že přesně takové o mně máte mínění, pak bychom se k tomu mohli vrátit." Harry pokrčil rameny, odstrčil se od Snapea vší silou a otočil se k němu zády. Stále cítil, jak mu jedna půlka zadku žhne, musela být asi pěkně červená, plácnutí to bylo úctyhodné, však Snape nebyl žádné tintítko. Udělal odhodlaně asi dva kroky, ovšem pak ho cosi sevřelo kolem pasu a nebyly to Snapeovy ruce, přestože se opětovně mačkal k jeho tělu. Bez vlastního přičinění se otočil kolem své osy tak ostře, až se mu zamotala hlava. Oči vykulené, na rtech připravenou otázku, jež šla z jeho úst jen velmi obtížně, vzhledem k tomu, co znamenala.
"Přitáhl jste si mě! Jak jste to udělal?" zachrčel. Druhý muž na něj hleděl se stejnými otazníky v očích. Za normálních okolností to bylo nemožné, protože lektvarista se nikdy nenechal vykolejit. Aby toho nebylo málo, venku zahoukala velmi blízko stanu sova. Harry popadl svůj župan a spěšně se do něj oblékl, když utíkal k východu.
"Bellatrix!" vyštěkl. Víc nebylo třeba říkat. Snapeovi se právě vrátila jeho magická síla, proto si ho přitáhl k sobě; udělal to pouhou myšlenkou. A pokud on dokázal tohle, pak se mohla Bellatrix Lestrangeová konečně přemístit. Harry jen doufal, že si vzkaz od McGonagallové přečte dřív, než si to ta potrhlá, proradná čarodějnice uvědomí.
