Světla a stíny 14.

Jak už jsem napsala u minulého příspěvku, opět se potýkám s nějakými problémy, což má za následek nedostatek času na psaní. Někdy si říkám, jestli bych se na to neměla radši vykašlat. Přiznám se, že mi není moc příjemné, ještě si dělat starosti s tím, jestli dodám další díl včas. Na druhou stranu už jste mne mnohokrát přesvědčili o tom, že chápete, když nejde všechno podle plánu a za to jsem vám opravdu moc vděčná. Takže další díl s menším zpožděním a příští... no, uvidíme, snad ho stihnu v termínu. A moc děkuju i za vaše komentáře!!

---

Další noc přemýšlení a další den dlouhého vydatného spánku. Tommy nebyl spokojený s vývojem událostí, ačkoliv mu hodinu po hodině začínalo připadat, že je vlastně všechno v pořádku. Pocítil nepříjemné bodnutí, když si uvědomil, že to jeho nová upíří osobnost se dere na povrch. To ona všechno mění a ovládá jeho starou mysl. Dobrá, možná ho mohla uklidnit, že takhle už se bude cítit pořád a že to k němu prostě patří, ale vztek na stvořitele, v tomto případě Adama, zůstával neměnný.

Tommy rád pracoval. Nejprve ve vesnici a pak i na hradě lorda Lamberta. Nesnášel zahálku, byl svými rodiči veden k tomu, že musí pracovat, že nic není zadarmo, proto ho jeho nový život ubíjel i v tomto směru. Knihy ho najednou přestaly zajímat. O nějakých hrách, viz. kostky nemohla být ani řeč. Tohle všechno byly panské kratochvíle a on nebyl pán, nebyl lord… byl jen obyčejný venkovský kluk. Uvězněný v cizím hradě, s novou rodinou, zvykající si příliš tvrdě na život, po kterém netoužil.

Nemohl nic dělat. A ta nuda ho ubíjela.

Následující večer se šel projít hned po probuzení po hradě. Když vstal, nejprve ho napadlo, že by se mohl umýt, ale nepřipadal si nijak špinavý. Že by to byla další z výhod upířího života? Nemuset se mýt? Asi to bylo přirozené, jak Adam říkal, upíři nemají žádné tělesné tekutiny, tudíž se ani nepotí. Tommy se opravdu důkladně prohlédl, ale nezjistil na sobě žádné známky běžného lidského znečištění. Na jednu stranu mu to svým způsobem zvedlo náladu, jenže také ho to o dost víc vzdalovalo od jeho lidství. Bohužel si nebyl jistý, jestli v sobě ještě nějaké má.

Nechvátal, když si prohlížel jednotlivá křídla tichého hradu. Za celou dobu nepotkal ani hradního pána, ani jeho družku. Uvědomil si, že má trochu hlad, ale nebylo to tak hrozné jako včera. O to víc by se měl obávat dalšího večera, pomyslel si trpce. Představy o tom, jak se snaží napít z lidského těla, ho děsily. Neměl žádný problém zaútočit v lese na zvíře, ale člověk… to bylo něco jiného. Dokázal by to? Opravdu by se vrhl na Jamese ten první večer? Tommy si nebyl schopný vzpomenout, co ho zadrželo. Možná to byl právě Adam. Tedy spíš jeho přítomnost. Anebo ještě zbytky soudnosti.

Tommy ukončil svou procházku v hlavním sále. Bylo zde chladno, protože v krbu nehořel oheň. Nebyl nikdo, kdo by ho obnovil, když Adam poslal Jamese pryč, takže se mladík rozhodl, že to udělá sám. Stejně neměl co na práci. Naházel do krbu posledních několik polen a s pomocí škrtadla pod malou hranicí zapálil změť vyschlých třísek. Oheň nehřál tolik, jak byl zvyklý. Dokonce ho v jednu chvíli napadlo, že kdyby do něj strčil ruku, možná by ani nic necítil. A ještě víc si byl jistý tím, že by se nepopálil. Anebo popálil, ale hned by se jeho zranění zahojilo.

Tommy si klekl na podlahu a natáhl obě ruce před sebe, dlaněmi dolů. Konečky prstů zastavil jen kousek od nejbližších plamenů. Nějaké teplo k němu doléhalo, ale ne takové, jaké by v takové blízkosti mělo být. Vlastně už v tuto chvíli by ho to mělo pálit. S tichým zavrčením dosedl na paty a přemlouval sám sebe, aby nebyl tak frustrovaný. Opravdu nemělo smysl brečet nad rozlitým mlékem. Jeho stav byl konečný. Pokud se z něj chtěl dostat, musel by zemřít. Nějakou šílenou upíří smrtí.

Mladík koukal do ohně ještě několik dlouhých minut, než se zvedl a zamířil ke dveřím, vedoucím na zápraží. Rozhodl se, že dojde pro dřevo. Na podpal použil posledních pět polen, které přinesl naposledy James.

Tommy se zastavil na vrcholku schodiště a se zaujetím chvíli shlížel na tiché potemnělé nádvoří. Měsíc nebyl úplný, ale jeho očím to nevadilo. Viděl velmi dobře, skoro jako ve dne. Proto si velmi brzy všiml postavy, která se opatrně kradla kolem zdi u hlavní brány. Trochu přivřel víčka, osoba na sobě měla šaty, šlo tedy o ženu. Ale jistě ne o lady Hanu, ta neměla zapotřebí plížit se do vlastního hradu. A pokud by byla na lovu, jistě by jej absolvovala na svém koni.

Tommy se přikrčil a natiskl ke kamenné zdi. Postupoval po schodech velice obezřetně, jen aby tajemného návštěvníka nevylekal, ale neustále ho měl na mušce. Žena se též pohybovala u zdi, víceméně ji používala jako takové zábradlí, což Tomymu napovědělo, že se nejedná o upírku, která by jistě nepotřebovala takové jištění, protože by i ve tmě skvěle viděla. Kdo to mohl být? Možná nějaká tulačka, napadlo mladíka.

Při té myšlence se v Tommyho mrtvých žilách rozproudila mrtvá krev. Musel se zastavit, jak se mu pod tím návalem nových emocí zamotala hlava. Přesto, že šlo jen o imaginární jev.

Tulačka.

Člověk.

Krev.

Jestli to byla nějaká jeho nová přirozenost, či co, netušil, ale nemohl se ubránit přílivu dalších zjištění a představ, jež zcela jasně pramenily z toho, kým nyní byl. Pokud šlo o tulačku, nikdo ji nebude postrádat. Pokud si vezme jen trochu její krve, nemuselo by ji to nutně zabít.

Tommy se zamračil sám nad sebou. Obhajoval své zvrhlé já, jako kdyby to bylo něco normálního. Pro něj. Pro každého upíra. Takže vlastně vůbec nic neobhajoval. Jen ubezpečoval sám sebe, že nadmíra sebekontroly není na místě.

Kratičký záchvěv paniky odezněl stejně rychle jako přišel. Došlo mu v té chvíli, že se s něčím takovým bude setkávat stále méně a méně, až to nakonec odezní úplně. A opět měl pocit, že to ví velmi jistě. Že to k němu zkrátka patří a navždy patřit bude.

Mladý upír postoupil opět o několik schodů níže a zaposlouchal se do zrychleného dechu návštěvnice. Uvědomil si, že by jej tak zřetelně neslyšel, kdyby neměl zesílené smysly. O tři schody později už dokázal rozeznat i tep. Krev ženy v pravidelných intervalech bušila do stěny tepny na krku; znělo to jako údery kladiva do kovadliny. Buch, buch, buch…

Tommy zatajil dech. Udělal další krok vpřed a přesně v ten okamžik se k jeho nosu donesla ta nejkrásnější vůně, jakou kdy cítil. Vůně života. Jeho života.

Zastavil se a zavřel oči, aby si ten čarovný pach vychutnal. Trochu mu to připomínalo Jamese, ale tohle bylo mnohonásobně silnější. Tak nádherné a energické. Opojné a zároveň nervy drásající. Za každou cenu si k tomu musel přičichnout ještě víc. A ochutnat to. Nepřipadalo v úvahu, aby se teď vrátil do hradu; aby se té vůně vzdal.

Jeho mozek zahalila černá mlha. Odrazil se od zdi a jediným skokem překonal zbývající část schodiště. Dopadl na zem vedle ženy tak lehce jako kočka a bez zaváhání ji k sobě přimáčkl zády, paži pevně omotanou kolem její vzdouvající se hrudi.

"Ne!" vykřikla. Ten hlas. Vůně jejích vlasů. Jemný heřmánkový odér.

"Ashley?!"

Tmavou neprostupnou mlhu nahradilo nevěřícné prázdno. Mladík od sebe ženu prudce odstrčil a pro jistotu ještě udělal další tři kroky vzad. Pryč od té vůně. Musel být co nejdál.

"Tommy. U všech hromů, co to děláš?" Muž mohl i ve tmě vidět rozhořčený dívčin obličej. Byla vyděšená, adrenalin klokotal v jejích žilách a narážel do stěn jako rozbouřená řeka do kamenů v peřejích.

Co nejdál od ní. Co nejdál od toho pokušení.

"Nevěděl jsem, že jsi to ty!" obořil se na ni. Krucinál, málem už se jí zakousl do krku, špičáky byly v pohotovosti, až nyní si to uvědomil, protože o ně zavadil jazykem. Ne, na tohle si nikdy doopravdy nezvykne. "Proč se sem plížíš takhle v noci?" zvýšil nepatrně hlas. Dívka si dala ruce v bok. Tento bojovný postoj už Tommy znal. Ashley nebyla žádná chudinka, dokázala se ozvat, když se jí něco nelíbilo.

"Protože mám přes den moc práce. A otec mne hlídá, vždyť ho znáš," zamračila se dívka. Tommymu se bez námahy vybavila přísná tvář dívčina otce. Byl hodně přísný a miloval svou dceru nade vše. Tommy se při těch vzpomínkách musel pousmát, alespoň vnitřně. Ashleyin otec mu jako jedinému dovolil s jeho dcerou přátelit se. Žádný jiný mladík ve vesnici takové privilegium nedostal. Že by i tento muž poznal, kdo Tommyho zajímá víc? A že ženy to asi nebudou? Že by mohl být tak liberální ve svých názorech? Možná bylo více takových lidí, ale tak jako tak to museli tajit. Bylo protizákonné takto smýšlet o stejném pohlaví.

Přesto se mladík nedokázal ubránit vůni, která se k němu neustále vkrádala a útočila na jeho smysly. Nikdy na svou přítelkyni takhle nekoukal, nikdy by ho ani ve snu nenapadlo, že…

Ale teď si to dokázal představit. A víc než to. Chtěl to zrealizovat.

"Ashley. Měla bys odejít, je dost pozdě…"

"Nevím, kdy se sem zase dostanu, Tommy. Jen jsem tě potřebovala vidět. Ujistit se, že jsi v pořádku. Od tvého odchodu do lesa jsme se neviděli, hrozně mi chybíš," přiznala dívka. Při tom udělala k mladíkovi nejistý krůček a zvedla ruku. Tommy poznal to nevinné gesto, chtěla se dotknout jeho tváře, ale… to nemohla. Dopadlo by to katastrofálně. Proto se od ní znovu vzdálil a v mysli se snažil vytvořit nějakou výmluvu, která by ji od toho odmítavého postoje v myšlenkách odpoutala.

"Taky mi chybíš, ale i já mám moc práce. Kdybych věděl, že přijdeš, tak…"

"Tommy? Ty máš na sobě panské šaty?" vydechla žena nevěřícně. No jistě, musela už se ve tmě rozkoukat. Mladík nepochyboval, že dokázala rozeznat jeho světlé vlasy a tvář, ale oblečení bylo tmavé, na to potřebovala strávit ve tmě víc času.

Co jí měl říct? Kdyby věděl, že přijde, vzal by si nějaké prostší oblečení, třeba Jamesovo, protože to jeho bylo zničeno těsně před tím, než ho Adam přeměnil.

"Eh… no, pán má rád upravené sluhy. A zase to není nic extra," vymlouval se. Dívka mlčela, evidentně si ho pokoušela pořádně prohlédnout. Pak se najednou otočila ke schodišti a rázně se vydala po schodech vzhůru.

"Co to děláš?" zhrozil se blondýn.

"Mohl bys mi to tu ukázat. Panstvo už určitě spí. Nikdy jsem tu nebyla, ale hrozně bych chtěla vidět, jak to vypadá uvnitř takového hradu," vysvětlovala mu dychtivě za chůze. Mladík běžel za ní, podařilo se mu ji předhonit, takže teď postupoval po schodech pozpátku.

Musela se zbláznit. Chtěla vidět upíří doupě? Ne, Ashley nevěděla, že jsou jeho páni upíři, nevěděla to ani o něm, ale ani v takovém případě to pro ni nebylo bezpečnější. Adam a Hana jistě nespali. Sice je dnes večer zatím nikde nepotkal, ale to se mohlo velmi brzy změnit. Jestli ucítí její vůni, Bože dej mi víc síly, bude s jeho přítelkyní ámen.

"Ash, to opravdu nejde. Nemyslím si, že už panstvo spí. Lord i lady rádi ponocují a pán mi dovolil návštěvy jen v neděli…"

"Dnes je neděle," přerušila ho žena rázně. Také se zastavila a dala si ruce v bok. "Nevíš, jaký je den?"

Oh, vskutku nevěděl. Tahle banalita ho jaksi přestala před nějakým časem zajímat.

"No dobře, je neděle. Jen jsem si to neuvědomil."

"Tví rodiče říkali, že v neděli máš volno. To jsi tedy pracoval i dnes? Není to od lorda Lamberta trochu podlé?" Kruci, Ashley byla příliš mazaná a příliš všímavá, alespoň co se jeho týkalo. Tedy myslel si to.

"Občas pracuji i v neděli, ale pak mám zase volno jiný den, jako náhradu," vydoloval ze sebe nepříliš přesvědčivě.

"Je mi chladno, Tommy. Jen se trochu ohřeju a zase půjdu. Nechci ti způsobovat problémy," slíbila žena a znovu se dala do pohybu. Tommy už neměl sílu ji zadržet. Postupoval po schodech za ní, lačně vdechujíc její živočišnou vůni s heřmánkovým extraktem a čím víc se blížili k hlavní síni, tím víc se jeho představivost opírala o přirozené upíří potřeby. Trpce vzpomínal, jak ho to přitahovalo k Jamesovi, ale to nebylo nic ve srovnání s tímhle. A vůbec nezáleželo na tom, že je Ashley žena, k níž si mladík vybudoval ryze přátelský vztah. A nejen k ní, i k jiným ženám.

Najednou bylo snadné, přiznat si, že jej lord Lambert od první chvíle přitahoval. Asi i právě proto, že byl muž. Tommy jen nevěděl, co je to za sílu, která ho takto ovlivňuje. Jenže tenhle chtíč, tahle neodbytná touha měla hodně společného s jeho novým životem. A především s tím, co řekl Adam. Lovit a milovat. Milovat a lovit. Lov je úzce spojený s tělesnou láskou, se smyslnými prožitky. A nejen v případě dvou upírů. Omámit oběť touhou a rozkoší je nejlepší způsob, jak se dostat k její krvi.

"Ashley?" oslovil Tommy ženu, jen co vstoupili do již vyhřáté hlavní síně. Rozhodně zde bylo více teplo než venku, což dokazoval fakt, že dívka shodila z ramen svůj pletený pléd. Nereagovala hned na mužův hlas, dokud nepřešla ke krbu, aby si ohřála ruce.

"Hm, to je příjemné," zamlaskala potěšením a podívala se přes rameno na kamaráda. Kratičký záchvěv podezíravosti v jejích očích mluvil za vše.

"Že prý to není nic extra? Tommy, tohle jsou panské šaty, ať to nazýváš jakkoli. Vsadím se, že lord Lambert má právě takové. V lepších už snad chodí jen dvořané a pak král," zkonstatovala. Mladík se ošil a skousl si ret. Ne, na ni si nikdy nepřijde. Nepřelstí ji, protože ona se zkrátka nenechá.

"Tak dobře, půjčil mi je, protože ty moje jsou špinavé," zalhal.

"Prý je to chlap jak hora. Minimálně o hlavu vyšší než ty. V jeho šatech bys sotva vypadal takhle dobře. Perfektně ti sedí."

To byla pravda, ale Tommy nad tím nikdy nepřemýšlel. Možná tu záhadu nechtěl sám se sebou příliš řešit, protože věděl, že by stejně na nic kloudného nepřišel a jen by ho to ještě víc rozhodilo. Ale záhadné to tedy bylo. Až moc.

"Nejsou jeho, přivezl si je sebou a vůbec, proč se tím zabýváš? Právě jsi řekla, že mi sluší…" Tommy se napřímil, aby se v oděvu více předvedl. Potřeboval tuto situaci za každou cenu zlehčit.

"To ano, velice ti sluší. Dokázala bych si tě představit jako pána," pousmála se dívka. Ano, byla v tom přirozená lehkost, díky bohu. Pryč od tohoto tématu, prosil Tommy v duchu.

Ashley se natočila zpět ke krbu a chvíli si jen hřála ruce a tiše pobrukovala nějakou melodii. Blondýn se neubránil tomu, aby každou chvíli nepohlédl k chodbě. Adam, nebo i lady Hana mohli přijít kdykoliv.

"Doufám, že je všechno v pořádku, Tommy. Jsem ráda, že jsi dostal takovou práci. Jen jsem chtěla, abys věděl, že… se mi po tobě stýská." Dívka si promnula dlaně a otočila se k mladíkovi celým tělem. Tommymu se nelíbila myšlenka, která se prohnala jeho hlavou. Byla natolik šokující, že nepatrně zavrávoral a znovu se mu zatočila hlava.

Chtěl ji!

Líbat ji!

Hladit její měkké horké tělo!

Sát ji!

Jeho tělo ho přestalo poslouchat. Přistoupil blíž k ní a zvedl dlaň k její tváři. "Taky se mi stýská," zašeptal. Ale byla to skutečně pravda? Někde v hloubi jeho mrtvé duše ano. Stýskalo se mu po ní a po jeho rodině mnohem víc, teď, když věděl, že už nikoho z nich za současnou rodinu považovat nemůže, ale to všechno halil stín skutečnosti, že by všechny do jednoho nejraději vysál.

"Tommy? To je divné. Nikdy ses na mě takhle nedíval," přivřela dívka oči.

"Jak, takhle?" zeptal se. Nepoznával ani svůj hlas. Byl zastřený, plný erotického napětí. A přitom to nijak neovlivňoval.

"Jako na ženu. Jestli mám být upřímná, tak… vždycky jsem si myslela, že…"

"Ne, buď zticha, na tom nezáleží," položil jí ukazováček na rty. Ashley vytřeštila oči a jemně jeho ruku odstrčila.

"Jsi zvláštní, víš to?"

"Zvláštní?" zopakoval Tommy jako v transu. Znovu přiložil prst k dívčiným měkkým rtům a pohladil je. Ashley se znatelně zachvěla. Její pohled potemněl.

"Tvoje kůže… je tak studená," vydechla. Poté pootevřela rty a vsála jeden článek Tommyho ukazováčku do úst. Při tom slastně zavřela oči, jako kdyby jí dal ochutnat něčeho velmi lahodného. Takže takhle na lidi budu působit, pomyslel si Tommy. Stačí změnit hlas, pohled, dotek…

"Chci, abys mne políbila," řekl chraplavě. Dívka zamrkala, ale neprotestovala, ač šlo o jasný příkaz. Propustila Tommyho prst a naklonila se k němu, nabízejíc mu své horké zrůžovělé rty. Byla natolik omámená, že jí to vůbec nepřišlo divné. Normálně by něco takového okomentovala nějakou jízlivou poznámkou. Tak moc ji Tommy znal. Ten důvod ale, proč o polibek požádal se najednou začal ztrácet jak pára nad hrncem. Chtěl ji, opravdu zatoužil po její krvi a byl příšerně napjatý, aby to neudělal příliš rychle, že se z toho roztřásl. Jenže to byla jen jedna část pravdy. Adam ho musel vidět. Tommy potřeboval, aby teď přišel a přistihl ho. Proč? Proč se nedokázal soustředit na cokoliv jiného?

Jeho paže se obtočily kolem štíhlého ženina pasu, přimáčkl si ji na tělo a políbil ji. A ne nijak zdrženlivě. Nezabýval se nějakým něžným dotekem, bylo mu ukradené, že Ashley neměla mnoho zkušeností v oblasti tělesné lásky. Teď! Musíš přijít Adame! Musíš vidět, že si dokážu poradit i bez tebe. Že tě nepotřebuji. A jako bonus budu mít tuhle lahodnou sladkou krev, kterou vysaju do poslední kapky.

"Dobrý večer!" ozval se jen pár stop od spojených těl vášnivým polibkem zdrsnělý hlas. Tommy nezazmatkoval. Spíš se sám pro sebe usmál. Zato žena uskočila dozadu a jako kdyby se právě probudila z nějakého snu, upřela na neznámého vysokého muže vyděšený pohled.

"Eh, dobrý večer, Mylorde," vykoktala ze sebe. Pán si založil ruce na prsou a pousmál se.

"Představíš nás, Thomasi?" zeptal se s jedním zdviženým obočím. Blondýn ten posunek vzdorovitě napodobil.

"To je Ashley, má přítelkyně z vesnice. Vyprávěl jsem vám o ní," odvětil významně. Lord pokýval hlavou.

"Ah, ano, vzpomínám si. Trochu nezvyklý čas na návštěvu," podotkl mile. Jen Tommy v tom ale poznal jasnou výtku a nespokojenost. A nesmírně se mu to líbilo. Jeho pán měl přece také družku, tak proč by si on nemohl pořídit svou? Oh, kruci, takže ten divný pocit, to nutkání posledních několik minut… znamenalo to, že chtěl, aby lord žárlil?

"Já… omlouvám se, dřív jsem se sem nedostala. Ale doufala jsem, že když je neděle a Tommy má volno, tak…"

"To je v pořádku, děvče. Nezlobím se," ujistil ji lord. "Nevadí mi večerní návštěvy, snad jen, pokud bych o nich pro příště mohl být informován dopředu." Podíval se tentokrát na Tommyho. Ashley se ho ovšem bleskově zastala.

"Nevěděl, že přijdu. Byl to špatný nápad, ještě jednou prosím o prominutí, můj pane," hluboce se poklonila na důkaz své pokory.

"Je pozdě. Odvezu vás do vesnice. Toulat se takhle po nocích venku, není pro ženu moc bezpečné."

"Ale to není zapotřebí, dojdu sama."

"Vyloučeno, pojďme." Lord zamezil svým rázným odchodem ke dveřím dalším možným protestům. Dokonce ani Tommy se o to nepokusil. Snad jen…

"Chci s tebou ještě mluvit, Thomasi. Počkej na mne, dokud se nevrátím," poručil mu lord a Tommy jen slabě přikývl.

*

Až o nějakou chvíli později, když se Tommy vzpamatoval ze svého transu a z faktu, že málem zakousl svou nejlepší kamarádku, došlo mu další hrůzné zjištění. Že ji bez námitek poslal samotnou domů s jiným upírem, který jistě neměl problémy, nasytit se lidskou krví. Tato hloupost mu vzala veškerý klid. Prochodil po velké síni několik mil. Jako normální člověk by zvládl sotva polovinu, ale jeho kroky byly zrychlené. Pohyboval se stejně rychle, jako když v lese útočil na svou kořist. Teprve dusot koňských kopyt na nádvoří ho donutil, aby se konečně zastavil. Nešel Adamovi naproti, netrpělivě vyčkával na jeho příchod uvnitř, uprostřed sálu. V okamžiku otevírajících se dveří poněkud ztuhl, ale přičítal to své nervozitě.

Adam vstoupil a s bouchnutím za sebou zavřel. Tommy se prudce nadechl, ale nestihl nic říct.

"Je v pořádku, mám víc soudnosti než ty!" zahřměl Adam. Ani trochu to nepřipomínalo jeho předchozí klid.

"Víc soudnosti?" Ne odolnosti, ne trpělivosti, ale soudnosti?

"Na co jsi myslel, hm?" zvýšil Adam hlas. Tommy instinktivně ustoupil. Ne, tohle se žárlivosti moc nepodobalo. Nebo si to aspoň myslel.

"Já? Co jsem si myslel?"

"Ano, co sis myslel? Ty už nikoho ze svých blízkých nikdy nechceš vidět? Docela nedávno jsi svou rodinu a přátele téměř oplakal, i když to nebylo nutné. Prozatím. A co jdi udělal?"

"Ale já…"

"Thomasi!" okřikl ho lord. "Nemůžeš počítat s tím, že budeš jako novorozený upír soudný, ale zodpovědnost je důležitá. Pud sebezáchovy je důležitý a v tomhle případě znamená víc, než potrava, zachovat iluzi toho, že je všechno v pořádku. Už mi rozumíš? Nemůžeš se napít z lidí z vesnice, copak to nechápeš? Jestli záhadně zmizí byť jediný člověk, vyvolá to paniku. Lidem stačí málo, aby začali pátrat po okolnostech."

"Eh…" Tommy nevěděl, co říct. Copak byl hlupák, že na něco takového nepomyslel hned? Ale krucinál, on za to přece nemohl. Ano, byl novorozený upír, takzvaný pud sebezáchovy pro něj znamenal právě lidskou krev. Ne nějakou iluzi o zachování pořádku.

"Přišla za mnou sama!"

"Tak jsi ji měl poslat pryč!"

"Snažil jsem se!"

"Málo!"

A dost, tohle neměl zapotřebí. On si svůj osud nevybral. A už vůbec ne takový život.

"Do háje se vším, Mylorde! Asi jste mě měl raději vysát celého. Pak bychom se vyhnuli podobným problémům. Jestli si tu má někdo na co stěžovat, pak jsem to já, jasné?! A teď mi dejte pokoj!" Tommy se otočil na podpatku a vypálil k chodbě. Díky rychlosti byl u své komnaty div ne za dvě vteřiny. A dveře se málem vysypaly z pantů, jak s nimi třískl. Bohudík zůstaly celé, ale neměly klíč, aby je mladík mohl zamknout, takže nebylo jak zabránit následnému Adamovu vpádu.

Kdyby měli upíři lidskou teplotu, jistě by teď lordův obličej nabíral rudou barvu. Tommymu stačil přísný výraz v jeho očích. Kam se na něj hrabal pohled Ashleyina otce, když se od své dcery snažil odehnat případné nápadníky.

"Co jsi s ní chtěl dělat?" zařval Adam.

"Vysát ji!" odsekl Tommy. Vztek s ním cloumal.

"Nelži! Vidím ti do hlavy, Thomasi. Tohle je tak dětinské. Mohl jsi ohrozit naši existenci, jen kvůli tomu, abych žárlil."

"To není pravda!" vyhrkl mladík. No, ale lhát asi opravdu nemělo smysl, když před Adamem nemohl schovat ani své myšlenky. Lord k němu rázným krokem došel a popadl ho za ramena.

"Říkám ti znovu, nelži mi. Jestli je tak těžké, přiznat, že ti nejsem lhostejný, tak mi alespoň nelži!"

"Já… oh…" Tommy se nedokázal vymanit z toho chladného pohledu, který paradoxně tolik žhnul, až mu z toho zvlhly dlaně neexistujícím potem.

"Nemáš důvod si na něco hrát, Thomasi. Ne přede mnou. Saj si lidi jak chceš, je to tvá přirozenost, ale vyhni se těm, kteří to mohou použít proti tobě, proti nám a hlavně to nedělej proto, abys mne naštval, jinak za sebe neručím!"

"A ty si můžeš smilnit… s ní? Cos udělal včera v noci, když jsme se vrátili z lesa? Nemá to být náhodou tak, že po lovu následuje sex? Sám jsi to říkal." Tommy se zarazil. Sakra, to teď bude i upřímný?

Čekal na další Adamův výpad, jistě by si ho zasloužil, poskytl mu dost pádný důvod, aby proti němu Adam argumentoval, vždyť to byl on, kdo se od něj odvracel, kdo s ním nechtěl mít nic společného a lord se tedy podle toho zařídil, ale vyšší muž stáhl ruce a ustoupil o krok zpátky. A Tommymu ten dotek okamžitě začal chybět.

"Můžeš mne mít kdykoliv budeš chtít. Stačí říct, naznačit, předat mi svou myšlenku. A nedělej, že to nevíš, Tommy. Neudělal jsem z tebe upíra proto, že bych se toužil do konce života dívat na někoho, kdo mne nenávidí."

"Ale já tě nenávidím!" prskl Tommy.

"Jak myslíš," pokrčil Adam rameny a otočil se ke dveřím.

"Kruci, nech toho. Tohle je tvůj způsob, jak mne přesvědčit? Není to tak dlouho, co ses mě na nic neptal a prostě to udělal," zavrčel blondýn. Podařilo se mu Adama dostihnout dřív, než došel k východu a otočit ho za rameno čelem k sobě. "A buď si jistý, že nebude dne, abych ti to nepřipomněl," dodal podrážděně. O to víc se v něm zvedla vlna hněvu, když se druhý muž nepatrně pousmál.

"Je ti to k smíchu? Ty…"

"Náznak, Tommy, takový mi stačí," ušklíbl se Adam. Mladík v první chvíli netušil, co to znamená, ale když ho vyšší upír strhl do své náruče a začal nenasytně líbat, došlo mu to. Všechno, co řekl, v sobě neslo nějaký náznak. Nemohl se před tím schovat, nemohl o tom ani přemýšlet; vždy, v každé větě, kterou vysloví, v každém pohledu, ať už rozčileném, kterým se na Adam podívá, bude přesně to, co cítí. Nenávist, vztek a touha. Jak před tím vůbec mohl utéct? Jeho naštvaná slova nic neznamenala, teď už to věděl. A Adam bohužel také.