Krvavý polibek 14.

Pro dnešní díl platí omezení. A pokud někdo čtete i Světla a stíny, musím se omluvit, ale další díl nebude dřív než v neděli.

Má současná situace je poněkud hektická, detaily vás zatěžovat nebudu, ale i co se týče Krvavého polibku, frekvence přidávání se možná trochu zpomalí. Doufám, že bude zase brzy všechno v pořádku, nebo aspoň o trochu lepší než teď, abych měla na psaní zase víc času.

Všem moc děkuju za komentáře!! Myslím, že se mi ozvalo i pár těch, kteří předtím nekomentovali a hned se mi psalo líp :) Takže fakt díky. Moc mi to pomáhá a vážím si toho!

---

Polibek!

Ne kamarádská pusa.

Ne záchranná akce s dýcháním z úst do úst… i když… trochu se to tomu podobalo. Harry jasně cítil Snapeův dech, jak se mísí s jeho, jakoby se spojily v jeden a zůstaly v prostoru pootevřených spojených rtů. A navíc, pokud ihned nedá Harrymu někdo vysvětlení, co má tohle znamenat, asi bude oživování potřebovat.

Jejich dech, jejich sliny, byla to chuť něčeho nového, neznámého a velmi… velmi příjemného, vedle čeho bledly závistí i ty nejlepší gurmánské delikatesy. Ne že by Harry nějaké skutečně znal. Jenže pak přišlo ještě něco, měkký vlhký sval, který té chuti přidal na vytříbenosti. Snapeův jazyk, natolik podrobující si Harryho pozornost, jak duševní, tak fyzickou, až Harry zapomněl i to, jak se jmenuje.

Polibek!

Snape ho políbil. On sám se k němu naklonil a spojil jejich rty, ústa a jazyky. A Harry se nebránil. Protože… protože… Sakra, proč?

Trvalo mu pár vteřin, než si vzpomněl, že má mozek a měl by ho zase začít používat.

Odtáhl se, Snape si ho přitáhl zpátky, stále drtíc mladíkovy bicepsy a tricepsy na obou pažích svými dlouhými, bledými prsty. Harry se odtáhl znovu, muž sice pustil jeho ruce, ale jen proto, aby svůj cíl zajistil efektivněji. Sevřel mladíkovy tváře, dlaněmi přikryl uši, skráně a prsty vklouzly do mokrých vlasů. Tohle už byla past. V suchém listí schované laso, které se sevře kolem nohy, když šlápne do jeho středu a pak vytáhne celé tělo nebožáka hlavou dolů vzhůru. Nebo dvě řady ostrých zubů na ocelových obručích, tiše čekající v mechu na lahodný kančí úlovek. Ten zásadní rozdíl byl ale v tom, že tahle past nebolela. Ano, byl to rozdíl, ale o to větší problém.

O co Snapeovi šlo? Proč se takhle choval? Harry si zvykl na sarkastické výlevy, na narážky na jeho hloupost, aroganci, tupost, ale co mezi nimi poprvé padlo slovo o sexu, vše další, jež Snape vypustil z úst, bylo hnusné a ponižující. A na to si Harry nemohl zvyknout nikdy. Proto nechápal, co se to děje. Proč ho Snape líbá a majetnicky drží jeho hlavu, jako kdyby mu patřila. Jako kdyby mu on celý patřil.

Trhl sebou, podařilo se mu přerušit ústní kontakt, Snapeovy ruce však zůstaly na svém místě. Smaragdy se v malých pichlavých částečkách utopily v černých hlubinách profesorových přivřených očí. Harry potřeboval vysvětlení. Právě teď. Hned!

"Eh…" vydechl. Nevěděl totiž, co říct. Zeptat se, úplně jednoduše, co to ty magore děláš, například, bylo nad jeho síly a příliš velká zátěž na jeho hlasivky. Ani výčitky mu nešlo zformulovat do zvučného verbálního projevu. A přitom by se určitě hodilo nějaké příhodné zkonstatování nedávných událostí. Teď myslíš i na mě? Nepřijde ti polibek intimnější a osobnější, než to, že jsi mi svýho ptáka strčil do pusy a pak sis poručil večeři? Že ses ještě před chvílí tvářil, jako kdyby ti pouhý dotek mého těla obracel žaludek?

Harry doufal. Přál si, aby si to mohl Snape alespoň přečíst v jeho očích a dal do toho všechno. Soustředil se na to, když už nemohl říct nic nahlas. Jenže lektvaristův stisk nepolevil. Ani vzdálenost se nezvětšila. Temný pohled byl vyzývavý, zkoumavý. Vůně levandule s citrusovým ocáskem se vznášela kolem nich a suverénně přebíjela Harryho rozumné uvažování. Ani Snape nic neříkal, tak se to Harry pokoušel vykoukat z jeho tváře, na nic kloudného ale nepřišel. Dokud… se nestalo hned několik zásadních věcí.

Profesor opustil Harryho tváře. Jednou rukou uchopil pružnou šíji a druhou popadl mladíka za zápěstí. Téměř naléhavě si vmáčkl Harryho dlaň do klína.

Menší muž zaprotestoval. Za prvé se neuvěřitelně lekl, i když už samozřejmě znal profesorovo vybavení a za druhé… tohle bylo přesně to, co nechtěl. Aby se veškerá pozornost opět soustředila na toho sobeckého maniaka. Jestli ho měl polibek nějak otupit, oklamat, pak si Snape vybral špatného člověka na testování svých přesvědčovacích schopností.

Harry rychle vymanil svou ruku z živých pout a nepatrně zavrtěl hlavou.

"Nebudu tvoje děvka, Snape," zasyčel.

"Děvkám se platí, Pottere a já… nemám žádné peníze," odsekl Snape. Ten důraz na jménech. Oba ho použili a Harry už byl moc unavený na to, aby si dával pozor na pusu. Jestli je děvka, co záleží na zdvořilosti?

"Děvky odcházejí neuspokojené, frustrované, z různých důvodů, Snape!" přihodil si Harry.

"Občas ale mohou dostat, co chtějí. Pokud to vědí. Pottere." Snape jeho jméno téměř vyhláskoval. Ta písmena, najednou zdající se nesouvislá a rozmazaná po tom, co zaznělo před nimi, mladíka přestala zajímat. Měla to být nějaká narážka? Unikalo snad Harrymu něco?

Dlaní na hrudi byl odstrčen ke zdi. Poplašeně zamrkal; dech se mu v hrdle zhmotnil na těžký knedlík, ani mnohočetné polknutí nepomohlo. Kvapný pohled ke slabinám, který byl vyvolaný bolestně slastným škubnutím, mladého muže vyděsil. Nehodlal se před Snapem vzrušit. Nehodlal se vystavit jeho posměchu. Bohužel… už bylo pozdě. Harryho penis stál na půl žerdi a nevypadalo to, že bude vlajka klesat dolů. To spíš naopak. Bože… a jak ho bolela varlata. Cítil napínající se jemnou kůži, jakoby měla každou chvíli prasknout. Potřeboval se sám sebe co nejdříve dotknout.

Nahota, milovaný muž nablízku, mučivé ticho, hloupé oslovování příjmením, rozpory a kdesi hluboko ukryté porozumění současnému stavu věcí, ve kterých se neocitl jen Harry, ale i Snape. Oni dva. Spolu. Bylo to snad málo na to, aby se Harrymu postavil? Ginny to nedokázala. Ne takhle rychle. Harry měl malé tajemství. Povzbuzovací lektvar. Nic silného, ještě bylo zapotřebí trochu ruční práce, ale pokud na to s Ginny došlo, ta kombinace byla postačující.

Snapeovi stačilo, aby ho jednou políbil. Aby stál před ním v tom svém hábitu a Harry byl nahý.

Starší muž se ani jednou nepodíval dolů, jeho pohled, upřený do mladíkových očí ale věděl. Věděl moc dobře.

A právě to bylo zneklidňující. Chtěl se snad najednou tvářit, že ho to zajímá? Jak se cítí jeho děvka? Co potřebuje? Harry tolik toužil po vztahu mezi nimi, tolik si ho vysnil za ten rok a půl a čeho zatím dosáhl? Byl prostitutem. A ještě zadarmo. A snášel charitativní polibky. To aby se neřeklo.

"Nechci. Dneska nemám náladu. A pořád mě ještě bolí pusa. Nemysli si, že je to nějaká přednost… taková velikost," zafuněl Harry, aniž by se podíval tam, kam jeho slova směřovala. Poté si demonstrativně promnul čelist. Tou samou rukou, kterou si Snape poté opět navedl do svého klína. Harry už toho začínal mít dost. Co třeba prosím, nebo, příště jsi na řadě ty. Copak bylo tak těžké, říct něco hezkého? Povzbuzujícího? Jistě, pro Snapea snad ani synonym pro slovo povzbuzující neexistoval. Anebo si ve slovníku našel špatný výklad. Harryho napadlo, jestli to třeba nebylo špatnou výchovou, ale když si vzpomněl na tu rozumnou ženu z obrazu, Snapeovu matku, začal se spíš obávat, jestli nebyl vychován někým jiným. Tolik by si chtěl s ním o té dámě popovídat. Dozvědět se víc z profesorova života. Ale sedm let nenávisti způsobilo příliš velkou propast. A můstek někdo rozbil už před tím, než se poznali.

Odmítavá Harryho reakce se nesetkala s pochopením. A vůbec nezáleželo na tom, že řekl Harry v podstatě lichotku. Přece, kterému muži by se nelíbilo, kdyby někdo pěl chválu na velikost jeho chlouby. Dobře, pěl chválu, bylo trochu silné přirovnání, ale v závěru to tak vyznělo.

I když Harry opětovně zavrtěl hlavou, jeho ruka byla navedena tam, kde se to Snapeovi nejvíc líbilo a tentokrát ji lektvarista přidržel, aby nemohla už znovu utéct. Harry, natisknutý na zeď zaskřípal zuby.

"Ty sobecký parchante!" vyjekl.

V tu chvíli se to stalo. Jestli čekal, že už ho nic po tom vzrušujícím polibku plném příslibů nepřekvapí, pak se šeredně spletl. Snape přistoupil ještě blíž, vlastně se na Harryho rovnou namáčkl a ve stejnou chvíli sevřel ve volné ruce Harryho penis.

O tři prudké nádechy a výdech později mladík definitivně zkameněl. Vlajka vyjela závratnou rychlostí až k bajonetu, div že se o něj nepotrhala.

"Ah." Harry zavřel oči, nebyl schopný se na Snapea podívat. Místo toho zaklonil hlavu a připlácl dlaň, tu která neležela na profesorově klíně ke stěně. Nevšiml si, že ho starší muž pustil, že už ho vlastně ani trochu nenutí, aby měl svou ruku tam, kde celou dobu být nechtěla. Její hrdost byla právě pokořena. Nebylo to oplácení pozornosti, jak by se na první pohled mohlo zdát. Harry ale nevěděl, jak jinak si Snapeův úkon vysvětlit.

Horké rty se přisály k jeho krku a začaly laskat kůži. Prsty se pohnuly. Pomalu, nenásilně. Harry udělal to samé. Pak uslyšel nějaké šustění, jakoby hrnutí látky, stále se ale nedokázal přinutit, otevřít oči. Co když se Snape bude ušklíbat? Co když v jeho očích uvidí, že je děvka, co právě dostává, co chce, pokud si je tedy ochotna přiznat, že to chce? Ne, nebude se na něj dívat, ať se stane cokoliv. Ale to cokoliv, byl kontakt dvou holých kůží. Snape si vyhrnul hábit a přivinul se k Harryho teplé dlani znovu, aniž by přestal pracovat na druhé erekci. Jejich oči se nakrátko setkaly, mladík jednoduše nevydržel. Strach z toho, co by mohl zahlédnout byl však silnější. Anebo to byla touha spojit víc tělesných částí, které byly tak blízko u sebe a přesto mohly být ještě blíž. Ohnal se po Snapeových rtech a jazykem ho vlákal k sobě. Bylo to tak krkolomné, pomalu stál na špičkách, aby na ústa vyššího muže dosáhl.

Zuby lehce cvakly o sebe při pohloubení polibku a zmáčknutí citlivých mužských partií přilákalo většinu pozornosti, víc než líbání, které díky tomu ztratilo na uhlazenosti a zbytkové zdrženlivosti. Prostě se kousali. Pokud se říkalo: skousnout se, pak takhle nějak by asi vypadala názorná ukázka. A Harry ani v nejmenším netušil, kde se to v něm bere, protože o sobě nikdy nepřemýšlel jako o vášnivém člověku, co se dokáže přestat kontrolovat tak, že je schopný svému partnerovi samou láskou rozkousat jazyk, pokud se zrovna nalézá v jeho puse. Kdyby měl ještě nějaký rozum, napadlo by ho, jestli si to o sobě myslí i Snape, protože… se choval úplně stejně. A co víc, ta jejich vášeň se rozšířila i do dlaní, kterými se navzájem třeli a… náruživě honili. Kouřit Snapea bylo pro Harryho neskutečné, ač si kvůli tomu připadal jako děvka, hlavně díky následujícímu nezájmu z druhé strany, ale honit Snapea, zatímco Snape honí jeho… Merline… mohl by si konečně začít uvědomovat, že se mu plní jeho velký sen?

Harry Potter nesnil o tom, že přemůže Voldemorta, nesnil ani o tom, aby ho lidé uctívali, aby do něj Brumbál vložil veškerou svou důvěru. Harry Potter snil o Severusovi Snapeovi, který ho právě teď nádherně honil a hladově líbal.

Tak se vykašli na to, co bude pak, ty pako. Užívej si to. Udělej se mu do ruky. No tak, slyšel v hlavě titěrný hlásek. Proč něco takového neslyšel nikdy dřív? Proč mu všechno ostatní, co kdy v sexu zažil, připadalo banální a obyčejné ve srovnání s tímhle? A přitom ho Ginny milovala. A ten kluk, se kterým to jednou zkusil… asi před půl rokem… taky nevypadal, že by mu byl Harry lhostejný. Zažil od těch dvou spoustu pozornosti, která se nedala ignorovat ani v nejmenším, ale přesto by navždy upřednostnil tu, jež se mu dostávala teď. Protože… byla dokonalá. A Harry si někde v nitru své duše a hlavně srdce začal uvědomovat, že je to tím, že v tuhle chvíli miluje on. To jemu v břiše poletovali ti zatracení pestrobarevní motýli, on poslední rok a půl snil o takovém okamžiku.

Váha těla, přesunutá pouze na špičky chodidel, jak se pořád vytahoval vzhůru, přivlastňujíc si lačně Snapeovy rty, zakolísala. Třas se začal rozšiřovat od středu těla do všech končetin a nejvíc právě do nohou, které ho ještě jakž takž držely v nějaké stabilitě. Nechtěl to udělat, bránil se tomu ze všech sil, protože věděl, že tohle prostě nemůže projít, ale pokud se rychle nerozhodne, ztratí s druhým mužem veškerý kontakt. A tak se mu pověsil kolem ramen a do jednoho z nich zaryl prsty. Žhavé polibky byly přerušeny a nahrazeny zákeřným kousnutím do Snapeova krku, ke kterému se Harry horečně přitiskl. Trochu poupravil těžiště. Pokud mu nakonec nohy vypoví službu, pak půjde Snape k zemi s ním. Ale nic takového se nestalo. Profesorovo tělo bylo natolik silné, že Harryho udrželo. A co víc, nepustil ho, jak se mladík bál, jenže mu to taky bylo celkem jedno. Ruka pracovala na Snapeově erekci, lektvaristova zase na Harryho. Konec přišel tak rychle, že by mladík nestihl říct ani Nox. Zato trval tak dlouho, jako vyhláskovat levitační a znehybňující zaklínadlo dohromady. A ještě hezky zřetelně.

Neskutečné. Takový orgasmus. A jeho sperma na Snapeových prstech. A Snapeovo sperma na Harryho prstech… Hvězdičky před očima…

Když mladík nadobro přišel k sobě, byl v koupelně sám. Seděl na zemi u zdi, o kterou si opíral nahá záda a pohled velmi zblízka zkoumal potřísněnou ruku profesorovým spermatem, v hlavě absolutní prázdno. Jak by řekl Snape: nic neobvyklého.

Harry dal ruku ještě blíž. Pak pootevřel rty a vystrčil trochu jazyk. Slízl velkou část bílého sekretu a nechal jej sklouznout přes chuťové pohárky do krku společně s nahromaděnými slinami. Opuchlé rty ani nevnímal, jen si vychutnával tu chuť, která byla… v podstatě nedefinovatelná, ale přitom neskutečně delikátní. Jak moc dokáže zapůsobit představivost. Nebo… cit.

Neměl ponětí, kolik uběhlo času, prostě se mu nechtělo vstávat, protože tím by celou tuhle událost definitivně ukončil. Ukončil realitou, že se musí vrátit do obývacího pokoje a podívat se druhému muži do očí. A na to ještě nebyl připravený. Proto se znovu zavřel do sprchového koutu, rozhodnutý, zůstat v koupelně co nejdéle.

*

Snape propletl v úrovni pasu prsty a naléhavě přešel po provizorním obývacím pokoji jednou sem a tam. Procházet se, ještě nervózní, mu připadalo neadekvátní, vzhledem k vyrovnané povaze, kterou mu mohl kdekdo závidět. Jenže si také uvědomoval, jak velmi málo dával záminku své osobnosti, aby se potýkala s překvapivou situací. A tou jistě ta, která se právě odehrála v koupelně, byla.

Proč si to nepřiznat, Potter mu to před dvěma dny udělal dobře. Ne přímo ukázkově, na to by asi musel mít víc zkušeností, ale bylo to rozhodně uspokojivé. Jenže nic horšího by ani říct nedokázal. Ne díky tomu, že o tom malém skrčkovi se vzdorovitou povahou kdysi snil. Nebylo to zrovna tímto způsobem, nebyl žádný pedofil, ale teď, o pár let později… Potter už nepůsobil jako dítě, dokonce se tak ani nechoval. Jeho slova dávala občas i smysl a dokázal přiznat svou chybu. Naproti tomu Snape nehodlal nikdy přiznat, že si to uvědomuje. Stačilo to, co se právě stalo.

Když poprvé nastavil Potterovi svůj penis, aby ho sál, zkoušel ho. Mladík se prořekl, proč ho vzkřísil, proč udělal takovou šílenost a starší muž ho chtěl v podstatě i potrestat. Aby si Potter uvědomil, že ne všechno je nutné dostat za každou cenu. Že to za to mnohdy ani nestojí. S jejich situací už sice nebylo možné něco dělat, zvrátit ji, či jakkoliv změnit, alespoň ne v tuto chvíli, ale i tak měl profesor nutkání mladého muže neustále přesvědčovat, co je za arogantního jedince s tupým mozkem a tohle mu přišlo jako skvělý nápad. Prostě mu chtěl srazit hřebínek.

Netušil, jak moc mu to připomene doby, kdy Pottera skutečně nenáviděl a přitom… po něm toužil. Nejprve si musel přiznat, že jde o jakýsi ochranitelský pud, navzdory tomu, čí byl Potter syn a že jeho ochranu slíbil Brumbálovi jen kvůli Lily, pak se k tomu ale přidalo ještě něco. To něco mělo mnoho společného s mladíkovým dospíváním. Severus si to ale nikdy úplně nepřipustil. V podstatě s tím hodně bojoval a bral za své odmítavé stanovisko, kterého se držel jak čert kříže, až mu nakonec uvěřil. A samozřejmě se o něm snažil přesvědčit i svou matku.

Jenže ta ho prokoukla. A vždy se tvářila, jakože svého syna chápe.

Potter jejich rozhovory viděl, protože mu je Severus předal společně s dalšími vzpomínkami. Vydedukoval si, že byl profesorem lektvarů tajně milován a evidentně ho tato vize natolik ochromila, že v něm propukly stejné city. A na jejich základě muže vzkřísil.

To nebyla složitá rovnice. Dokonce nebyla ani moc neuvěřitelná. Člověku, jako Snape sice připadala natolik sentimentální, až se mu z toho v ústech tvořila sladká nepříjemná pachuť, on přece vždy opovrhoval vším, co souviselo s jakýmkoliv projevem lidskosti, tedy včetně romantické stránky života, ale musel si zkrátka přiznat, že to nezní divně, ani nelogicky. Bylo to jen naprosto šílené, více než podobné Potterově povaze a přineslo to spoustu problémů. A s tím teď museli pracovat. Nebo jinak, on musel.

Za prvé se k tomu nikdy doopravdy nepřizná. Potter měl možná pravdu, že nemá smysl se vracet zpátky, když už jednou zemřel a jeho otec také a Pán zla už nemůže nikoho strašit, to ale ani trochu neměnilo Snapeovu povahu. Ta zůstávala stále stejná. Neoblomná, pomstychtivá a krutá. Rozhodně neměl v plánu Pottera jakkoliv šetřit. Toužil po něm, vzkřísil ho, tak nyní se musí starat. A to o každou jeho potřebu.

Nicméně to, že bývalý Nebelvír inklinuje k mužům, bylo pro Severuse nesmírně příjemným zjištěním. Možná že on o homosexuální orientaci přemýšlel jako o něčem naprosto normálním, ale Potter to tak cítit nemusel. Vychovávali ho mudlové a ti byli odjakživa známi jako tvůrci předsudků. Na druhou stranu, pokud už to tak tedy bylo, Severus nebyl ochotný přijmout v Potterově případě nějaké skutečné city. Muselo jít o fyzické potřeby. Možná chlapce vzrušovali starší muži, nebo dominantní. Možná v tom bylo něco zvráceného, touha po nedosažitelném cíli, po temné síle. Snape zkrátka nevěřil, že by se ten kluk mohl zamilovat zrovna do něj. Ale o to horší jednou bude Potterovo procitnutí. Až si uvědomí, že ho k bývalému Smrtijedovi přitahuje nějaká vysněná představa. Že si vytvořil vzdušný zámek a příliš se k němu upnul. Nemohl si přece myslet, že se z nich stanou tokající milenci…

Severus pohlédl ke koupelně a zamračil se. Tímhle způsobem si ten vzdušný zámek postaví brzy sám. Chtěl Pottera donutit k dalšímu kouření, ale zvrtlo se to. Rty, kterými se o něj mladík naposledy staral, nějak moc zaujaly jeho pozornost. Asi jak byly zvlhlé a leskly se. A chlapcova nahota také udělala své. Když ho Snape uviděl poprvé, to bylo za pomoci Potterovy hůlky, nedělalo mu problém zachovat chladnou hlavu. Mstil se mladému muži za to, že si dovolil udělat to samé a ještě se ho dotýkat, nehledě na to, že se vymlouval na mytí. Ale před chvílí, obklopen vůní mýdla a lehkou párou ze sprchy, která unikala z jeho mokré, teplé pokožky…

Muž těžce polknul a ihned si za to vynadal. A v těch nevyřčených slovech bylo i pokárání za to, čemu měl v koupelně udělat přítrž a neudělal.

Líbat Pottera? Ty blázne! Dovolil jsi mu s tebou sdílet něco tak intimního? Teď si o tobě bude myslet, že jsi slaboch. Pche, polibky jak z dívčích mudlovských románů.

Severus se zarazil. Tak nevinné to zase nebylo. Zprvu možná, ale pak… Z mužových rtů vylétlo tiché zaklení, které vystihlo vzpomínku na ústní akt, jež se jen stěží dal nazvat dívčím líbáním. Líbal Potter tímhle způsobem i svou rusovlasou přítelkyni? Lektvarista o mladé Weasleyové věděl, že není žádná naivka, ale tohle by vyděsilo i otrlejší povahy. Tohle nebylo líbání, to byl… verbální orgasmus.

Snape si zajel prsty do vlasů a stiskl je. Zjistit o Potterovi, že je nejspíš gay, bylo potěšující, ale paradoxně nepotěšující bylo druhé zjištění - že ho dokáže obdivovat i za to, jak líbal. A nejen obdivovat. Že ho to dokáže vzrušit.

A oslabit. V jeho odmítavém, krutém smýšlení.

Protože co udělal pak, když se těm měkkým rtům poddal? Začal Potterovi oplácet. A to bylo špatně, moc špatně.

Lektvarista potřásl hlavou a posadil se na pohovku. Díky sledu událostí se ještě ani pořádně nepodíval na svou hůlku. Ano, lepší rozptýlení si teď nemohl přát. Vzal ze stolku pouzdro a otevřel ho. Málem už pohladil prsty bohatě zdobenou rukojeť toho milovaného tmavého dřeva, když se jen pár milimetrů od něj zastavil. I takové, zdánlivě nevinné setkání čaroděje s jeho nástrojem mohlo vyvolat problémy. Severus byl oficiálně mrtvý, jeho hůlka byla sice použita, ale Potterem. Pokud by ji použil její skutečný majitel, tak…

"Zatracená Bellatrix!" zavrčel Snape a odložil pouzdro zpět na stůl. A zatracený Potter, domyslel si v duchu. Ať už byl sex s ním sebelepší a bylo podvědomě příjemné na něj myslet, lektvarista se tomu nemohl a ani nechtěl naplno poddat. Musel přece myslet na Bellatrix. Znovuzrozená Smrtijedka představovala skutečné nebezpečí. Zatímco on si to rozdával s Potterem v koupelně, jako kdyby se nechumelilo, ona už mohla spřádat plány, jak si opět vydobýt své místo na výsluní temnoty. A Severus nepochyboval o tom, že k tomu použije svou jedinou rodinu, která jí ještě zbyla. Díky novinám i nějakým náznakům ze strany mladíka věděl, že Malfoyovi stále žijí, všichni tři a že se Lucius snaží sekat latinu, aby ho nezavřeli do Azkabanu. Nic by za to nedal, že v tom hrají úlohu rodinné benefity.

"Zatracený Lucius!" přihodil si Severus. Teď měl v sobě jeho krev. I s její pomocí se Potterovi podařilo ho vzkřísit. Ten chlap ho musel skutečně nenávidět, ale Severus se mu nedivil. Malfoyovi došlo, že hrál celou dobu na obě strany.

Severus tušil, že přijdou problémy. Věděl to od první chvíle, kdy si uvědomil, co se stalo. A místo toho, aby přemýšlel o nějakém řešení a o své zoufalé situaci, vesele si honil Pottera v koupelně a líbal ho.

Zatracený sex. Vždy všechno zkomplikuje.