Prsten 18.

---

Tommy sebou trhl a otevřel oči, které okamžitě upoutal dřevěný strop nad jeho hlavou. Připadal si, jako kdyby byl celý zlámaný. Bolela ho záda, nohy i kyčle a také ramena. Od čeho ho mohla bolet ramena? A co to měl za zvláštní sen? Jakoby erotický. Ovšem s mužem a tím mužem byl…

"Můj Bože!" vystřelil do sedu a rozhlédl se kolem sebe. Byl v pokoji úplně sám. Ani známka po dalším člověku. Přesněji, ani známka po jeho poručníkovi, o kterém se mu v noci zdálo a možná to ani sen nebyl.

A venku už začínal nový den.

Pokojem se prohnalo zaklepání na dveře. Bylo tak hlasité, až Tommy nadskočil.

"Dál!" zvolal. Do komnaty vstoupil neznámý muž s podnosem v rukách.

"Vaše snídaně, Mylorde." Poklonil se a položil tác na postel vedle Tommyho. Bylo na něm spoustu dobrot. Opět ty skvělé žitné bochánky, určitě ještě teplé, pak med a domácí zavařenina, nebo slanina a voňavý ovčí sýr. Až se Tommymu začaly sbíhat sliny.

"Kde je druhý pán?" zeptal se Tommy.

"Viděl jsem ho dole, také snídá. Prý se máte v klidu najíst a připravit na cestu." Sdělil mu lokaj. Tommy se zarazil. Proč mu Adam posílal vzkaz po sluhovi? Proč mu to prostě neřekl sám? A hlavně, proč nejedli spolu?

"Děkuji, můžete jít." Poslal rychle lokaje pryč a pak vystřelil s postele.

Snídal v pohybu. Zatímco se myl a pak na sebe ve spěchu oblékal šaty, stihl sníst dva bochánky. Jeden s medem, druhý se slaninou. Nakonec namačkal do své brašny košili na spaní, do které se včera oblékl, ani nevěděl jak a vyrazil ke dveřím.

Adama našel u toho samého stolu, jako seděli předchozí večer. Zrovna si svou dýkou s krásně zdobenou rukojetí krájel sýr.

"Ah, už jste hotový!" zkonstatoval černovlasý muž a vložil si kostičku sýra do úst.

"Proč jsme nesnídali spolu?" zamračil se Tommy. Že mu Adam vyká, takticky přeslechl.

"Protože jste ještě spal?" pozvedl Adam obočí. Tommy se zamračil ještě víc a také se víc sklonil k Adamovi, aby ho nikdo další neslyšel.

"Takže znásilnit mě, to je v pořádku a pak si mě nevšímat nejspíš taky." Rozčílil se. Adamovo obočí pokleslo do původní úrovně.

"Vidím, že už jste připravený na cestu, takže bychom měli vyrazit!" zavrčel Adam a postavil se. Měl sice ještě skoro plný talíř, ale díky Tommymu ho jaksi přešla chuť. Popadl svou brašnu a vydal se k východu.

Když muži - jeden spěchající, druhý vytočený - míjeli hostinského, majitel na ně ještě zamával a zavolal, že jsou u něj vždy vítáni. Však u sebe tak mocné pány neměl ubytované už dlouho. A Adam mu nechal i tučné spropitné. Za diskrétní a pohotové služby. Momentálně byl ale ochotný podnikatel pro oba pouhý vzduch.

Venku na Adama a Tommyho čekali jejich koně. Adam si naskočil na svého a otočil se na Tommyho.

"Zvládnete to? Určitě ano. Jedu napřed." Oznámil mu. Pak pobídl Morfea patami a vyrazil po hlavní promenádě ven z vesnice.

Tommy na svého poručníka nevěřícně zíral, dokud nezmizel za posledním domem. Od svého probuzení si připadal jako ve špatném snu. I když se právě z jednoho probudil. Odehrálo se to tak rychle a teď tu stál, neschopný sám nasednout na koně a jeho poručník byl pryč.

"Chcete pomoci, můj pane?" ozvalo se za ním. Byl to hostinský štolba. Tommy se donutil k vděčnému úsměvu.

"Bylo by to od vás moc milé. Začal jsem jezdit na koni dost pozdě a ještě mi některé věci nejdou." Zalhal. Podkoní se usmál a nabídl Tommymu svou "lžíci". Nebyla tak velká, jako z Adamových mohutných dlaní a prstů, dokonce ani ten člověk nedosahoval výšky jeho poručníka, ale co mohl dělat, když mu jeho jediná podpora ujela?

Naštval ho snad něčím? On? Copak mohla být poslední noc z Adamovy paměti tak rychle vytlačena? Hodil no na postel, nahého, líbal ho, spoutal mu zápěstí svými dlouhý prsty…

"Můžeme, Mylorde?" probral ho štolba z myšlenek. Tommy zatřásl hlavou a pokusil se usmát.

"Jistě." Přikývl a zvedl skrčenou nohu k semknutým sluhovým rukám. Štolba měl nejspíš s podobnou pomocí své zkušenosti, protože se mu podařilo dostat Tommyho do sedla bez sebemenších problémů. Poté se krátce poklonil a plácl Silvera po zadku.

"Šťastnou cestu, můj pane." Ustoupil stranou, aby mohl lord projet.

Adam se podíval na oblohu. Od severu se přibližovaly šedé mraky, zatímco na jihu bylo nebe pastelově modré. Naštěstí mířili tím směrem, takže by je snad bouřka nemusela dostihnout. Pokud se ovšem dočká svého společníka.

Otočil tvář k hlavní cestě, která protínala celou vesnici. I na jeho ledovou trpělivost to byla celá věčnost, než se Tommy konečně objevil mezi posledními domky. Nechal ho dojet co nejblíže a pak pokračoval v jízdě.

"To je všechno?" uslyšel za sebou naštvaný hlas. Zastavil Morfea a se zvednutým obočím se na Tommyho podíval.

"Prosím?"

"Nechal jsi mě tam!" zaprskal Tommy. Jeho obličej byl rudý vzteky.

"Neříkal jste, že už to zvládnete sám?"

"Ano, říkal, ale mohl jsi na mě snad počkat." Vedl si Tommy svou.

"Promiňte mi, Mylorde, ale ještě máme před sebou hodně dalekou cestu. Nemůžeme se zdržovat." Pokrčil Adam rameny.

"Celá tahle cesta je jen tvůj výmysl. Proč se prostě nevrátíme domů, když jsi dosáhl svého?" Tommy pobídl Silvera, aby došel k druhému koni co nejblíže. Mezitím vytáhl z opasku svou dýku a namířil ji proti Adamovi.

"Kdybych nebyl v noci nahý a mohl se bránit, uřízl bych ti ho, na to vezmi jed."

"A pak byste toho litoval, to zase můžete věřit vy mně." Naklonil Adam hlavu k rameni. Jeho oči klouzaly po nabroušeném ostří dýky, jako kdyby jej hladily. Neměl ve svém pohledu ani snítko strachu.

"Jak ses mohl opovážit?! Záleží ti na mně vůbec?" vrčel Tommy. Adam sklonil hlavu a nevěřícně s ní zavrtěl. Neřekl na Tommyho slova nic, jen stočil svůj pohled k cestě a pobídl Morfea, aby vyrazil.

"To se mnou teď nebudeš ani komunikovat?" zavolal za ním Tommy vztekle. Nečekal tak chladný přístup, když už si Adam vzal, co chtěl. "Slyšíš mě? Jsi ignorant. Zneuctil jsi mě, zneužil jsi své síly a mé opilosti a teď se tváříš, jako kdyby ti to bylo jedno." Pokračoval ve svých výčitkách. Adam se ani jednou neotočil.

Teprve, když se v dálce ozvalo hřmění hromu, zastavil Morfea a obrátil své oči plné obav k šedivé obloze na obzoru.

"Pokud si nepospíšíme a nenajdeme do odpoledne nějaké přístřeší, pořádně zmokneme, můj pane. A možná do nás uhodí blesk."

"Tak proč jsme nezůstali v tom hostinci?" štěkl po něm Tommy.

"Řekl bych, že je to pro vás od poslední noci dost traumatizující místo, nebo snad ne?" zamračil se Adam.

"To už mi zase budeš vykat?" zhrozil se druhý muž.

"Ano."

"A proč, krucinál?!"

Ještě, že už byli od vesnice poměrně daleko a nikdo je nemohl slyšet. Adam si nepamatoval, kdy se naposledy takhle hlasitě hádali. Připadal si jak na tržnici.

"Protože sis to tak přál!" zvýšil hlas také. Ovšem poprvé a naposledy. Víc už se s Tommy dohadovat nechtěl. Stejně to nemělo smysl.

"Já, že jsem si to přál?" podivil se Tommy. Další odpověď už nedostal. Adam přimhouřil oči, pak obličej znovu zvedl jakoby k obloze a nakonec otočil Morfea po směru jejich jízdy.

"Jedeme!" zavelel tiše a vyrazil.

Měnící se nebe se na jejich tichou výpravu dívalo až do pozdního odpoledne, než dojeli do malé vísky jen s několika staveními. Adam za celou dobu neřekl jediné slovo a Tommy to po několika otázkách bez odpovědí vzdal.

Ve vísce si Adam vyhlédl slušně vyhlížející menší statek s maštalí a vydal se k němu. Jakmile seskočil z koně, z hlavního domku vyšel starší muž a za ním žena ve stejném věku. Nejspíš manželé.

"Dobrý den, vzácní pánové." Poklonil se sedlák skoro až k zemi. Adam k němu přistoupil a poplácal ho po rameni.

"To není nutné. Jsme jen turisté. Jak se jmenujete?" zajímal se. Muž se usmál a žena s ním.

"Jsem Trevor Collins, Mylorde a tohle je moje žena, Joanna." Představil sebe i svou tichou drahou polovičku.

"Lord Lambert a lord Ratliff!" ukázal Adam nejprve na sebe a poté i na Tommyho. Sedlák se uklonil znovu.

"Potřebujeme od vás pomoc. Jsme už několik dní na cestě a brzy nás dostihne bouřka."

"Ano, všiml jsem si, že se sem něco blíží. Anglický počasí je nevyzpytatelný." Ušklíbl se Trevor. "Pokud by vám nevadilo přečkat ji ve stáji, pak si ji pro sebe můžete zabrat klidně celou. A třeba tam i přespat, stejně už se začne brzy stmívat. Nedávno jsem prodal posledního koně, takže je tam volno i pro ty vaše." Kývl sedlák hlavou ke čtyřnohému doprovodu.

"Proč jsi musel prodat koně?" nechápal Adam. Hodlal se Trevorovi za jeho dobrotu bohatě odměnit a pokud měl finanční problémy, určitě mu nějaké ty peníze navíc přijdou vhod.

"Shromažďuju věno pro dceru. Už je zralá na vdávání." Usmál se sedlák. Vypadal při tom nadmíru pyšně.

"Máš dceru?" zvedl Adam zvědavě obočí. Trevor se otočil a mrkl na svou ženu. Ta se pak ztratila v domku a jen o chvilku později odsud vyvedla krásnou mladou ženu s vlasy černými jak uhel a dlouhými až po pas. Adam si všiml, že mezi šedými pramínky vlasů její matky prosvítá ještě pár tmavých. Dívka musela zdědit svou černou korunu krásy po ní.

"Je krásná." Přikývl Adam uznale. "Jakpak se jmenuje?"

"Marie, Mylorde." Trevor chytil dívku za loket a postavil si ji vedle sebe. Adam si nemohl nevšimnout, s jakým zalíbením se na něj žena dívá. Měla nádherné zelené oči. Třpytily se jak dva smaragdy. "Od malička jsme ji vedli k poslušnosti a neznám jinou dceru, která by se tak bravurně dokázala postarat o hospodářství. Její manžel získá skvělou ženu!" chvástal se Trevor.

"O tom nepochybuji." Donutil se Adam k malému úsměvu, aniž by to Tommy viděl.

Trevor pak oba muže pozval dovnitř. Adam sice Tommymu ze Silvera dolů pomohl, ale jakmile stál jeho svěřenec na pevné zemi, opět si ho přestal všímat.

Poté, co dostali něco malého k snědku, odvedli koně do stáje. Sedlák je ještě pozval na domácí medovinu, ale Tommy odmítl. Adam naproti tomu pozvání přijal a nechal Tommyho ve stáji samotného.

"A z jakého hrabství jste?" odvážil se Trevor zeptat při třetím poháru medoviny. Do té doby se se vzácným hostem bavili spíš o počasí a poslední úrodě.

"Ze Sussexu. Možná bys mi mohl s něčím pomoci." Adam sáhl do váčku za pasem a vytáhl složený pergamen s obrázkem prstenu. Raději jednu kopii nosil stále u sebe. "Hledám tento prsten. A také člověka, který ho má." Ukázal sedlákovi kresbu. Trevor si ji prohlížel dlouho, ocenil i vzhled šperku, ale víc bohužel nic.

"Jezdím na trhy do většiny sousedních měst, ale nikdy jsem tam takový kousek neviděl. Je mi líto." Pokrčil omluvně rameny.

"To je v pořádku." Mávl Adam rukou. Ke stolu přispěchala Marie s plným džbánkem medoviny, aby jej vyměnila za ten dopitý. Trevor ji chytil za zápěstí, než stihla odejít.

"Posaď se na chvilku k nám, dcero." Stáhl ji vedle sebe na lavici. Dívka položila prázdný džbánek na zem a mile se na Adama usmála.

"Prý už jsi zralá na vdávání, Marie. Líbí se ti někdo?" vyzvídal Adam. Nedivil by se, kdyby po takové krasavici toužil celý kraj. Určitě měla hned několik nápadníků.

"Možná." Pokrčila dívka rameny. A ke všemu měla i hezký, sytý hlas. Adam si vzpomněl na ženy u dvora. Jak se pořád hihňaly a nezavřely ústa. Některým mužům to lezlo na nervy, ale když došlo na lámání chleba, byly to právě dámy, které všechny muže ovládaly. Marie by byla díky své zamlklosti, ovšem také patřičné vyzývavosti v očích mezi londýnskou smetánkou příjemnou změnou. Ovšem jak dlouho by trvalo, než by jí ty haštěřivé slepice vyklovaly oči z důlků?

"Však on se ten pravý najde." Věnoval jí Adam povzbudivý úsměv. Cítil, že se může po dlouhé době zase uvolnit. Tommy byl zavřený ve stáji a on byl tady, mezi milými lidmi, který neznali jejich tajemství, ani minulost. Bylo to osvobozující.

Po zdolání čtvrtého poháru medoviny se omluvil a vrátil do stájí. Tommy ležel na svém plášti, který si rozprostřel na seně. Adam udělal to samé. Venku zrovna začalo silně pršet.

"Jsou to hodní lidé." Liboval si Adam, když se ukládal k odpočinku.

"Hm." Zavrčel Tommy a přetočil se k němu zády. Adam to nekomentoval. Jen se pro sebe usmál a podložil si hlavu dlaněmi. Když se ozval první blesk, koně začali být neklidní. Raději tedy vstal a šel na ně promluvit, aby je ujistil, že jim nehrozí žádné nebezpečí.

Po necelé půlhodině začala bouřka ustupovat, silný liják však přetrvával. Těžké kapky bubnovaly do střechy stáje a společně s tmou, která se kolem Adama a Tommyho rozprostřela, to působilo děsivě.

Adam stál celou dobu u Morfea a Silvera a hladil je. Když se hřebci konečně uklidnili, rozhodl se vrátit k seníku, všiml si ale jakési slabé záře, která prosvítala mezi plaňkami dveří. Potichu se za světlem vydal. Nechtěl vzbudit Tommyho, kterému se mezitím podařilo usnout. Pomalu otevřel dveře a vykoukl ven. Hned vedle vchodu stála Marie se svícnem v ruce. Měkké světlo ozařovalo její omluvný pohled.

"Promiňte, Mylorde." Zašeptala. "Mohla bych… jen mě tak napadlo… Ve vsi není moc mých vrstevníků, se kterými bych si mohla popovídat. A před otcem jsem nechtěla." Kousla se provinile do rtu, což Adamovi přišlo roztomilé.

"Jsem minimálně o deset let starší než ty." Usmál se.

"Neřekla bych to do vás." Zavrtěla hlavou.

"Umíš dobře lichotit." Dobíral si ji Adam. Dívka přiblížila svícen k jeho tváři a přivřela oči.

"Pár drobných vrásek kolem očí. Málo se smějete." Zkonstatovala.

"Není důvod ke smíchu."

"Vždycky je nějaký důvod." Trvala si na svém. Adam se v její přítomnosti cítil dobře. Byla bezprostřední a nebála se s ním mluvit. Ženy u dvora byly někdy až přehnaně ostýchavé. Myslely si totiž, že je to přitažlivé. Marie tento názor očividně nezastávala.

"Jste ženatý, Mylorde?" vyzvídala.

"Zatím ne." Adam se pohodlně opřel ramenem o dřevo a zahákl uvolněně palce za opasek.

"Asi jste ještě nepotkal tu pravou."

"Asi ne." Pokrčil rameny. Nemohl Marii říct o Tommym, že on je pro něj ten pravý. Věděla toho o něm už příliš mnoho. Stačilo by někde zmínit v téhle souvislosti jeho jméno a zadělala by jemu, Tommymu a také králi na problémy.

"A jak by měla ta pravá vypadat?" To už s ním Marie okatě flirtovala. Věděl, že nebude žádná světice, viděl to už poprvé v jejích očích. Měla ďábelské oči v kombinaci s ďábelskou barvou vlasů. I přesto věřil v její čest. Byla mladá a krásná a nebyla doposud vdaná, tak proč nevyužít pocestného pro nějaké to rozptýlení?

"Líbí se mi na ženách černé vlasy a světlé oči. Působí tajemně."

"Vážně?" ušklíbla se a stejně jako Adam se opřela ramenem o dřevěnou stěnu.

"Ano. Jsou tajemné a zkušené."

"O mně to neplatí, můj pane. Jsem neposkvrněná. Dokonce nepolíbená." Přivřela oči.

"Nevěřím." Zavrtěl Adam hlavou.

"Tak si mě vyzkoušejte. Nevím, jak políbit muže, nikdo mě to neučil."

Adam se snažil rozvzpomenout, kdy naposledy líbal ženu. Bylo to minimálně čtyři roky zpátky. Ještě před tím, než poznal Tommyho. Když si jeho a Markuse Ratliffa pozval král do Londýna, aby rozsoudil jejich spor, strávil při čekání na audienci několik nocí v posteli s přitažlivou rusovlasou vdovou z Hempshire. Byla velice vášnivá. Moc dobře si vzpomínal na její kypré boky a velká ňadra. Byla prototypem ideální ženy s trefným přívlastkem krev a mléko.

Když odjížděl z Londýna, byl si jistý, že na jejích tvářích zahlédl slzy, zatímco postávala v hloučku dalších dam a sledovala ho. V té době mu to ale nebylo líto. Nikdy žádnému muži ani ženě nic nesliboval, protože věděl, že by jim nedal, co by po něm chtěli. Jeho přístup změnil až Tommy. Jemu slíbil i vlastní život. A chtěl ho za něj položit.

Teď to ale bylo pryč. Všechny naděje postupně vyprchávaly a každým dnem se mu Tommy vzdaloval víc a víc, i když zprvu doufal, že to bude naopak. Co mohl ještě udělat?

"Mylorde?" oslovila ho Marie opatrně.

"Ano?" Adam zatřásl hlavou, aby z ní vyklepal poslední myšlenku. Byl tady. S touhle krásnou ženou a myslel na muže, který o něj nestál. K čemu celá tahle vynucená cesta? Ani Anna tentokrát nic nezmůže. Jen bude trpce přihlížet tomu, jak se odcizují.

"Slyšel jste, co jsem řekla naposledy?" usmála se Marie nejistě.

"Slyšel." Přikývl Adam a promnul si rty. "Chceš, abych tě naučil líbat?" pomalu zvedl ruku k její tváři a zastrčil jí zbloudilý hedvábný pramen vlasů za ucho. Kdyby měl barvu jako polední slunce, určitě by ho to odradilo.

"To byste pro mě udělal?" škádlila ho.

"Na polibku nic není. Přeceňuje se." Zalhal. Nechtěl jí brát iluze, ale zároveň nechtěl přibarvovat ty své. Pokud se něco nestane, už nikdy Tommyho nepolíbí, tak proč se upínat k čekání na nejlepší tělesný pocit, jaký kdy cítil?

"To určitě není pravda."

"Záleží na tom, kdo ti ten polibek dá." Upřesnil to Adam.

Marie se pousmála, položila na zem svícen a zavřela oči. Adam se naklonil blíž a políbil ji. Byl to jen dotek rtů, zatím nic hlubokého, ale i díky tomu poznal, že o své nezkušenosti nelhala, protože se o nic dalšího nepokusila. Možná si myslela, že je to všechno.

"Pootevři rty." Vyzval ji. Nepodívala se na něj, jen ho poslechla. Adam pootevřel i ty své a zlehka ji pohladil po vnitřní straně rtů špičkou jazyka. Ucítil slabé leknutí. Jeho dlaně automaticky vylétly k dívčině hlavě a sevřely ji, aby se nemohla hýbat. Její odpor v zajetí naopak zesílil. Chvíli trvalo, než se uklidnila a vyšla mu vstříc, ale bylo to samozřejmě opatrné a spíš milé, než vášnivé. Když se Adam odtáhl a pustil její tváře, dívka na něj jen kulila své velké zelené oči plné úžasu.

"Už ti věřím." Pousmál se Adam. "Stačí trochu cviku a…" nedopověděl, protože se na něj Marie vrhla a přimáčkla ho ke stěně.

"No, no…" chtěl jí z žertu vyčinit, ale tentokrát zajala jeho rty ona a začala ho líbat. Než se nadál, měl jednu její ruku pod kabátem a druhou v kalhotách.

Díky Tommyho nezájmu cítil už několik dnů ve slabinách nepříjemně bolestivé pnutí, ale tohle zabralo. A bylo úplně jedno, že se ho žena nedotýkala už tolik let. Jeho tělo toužilo po uvolnění. Jakémkoliv.

"Marie… ne tak zhurta." Šeptal.

"Netuším, co mám dělat, Mylorde, jen vím, že mužské tělo je nejcitlivější tady." Jemně zmáčkla v prstech jeho penis.

"Ani si neumíš představit, jakou budeš mít jednoho dne v rukách moc."

"Já si to umím představit. Vidím matku, jak s mým otcem zametá. Takhle to na první pohled nevypadá, ale má ho dokonale omotaného kolem prstu. Znamená to tedy, že ví, kam sáhnout?" ušklíbla se Marie.

"I tak by se to dalo říct." Sykl Adam pod tíhou vzrušení.

"Asi by bylo příjemné, cítit ho v sobě… Je tak teplý a velký…" dívka se na Adama namáčkla celým tělem a začala pomalu hýbat rukou. Adam spolkl několik povzdechů. Kdyby je tu někdo našel, hlavně dívčin otec, byl by na místě mrtvý, nebo by si ji musel vzít.

"Možná bylo, ale ten můj v tobě nikdy nebude, Marie." Zavrtěl Adam hlavou a z posledních sil přetočil dívku na své místo. Na okamžik jeho tělo ztratilo kontakt s její rukou, Marie ale nelenila a hned ji vrátila zpět.

"Nemohu tě připravit o to, za co jednou nějaký muž tvému otci dobře zaplatí."

"Nechci být prodána jako kus dobytku."

"Proto využij své moci a vyber ti toho, kdo si získá tvé srdce." Radil jí.

"Co kdybych chtěla vás, Mylorde?" zamračila se a hned na to se ohnala po jeho rtech. Její polibek už nebyl ostýchavý, ba právě naopak. Měla v sobě divokost a vášeň a toužila jen po tom, aby ji někdo zkrotil. Někdo mocný a krásný.

Adam se zapojil, nemohl to té zoufalé ženě odepřít. Doufal, že ještě není ztracená. Na to ho znala příliš krátce. Pobláznila ji rytířská hodnost a možná i stejná barva vlasů. Nevybrala si Tommyho, ale jeho.

Chtěl ji jemně odstrčit a vyprostit její ruku ze svých kalhot. Opravdu to měl v plánu, jenže ho něco zarazilo. To něco bylo blízko, schované ve tmě, která na něj vykoukla zpod právě otevřených víček. Dokázal se zaměřit jen na zvuky.

Slyšel lidský dech. Svůj, Mariin a ještě něčí. Kdyby to byl její otec, už by měl dávno pod okem monokl.

Rychle od dívky odstoupil a shýbl se pro svícen, jehož plamínek málem zadusily dešťové kapky. Když zvedl světlo výš, uviděl jen mizející škvíru ve dveřích do stáje. Ten, kdo ho viděl líbat Marii, byl Tommy.

Prsten 17.

---

Muži byli na cestě už několik dnů, když se Adam rozhodl pro první přespání v hostinci. Doposud si vystačili se stany, ohništěm a zásobou jídla, které si vezli ještě z Bodiamu. Adam usoudil, že už je na čase, zakotvit na trochu civilizovanějším místě a pokusit se zapůsobit na Tommyho. A záměrně vybral hostinec, který navštívili i při jejich první cestě do Cheshire.

Vzpomínal si, že v té době se Tommymu ještě vyhýbal a díky téhle výpravě se z jeho bratra stal Tommyho spojenec. Nemohl před nimi nikam utéct, u sira Howarda se pak na něj sesypali jako kobylky, protože jim hrála do noty i lady Anna.

Dnes se při té vzpomínce Adam už usmíval a kroutil nad svou zarputilostí hlavou. Jak to mohl vůbec dokázat, tak dlouho vydržet a nepodlehnout?

Před hostincem rychle seskočil z koně a šel pomoct Tommymu. Zatím mu ještě při nasedání a slézání asistoval.

"Zkusím to sám." Zarazil ho Tommy zvednutou rukou.

"Vážně?" zvedl Adam obočí a dal si ruce v bok.

"Ty mi nevěříš? A to chceš, abych věřil já tobě?" Našpulil Tommy důležitě rty. Adam ho v duchu poprosil, ať už to nedělá. Na něj to totiž nepůsobilo přísně, ani káravě, ale jako výzva. Od okamžiku, kdy Tommyho políbil ve svém pokoji, nemyslel na nic jiného, než jak to zopakovat a popřípadě posunout dál a díky podobným posunkům a gestům se s uvolněním pánevních svalů mohl rozloučit.

Ustoupil stranou, ale pro jistotu zůstal ve střehu. Bylo totiž moc příjemné, smět se Tommyho dotknout alespoň v takových chvílích.

Blondýn nejprve přehodil nohu přes sedlo a pak se podíval dolů. Adam si všiml v jeho očích obav, ale nedal na sobě nic znát. Tommy se pak odrazil rukama a na okamžik zavřel oči. Toho Adam využil a přiskočil k němu. Byl si jistý, že by to Tommy neustál a přepadl minimálně na kolena. Zachytil ho ve svých pažích a vytáhl na nohy.

"Myslíš si, že bych to nezvládl?" osočil se na něj Tommy. Adam pustil z jeho těla ruce a opět odstoupil.

"Promiň mi, jsem už takový. Jsem zvyklý tě chránit. S důvěrou to nemá nic společného." Pokrčil Adam rameny. Poté se otočil k Tommymu zády a vrátil se k Morfeovi, aby ze sedla sundal brašnu s nejdůležitějšími věcmi. Měl v ní peníze a také nákresy zmizelého prstenu. Ještě před večeří chtěl vísku obejít a poptat se lidí, zda se u nich prsten nepokusil někdo prodat. Zatím nebyl moc úspěšný. V předchozích vsích se setkal jen se zápornou reakcí.

Mlčky se vydali do hostince, kde Adam poprosil majitele, jestli by někdo mohl ustájit jejich koně. Hostinec byl na turisty dobře vybavený, měl i vlastní stáje a štolbu, který se o koně návštěvníků staral. Bohužel byl téměř plně obsazený, což znamenalo, že si Adam a Tommy museli vzít společný pokoj. Hostinskému to samozřejmě divné nepřišlo. Kdyby byl jeden z mužů dáma, jistě by dokázal něco vymyslet, ale v případě dvou mužů to viděl jako zbytečnost, ačkoliv se Tommy snažil namítat. Pokoj měl velkou postel, na které se mohli v klidu dva muži vyspat a to, že byl k mání, souviselo s nemalou cenou za jeho pronájem. Byl velice hezký a luxusně vybavený. Nejlepší apartmá v Gloucestershire, jak říkal hostinský.

Adam nechal nakonec reptajícího Tommyho v pokoji samotného. Potřeboval ještě vyřídit onu záležitost s kresbou prstenu. Měl v plánu vrátit se nejpozději za dvě hodiny a navrhl Tommymu, aby si mezitím došel na večeři, pokud bude mít hlad.

Obejít všechny důležité podnikatele, kteří by si na trzích mohli všimnout vzácného prstenu, se mu podařilo do stmívání. Bohužel opět s nepořízenou. Když se vrátil do hostince, našel Tommyho sedět u odlehlého stolu pouze se džbánkem vína.

"Kde jsi byl?" zamračil se Tommy. Adam ho napodobil. Zdálo se mu, že má Tommy trochu upito.

"Už jsi jedl?" zeptal se místo odpovědi.

"Ne! Čekal jsem na tebe."

"Ale říkal jsem přece, že se můžeš navečeřet sám. Seskočit z koně zvládneš, ale najíst se, ne?" dobíral si ho. Tommy se na něj zašklebil a odvrátil tvář.

"Mám hlad, tak už si sedni a něco nám objednej." Poručil Adamovi, aniž by se na něj podíval.

"Rozkaz, Veličenstvo!" zavrčel Adam. Navenek chtěl působit tvrdě, ale uvnitř se přímo královsky bavil.

Nakonec se neposadil, ale vyrazil rovnou za hostinským a naporoučel si nějaké maso, zeleninu a další džbánek vína. O deset minut později už celá objednávka stála mezi ním a Tommym na stole.

"Zdá se, že ti chutná zdejší víno." Pozvedl Adam obočí a dolil Tommymu vrchovatě pohár. Pak se pustil do svého jídla.

"Je trpčí než to naše." Pokrčil Tommy rameny. Adam z toho pochopil, že trpké víno více splňuje momentální Tommyho chutě. I tohle byl ale nějaký omyl v jeho paměti. Tommy měl rád sladké víno, to jejich. Co vonělo po jablkách.

Raději to nekomentoval, snad si Tommy jednou vzpomene, co má nejradši. A nebude se to týkat jen vína.

Adam si u jídla liboval. Po několika dnech o suché, studené stravě, byly vepřová pečeně, teplé žitné bochánky a čerstvá zelenina pro jeho žaludek a chuťové buňky doslova balzám. A vůbec se nezlobil, že je na tom Tommy obdobně. Házel do sebe jedno sousto za druhým, až měl mastné rty i jejich okolí. Když dojedli, Tommy si ústa otřel přiděleným plátýnkem a rozvalil se na židli jako sedlák.

Adam si chtěl dolít víno, ale už ho bylo ve džbánku po dně. Zvedl tedy ruku, aby si objednal u hostinského další. Sám měl jen dva poháry. Zbytek tedy vypil Tommy a zdálo se, že ještě nemá dost. Adamovi něco říkalo, že svého spolucestovatele bude muset do pokoje odnést.

"Mohl bys mi říct něco o mé rodině? Nebo se mám zeptat otce, až se vrátíme?" zeptal se Tommy. Během uplynulých dní Adam Tommymu vyprávěl spíš o nedůležitých věcech. Takových, co nezatěžovaly jeho paměť i duševní pohodu. Tahle už byla osobní. Tommy si matně vzpomínal, že jeho matka už nežije, ale o bratrovi Markovi, zdálo se, nic nevěděl.

"Můžeš to zkusit se mnou, jen bych tě měl varovat, že ne všechno, co se týká tvé rodiny, je příjemné." upozornil ho Adam.

"Chci to vědět obecně. Vím, že mám jednu sestru a otce, který se znovu oženil. Pochopil jsem tedy, že moje matka zemřela."

"Ano, při porodu Elizabeth." Přikývl Adam. "Pravdou ale je, že Elizabeth není tvůj jediný sourozenec. Tedy je. Jediný žijící." Vysvětlil mu Adam.

"Co to znamená?" zhrozil se Tommy.

"Byl jsi ještě hodně malý, když jsi přišel o svého staršího bratra. Jemu bylo v té době deset let. Přepadli ho v lese." Povzdychl si Adam. Tommy otevřel ústa dokořán a vytřeštil na něj oči.

"Můj Bože. Kdo? Kdo mohl tak malého kluka přepadnout?" nechápal.

"Zprvu si všichni mysleli, že to byli zbojníci, ale až po dvaceti letech se ukázala pravda. Jistý podvodník se vetřel do přízně tvého otce a také Elizabeth. Otravoval Markusovo srdce tak dlouho, dokud ho nezačal vnímat víc, než své vlastní děti a dokonce se na chvíli stal jeho následníkem, protože mu Markus dovolil, vzít si Elizabeth."

"Cože?" vyhrkl Tommy. Adam raději pokračoval.

"Rozhřešení jsme se dočkali teprve před čtyřmi roky. To on znepřátelil mne a tvého otce. Vypaloval naše vesnice a nechával vzkazy, které měly vždy usvědčit ze zločinu toho druhého. Nebylo divu, že jsem chtěl Markuse zabít a on mě. Byla to šílená doba. Pak král mezi nás postavil tebe a všechno se změnilo. Alespoň z mé strany. Nechal jsi mě proniknout do svého světa a já souhlasil s tím, abych jel na svatbu Elizabeth s tím padouchem. A tam jsem poznal, že právě on skrývá největší tajemství. Když jsem k vám jel podruhé, bylo to na přání krále, který měl rozhodnout, co se mnou bude, protože jsem porušil svou přísahu. Elizabetin manžel tě unesl do jedné vesnice, kterou chtěl nechat shořet, ale naštěstí jsme mu v tom zabránili. A také jsme se dozvěděli, že to on zabil tvého bratra. A že využil bolesti tvého otce, pronikl k němu a získal si ho, zatímco přeživší děti trpěly Markusovou přehnanou výchovou, která váš hrad změnila na doživotní domácí vězení."

"Jak jsem se tedy dostal k tobě?" zavrtěl Tommy nechápavě hlavou.

"Tvůj otec to přiznání slyšel taky. Konečně dovolil, aby mu pravda otevřela oči. A mimo jiné se u vás na hradě v té době objevila i lady Katherine, jeho vzdálená sestřenice. Podařilo se jí, aby bylo Markusovo srdce zase otevřené. Pro nás pro všechny. Souhlasil s poručnictvím. Vydupali jsme si ho."

"I já?" přivřel Tommy podezíravě oči.

"Ano, ty především." Povzdychl si Adam zlomeně a napil se vína. "Podívej se, Tommy. Mě nenachytáš. Ať se mě zeptáš třeba stokrát, moje odpověď bude stejná, protože bych jinak musel začít lhát a to není můj styl. Ví o nás král. Ano, je to šokující, ale je to tak. Ani jemu neušlo, jak se milujeme a dal nám šanci." Adam musel ztišit hlas, přece jen nebyli v hostinci sami. Naštěstí seděli od všech dost stranou.

Sice neměl náladu znovu Tommymu opakovat, že k sobě patří a přísahali si věčnou lásku, ale pokud to bude nutné, překoná se. A hlavně musel překonat smutek, který díky tomu v sobě cítil.

"Nemyslím si, že nám to bude procházet věčně." I Tommy se napil vína a rozhlédl se po velké místnosti. Adam byl za to vděčný, protože nechtěl, aby Tommy viděl jeho prvotní šok. Informaci o nastávající manželce se zatím úspěšně vyhýbal, ale co až to Tommy naťukne sám? Že by se měl možná jeden z nich oženit, aby nebylo moc nápadné, že žijí spolu? Jeho svěřenec byl chytrý muž a co hůř, i když měl ztrátu paměti, společenské normy si pamatoval skvěle. Až se k jeho hlavnímu vnímání dostane i tahle, bude to jejich konec.

"Skoro, jako kdyby sis to přál." Utrousil Adam zklamaně a vstal. "Nechám nám připravit koupel. Klidně ještě seď." Odebral se za hostinským, aby se s ním domluvil na lázni.

Tommy se za svým poručníkem ještě chvilku díval, než sklonil hlavu a povzdychl si. Jestli byl takhle rýpavý i předtím a Adam na to reagoval pokaždé negativně, jak spolu mohli vydržet čtyři roky? Nebo to jen způsobovala ta ztráta paměti? Problém byl v tom, že Tommy nevěděl, jestli vůbec chce, aby se mu paměť vrátila. Bylo tak těžké uvěřit tomu, že s tímhle mužem sdílel jedno lože. Že mu dovolil, aby se ho dotýkal. Přesto, že ani teď necítil odpor. Kdyby měl aspoň možnost nahlédnout do minulosti a na pár okamžiků pocítit, jaké to opravdu bylo.

Když mu Adam řekl o ztrátě staršího bratra, myslel si, že ta informace zastíní všechno, co doposud věděl, ale pořád bylo v čele vědomí, že s tímhle mužem tvoří romantický pár.

Raději si znovu dolil víno a celý obsah poháru do sebe hodil na několik loků. Cítil, jak mu opět příjemně ztěžkly nohy. Když se najedl, trochu to přešlo, ale teď už svou lehkou opilost přehlížet nemohl. Postavil se, že půjde za Adamem, podlomila se mu však kolena, takže si sedl zpátky.

"Jsi v pořádku?" přistoupil k němu Adam se starostlivým výrazem ve tváři.

"Asi jsem to přehnal s tím vínem." Připustil Tommy.

"Do pokoje je to kousek. Už ti připravují horkou lázeň." Lákal ho Adam.

"A tobě?" nechápal Tommy to jednotné číslo.

"Vykoupu se někde po cestě zítra. Odvedu tě teď na pokoj a nechám samotného, aby ses mohl v klidu umýt." Adam nabídl Tommymu ruku a ten ji přijal. Dokud na ně bylo vidět z hlavního výčepu, snažil se Adam Tommyho moc nepodpírat, aby nepůsobili důvěrně, na schodišti ho ale chytil kolem pasu a lehce nadzvedl.

"Kdykoliv mi takhle pomůžeš, připadám si jak pírko."

"Zdání klame." Zabručel Adam. "To já se tak jenom tvářím, že vůbec nic nevážíš, ale tahat se s tebou, když jsi opilý, je i nad moje síly."

"Bývám opilý často?" zajímal se Tommy. Adam potlačil úsměv a zavrtěl hlavou.

"Skoro nikdy."

Konečně se dostali ke dveřím jejich pokoje. První vstoupil Adam a za ním Tommy. Naproti postele stála vana, ze které se kouřilo. Hostinský musel počítat s tím, že bude chtít panstvo lázeň, protože si ji Adam poručil teprve před chvílí a už byla připravená.

"Teď už to zvládneš sám." Posadil Tommyho na postel a vydal se zpátky ke dveřím.

"Počkej!" zastavil ho blondýn. Adam strnul na místě a pomalu se otočil.

"Zavři dveře." Poručil mu Tommy. Adam je tedy zavřel. Ale zároveň u nich zůstal stát. Neodvážil se udělat krok zpátky.

"Není vůči tobě fér, abych já měl lázeň a ty ne. Budu rychle hotový, aby nevychladla voda. Mezitím tu zůstaň, prosím. Mohl bys mi připravit košili na spaní." Navrhl Tommy. Hned na to se začal rychle svlékat.

Ze svých šatů udělal hromádku na křesle vedle postele. Když si konečně vlezl do vody, Adam se odhodlal a přešel k Tommyho svrškům. Hlídal se, aby se na něj ani jednou nepodíval. Mohl být v bezpečí jedině v případě, že neuvidí jeho nahotu.

Zatímco k němu doléhaly zvuky čvachtající vody, složil Tommyho oblečení do úhledného komínku a z jeho brašny vytáhl zářivě bílou spací košili, o které věděl, že ji Tommy naposledy použil v době, kdy spolu ještě nespali. Duchapřítomně si ji vzal taky, i když ji nosil hrozně nerad. Tommy by ho ale nahého vedle sebe spát nenechal, tím si byl jistý.

"Umyješ mi záda, prosím?" ozvalo se od vany. Adam se tím směrem otočil s očima dokořán.

"Cože?"

"Jestli mi umyješ záda. Už skoro jsem, jen tohle mi ještě chybí." Usmál se Tommy. Adam udělal malý krůček k vaně, s Tommyho košilí v rukách, ve kterých ji doslova drtil, pak se ale zarazil.

"Já…"

"No tak, pak ti to oplatím." Lákal ho k sobě Tommy. Adam netušil, co to má znamenat. Proč se na něj Tommy díval tak vyzývavě. Byl nahý, vypadal bezbranně a chtěl, aby k němu přišel blíž. Co za tím bylo?

Adam položil košili na postel a přistoupil k vaně. Přebral si od Tommyho mýdlo a to pak zabalil do mokrého kousku plátna. Pomalu jím začal krouživě hladit drobná záda. Tommy se ještě předklonil, aby k nim měl lepší přístup.

"Děkuji ti, že jsi mi řekl o mojí rodině. Rád bych si něco poslechl i o té tvé. Tví rodiče už prý nežijí." Zkonstatoval Tommy. Určitě mu to řekl Neil, nebo Elizabeth, pomyslel si Adam.

"Ne, bohužel. Matka zemřela před patnácti lety, otec o rok později."

"To mě mrzí."

"Už nejsi opilý?" pokusil se Adam odvést jeho pozornost.

"Ale jsem. Kdybych si stoupl, tak určitě neudržím rovnováhu." Zasmál se Tommy. "A jak zemřeli? Určitě jsi to přede mnou netajil, pokud jsme měli tak důvěrný vztah." Ptal se dál. Adam se nadechl a na chvilku zavřel oči. Neměli před sebou tajnosti, vždyť právě tohle tajemství rozbilo poslední překážku před jejich absolutním sblížením, jenže pak už o tom mluvili jen sporadicky. Pořád to bolelo.

"Matka zemřela rukou mého otce, který neunesl tíhu viny a vběhl na bojišti nepřátelskému rytíři na meč. Viděl jsem je umírat oba. Byl jsem při tom." Vysvětlil mu Adam. Tommy se prudce otočil a zalapal po dechu.

"Bože, to je mi líto. Opravdu." Chytil Adamovu ruku, ve které svíral zabalené mýdlo a stiskl ji v dlaních. Jeho pohled byl tak omluvný, až z toho Adama zapálilo v očích.

"Dlouho jsem si myslel, že mám stejné násilnické sklony jako můj otec, ale ty jsi mi to vyvrátil. Důvod, proč jsem se dlouhých deset let neusmál, byl tento. Byl jsem přesvědčený, že si nezasloužím radost a štěstí." Připustil.

"A proč se neusmíváš teď?"

"Abych ti to připomněl." Přivřel Adam oči. "Abych ti do paměti vrátil vzpomínku na dobu, kdy jsi po mém úsměvu toužil víc, než odsouzený po královské milosti. Takhle moc jsi mě miloval. A trpěl jsi, když jsem tě odmítal.

Možná je tohle můj trest. Abych to i já zakusil na vlastní kůži. A pokud jsi trpěl stejně jako já teď, pak… pak bych tě rád poprosil o odpuštění." Adam sklonil hlavu a promnul si rty. Cítil, jak mu do očí vstupují slzy. Nemohl dopustit, aby je Tommy viděl.

"Já nevím, Adame. Nepamatuji si na náš společný čas, ani na tebe, ale nemůžu se zbavit pocitu, že odpuštění nepotřebuješ." Adam ucítil ve vlasech Tommyho mokré prsty. Byl to přátelský dotek, nebo měl být, on to ale vnímal jinak. Pomalu k němu vzhlédl, pohled plný překvapení a pak se sklonil k jeho rtům a opatrně je políbil.

"Tohle ne, Adame!" odstrčil ho Tommy jemně. Adam se ovšem nedal. Rychle se postavil a vytáhl Tommyho z vody, jež se díky nečekanému pohybu přelila přes okraje vany. Pak si ho nabral na rameno a odnesl k posteli, do které ho nevybíravě hodil.

"Už víš o mých citech. Víš, jak moc po tobě toužím a přesto jsi chtěl, abych tu zůstal. Ať už to bylo úmyslné, nebo ne, nemáš na to právo. Nemůžeš mne takhle pokoušet." Adam se nad Tommym sklonil a jeho doposud nahé, vlhkem lesknoucí se tělo obklíčil svým.

"Nepokouším tě." Bránil se Tommy.

"Tak proč jsi najednou otočil?"

"Já nevím."

"Ale víš! Tvé podvědomí tě nutí dělat věci, které jsou pro tebe přirozené. Je to jediné rozumné vysvětlení. Kdybys opravdu chtěl, nenecháš ho jednat za sebe." Zavrčel Adam.

"Prosím, pusť mě."

"To nejde, Tommy. Patříš mi, rozumíš? Tohle všechno, tvé tělo, tvá duše a srdce, je mé." Adam si Tommyho důkladně prohlédl od hlavy k patě. Pak se zvedl a usadil na paty. Zároveň pod sebou uvěznil Tommyho nohy, aby mu nemohl utéct. Hbitými prsty rozepnul svůj kabát a stáhl ho z ramen. Poté si svlékl košili a rozvázal tkanici kožených kalhot.

"Pohlaď mě." Vzal Tommyho ruce do svých a přitiskl si jeho dlaně na prsa. Blondýn zavrtěl hlavou, jenže jakmile se ho dotkl, jeho tělo ztuhlo.

"Poznáváš ten pocit, že ano? Když se dotkneš mé kůže." Adamovi to samozřejmě neuniklo. Ba co víc, jeho srdce se zatetelilo radostí.

"Proč se tomu bráníš, když je ti to příjemné?"

"Protože tě neznám!" zamračil se Tommy.

"Neznal jsi mě ani před čtyřmi roky a i tak ses mi chtěl dostat do kalhot!"

"To nemůže být pravda!" protestoval Tommy. Adam zavrtěl hlavou a opět se k němu sklonil. Tommy po té poznámce zrudl jako rak.

"Ale je. Znali jsme se sotva dva dny, když ses mě pokusil poprvé políbit. Rád bych měl stejná práva."

"To nemů…"

"Myslím, že můžu!" přerušil ho Adam a hned na to se tvrdě přisál k jeho rtům.

I když ho Tommy bil pěstmi do ramen, neodradilo ho to. Naopak ještě přitvrdil a dokonce se mu podařilo uvěznit Tommyho ruce nad hlavou. Zatímco ho líbal a držel mu jednou rukou ty jeho za zápěstí, svlékl si kalhoty pod zadek. Pak se nahými boky natlačil mezi Tommyho stehna a pořádně mu je roztáhl. Menší muž na něj nejdříve vykulil oči, než se ještě zděšeněji podíval dolů. Na místo, kde se jejich těla dotýkala.

"Jestli si nechceš vzpomenout, vytvoř si nové vzpomínky, jak řekla Elizabeth. A začni tímhle, Tommy. Příjemnější vzpomínku už mít totiž nebudeš." Adam zachmuřil obočí a položil se na Tommyho celým tělem. Když ho políbil znovu, rty druhého muže byly jakoby uvolněnější.

Bohužel, přesto, že byl šťastný, že znovu cítí Tommyho tělo pod svým, věděl, že to nejdůležitější stále chybí. Kontakt jejich srdcí.

Byla tak blízko u sebe a přesto vzdálená…

Prsten 16.

---

Tommymu trvalo skoro celou věčnost, než se odhodlal za Adamem zajít, aby si promluvili. Stihl za tu dobu vynechat snídani i oběd. Neměl hlad a něco mu říkalo, že Adam na tom bude stejně. Vyrazil za ním chvíli po obědě. A absolutně netušil, co by mu měl říct a jak se k němu chovat po tom, co se dozvěděl takové zásadní informace.

Adam měl ve své komnatě zrovna Denise. Správci se podařilo kopie kresby prstenu udělat v předstihu. Podle tmavých kruhů pod očima a celkové unavenosti Adam poznal, že muž pracoval i v noci a nezamhouřil oka. Aspoň, že na někoho se tu mohl spolehnout.

Když se ozvalo zaklepání, oba muži vzhlédli ke dveřím. Adam seděl ve svém křesle u krbu a Denis se k němu skláněl.

"Dál." Zvolal Adam. Doufal, že by to mohl být jeden konkrétní člověk, ale tak naivní nebyl, aby se k tomu upínal. Ten člověk se mu teď určitě bude vyhýbat obloukem.

Jeho překvapení bylo samozřejmě na místě, když do komnaty vstoupil Tommy a lehce sklonil hlavu

"Mylorde, správce," pozdravil. Adam si uvědomil, co drží v ruce. Pokusil se co nejnenápadněji pergameny srolovat, aby Tommy kresbu neviděl.

"To je všechno, Denisi. Můžeš jít." Pokynul svému věrnému služebníkovi. Muž věnoval oběma pánům poklonu a odešel.

"Prosím, posaďte se," vyzval Adam Tommyho ke svému stolu u krbu. Blondýn se po cestě rozhlížel kolem sebe, protože díky nemocné paměti byl v tomhle pokoji poprvé.

"Děkuji. Budeme si zase vykat?" zeptal se, jakmile usedl do pohodlné, kůží potažené židle.

"Myslel jsem, že by pro tebe teď bylo příjemnější, být formální." Pokrčil Adam rameny. Tommy to nekomentoval. Položil si ruce na dřevěné područky a upřeně se na Adama podíval.

"Mluvil jsem se sestrou. Vyprávěla mi, jak jsme se dali dohromady. Proč jste to přede mnou tajili?" zeptal se přísně.

"A změnilo by se něco?" Adam zatnul zuby. Cítil, že tohle nebude milý rozhovor, už podle toho, jak se Tommy ostražitě tvářil.

"Já nevím, asi ne." Zavrtěl Tommy hlavou. "To ale neznamená, že byste mi měli cokoliv zatajovat."

"Ne, neznamená." Dal mu Adam za pravdu. Tommy se rozhlédl po pokoji, očividně začínal být nervózní, Adamovi to tak připadalo.

"Pěkný pokoj."

"Navrhoval jsi ho ty."

"Vážně?" vyhrkl Tommy.

"A nejen můj pokoj, ale i veškeré obytné části hradu. Než jsi sem přišel, byl Bodiam ruina," vysvětlil mu Adam.

"A proč?" nechápal Tommy. Adam přivřel oči a postavil se. Nějak teď neměl náladu sedět. Rád se na Tommyho díval, ale naposledy cítil příjemný pocit ze vzájemných pohledů někdy před necelým měsícem. Bylo těžké teď Tommymu hledět do tváře a vědět, že ho nemiluje.

"Protože jsem byl příliš svázán se svou minulostí."

"Tomu nerozumím."

"Dnes už na tom nezáleží." Odbyl Adam bolestné téma mávnutím ruky. "Chtěl bych se na něco zeptat." Raději převedl řeč jinam.

"O co jde?"

"Proč si tvoje paměť pamatuje jen všechno negativní a to hezké zapomněla?"

"To já nevím. Co máš konkrétně na mysli?" pozvedl Tommy obočí. Adam k němu přistoupil blíž a založil si ruce na prsou.

"Třeba to, že víš naprosto přesně, jak společnost pohlíží na vztah dvou mužů. Jako na zvrácenost. Pro mne bylo velice těžké s tím smířit sám sebe, ale když jsi přišel ty, měl jsem pocit, že bych to mohl překonat. Že to překonáme společně." Nepatrně se k Tommymu sklonil. Druhý muž se odtáhl, ale nemohl moc, protože měl za zády opěradlo křesla.

"Vybavují se mi jen útržky, ani nevím, kdo mi to říkal. Možná můj otec. Prostě mi v paměti zůstalo tohle a opravdu mě mrzí, jestli ti to způsobuje bolest." Tommy se kousal nervózně do rtu, zatímco ho Adam zkoumavě sledoval.

"Jak to cítíš ty? Jaký z toho máš pocit?"

"A z čeho?" polekal se Tommy. Adam se sklonil ještě víc a položil si dlaně na područky Tommyho křesla.

"Nech mě, abych tě políbil."

"Ale…"

"Jen to zkus, Tommy. Zapomeň na to, co ti našeptávají ty mizivé vzpomínky, kterými ses předtím stejně neřídil. Chci tě políbit a chci vědět, jestli se s nimi shoduje tvůj pocit."

"Já…" Tommy mírně zavrtěl hlavou, neodstrčil však svého poručníka, jen na něj nevěřícně zíral.

"Tak dobře, ale…"

Adamovi stačil i ten nejistý souhlas. Víc nepotřeboval. Rychle přitiskl k Tommyho rtům ty své a bez prodlení pronikl do jeho úst jazykem. Cítil, jak se jeho svěřenec napnul a jak se snaží uhnout hlavou, tak mu ji sevřel v dlaních. Poté Tommyho vytáhl do stoje a přimáčkl na sebe.

"Ne, ne!" Tommy zavrtěl hlavou. Podařilo se mu vysmeknout z polibku, ale z Adamovy náruče ne. Civěl na něj, jako kdyby ho právě políbila sedmihlavá saň.

"To nejde."

"Ale jde!" zavrčel Adam a políbil ho znovu. Tentokrát ho líbal o něco déle. Cítil z druhé strany odezvu. Byla sice slabá, ale hlavně, že nějaká byla. Potěšilo ho to. Když se Tommy znovu vysmekl, zadíval se na Adama téměř vražedně.

"Pokaždé využíváš své síly?" zamračil se.

"Jsi muž jako já. Kdybys chtěl, přepereš mě. Jsem proti tobě slabý jako malé dítě. Jsem oslabený láskou a touhou po tvém těle."

"Neříkej to!" zasyčel Tommy.

"Ale já musím. Miluji tě a právě teď bych se s tebou chtěl pomazlit v té velké posteli. Tam." Kývl Adam hlavou ke svému velkému lůžku s nebesy, aniž by Tommyho pustil z očí.

"Já ale nechci."

"A kdo za tebe mluví?" nenechal se Adam odbýt. Bylo tak uklidňující znovu svírat Tommyho ve svých pažích a cítit na sobě teplo jeho těla. I kdyby to mělo být jen na tuhle chvíli, nemohl to sám vzdát. Sám od sebe ho prostě nehodlal pustit.

"Kdo?"

"Ano, kdo mluví za tohohle kluka, který miloval naše společná probuzení, soukromé výlety na koních i hodiny strávené v knihovně u velkých příběhů?" díval se Adam upřeně do jeho očí. "Dělali jsme tohle a spoustu dalších věcí, co spolu běžně páry dělají. A několikrát denně jsi mě ujišťoval o svých citech a sliboval mi, že se to nikdy nezmění."

"Jenže já si na to prostě nevzpomínám!"

Tommy od sebe Adama surově odstrčil a začal přecházet nervózně po pokoji. Ani jednou se na něj nepodíval, když začal vést svůj monolog. Musel to ze sebe dostat, nechtěl vypadat před svou sestrou jako zbabělec, když už se po rozhovoru s ní odhodlal s Adamem promluvit. A kdyby jen jedinkrát pohlédl do těch upřímných šedých očí, určitě by to nezvládl.

"Tak dobře, uznávám, že mi to nevadí. Před chvílí jsem necítil odpor, nebo tak něco. Nejspíš máte všichni pravdu, že mě víc přitahují muži než ženy, i když po jednom polibku to přece nemohu potvrdit se stoprocentní jistotou. Co vím ale naprosto jistě, je to, že tě nemiluji. Jsi cizí člověk. Vůbec tě neznám. Jak mohu milovat někoho, koho neznám?"

"Než jsem se do tebe zamiloval já, nebo spíš, než jsem si to uvědomil, toužil jsem po tobě fyzicky. Ani v tomhle směru nic necítíš?"

"Já nevím, sakra!" zakřičel na něj Tommy. Konečně na Adama zaměřil svůj pohled a při tom se prudce zastavil, protože ho šokovalo, co uviděl. Adamova tvář vypadala zoufale. Opravdu musel být nešťastný ze všeho, co od něj slyšel, pokud mu tedy říkal celou dobu pravdu.

"Trvám na té cestě do Cheshire." Prohlásil Adam. Tommyho zvídavý pohled mu nebyl moc příjemný. Zvlášť, když věděl, že se tváří jako mučedník. Už s ním nechtěl dál komunikovat na téhle úrovni, bolelo ho z toho u srdce. Pokud na něj Tommy někdy předtím zvýšil hlas, bylo to proto, aby obhájil svou náklonnost, ne naopak. Jak by z takového rozhovoru mohl vyjít s hrdě vztyčenou hlavou?

"Nebudu ti odporovat." Pokrčil Tommy rameny. Aspoň, že v tomhle směru se nic nezměnilo, pomyslel si Adam.

"Teď mě prosím omluv, mám tu ještě nějakou práci." Otočil se k Tommymu zády a přešel k oknu.

"Možná… kdybys mi dal trochu času, tak…"

"Však ho máme spoustu, není kam spěchat." Povzdychl si Adam. Neměl tak úplně pravdu. Až přijede Tommyho budoucí manželka, budou mít času ještě méně. Kéž by sám ztratil paměť, aby na to nemusel myslet. Aby nemusel snášet tohle příkoří.

"Tak já už tedy půjdu."

"Ano. Uvidíme se při večeři." Řekl ještě Adam a pak už jen čekal, až se za Tommym zavřou dveře. Nebylo to hned, jeho svěřenec si dával na čas, ale jakmile byl pryč, Adam se mohl konečně uvolnit.

Zítra spolu vyrazí na dlouhou cestu, kde budou odkázáni jen jeden na druhého. Tommy ho bude muset vnímat. Nebude mít šanci přehlížet jeho city.

*

Kuchaři připravili na cestu svým pánům několik balíčků s jídlem. Adam se chtěl i přesto zastavit občas na večeři a nocleh v hostinci. Dávalo mu to možnost, být Tommymu blíž.

Hned ráno poslal k lordu Ratliffovi na Alnwick posla s kresbou prstenu. Své kopie si schoval do sedla.

Štolba Martin připravil pro druhého pána toho nejklidnějšího koně, který byl schopný cesty. Rose by to ve svém stavu nezvládla. Nakonec padla volba na pětiletého hřebce jménem Silver.

Kůň byl klidnější povahy a neshazoval. Problém nastal v okamžiku, kdy se na něj měl Tommy vyhoupnout. Uvědomil si totiž, že si jízdu na koni nepamatuje. Když se díval na Adama, přišlo mu to přirozené a jednoduché, ale jakmile ho měl napodobit, strach mu to nedovolil.

"Já to nezvládnu." Protestoval. Adam seskočil z Morfea a přistoupil ke klidnému hřebečkovi, který trpělivě čekal, až si na něj jeho nový pán nasedne.

"Silver je hodný kůň, nemusíš se ho bát!" poplácal hnědáka po mohutném krku. Pak zamával na Martina, který k nim dotlačil jakési dřevěné schůdky.

"S tímhle se ti na něj poleze lépe." Ukázal na pomůcku. Tommy ale zavrtěl hlavou.

"A to ty schody povezeme sebou? Protože až budu chtít slézt, budu je nejspíš potřebovat taky." Bránil se vynálezu.

"Dobře. Tak mě nech, abych ti pomohl já." Navrhl Adam.

"Chceš mě tam snad vysadit?"

"Pokusím se." Adam spojil prsty obou dlaní a nabídl tak Tommymu jakousi lžíci, do které měl vložit nohu. "Neboj se chytit mého ramene." Doporučil mu ještě, zatímco se před ním skláněl, aby Tommy nemusel zvedat nohu moc vysoko. Blondýn se chvíli rozmýšlel, ale nakonec výzvu přijal. Ještě předtím si vyžádal od Martina kus plátna, aby si očistil podrážku boty. Nechtěl svému poručníkovi zamazat rukavice. Když byl hotový, položil Adamovi na rameno ruku a pomalu zvedl koleno. Jakmile se jeho noha ocitla v provizorních kleštích, začal prudce vstoupat vzhůru. V podstatě nemusel vynaložit vůbec žádné úsilí, jen se strefit do sedla. Najednou seděl na koni a ani trochu netušil, jak k tomu došlo.

"Teď už bychom mohli vyrazit, ne?" Poplácal Adam Silvera znovu po krku a vydal se za Morfeem. Ani trochu nebyl zadýchaný.

"Jediné, co musíš udělat, je držet otěže."

"Ah, aha." Tommy se podíval na sedlo, jestli tam něco takového nenajde. Naštěstí přibližně věděl, co to otěže jsou.

Na nádvoří se konečně objevil i Neil, aby se s bratrem a švagrem rozloučil. Elizabeth zůstala v hradu, protože nechtěla odjezdu vystavovat Lilith. Rozloučila se s Adamem a Tommym hned po snídani, tak aby to malá neviděla.

Neil podal ruku nejdříve Tommymu, pak Adamovi. Oběma popřál šťastnou cestu a nezapomněl si přihodit, aby Tommy svého poručníka moc netrápil, když teď budou odkázáni jen sami na sebe.

"O Zeuse se postarám." Slíbil ještě Adamovi. Pes měl sice oba své páníčky moc rád, ale když ho Neil odvedl do kuchyně, kde pokaždé dostal něco dobrého na zub, nic jiného neexistovalo. Adam jejich čtyřnohého přítele nechtěl brát sebou. Šlo o velice dlouhou cestu a pes by ji možná nezvládl. Také si všiml, že Tommy ke zvířeti po ztrátě paměti příliš netíhne a Zeuse by to jistě mrzelo. Nechat ho doma, bylo nejlepší řešení.

Adam se naposledy rozhlédl po nádvoří a pak pobídl Morfea, aby se vydal k bráně. Původně chtěl vzít sebou dva své rytíře, ale nakonec usoudil, že to nebude potřeba. Kout země, který se chystali s Tommym navštívit, byl o dost klidnější, než ten v okolí Londýna. Byl připravený, bít se za jejich bezpečí, pokud by to bylo nezbytné a v neposlední řadě potřeboval být s Tommym sám.

Věřil, že je cesta sblíží. Musel v to věřit, protože až se vrátí po měsíci domů a na Bodiamu bude čekat Tommyho nastávající, už nic nezmůže. Měl pouze tenhle krátký čas na to, aby Tommymu vrátil paměť na jejich lásku. Bohužel i za cenu toho, že si Tommy vzpomene na utrpení, které před necelým měsícem zažil.

Prsten 15.

---

Nové ráno bylo přivítáno typickou britskou zamračenou oblohou. Když Adam otevřel oči a natočil hlavu k oknu, sám pro sebe si pomyslel, jestli bude další jeho den opět stejně zachmuřený, jako mraky, na které přes okno svého pokoje vidí. Tedy, trochu se mu to okno nezdálo, závěsy byly jiné, než jak si je pamatoval. Upřímně, nikdy svůj pokoj příliš nezkoumal, protože v něm vlastně ani netrávil moc času, ale tohle bylo opravdu divné. Vrátil hlavu zpátky a začal si prohlížet nebesa nad sebou. Ztuhl.

V mžiku byl perfektně probuzený a naprosto přesně věděl, že není ve svém pokoji, ovšem dřív, než se stihl zvednout, se kolem jeho hrudi obalila cizí paže. O něco hubenější než jeho. A velice příjemně hřejivá, ne-li horká, Adam měl totiž pocit, že v místech, kde se ho dotýkala, by na sobě mohl usmažit volské oko. ´

Měl hrozný strach otočit tvář na druhou část postele. A také ho šokovala jeho nahota. Vybavoval si, že usínal ve svém županu. A Tommy taky. Tak proč byli teď oba nazí?

"Tommy…" zašeptal. Nic, muž vedle něj se sice pohnul, ale ještě víc směrem k němu, takže teď už se na něj mačkal kromě ruky i částí svého trupu.

Adam si olízl ret. Cítil na něm malinkatou ranku po tom, co si ho předchozího večera prokousl. A pak ucítil ještě něco. Ale ne na obličeji. Ten pocit přicházel z dolních partií jeho těla. Přibližně dvacet palců od Tommyho ruky. Ano, cítil své mužství. Cítil, jak se probouzí jeho moc. To jediné, na co se pokaždé mohl spolehnout a přitom by byl radši, kdyby to teď tak nebylo. Ne v okamžiku, kdy byl pro Tommyho úplně cizí muž.

Jak si to vysvětlí, pokud to zpozoruje?

Adam se posunul ke kraji postele. Vyhřátá paže si ho přitáhla zpátky.

"Neodcházej." Zabručel Tommy. Adam na něj akorát vytřeštil oči.

Tak byl vzhůru, nebo ne?

"Nemůžu tu zůstat." Zašeptal a zkusil Tommyho ruku stáhnout z těla tak, že ji zvedl za zápěstí. Pokud nechtěl, aby se jeho problém ještě zvětšil, musel okamžitě pryč.

"Ne!" zavrtěl se Tommy nespokojeně a znovu připlácl svou paži na jeho hrudník. Poté otevřel oči a upřeně se na Adama zadíval. Tenhle pohled však netrval ani zlomek vteřiny. Vystřídal ho totiž vyděšený a plný hrůzy. V příštím momentu se Tommy krčil na druhé straně postele u úplného kraje a tiskl si ke krku okraj přikrývky.

"Omlouvám se. Asi se mi něco zdálo." Drmolil ze sebe rychle.

"To je v pořádku." Zavrtěl Adam hlavou, jenže Tommy si pořád vedl svou.

"Měl jsem zvláštní sen. Že nejsi jenom můj poručník, ale i… To přece není možné. Dva muži spolu… To přece…"

"Tommy, uklidni se!" zvedl k němu Adam ruku. Bohužel se jí Tommy ještě víc lekl a také se dost zmateně zadíval na jeho odhalené tělo.

"Proč nemáš župan?!" vyjekl.

"Proč ho nemáš ty?" vrátil mu to Adam pohotově. Ve skutečnosti jejich pláště ležely pod nimi v posteli. Prostě si je v noci vysvlekli, aniž by si to pamatovali. Adam to ve svém případě docela chápal. Pokud spal v posteli s Tommym, byl zásadně nahý. Možná, že nějaká podvědomá vzpomínka donutila Tommyho v noci svléknout plášť také. Bylo to logické.

"Koupali jsme se spolu, nazí. Teď ti vadí tohle?" ukázal na něj Adam rukou. Tommy zkrabatil obočí a pořádně kolem sebe obalil přikrývku.

"Vadí mi něco jiného." Zaprskal. Když vstal, samozřejmě sebral peřinu i Adamovi, který se před ním najednou zjevil v celé své kráse. A se ztopořeným mužstvím. Tommy zalapal po dechu a ustoupil ke dveřím. Adam na nic nečekal. Nemohl teď Tommyho nechat odejít. Mohl by venku narazit na někoho z rodiny a prořeknout se, že nespal v pokoji sám. Sice každý v hradu věděl o jejich romantickém vztahu, ale v posledních dnech s tím nikdo nepočítal, když si Tommy nic nepamatoval.

Po cestě na sebe Adam rychle hodil svůj plášť, jakmile ale došel až k Tommymu, zjistil, že si ho špatně uvázal, takže jeho tělo opět vykouklo ven, včetně trčícího penisu, který jakoby po svém milenci teskně volal. Adam cítil bolest. Tommy byl tak blízko a on nemohl nic udělat.

"Nepřibližuj se! Co má tohle znamenat?" podíval se Tommy rychle na Adamův klín. Byl to jen mžik, ale přesto ten pohled Adam dost markantně cítil.

"Jsem muž, nebo ne? Po ránu se mi občas zblázní hormony."

"Zblázní se ti hormony, když ležíš vedle muže?" vyhrkl Tommy.

"Je to takový problém? Vím, že se o takových věcech příliš nemluví, ale já to tak prostě mám."

"A já pevně doufám, že jsem tě v tom nepodporoval."

"Je to tak hrozná představa?" zamračil se Adam.

"Cože? Jako milovat se s mužem? Je to přece nepřirozené. Určitě se z toho nemohou narodit děti… Jak se to vůbec dělá?"

"Nemohou, to já vím, ale mužská tělesná láska není o plození dětí, je o rozkoši… A neptej se mě, jak se to dělá. Dva muži to mohou dělat jen jedním způsobem."

"Dost, tohle nebudu poslouchat." Zamával Tommy před sebou odmítavě rukou.

Adam byl u konce s dechem i se silami. Tímhle způsobem Tommyho přesvědčit nemohl. Musí si prostě počkat na jeho paměť, až se mu vrátí.

Pro jistotu ustoupil o krok zpět a pořádně se zahalil. Přitom jeho pohled upoutala přikrývka, kterou si Tommy stále tiskl k tělu, jako kdyby si ji chtěl vmáčknout do kůže. Proč se před ním najednou tak styděl?

Adam v tu chvíli nepřemýšlel. Prostě se po peřině natáhl a trhl rukou. Tommy poposkočil a zastavil se až o zeď za svými zády. Ovšem úplně nahý. Adam odhodil přikrývku na postel a poté se na Tommyho se zájmem zadíval. Ano, to byl ten důvod, proč Tommy nechtěl ukázat svou nahotu. Měl totiž stejný problém jako on. Erekci.

"Já…"

"Mně to nemusíš vysvětlovat." Zavrtěl Adam hlavou, zatímco si důležitě založil ruce na prsou a okatě si Tommyho prohlížel od hlavy k patě. Sem a tam.

"Nechápu to." Tommy vypadal, že začne každou chvíli plakat. Očividně byl z reakce svého těla zmatený, vyděšený a v neposlední řadě nešťastný. Adam došel k posteli a odsud vzal jeho plášť, se kterým se pak za Tommym vrátil. Pořádně ho rozprostřel a přehodil mu jej přes ramena. Tommy k němu zvedl své zvědavé oči. Adam se lákavému obrázku, pokud byl takhle blízko, raději bránil, ale když na sobě ucítil Tommyho pohled, nevydržel to a podíval se na něj také.

"Proč se tohle děje? Proč jsem chtěl, abys tu se mnou zůstal přes noc?"

"Protože jsem muž, kterému můžeš věřit. Jsem muž, který by tě nikdy nezradil. Nikdy bych nezpůsobil tvou bolest a ani bych nedovolil, aby ji způsobil někdo jiný. A tvé podvědomí to ví."

"Spal jsi tu někdy předtím?" zeptal se Tommy netrpělivě. Adam sklonil hlavu a zakýval s ní na souhlas.

"A co bylo to první, co jsi vždy po probuzení udělal?" zajímal se Tommy dál. Adam zvedl svůj pohled a lehce zamračený se jím zavrtal do Tommyho hnědých duhovek. Zkoušel ho snad? Nebo byla ta slova nevinná jako jeho pohled? Tommy mohl věřit Adamovi, ale mohl Adam věřit Tommymu? Napadla vůbec někoho taková otázka?

Adam přiblížil svou tvář a zhluboka se nadechl. Pak lehce našpulil rty a dal je co nejblíže k těm, které na něj ztuhle čekaly.

"Dělal jsem přesně tohle." Zašeptal ještě. Dotek jeho rtů byl velice letmý a trval přibližně jedno mrknutí oka, protože se vedle dvojice ozvalo zaklepání na dveře, které způsobilo, že od sebe odskočili, jako kdyby oba naráz dostali žihadlo. Tommy na Adama kulil nevěřícný pohled plný otázek, zatímco Adam od něj couval co nejdál. Když byl na druhé straně pokoje, za postelí, sedl si do křesla a složil ruce do klína.

"Řekni, ať přijde později. To bude určitě John." Zagestikuloval na Tommyho.

"Přijď později, Johne. Ještě ležím." Vyhrkl Tommy.

"Dobře, pane." Ozvalo se za dveřmi. Pak se kol kolem rozprostřelo ticho.

"Měl bych se vrátit do svého pokoje. Neměl by ho najít prázdný." Zvedl se Adam po chvíli. Tommy už mezitím došel k posteli a posadil se na ni. Zády ke svému poručníkovi.

"Ví to o nás někdo?" zeptal se bojácným hlasem. Adam byl už u dveří, když Tommy promluvil. Jeho otázka mu změnila chodidla ve dva velké balvany, které se nechtěly pohnout. Byly na to zkrátka příliš těžké. Stejně jako vzduch v komnatě.

"Ano." Přisvědčil Adam. "Tvoje sestra i můj bratr to vědí. Také správce a tvůj otec a lady Katherine. Na Bodiamu to vědí v podstatě všichni, ale služebnictvo i rytíři jsou zavázáni mlčením."

"A Lili?"

"Samozřejmě, že ne. Je malá, nepochopila by to." Zamračil se Adam. Podařilo se mu k Tommymu otočit čelem, přesto, že měl nohy stále hodně těžké. Nečekal tak velkou změnu a ještě takhle brzy. Jenže, byla to vůbec změna? Tommy jen pochopil, jaký mezi nimi byl vztah, aniž by si vzpomněl. To přece neznamenalo, že se něco změnilo.

"Co nás přimělo k takovému neřestnému chování?" podíval se Tommy na Adama s neskrývaným opovržením v očích.

"Neřestné chování?" zopakoval Adam naštvaně. Jistě, jejich vztah byl hřích, ale ne pro ně dva a pro lidi, kteří je měli rádi. Ti všichni pochopili, že se může láska objevit i tam, kde by ji nikdo nečekal.

"Ano, neřestné chování. Jak jsme k tomu vůbec mohli dát svolení. A ještě oba dva? Copak nemáme rozum?" rozčílil se Tommy. Adam na něj jen zíral a lapal po kyslíku, kterého bylo najednou v komnatě až nedýchatelně málo. Proč to raději nezůstalo jako předtím? Lepší Tommyho nevědomost, než taková krutá slova.

"Protože…"

"Není něco takového trestáno smrtí?" přerušil Tommy Adama.

"To není. Je to považováno za smilstvo. A to se v Anglii smrtí netrestá." Vyvrátil mu Adam jeho domněnky. Tommy se tentokrát zatvářil znechuceně.

"Obhajuješ to. Takovou zrůdnost!"

"Co je zrůdnost, Tommy?" křikl Adam. Už to prostě nevydržel. "Že tvé tělo zdravě reaguje? Jen ne na ženy, ale na muže? Tohle jsem způsobil já. Tvé skryté vzpomínky. Je to přirozená reakce na blízkost člověka, který tě vzrušuje, proto mé tělo reagovalo stejně."

"Už mlč!" zavrčel Tommy. Adam se ovšem nedal.

"Dej ruku na srdce, Tommy. Vzrušovala tě Ema? Měl jsi s ní stejné pocity, jako máš teď se mnou? Toužil jsi po tom, aby se tě dotýkala?"

"Jak můžeš vědět, jestli po tom toužím od tebe?" Tommy se postavil do pozoru a dal si ruce v bok. Adam se přikrčil, byla to prvotní reakce, pak se však znovu napřímil a navrch vypnul hruď. Nemělo smysl Tommyho přesvědčovat o něčem, čemu nebyl momentálně ani nakloněný. Na tohle musel přijít jen on sám.

"Protože naše vzájemné touhy známe už přes čtyři roky. Protože tě miluji a ty miluješ mne. Považuj si to za zrůdnost, pokud to tak cítíš, ale naši lásku, tu kterou máme oba tady…" přitiskl si Adam dlaň na prsa. "… tu prosím vynechej. Bolí mě to." Poslední pohled, který Adam Tommymu věnoval, byl lítostivý.

Nechtěl čekat na rozsudek, raději komnatu co nejrychleji opustil. Věděl, že za ním nikdo nepůjde, aby ho přemlouval k návratu. Bylo nad slunce jasné, že komunikace s Tommym teď bude váznout ještě víc než předtím.

Šedé mraky nelhaly. Předurčily mu zachmuřený den, který začal pořádnou bouřkou. Kéž by byla zároveň poslední.

*

Tommy nachodil ve svém pokoji spoustu kroků. Nemohl sedět, dokonce ani stát. Jeho myšlenky byly rozjeté stejně jako tělo.

Kolik tajemství ještě Adam měl? Kolik důležitých informací před ním ještě skrýval? Kolikrát bude ještě překvapený, než se dozví všechno o svém životě na tomhle hradě?

Jeho otec to schvaloval. Byl snad stejně pomatený jako všichni ostatní? Na koho se tu teď mohl obrátit, aby téhle hrůze zamezil? A byla to vůbec hrůza?

Právě se dozvěděl, že jeho srdce někoho miluje. Když se nad tím zamyslel, byla vůbec láska o srdci, pokud si na ni nepamatoval?

Jak daleko spolu za ty čtyři roky zašli? Jak moc znali svá těla? Bože, ta představa byla tak divná, zvláštní a neskutečná. Jak si ale tedy měl vysvětlit reakce vlastního těla, které na něm ještě stále doznívaly?

Když Adam mluvil o Emě a o tom, zda zatoužil po jejích dotecích, Tommy si to pokusil představit, jenže jakmile to udělal, fantazie mu nabídla jiné ruce, ne ženské, ne drobné, jaké měla Ema, ale velké ruce, mužské. V tu chvíli si byl jistý, že zapracovala paměť a nabídla mu další útržek.

Všechno, co si doposud vybavil, i když to byly jen drobné záblesky, se týkalo Adama. Vyholená hruď, absence úsměvu, jeho ruce… to vše mu naznačovalo, že měl Adam pravdu.

Bohužel Tommy se s tím nemohl smířit, ba ani nechtěl. Bylo to proti jeho rozumnému chápání.

Otočil se ke dveřím, na které zrovna někdo zaklepal. Myslel si, že je to John, ale do komnaty po vyzvání vstoupila Elizabeth. Nevypadala, že by měla něco na srdci, prostě se na něj přišla podívat.

"Přijdeš na snídani?" zeptala se mile. Tommy se zamračil a otočil čelem k oknu. Nedokázal se jí podívat do očí. Věděla to celou dobu a nic mu neřekla.

"Ještě nevím, nemám hlad." odsekl.

"Jak myslíš. Chtěla jsem ti poděkovat za včera. Že se k Lili chováš tak, aby nic nepoznala. Těžko bychom jí to vysvětlovali." pokračovala Elizabeth.

"Všimla si, že se na sebe s Adamem neusmíváme." zabrblal Tommy.

"Opravdu? Takže tohle myslela tou sázkou? Že dostaneš od Adama odměnu, až ho rozesměješ? Mluvila o tom ještě než usnula. Nadchlo ji to…"

"Elizabeth." Tommy se k ní otočil a propíchl ji skrz na skrz vyčítavým pohledem. Jak dlouho ho ještě chtěla krmit touhle přetvářkou?

"Měla jsi někdy v úmyslu, říct mi, že obcuji s pánem hradu?"

"Cože?" vyhrkla Elizabeth a vyvalila na svého bratra oči.

"Chceš ze mě dělat ještě většího hlupáka? Nesnaž se mi namluvit, že o tom nevíš. Vědí to tu úplně všichni!" zaburácel.

"Tommy, já…"

"Prosím odejdi, teď víš, že to vím, tak můžeš jít zpytovat svědomí, že jsi to přede mnou tajila." zavrčel na ni. Elizabeth spadla brada, ale velice brzy se vzpamatovala. To by ani nebyla ona, kdyby si takové jednání nechala líbit.

"Nechápu, proč bych měla zpytovat svědomí. Tvá reakce je zřejmá. To je důvod, proč ti to nikdo neřekl. Jen je mi divné, že to udělal Adam, který se začal pomalu smiřovat s tím, že už se ti to nejspíš nikdy nevybaví."

Tommy se nadechl, že jí k tomu řekne své, ale nakonec nechal sestřina slova rozplynout v dusné atmosféře své komnaty. Nemohl jí přece říct, že to pochopil díky Adamově a své erekci.

"Má reakce že je zřejmá? Rozčiluji se, protože se to přede mnou tajilo."

"Měla jsem na mysli spíš ten výraz, který jsi použil. Neříkej prosím před Adamem, že s ním obcuješ, pokud ho nechceš vidět plakat, nebo něco rozmlátit. Dokázal by obojí najednou."

"Tak proč mi to neřekl hned?" nasadil Tommy ublížený výraz. "Jak k tomu vůbec došlo? Jak jsem se k něčemu takovému mohl nechat přemluvit?" povzdychl si.

"Nenechal ses přemluvit. Že máš rád muže, víš už hodně dlouho. Adam tě dostal na rok na hlídání, protože to nařídil král. Měl tehdy rozepři s naším otcem a král mezi něj a Adama postavil tebe jako pojistku, aby se k sobě chovali slušně. Zamiloval ses do Adama okamžitě. Chtěl jsi, aby se stal tvým poručníkem. Adam tě dlouho odmítal, protože slíbil králi a také otci, že se tě ani nedotkne. Přišel by jinak o hlavu. Nakonec to vzdal, protože…"

"Proč?" zeptal se Tommy dychtivě.

"Protože jsi pro něj důležitější než čest. Byl ochotný za tebe položit život, jen aby ti dal, cos chtěl. Nakonec náš otec dostal rozum a i král celou úmluvu překroutil tak, že z toho Adam vyvázl jen s dvaceti ranami bičem."

"Cože?" zhrozil se Tommy. Jen nevěděl nad čím víc. Jestli nad Adamovou statečností, nebo nad tím, že o nich nejspíš ví i sám král. Jak to mohla hlava země jen tak přehlížet?

"Milujete se, Tommy. A tohle ho ničí. Možná proto promluvil. Už to nedokázal vydržet. Víš, jak pro něj musí být těžké, s tebou sdílet tak intimní prostředí, jako je třeba koupelna?"

"Poprvé tam na mě čekal sám." Bránil se Tommy.

"Neříkej mi, že v jeho blízkosti nemáš vůbec žádné pocity." naléhala na něj Elizabeth. Tommy k ní popošel o pár kroků a poraženě svěsil ruce podél těla.

"I Adam řekl, že jsem ho miloval. Teď to říkáš ty, ale i když je to možná pravda, já to tak necítím. Moje srdce je bez citů, protože si na ně hlava nepamatuje. Nemohu předstírat. Omlouvám se." Tommy se zatvářil provinile. Co jiného mohl říct?

"Dobře, ale řekni to jemu, ano? Musíš to říct jemu, ne mně. A dívej se mu při tom do očí, prosím. Hodilo by se, abys s ním sdílel aspoň jeho bolest." Elizabeth se zamračila a s tím vyrazila ke dveřím, kde se na svého bratra naposledy otočila. "Teď mě omluv." Poté komnatu opustila.

Song dne - Elle

Mélissa M

Prsten 14.

---

Když ze sebe Adam shodil poslední kousek svého šatstva, vzal si z připravené hromádky potřeb pro koupání kus bílého plátna, které si omotal pevně kolem boků. Koupání s neteří nebylo nepřípustné, ale Elizabeth trvala na zahalení intimních partií. Adam to vnitřně neschvaloval, nechtěl, aby si Lilith už takhle malá vytvořila vůči mužům stud, ale respektoval rozhodnutí její matky a také mu to dávalo určitou volnost v myšlenkách. Když neuvidí Tommyho nahého, bude se moci víc soustředit.

Než opustil svou komnatu, značně roztřesen a vynervován z dalšího společného koupání, ze kterého už tentokrát nebude moci utéct, zahalil se celý do svého domácího dlouhého pláště. Měl podobný jako Tommy, jen jinou barvu. Ale nákladné výšivky byly téměř stejné. Před pár lety nechal oba pláště pro panstvo zhotovit Denis.

Před koupelnou se zastavil a využil posledních pár vteřin k načerpání duševních sil. Poté vstoupil.

Tommy, jenž stál u kádi a pozoroval, jak John vlévá poslední džber vody, se po něm prudce otočil a pokusil se jakoby usmát. Adam mu to neoplatil, jen přistoupil blíž.

"Můj pane… Mylorde." John se poklonil nejprve Tommymu, pak Adamovi a rychle koupelnu opustil. Adam mezitím došel úplně ke kádi a zadíval se do vody.

"Také máte bederní roušku?" zavtipkoval.

"Ano." Ušklíbl se Tommy. Adam poznal, podle tónu, jakým to Tommy řekl, že s tím není smířený, ale že určitě respektuje rozhodnutí své sestry.

"Máme stejné pláště." Shlédl si menší muž Adama od hlavy k patě.

"Dárek od správce." Vysvětlil mu Adam. Tommy přikývl a otočil hlavu zpět k vodě. Konečky prstů pohladil klidnou hladinu.

"Vy se moc neusmíváte, že?" řekl tiše. Adam se napřímil, protože se mu rozbušilo srdce. Takže už si všiml, blesklo mu hlavou.

"Není důvod ke smíchu, mám o vás starost." Zadíval se na Tommyho jako správný poručník.

"Jsem v pořádku. Sice si na nic nevzpomínám, ale jinak se cítím dobře. Nic mi nechybí." Pokrčil Tommy rameny. Ta Adamova na okamžik poklesla. Slyšet Tommyho říkat, že mu nic nechybí, i když už se přes tři týdny nemilovali, bylo velice kruté a bolestné. Bohužel to Adamovi nepříjemně připomnělo, co chybí jemu. Byl na Tommyho doteky zvyklý, jeho tělo je vyžadovalo každý den. V soukromí se k sobě chovali důvěrně pořád, ale teď to tak nebylo. Nevěděl, co ho to napadlo, prostě se mu asi po těch dotecích zastesklo, proto dal Tommymu dlaň na rameno a něžně jej promasíroval.

"To je příjemné." Usmál se Tommy.

"Mohu vám později udělat masáž, můj pane. Jste celý ztuhlý." Navrhl Adam.

"Vy jste víc, ale pokud vás to nebude obtěžovat, tak…"

"Nebude mě to obtěžovat. Máte pocit, že jsem ztuhlý?" podivil se Adam. Tommyho slova mu došla o trochu později. Všiml si tedy, že se před ním snaží udržet vzpřímený a sebejistý postoj?

"Ano. Vědět tolik informací a nesmět mi je říct, to by napnulo i mě. Nepřekvapuje mne to." Tommy věnoval Adamovi úsměv, zatímco si prsty pohrával s drobnými vlnkami, které vytvořil ve vodě.

"Mohu vám prozradit, že máte rád masáž. Proto jste proti tomu asi neprotestoval, i když jsme oba muži a já se vás při tom budu dotýkat."

"Nepřijde mi divné, že mi jiný muž bude dělat masáž." Zachmuřil Tommy obočí. Jeho výraz se ovšem po další otázce opět rozzářil. "Co mám ještě rád?" Jistě od tohoto rozhovoru a vlastně i celé koupele očekával víc, než očistu těla. Očekával odpovědi, uvědomil si Adam.

"Četbu před spaním." Adam se zamyslel, aby neplácl něco, co by Tommyho dovedlo k jejich intimnostem. Právě proto bylo těžké Tommymu cokoliv prozradit. Téměř všechno, co měl rád, se týkalo jejich romantického vztahu.

"A kdo mi běžně čte?" usmál se Tommy. Vypadalo to, že se mu ta představa líbí.

"Já." Hlesl Adam a raději odvrátil pohled od Tommyho zvědavých očí.

"Čtete mi před spaním? Jste tedy v mém pokoji, když usínám?" zajímal se Tommy. Adama ta logická otázka nepřekvapila.

"Ano. Často u vás bývám, dokud neusnete."

"Jste opravdu velice starostlivý poručník. Dohlížíte i na můj spánek. Co dalšího?" naléhal Tommy.

Adam se na něj znovu podíval a přivřel oči. Vzpomněl by si na milion dalších věcí, které by Tommyho udělaly šťastným, ale než by je vyjmenoval, jeho život by skončil.

"Máte rád, když vás po ránu polechtají sluneční paprsky na tvářích. Také raději snídáte v posteli, než s ostatními…" vyjma mě, samozřejmě. "Nechybíte v kuchyni, když kuchaři připravují koláč z ovčího sýra. Dělal jste to tak i na Alnwicku. Když začne na jaře všechno kvést, není možné vás udržet na hradě. Trávíte spoustu času v našem sadu za příkopem, protože se vám líbí vůně kvetoucích jabloní. Rád vymýšlíte pro svou neteř hry a baví vás ji pozorovat při jídle, jak je roztomile nešikovná…" Adam se odmlčel a kousl do rtu. "Je toho spoustu, Mylorde. Dokážete se radovat z maličkostí, ale stejně silně pak prožíváte neúspěch, nebo prohru. Většinou se ale málokdy něčeho vzdáte. Rád si jdete za svým."

"Na vás to ale nezabírá." Zavrtěl Tommy hlavou.

"Jak to myslíte?"

"Pokusíte se dnes zase utéct, až vám položím nějakou otázku, která vám nebude vonět?" Přivřel pro změnu oči Tommy.

"Pokusím se zůstat do konce, můj pane." Slíbil Adam.

Poté se odebral ke schodům do kádě a po cestě si svlékl plášť, který přehodil přes zábradlí schůdků. "Měli bychom vlézt do vody, než to vychladne. Doufám, že Elizabeth už brzy přinese malou."

Jen to Adam dopověděl, dveře do koupelny se otevřely a do místnosti vešla Tommyho sestra s Lili v náručí. Dítě bylo také zabalené do pláště, ale miniaturního, takže vypadalo jako panenka.

"Dobrý večer, Elizabeth." Pozdravil Adam a rychle vlezl do vody.

"Děkuji za to…" Elizabeth se jen podívala očima kamsi dolů, aby naznačila, co má na mysli. Postavila dceru na zem a svlékla jí župánek. Pak ji zvedla a podala Adamovi.

"Buď hodná, Lilith. Nezlob strýce a poslouchej ho. Ještě neumíš plavat!"

"Ano, maminko." Zasmála se holčička a natáhla ke svému ochránci ručičky. Adam si ji přitiskl na tělo a pohladil po zádíčkách, pak si ji posadil na kolena. Tentokrát opravdu moc vody v kádi nebylo, takže Lilith nedosahovala hladina ani ke krku.

"Je dobře, že šel Tommy s tebou. Pomůže ti s mytím, zatímco ji budeš jistit." Elizabeth se bála, to bylo zřejmé. Nechtělo se jí z koupelny odejít. Nejraději by na ně dohlížela.

"My se o to postaráme, Elizabeth. Neměj strach!" chlácholil ji Tommy. I on se rychle svlékl z pláště a vlezl do vody. Žena na své dítě ještě chvíli starostlivě hleděla, než zatnula zuby a koupelnu opustila. Tommy se neubránil úsměvu.

"Nevěří nám."

"Je to matka, bojí se o své dítě."

"Asi se nikdy nebudu moci vžít do její kůže."

"Až budete otec, tak ano, Mylorde." Adam kývl hlavou k mýdlu, aby mu ho Tommy podal. Děvčátko na jeho kolenou si evidentně vzalo slova své matky hodně k srdci, protože se zatím ani nepohnulo a dokonce mlčelo, což nebývalo zvykem.

"Ty se bojíš, Lili?" zeptal se jí Adam jemně. Holčička zavrtěla hlavou.

"Poslouchám tebe a strýčka Tommyho. Proč mu říkáš Mylorde?" začala otáčet hlavičku střídavě na oba strýce. Adam si všiml, jak to Tommyho překvapilo. Když se po jeho probuzení viděli poprvé, rovnou mu nařídil, aby mu vykal. Nebyl čas rozebírat, jak to mezi sebou mají při oslovování toho druhého.

"My si jen tak hrajeme, princezno." Pohladil ji Adam skrčeným ukazováčkem po sametově hebké tvářičce. "Raději mi řekni, jakou hru pro tebe strýček vymyslel, když jsem tu nebyl." Vyzval ji k vyprávění. Holčička začala barvitě, tedy svou omezenou slovní zásobou dvou a půlletého dítěte vyprávět o malých hliněných kuličkách, které se musí cvrnkáním dostat do předem vyrobeného důlku. Hrozně se jí líbilo, jak strýček Tommy dělal důlek patou a to tím způsobem, že se točil pořád dokola, jen pata zůstávala na stejném místě, dokud pod ní nevznikl odpovídající důlek.

Zatímco Adam hltal každé slovo své malé neteře, Tommy se pustil do jejího umývání. Bohužel bylo nemožné se při tom nedotknout i Adama, který to na svém těle cítil asi jako doteky žhavých uhlíků. Kdykoliv Tommy zavadil o jeho ruce, kterými držel Lili na kolenou, pohlédli na sebe. Adam trpitelsky, Tommy s otazníky v očích. Adam věděl, že ho po koupeli bude čekat spousta dalších otázek. Díky rozhovoru před koupelí a přítomnosti toho upřímného dítěte, se v Tommyho hlavě musel usadit pořádný brouk. Při masáži bude čas na pokládání otázek, pokud ovšem ustojí Tommyho blízkost.

"A vy už nejste kamarádi, strýčku?" zeptalo se to zvídavé dítě, jakmile dovyprávělo o kuličkové hře.

"Samozřejmě, že jsme. Jak jsi na to přišla?"

"Vůbec se na sebe neusmíváte." Posteskla si Lili. Evidentně ji to hodně trápilo.

"To je taky hra, drobku. Ale mohou ji hrát jen dospělí. Ty se směj, kdykoliv to bude možné." Adam pošimral neteř v podpaží a holčička se začala smát na celou koupelnu. Když se uklidnila, otočila se i na druhého strýce.

"Tobě se ta hra líbí, strýčku Tommy?" zajímala se. Oslovený se rychle podíval na Adama a pak zpět na neteř.

"Když se mi podaří Adama rozesmát, dostanu odměnu."

"A co, a co?" vypískla Lili. Adam ji musel stisknout pevněji, aby nepřepadla. Poprvé Tommy řekl jeho jméno od ztráty paměti. Zahřálo ho to u srdce. O něco méně ovšem Tommyho tvrzení. Jako kdyby s ním jeho svěřenec právě uzavřel nějakou sázku.

"Bude mi muset odpovědět na všechno, na co se ho zeptám. A po pravdě." Ušklíbl se Tommy vítězně. Adam věděl, že nemá šanci protestovat. Tommy využil přítomnosti své neteře, aby ho zahnal do kouta.

"Strýček Adam nikdy nelže!" zamračilo se dítě.

"To netvrdím." Usmál se Tommy. Pak si od Adama neteř přebral. "Určitě se budeš chtít umýt, Adame." Místo dítěte mu podal mýdlo.

Adam dvojici po očku pozoroval. Příliš to s očistou nepřeháněl, ale ne snad proto, že by nechtěl, spíš bylo těžké se soustředit na dvě věci najednou. Tommy si s Lili povídal o Emě. Ptal se jí, jak se mu dívka líbila a jestli by jí nevadilo, kdyby si ještě někdy spolu všichni tři hráli. Pak jí vyprávěl o návštěvě stájí. Adam o tom věděl od Neila. Všichni na hradě museli o Tommyho mrtvém koni mlčet a zároveň podporovat lež o Rose. Adamovi se to nelíbilo, ale prozatím o jiném řešení nevěděl. Docela se divil, že Lili ani jednou nemínila jméno Dioné. Měla dobrou paměť na všechna jména a ráda je opakovala.

Když byl Adam s koupáním hotový, vzal si neteř zpátky, aby se mohl umýt Tommy. Čím dál víc se začínal bát okamžiku, až si Elizabeth pro svou dceru přijde a on zůstane s Tommym sám. Pokud se ho jeho svěřenec zeptá na další podrobnosti jejich vztahu, určitě mu všechno přizná. A Tommy pak od něj uteče s křikem, nebo ho zabije, protože mu to neuvěří. Přitom jejich vztah bylo to nejjednodušší a nejuvěřitelnější, co Adam ve svém životě poznal. Dokonalé splynutí dvou duší, nesmrtelná láska mezi dvěma lidmi. Po čtyřech letech se milovali pořád stejně. Ano, byly situace, na které měli každý jiný názor a dokázali se kvůli tomu pohádat tak, že se otřásal celý hrad, ale pak si stačilo vzpomenout na to, co k sobě cítí a nakonec vždy došli k nějakému kompromisu. Adam si nedokázal představit život s někým jiným. Nic by mu nepřišlo tak přirozené, jako soužití s Tommym. Tommy byl polovina jeho a on byl zase polovinou Tommyho. Dohromady tvořili celek, který byl ale momentálně nemocný a nekompletní. Pokud byla nemocná jedna část, stonala i ta druhá.

Adam se vzpamatoval ze svých myšlenek v okamžiku, kdy se do koupelny vrátila Elizabeth.

"Mami, mami, strýček Tommy prohlásil, že rozesměje strýčka Adama a pak za to dostane odměnu." Hlásila Lili už z vany své matce, když si pro ni šla. Elizabeth se na svého bratra podívala poněkud zmateně a na Adama přísně. Bylo jasné, že o tom bude chtít slyšet víc.

"A jak se ti koupel líbila?" vyzvídala Elizabeth. Poté, co vytáhla dceru z kádě, postavila ji na rozprostřené plátno, dalším ji osušila a do třetího pořádně zabalila. Pak si přehodila přes ruku její malý župánek a vzala dítě do náruče. Celou dobu si spolu ty dvě povídaly a hihňaly se u toho jak dvě největší intrikánky u dvora. Než opustily koupelnu, Elizabeth se otočila k oběma mužům a přivřela oči.

"Nechala jsem vám připravit pokoje na spaní. Dobrou noc." Pozdravila a zmizela.

"Má sestra je rázná žena." Zkonstatoval Tommy a opřel se o stěnu kádě za svými zády. Adam ho napodobil. Předtím ale udělal něco, čím Tommymu tak trochu vyrazil dech. Sáhl rukou pod hladinu a vytáhl obtěžující pruh látky, ke kterému ho donutila švagrová. Když jej vyhodil ven, na kamenné podlaze to plesklo, jak bylo plátno nacucané vodou. Už se s Tommym nazí viděli, tak proč by řešil nějakou bederní roušku.

"Udělejte si pohodlí, Mylorde." Pobídl Tommyho.

"Nemusíte mi tak říkat, pokud jste to nedělal ani předtím. Jste můj poručník. Omlouvám se, že jsem to po vás chtěl." Sklonil Tommy hlavu.

"Jen pokud vám to nebude nepříjemné. Před Lili by se možná hodilo, chovat se jako přátelé, ale jinak to není zapotřebí, když to tak necítíte."

"To jsem neřekl." Ohradil se Tommy.

"Já vím. Nepamatujete si mě. V postatě mě vůbec neznáte, jste ostražitý."

"Prosím, tykejte mi, začíná mi to připadat čím dál divnější." Zamračil se Tommy.

"Tak dobře. Ale prosím vás o totéž." Navrhl Adam. Tommy přikývl a také se zbavil překážejícího kusu plátna, které zakrývalo jeho boky a slabiny.

"Mohu počítat s tou masáží?" zeptal se opatrně.

"Samozřejmě. Slíbil jsem ti ji. Budeš pak chtít něco přečíst?"

"Opravdu to děláš? Čteš mi před spaním?" podíval se na něj Tommy nedůvěřivě. Adamovi prolétla hlavou vzpomínka na jinou činnost, kterou s Tommym před spaním běžně dělali, ale okamžitě si ji zakázal.

"Ano. Když jsem byl v Londýně, dostal jsem se k zajímavému autorovi. Myslím, že od něj máme jednu knihu v knihovně. Pak pro ni dojdu."

Vydrželi v kádi ještě několik minut, pak začala voda až moc rychle chladnout. Když vylézali ven, Adam se snažil po Tommym příliš nekoukat. Nechtěl, aby si z toho jeho svěřenec vyvodil mylné závěry. Mylné pro jeho současný stav mysli.

Adam pak nařídil Johnovi, aby jim nechal připravit svařené víno a šel najít knihu, o které mluvil. Tommy se uchýlil do svého pokoje, že tam na něj počká…

*

Komnatou se linula vůně skořice a hřebíčku, zatímco Tommy, pohodlně usazený ve středu své postele, čekal na svého poručníka, až se vrátí z knihovny. Už stihl vypít jeden pohár voňavého vína, které mu příjemně pronikalo do celého těla a hlavně do mysli. Uvědomoval si, že byl v posledních dnech nepřátelský, také ale doufal, že by to lidé v jeho blízkém okolí mohli pochopit. Nikdo z nich netušil, jak hrozně se cítí. Jak silně ztráta paměti působí na psychiku člověka.

Když se po zaklepání otevřely dveře a do komnaty vstoupil Adam, Tommy se pod vlivem opojného vína a pozitivnějších pocitů široce usmál. Než Adam přešel k posteli, Tommy nechal ze svých ramen spadnout těžký plášť, aby měl jeho masér lepší přístup ke ztuhlému krku. Bohatě vyšívané okraje hutné látky si omotal kolem pasu a zbytek rozprostřel kolem sebe.

"Našel jsem ji." Ukázal mu Adam knihu, kterou pak položil na noční stolek. Ještě držel v ruce něco, co Tommy nedokázal na první pohled rozeznat.

"Copak je to?" vyzvídal. Adam zvedl předmět před sebe. Byla to lahvička s nějakým růžovým tekutým obsahem.

"Olejíček, můj pane. Na masáž ideální."

Při vstupu do komnaty musel Adam zatnout všechny svaly a nervy, jinak by vybouchl. Když se Tommy odhalil, připadalo mu to nebezpečnější, než ho vidět úplně nahého. Svými neúmyslnými tahy probudil jeho fantazii a vzpomínky na podobné okamžiky, při kterých ho sváděl třeba jen jedním odhaleným ramenem, nebo vyzývavými pohledy. Adamovi stačilo málo podnětů, aby ztratil hlavu a být v přítomnosti Tommyho takhle večer, ještě při svitu svící a krbového ohně, pro něj znamenalo utrpení nejvyššího stupně. To nejhorší ho ovšem ještě čekalo. Bude se Tommyho dotýkat. Od masáže k erotice byl jen drobný krůček. Málokdy dokázal svého svěřence pouze masírovat, aniž by se to zvrtlo v milování. Bál se, že znovu podlehne a tu nově nalezenou důvěru mezi nimi zničí.

Pomalu se posadil na postel za něj a zadíval se na jeho nádhernou bledou šíji. Jak se mohl smířit s tím, že ji nebude moci líbat a laskat jazykem. Miloval vůni Tommyho těla, a když ochutnával jeho kůži, čichové buňky vůni polykaly stejně žíznivě, jako člověk na poušti nalezený pramen vody. Bylo to nespravedlivé. Přece nic neprovedl, aby byl Bohem tolik trestaný. Kdo jiný by za to mohl nést odpovědnost, než Bůh, ke kterému se den co den modlil za jejich společné štěstí?

Adam se kousl do rtu. Bylo to tak urputné, že se mu podařilo zuby porušit vrchní část citlivé kůže. Když si pak olízl rty, ucítil na jazyku chuť vlastní krve.

"Děje se něco?" zeptal se Tommy zvědavě.

"Ne, jen jsem se zamyslel. Už jdu na to." Adam si nanesl do dlaní několik kapek oleje a postavil lahvičku na stolek. Olejová esence z růží mu okamžitě připomněla její skutečné využití. Bohužel nic jiného na masáž neměl. Běžně s Tommym používali tohle, ovšem milování bylo díky olejíčku intenzivnější a příjemnější, takže nebylo těžké, si ho vybavit. Zlehka přiložil své dlaně k drobným ramenům a začal olejíček roztírat od nich až po krk a zase zpět. Postupně přidal trochu víc tlaku prsty, aby se pokožka prokrvila.

"Hm, to je moc příjemné." Liboval si Tommy. Adama sice pochvala potěšila, ale raději by Tommyho spokojené vrnění přeslechl. Jeho srdce i klín si moc dobře uvědomovaly, kdo se před nimi nachází a v jak těsném kontaktu s tím člověkem dokážou být. Když Adam poprvé ucítil tlak ve slabinách, zachvátila ho panika. Na chvilku své ruce stáhl a znovu se kousl do bolavého rtu. Tommy se na něj otočil. Jeho oči padly automaticky na několik kapiček krve, které z povrchového řezu vyskákaly a zatřpytily se v záři plamenů svící jako malinkaté rubínky.

"Bože, jsi v pořádku?" Tommy se otočil celý a klekl si proti Adamovi. Srdce tmavovlasého muže se rozbušilo ještě dvakrát rychleji, takže jeho činnost se rovnala blížící se zástavě. Polekaně zamrkal řasami v okamžiku, kdy Tommy zvedl ruku k jeho tváři a bříškem palce mu drobné tekuté drahokamy setřel ze rtu.

Proč jen tu masáž navrhoval? Teď se mohl v bezpečí svého pokoje duševně srovnávat s tím, že bude další večer usínat bez doteků své jediné lásky. Tolik chtěl Tommyho políbit. Zvlášť, když byl tak blízko. Ubližoval jen sám sobě. Nemohl to dávat nikomu za vinu. Jen svému srdci, které toho muže naproti milovalo.

"Nedotýkej se mě, prosím." Adam se začal po zadku soukat z postele. Chtěl se dostat alespoň k jejímu okraji.

"Ale proč? Měl jsi na rtu krev. Ty ses kousl?" nechápal Tommy.

"To nic není." Zavrtěl Adam hlavou. Tommy jakoby ho vůbec neposlouchal. Vyhrabal se z postele na druhou stranu a doběhl pro pohár s vínem.

"Tady, víno to zatáhne." Dal Adamovi napít, protože měl stále mastné ruce a pohár by mu z nich vyklouzl.

"Jak to víš?"

"Nevím, prostě hádám." Pokrčil Tommy rameny. Adam nechal pár kapek vína ulpět i na rtech. Trochu to zapálilo, ale pak už to bylo lepší. Tommy si mezitím natáhl svůj plášť zpátky přes ramena a posadil se vedle svého poručníka.

"Občas mívám takové záblesky, ze kterých mám pocit, že by se mohly týkat mé minulosti." vysvětlil Adamovi.

"Jako například?"

"Tvůj smích!" vyhrkl Tommy. Adam jen zvedl obočí.

"Před naší koupelí s Lili jsem měl další záblesk. Něco mi říkalo, že bylo kdysi dost těžké, donutit tě k úsměvu. A taky jsem měl pocit, že je to pro mě hodně důležité, tedy bylo… možná i teď je…"

Jak byl Adam zabraný do Tommyho slov, neuvědomil si, že jsou u sebe poněkud blízko. Jeho dech ho šimral na tváři a poraněném rtu. Oči byly dychtivé, ústa gestikulovala s přirozenou noblesou, stejně tak i ruce. Pak se mu mezi prsty ocitl čistý kus plátna. V prvním okamžiku nevěděl, co se děje. Byl zmatený.

"Dneska už masáže necháme. Zdáš se mi unavený." Mluvil na něj Tommyho konejšivý hlas.

"A čtení?" vzpomněl si na to, co ho zdrželo v knihovně. Tommy mu začal plátnem stírat olej z dlaní a prstů.

"Mohl bych číst já tobě. Máš za sebou další tři dny na cestách a já tě tu zatěžuji masážemi a čtením." Zabrblal Tommy.

"Měl bych se vrátit do svého pokoje." Adam se zvedl, ale najednou se mu zlomila kolena a on dopadl zpět na postel. To Tommy ho stáhl zpátky.

"Odpočiň si tady. Moje postel je moc velká, ztrácím se v ní." Protože v ní nespáváš sám…

"To se nehodí, Tommy." Zavrtěl Adam hlavou. Pravdou bylo, že jakmile začal Tommy mluvit o unavenosti a spánku, všechno to na něj dolehlo. Dal by cokoliv na to, aby se mohl konečně pořádně vyspat.

"Nevím, proč by to nešlo, jsi můj poručník." Mumlal si Tommy spíš pro sebe. Než se Adam vzpamatoval, ležel na levé půlce postele a byl přikrytý péřovou přikrývkou.

Jakmile se Tommy uvelebil vedle něj, pod hlavou asi pět polštářů, natáhl se pro knížku a otevřel ji na samém začátku…

Adam slyšel jen první odstavec, pak ho dostihl zasloužený spánek. Už v tu chvíli ale věděl, že by měl mít strach z probuzení. A že by se ho měl bát i Tommy…