Prsten 15.

---

Nové ráno bylo přivítáno typickou britskou zamračenou oblohou. Když Adam otevřel oči a natočil hlavu k oknu, sám pro sebe si pomyslel, jestli bude další jeho den opět stejně zachmuřený, jako mraky, na které přes okno svého pokoje vidí. Tedy, trochu se mu to okno nezdálo, závěsy byly jiné, než jak si je pamatoval. Upřímně, nikdy svůj pokoj příliš nezkoumal, protože v něm vlastně ani netrávil moc času, ale tohle bylo opravdu divné. Vrátil hlavu zpátky a začal si prohlížet nebesa nad sebou. Ztuhl.

V mžiku byl perfektně probuzený a naprosto přesně věděl, že není ve svém pokoji, ovšem dřív, než se stihl zvednout, se kolem jeho hrudi obalila cizí paže. O něco hubenější než jeho. A velice příjemně hřejivá, ne-li horká, Adam měl totiž pocit, že v místech, kde se ho dotýkala, by na sobě mohl usmažit volské oko. ´

Měl hrozný strach otočit tvář na druhou část postele. A také ho šokovala jeho nahota. Vybavoval si, že usínal ve svém županu. A Tommy taky. Tak proč byli teď oba nazí?

"Tommy…" zašeptal. Nic, muž vedle něj se sice pohnul, ale ještě víc směrem k němu, takže teď už se na něj mačkal kromě ruky i částí svého trupu.

Adam si olízl ret. Cítil na něm malinkatou ranku po tom, co si ho předchozího večera prokousl. A pak ucítil ještě něco. Ale ne na obličeji. Ten pocit přicházel z dolních partií jeho těla. Přibližně dvacet palců od Tommyho ruky. Ano, cítil své mužství. Cítil, jak se probouzí jeho moc. To jediné, na co se pokaždé mohl spolehnout a přitom by byl radši, kdyby to teď tak nebylo. Ne v okamžiku, kdy byl pro Tommyho úplně cizí muž.

Jak si to vysvětlí, pokud to zpozoruje?

Adam se posunul ke kraji postele. Vyhřátá paže si ho přitáhla zpátky.

"Neodcházej." Zabručel Tommy. Adam na něj akorát vytřeštil oči.

Tak byl vzhůru, nebo ne?

"Nemůžu tu zůstat." Zašeptal a zkusil Tommyho ruku stáhnout z těla tak, že ji zvedl za zápěstí. Pokud nechtěl, aby se jeho problém ještě zvětšil, musel okamžitě pryč.

"Ne!" zavrtěl se Tommy nespokojeně a znovu připlácl svou paži na jeho hrudník. Poté otevřel oči a upřeně se na Adama zadíval. Tenhle pohled však netrval ani zlomek vteřiny. Vystřídal ho totiž vyděšený a plný hrůzy. V příštím momentu se Tommy krčil na druhé straně postele u úplného kraje a tiskl si ke krku okraj přikrývky.

"Omlouvám se. Asi se mi něco zdálo." Drmolil ze sebe rychle.

"To je v pořádku." Zavrtěl Adam hlavou, jenže Tommy si pořád vedl svou.

"Měl jsem zvláštní sen. Že nejsi jenom můj poručník, ale i… To přece není možné. Dva muži spolu… To přece…"

"Tommy, uklidni se!" zvedl k němu Adam ruku. Bohužel se jí Tommy ještě víc lekl a také se dost zmateně zadíval na jeho odhalené tělo.

"Proč nemáš župan?!" vyjekl.

"Proč ho nemáš ty?" vrátil mu to Adam pohotově. Ve skutečnosti jejich pláště ležely pod nimi v posteli. Prostě si je v noci vysvlekli, aniž by si to pamatovali. Adam to ve svém případě docela chápal. Pokud spal v posteli s Tommym, byl zásadně nahý. Možná, že nějaká podvědomá vzpomínka donutila Tommyho v noci svléknout plášť také. Bylo to logické.

"Koupali jsme se spolu, nazí. Teď ti vadí tohle?" ukázal na něj Adam rukou. Tommy zkrabatil obočí a pořádně kolem sebe obalil přikrývku.

"Vadí mi něco jiného." Zaprskal. Když vstal, samozřejmě sebral peřinu i Adamovi, který se před ním najednou zjevil v celé své kráse. A se ztopořeným mužstvím. Tommy zalapal po dechu a ustoupil ke dveřím. Adam na nic nečekal. Nemohl teď Tommyho nechat odejít. Mohl by venku narazit na někoho z rodiny a prořeknout se, že nespal v pokoji sám. Sice každý v hradu věděl o jejich romantickém vztahu, ale v posledních dnech s tím nikdo nepočítal, když si Tommy nic nepamatoval.

Po cestě na sebe Adam rychle hodil svůj plášť, jakmile ale došel až k Tommymu, zjistil, že si ho špatně uvázal, takže jeho tělo opět vykouklo ven, včetně trčícího penisu, který jakoby po svém milenci teskně volal. Adam cítil bolest. Tommy byl tak blízko a on nemohl nic udělat.

"Nepřibližuj se! Co má tohle znamenat?" podíval se Tommy rychle na Adamův klín. Byl to jen mžik, ale přesto ten pohled Adam dost markantně cítil.

"Jsem muž, nebo ne? Po ránu se mi občas zblázní hormony."

"Zblázní se ti hormony, když ležíš vedle muže?" vyhrkl Tommy.

"Je to takový problém? Vím, že se o takových věcech příliš nemluví, ale já to tak prostě mám."

"A já pevně doufám, že jsem tě v tom nepodporoval."

"Je to tak hrozná představa?" zamračil se Adam.

"Cože? Jako milovat se s mužem? Je to přece nepřirozené. Určitě se z toho nemohou narodit děti… Jak se to vůbec dělá?"

"Nemohou, to já vím, ale mužská tělesná láska není o plození dětí, je o rozkoši… A neptej se mě, jak se to dělá. Dva muži to mohou dělat jen jedním způsobem."

"Dost, tohle nebudu poslouchat." Zamával Tommy před sebou odmítavě rukou.

Adam byl u konce s dechem i se silami. Tímhle způsobem Tommyho přesvědčit nemohl. Musí si prostě počkat na jeho paměť, až se mu vrátí.

Pro jistotu ustoupil o krok zpět a pořádně se zahalil. Přitom jeho pohled upoutala přikrývka, kterou si Tommy stále tiskl k tělu, jako kdyby si ji chtěl vmáčknout do kůže. Proč se před ním najednou tak styděl?

Adam v tu chvíli nepřemýšlel. Prostě se po peřině natáhl a trhl rukou. Tommy poposkočil a zastavil se až o zeď za svými zády. Ovšem úplně nahý. Adam odhodil přikrývku na postel a poté se na Tommyho se zájmem zadíval. Ano, to byl ten důvod, proč Tommy nechtěl ukázat svou nahotu. Měl totiž stejný problém jako on. Erekci.

"Já…"

"Mně to nemusíš vysvětlovat." Zavrtěl Adam hlavou, zatímco si důležitě založil ruce na prsou a okatě si Tommyho prohlížel od hlavy k patě. Sem a tam.

"Nechápu to." Tommy vypadal, že začne každou chvíli plakat. Očividně byl z reakce svého těla zmatený, vyděšený a v neposlední řadě nešťastný. Adam došel k posteli a odsud vzal jeho plášť, se kterým se pak za Tommym vrátil. Pořádně ho rozprostřel a přehodil mu jej přes ramena. Tommy k němu zvedl své zvědavé oči. Adam se lákavému obrázku, pokud byl takhle blízko, raději bránil, ale když na sobě ucítil Tommyho pohled, nevydržel to a podíval se na něj také.

"Proč se tohle děje? Proč jsem chtěl, abys tu se mnou zůstal přes noc?"

"Protože jsem muž, kterému můžeš věřit. Jsem muž, který by tě nikdy nezradil. Nikdy bych nezpůsobil tvou bolest a ani bych nedovolil, aby ji způsobil někdo jiný. A tvé podvědomí to ví."

"Spal jsi tu někdy předtím?" zeptal se Tommy netrpělivě. Adam sklonil hlavu a zakýval s ní na souhlas.

"A co bylo to první, co jsi vždy po probuzení udělal?" zajímal se Tommy dál. Adam zvedl svůj pohled a lehce zamračený se jím zavrtal do Tommyho hnědých duhovek. Zkoušel ho snad? Nebo byla ta slova nevinná jako jeho pohled? Tommy mohl věřit Adamovi, ale mohl Adam věřit Tommymu? Napadla vůbec někoho taková otázka?

Adam přiblížil svou tvář a zhluboka se nadechl. Pak lehce našpulil rty a dal je co nejblíže k těm, které na něj ztuhle čekaly.

"Dělal jsem přesně tohle." Zašeptal ještě. Dotek jeho rtů byl velice letmý a trval přibližně jedno mrknutí oka, protože se vedle dvojice ozvalo zaklepání na dveře, které způsobilo, že od sebe odskočili, jako kdyby oba naráz dostali žihadlo. Tommy na Adama kulil nevěřícný pohled plný otázek, zatímco Adam od něj couval co nejdál. Když byl na druhé straně pokoje, za postelí, sedl si do křesla a složil ruce do klína.

"Řekni, ať přijde později. To bude určitě John." Zagestikuloval na Tommyho.

"Přijď později, Johne. Ještě ležím." Vyhrkl Tommy.

"Dobře, pane." Ozvalo se za dveřmi. Pak se kol kolem rozprostřelo ticho.

"Měl bych se vrátit do svého pokoje. Neměl by ho najít prázdný." Zvedl se Adam po chvíli. Tommy už mezitím došel k posteli a posadil se na ni. Zády ke svému poručníkovi.

"Ví to o nás někdo?" zeptal se bojácným hlasem. Adam byl už u dveří, když Tommy promluvil. Jeho otázka mu změnila chodidla ve dva velké balvany, které se nechtěly pohnout. Byly na to zkrátka příliš těžké. Stejně jako vzduch v komnatě.

"Ano." Přisvědčil Adam. "Tvoje sestra i můj bratr to vědí. Také správce a tvůj otec a lady Katherine. Na Bodiamu to vědí v podstatě všichni, ale služebnictvo i rytíři jsou zavázáni mlčením."

"A Lili?"

"Samozřejmě, že ne. Je malá, nepochopila by to." Zamračil se Adam. Podařilo se mu k Tommymu otočit čelem, přesto, že měl nohy stále hodně těžké. Nečekal tak velkou změnu a ještě takhle brzy. Jenže, byla to vůbec změna? Tommy jen pochopil, jaký mezi nimi byl vztah, aniž by si vzpomněl. To přece neznamenalo, že se něco změnilo.

"Co nás přimělo k takovému neřestnému chování?" podíval se Tommy na Adama s neskrývaným opovržením v očích.

"Neřestné chování?" zopakoval Adam naštvaně. Jistě, jejich vztah byl hřích, ale ne pro ně dva a pro lidi, kteří je měli rádi. Ti všichni pochopili, že se může láska objevit i tam, kde by ji nikdo nečekal.

"Ano, neřestné chování. Jak jsme k tomu vůbec mohli dát svolení. A ještě oba dva? Copak nemáme rozum?" rozčílil se Tommy. Adam na něj jen zíral a lapal po kyslíku, kterého bylo najednou v komnatě až nedýchatelně málo. Proč to raději nezůstalo jako předtím? Lepší Tommyho nevědomost, než taková krutá slova.

"Protože…"

"Není něco takového trestáno smrtí?" přerušil Tommy Adama.

"To není. Je to považováno za smilstvo. A to se v Anglii smrtí netrestá." Vyvrátil mu Adam jeho domněnky. Tommy se tentokrát zatvářil znechuceně.

"Obhajuješ to. Takovou zrůdnost!"

"Co je zrůdnost, Tommy?" křikl Adam. Už to prostě nevydržel. "Že tvé tělo zdravě reaguje? Jen ne na ženy, ale na muže? Tohle jsem způsobil já. Tvé skryté vzpomínky. Je to přirozená reakce na blízkost člověka, který tě vzrušuje, proto mé tělo reagovalo stejně."

"Už mlč!" zavrčel Tommy. Adam se ovšem nedal.

"Dej ruku na srdce, Tommy. Vzrušovala tě Ema? Měl jsi s ní stejné pocity, jako máš teď se mnou? Toužil jsi po tom, aby se tě dotýkala?"

"Jak můžeš vědět, jestli po tom toužím od tebe?" Tommy se postavil do pozoru a dal si ruce v bok. Adam se přikrčil, byla to prvotní reakce, pak se však znovu napřímil a navrch vypnul hruď. Nemělo smysl Tommyho přesvědčovat o něčem, čemu nebyl momentálně ani nakloněný. Na tohle musel přijít jen on sám.

"Protože naše vzájemné touhy známe už přes čtyři roky. Protože tě miluji a ty miluješ mne. Považuj si to za zrůdnost, pokud to tak cítíš, ale naši lásku, tu kterou máme oba tady…" přitiskl si Adam dlaň na prsa. "… tu prosím vynechej. Bolí mě to." Poslední pohled, který Adam Tommymu věnoval, byl lítostivý.

Nechtěl čekat na rozsudek, raději komnatu co nejrychleji opustil. Věděl, že za ním nikdo nepůjde, aby ho přemlouval k návratu. Bylo nad slunce jasné, že komunikace s Tommym teď bude váznout ještě víc než předtím.

Šedé mraky nelhaly. Předurčily mu zachmuřený den, který začal pořádnou bouřkou. Kéž by byla zároveň poslední.

*

Tommy nachodil ve svém pokoji spoustu kroků. Nemohl sedět, dokonce ani stát. Jeho myšlenky byly rozjeté stejně jako tělo.

Kolik tajemství ještě Adam měl? Kolik důležitých informací před ním ještě skrýval? Kolikrát bude ještě překvapený, než se dozví všechno o svém životě na tomhle hradě?

Jeho otec to schvaloval. Byl snad stejně pomatený jako všichni ostatní? Na koho se tu teď mohl obrátit, aby téhle hrůze zamezil? A byla to vůbec hrůza?

Právě se dozvěděl, že jeho srdce někoho miluje. Když se nad tím zamyslel, byla vůbec láska o srdci, pokud si na ni nepamatoval?

Jak daleko spolu za ty čtyři roky zašli? Jak moc znali svá těla? Bože, ta představa byla tak divná, zvláštní a neskutečná. Jak si ale tedy měl vysvětlit reakce vlastního těla, které na něm ještě stále doznívaly?

Když Adam mluvil o Emě a o tom, zda zatoužil po jejích dotecích, Tommy si to pokusil představit, jenže jakmile to udělal, fantazie mu nabídla jiné ruce, ne ženské, ne drobné, jaké měla Ema, ale velké ruce, mužské. V tu chvíli si byl jistý, že zapracovala paměť a nabídla mu další útržek.

Všechno, co si doposud vybavil, i když to byly jen drobné záblesky, se týkalo Adama. Vyholená hruď, absence úsměvu, jeho ruce… to vše mu naznačovalo, že měl Adam pravdu.

Bohužel Tommy se s tím nemohl smířit, ba ani nechtěl. Bylo to proti jeho rozumnému chápání.

Otočil se ke dveřím, na které zrovna někdo zaklepal. Myslel si, že je to John, ale do komnaty po vyzvání vstoupila Elizabeth. Nevypadala, že by měla něco na srdci, prostě se na něj přišla podívat.

"Přijdeš na snídani?" zeptala se mile. Tommy se zamračil a otočil čelem k oknu. Nedokázal se jí podívat do očí. Věděla to celou dobu a nic mu neřekla.

"Ještě nevím, nemám hlad." odsekl.

"Jak myslíš. Chtěla jsem ti poděkovat za včera. Že se k Lili chováš tak, aby nic nepoznala. Těžko bychom jí to vysvětlovali." pokračovala Elizabeth.

"Všimla si, že se na sebe s Adamem neusmíváme." zabrblal Tommy.

"Opravdu? Takže tohle myslela tou sázkou? Že dostaneš od Adama odměnu, až ho rozesměješ? Mluvila o tom ještě než usnula. Nadchlo ji to…"

"Elizabeth." Tommy se k ní otočil a propíchl ji skrz na skrz vyčítavým pohledem. Jak dlouho ho ještě chtěla krmit touhle přetvářkou?

"Měla jsi někdy v úmyslu, říct mi, že obcuji s pánem hradu?"

"Cože?" vyhrkla Elizabeth a vyvalila na svého bratra oči.

"Chceš ze mě dělat ještě většího hlupáka? Nesnaž se mi namluvit, že o tom nevíš. Vědí to tu úplně všichni!" zaburácel.

"Tommy, já…"

"Prosím odejdi, teď víš, že to vím, tak můžeš jít zpytovat svědomí, že jsi to přede mnou tajila." zavrčel na ni. Elizabeth spadla brada, ale velice brzy se vzpamatovala. To by ani nebyla ona, kdyby si takové jednání nechala líbit.

"Nechápu, proč bych měla zpytovat svědomí. Tvá reakce je zřejmá. To je důvod, proč ti to nikdo neřekl. Jen je mi divné, že to udělal Adam, který se začal pomalu smiřovat s tím, že už se ti to nejspíš nikdy nevybaví."

Tommy se nadechl, že jí k tomu řekne své, ale nakonec nechal sestřina slova rozplynout v dusné atmosféře své komnaty. Nemohl jí přece říct, že to pochopil díky Adamově a své erekci.

"Má reakce že je zřejmá? Rozčiluji se, protože se to přede mnou tajilo."

"Měla jsem na mysli spíš ten výraz, který jsi použil. Neříkej prosím před Adamem, že s ním obcuješ, pokud ho nechceš vidět plakat, nebo něco rozmlátit. Dokázal by obojí najednou."

"Tak proč mi to neřekl hned?" nasadil Tommy ublížený výraz. "Jak k tomu vůbec došlo? Jak jsem se k něčemu takovému mohl nechat přemluvit?" povzdychl si.

"Nenechal ses přemluvit. Že máš rád muže, víš už hodně dlouho. Adam tě dostal na rok na hlídání, protože to nařídil král. Měl tehdy rozepři s naším otcem a král mezi něj a Adama postavil tebe jako pojistku, aby se k sobě chovali slušně. Zamiloval ses do Adama okamžitě. Chtěl jsi, aby se stal tvým poručníkem. Adam tě dlouho odmítal, protože slíbil králi a také otci, že se tě ani nedotkne. Přišel by jinak o hlavu. Nakonec to vzdal, protože…"

"Proč?" zeptal se Tommy dychtivě.

"Protože jsi pro něj důležitější než čest. Byl ochotný za tebe položit život, jen aby ti dal, cos chtěl. Nakonec náš otec dostal rozum a i král celou úmluvu překroutil tak, že z toho Adam vyvázl jen s dvaceti ranami bičem."

"Cože?" zhrozil se Tommy. Jen nevěděl nad čím víc. Jestli nad Adamovou statečností, nebo nad tím, že o nich nejspíš ví i sám král. Jak to mohla hlava země jen tak přehlížet?

"Milujete se, Tommy. A tohle ho ničí. Možná proto promluvil. Už to nedokázal vydržet. Víš, jak pro něj musí být těžké, s tebou sdílet tak intimní prostředí, jako je třeba koupelna?"

"Poprvé tam na mě čekal sám." Bránil se Tommy.

"Neříkej mi, že v jeho blízkosti nemáš vůbec žádné pocity." naléhala na něj Elizabeth. Tommy k ní popošel o pár kroků a poraženě svěsil ruce podél těla.

"I Adam řekl, že jsem ho miloval. Teď to říkáš ty, ale i když je to možná pravda, já to tak necítím. Moje srdce je bez citů, protože si na ně hlava nepamatuje. Nemohu předstírat. Omlouvám se." Tommy se zatvářil provinile. Co jiného mohl říct?

"Dobře, ale řekni to jemu, ano? Musíš to říct jemu, ne mně. A dívej se mu při tom do očí, prosím. Hodilo by se, abys s ním sdílel aspoň jeho bolest." Elizabeth se zamračila a s tím vyrazila ke dveřím, kde se na svého bratra naposledy otočila. "Teď mě omluv." Poté komnatu opustila.