Všem děkuju za krásné komentáře u posledního dílu VS! Pokračování pána cti vidím od příštího týdne. Teď bych si ráda VS celé přečetla, poupravila a eliminovala hrubky. Pokud by se mi to podařilo dotáhnout do konce (z čehož mám obavy, protože je to fakt hrozně dlouhý), tak by to pak bylo u mě k dispozici jako hotová povídka. Buď do čtečky, nebo tabletu atd... Ale slibovat nic nechci. Času je málo a chuti číst to pořád dokola ještě míň, takže uvidíme ;)
Ron si nemohl vynachválit atmosféru, která se při společném obědě v jídelně vytvořila. Tadeáš byl jak vyměněný. Už na barona neštěkal, dokonce neměl žádné nemístné poznámky. Pán domu věděl, že je to jen dočasné, protože se mu Sutan snaží jít na ruku, ale i tak mu to nevadilo. Ti dva potřebovali trochu toho vzrušení a zmatku. Nemohli by bez něj žít.
Po obědě se Tadeáš a Sutan vydali na procházku do města. Ted se chopil úlohy průvodce a barvitě Sutanovi líčil celou historii Monroe. Nezapomněl ani na zmínku u zdejších domorodcích, kteří se dodnes zabývají voodoo, které bylo hodně populární i na konci dvacátého století. Sutan se toho chytil, protože se mu téma zalíbilo.
"Voodoo je magie?" zeptal se.
"Ano, něco takového. Hlavně to bylo ale náboženství." přikývl Tadeáš. "Četl jsem kdysi nějakou knížku od mámy, o spolcích, které provozovaly magii. Ale původně to bylo náboženství otroků. Potřebovali mít nějakou víru." vysvětlil mu Tadeáš. Byl potěšený, že to Sutana zajímá.
Zatímco se procházeli po hlavní promenádě ve městě kolem nejrůznějších obchůdků a restaurací, povyprávěl mu o všem, co si z knihy pamatoval.
"Existuje i kouzlo pro spojení dvou lidí do konce života?" zajímal se Sutan. Tadeáš na muže otočil hlavu a usmál se.
"Věřím, že existuje kouzlo, které dokáže dva životy spojit i po smrti." pousmál se.
"A co sex na vyšší úrovni?" provokoval ho baron dál.
"Na to bych doporučoval spíš Tantru." ušklíbl se Ted.
"O té jsi taky četl?"
"Nezdá se ti, že je na tohle téma ještě brzy? Jsou teprve dvě hodiny odpoledne. Bavit se teď o sexu, je jako chtít se opít ještě před obědem." zamračil se Tadeáš. Sutan k němu zvedl ruku a pohladil ho po rameni.
"Sice jsem řekl, že se dokážu milovat celou noc, ale dá se to uplatnit i ve dne."
"Myslíš taky na něco jiného?"
"Když jsem s tebou? Ne!" zazubil se na menšího muže baron.
"Ještě jsi mi neřekl odpověď na moji otázku. Do té doby si musíš nechat zajít chuť."
"A co když to uhodnu právě teď? Necháš mě, abych si tě vzal přímo tady?" Sutan se zastavil uprostřed chodníku a Ted s ním. Stáli zrovna před klenotnictvím, ve kterém baron den předtím nakoupil třicet broží ve tvaru pelikána, aby si u Tadeáše zamluvil všechny volenky na Městském plese. Nemohl se toho večera dočkat. A nejvíc svou netrpělivost cítil, když byl se svým vyvoleným. S ním nepotřeboval žádné voodoo, ani tantru. On byl magie sama. Měl v sobě tolik kouzla, až se z toho Sutan zalykal.
"Přímo tady, na zemi?" ukázal Ted na beton pod podrážkami svých bot.
"Ano." usmál se Sutan.
"Ty jsi maniak, víš to?"
"Možná jsem, ale taky mám rozum. Necháme si to na zítřejší večer. Kde to pak provedeme?" vyzvídal baron.
"Kde?"
"Ano, kde mi zítra v noci věnuješ své panictví?" řekl Sutan jakoby nic.
"Musíš tak křičet? Pořád je bílý den." zavrčel Ted naštvaně. Z klenotnictví zrovna vyšel mladý pár. Žena držela v ruce černou krabičku a díky tomu, že ji měla otevřenou, protože se kochala obsahem, Ted i Sutan viděli dovnitř. Byly v ní snubní prsteny. A byly velice krásné. Oba snoubenci se nad kroužky rozplývali, takže mužům nevěnovali pozornost.
"Co máš pořád s tím dnem?" přivřel Sutan oči. Pak chytil Teda za ruku a dotáhl ho k výloze, aby nebyli tak na ráně. "Je mi jasné, že tě rodiče nejspíš vychovali tak, abys na postelové radovánky myslel pouze večer a v noci, ale já nejsem ten případ, lásko. Budu tě chtít k snídani, k obědu i k večeři, protože vypadáš jako creme brille, pařížská šlehačka a crepes s čokoládou dohromady. Myslíš, že bych si takový zákusek nechal ujít, když na něj dostanu chuť?" Sutan si olízl spodní ret jazykem a rychle Teda políbil. Polibek byl sice krátký, ovšem naléhavý a se vším, co k němu patří, včetně stisknutí Tedových malých půlek. Pak se Sutan odtáhl a dal před sebe pouze ruku, aby Tedovi uhladil vlasy a oblečení, které mu svým náletem pomačkal. Tadeáš se nezmohl na slovo. Zíral na vyššího muže a ve svém podvědomí k němu stále natahoval ruce a mazlil se s jeho rty. Měl pocit, že se z toho nemůže nikdy vzpamatovat.
"Jsi v pořádku, baby?" zeptal se ho Sutan starostlivě.
"Už mě nikdy nelíbej na ulici. Nejsme manželé." zasyčel Ted a odstrčil od sebe Sutana sevřenou pěstí. Vyšší muž ho chytil za loket a přitáhl zpátky.
"Až budeme manželé, tak si s tebou budu dělat, co se mi zachce. Třeba tě i líbat na ulici."
"Ty si myslíš, že se s tebou někdy ožením?" zaprskal Tadeáš.
"Samozřejmě, slíbil jsi to." to už se Sutan mračil jak řecký bůh války.
"Co jsem slíbil?"
"Co? Slíbil jsi mi sebe. Řekl jsi, že mi budeš patřit, když uhodnu tvou hádanku."
"Ano, v posteli. Že se s tebou vyspím. Oddám se ti. To jsem opravdu slíbil a taky to dodržím."
"Tadeáši!" Sutan zatnul pěsti společně s čelistí i lícními kostmi a několikrát nechal o sebe horní a dolní zuby tvrdě otřít. Zavrzalo to tak nahlas, až se Ted lekl a ustoupil dozadu.
"Co je, Sutane?" přikrčil se strachy k výloze.
"Nic. Vůbec nic." zavrčel vyšší muž. "Teď jdeme dovnitř." kývl hlavou k východu z obchodu a vydal se tam. Zmatený Tadeáš běžel za ním.
Uvnitř to vypadalo jako u proslulého Cartiera. Všechny vystavené šperky byly pečlivě nasvícené, aby vypadaly co nejlákavěji. Krámek působil útulným, přesto luxusním dojmem.
"Co budeme dělat tady?" zeptal se Ted opatrně. Věděl, že barona venku asi pořádně naštval, ale nechtěl dát na sobě nic znát. Pamatoval si jejich úmluvu. Týkala se všeho, nejen sexu. Ted slíbil sám sebe Sutanovi na dobu neurčitou. Dokud ho Sutan bude chtít.
"Chci ti koupit dárek." odsekl Sutan. Ted zase vyhrál. Zase se mu podařilo, ho dostat na kolena. Musel něco udělat. Něčím si spravit náladu. Mít zase aspoň trochu navrch.
"Včera jsem od tebe dostal třicet pelikánů. Nic nechci." bránil se Tadeáš.
"Nezájem. Pojď." baron popadl menšího muže za zápěstí a dotáhl ho k pultu.
"Kdy máš narozeniny?" otočil na něj hlavu. Prodavač se chtěl zrovna zeptat na jejich přání, ale raději zůstal zticha.
"Osmého listopadu." vyhrkl Tadeáš. Proč to chtěl Sutan vědět?
"Takže jsi štír?" zachmuřil baron obočí.
"No, ano. Jsem štír."
"Já to věděl!" zavrčel si Sutan spíš pro sebe a otočil se na prodavače. "Měl byste tu nějaký přívěšek se znamením?" zeptal se. Muž za pultem se zářivě usmál a sklonil se. Poté vytáhl černým sametem potaženou podložku, na které bylo hned několik druhů přívěšků. Ty vykládané bílými kameny se baronovi líbily nejvíce.
"Nepotřebuju dárek." vedl si Tadeáš svou.
"Trvám na tom. Taky si jeden koupím."
"Nechceš rovnou zlomené srdce? Že bychom si každý vzal jednu půlku?" utrousil Tadeáš. Nikdy by si takový kýč na krk nedal.
"Ne. Vyber si, který se ti líbí." ustoupil baron stranou, aby Ted na šperky lépe viděl. Když se menší muž přiblížil, Sutan mu dal ruku kolem pasu a namáčkl si ho na sebe. Cítil, jak se jeho tělo napnulo.
"Tohle je bílé zlato, vysoce kvalitní. Dovezené z Brazílie. Všechny šperky vyrábí naše firma v New Orleans." ukázal prodavač na nádherný přívěšek štíra. Znamení bylo vypracováno do posledního detailu a zasazené do kruhu, vykládaného malými kameny. Prodavač ještě dodal, že se jedná o brilianty a každý přívěšek má svůj vlastní certifikát.
"Líbí se ti?" otočil Sutan tvář na Teda.
"Ano, ale..."
"Vezmu si ho!" nenechal baron menšího muže domluvit a vrátil se očima k prodavači. "Taky bych rád blížence."
"Ano, ten mám tady." Muž znovu nakoukl pod pult a vytáhl podložku s přívěsky se znamením blížence. Baronovi se naštěstí ten, který pasoval ke štírovi líbil, takže to nepovažoval za zbytečnou investici. K oběma přívěškům si poručil i řetízky a jakmile zaplatil, vydali se s Tedem ven. Prodavač se jim klaněl pomalu ke dveřím. Však ty dva malé šperky nebyly žádná levná záležitost.
"Proč jsi to udělal? Naštval jsem tě, ale tys mi koupil dárek. Co se stane, když se mnou budeš spokojený? Potrestáš mě?"
"Mohli bychom si dojít někam na kávu?" rozhlédl se Sutan po hlavní třídě. Předstíral, že Teda vůbec neposlouchá.
"Posloucháš mě?"
"A ty?" přimhouřil baron oči. "Kde je tady nějaká slušná kavárna? Hm?"
"Támhle." zabručel Ted, když ukazoval prstem přes ulici.
"Dobře. Jde se na kávu a zákusek." vyrazil Sutan tím směrem. Tadeáš za ním opět pospíchal jak jeho ocásek. Už toho začínal mít plné zuby.
Ve velice útulném podniku, který se specializoval na všechny druhy kávy a dalších kávovinových nápojů Sutan vyhledal odlehlý box, aby nebyli s Tedem rušeni. Poté objednal dvě latté a domácí koláčky s oříškovou náplní, které jim servírka přinesla v malé ošatce. Působilo to velice tradičně.
"Tady se mi moc líbí. Ještě sem zajdeme, než odjedeme do LA."
"Já nikam nepojedu." zatvrdil se Ted. Založil si ruce na prsou a nafoukl se. Už si nenechá poroučet.
"Myslíš, že se tě budu ptát? Původně jsem sem přijel se záměrem, chytnout tě za límec a dotáhnout do zpátečního letadla. Buď vděčný svému otci, že mě za tebou nepustil a donutil mě, abych se uklidnil."
"Proč se nemůžeš uklidnit teď?" probodl ho Ted zlostným pohledem.
"Protože jsem naprosto klidný." zvedl baron jedno obočí. Ted pomalu pustil ruce dolů a sklonil hlavu. Zajímalo ho, jestli se aspoň jeden jejich rozhovor obejde bez hádky.
"Předtím jsi mi neodpověděl. Koupil jsi mi dárek, i když jsem tě naštval."
"Rád dávám dárky."
"Ale určitě ne těm, kteří se s tebou hádají."
"To přijde na to, kdo se se mnou hádá."
"Dej mi ho!" zvedl Ted vyzývavě bradu a našpulil rty. Sutan se usmál a vytáhl z dárkové taštičky obě krabičky s jejich přívěšky. Pak se zvedl ze svého místa a přistoupil k Tadeášovi.
"Posuň se, prosím." pohladil menšího muže po rameni.
Ted udělal, co se po něm chtělo a pustil Sutana vedle sebe. Starší muž vyndal z jedné krabičky přívěšek štíra a připnul ho Tedovi kolem krku. Poté si ho natočil k sobě, aby se podíval na výsledek.
"Moc ti sluší."
"Teď ty." naléhal Tadeáš. I Sutan si nechal připnout řetízek a vyslechl si slova chvály.
"Proč zrovna znamení?" zajímal se mladší muž.
"Protože nic nedokáže lépe vyjádřit, jak moc se k sobě dva lidé hodí, nebo ne."
"Co platí v našem případě?" zeptal se Ted nedočkavě. Sutan v klenotnictví pronesl něco jako... věděl jsem to. Mohlo to znamenat cokoliv. Negativní spojení, nebo pozitivní. O horoskopy se nikdy příliš nestaral.
"Dejme tomu, že takhle to bude napořád." pokrčil Sutan rameny.
"Jak?" nechápal Ted.
"Prostě tak, jak to mezi námi bylo doposud."
"Takže tě budu chtít pořád zabít a ty mě?"
"Nejspíš." povzdychl si baron. Pak snědl jeden koláček a zapil ho příjemně sladkým latté.
"To je asi špatné, co?" kousl se Ted do rtu. Tenhle verdikt se mu moc nezamlouval.
"Nekupoval jsem ty přívěšky, abychom se tím teď nechali vystresovat." zavrtěl Sutan hlavou.
"Bude na našem vztahu aspoň něco pozitivního?" i Ted si vzal jeden koláček, zatímco se upřeně díval staršímu muži do očí. Viděl v nich odpověď, ale netroufal si ji říct nahlas.
"Netvrdím, že úplně věřím horoskopům. Vždycky si na nich můžeš vzít něco dobrého. Nebo jenom to dobré." Sutan zvedl ruku a pohladil několika prsty Tadeáše po tváři. "Mezi blížencem a štírem, například, může vzplanout obrovská vášeň. Je důležité ji využít v tom správném směru."
"Je to pravda?" zamračil se Ted.
"Je to jen tak, jak budeme chtít. To je celá pravda." Tadeáš se zlobil sám na sebe, že něco takového vůbec vypustil z úst. Mezi ním a Sutanem to bylo od samého začátku nejvíc právě o vášni. O ohni, který ho spaloval, kdykoliv byli spolu. Ještě v Los Angeles měl o Sutanově ohni pochybnosti, ale teď byl tady. V Monroe. A dobýval ho. Všemi možnými prostředky. Už teď věděl, že jednou bude tohle období považovat za nejkrásnější ve svém životě.
"Jakým směrem se vydáme my dva?" zeptal se tiše.
"Ty víš jakým..." zašeptal i Sutan a pomalu Tadeáše políbil.
Oba muži v mžiku zapomněli, kde se nacházejí. Díky Sutanově předvídatelnosti byli ale dobře schovaní před okolním světem. A když si jich všimla servírka, která se šla zeptat, jestli jim nic nechybí, jen se usmála a pak takticky ztratila, aby měli soukromí.
Tadeáš se na Sutana natlačil, co to jen šlo. Pevně ho objímal svýma rukama kolem ramen a nastavoval mu tvář, kterou starší muž polibek po polibku ochutnával. Občas se na sebe podívali, než se jejich rty po sobě znovu vrhly jak divoká zvířata. Sutan si pak ještě Tedovu nohu přehodil přes svou a přivlastnil si do jedné ruky jeho stehno. Kdyby to šlo, už by svého vyvoleného povalil na sedačku a zajal jeho tělo celé.
"Chci tě, lásko. Toužím po tobě!" zašeptal Sutan Tedovi do rtů.
"A já chci tebe." nezůstal mladší muž pozadu.
"Do zítra je ještě sto let." posteskl si baron.
"Můžeme..." začal Ted opatrně. Sutan mu ale přiložil na rty ukazováček a zavrtěl hlavou.
"Chci respektovat tvé rozhodnutí. Řekl jsi, že ti mám říct svou odpověď na plese. Takže to tak uděláme. Protančím s tebou celý večer, pochutnáme si na vašich specialitách, projdeme se v zahradě při svitu měsíce a pak..."
"Pak?" Tadeáš se zhluboka nadechl, protože náhle ucítil v klíně výrazný puls. Sutan už na něj měl vliv i slovně.
"Pak tě budu milovat do východu slunce. Nebo i déle, podle toho, jak budeme unavení." pokrčil lehce rameny. Znovu si vzal Tedova ústa, dokud dokázali oba udržet dech. Když se od sebe odtáhli, Tadeáš posmutněl.
"Co budeme dělat do té doby?"
"Neuvidíme se. Bude to tak lepší." pohladil ho Sutan po tvářích.
"Opravdu?" Ted se musel hodně přemáhat, aby nevykřikl, že to ani náhodou nepřežije. Pořád bylo nutné, se ještě trochu držet zpátky. Hlavně to vyžadovala jeho povaha.
"Opravdu. Nezvládl bych to, to říkám na rovinu." přiznal Sutan. "Tvůj tygr pro jednou zatáhne drápky a vydrží o hladu, dokud nebude kořist správně připravená."
"Bože, copak jsem antilopa?" odfrkl si Ted dotčeně.
"Ne, antilopu by tygr sežral. Ty jsi moje koťátko, se kterým si tygr bude hrát." přitáhl si Sutan mladšího muže do náruče. Tadeáš se tiše zasmál. Sutanova přirovnání mu připadala roztomilá a hrozně romantická. Přitom by do něj nikdy neřekl, že by mohl být romantik.
"Budu se těšit na zítřejší večer." zašeptal baronovi do ucha. Ještě ničím si v životě nebyl tak jistý, jako právě vyřčenými slovy.
