Insatiable Husband 4.

Říkám na rovinu, že se mi to nepíše snadno. Mezi Sutanem a Tadeášem nejde tak ani o příběh, nebo děj, jako o jejich pocity. Proto byli pouze vedlejší dvojicí v MH. Popsat jejich válku, bude pro mě ještě hodně velký oříšek :)

---

Ron spokojeně pokukoval po svém synovi, který se probíral obleky nejrůznějších barev, pověšenými na dlouhém chromovaném věšáku. Předstíral, že si čte nějaký časopis, který byl k dispozici doprovodům, ale ve skutečnosti sledoval Tadeášovo chování. Byl permanentně naštvaný. Stejně jako u oběda. Snažil se to však skrývat. Otec neviděl svého syna rád v takovém stavu, jenže pokud to znamenalo, že ho příjezd Sutana Amrulla nenechal chladným, přivítal to. Konečně se něco začalo dít. Po dvou dnech izolace v pokoji a dobrovolné hladovky si ani nemohl přát nic lepšího.

"Myslíš, že baron zítra přinese brož?" zeptal se klidně. Tadeáš se otočil prudce od pestré nabídky společenských obleků a zamračil se.

"Je mi to jedno." utrousil nabroušeně.

"Nemyslím si, že mi říkáš pravdu, ale budiž. Je ti to jedno." pokrčil otec rameny. Tadeáš stiskl rty do pevné linky. Otec byl zcela jistě na jeho straně, ale zároveň dával šanci i Sutanovi. Proč? Vždyť ho vůbec neznal.

Kdyby mu řekl o té sázce mezi Sutanem a Adamem, určitě by hned obrátil. Možná by mu i zakázal, se se Sutanem stýkat. Řekl mu snad baron něco tu noc po závodech? Byl přece v nemocnici taky, zachránil život Tommymu.

Tadeáš se od chvíle, kdy Sutan překročil práh jejich domu, nedokázal na nic soustředit. Nejdřív ho chtěl zabít, pak povalit na zem přímo v jídelně a zlíbat ty jeho panovačné rty a teď nemyslel na nic jiného, než na to, jestli se Sutan ubytoval v hotelu na hlavní třídě. Neměl nikoho, kdo by ho o Sutanových krocích informoval, takže si nemohl být jistý, že se baron třeba nenaštval a nenasedl do prvního letadla směr Los Angeles. Možné bylo všechno. Po jeho trapném chování u oběda.

Ale copak se mohl odevzdat Sutanovi tak snadno? Všechno mezi nimi byla doposud hra. Naháněli se jak kočka s myší. Tadeáš chtěl konečně něco víc. Něco vážnějšího a jistějšího.

"Třeba tu ani nezůstal a odjel domů." naťukl otce. Jistě na to měl svůj vlastní názor a Tadeáš nutně potřeboval, aby mu tuhle obavu někdo vyvrátil.

"Tomu nevěřím. Připadal mi odhodlaný. Baron jistě ví, co chce. A pokud přijel do Monroe a nevadilo mu navštívit náš zchátralý, rozpadající se dům, chce nejspíš tebe."

"To je hloupost." mávl Ted rukou.

"Tak chce asi mě, ne?" zavrčel Ron. Hned se ale uklidnil. Nechtěl dát synovi jednoznačný pocit, že s ním nesouhlasí.

"Zalíbilo se ti něco?" raději převedl řeč na jiné téma. Do plesu zbývaly tři dny a pokud by si Tadeáš vybral nějaký oblek, bylo ještě nutné ho upravit na míru. Snad na to myslel i baron. Na sto procent nemohl s plesem počítat, takže si sebou určitě nic nepřivezl, ani to, co by se podle Tedových slov do zdejší společnosti nehodilo. A byl velice vysoký. Nedivil by se, kdyby všechno jeho oblečení bylo vyrobené na zakázku.

"Tohle." vytáhl Tadeáš ze stojanu bleďounce modrý smoking s bílým saténovým pásem a motýlkem ve stejné barvě.

"Hm, ten je moc hezký. Měl by sis ho vyzkoušet, bude ti slušet." pochvaloval si Ron synův vkus. Tahle barva Tadeáše zjemní. Pokud se baron rozhodne pro nějaký tvrdší odstín, budou spolu vypadat úžasně.

Tadeáš se zatvářil spokojeně. Konečně, pomyslel si Ron. Mladší syn se pak zavřel do zkušební kabinky. Vedoucí obchodu mezitím přinesl Ronovi kávu a karamelové sušenky.

"Jakou barvu bych si měl vybrat já?" vstoupil do Ronova zorného pole Sutan. Objevil se v oddělení pánských obleků tak náhle jako pohádkový dědeček.

"Ah, zdravím, barone." zamrkal Ron poplašeně. Pak střelil pohledem ke kabince. Byla uzavřená, takže Tadeáš Sutana určitě neslyšel. "Sledoval jste nás?" přimhouřil oči.

"Ani ne. Viděl jsem před obchodem vaše auto, pane. Také jsem vyrazil na nákupy." Sutan zvedl pravou ruku, ve které držel dárkovou tašku s logem klenotnictví. Ron se nestačil divit.

"Ale brože budou v prodeji až od zítra."

"Pokud mohu využít svého postavení, většinou to udělám." pousmál se Sutan a přisedl si vedle budoucího tchána. Tašku odložil na stolek, vedle podnosu s Ronovým občerstvením.

"Takže jakou barvu bych si měl vybrat? Počítám, že Tadeáš sáhl po nějaké světlé. Všiml jsem si, že nosí rád barevné oblečení. Snaží se držet krok s aktuální módou. Je to jedna z mnoha věcí, které si mi na něm líbí."

"Jedna z mnoha." zopakoval po něm Ron.

"Ano. Možná jedna z nekonečna." opravil se Sutan. Ron si barona shlédl od hlavy k patě a zvedl obočí.

"Bledě modrá." prozradil mu.

"Hm. Půjde mu skvěle k vlasům. Já mám rád na sobě klasičtější barvy. Myslím, že černou nic nezkazím. A také tímto způsobem poukážu na ten obrovský kontrast mezi námi."

"Chtěl jsem říct něco podobného." rýpl si Ron. Sutan se znovu pousmál a nasměroval svůj pohled ke stojanu s oblečením. Pak se zvedl a došel si pro vyhlédnutý smoking. Potěšilo ho, že to jeho budoucí tchán pochopil stejně. Neměl na mysli společenský kontrast, ale charakterový. V podstatě byli s Tadeášem úplně stejní a právě proto mezi nimi vznikaly tak bouřlivé reakce.

"Jste velice vysoký, snad vám sako i kalhoty budou." zhodnotil Ron Sutanův výběr. Smoking byl z kvalitní látky s velkým podílem kašmíru a klopy saka i lampasy na kalhotách se leskly díky použitému hedvábí. Motýlek byl černý, stejně jako břišní pás.

"Omluvte mě, prosím." poklonil se Sutan a také zmizel v kabince. Ron měl co dělat, aby se nazačal smát na celý obchod. Právě teď byli ti dva tak blízko sebe, že už to snad ani víc nešlo, při Tadeášově současné náladě a odmítavosti. Měl pocit, že musí něco udělat. Nahrát si jejich setkání na mobil, nebo zavolat Tommymu. Nakonec své plány vzdal a pustil se do kávy a sušenek. Velice rád o tom pak svému staršímu synovi a jeho manželovi povypráví osobně.

Baron měl jistě se společenským oblečením víc zkušeností, jelikož vystoupil z kabinky jako první. Sako i kalhoty mu seděly. Nehorázně mu to sluší, pomyslel si Ron. Tadeáš musí mít hodně pádný důvod, aby ho takhle odmítal. Vlasy si Sutan stáhl do ohonu sametovou stužkou. Vypadal prostě skvěle.

Několikrát se prošel před Ronem sem a tam a při tom sledoval i vybrané italské boty. Nemohl se dočkat, až se mu ukáže Tadeáš. Tedy pokud ho dřív nezabije za takové překvápko.

"Kolik jste nakoupil těch broží, barone?" snažil se Ron nakouknout do dárkové tašky. "Zůstalo něco i na ostatní?"

"Na jaké ostatní? Nikdo jiný s Tadeášem tančit nebude!" Sutan se zastavil a vrhl na staršího muže ostrý pohled.

"Nejste tu sám, barone. I jiní lidé by rádi své vysněné partnery požádali o tanec."

"Ach tak." zabrblal Sutan. "Myslím, že jich tam zůstalo ještě dost. Nakoupil jsem jich tolik, kolik je za večer volenek."

"To je kolem třiceti, přibližně." zhrozil se Ron.

"Asi tak." ušklíbl se Sutan. "Nemohu ponechat nic náhodě. To jistě chápete."

"Chápu, ale co když si Tadeáš dojde taky nějaké koupit?" neodpustil si starší muž. Sutan se opět zastavil a vytřeštil na tchána oči.

"To nedovolím." odmítl kategoricky. Najednou za sebou ucítil pohyb.

"Co tu děláš?" křikl na něj Ted. Sutan se rychle otočil a zůstal na menšího muže nevěřícně zírat. Vypadal nádherně. Ta modrá mu sedla. Ladila mu ke světlým vlasům i k bledé barvě pleti. V černé by působila ještě bledší. Smoking perfektně obepínal Tedovo štíhlé drobnější tělo. Jeho útlý pas a ne příliš mohutná ramena.

"Asi byste se neměli vidět dopředu v tom, v čem půjdete na ples." poznamenal Ron.

"Tohle není svatba, tati. Ty mě sleduješ?" provrtal Ted Sutana vražedným pohledem. Záměrně se díval jen do jeho tváře, protože si bolestně uvědomoval, jak je Sutan ve svém černém smokingu sexy. Nemohl tomu podlehnout. Ještě ne.

"A kdyby?" zasyčel Sutan.

"No, asi si ještě dojdu pro ty dobré karamelové sušenky." zvedl se Ron z pohovky a vložil si ruce do kapes.

"Ne, tati." ohlédl se po něm Ted zoufale.

"Hned jsem zpátky." usmál se Ron omluvně a ve vteřině byl pryč.

Tadeáš se za svým otcem díval pomalu se slzami v očích. On byl jediná jeho pomoc. Jeho záchrana před Sutanem. A teď tu s ním stál sám. Připadal si tak slabý. Příliš zranitelný.

"Chci vědět, kam směřují ty tvé vytáčky. Proč jsi utekl?" Sutan se se situací, jež hrála v jeho prospěch, nehodlal smiřovat dlouho. Neměl čas. Musel zakročit, dokud mu Ron nechal volné pole působnosti. Věděl, že to bude sotva na pár minut. Rychle se ohnal po Tedově paži a stiskl ji v prstech. Menší muž se mu však vysmekl a udělal krok vzad.

"Nesahej na mě."

"Neprovokuj mě, Tadeáši. Co jsem ti provedl?"

"Nic!"

"Tak proč jsi odjel bez jediného slova? Nestojím ti snad za to, abys mi řekl - odjíždím, měj se hezky? Brzy si zavoláme?!"

"Řekl bych, sbohem." odsekl Ted.

"To myslíš vážně?" zahřměl Sutan. Víc, než kdy jindy se podobal tomu obávanému tygrovi, ze kterého měl Tadeáš respekt. Nemyslel slovo sbohem vážně. Nikdy by něco takového Sutanovi dobrovolně říct nedokázal.

Sutan udělal k Tedovi jeden dlouhý krok a znovu ho chytil za paži. A tentokrát stiskl i druhou, aby se mu už menší muž nemohl vysmeknout.

"Polib mě a pak řekni sbohem."

"Ne!" pokusil se ho od sebe Ted odstrčit. Jenže marně. Nemohl vůbec hýbat s rukama.

"Řeknu to naposledy, Tadeáši. Polib mě a pak zkus říct sbohem." I když Ted zvládl zavrtět hlavou, na další slova odporu se nezmohl. Sutan si jeho drobné tělo přitáhl blíž a bez zaváhání spojil jejich rty. Jakmile se dominantnější jazyk propletl s poddajnějším, Sutanovy ruce objaly útlý Tedův pas a paže menšího muže zajaly Sutanova statná ramena a krk. Ted se musel vytáhnout na špičky, jak byl Sutan vysoký, ale co to bylo proti pocitu, jenž mu přinášel jejich polibek. Mohlo jich být víc. Už před dvěma dny mohli líbáním strávit celou noc. Líbáním, hlazením a dalšími příjemnými úkony, které by doprovázely bouřlivý sex. I když byl Tadeáš stále panic, nesčetněkrát si představoval, jaké bude jeho poprvé a rozhodně se ho nebál. A už vůbec ne se Sutanem.

Tak proč?

"Pusť, Sutane." odtáhl své rty, ač velice nerad, od plných a příjemně teplých a vlhkých Sutanových.

"Teď řekni, sbohem." pobídl ho Sutan přísně.

"Já... Nemůžu." připustil Ted poraženě. Kdyby ho aspoň Sutan stále nedržel. Cítil každý atom jeho těla na svém. I když byli oba zahaleni v drahých látkách.

"A co můžeš? Můžeš mě znovu líbat? Můžeš mi říct, proč jsi ode mě odjel bez rozloučení?"

"Já nevím, co chci. A nevím, co můžu."

"A kdo to má vědět? Já? Víš, že dokážu mít na všechno odpověď, že bych tě dokázal řídit, ale ty to nepřijmeš."

"Možná to je ten problém!" zamračil se Tadeáš. Využil chvilkové Sutanovy nepozornosti, kterou způsobilo překvapení a vymanil se mu. "Nechci být tvým otrokem. Tvým domácím robotem, kterého si naprogramuješ, jak to vyhovuje tobě."

"Žádal jsem tě snad o něco takového?" zhrozil se Sutan. Na to Ted neměl co říct. Prostě si to vyvodil ze svých pocitů, ze Sutanova panovačného chování. Z jeho postavení. Choval se Adam stejně k jeho bratrovi? Na jednu stranu toužil po mocném manželovi, který ho zahrne přepychem. Celý život to tak chtěl. Jenže vlastní zpupná povaha a tvrdohlavost z něj dělala pro takový vztah nepřijatelného jedince. Proč se prostě nemohl donutit, být trochu povolnější a poslušnější? Proč nemohl skousnout, že Sutan bude vždy ten, co se postará o řád, proti kterému se tolik bránil? Copak nabízel málo?

"Nechci se hádat, Tadeáši. Pojeďme zpátky do Los Angeles a vyřešme to tam. V mém domě."

"Ale my se budeme hádat, Sutane. Copak ti to pořád nedochází? Jsem ta nejhorší partie, která ti mohla vstoupit do cesty."

"Přesto jsem si tě vybral. Přestaň dělat drahoty a pojď sem!" zkusil to Sutan mírnější formou.

"Ne, já nemůžu. Tolik věcí mě na tobě štve. Do nedávna jsi miloval mého švagra. Z ješitnosti jsi s ním uzavřel sázku..."

"Když mluvíš o ješitnosti. Jak bys nazval svůj útěk?" nehodlal to nechat Sutan jenom na sobě.

"Tohle nikam nevede." povzdychl si Ted.

"Já ti povím, kam to povede. Ke mně domů!" Sutanovi pomalu docházela trpělivost. Chytil Tedovu ruku a stiskl ji ve své. Když se mu Tadeáš znovu vytrhl, musel se zhluboka nadechnout, nebo by už po něm opravdu vystartoval. "Chceš mě, nebo ne, sakra?! To je dost jednoduchá otázka, na kterou musíš odpověď jenom ano, nebo ne. Když je ti tak zatěžko se mnou něco řešit."

"Mně je zatěžko? Mně? Sám jsi to řekl. Že máš na všechno odpověď. Tak si laskavě odpověz i na tohle."

"Tadeáši!" pohrozil mu Sutan prstem.

Možná bylo dobře, že se do napjatého ovzduší vrátil Ron se svou porcí karamelových sušenek. Slyšel rozhovor těch dvou zhruba od chvíle, kdy chtěl sutan vědět, jestli ho chce Tadeáš. Synovo váhání mu moc nepomohlo, aby si o jejich vztahu udělal obrázek. Věděl, že to mezi nimi jiskří, ale v manželství to přece jen nebylo všechno. Museli najít aspoň v něčem společnou řeč. Ale co by to mohlo být u tak nesourodého páru?

"Dá si někdo sušenku?" stoupl si mezi rozzlobenou dvojici s miskou sušenek v ruce. "Ne? Myslel jsem si to." pokrčil rameny a šel si sednout na pohovku.

"Vezmeš si ten oblek, Tede? Měli bychom už jít domů, za hodinu bude večeře."

"Směl bych vás někam pozvat?" otočil se Sutan na Rona s notnou naléhavostí v očích.

"Ale, kuchař už asi bude mít všechno uvařené..."

"Prosím!" přistoupil k němu Sutan blíž. Ron se podíval na svého syna.

"Tede?"

"Mně je to fuk!" mávl mladík rukou ve vzduchu a pak se ztratil v kabince.

"Co se to tu děje, barone?" zamračil se Ron.

"Já nevím, pane. Ale rád bych na to přišel. Jenže, jestli mi tu možnost budete odpírat, nikdy se to nedozvím." Sutan se snažil, aby to neznělo jako výčitka. A Ron naštěstí nebyl vztahovačný.

"No tak dobře. Půjdeme dnes na večeři s vámi."

"Děkuju!" sklonil Sutan pokorně hlavu. Po pravdě, byl zmatenější ještě víc, než před cestou do Monroe.