Taková jedna oddychovka na pokračování. Opět jsem to psala jako jednodílku, ale nějak se mi podařilo to rozvést víc, takže to vidím ještě tak na jeden, možná dva další dílky ;)
Už nějakou dobu jsem měl spadeno na svého kytaristu Tommyho. Hodně lidí, co nás nezná, si myslelo, že už spolu dávno něco máme, ale pravda byla jiná. Toužil jsem po něm, nebo vlastně… pořád po něm toužím a byl bych asi šťastnej jak blecha, kdyby se mi ho podařilo dostat do postele. Protože pokud gay dostane do postele kluka, o kterým jsou všichni přesvědčený, že gay není, považuje se to za zázrak.
Kdykoliv uspořádám nějakou párty, slibuju si od ní mnohem víc, než kocovinu a bordel, na který si musím pozvat uklízecí firmu. Vždycky tajně doufám, že Tommy tu kocovinu bude mít se mnou a ráno se probudíme v mojí posteli, zamotaní do sebe jak klubko hadů.
Jediný, kdo o mojí posedlosti ví, je máma. Vlastně to poznala už dávno. Když jsem jednou volal Tommymu a byl jsem zrovna u ní, všimla si toho. Prý jsem se tvářil úplně stejně, jako když mi bylo osm a právě jsem se vrátil do zákulisí po mém prvním veřejném vystoupení ve škole. Máma tam na mě čekala a gratulovala mi. Říkala, že to bylo úžasné a já cítil obrovskou euforii. V tu chvíli jsem se definitivně rozhodl, že budu umělcem, dodnes si na to pamatuju. Na blažený výraz ovšem ne, ten mi musela mamka připomenout.
Ten den jsem se vrátil ze studia dřív. Sutan totiž pořádal párty u příležitosti své nové kolekce kosmetiky, tak jsem se na to chtěl náležitě připravit. Už nějakou dobu se nelíčím, ale v tomhle případě jsem se rozhodl udělat výjimku. A taky jsem zatoužil po novém sestřihu a barvě. Celé odpoledne jsem tedy strávil v oblíbeném salonu, kde si se mnou jaksepatří pohráli. Odcházel jsem odsud někdy kolem páté hodiny jako úplně nový člověk. Cítil jsem se dobře, a samozřejmě jsem většinu času myslel i na Tommyho a na to, jak bude na můj nový vzhled reagovat. Nečekal jsem spadlou bradu, nebo zamilovaný pohled, Tommymu je vesměs jedno, jak kdo vypadá, neřeší to, ale aspoň já sám jsem měl dobrý pocit, že dobře vypadám. Prostě mi na tom záleželo a přece jen jsem doufal, že se Tommymu minimálně rozšíří zorničky, když už nic jinýho.
K Sutanovi jsem dorazil v půl osmé. V pozvánce, co rozeslal smskama, stálo: začátek v osm hodin, takže jsem doufal, že budu mezi prvními. No, všichni ti lidé, co už tam byli, asi počítali s tím samým. Hned jsem se mezi nimi ztratil.
Sutanův domeček, jak tomu říkám, pojmul při takových příležitostech zhruba osmdesát lidí. Na párty jich bylo pozvaných kolem padesáti, jak mi Suty později řekl. Naštěstí většinu znám a mám je i celkem rád, takže jsem se hned začlenil. Nikde jsem ovšem neviděl Tommyho, na kterýho jsem se pochopitelně těšil nejvíc.
"Bavíš se?" Sutan si mě vyhlédl v davu asi hodinu po mém příchodu. Vytrhl mě z docela nezáživnýho rozhovoru o poslední knížce E.L.James, která je podle všech hrozným propadákem, na rozdíl od Padesáti odstínů. Nechápal jsem, proč se o tom tedy ta skupinka, ke které jsem se připletl bavila.
"Díky. Drbali jsme nějakou knížku. Myslím, že bych ji v knihkupectví přehlídl i v případě, kdyby mi ji právě nezhnusili," ušklíbl jsem se, jakmile jsme byli se Sutanem od skupiny co nejdál, aby mě nemohli slyšet. Hostitel mě pak zavedl do kuchyně, kde mi vlastnoručně namíchal drink.
"Všichni řeší novou knížku Jamesový, stejně jako tvoji desku, kterou se chystáš vydat. Jenže o tom před tebou nikdo mluvit nebude, že jo," usmál se Sutan. Jeho pověstná upřímnost. Už mi skoro začínala scházet. Neviděli jsme se minimálně měsíc, protože jsem hodně cestoval.
"Já vím. Lidi, co mě neznají, si názor pro sebe nenechaj, toho je všude plno, ale přátelé a známí mlčí. Bůh ví, co si o tom doopravdy myslí."
"Myslet si můžou co chtěj, ale ještě jsi tu desku nevydal, takže jsou to jenom dohady a domněnky. Ptal bych se až po vydání, baby." Pokrčil Sutan rameny. Jako vždycky říkal pravdu. A já ho za to měl rád. Nebral si servítky a dokázal i hnusné věci podat tak nějak, prostě rozumně. Tak aby to pochopila i hysterka jako já. Tedy, ne že bych byl afektovaná bukvice, ale ono, usmívat se neustále na kamery, vypadat chytře, odpustit si ostré výrazy, to se prostě někde projevit musí. Někde to musím ventilovat a kde jinde, než doma a mezi svými?
"Chtěl jsem se zeptat, Tommy dneska nebude? Neviděl jsem ho už týden, docela jsem se na něj těšil." Tohle byl ovšem jiný případ. Uhlídat i před svými, že jsem blázen do svého kytaristy, byl nadlidský výkon. Občas jsem měl pocit, že to o mně všichni musí vědět, ale pak to něco vyvrátilo a zase byl chvíli klid.
"Je tady. Viděl jsem ho na zahradě," oznámil mi Sutan zadumaně.
"Že se ještě nepřihlásil," neodpustil jsem si. Suty se tiše zasmál a poplácal mě po rameni.
"Neboj se, zlato. Až se nadopuje svou obvyklou dávkou piva a chipsů, tak se přihlásí," dobíral si mě. Nemyslel to nějak zle a ani to nepůsobilo tak, jakoby mi mezi řádky říkal: už toho nech, ty blázne, stejně vím, že po něm pálíš. Svým způsobem se mi snažil připomenout, že takový je Tommy a že jsem na to asi zapomněl, když se takhle hloupě ptám.
Přešel jsem to, vzal si od něj koktejl a šel se opět zamíchat mezi ostatní hosty. Nejdřív mě sice napadlo, že bych mohl zkusit Tommyho najít, ale nakonec jsem to vzdal. Však on přijde, až bude chtít.
Po půl hodině mě to postávání a dumání nad ničím přestalo bavit. Přimotal jsem se k DJovi, který se staral o hudební kulisu, mimochodem dost dobře.
"Ahoj, tebe ještě neznám," nabídl jsem mu ruku.
"Oh, Adam Lambert, těší mě, jsem Rusty!" potřásli jsme si. Očividně byl v šoku, že mě vidí. Pořád si na to zvykám.
"I mě těší. Skvěle hraješ," pochválil jsem ho.
"Díky! Ale vzal jsem si málo glam muziky. Mělo mě to napadnout," omlouval se. Mně tedy nenapadlo, že by musel hrát víc glam popu, ale možná mu Sutan něco řekl. Však je perfekcionalista. Asi jako já.
"Nemůžeš něco stáhnout z iTunes?" napadlo mě. Chtěl jsem mu nějak pomoct. Konečně jsem si na párty začal připadat důležitý a nikdo po mně nechtěl názor na novou knihu od Jamesové.
"Problém je v tom, že se v tomhle žánru moc nevyznám, takže nemá smysl, abych něco hledal na netu. Na to není čas," pokrčil omluvně rameny.
"Za mě je to v pohodě. Fakt! Líbí se mi, jak hraješ," usmál jsem se povzbudivě. Zdálo se, že ho to uklidnilo. Bohužel jsem zrovna dopil svůj drink. Slíbil jsem Rustymu, že se ještě objevím a vydal jsem se tančícím davem ke kuchyni.
Jak jsem se tak zaposlouchal do písničky od Guetty, vzpomněl jsem si, že Sutan má pěknou sbírku muziky na cédéčkách. Mimo jiný i osmdesátý a devadesátý léta. Tam by Rusty určitě něco vybral, napadlo mě.
Nadšený z toho, že budu konečně užitečný, jsem se začal davem prodírat zuřivěji, jen abych byl už na druhé straně. Po cestě jsem se rozhlížel, jestli náhodou hostitele neuvidím. Po pěti minutách jsem hledání vzdal. Věděl jsem, kde má Suty svou sbírku muziky. Určitě by nic nenamítal proti tomu, abych ji Rustymu půjčil.
Vyběhl jsem po schodech do prvního patra a zamířil nejdřív do koupelny, abych se na sebe podíval do zrcadla. Všechno bylo v pořádku, makeup pořád držel a líčení očí vypadalo stejně skvěle, jako když jsem se vrátil ze salonu. O vlasech ani nemluvím, dokonalá práce. Musel jsem se sám pochválit, že vypadám úžasně. V tu chvíli mi totiž došlo, že to tentokrát neudělal ani Suty. Vždycky mě pochválil, i když se na mně nevyřádil on, nevadila mu konkurence, ale tentokrát ani slovo. A přitom si musel všimnout, že mám úplně jiný střih a barvu vlasů. Byl jsem z toho docela zklamaný.
Rychle jsem si ještě odskočil, umyl ruce a vyrazil do Sutanova pozlátkového pokojíčku. Tenhle název vymyslel pro změnu sám majitel.
V podstatě to byla jeho pracovna. Tvořil v ní kostýmy pro svá vystoupení, měl tam starý šicí stroj a několik pojízdných věšáků, na kterých viselo nepřeberné množství nejrůznějších šatů. Od obyčejnějších po ty nejnákladnější. Ovšem všechny zářily výraznými barvami. Pamatoval jsem si, že naproti dveřím stál regál s cédéčky. Sutan při práci rád poslouchal muziku, už jsem měl i představu, co by se tak hostům mohlo líbit.
S hitovkou od Scissor Sisters na rtech jsem vstoupil do pokoje a strnul. Veškerá moje dobrá nálada šla do kopru, když jsem uprostřed místnosti spatřil zamotané hadí klubko, kterého jsem ovšem nebyl součástí. Rozdávali si to spolu. Na otočné židličce, na které Sutan sedával u šicího stroje, si to rozdávali. Pán domu a muž, kterého jsem tajně miloval.
Dřív, než jsem za sebou práskl dveřmi, šedesát procent mých smyslů stihlo zachytit nechtěné detaily. Odér technického oleje, kterým se promazávají šicí stroje, vůni látek a líčidel a bohužel i pach potu a sexu… Tommyho nahé tělo, nalepené na Sutanovo, Sutanův penis zabodnutý v Tommyho drobném zadku… Dva vzdychající hlasy, které jsem doposud slyšel pouze mluvit, šeptat, křičet, nebo špatně zpívat… Těch vjemů bylo tolik, že jsem se po zabouchnutí dveří sesunul po zdi na podlahu, protože se mi zamotala hlava. V zápětí se dveře do pozlátkového pokojíčku prudce otevřely a v nich se objevil Sutan ve svém bordelovém saténovém županu lemovaném kožešinou.
"Pojď dovnitř!" poručil mi. Zavrtěl jsem hlavou a začal se po zdi sbírat na nohy. Musel jsem vypadat směšně. A taky mi okamžitě došlo, že Sutan o mojí tajné posedlosti Tommym ví. Jinak by se mě nesnažil zatáhnout zpátky.
"Nejdu!" zaprskal jsem uraženě. Jak mi to ta proradná buzerantská transka mohla udělat?
"Adame, neser mě a pojď dovnitř!"
"A proč?" zavrčel jsem. "Abych se díval na to, jak šukáš to, co jsi mi ukradl?"
"Přestaň plácat hlouposti, nic jsem ti neukradl. Copak je Tommy tvůj?"
A to už byl vrchol všeho. Ruku, kterou ke mně Sutan natáhl, jsem odrazil svou, takže se ta jeho zastavila o zeď.
"Nesahej na mě. Už tě nikdy nechci vidět!" zasyčel jsem mu do tváře a vyrazil ke schodišti.
O minutu později už jsem opouštěl jeho dům a za několik dalších pár minut se mi podařilo chytit taxíka, který mě odvezl domů. Co se ten den ještě dělo, nevím, hned jak jsem dorazil do svého domu, opil jsem se. Nemívám okno, pokud to přeženu s pitím, ale tentokrát jsem ho měl. Možná jsem si to tak moc přál, že se mi to splnilo. Bohužel, zážitek, který mě k pití dohnal, vymazat nešel. A další den díky kocovině ještě zesílil.
Probrečel jsem celý dopoledne. Na mobilu asi padesát zmeškaných hovorů a neméně nepřečtených smsek. Hrozný obrázek, Sutana a Tommyho v objetí, se mi míhal před očima pořád. A do toho mi bylo špatně z alkoholu. Věděl jsem, že nemám právo se zlobit, Tommy nebyl můj kluk a mohl si užívat s kým chtěl, jenže už jen to vědomí, že si užíval s chlapem bolelo. Celou dobu jsem si myslel, že na kluky není. Právě proto jsem mu o svých citech neřekl, protože i on sám několikrát plácl, že mu líbání nevadí, ale na sex prostě nemá. A pak ho najdu v intimním spojení s mým maskérem. Dobrovolně se od něj nechal šukat. Oba byli nazí, jak je pán bůh stvořil. Oba si to užívali. V tu chvíli to vypadalo, jako kdyby se mi smáli do očí, co jsem to za kreténa, že se tomu vůbec divím. Jo, litoval jsem se. Byl jsem ta chudinka, co ji podvedli její nejbližší přátelé.
Když se z lítosti stal vztek, donutil jsem se vzchopit. Takhle to nemohlo pokračovat dál. Nejdřív jsem si vzal mobil a podíval se na zmeškané hovory. Půlka byla od Sutana, ta druhá od Tommyho. Jestli mu to Sutan řekl, tak…
Smsky byly obecné. Většinou mi v nich psali, že si musíme promluvit a abych přestal trucovat, že to ničemu nepomůže. Zvlášť ve vypjatých situacích se snažím chovat dospěle, ale ne v případě, že za mě jednají hormony a chemický proces v mozku, který způsobuje zamilovanost. Jak bych se vůbec mohl chovat rozumně v takovém případě? Miloval jsem Tommyho takovou dobu a pak přijde můj maskér a sbalí ho. A podle všeho to věděl. Jak dlouho už to trvalo? Milovali se? Při téhle myšlence mi srdce vylítlo až do krku. Jestli se milovali, tak to bylo pěkně v háji. Chtěl jsem Tommyho pro sebe. Už nějakou dobu mi nešlo jen o to, s ním spát. Tedy, jistě, že jsem chtěl zakusit jeho sladkou prdelku. Toužil jsem ji opíchat pokaždý, když ji na mě natočil. Jenže to jsem si ještě myslel, že to dělá neúmyslně. Co když to taky věděl? Co když to byla forma provokace?
Roztřesenýma prstama jsem Sutanovi napsal smsku:
Čemu jsi včera nerozuměl na upozornění - už nikdy tě nechci vidět?, a dal jsem odeslat. Odpověď přišla v zápětí: O mluvení nebo psaní nepadlo jediný slovo. Chci abys přijal hovor, až ti teď zavolám! Poručil mi. Sutan je vůbec hodně panovačný chlap. Doteď jsem si to neuvědomoval.
Nechtěl jsem ten hovor přijmout, ale nedalo mi to. Když Sutan volal asi po třetí, slitoval jsem se nad ním a zvedl mu to.
"Co si myslíš, že děláš? Chováš se jako puberťák!" spustil na mě.
"Já se chovám jako puberťák? Dospělým chlapům se podle tebe nepřebíraj kluci?" nenechal jsem si to líbit.
"Ale Tommy není tvůj kluk!"
"Jenže tys věděl, že ho miluju!" zaprskal jsem. "A zkus to popřít, Sutane! Věděl jsi to a přesto jsi s ním souložil. A navíc při párty, kde jsem byl i já. Jako kdyby jste chtěli, abych vás načapal. Je mi z vás zle. Jeden se tváří jako zasranej heterák a druhej mi tu bude kázat o dospělosti? Pokud ti to přišlo v pořádku, měl jsi mi to říct. Jenže vy jste věděli, že to není správný, proto jste mlčeli, oba dva!" Při poslední větě jsem se neudržel a rozbrečel se. Musel jsem to típnout, protože jsem nechtěl, aby mě Sutan slyšel. I tak mu to muselo dojít. Jednou nebo dvakrát už mě brečet viděl. Sice to bylo štěstím, ale přece jenom už mě trochu znal.
Když se telefon rozezvonil znovu, nechal jsem ho chvíli vyzvánět a pak jsem to Sutanovi znovu típnul. Nakonec jsem mobil vypnul natvrdo. Potřeboval jsem přemýšlet. Potřeboval jsem přijít na způsob, jak se s tím vyrovnat a jak to přijmout. Kdybych s oběma nepracoval, bylo by to snazší.
*
Následující dva dny jsem byl zalezlej doma. Ve svém velkém, hlídaném domě, kam se nikdo bez mého svolení nedostal. Konečně jsem ocenil tuhle výhodu a taky klidnou zahradu, kde jsem trávil většinu času. Buď na lehátku, nebo v bazénu. Jednou jsem si nechal dovézt pizzu a taky jsem zavolal mámě. Musel jsem to někomu říct. A ona jediná o mém trápení věděla.
Mluvili jsme spolu asi půl hodiny. Jako správná máma mě politovala a ty dva pojmenovala jednoduchým způsobem - hajzlové. Nakonec mi ale řekla, že pokud to budu řešit, zadělám si na vlastní problém. Že teď je to problém jich dvou a ne můj a že jsem neudělal nic špatně, abych se kvůli tomu soužil, nebo si nedej bože něco vyčítal. Bylo jí jasný, že mi to pomůže jenom na chvíli, ale víc jsme se o tom nebavili. Na otázku, jestli mám Tommymu říct, co k němu cítím, mi odpověděla, že by to teď nechala chvíli být. Že to Tommymu muselo dojít a zbytečně bych prý na něj tlačil. Jen by se to zhoršilo, prohlásila. Věděl jsem, že to bude těžké, ale věčně zavírat doma jsem se nemohl. A taky jsem musel pracovat. Beze mě se ta deska nenahraje, říkal jsem si pořád dokola. Nakonec jsem se rozhodl pro pozici mrtvého brouka. Prostě se k tomu nevracet. A pokud možno co nejdéle. Ať si ti dva spolu šukaj jako králíci, mně to musí být jedno, přesvědčoval jsem sám sebe.
A s tím jsem následující týden vyrazil do studia. Naštěstí jsme na dalších několik týdnů neměli v plánu nic společnýho, takže jsem se naplno pustil do práce a snažil se na nic zbytečnýho nemyslet.
Říká se - co oči nevidí, to srdce nebolí - a je to pravda pravdoucí. Pokud jsem ty dva neměl na očích, byl jsem relativně v klidu. A taky mi dělalo dobře, když se o nich zbytečně moc nemluvilo. Sem tam se mě někdo ze studia na Tommyho zeptal, jestli s ním počítám na další turné atd, tak to jsem byl celkem skoupý na slovo. Většinou to tazatel pochopil a přestal se ptát. Od večírku jsem měl taky vypnutý zvuk na mobilu, protože ještě další dva týdny mi ti dva neustále volali a psali. Jednou se Sutan snažil dostat ke mně do domu, ale protože jsem jeho i Tommyho jméno napsal na černou listinu, kterou si vede náš vrátný, neměl sebemenší šanci. To samý jsem zařídil i v práci. Po čase mě vztek přešel a nahradil ho stesk. Přesto, že mi bylo takhle ublíženo, se mi po Tommym a Sutanovi začalo stýskat. Hrozně jsem je chtěl oba nakopat do zadku, ale i obejmout a říct jim, že je vše odpuštěno. Jenže když jsem si vzpomněl na ten obrázek v pozlátkovém pokojíčku, uvědomil jsem si, že bych ublížil akorát sám sobě a taky by utrpěla moje hrdost. Jestli mi chtěli ve svých zprávách a telefonátech oznámit, že jsou spolu, tak fajn, víc jsem slyšet nepotřeboval. A představa, že si to dál rozdávají u Sutana doma, mi taky moc nepřidala.
Nějak jsem tušil, že to jednou přijde, ale to zachmuřený středeční ráno jsem to ani trochu nečekal. Venku výjimečně pršelo. Jeden z mála takových dnů. Vyjel jsem s autem před bránu a zavřel, pak jsem popojel k domku, ve kterém sídlila ostraha.
"To je ale hnusně, co?" prohodil jsem konverzačně k ochrance. Chlap, robustní černoch, se pousmál a lehce sklonil hlavu na pozdrav.
"Dobré ráno, snad budete mít pěkný den i navzdory počasí, pane Lamberte," popřál mi. Poděkoval jsem mu a rozjel jsem se k hlavní silnici. Za první zatáčkou na mě ovšem čekalo překvapení a ne zrovna příjemný. V jednom pruhu ulice stál napříč bílý cadilac, ve druhým nějakej pickup. Nemohl jsem jet dál a trvalo mi asi jenom vteřinu, než mi došlo, že je to bouda. Musel jsem zastavit a v tu chvíli se za tím větším autem vynořili Sutan a Tommy. Oba se v tom dešti rozešli ke mně a nalezli mi do auta. Pak se ta dvě, co překážela na silnici, rozjela do stran.
"Co to má znamenat?" vyhrkl jsem, jakmile se ti dva uvelebili v mým luxusním interiéru. Tommy na zadní sedačce, Sutan vepředu. Samozřejmě úplně promočení.
"Jeď!" nařídil mi Sutan. Zavrčel jsem a stáhl nohu z plynovýho pedálu.
"Ne! Ihned vypadněte z mýho auta. Oba!"
"Jeď, ti říkám!" zvýšil Sutan hlas. Někdy dokázal bejt vážně děsivej.
"A kam?" štěkl jsem. "Za půl hodiny mám být ve studiu," protestoval jsem.
"Nemáš. Zařídil jsem ti na dnešek volno," ušklíbl se Sutan.
"Si děláš prdel, ne? Ty nebudeš rozhodovat o mojí práci, rozumíš?"
"Adame…" ozval se ze zadního sedadla Tommy. Zarazil jsem se, ale neotočil. Nedokázal jsem se na něj podívat. "Prostě jeď, jo?! K Sutanovi domů," dodal. Obrátil jsem pohled znovu na svého spolujezdce a zamračil jsem se.
"Nepotřebuju slyšet, co už je dávno jasný. Tak jste spolu, no. Nemusíte mi to oficiálně říkat!" bránil jsem se. Ani jeden na to nic neřekl. Oba se zahleděli dopředu a prostě jenom čekali, až se rozjedu.
Rozmýšlel jsem se dlouho. V hlavě mi to šrotovalo, až se mi z toho pomalu vyhladil mozek, ale na nic jsem nepřišel. To mě chtěli ještě víc trápit? Nebo snad zabít, abych jim nedělal problémy? Neexistovalo schůdné řešení naší situace. Já chtěl Tommyho a Sutan ho podle všeho chtěl taky. Jak bychom ho mohli mít oba?
Po nějakých třech minutách jsem tedy vyrazil. Sutan se pokusil jednou zapnout rádio, ale já ho hned vypnul, neměl jsem náladu na hudbu. K jeho domu jsme dojeli za dvacet minut. Sutan i Tommy ihned vystoupili a šli dovnitř. Měl jsem skvělou příležitost otočit volantem a zmizet, jenže najednou to nešlo. Byl jsem zvědavý. I když jsem věděl, že to bude bolet, chtěl jsem znát ten důvod, proč mě sem unesli. Zaparkoval jsem na malým plácku vedle domu a vystoupil. Váhavě jsem je následoval.
Uvnitř hrála potichu hudba. Nepamatuju si, že by byl někdy u Sutana doma klid. Vždycky u něj hraje hudba. Nebo televize. Má rád melodické zvuky. Oba kluky jsem našel v kuchyni. Postávali u ostrůvku a popíjeli ledový kafe. Sutan ke mně přes ostrůvek postrčil třetí sklenici. Odmítl jsem.
"Proč jsem tady?" zeptal jsem se. Nelíbilo se mi, jak se na sebe dívají. Vysílali k sobě nějaký signály, kterým jsem nerozuměl. Věděl jsem jen, že se mi nelíbí.
"Protože chceš se mnou spát," odvětil Tommy klidně. Ještě, že jsem to kafe odmítl, už by bylo na jeho obličeji.
"No a?" zavrčel jsem.
"No, teď máš možnost, jestli chceš," pokrčil Tommy rameny. Střelil jsem očima po Sutanovi.
"To mi ho jako na jeden skok půjčíš, jestli to chápu správně?" zeptal jsem se s pořádnou dávkou cynismu v hlase.
"Třeba na dva," usmál se můj maskér jakoby nic. Ani trochu se mi tahle hra nelíbila. O co jim, sakra, šlo?
"Já nechci!" odsekl jsem a rychlými kroky jsem vyrazil ke dveřím. "Oba jste se zbláznili!" štěkl jsem ještě po nich.
"Počkej! Ty tvrdíš, že nechceš Tommyho ošukat?" zastavil mě Sutan svou přímostí. No, jak jinak.
"Ne!" zvýšil jsem hlas. "Netvrdím, že ho nechci ošukat. Chci! Posledních pár let si nepřeju nic jinýho, jenže na rozdíl od vás mám city. Nebudu šukat s někým, kdo ke mně nic necítí. Na to už jsem moc starej, sorry!" mávl jsem rukou ve vzduchu. Ať si o mně třeba myslí, že jsem zamilovanej blázen, takhle jsem to prostě cítil. Je mi dvaatřicet, kruci, snad můžu chtít od sexu něco víc.
"A co já?" zarazil mě Sutan. Opravdu už jsem byl na odchodu, ale tohle mě dostalo.
"Co ty?" nechápal jsem.
"Záleželo ti na mých citech, když jsi se mnou spal?" zasyčel. Ucítil jsem na své tváři Tommyho upřený pohled. Čekal na moji odpověď, stejně jako jeho nabíječ. Evidentně už mu o tom Sutan řekl, i když to byla minimálně tři roky stará záležitost. Byli jsme tehdy oba opilí a já si zrovna uvědomil, že jsem do Tommyho zamilovaný. Nějak se to vymklo mé kontrole. Potřeboval jsem trochu toho lidského tepla, když od Tommyho nepřicházelo a Sutan byl zrovna po ruce. Ani trochu jsem tehdy nemyslel na jeho city. Ale vždyť byl vždycky tolik otevřený. Kdyby ke mně něco cítil, určitě by mi to řekl.
"Ne," přiznal jsem. "Nezáleželo. Byl jsi náhrada za Tommyho," řekl jsem to pěkně natvrdo. Chtěl to slyšet, tak proč něco předstírat. Očividně jsme si to sem přišli vyříkat.
"Jo, to už vím. Řekl jsi tu noc Tommyho jméno ze spaní snad stokrát," zvedl Sutan obočí.
"Takže jsi to věděl celou tu dobu?" zhrozil jsem se. Můj maskér přikývl a napil se ledovýho kafe. Tommy ho napodobil. Připadal jsem si v tom tichu jako nějaký zločinec. Kdyby tohle věděla máma, určitě by mě při našem posledním telefonátu nelitovala. Spíš naopak.
"A to se mi teď mstíš?" zavrčel jsem. "Když jsi to věděl, proč jsi nic neřekl? Proč mi to dáváš sežrat až teď?" rozčílil jsem se.
"Protože chci, abys to napravil."
"Napravil, ale jak?" vyhrkl jsem. Očima jsem střílel z jednoho na druhýho a nechápal, co se po mně chce.
"Já miluju tebe a ty miluješ Tommyho… no a Tommy…"
"Ještě pořádně nevím," promluvil konečně i středobod našeho bouřlivého rozhovoru.
"Ty mě miluješ?" vytřeštil jsem na Sutana oči.
"Od první chvíle, co tě znám. Jsi můj nejlepší přítel. Moje hvězda, inspirace, Múza, jak bych tě mohl nemilovat?" posteskl si Sutan. "Vždycky jsem toužil po tom, abych byl pro tebe tím samým…"
"Vždyť jsi!" zamračil jsem se. "Jak sis někdy mohl myslet, že tě nemám rád? Copak už léta nejsme přátelé?"
"A přítel snad nemá city? Že se s ním vyspíš, aniž bys to považoval za úctu?"
"Pro mě náhodou byla čest s tebou souložit, zlato!" Tommy k Sutanovi přistoupil a dal mu ruku kolem pasu.
"Co mám udělat, aby mě tu někdo začal brát vážně?" okřikl jsem je.
"Co kdybys začal brát vážně nás?" probodl mě Tommy vyčítavým pohledem. Nejdřív jsem netušil, jak to myslí, tedy ne ve svém případě, ale pak mi to došlo. I Tommy byl můj nejlepší přítel a já mu za ty roky nebyl schopný říct, co k němu cítím, protože jsem prostě nevěřil, že by se mi za to nevysmál, nebo mě dokonce nezavrhl. Když se to dozvěděl od Sutana, muselo ho to zklamat. Jenže, co já? Řekl bych mu to a on by mě odmítl. Sice mile, kamarádsky, ale přesto odmítl. Bylo lepší žít celé ty roky v naději. Chápal by mě, kdyby to zažil na vlastní kůži. Bez naděje se nedá žít.
"Půjdeme teď nahoru, Adame. I pro tebe jsou dveře otevřené, tak se rozhodni," usmál se Sutan. Pak vzal Tommyho za ruku a odvedl ho ke schodišti v obýváku. Pochopil jsem to okamžitě. Abychom mohli začít s čistým štítem, museli jsme smazat staré dluhy. A Tommy byl úrok, který se za ta léta navršil. Jen se zatím nevědělo, jestli připadne věřiteli nebo dlužníkovi.
