Insatiable Husband 5.

---

Na svém zevnějšku si dal Sutan Amrull před večeří hodně záležet. Věděl, že otec jeho vyvoleného už si o něm nějaký ten obrázek udělal, ale nikdy nebylo pozdě na to, se ho pokusit změnit na co nejvíc pozitivní. A to platilo i v případě Tadeáše.

Čím víc Sutan přemýšlel nad Tedovým chováním a přístupem k jejich vztahu, tím víc nabýval dojmu, že největší podíl na celé jejich rozepři mají jeho bývalé city k Adamovi. Přitom jen Sutan věděl, jak to skutečně bylo.

Nikdy nebyl do Adama přímo zamilovaný. Chtěl ho, protože jeho rodina patřila k těm mocným a uznávaným, víc než kterákoliv jiná. A přidat si Adama Lamberta mezi své trofeje, by bylo jako dostat Nobelovu cenu. Jenže, když Sutan poznal Tadeáše, vzdorovitého fracka z Monroe, který ho dokázal poslat i ke všem čertům a nezvedat mu telefony, Sutan si uvědomil, že ne vždy na moci záleží. A na té jeho už vůbec ne. Zprvu Tadeáš působil jako muž, který touží po luxusu a bohatství, ale postupem času začala tahle myšlenka blednout a právě teď, tady v Monroe, byla Sutanovi jeho moc úplně nanic. Dokázal si díky neomezeným finančním prostředkům akorát koupit všechny volenky na Městském plese. Toť vše.

Rychle zkontroloval dárkovou tašku, kterou se chystal Tadeášovi při večeři předat a ještě jednou na sebe pohlédl do zrcadla. Oblékl se celý do černého. Černý oblek, černá košile s rozhalenkou, černé lakované boty. Vlasy stáhl tradičně do ohonu černou hedvábnou stužkou a na prsteníček navlékl rodinný pečetní prsten. Vypadal dokonale a věděl to. Odpolední scéna v butiku mu ale brala veškerou odvahu i naději.

Místo přemýšlení, které by ho zavedlo do ještě tmavší uličky, se vydal ke dveřím svého hotelového pokoje a pak chodbou k výtahu. V hotelu se k němu od začátku všichni chovali velice uctivě. Nepochyboval, že i tohle je důsledek jeho moci. Už ho to začínalo docela štvát.

Do restaurace došel po svých. Byla jen dva bloky od hotelu. Doporučili mu ji v recepci, když se vrátil z nákupů. Ihned zarezervoval stůl a zavolal Ronu Ratliffovi, kde se na večeři sejdou. To bylo už před dvěma hodinami.

Sutan měl pocit, že se setkání s Tadeášem nedočká. A pak ho uviděl sedět u jejich stolu při vstupu do restaurace a myslel si, že je to jenom sen. Vypadal úžasně. Měl na sobě šedý oblek. Sutan si vzpomněl, že jeho bratr Tommy nosil tuhle barvu také a velice mu slušela. Asi i díky světlým vlasům. Ale na Tadeáše prostě neměl. Jak mohl získat zpátky své sebevědomí a odvahu, když jeho vyvolený vypadal jako princ?

Zhluboka se nadechl a vyrazil k pultíku, u kterého stál manažer podniku.

"Dobrý večer, Sutan Amrull." představil se. Manažer v tmavo modrém obleku se mu hluboce poklonil a nasadil naučený úsměv.

"Dobrý večer, barone. Prosím tudy." Muž se ani nepodíval do zasedacího pořádku. Všichni v Monroe už o přítomnosti barona věděli. Rozkřiklo se to velice rychle i díky starostovi a jeho ujištění, že se vzácná návštěva objeví na plese.

Když došli oba muži k objednanému stolu, Tadeáš se na okamžik zadíval Sutanovi do očí a pak sklonil hlavu. Manažer se pak baronovi znovu poklonil a odešel.

"Dobrý večer. Ještě jednou děkuji, že jste mé pozvání přijali." přisedl si Sutan ke stolu.

"Nakonec to s tou večeří doma nebylo tak horké. Když jsme dorazili domů, kuchař začal teprve péct maso. Prý to může vydržet do zítra. Takže vás očekávám na oběd." oznámil mu Ron.

"Rád přijímám." usmál se Sutan a střelil pohledem po Tedovi. Mladší muž seděl u stolu nepatřičně zkroucený a civěl do svého jídelního lístku.

"Tadeáši?" oslovil ho Sutan mile. Mladík zvedl překvapeně hlavu, jako kdyby ho vyrušil z nějakých hlubokých myšlenek.

"Ano?"

"Narovnej se. Všiml jsem si, že pořád hrbíš záda. To není dobré." pokáral ho. Ron tiše zalapal po dechu, ale pak se na barona usmál.

"Já mu to říkám pořád, ale neposlouchá mě." postěžoval si. Tadeáš na barona vytřeštil oči, ale nakonec se opravdu narovnal. Sutan mu za to věnoval vděčný úsměv.

"Takže, co budeme jíst? Můžete mi něco doporučit? A jaké máte rádi víno?" otevřel baron svůj jídelní lístek.

Ted měl pocit, že každou chvíli musí vyletět z kůže. Ještě odpoledne Sutanovi řekl, že nesnáší, když je komandován a hned první baronova poznámka patřila jeho špatnému sezení u stolu. Jakmile spolu budou moci být o samotě, pořádně mu to vytmaví, rozhodl se. Ona samotná myšlenka ho ale vyděsila mnohem horším způsobem. Uvažoval o tom, že chce být s baronem sám. Ještě před pár hodinami ho ale nechtěl ani vidět.

Jistě za to mohl jejich polibek v butiku. Začínal si trpce uvědomovat, že právě blízkost Sutana je pro něj ta nejtěžší zkouška. Byl to ráj a peklo dohromady. V podstatě vůbec nevěděl, co vlastně chce.

Jistě, chtěl baronovi patřit. Chtěl zakusit jeho tělo, jeho doteky. Dokázal si představit své poprvé s ním, ale to bylo všechno. Sutanova panovačnost ho děsila. Měl strach, aby si jednoho dne nešli po krku, protože sexuální napětí přece nemohlo vydržet věčně, aby je neustále zachraňovalo.

"Co vůbec děláte, barone? Pracujete u otce ve firmě?" zajímal se Ron při předkrmu. Tadeáš zpozorněl. Došlo mu, že toho o Sutanovi vlastně moc neví.

"Ne. Nejsem příliš velký fanoušek aut. Vedu otcovy nadace." připustil.

"Vážně?" podivil se Ron. Sutanovi to nepřišlo zvláštní. Spoustu lidí se divilo, že zrovna on se věnuje dobročinnosti. A on se tomu kupodivu divil také. Byl v mnoha směrech sobecký a sebestředný, ale pokud šlo o otcovy nadace, věnoval se jim svědomitě. Možná šlo i o cesty do Evropy, které podnikal za účelem vývozu potřebných financí a darů. Líbilo se mu tam. Evropa byla v oblasti svobodomyslnosti o něco dál než Spojené státy. Když chtěl přijít na jiné myšlenky a pobavit se, neexistovala lepší volba.

"Ty pomáháš lidem?" vytřeštil na něj Tadeáš znovu oči. Ten večer už podruhé.

"Hm." usmál se Sutan a napil se vína. "Tedy snažím se. Ale všem pomoct nejde." povzdechl si.

"To je jasné. Je to nekonečný boj." přikývl Ron.

Muži ještě prohodili o nadaci několik slov a pak se v povídání přesunuli k Monroe. Sutana zajímalo, jak je město staré, jaké má tradice, kolik v něm žije obyvatel a proč zrovna pelikán na městském erbu. Tadeáš si pomalu nevšiml, jak nadšeně svému otci přizvukuje, když o městě vyprávěl. Že by měl zůstat odtažitější, si uvědomil až před moučníkem, kdy mu Sutan předal dárkovou tašku s brožemi. Ron šel zrovna pozdravit Tylera a jeho manželku s dcerou, kteří seděli o několik stolů dál.

"Chtěl jsem ti to dát už v butiku." posunul baron tašku k mladšímu muži a ten do ní opatrně nakoukl.

"Je jich něco přes třicet. Prý je tolik i volenek. Rád bych si pro sebe zabral každou z nich. Ale nemusíme jen tančit." usmál se na Teda. Mladík se nervózně ošil.

"Co když jsi někomu sebral možnost se se mnou seznámit?" zamračil se.

"Ano, jsem si zcela jistý, že se v pátek večer na plese poláme hodně srdcí. Ale moje ne, protože to nedovolím."

"Koupil sis mě." zavrčel Ted.

"Je to vaše tradice, ne moje. A doufám, že tě ani nenapadne, aby sis kupoval tanec s jiným mužem."

"Co ty jsi vůbec zač? Přijedeš si sem a začneš rozdělovat úkoly." odfrkl si Ted podrážděně. Už aby se vrátil jeho otec. Před ním by se Sutan určitě tolik nenaparoval.

Tadeáš se lekl, když se baron natáhl po jeho ruce a stiskl ji ve své. Automaticky se rozhlédl po celé restauraci. Nikomu důvěrné gesto neušlo, což znamenalo, že už má dopředu u všech ostatních mužů v Monroe dveře zavřené. Co mohl ještě dělat?

"Víš, kdo jsem? Muž, který ti dá vše, na co si vzpomeneš. Zlaté kachličky v koupelně, postel velkou jako zdejší náměstí. Šatnu plnou nejlepších obleků z celého světa. Pravidelné jídlo sestavené z vybraných lahůdek. Dovolenou na druhé straně zeměkoule, možná i na Měsíci, pokud bys měl odvahu. A v neposlední řadě ti dám spoustu rozkoše. A netvrď mi, že si tě kupuju, protože to není pravda, Tadeáši. Ty tohle všechno chceš a ještě mnohem víc, tak si o to řekni. Čím víc toho budeš chtít, tím šťastnějšího tě udělám." Sutan si přitáhl Tedovu ruku ke rtům a políbil ji. "Víš, že pro mě není nic nemožné." Sutan se přes jejich zvednuté ruce zadíval Tedovi do očí. Mladík pohled nevydržel. Vytrhl svou ruku a schoval ji i s druhou zahanbeně do klína. Ano, tohle všechno chtěl. Byl marnivý a toužil žít v přepychu, který mu Sutan nabízel. Proč bylo ale tak těžké, si to přiznat?

"Co chceš na oplátku?" zeptal se tiše. Sutan se usmál a znovu víc naklonil k Tedovi. Nedělal, že neví, o čem mladík mluví. Věděl přesně, co od něj chce. A nebylo toho málo.

"Samozřejmě tebe! Tvou věrnost, tvou poslušnost, tvou loajalitu. A tvůj čas. Jsem příliš známý a probíraný ve společnosti, abych mohl mít neposlušného manžela."

"Chceš zlomit moji osobnost."

"To rozhodně ne, líbí se mi. Nic bych na tobě neměnil, ale pokud se se mnou chceš hádat a nesouhlasit s mými rozhodnutími, budeš to dělat jen v soukromí. Já si tě zkrotím a na veřejnosti budeme vystupovat jako dokonalý pár." vycenil na něj Sutan své dokonalé zuby.

"Ze všeho, co tu říkáš, mi naskakuje husí kůže. Ale ne v tom dobrém smyslu."

"Proč se radši nezeptáš, jakým způsobem bych tě mohl zkrotit?"

"Protože to vědět nechci!" odsekl Tadeáš.

"Ale no tak, baby. Znám spoustu přesvědčovacích metod." Sutan si nenápadně posunul svou židli blíž k Tedovi a pod stolem mu položil dlaň na stehno. "Ještě jsme neprobrali to hlavní. Dokážu se milovat celou noc. Pokud chceš, abych byl něžný, budu. Pokud chceš divokého tygra, ten mi jde nejlépe. Dám ti tolik rozkoše, že nebudeš chtít vylézt z postele."

"Ty jsi ale chvastoun, to se jen tak nevidí." zavrtěl Ted nevěřícně hlavou.

"To od tebe není hezké." stiskl Sutan pod stolem Tedovo stehno pevněji. Nebolelo to, jen to Teda překvapilo. Každé Sutanovo gesto bylo opravdu panovačné. Mohl by si na to zvyknout?

"Jak mám posoudit, co chci, když jsem to nikdy nedělal? Co když se bojím tohohle?" Tadeáš se zakousl do rtu, zrovna, když se Sutanův pohled změnil z živočišného na něžný. Nešlo si toho nevšimnout a cítil, jak mu srdce v hrudi udělalo několik dojatých přemetů.

"Ty jsi panic? To je nádhera. Musím to být já a nikdo jiný." Sutan si tentokrát přivlastnil obě Tedovy ruce a věnoval jim několik polibků.

"Proč jsi tak majetnický?"

"Protože mám co nabídnout, baby."

"Ještě jsi mi nenabídl to nejdůležitější." zaprotestoval Tadeáš. Sutan přivřel oči a zamyslel se.

"Co to je?" zeptal se nedočkavě. "Dám ti, co budeš chtít. Jen si o to řekni."

"O tohle si nemůžu říct, musíš na to přijít sám a do té doby..."

"Na světě je spoustu věcí. Jak mám poznat, co to je?" Sutan začínal být v úzkých. Co mohl mít Ted na mysli?

"Budu tvůj se všemi podmínkami, co jsi mi vyjmenoval, až na to přijdeš. Přísahám. Slibuju ti to." Ted si dovolil pohladit Sutana po tváři. Pak se odtáhl, protože si všiml, že se k nim vrací jeho otec. Naposledy na Sutana mrkl a zaměřil se na staršího muže. Věděl, že právě Sutanovi vytřel zrak, i přesto doufal, že na to jeho baron brzy přijde.