Insatiable Husband 7.

Jeden kratší víkendový díl ;)

---

Další den ráno se Sutan probudil s nezvykle dobrou náladou. To, co mu Tadeáš napsal v poslední zprávě, bylo přesně to, co od něj chtěl vědět.

Už ve chvíli, kdy psal první zprávu předchozího večera, tušil, po čem Ted touží, ale přirozená hravost a také ješitnost ho donutily počkat, dokud si nebude doopravdy jistý svou teorií. Nemohl prohrát.

Sám si uvědomil, že vše, co může Tadeášovi poskytnout, by nepřineslo potěšení ani jemu, kdyby se neměli rádi. Čekal jen na to, až mu jeho vyvolený poskytne nějakou nápovědu, která by především odkryla Tedovy záměry. Kdyby ho nechtěl, nechal by ho trápit. Určitě pomohl i jejich noční rozhovor po telefonu. Byli k sobě velice otevření, to se Sutanovi moc líbilo, a i když rád všemu a všem velel, byl vděčný za to, že si Tadeáš dokáže říct, co chce. Bylo mu samozřejmě jasné, že to není naposledy.

Téma Tedova poprvé Sutana rozněžnilo. Ještě nikdy neměl v posteli panice. Vybíral si zkušené muže, nechtěl se zdržovat se zaučováním a uklidňováním, ale když si představil, jak bude v posteli dobývat Teda, nemohl se dočkat. Těšil se na to, vymýšlel nejrůznější scénáře, aby to bylo pro jeho nastávajícího co nejhezčí, v duchu vybíral hudbu, která by při tom mohla hrát a sestavoval jídelníček romantické večeře, kterou to všechno začne. Pak si uvědomil, že se to možná stane už tenhle pátek večer. To se totiž chystal s Tedem na slavnostní Městský ples, který pořádal sám starosta Monroe. A termín jeho definitivní odpovědi Tadeáš stanovil právě na tenhle večer. Co by se stalo, kdyby neuhodl? Ne, to by Ted určitě nedopustil. Teď si tím byl Sutan jistý. Chtěl ho. Proto mu poskytl tu hodnotnou nápovědu. Chtěl, aby Sutan řekl tu kouzelnou formuli... dávám ti sebe.

Usmál se na sebe do zrcadla. Hrozně se těšil na společný oběd, na který ho Ron pozval. Ale bylo teprve osm hodin ráno. Jak mohl do dvanácti vydržet?

Dal si rychlou sprchu a v hotelovém županu se vrátil do pokoje. S telefonem si vlezl zpátky do postele a našel Tedovo číslo, aby mu napsal zprávu.

Doufám, že už jsi vzhůru. Víš, co jsem ti říkal o pozdním vstávání...

Když se zpráva odeslala, odložil mobil na peřinu vedle sebe a zapnul televizi. Smska od Tadeáše přišla o pět minut později.

Sutan se do pořadu o Monroe docela zakoukal, takže ho zapípání polekalo.

Vrať mi toho milého muže, se kterým jsem mluvil včera večer. Zněl stručný text od Tadeáše. Sutan se zasmál a hned vymačkal odpověď.

Opakovaný vtip už není vtipem, lásko. Musíš se spokojit se mnou.

Sutan se chvíli rozmýšlel, než dal odeslat. Doufal, že Ted hned neprokoukne dvojsmysl jeho zprávy. I když by to bylo asi přirozené. Byl to přece on, kdo tu záludnou otázku položil.

Jsi si jistý, že máš sám za sebe co nabídnout?

"Ty!" pohrozil Sutan s úsměvem telefonu. Jistě, že Tadeáš nepřizná, že na to přišel. Bude ho dusit do poslední chvíle.

To by ses divil, baby. Raději mi poraď, co mám teď do oběda dělat. Ukoušu se tu nudou.

Přešel na neutrální půdu. Však ještě Tedovi ukáže, co může nabídnout.

V doku za městem půjčují vznášedla. Můžeš se projet. Je to skvělé. Navrhl Ted.

Chci, abys šel se mnou. Odpověděl Sutan obratem.

Ty chceš? Napsal na oplátku Ted. Sutan okamžitě poznal tón, jakým to podal. Zkoušel ho.

Místo další zprávy vytočil rovnou Tadeášovo číslo.

"Dobré ráno, Tadeáši." pozdravil ho.

"Dobré." Ted pořádně zazíval. Sutan si dokázal představit, jak se rozvaluje ve své posteli. Horký od spánku, roztomile zmačkaný. Jen v tričku a levandulových boxerkách.

"Všiml sis, že mi nedopřeješ ani trochu chvilky pro sebe? Od okamžiku, co jsi přijel, tě mám pořád na drátě." zabrblal Ted rozespale.

"Zvykej si, lásko. Až budeš můj, nespustím tě z očí." slíbil mu Sutan. A zněl při tom dost vážně.

"Kde jsme to předtím skončili? Ach ano, za čtyřicet minut se pro tebe zastavím a půjdeme se projet na vznášedle."

"Já nemůžu!" zaprotestoval Ted.

"Proč?"

"Uvidíme se přece při obědě. To zvládneš sám." zkoušel to po dobrém. Sutan poznal, že se Ted vykrucuje. Jen by ho zajímalo, proč.

"Chci se projet s tebou. A je mi jedno, jestli to bude na tříkolce, nebo na vznášedle. Co když se mi něco stane? Nebo zabloudím? Vzal by sis to na svědomí?"

"Ty nezabloudíš. Přinejhorším si zavoláš vrtulník, nebo tryskové letadlo."

"Tadeáši!" zavrčel Sutan.

"Co je?"

"Víš, jaké máš štěstí, že tu teď nejsi se mnou?"

"Jen na mě dělej to své bububu ještě před tím, než ti budu patřit. Chceš, abych se tě bál?"

"Tak mi řekni důvod, proč nemůžeš. Máš něco na práci? Nechceš mě vidět?"

"Ne, chci tě vidět. Nemůžu se dočkat oběda." přiznal Ted.

"Tak proč se nemůžeme setkat už teď?"

"Protože mi za hodinu začíná lekce tance. Pozval jsem slečnu Simonsovou na celé dopoledne." vysvětlil mu Tadeáš. Sutan se neubránil úsměvu.

"Stydíš se, přiznat mi, že potřebuješ hodiny tance?"

"Vlastně nepotřebuju, ne tak docela. Jen si to chci oprášit."

"Na zítra?" zajímal se Sutan.

"Ano."

"Máš na dopoledne tak atraktivní program a mně jsi nabídl vznášedlo?"

"Nesoustředil bych se před tebou."

"A co až se mnou budeš tančit?"

"Pokládáš mi dost záludné otázky, Sutane. Musím se jít připravit."

"Ještě počkej, Tadeáši." zavelel Sutan do telefonu. Uslyšel na druhém konci tiché nadechnutí.

"Hlavně se nauč pořádně natisknout na svého tanečníka. Chci tě zítra cítit celý večer na svém těle. Rozumíš mi?"

"I při La Yota?" zasmál se Tadeáš.

"Co to je?"

"Náš tradiční tanec. Tanečníci si akorát podávají ruce."

"Ten tančit nebudeme!" rozhodl Sutan.

"Dobře, stejně mě moc nebaví. A neboj se. Tisknout se umím i bez tance." Sexuální napětí mezi nimi bylo tak silné, že si baron musel představit něco ošklivého, jinak by jejich rozhovor nenechal skončit tak rychle.

A ještě, že měl Tadeáš jako lektora tance ženu. K muži by mu tisknout se, nedovolil.

"V poledne přijdu."

"Očekáváme tě. Zatím, barone." Rozloučil se s ním Ted. Sutan odložil telefon na noční stolek a zamračil se na televizi, která stále běžela. Starosta zrovna turisty lákal na jízdu na vznášedle.

Sutan nakonec ty dlouhé tři hodiny strávil v pokoji při sledování televize. Zavolal otci a také do nadace, aby se poptal, jestli všechno klape. Nechtělo se mu samotnému na vznášedlo. Chtěl ten adrenalin sdílet s Tadeášem.

Do vypůjčeného auta nastoupil v půl dvanácté. K domu Ratliffů to nebylo daleko, ale raději přijde dřív, než se někde náhodou zdržet. Také si dal záležet na výběru oblečení. Tentokrát se rozhodl pro neformální styl. Místo košile si vzal tričko. Přece jen chtěl jít s Tadeášem ještě na procházku a k tomu se nehodilo nic upjatého.

Hlavní dveře mu tentokrát otevřel majordomus. Starší muž, tak okolo padesátky, uvedl Sutana uctivě dál a nasměroval jej rovnou do jídelny. Sutan se podíval ke schodišti, které považoval za osudové, protože na něm poprvé v tomhle domě spatřil Tadeáše. Usmál se a vykročil za majordomem. Povědomý hlas ho však zastavil.

"Dorazil jsi brzy." Tadeáš se na odpočívadle zjevil jako duch. Sutan trhl hlavou a pokynul majordomovi očima, že dorazí do jídelny s mladším pánem domu. Muž okamžitě pochopil a opustil vstupní halu.

"Ahoj." Sutan přistoupil k zábradlí a opřel si o něj lokty. "Dneska už mi neutečeš?" přivřel na mladšího muže provokativně oči.

"Záleží na tom, jak se budeš chovat." nezůstal Ted pozadu. Pomalu začal sestupovat ze schodů a užíval si, jak baron sleduje každý jeho krok.

"Spíš záleží na tom, jaké mi dáš k mému chování záminky."

"Ty nikdy nepřestaneš, že? Chceš mít poslední slovo!" usmál se Ted a zdolal několik posledních schodů.

"Na tom ani tak nelpím, když to tvé bude příjemné na poslech." Jakmile byl Tadeáš na dosah Sutanovi ruky, vyšší muž na nic nečekal a za loket si ho přitáhl blíž.

"Co polibek na přivítanou?" zavrtal se Sutan svýma očima do Tedových. Mladší muž těžce polkl a přikývl. Rád by měl poslední slovo, ale pokud se nacházel v téhle pozici, nechtělo se mu mluvit, ba ani přemýšlet, nebo cokoliv jiného, co odvádělo pozornost od Sutana.

Ted zavřel oči a nastavil staršímu muži své rty. Sutan je tentokrát políbil klidně, ne jako naposledy v butiku, kdy si je hladově vzal. Jeho polibek byl jemný, bez zvýšené hladiny testosteronu, jednoduše na přivítanou. Když se od sebe odtáhli, pohladil Tadeáše svou velkou dlaní po krku a palcem obkreslil linii malého ucha.

"Být to na mně, nezůstane jen u toho." povzdechl si.

"Uhodni hádanku a můžeme pokročit o něco dál." usmál se Ted šibalsky.

"Já už odpověď vím, ale rád si počkám."

"Na co?" zhrozil se Tadeáš. Takže Sutan věděl, po čem nejvíc touží, ale nechtěl mu to říct?

"Na jistotu." pokrčil baron rameny a odstoupil od mladšího muže. "Do té doby se tě raději ani nedotknu, asi bych za sebe nemohl ručit."

"Na jakou jistotu?" zvedl Ted obočí. Byla to snad nějaká z pověstných Sutanových her? Proslýchalo se, že si se svými obětmi nejprve hraje, než je dostane přesně tam, kam potřebuje.

"Že po mně toužíš stejně silně jako já po tobě." naklonil Sutan hlavu k rameni.

"Ale já..."
"Nemusíme přece spěchat. Dnes si užijeme společný oběd, procházku, zítra ples..." nenechal baron Tadeáše domluvit.

"Co je tohle za test?" zamračil se Ted a žďuchl Sutana do prsou.

"Test? O čem to mluvíš, lásko." Baron pohladil menšího muže ukazováčkem po bradě a otočil se ke vchodu do jídelny. "Pojďme. Tvůj otec už na nás určitě čeká." vyrazil sebevědomým krokem napřed a za sebou nechal zmateného Tadeáše.