Světla a stíny 15.

Dnes nás čeká hodně sexu a krve, takže platí upozornění ;)

A moc děkuji za vaše komentáře, pochopení a podporu!

---

Adam dostrkal Tommyho k posteli, poté jej na ní shodil. Mladší upír se zastavil o své lokty a mimoděk sklouzl pohledem ke svým slabinám. Nehořely jako v době, kdy byl ještě smrtelník, ale věděl o jejich existenci tak silně, až ho to donutilo na sucho polknout. Byl to spíš mráz než horko, ale ne nesnesitelný, ne v negativním smyslu. Stejně mrazivě neodbytný dozníval na jeho rtech i polibek, který tohle všechno způsobil. Tommy se svých rtů dotkl konečky prstů. Byl to tak zvláštní pocit. Jako kdyby jeho tělo nebylo jeho, ale někoho jiného. Jenže zároveň si plně uvědomoval své nové bytí a smířlivost ho donutila zůstat v relativním klidu.

"Kdybychom to mohli udělat předtím," zašeptal blondýn. Adam přistoupil blíž a jedním kolenem si klekl mezi Tommyho mírně roztažená stehna. Jen nepatrně se otřel o místo, kde se spojovala. Mladík zatajil dech a zakousl se do spodního rtu, zatímco se jeho oči samovolně zavřely.

"Není to méně intenzivní. Jen… jiné. Věř mi," špitl Adam a naklonil se dopředu. Zapřel dlaně vedle Tommyho ramen, blondýn se zahleděl do jeho chladně ocelových očí. Při dalším nepatrném sklonu se Adam svým vlastním stehnem položil na Tommyho klín. Nevyvíjel velký tlak, jen se ho dotýkal. Velmi opatrně a dalo by se říct i něžně.

"Nemůžu ti to odpustit…" zavrtěl mladší upír hlavou, zatímco si stále kousal ret.

"Já vím, ale…" Adam ho pohladil po tváři, nevynechal ani měkký polštářek, kterému brzy hrozilo odření upřími zuby. "… chci ti za to nabídnout všechno, co mám. Včetně mé mysli. Až uslyšíš moje myšlenky, tak…"

"Tak co?" zkrabatil Tommy obočí šokem.

"To poznáš," pousmál se Adam tajemně. "Teď mě polib!" nařídil mu a zároveň nabídl svá ústa. Sklonil se tak, aby mohl Tommy zvednout hlavu, blondýn to ale neudělal.

"Sám od sebe už ne. To nemohu, nenávidím tě, jaký by to mělo smysl?"

"Život upíra nemá stejný smysl, jako ten lidský. Polib mě!" zopakoval Adam svůj rozkaz.

Bylo velmi zajímavé nahlédnout druhému muži do hlavy. Tommyho mysl byla otevřená, přístupná, ačkoliv věděl, co jí ze strany zkušenějšího upíra hrozí. A Adam se musel pousmát. Tak rozporuplné pocity snad ještě u nikoho neviděl. Mladík se bránil, neustále křičel ne, ne, ne, ale podvědomí s ní hrálo velmi provokativní hru. Za každým ne, nabídlo muži jedno velké ano, tak obrovské a podmanivé, že ho dokázalo vyvést z míry a v mžiku donutilo přeorganizovat vlastní priority.

"Polib mě, Thomasi!" vyřkl Adam svůj příkaz potřetí. Díky myšlenkám si počkal na tu správnou chvíli. A tentokrát se zadařilo. Tommy povytáhl krk a lačně se o nabízené rty otřel svými. Protichůdná slova se roztočila v jeho hlavě jako tornádo, které smetlo všechno, co v tuto chvíli nemělo význam. A v případě upírů bylo takových pocitů a vjemů docela dost. Na co se například trápit minulostí, jež už nešla změnit, nebo budoucností, která byla nekonečná. Nebo časem, který se v podstatě zastavil. Lidské aspekty už Adama dávno nezajímaly a jeho úkolem teď bylo, aby to pochopil i jeho nový společník. Muž, kterého si pro svůj nekonečný život vybral, aby ho prožil s ním.

Starší upír přerušil polibek a nechal své tělo klesnout o něco níže. Jeho pevné stehno se k mladíkovým slabinám nadobro přitisklo a v tu chvíli Tommy poznal, že je v pasti. Proti které už neměl sílu se bránit.

"Nenávist tě bude odteď provázet neustále, Tommy. Je zbytečné, abys jí podléhal i ty sám. Nechej to na jiných. Na těch, kteří si její mocí chtějí nechat otravovat život. Ty mezi ně patřit nemusíš."

"Ale tys mi ublížil, měl jsem právo volby." Tommy cítil, že jsou jeho protesty slabé. Hlas ztrácel na jistotě.

"Pořád máš právo volby. Můžeš tu zůstat se mnou, nebo odejít…"

"Zůstat s tebou a tvou společnicí," opravil ho Tommy dotčeně. Adam pozvedl obočí, mladíkova poznámka měla tendenci tento okamžik ochladit na bod mrazu, ale starší muž takovým slabostem jen málo podléhal. Navíc Tommy byl novorozeným upírem a ještě chvíli potrvá, než si na svůj nový život zvykne. Žárlivost asi nebyla tím správným termínem, pokud mu něco vyčítal ohledně lady Hany, upíři měli spíš majetnické a přivlastňovací sklony, aby byl Adam přesnější. Ale radost z toho, že Tommy takhle zareagoval, ačkoliv by podobné věci rád řešil ve vhodnější dobu, se velmi podobala té lidské.

"Je se mnou přes sto padesát let. Jsme na sebe zvyklí. Chceš, abych se jí zbavil? Ale to bych zůstal přece sám, když ty se mnou žít netoužíš," přivřel Adam oči. Tommy ty své vytřeštil dokořán.

"Kam bych šel? Zpátky do vesnice? Nebo bych si měl najít také nějaký hrad a usadit se v něm?" Mladíkovy oči se náhle zúžily do dvou podezíravých čárek. "Ty nejsi Lafertyho příbuzný, že ne?" zhrozil se. "No jistě. Jak bys mohl být, když už žiješ tak dlouho?!" Tommy od sebe Adama odstrčil a rychle se vymanil z jeho blízkosti. Poté vyskočil na nohy a s výrazem nefalšovaného děsu odstoupil od postele. Adam okamžitě zachytil jeho další myšlenku.

"Ano, pokud tě to zajímá," řekl podivně klidně. "Lord Laferty umíral, neměl už šanci," dodal mrzutě. Tommy s leknutím zacouval ke krbu. Na jednu stranu byl rád, že tu otázku nemusel vyslovit nahlas, ale odpověď nahlas zazněla a tím celou tuhle situaci udělala reálnou a nezvratnou.

"Děláte to takhle často? Vím, že lidská krev je pro nás nade vše, ale… můj Bože, Sir Laferty. Nezasloužil si něco takového. Proč jsi nepřeměnil i jeho, proč jsi ho nevyléčil?" vyjekl Tommy.

"To není tak jednoduché, Thomasi. Měl bolesti, ulevil jsem mu, ale…"

"Co ale? Také jsem umíral, když mě pokousali ti vlci. Mě si vyléčit dokázal. Ne, už to chápu. Potřebovali jste s tvou krvavou lady někde bydlet, že?"

"Brzy zjistíš, že ve tvém životě moc prostoru pro kompromisy nezbude," ohradil se Adam ostře. "Ano, potřebovali jsme zázemí. Několik dnů předtím náš dům vypálili vesničané, museli jsme utéct. Lord Laferty umíral a byl s tím smířený. Jen jsem zkrátil jeho trápení. A než mi zase začneš vyčítat, že jsem ti nedal na vybranou, tak věz, že tys umřít nechtěl. Ty sám sis určil, co se stane, stejně jako starý pán." Adam se na posteli neklidně zavrtěl. Věděl, že to Tommymu jednou dojde. A nebylo to jediné tajemství, které před ním Adam skrýval. To horší, úzce související právě se životem mladíka, vyvolá ještě větší problémy. Adam ho ale nehodlal odkrývat právě teď. Ano, byl sobec. Chtěl, aby Tommy zůstal s ním. Ale pokud by se dozvěděl, že mu Adam zabil matku, zcela jistě by odešel. Dokud mladého upíra nezlomí, tohle tajemství u něj zůstane přísně zamčené.

"Vrať se zpátky," poručil Adam Tommymu. Blondýn však zavrtěl hlavou.

"Nebudeš mi poroučet. Sám jsi to řekl, už nemůžu být tvůj sluha," odsekl. Adam pozvedl jedno obočí a povzdychl si. Než stihl Tommy jednou mrknout, byl starší upír u něj a mačkal mu ramena. "Lidská krev, Thomasi… Dám ti příležitost, ochutnat ji. Najdu způsob, aby ses mohl postavit před stejné dilema jako já, souhlasíš? A věř mi, že to nebude trvat dlouho. Musíš přestat uvažovat jako člověk, protože ty už člověk nejsi. Jsi závislý na každém rozhodnutí, které uděláš. A buď si jistý, že nepůjde o takové maličkosti, jako požádat tvou macechu, aby ti dala o lžíci ovesné kaše navíc." Adam s jeho rameny zatřásl. "Rozumíš mi?"

"A-ano," vyhrkl blondýn. Adam ho probodával téměř zlostným pohledem. Jeho vzrušení bylo pryč, i příjemné napětí. I když si z takových lidských patosů nedělal těžkou hlavu, trochu té příhodné atmosféry by určitě neškodilo. Jenže po tomhle rozhovoru v komnatě nezůstala vůbec žádná. Jen mrtvo a dusno.

"Odcházím," zavrčel a pustil mladíkova ramena. Ve skutečnosti nebyl na Tommyho naštvaný, chápal jeho zlost, nemohl po něm chtít, aby se aklimatizoval tak brzy, ale stejně si myslel, že už pokročili trochu dál. No, evidentně se spletl. Tedy, byl toho názoru, dokud za ním blondýn nepřišel do jeho komnaty.

Adam už si stihl udělat pohodlí na své posteli s knihou. Mohl si vybít svou frustraci s Hanou, ale na to upřímně neměl chuť. Ve skutečnosti neměl náladu milovat se se svou společnicí ani minulý večer, kdy ho ona sama zatáhla do svého pokoje. Bohužel Hanu velmi dobře znal a nechtěl ji rozzlobit. Dokud se Tommy definitivně nerozhodne, jak stráví svůj další život, nehodlal tuto situaci jakkoliv měnit.

Mladík zůstal stát u dveří, rukama za zády se letmo dotýkal dřeva, jako kdyby ho to uklidňovalo. Adam zvedl líně hlavu a nakrčil čelo v očekávání.

"Měli bychom spolu víc mluvit," vyřkl Tommy svou úvahu. Starší upír zavřel pomalu knihu a posadil se. "Chci říct, že… nemůžu to všechno pochopit, když… Já vím, že to co je teď už nezměním a snažím se s tím smířit, přísahám, jen…"

"Máme spoustu času, Tommy," promluvil Adam povzbudivě.

"Ano a já tě vůbec neznám. Ještě před několika dny jsem si myslel, že jsi… můj pán. Příbuzný Sira Lafertyho…"

"Především se potřebuješ uvolnit. Pojď sem." Adam k němu natáhl ruku. Jeho hlas tentokrát nezněl přísně, nenařizoval mladíkovi, že to musí udělat. Bylo to spíše něžné gesto, téměř milenecké. A Tommy šel. Jako kdyby to chtěly jeho nohy. Bez protestů souhlasily s tím, že muže donesou ke druhému muži, ať už ho na konci té cesty čekalo cokoliv.

Nabídl Adamovi svou ruku a nechal se stáhnout vedle něj na postel. Adam kývl hlavou k zavřené knize.

"Zajímavý příběh, mohl bych ti předčítat," navrhl.

"Teď?" vykulil Tommy oči. Adam se ušklíbl a zavrtěl hlavou. Poté knihu odložil na noční stolek. Když se vrátil pohledem k Tommyho tváři, zvedl k ní ruku a ukazováčkem obkreslil ostrou čelist.

"Je tak hezké, se tě dotýkat," přiznal chraplavým hlasem. Tommy zatajil dech. Jaspisový pohled měl tendence uhnout, ale zvědavost mu to nedovolila. Mladík si uvědomil, že se vlastně do těch chladných očí dívá celkem rád. V knihách mívali upíři červené oči, zvlášť když lovili, nebo byli v nějaké vypjaté situaci, ale skutečnost byla jiná. Ne že by Adamovi rudě planoucí pohled neslušel.

"Chci, abys tu se mnou zůstal, až skončí noc," řekl starší upír. Tommymu se mezi obočím objevila ustaraná vráska.

"Chceš, abych tu s tebou spal?" ujišťoval se.

"Ano. Můj plán je následující. Teď tě pomalu svléknu, pak ty svlékneš mě. Do svítání se budeme milovat a pak se ke mně přitulíš a strávíš se mnou den v této posteli poklidným upířím spánkem, během kterého načerpáme potřebné síly na zítřejší lov. Nějaké námitky?" zeptal se Adam s potutelným úsměvem.

"Zas mám pocit, že mi nedáváš na vybranou."

"Co takhle to zkusit, že začneš dělat unáhlené závěry?" navrhl Adam. Tommy se prudce nadechl, že bude opět namítat, asi to měl zkrátka už v povaze, tím spíš si ale musel přiznat, že se mu to Adamovo v podstatě mírumilovné komandování docela zamlouvá. Sám nevěděl, co dělat, jak se chovat a správné vedení bylo asi v pořádku. Pokud tedy odsunul svou nenávist na chvíli stranou.

"Chceš mě svléknout?" zakousl se do rtu. Jestli to takhle bude dělat často, tak se mu nestihne ani zahojit. Měl samozřejmě v zubech mnohem víc síly, však ho živily. Ale Adamovi se to asi líbilo, protože si jeho rty začal zaujatě prohlížet a jeho oči potemněly.

"Ano, to chci," odvětil starší upír měkce. Tommyho napadlo, jestli je zapotřebí i jeho svolení, tedy jestli ho chce Adam slyšet, ale ten se rovnou pustil do rozepínání dlouhé řady knoflíků na vyšívané vestě.

Bylo to zvláštní, najednou měl Tommy pocit, jako kdyby se mezi nimi doposud nic nestalo. Přitom už se jednou milovali a ne zrovna jemně. Chtěl snad být Adam dnes v noci něžnější? A šlo to vůbec? Sám přece říkal, že upíří sex bývá drsný.

Adam stáhl Tommymu vestu z ramen, a aniž by se na něj přestal dívat, vykasal z kožených kalhot sněhobílou tuniku. Mladík začal instinktivně zvedat ruce, ale druhý muž jen nepatrně zavrtěl hlavou a objal ho kolem pasu. Poté ho položil na postel a vyhrnul jemné plátno do úrovně Tommyho břicha. Zvolna se spustil dolů, dokud se jeho rty nedotkly pupíku.

Blondýnova kůže byla hedvábně hladká, ovšem to ta jeho taky. Možná to bylo i tím, že upíří pokožka postrádala přirozenou lidskou pružnost a nikdy nemohla zestárnout.

Adam poválel svou tvář na mladíkově břiše, než ho začal líbat a sát. Doposud pod ním Tommy ležel spíš strnule, ale tohle ho evidentně rozehřálo, protože sebou začal neklidně cukat. Když Adam vykasal tuniku výš a začal se věnovat jeho hrudi, Tommy mu zapletl prsty do vlasů. V okamžiku, kdy Adam vsál mezi rty jednu z mladíkových něžných bradavek, se seshora ozvalo první zasténání. Muž zvedl tvář a pohlédl se spokojeným úsměvem druhému do očí.

"Tuším, že je to příjemné," zkonstatoval.

"A-ano," přitakal Tommy nejistě. "M-možná, kdyby… kdybys mě trochu kousnul… tam…"

"Cokoliv si přeješ," zavrněl Adam a bez meškání splnil Tommyho žádost. Mladík se napnul a zatahal Adama za vlasy. "Ještě víc," pobídl ho netrpělivě.

Adam neměl v úmyslu jakkoliv Tommyho pokoušet, ale přesně to k milování patřilo. Vyhrotit situaci, vyburcovat milence k tomu, aby škemral. Dovést ho k samé hranici, ale každý krok záměrně natahovat a prodlužovat. A zkušenější muž věděl, že jen tak se pro Tommyho jejich společné chvíle v posteli stanou nezapomenutelné a především nepostradatelné.

Místo kousnutí druhou bradavku olízl a znovu polaskal rty, dlaně mezitím kopírovaly křivky Tommyho útlých boků a vystouplých žeber. Byl skutečně nádherný. Celé jeho tělo bylo stvořené k laskání a milostným hrátkám. I k těm hodně divokým, které měl Adam ze všeho nejraději. První taková zkušenost ale pro Tommyho byla spojena s nevyhnutelností a bolestí, přestože jako upír se s ní dokázal srovnat lépe, než smrtelník. Stále měli celou noc, tak proč to pro jednou neudělat dlouhé, pomalé a dostatečně mučivé?

Tommymu připadalo, jakoby ho opustil rozum. Jeho tělo se vzpouzelo něžným nájezdům Adamových rtů, toužilo po prudších pohybech, po bolestivějších dotecích, bylo vyprahlé touhou, stejně jako lačnící po přirozené upíří potravě. Jen krátce si vzpomněl na Adamova slova o spojitosti mezi lovením a milováním. Lovit a milovat, milovat a lovit; skoro to znělo jako modlitba, kterou už si bude odříkávat do konce života. Najednou si tím byl velmi jistý.

Probíral se Adamovými havraními vlasy, hladily ho na prstech, jak v pramíncích sklouzávaly, když se vracely na své místo. Pak se citlivá bříška dotkla silného krku. Tommy si druhého muže přitáhnul blíž. Kousni mě, pobízel ho v duchu. Už věděl, že bude vyslyšen. Jejich pohledy se jen na okamžik setkaly a propletly. Tommy tušil, že mu Adam odpovídá stejným způsobem, ale neslyšel ho. Co měl udělat pro to, aby i on rozuměl jeho myšlenkám?

Najednou mu byla tunika svléknuta. Nesledoval její další osud, nedokázal se zkrátka od Adamovy tváře odtrhnout. Ani když se znovu sklonila k jeho hrudi.

Bolest! Neuvěřitelná, šokující, ale tak moc vzrušující!

Tommy vyjekl, ale spíš to bylo leknutím. Zvedl hlavu, aby měl lepší výhled. Zakousl se do vlastního rtu. Nekontroloval svůj záměr, takže to bylo až do masa. Asi podobně jako se Adamovy ostré špičáky zabořily do dvorce jeho pravé bradavky. Starší upír roztouženě vzdychl a vysál z otevřené rány trochu krve. Několik kapek rozetřel rty kolem. Jazykem tu sladkou hostinu začal olizovat a vychutnávat.

"Hm, delikátní," pomlaskával si. Tommyho klín zahořel neodbytnou touhou po hrubém doteku. Adam k němu vzhlédl a přivřel oči. "Bolí?" zeptal se zastřeným hlasem. Tommy zamrkal.

"Chci… tě… taky tě chci ochutnat," vydechl. Adam naposledy olízl bradavku, rána se v mžiku zacelila.

"Ukážu ti, kde to mám rád," ušklíbl se a posunul své tělo o něco níže. Línými pohyby rozvázal tkanici, jež držela Tommyho kalhoty pohromadě. Pomalu je pak stáhl pod zadek. Konec jejich svlékání společně s botami byl na Tommyho až moc rychlý, v podstatě to vůbec nezaregistroval. Tedy až na to, že teď byl konečně nahý, přesně jak Adam slíbil.

Vyšší muž obdařil jeho obnažený klín několika letmými polibky. Spokojeně se pousmál nad Tommyho připraveností. Jen to už svědčilo o tom, jak nejistá je jeho nenávist.

Blondýn ho celou dobu pozoroval. Kdyby byl smrtelný, určitě už by ho bolelo za krkem. Adam vzal jeho penis do dlaně a velmi jemně ho pohladil. Než k němu přitiskl i své rty, věnoval Tommymu vševědoucí úsměv.

Nejprve ho olízl. Druhý muž zasténal a zasekl mu nehty do kůže na hlavě, netušil, že přijde ještě něco většího. Jak by také mohl, když tohle zažíval poprvé.

"Bude to bolet. Moc bolet!" slíbil mu Adam. A Tommy přikývl. Naprosto odevzdaně a smířený se vším, co ještě přijde.

Adam to nenatahoval. Byl připravený dát svému milenci tolik rozkoše, kolik bude schopný unést. Jazykem zkusmo olízl své špičáky a pevně chytil penis druhého muže do dlaně, aby sebou moc neškubal. Ponořit své zuby do mladíkovy tkáně, zatímco hrdelně křičel, byl tak fantastický zážitek, že se neubránil orgasmu. Zatímco se jeho tělo třáslo, hladově olizoval krev, která vytékala z rány. Nenechal stéct ani jednu kapičku. Tommy se třásl také. Už nekřičel, ale kňučel. Neskrývaným potěšením.

Blondýn netušil, proč na něco takového přistoupil. Adam nad ním musel mít moc, které nedokázal odolat. Tolik to bolelo. Sice neměl s čím srovnat, ale takhle nějak by asi muž cítil bolest, kdyby mu byly useknuty genitálie. Jenže ta nesnesitelná bolest se náhle změnila v cosi nedefinovatelného a natolik příjemného, až se mu do očí vkradly neviditelné slzy. Nutkavá potřeba rozcupovat Adama na kousky zmizela ve chvíli, kdy ji nahradila jiná, o mnoho silnější. Poskytnout druhému muži stejnou, ne-li větší měrou rozkoš a sám se jí nechat pohltit.

Adam laskal mizející zranění, nebyla v tom přehnaná něha, ani zbytečné omluvy. Tommy přerývavě dýchal a nedokázal z té podívané spustit zrak. A čím blíž byl zahojení, tím víc chtěl, aby celý proces proběhl znovu. Aby ho Adam znovu kousnul. Bohužel mu došla slova, zkrátka nebyl schopný cokoliv říct, aby druhého muže pobídl. Adam se před jeho vytřeštěnýma očima vzepjal na kolena a rychle svlékl tuniku. Po hbitém seskoku z postele ze sebe setřásl i kalhoty a vrátil se nad Tommyho.

"Chtěl jsi, abych tě svlékl já," vyhrkl Tommy překvapeně. Ne že by si jasně nepamatoval, jak skvěle vypadá Adamovo tělo, ale při tom pohledu se mu v ústech nahromadily neexistující sliny.

Druhý muž ho bez řečí zalehl a začal líbat.

"Líbilo se ti to?" ptal se mezi polibky, jež mu Tommy vřele oplácel.

"Uhm… moc…" zakýval blondýn hlavou, aniž by ten krásný ústní kontakt přerušil. Stále více oblíbené kousání se promítlo i do jejich mohutných polibků. Ne málo měl blondýn pocit, že mu Adam ukousne celý jazyk, zdálo se mu, že mezi jejich pohybujícími se ústy a jazyky teče krev proudem. Ale bylo to tak úžasné. Ve chvíli, kdy i on ponořil své špičáky do Adamova jazyka a ochutnal jeho krev, se v něm něco zlomilo. A Tommy pochopil, že to něco, to zlomené a pozvolna mizející je jeho nenávist vůči Adamovi.

Starší upír ho od sebe musel odtrhnout, jinak by ho blondýn vysál celého. Neubránil se ale úsměvu při pohledu na omámenou mladíkovu tvář a na drobné krvavé šmouhy na jeho rtech, které si mlaskavě vychutnával.

"Udělal jsem dobře, že jsem si vybral tebe." Kdyby to bylo možné, zalykal by se dojetím jak nějaký lidský mladíček, kterému byla právě slíbena ruka jeho vyvolené.

"Když to říkáš…" zamručel Tommy. Mladík naposledy olízl svůj ret a přitáhl si většího muže k dalšímu polibku. Trochu zklamaný zjistil, že se rána na jazyku už zacelila. Chtěl se zakousnout znovu, ale Adam se s ním přetočil na záda.

"Jen opatrně, lovit jdeme až zítra. Ať mi zůstanou ještě nějaké síly," ušklíbl se. Adam své chutě dokázal ovládat. Pokud se miloval s Hanou, už se ani nepotřebovali kousat, ale pamatoval si, jak byl stejně nenasytný a netrpělivý jako Tommy.

Krev partnera posilovala pouto. Jak tělesné, tak i to duševní, pokud se tomu tak dalo říkat. Tommy neměl nejmenší tušení, že polykáním Adamovy krve, se mu v podstatě dobrovolně vzdává a Adam neměl nejmenší důvod, mu o tom říkat. I on sám bojoval s velkým pokušením, vysát mladíka až do dna, protože opravdové upíří pouto se postaralo o to, aby jeho vlastníci nikdy neměli pocit, že je definitivní a dokonalé. Pracovalo se na něm celý život, muselo být stále obnovováno. Ohledně Hany, Adam jejich partnerství považoval za čistě užitečné.

Ale to co právě vytvářel s Tommym, bylo něco jiného. Nedokázal by ho nechat odejít. Už ve chvíli, kdy poprvé ucítil tu nádhernou opojnou vůni, věděl, že je pro něj pozdě, že už není cesty zpět.

"Dej mi své tělo," vydechl příkaz, jenž se spíš podobal zoufalému přání.

"Jak ti ho mám dát?" zeptal se blondýn udýchaně. Vrtěl se na jeho těle, líbal jeho tvář i krk, štípal ho bolestivě do bradavek. Adam stiskl jeho boky a přitlačil si je ke klínu, který už opět nějakou dobu připravený čekal. Pokud měl upír dostatek sil, byl schopný takové aktivity i několikrát za noc.

"Takhle!" sykl a velice hrubě pronikl do mladíkova anusu. Tommy vykřikl a zaryl své nezvykle ostré nehty do Adamových prsních svalů. Na každém z těch míst opět vyskákaly tmavé kapky krve.

Proč měl Tommy v hlavě úplné prázdno? Připadal si jak malomocný, nedokázal se soustředit na jedinou rozumnou myšlenku a jeho tělo hořelo, přestože bylo stále ledové. Další bolest přijal s výkřikem. Nečekal tak rychlou akci, takže částečně vykřikl i šokem. Adam se k němu zvedl do sedu a objal ho kolem pasu. Přimáčkl si ho na svůj penis. Tommy pochopil, že je to kvůli tendencím jeho těla, od té bolesti utéct. Jenže to by s Adamem ztratil kontakt, ne? Ani za nic, pomyslel si naštvaně. Poloha, ve které se nacházel, najednou znamenala mnohem víc, než sexuální akt. Byl nahoře, byl zodpovědný za to, jak se bude on sám a také Adam cítit. A proto řekl bolesti stop, objal druhého muže kolem krku a pohnul boky.

Trhnutí Adamova těla, mu vyloudilo na rtech spokojený úsměv. Mohl by nad zkušenějším upírem mít opravdovou moc? Stejnou jako Adam nad ním? Pohnul se znovu, tělo druhého muže zavibrovalo hlubokým povzdechem. Tommy měl pocit, že ho masivní tvrdý Adamův úd trhá na kousky. Kdykoliv se jen nepatrně nadzvedl a zase klesl, potýkal se s tak velkou bolestí, až v sobě musel dusit výkřiky, ale současně to bylo velice podobné tomu, když se mu Adam zakousl do penisu.

Ona bolest byla dvousečná. Dávala mu pocit lidství. Tommy si myslel, že upíři nemohou vnímat bolest, když jsou nesmrtelní. V podstatě to byl dar a tak to i začal vnímat. Jako znamení, že v něm ještě zůstalo aspoň kousek lidské bytosti, živoucí lidské bytosti. Druhá složka bolesti naproti tomu vyvolávala až nadlidskou rozkoš. A měla to na svědomí i krev, kterou tam dole cítil. Zlepšila jejich tření, náhle už nebylo tak ostré a bodavé. Tommy si uvědomil, že se pohybuje pravidelně. Nahoru a dolů, Adamovy dlaně na jeho bocích mu pomáhaly. Cosi hodně citlivého uvnitř jeho těla bylo Adamovými vpády stimulováno a způsobovalo v těle blondýna krátké, leč mohutné výbuchy šílenství.

Při tom posledním se roztřásl tak mocně, že na chvíli ztratil i vědomí. O nějaké sebekontrole ani nemohla být řeč. Slyšel jen, jak sténá a křičí a jak se jeho hlas slévá dohromady s Adamovým. Pak na druhé tělo upadl a toužil jen zachytit klidný dech.

Starší upír ho převalil vedle sebe na břicho. Tommy se pokusil zapřít rukama o postel, ale byl natolik vysílený, že hned zase upadl. Adam si vylezl na něj a pevnými tahy promasíroval jeho záda. Tommy zalapal po dechu, když se jeho zadku dotkl mužův jazyk.

"Zahojím tě," zašeptal Adam do chladné kůže a začal laskat poranění způsobená svým drsným zacházením. Tommy cítil, jak slízává krev; Adamův jazyk příjemně chladil a mírnil bolest. Vlastně ji eliminoval na minimum. Po chvíli byl přetočen na bok a schován do velké náruče. Po právě prožitém milování zůstala příjemná vzpomínka a rodící se touha, zopakovat si celé to šílenství co nejdříve znovu. Ne že by se Tommymu takový vývoj událostí líbil. Bohužel neměl sílu, přít se s Adamem, jak moc ho nenávidí. Snad za chvíli, až se trochu vzpamatuje, ale teď ne. Blízkost druhého muže byla tak laskavá a opojná. Ještě chvíli takhle zůstanu, říkal si v duchu, absolutně nekonsternován vědomím, že jsou jeho myšlenky veřejné. Protože… na tom přestávalo záležet.