Krvavý polibek 19.

Děkuji všem za komentáře. Musím říct, že úvodní scénu dnešního dílu jsem si svým způsobem užívala. Nedokážu si představit, jak bych reagovala, objevit se u mých dveří nebožtík, takže jsem to nějak sesmolila pocitově. Ale potěšil mě nápad s Dracem a vázou :) Oh a růžoví králíci... :D

---

Tichou domácnost toho samého večera nemělo na svědomí nic tak běžného jako manželská hádka. Malfoy Manor se ponořil do tmy; doposud mlčel, snad aby neupoutal pozornost, která mu po válce byla věnována. Kéž by mohl umlknout více. Alespoň tuto noc.

Čtyři lidé, čtyři líhně rozbouřených pocitů, tři páry nevěřících očí. A jeden… Dalo se to vůbec nějak definovat, když jste byli zvyklí v těch očích vídat vždy jen šílenství, které tam nyní nebylo?

"Jak je to možné, Bellatrix?" ozvala se jako první Narcissa. Této otázce předcházela asi čtvrt hodina různých událostí.

Lucius a Narcissa běželi s Dracem do vstupní haly a pak ven. Za bránou stála černě oděná postava ženy. Vítr čechral její už tak dost rozčepýřené vlasy, tlumený svit světel z domu ozařoval její obličej jen částečně. Ale i tak nebylo pochyb.

Dalších pět minut bylo natolik rozpačitých, že je všichni přítomní raději hned vytěsnili ze svých pamětí. Narcissa horečně uvažovala, zdali má svou sestru obejmout, ale to by nesměla být hrůzou bez sebe a musela by ji přestat podezírat z toho, že je duch. Až když se jí dotkla špičkou ukazováčku, došlo na ten správný zmatek. Narcissa omdlela, takže ji musel Lucius proplácat a pomoci postavit se zpátky na nohy. Draco raději doběhl pro vodu, necítil se v přítomnosti své mrtvé tetičky zrovna pohodlně a tohle byla dobrá záminka.

Po tom, co Narcissa přišla k sobě, se konečně všichni aspoň trochu zklidnili. Nicméně bezútěšná atmosféra s nimi zůstala, a teď na sebe všichni čtyři zírali v luxusním salonku a nikdo nebyl schopný promluvit jako první. Tedy až na Narcissu.

"Nevím, prostě jsem vylezla ze svýho hrobu!" zakoulela čarodějka očima.

"Hrobu? Ty máš hrob?" vyhrkli Draco a Lucius nastejno. I Narcissa byla šokovaná a Bellatrix ta divoká poznámka pochopitelně zaujala.

"Neměla bych mít?" rozčílila se. Narcissa sklopila zrak, jako kdyby se styděla. Její manžel neměl vůbec nic proti tomu, aby to řekla sama. Zkrátka mlčel. A Draca najednou zaujala ta hezká váza na krbu. Odkud jenom byla?

"Zlato, pokud vím, tak ty nemáš hrob. Žádný smrtijed nemá…"

"Cože?" zavřískala Bellatrix. Nevypadala na čarodějku, které by to za normálních okolností příliš vadilo. No, ale okolnosti byly zkrátka jiné a tudíž i jejich vnímání.

"Zakázali nám, pohřbít tě. Ve skutečnosti… toho z tebe moc nezbylo. Ale i kdyby…

Hlídají nás, Bello. To, že tu vidíš Luciuse i… Draca, je zázrak. Kdybychom neměli majetek, tak…" její trhané vyprávění se setkalo s dalším udiveným Bellatrixiným výrazem. Ta žena neměla ani páru, co se po její smrti všechno stalo. Mohla si jen domýšlet.

"Já tomu prostě nemůžu pořád uvěřit. Jak jsi mohla vstát z mrtvých? A ještě… celá?" Draco nechal vázu vázou a vrhl se na sledování tetičky. Vypadala pořád stejně, jak si ji pamatoval. I šaty měla stejné a dokonce nebyly ani prožrané červy, jako u nemrtvých, kteří spávají v hrobech.

"Kdybych uměla odpovědět, drahoušku, tak už něco řeknu, nemyslíš?" probodla ho přísným pohledem. Všichni tři slyšeli v jejích slovech výčitky.

I Bella viděla, jak z té rozhodující bitvy odešli. Jak je tam všechny nechali, aby si zachránili vlastní krky. Bohužel žena pochopila, že se na nikoho jiného obrátit nemůže. Stále byli její rodina. Jediná rodina. Ti jediní, kdo zbyli. A měla opravdu velké štěstí, že je na Malfoy Manor ještě našla. Nemohla by se divit, kdyby dům našla prázdný a své zbývající příbuzné v Azkabanu.

Lucius nalil všem sklenku brandy. To co se předtím stalo v ložnici, nyní dokázal snadno ignorovat. Na návratu mrtvé švagrové ale neviděl nic dobrého. Poslední týden se dělo příliš divných věcí a jeho to rozčilovalo.

"Viděla jsem Severuse," promluvila Bellatrix znovu po velkém doušku alkoholu, který do sebe vpravila. Kromě vody, jíž se jí podařilo najít v tom ztraceném městě, a v podstatě ji udržela při životě, do sebe zatím nic jiného nedostala. Když si představila jídlo, sevřel se jí žaludek souhlasem a protestem zároveň. Její oznámení způsobilo další menší rozruch.

"To nemyslíš vážně," vyjekl Lucius. Na Draca šly mrákoty, jeho matka tentokrát pouze znovu zbledla.

"Je s tím zatraceným spratkem. S Potterem! Našli mě tam, kde jsem se probrala. Několik dní jsem nemohla vyvolat svou magii, jinak bych se přemístila hned. Když jsem si uvědomila, že už můžu čarovat, nějak jsem se jich zbavila a rychle se přemístila sem." Bellino vyprávění se samozřejmě nesetkalo se spokojeně přikyvujícími posluchači. Lucius vypadal, že ho ta zelená barva, která zachvátila jeho obličej, už nikdy neopustí. Narcissa a Draco lapali po dechu.

"Luciusi?" Bellatrix se zadívala upřeně na švagra.

"Co?"

"Ty něco víš," zamračila se čarodějka. Pomalu se jí do očí začala vracet její přirozená šílenost. A to nebylo dobré znamení. Teď se všichni zaměřili na bledého pána domu. Jeho vlasy téměř ladily se současným odstínem pleti. Jeho oči těkaly po všem možném, jen ne po živých bytostech v místnosti.

"Luciusi?" vyzvala ho i Narcissa. Draco už se přidávat nemusel, otec by na něj jistojistě zařval, že není hluchý.

"Před necelým týdnem… já…" Pomalu vzhlédl a bojácně se zadíval na svou ženu. Nebyl submisivní typ, ale věděl, že jeho mlčení mu bude později nevybíravě omláceno o hlavu. A je jedno, že by se zhostil své právoplatné role v této rodině a také na manželku řval. V žádném případě by se tomu rozhovoru nevyhnul. Najednou nechápal, proč to odkládal.

"Potter se pokusil Severuse vzkřísit. Netuším proč," přidal další důležitou informaci. Následující ticho, přerušované lapáním po dechu přesně zapadlo do jeho představ o tom, co se stane, až to rodině oznámí.

"Co se to děje, do háje?" nechal se slyšet Draco.

"A tys mi o tom neřekl? Že víš něco takového?" obořila se na něj očekávaně Narcissa. Vrhl na ni zlostný pohled. Ještě nevěděla všechno, tak proč to nevypálit právě teď?

"Nejenom vím, účastnil jsem se toho," štěkl. Zase ticho. Otázek sice viselo ve vzduchu víc než dost, ale všichni se potřebovali srovnat s odpověďmi, které zatím zazněly. Lucius už klidněji pokračoval. "Byli jste s Dracem ten víkend pryč, proto nic nevíš. Potter mi poslal přenášedlo a v podstatě mě unesl. Viděl jsem celý ten rituál. Bylo to stejné, jako když…" zarazil se a pohlédl na Bellu, která na něj nevěřícně zírala.

"Jako když Červíček přivedl zpátky našeho pána," dořekla za něj jako ve snách. Přikývl a zhluboka se nadechl. Myslel si, že o tom nikdy nebude muset s nikým mluvit. Myslel si, že se to nepovedlo, ale… To že jeho švagrová seděla v jeho salonu živá, už nemohla být náhoda. Jen netušil, jak si to všechno dát do souvislostí.

"Potter použil moji krev. Uřízl si malíček a dokonce měl kost z hrobu matky toho zrádce. V jednu chvíli to vypadalo, že se mu to podařilo, ale já tomu nevěřil. Myslel jsem si, že jde jen o záblesk magie, jen nějaký zoufalý náznak. Pak se s tělem přemístil pryč a mě tam nechal. Spoutal mě magickými pouty. Zkoušel jsem stínové zaklínadlo tak dlouho, dokud se mi ta pouta nepodařilo zlomit. Když jsem se vrátil sem, přemýšlel jsem, jestli vám to mám říct, ale jelikož se to Potterovi nepovedlo, pustil jsem to z hlavy." Lucius se na pohovce nervózně zavrtěl. "Takže se mu to povedlo," řekl si šeptem spíš pro sebe.

"Použil tvoji krev…" zopakovala Narcissa zadumaně. "Netušila jsem, že Severuse tolik nenávidíš," dodala překvapeně. "Jinak by tvá krev nebyla účinná, ne?" ujišťovala se ještě.

Lucius pozvedl obočí.

"Mám ho snad milovat? Za to, že byl celou dobu Brumbálův špeh?" obořil se na ni.

Narcissa nasadila trucovitou masku.

"Zachránil ti syna. Zabil Brumbála místo něj. Copak jsi vážně chtěl, aby tvůj syn měl na rukách krev?"

"Nebylo to Brumbálovo přání? Alespoň tak o tom někde psali…" protestoval Lucius.

"To je úplně jedno, Luciusi. Díky němu není z tvého syna vrah, copak to nechápeš? Netušila jsem, že k němu chováš takovou nenávist. Samozřejmě nesouhlasím s tím, že nás celou tu dobu vodil za nos, ale…"

"No tak moment!" ozvala se opět Bellatrix. "Co to jako je? Rodinné klábosení? Já s vámi ten názor nesdílím. Snape je obyčejný zrádce!" zasyčela výhrůžně.

Narcissa na ni zoufale pohlédla. Konečně si mohla ujasnit své myšlenky, když nyní věřila tomu, že je její sestra skutečná. Protože Snape byl podle manželova oznámení též.

Narcissa nebyla příliš nadšená z toho, že má svou sestru v domě. Samozřejmě její smrt ve válce oplakala, zdvořile oplakala, ale zlo, které s Bellatrix odešlo, vneslo do jejich životů klid a mír. V rámci možností. Vše, čemu byla během Voldemortovy nadvlády přítomna, ji doživotně poznamenalo. A její sestra vždy slepě následovala Pána zla, jako kdyby byl nějaký Bůh. Byla jednoduše šílená a Narcissa netoužila po tom, aby se ty kruté časy ještě někdy vrátily.

"Já s tebou souhlasím, Bello," přikývl Lucius pevně. Draco raději mlčel, nechtěl se dostat do tohoto sporu, nechtěl být jeho součástí. A nechtěl být synovcem té kruté ženy, ačkoliv by to nahlas nikdy nepřiznal.

"Jak dlouho jsi byla v tom… městě?" zeptal se Lucius švagrové.

"Pět dní, možná šest. Neměla jsem moc přehled o čase," zavrčela.

"Nemůže to Snapeovo vzkříšení nějak souviset s… tebou?" napadlo Narcissu. Snažila se nedat najevo naději, která v ní zaplála. Třeba je to jen dočasné. Lidé se přece nemohou vrátit zpátky ze smrti.

Pán zla byl velmi temná výjimka, měl ty své zázračné viteály, které ho držely při životě.

Ah, Merline, kde je stud, který by měla cítit za takové myšlenky? Šlo přece o její sestru. Jenže… kdo by chtěl takového sourozence?

"To není možné, jak by k tomu mohlo dojít? Pokud ho Potter vrátil mezi živé, ještě stejným způsobem jako Červíček našeho pána, tak…"

"Musí mít viteál," vyhrkl Draco.

Narcissa zamrkala a kousla se do rtu. Naděje se rozplynula v nicotě, jež ovládla její už dost mizernou náladu. Snažila se ještě natáhnout po jedné, která na ni už mávala na rozloučenou. Byla to naděje, že Bellatrix vstala z mrtvých nezávisle na Snapeovi a tudíž neměla nic společného se zmíněným viteálem.

Byla by ochotná ji zabít sama? Byla?

"Co chceš dělat, Bello?" vyzvídal Lucius. "Jakmile se někde objevíš, půjdou po tobě a po nás taky. Nemůžeš zůstat ani tady, řekl jsem ti, že nás hlídají…"

"Ale no tak, švagříčku, nebuď takový. Chceš snad svou nebohou příbuznou vyhodit z domu? Jsem si jistá, že ve své zmatenosti udělám venku nějakou chybu," zavrkala sladce.

Narcisse stačil jediný pohled, aby prozřela. Bellatrix se odsud nehne a pokud ano - díky nim - udělá jim ze života peklo. Také věnovala své sestře úsměv, ten nejsladší, jaký dokázala a zabrala si její pozornost pro sebe.

"Samozřejmě zůstaneš s námi, zlato. Něco vymyslíme," slíbila. Bella sice v první chvíli působila nedůvěřivě, ale nekomentovala to.

Co je tohle za rodinu, když se všichni musí měřit přes vrstvy filtrů důvěry, pomyslela si Narcissa trpce.

*

Harry sledoval Snapeův profil, na okamžik ztracen ve svých stále živých vzpomínkách. Poslední noc byla… ach, velmi zmatená. Velmi neurčitá a zavádějící, ale zároveň úžasná. Chtěl by si vybrat jen ty nejhezčí pocity a těmi se kochat, ale to by se ráno nesměl probudit vedle nevrlého muže, jenž neměl nejmenší zájem, sdílet jeho nadšení. Ranní polibek, nebo spíš pokus o něj, byl okomentován vražedným pohledem a jakýmsi zavrčením, které převedeno do slov, znělo asi jako: "Ať tě to ani nenapadne, Pottere!"

Harry se proto raději stáhl zpět na svou polovinu postele a jen se na Snapea díval. Na jeho profil s obrovským zahnutým nosem a na tmavé oči, mířící ke stropu. A samozřejmě i na rty, které ho v noci líbaly. Jako kdyby tohle byl úplně jiný muž. Ne ne, byl to ten samý, jen mu šlo zkrátka líbání lépe než mluvení.

Mladík na okamžik zavřel víčka a vrátil se ve vzpomínkách k nejvýznamnějším momentům jejich společně strávených erotických chvilek, ačkoliv věděl, že ho bude stát mnoho úsilí, zůstat v klidu. Pochopil, že v tuto chvíli by se jeho vzrušení nesetkalo se zpětnou reakcí. Alespoň, že mu Snape pořád tykal, i když… to příjmení si vážně mohl odpustit.

"Severusi?" zkusil. Hlas se mu chvěl, ale Harry se snažil o to, aby zněl vyrovnaně. Kdyby při tom nevypadal jako zamilovaný hlupák, převálel by to jméno v ústech ještě několikrát. Ale na to si bude muset najít nějaký klidný kout. Nebo jít na procházku. Samozřejmě bez majitele onoho jména.

Vážně očekával další slovní výprask, takže ho překvapilo, když Snape celkem klidně promluvil.

"Co je?" zeptal se. A Harryho odhodlání vzrostlo.

"Chtěl bych se sejít s ředitelkou. Půjdeš se mnou?" položil opatrně svůj dotaz. Chladná tvář mistra lektvarů se pomalu otočila jeho směrem.

"To je velmi dojemné, Pottere. Takové rande ve třech, upevňování vztahů, nemám pravdu? Projev důvěry, abych byl přesnější. Bohužel nemám nejmenší zájem vracet se na místo činu, jestli mě chápeš. A vzhledem ke tvé… ehm, často mozkové indispozici mě ani nepřekvapuje, žes tu otázku položil." Tvář se vrátila do původní polohy; muž hluboce vydechl.

A Harry zaskřípal zuby.

"A mě překvapuje, že po tom, jak se snažím o maximální utajení naší pozice, tebe napadne, že bych tě chtěl tahat do Bradavic. Ale prosím, já půjdu sám. Myslel jsem si, že bys mohl uvítat zapojení."

Harry se posadil a otočil se k muži zády, nohy shodil z postele a začal jimi nervózně pohupovat ve vzduchu. Měl toho na jazyku hodně, ale smysl použít cokoliv z toho se jaksi ztrácel.

"Kde?" ozvalo se za ním netečně. Harrymu se zachvělo srdce. Takže to chce jen víc trpělivosti? V tom vězel celý problém?

"Ještě nevím, musím se domluvit s McGonagallovou. Taky bych se dneska rád přemístil někam jinam, pokud souhlasíš." Rychle se na Severuse otočil. Muž stále zíral do stropu, ale už nevypadal tak napjatě.

"Myslím, že nemáme na vybranou, pokud se nechceme brzy znovu dostat do křížku s Bellatrix," odvětil starší muž laxně.

"Tak fajn," přihodil si Harry poslední slovo a sklouzl z postele. Stále byl nahý, ale v první chvíli mu to vůbec nedošlo. Až když ucítil na svém holém pozadí upřený pohled (zvláštní, že to skutečně funguje).

Tentokrát se otočil celý, čímž se Snapovy oči nedobrovolně přesunuly na jeho lehce vzrušený klín. Tmavý pohled vystoupal po jednotlivých částech těla vzhůru a zůstal v kontaktu s tím zeleným.

"Obléknout se, by bylo vhodné, Pottere," zabručel muž.

"Jistě, Severusi," pousmál se Harry. Ke Snapeově smůle měl svůj župan na druhé straně postele, na zemi, kde ho včera v noci shodil. Celou tu cestu tedy absolvoval nahý a s pronásledujícím pohledem nevrlého lektvaristy střídavě na houpajícím se penisu, nebo na zadku. Oba ty směry neochotně upřených očí pálily. Tak moc, že když si Harry oblékal župan, byl už maximálně tvrdý. Bohužel to viděl na vlastnoruční práci ve sprše. Čekat od věčně navztekaného profesora aspoň náznak vstřícnosti, teď považoval pouze za marný pokus sám sebe uklidnit. To dřív budou v Zapovězeném lese žít růžoví králíci.

Harry udělal krok od postele, ruce pracovaly s páskem, aby ho zavázaly, když Snape znovu promluvil.

"Pottere." Znělo to spíš jako vyštěknutí, než normální oslovení. Zůstal stát na místě, ale neobrátil se.

"Pojď sem!" rozkázal lektvarista. Harry věděl, že úsměv, který se mu mihl přes tvář, by se nesetkal s pochopením, proto začal raději couvat. Jakmile se zadní strana jeho stehen dotkla okraje postele, byl na ni stažen, aby se posadil.

"Máš trochu problém, řekl bych," zkonstatoval starší muž. To už také seděl, nohy natažené za Harrym, rty velmi blízko mladíkova ucha. Harry si periferním pohledem všiml, že mu sklouzla přikrývka k pasu. Předtím si ji až přehnaně úzkostlivě hlídal vysoko vytaženou.

"Nic, co by nezvládla moje šikovná ruka," pronesl Harry svižně.

"Tak mi to ukaž," pobídl ho sametový hlas. Až se Harry zachvěl. Jak jím, tak horkým dechem, jenž se opřel do jeho kůže v okolí ucha i do boltce samotného. Cítil, jak ty droboučké chloupky na lalůčku odporují gravitaci.

"Radši bych sám…"

"Raději bych se díval…" přerušil ho Snape.

Nahý profesorův trup se natlačil na Harryho paži, schovanou v huňatém froté rukávu. Pak se pod tou rukou provlekla druhá a hbité prsty rozvázaly nedbale zavázaný pásek. V dalším okamžiku rozhalily župan. Harryho penis měl sice pod volnou látkou dostatek prostoru, přesto ze svého úkrytu vyskočil jak čert z krabičky a provokativně ho v tom dokonale ztopořeném stavu pleskl do břicha.

Do bubínku mu pronikl tichý povzdech, prsty druhé Snapeovy ruky, doposud opomíjené stáhly límec županu z Harryho ramene. Když se k němu přitiskly horké lektvaristovy rty, neovládl se pro změnu Harry. Musel by si dát na krk zámek, nebo si ho něčím zacpat, aby zamezil projevu své náklonnosti a vzrušení.

"Hlaď se," bylo mu zašeptáno do ucha, než se ústa zase vrátila ke kousavým polibkům jeho ramene. Ruka zmizela, ale ta druhá, co odhalila Harryho nahotu pod županem, zůstala v blízkosti toho citlivého místa. Nesnažila se o nějaký pohyb, Harry pochopil, že ten příkaz je nezvratný.

Dlaň se mu třásla, když ji obtočil kolem svého penisu. Snapeovy polibky pokračovaly, ale poněkud zintenzívněly. Pomalu se přesouvaly od ramene ke krku a k prudce pulsující tepně.

Harry pohnul rukou, Severus ho krouživě pohladil po břiše. Pak se jeho štíhlé prsty začaly pohybovat vzhůru, aniž by rozechvělou pokožku opustil. V okamžiku, kdy mezi ukazováčkem a palcem stiskl Harryho pravou bradavku, mladík přitlačil na sevření a zasténal. Automaticky roztáhl stehna; byl to bezvýznamný úkon, nebo možná ne tak úplně. Harry měl alespoň víc prostoru, aby se dostal i ke svým varlatům. Stiskl je druhou rukou a v tu chvíli si uvědomil, že se o Severuse opírá, a že zatímco jedna lektvaristova dlaň ho hladí, druhá se za jeho zády pohybuje v téměř stejném rytmu jako ta jeho. Polibky na krku a šíji a ty prsty, pohrávající si s jeho ztvrdlými citlivými bradavkami byly jediným pojítkem mezi nimi. A přesto nikdy nezažil nic tak elektrizujícího a intimního.

Nastavoval neodbytným Snapeovým rtům svůj krk, klíční kosti i šíji. Spodní proudy horké lávy ho odnášely k vytouženému uvolnění a podle naléhavosti mužových polibků odhadoval, že není sám.

A pak Harry natočil obličej na Severuse a pohladil ho nosem po rozehřáté tváři. Doposud stisknutá víčka se uvolnila a oči vyhledaly černé korálky, které už na něj čekaly v lehce znepokojivém výrazu. Snapeovy rty byly pootevřené, zjevně připravené na nějaký typický slovní obrat, nesouvisející s tímhle jedinečným okamžikem, jenže k Harryho překvapení muž nic neřekl. Místo toto černý satén sklouzl kousek níž a částečně se skryl pod přivřenými víčky, zkoumajíc svůj budoucí terén. Harryho rty a ústa. Polibek byl tak divoký, až musel Harry přestat pracovat na svém penisu. Anebo prostě úplně zapomněl, že nějaký má a ten mu právě stojí v pozoru.

Vnímal, jak se k tělu druhému muže pokouší přilnout víc, tolik se chtěl otočit a schovat se do větší náruče. Polibek však natolik upoutal jeho pozornost, že se dokázal soustředit pouze na něj.

Sajíc Severusův zkušený hbitý jazyk a za doprovodu vlastního kňouravého sténání, dosáhl Harry orgasmu, aniž by tam dole vynaložil nějaké větší úsilí. Stejně jako naposledy.

Vlastně mu bylo trochu trapně, neměl vůbec žádnou výdrž. Udýchaný a rudý od studu zabořil tvář do Snapeova krku, zatímco ruka druhého muže stále pracovala. Ne však dlouho. Na rozdíl od Harryho ale Snape při svém vyvrcholení jen zaškubal párkrát tělem a hluboce vydechl. Mladíkovy představy zapracovaly na mnohem hezčím obrázku, kterým si ten skutečný alespoň trochu oživil. Třeba se jednou Severus přestane tolik kontrolovat, zadoufal.

Starší muž ho políbil na špičku nosu a upadl do peřin, ruku schovanou pod přikrývkou na odeznívající erekci.

Harry se postavil na roztřesené nohy a sám pro sebe se pousmál. Natáhl si znovu župan a upevnil ho na těle páskem. Pak vyrazil konečně do koupelny.

Když nechtěl nějaká bláznivě zamilovaná ujištění, vlastně se to s tím protivným Snapem dalo i vydržet.

*

Ještě to samé dopoledne Harry poslal McGonagallové náhodně zavolanou sovu. Napsal jen stručnou zprávu, že by se chtěl s ředitelkou setkat a že to nemůže udělat v Bradavicích, protože by rád vzal i Snapea. Samozřejmě to neuvedl takhle přímo.

Minerva už o Bellatrix věděla, nebo spíš tušila, podle toho, co jí Harry řekl naposledy, ovšem nové okolnosti bylo nutné probrat a Harry neměl ponětí, na koho jiného se obrátit. A hlavně, ředitelka měla dostatek informací, aby na jejich setkání neomdlela při pohledu na živého bývalého kolegu.

V podvečer od ní přišla odpověď. Navrhla setkání v jednom ne moc frekventovaném hostinci asi na půli cesty mezi Bradavicemi a Harryho a Snapeovou současnou polohou.

Jelikož šlo o mudlovské zařízení, musel Harry vymyslet pro Snapea vhodné oblečení. Nakonec to vyřešili tak, že se večer přemístili na jiné místo a těsně předtím Harry použil na své, zatím nenošené oblečení přizpůsobující kouzlo, aby padlo Snapeovi. Tichou vzájemnou dohodou rozhodli o tom, že na dalším místě budou kouzla používat opět minimálně s výjimkou těch, která chránila jejich pozici.

Schůzka byla domluvena na další den po obědě. Nechtěli riskovat, že by se znovu ocitli tváří v tvář Bellatrix, proto přemístění rovnou zavrhli. Ale Snape rozhodně nebyl nadšený tím, že poletí s Harrym na koštěti, ještě pod neviditelným pláštěm. Nesnášel létání a ne zrovna jemně to Harrymu neustále připomínal, takže byl Harry docela rád, když jejich cesta skončila. Zároveň se snažil nemyslet na to, že ta zpáteční bude nejspíš na chlup stejná a neméně vyčerpávající.

Hospoda stála v malé vísce, z jedné strany obehnané skálou. Její stěny byly potaženy kovovou síťovinou, jež měla zabránit prudkému sesuvu uvolněných kamenů. Harryho napadlo, že by v takovém městečku nechtěl bydlet ani za nic. Když za posledním domkem přistáli a Harry schoval plášť i koště do svého váčku, zvědavě si přeměřil svého spolucestovatele.

Snape vypadal jinak v těch mudlovských šatech. Džíny, tričko a mikina, toť běžná Harryho výbava, ale v odpovídající velikosti Snapeovi vlastně i docela slušela. Také pomohlo, že si muž stáhl své dlouhé vlasy na temeni do gumičky.

"Nic neříkej, Pottere. Tvoje dojemně dětsky nadšené oči mluví za všechno, takže mě ušetři ještě slov," zavrčel muž.

"Ok," pokrčil Harry rameny a přestal si Snapea všímat. Pro kontrolu terénu nakoukl za roh domu. Ulice byla prázdná, jen na jejím konci… nějaká žena před sebou tlačila kočárek. Když zahnula do další ulice, Harry zavelel. "Můžeme jít." Poté vykročil a Snape za ním.

Hospůdka se nacházela ve třetím domě, takže nemuseli jít dlouho. Harry si vzal pro jistotu sebou i mudlovské peníze. Navrhl, že by se mohli naobědvat tady, s čímž Severus kupodivu souhlasil. Co nejrychleji zapadli dovnitř a zabrali si odlehlý box, dostatečně skrytý před případnými zvědavými pohledy. Minerva tu ještě nebyla. No a ani nikdo jiný. Hospoda zela prázdnotou.

Když se přišel hospodský zeptat na objednávku, Harryho zabrnělo na rtech - máslový ležák, ale naštěstí se včas ovládl. Neměl tohle kouzelnické pití už hrozně dlouho, jen pokud ho koupila Ginny. Z chabého jídelního lístku si vybrali vařené hovězí s bramborovou kaší a pomerančový džus. O čtvrt hodiny později měli jídlo na stole.

Harry přemýšlel, jestli se třeba za tu dobu, co se neviděli, Minerva nedozvěděla něco víc o ojedinělých viteálech. Snape vypadal při jídle nepřítomně. Zatímco pomalu ujídal kaši a spíš odpižlané, než ukrojené kousky masa, hleděl kamsi za Harryho.

"Nemusíš to jíst. To maso je strašný," povzdychl si Harry. Snape pozvedl obočí, ale na Harryho se nepodíval.

"Vzpomněl jsem si na rostbíf od mojí babičky," přiznal. Kdekdo by se při takové vzpomínce pousmál, ale Snape se jen přestal mračit. A Harry si uvědomil, že mu to stačí.

"Řekneš mi o ní něco? A o svojí matce?" vyzval ho. Severus přesunul svůj tvrdý pohled na něj.

"O mojí matce? Měla pro tebe slabost, to už jsi zjistil, ne? Takže musela být minimálně vyšinutá." Snape se opět mračil a Harryho zamrzelo, že to způsobil on.

"Mně připadala moc milá a… rozumná," rýpl si.

"Jistě. Kdyby tě neopěvovala do nebes a mě pořád nekárala, tak by byla zlá a blbá," utrousil Severus břitce. Harry věděl, že se nesmí nechat rozhodit. Teď ne.

"Bavil ses s ní o mně…"

"Ano, kdykoliv jsi mě naštval. Proto je těch vzpomínek tolik, Pottere."

Mladík předstíral, že to přeslechl. Copak bylo pro Snapea vážně tak těžké připustit, že v jeho životě existoval někdo významný? Proč to skrýval, i když to Harry už věděl?

"Kdyby moje máma žila, bavil bych se s ní o tobě."

"Tak to by byla vážně blahem bez sebe. Už ji vidím," povzdechl si starší muž.

"Byla tvoje přítelkyně. Proč by jí mělo vadit, že tě má… její syn rád?"

Harry si uvědomil, co řekl, přestože to muselo být Snapeovi už několik dní jasné, jenže ve spojitosti s Lily Potterovou se ta slova zdála poněkud vážnější a definitivnější.

Ticho, upřené pohledy a mělký dech. Na víc se ti dva nezmohli. To bylo poprvé, co Harry zažil, že by jeho výřečnému profesorovi lektvarů došla slova. A dokonce i ta sarkastická. Zrovna když se nadechoval, aby to zvláštní ticho přerušil, zacinkal nad vchodovými dveřmi zvonek. Harry rychle vyhlédl z jejich boxu a pousmál se. Poté vyskočil a šel ředitelce McGonagallové naproti.

Žena se zastavila pár metrů od něj. Její dlouhý podzimní plášť v mudlovském stylu podtrhl štíhlou postavu, vždy schovanou v přísném profesorském hábitu. Bohužel na nemilé překvapení, které odhodlaně vykročilo zpoza jejích zad, byl ten plášť přece jen moc objemný. Harry ji zkrátka předtím neviděl.

"Ginny?" vyhrkl zmateně, těkajíc očima z jedné ženy na druhou. Dívka se neusmívala, ale měla ve tváři sebejistý výraz.

"Chci vám pomoct, Harry," oznámila mu. Minerva jen pokrčila odevzdaně rameny.