Vracím se zpátky na zem :)

Rozhodla jsem se, že dobrovolně spadnu ze svého obláčku s názvem naivita a opustím svůj nápad, pokusit se prorazit s tvorbou, kterou si zde každý den čtete.

---

Uvědomila jsem si totiž, že přesto, že píšu tolik diskriminovaný žánr slash fiction, mám se jako prase v žitě, se všemi těmi komentáři, které mi zde zanecháváte.

Určitě za to může nezdar na stránkách, kde jsem se pokusila prosadit svou povídku, pak názor zkušené autorky slashe a v neposlední řadě moje soudnost, co se předtím někde schovávala :)

Slash fiction je určená fanouškům slash fiction a asi by měla zůstat mezi fanoušky příslušných fikcí, kde původně vznikla.

I když se poslední povídku snažím psát tak, aby nepůsobila jako slash, coby ženě se mi nikdy nepodaří proniknout do mužského světa, což znamená, že se z ní nikdy nestane gay povídka, ať už bych na místa Adama a Tommyho dosadila kohokoliv originálního.

Svým způsobem je to nespravedlivé, protože tenhle žánr je asi to jediné, co mě opravdu baví psát a nejvíc jsem se s ním sžila, ale tak to prostě chodí. Chlapi - gayové nebudou číst romantické bláboly o jiných chlapech. A na drsný obsah, se kterým se v gay románech setkáte, prostě nemám koule :)

Hlavně jsem chtěla poděkovat za podporu, kterou jste mi dávali po ten krátký čas, kdy jsem se pokoušela o nemožné. Všichni jsme měli naději a věřili jsme.

Jsem šťastný člověk, že mám tenhle blog, na který se rádi vracíte. Snad by byla i troufalost, chtít něco víc.

Prosím vás, tohle není žádnej litující se článek, ale procitnutí do reality. Toť vše :)