Jsi moje čokoláda 17.

---

Miro nechvátal. Nebo ne ve chvíli, kdy se mu vynořila před očima jejich loď, kotvící v přístavu. Nemělo smysl, aby běžel a bojoval s chutí někoho zabít, už to stejně nemělo smysl.

Než vstoupil na krátký, široký můstek, zvedl si před obličej znovu Jackův dopis. Papír se rozevlál v prudkém větru, tak jej chytil oběma rukama.

Miro. Vím, že ti budu připadat jako blázen, ale to já občas jsem. Znáš mě víc než kdokoliv jiný, tak to určitě pochopíš. Musím se teď vrátit do Německa. Aspoň do doby, než se bude natáčet moje scéna. Neboj se, já přijedu. Jednou jsem to Catherine slíbil, tak tam prostě budu. Ale do tý doby... bych byl rád sám. Odjíždím rovnou na letiště, nedělej si o mě starosti, vrať se na loď a užij si zbytek plavby. Věřím, že ti Millie bude ráda dělat společnost. A dárek pro mámu si nechám zatím u tebe, tak mi ho pohlídej. Nemusíš za ní jezdit, zavolám jí a všechno vysvětlím. Děkuju a měj se. Jack.

"Nejsi blázen, jsi pořádnej srab!" zavrčel Miro a schoval papír do dárkové taštičky. Věděl jistě, odkud řeka teče a kam a Jackův útěk ho přesvědčil o tom, jak silný je její proud. Asi to bral příliš na lehkou váhu, když si myslel, že se z toho Jack za chvíli dostane. Že se prostě za nějaké tři týdny nemohl do toho Američana zamilovat, ale teď už o tom nepochyboval. A jak to tak vypadalo, ten Američan se s Jackem na lodi předešlý večer setkal a možná mu řekl něco hodně ošklivého.

Měl to z Jacka vymámit, když ho tížilo podezření, že se něco stalo. Nechal se zavést na falešnou stopu. Uvěřil povídačce o dárku pro mámu a přitom Jack plánoval svůj útěk.

Rychle vešel do lodi, v recepci ukázal svou palubenku a pak zamířil do Jackova pokoje. Vzal odsud všechny jeho věci a přemístil je do své kajuty. Do poslední chvíle si zachovával chladnou hlavu, ale pak mu konečně došlo, že se zbylých šest dnů poplaví sám. Možná by mu neměla dělat společnost Millie, ale její kamarád, který tohle všechno způsobil.

Hodil zbytek Jackových věcí vztekle na křeslo a vyrazil z pokoje ven. Vzal to přes horní palubu, kde mu vítr vytahal vlasy z gumičky, ale tentokrát je přestal uhlazovat, jak míval ve zvyku. Řítil se kupředu s jasnou představou, co musí udělat, až na toho proklatého Američana někde narazí. Proběhl obchody, sály i fitness studia, prohledal bary. Doufal, že najde aspoň Millie, aby mu řekla, jaký má Adam pokoj. S pátráním skončil na přídi lodi, která se zrovna začala dávat do pohybu a oznamovala to velmi hlučnou sirénou. Miro si zacpal uši a čekal, dokud ten protivný zvuk nepřestane. Když mu někdo zaklepal na rameno, pořádně se lekl. A ještě víc, když se otočil a uviděl proti sobě toho, koho hledal poslední hodinu.

"Ahoj." pozdravil Adam nesměle. Miro se zhluboka nadechl, ale neodpověděl.

"Potřeboval bych mluvit s Ja...." nedořekl, jelikož mu na tváři přistála Mirova pěst. Rána ho odhodila o dva metry dozadu. Blonďák zatnul i druhou ruku a zaujal proti Adamovi typický bojový postoj. Nezapomněl přidat i vražedný pohled skrz přivřená víčka.

"Co jsem ti udělal, sakra?" chytil si černovlásek tvář. Jestli bude mít pod okem monokla, tak rozbrečí maskérku a Catherine ho zabije.

"To já nevím, co jsi udělal. Ale něco asi jo." zasyčel Miro navztekaně.

"Jak to myslíš?" zaúpěl Adam. Miro se proti němu napřáhl a vypálil mu další, tentokrát do brady. To už si černovlásek klekl na kolena. Od řídící stanice se k nim rozběhla dvojice mužů. Nejspíš ochranka.

"Co se tu děje? Jste v pořádku, pane?" sehnul se jeden z nich k Adamovi. Druhý zvedl ruku a donutil tak Mira, aby ustoupil.

"Jo, jsem v pořádku. To je mezi námi, jen jsme se nepohodli." koktal, jak ho bolelo mluvit. Ještě, že mu zůstaly všechny zuby. Ale čelist ho tedy bolela pekelně.

"Musíme vás požádat, abyste své spory řešili nějakou mírnější formou." zamračil se sekuriťák, co hlídal Adama.

"Chtěl bych vidět vás, kdyby vám šlo o jednu ženskou!" rozčílil se Miro. Muži z ochranky ztuhli a pak se s potutelnými úsměvy vydali zpátky ke svému stanovišti. Na tohle neměli co říct.

"Takže ty chceš Jacka pro sebe?!" zvedl se Adam pomalu ze země. Miro se přiškrceně zasmál a obrátil se k němu bokem.

"A ty zřejmě ne, když nebojuješ." řekl už vážně. Když se Adam pořádně narovnal, povolil pěsti a založil si ruce na prsou. Znovu už ho nezbije, tedy pokud si o to nebude koledovat. Jack se tímhle způsobem bránit nemohl, ale on byl přece jen o něco málo vyšší než Adam a taky měl víc svalové hmoty. Když už nemohl Jackovi pomoct jinak, musely přijít na řadu pěsti.

"Nemám proti tobě šanci." ohradil se Adam.

"Ale prosím tě. Měl bys, kdyby ti na něm záleželo."

"To není tvoje starost."

"Ne?" otočil se k němu Miro znovu čelem a spustil ruce podél těla. Adam se instinktivně přikrčil. "Neměl jsem čas ti to říct, protože jsem o vás nevěděl, ale kdybych mi o tobě Jack řekl dřív, dostal bys varování." zamračil se Miro.

"Varování?" zopakoval po něm Adam se staženým hrdlem.

"Jo. Něco v tom smyslu..." blonďák vypnul prsa a narovnal svá ramena ještě víc. "... ublížíš mu a zlomím ti čelist." dořekl s ledovým klidem.

"Ale on mi ublížil taky. S tebou!" nechtěl to Adam nechat jenom na sobě. Miro zavrtěl hlavou.

"Když to vezmu do důsledku, tu noc, kdy jsme byli spolu, jsi s Jackem nechodil. Protože jsi ho poslal do háje. Mohl by si pronajmout celej harém a tobě by do toho bylo houby."

"V tom případě se ale nemohl divit, že ho neberu jako kluka, ke kterýmu bych měl cítit úctu."

"Ty!" zvedl Miro sevřenou pěst do výšky. Adam ustoupil o krok dozadu.

"Pravda je taková, že..." čekal, až jeho protivník spustí ruku dolů a sám sklonil hlavu. "... že jsem to podělal, protože k němu cítím mnohem víc, než úctu. Ale dostal jsem strach, že bych mohl znovu naletět, i když to k němu pořád cítím."

"Co jsi udělal?" zeptal se Miro, tušíc nejhorší.

"On ti to neřekl?" zvedl k němu Adam nechávapé oči. Blonďák zavrtěl hlavou a dal si ruce do kapes.

"Byl jsem s ním včera ve vířivce a..."

"Co?" štěkl Miro.

"Sakra. Já myslel, že to víš, když si do mě třískal."

"Jack mi nic neřekl. Ale poznal jsem na něm, že se něco stalo. Co jsi mu provedl, mluv!" přistoupil k Adamovi blíž.

"Navrhl jsem mu..." Adam rychle spolkl to, co měl na jazyku a zadíval se do země na špičky svých bot. Asi už by měl přestat přikrášlovat svou nabídku a říct to tak, jak si to měl vysvětlit Jack. "Vlastně jsem mu nepřímo řekl, že je pro mě jenom děvka, se kterou si to rád občas rozdám." přiznal.
"Kristepane!" vydechl Miro. "Mám chuť tě zabít. Tady a teď!"

"Chtěl jsem se mu pomstít, jako on mně!" vyhrkl Adam. "I ty ses mstil, svýmu asistentovi. Není to tak?" udeřil na slabé místo.

"To není tvoje starost."

"Já vím. Jen... všichni jsme udělali chyby. Chci to napravit. Nebo se o to aspoň pokusit. Vím, že mě Jack asi nechce vidět, ale.."

"Jack tu není." odvětil Miro laxně.

"Cože?" přistoupil k němu Adam blíž. Na nějaký strach z Mirových pěstí v momentě úplně zapomněl.

"Odletěl do Berlína." oznámil mu blonďák.

"A tys ho nechal?" zhrozil se Adam.

"A co jsem měl dělat? Vytáhl mě ven, že chce mámě koupit dárek u Tiffanyho a tam mi zdrhnul."

"Ale.." zvedl Adam ruce v odmítavém gestu, jenže Miro ho přerušil.

"Bylo to jeho rozhodnutí a teď už vím, že pro něj měl důvod. Jak by si taky mohl tuhle plavbu užít s vědomím, že narazí na člověka, který ho vidí jen jako děvku?"

"Nikdy jsem to tak nemyslel."

"To je jedno, sakra. Je pozdě. Budeš to tu muset vydržet se mnou!" zamračil se Miro a s tím Adama opustil.

Adamovi se rozklepala kolena. Došel až k zábradlí a těžce se o něj opřel. Beznaděj, kterou cítil, mu vtlačila do očí slzy, jež se pokusil rychle zamrkat. I tak jich několik skanulo po jeho rozbolavělých tvářích. Neměl už strach o sebe, že by znovu podlehl, ale o Jacka, aby nepodlehl nenávisti vůči němu natolik, že by ho od něj nadobro odradila.

Mohlo se to stát. Zamilovali se do sebe za hodně krátkou dobu, proč by se Jack nemohl za tu dobu, co se neuvidí odmilovat?

A uvidí se ještě vůbec? Co když Jack zavolá Catherine, že natáčení ruší, aby si našla někoho jiného? Za tři týdny začínalo jeho turné, třeba se na celý film i na něj vykašle a konečně se bude věnovat přípravám. Pak se mu rozprchne po Evropě a oddálí jejich setkání o dalších několik měsíců.

Ne! Musí něco udělat hned, odstrčil se od zábradlí s novým odhodláním. Jenže stejně rychle se k němu zase vrátil. Dalších šest dnů neudělá vůbec nic, protože se z téhle lodi nedostane. Jedině, že by skočil přes palubu a zkusil plavat zpátky k přístavu. Nakoukl přes zábradlí dolů a zmocnila se ho úzkost. Byl asi podobně vysoko, jako kdyby si stoupl na střechu Capitolu. A ani voda místo betonu nebyla moc uklidňující.

Už teď byl přesvědčený, že ho to čekání zabije. Se svěšenými rameny se otočil k odchodu. Najde Mira a zkusí si s ním promluvit v klidu. Sám se mu nabídl, že mu bude dělat společnost, tak to spolu budou muset nějak těch šest dní přežít.