Po dlouhé době jsem se konečně dokopala k tomu, abych přepracovala povídku Natali, která vznikla jako fandom s Adamem Lambertem někdy před třemi lety. Tedy v době, kdy pro mě bylo ještě reálné, si ho představit v romantickém příběhu se ženou :)
Toto je její první kratší díl.
Sedím u baru a čekám, kdy mě zase
někdo vytočí, jakože v poslední době mě vytočí ledasco a to
jsem nikdy taková nebyla. Popíjím suché martini, které mi vůbec
nechutná. Jenže aspoň to působí stylově, když už nic jiného.
Cítím se pod psa a uměle si dodávat sebevědomí je to jediné,
co právě teď dokážu.
Nějak na to nemůžu přestat myslet.
A je mi jasný, že je to dost průšvih.
Pár okamžiků se mi pořád ukazuje,
vzpomínám na ně, třeba na ty naše rituály před koncerty v jeho
šatně - třikrát proti sobě přejít místnost sem a tam, udělat
tři otočky a dát si pusu. Je to dobrý zvyk, u kterého se
většinou dost nasmějeme. Madonna má přece před svými koncerty
taky rituály, aby jí všechno vyšlo.
A pak je tu to naše potkávání v
zákulisí. Vidím se se štětcem a pudrem v ruce, jak na něj
čekám. On vyběhne ze scény úplně zpocený a udýchaný a
nastaví mi tvář, abych ho upravila. Jednou mi podal svůj
mikrofon, když se musel převléct do druhého kostýmu. Jakmile
přede mnou obnažil to své upocené tělo, nedokázala jsem se už
na nic soustředit.
Podávám mu zpátky mikrofon, aby se
mohl vrátit na jeviště, jenže Adam si místo něj odnáší můj
štětec. Zazpívá do něj akorát - hey, slow it dawn…
Málem mě tenkrát zabil a od té doby
už mě na svůj mikrofon nenechá pomalu ani podívat. Samozřejmě
se z toho po čase stala dost vtipná historka, díky které mi to
neustále připomíná.
Vím, že to nemyslí špatně, ale
někdy už je to vážně trapný.
Za chvíli jeho milost dorazí a s ním
i ostatní z party. Přišla jsem dřív, protože jsem cítila, že
bych se měla něčím dopředu posilnit.
Jsem vystreslá čím dál víc a moc
tomu nerozumím, když se věci mají, jak se mají. Všechno je
dopředu daný, tak proč pořád spoléhám na naději? Která
vlastně vůbec neexistuje a ani nikdy nebude? Jednou mi to snad
dojde a já budu moct za touhle etapou svýho života udělat tlustou
třpytivou čáru. Tady glam začal a tady taky končí. Pro mě.
Prvního zaregistruju Tommyho. Jeho
blonďatá hlava jako vždy svítí na dálku. Za ním se drží celá
taneční sestava v čele s choreografkou Brooke. Za nimi pak
přichází zbytek kapely - Monte, Isaac a Camilla. A hvězda večera
jde jako poslední. Někdy bych ho hrozně ráda nařkla z toho, že
si i z běžného života dělá jeviště, ale moc dobře vím, že
to není pravda. Pořád se na něm snažím najít chyby, které by
mi pomohly procitnout. Jenže on žádné nemá. Ne takové, které
by obrátily moji víru.
Tohle je náš večírek na počest
právě ukončeného turné, které bylo víc než úspěšné. Až
se odsud ve čtyři ráno vypotácím s opicí, bude to konečně
všechno za mnou, jednou pro vždy.
Otáčím se k baru, abych si vzala
svoji skleničku, když slyším, jak někdo z bandy říká: hele,
Natali je u baru. Ihned poznám Saschin hlas, ona je prostě
nepřeslechnutelná. Zdravíme se docela radostně, neviděli jsme se
všichni tak týden. Poslední koncert se konal minulý čtvrtek.
Přiznávám, že je všechny vidím hrozně ráda, byli jsme bezva
parta, na kterou se nezapomíná.
Úplně nakonec se se mnou vítá Adam.
Obejme mě, políbí na tvář, při tom mi zašeptá do ucha něco o
tom, že na Rodeo Drive mají výprodej štětců od Max Faktor a já
mám sto chutí mu jednu vrazit. Přesně na takové kecy jsem
čekala, napadne mě, ale místo toho se na něj snažím dotčeně
usmát, jako že mě tím opět dostal. Prostě aby se cítil jako
vítěz. Pak už se rozjíždí zábava.
Snažím se. Fakt jsem se ještě doma
přemlouvala, abych byla veselá a příjemná, i tak mi to ale dělá
potíže. Zápasím s tím snad od první chvíle, co jsem nastoupila
na tenhle kolotoč. A nikdo mě nevaroval. Nikdo mi neřekl - bude to
těžký, nebo – i to se může v životě stát. Když se na něj
dívám, když si v hlavě přehrávám všechno, co jsme spolu
prožili i to, co ne...
Monte mi asi po hodině oznamuje, že
bude ještě jeden dodatečný koncert, přímo v Los Angeles a ve
mně se okamžitě začíná všechno vařit. Ještě jeden koncert?
A jak si to jako představujou? Budou dělat přídavky až do
příštího turné, aby nevyšli ze cviku, nebo co? Už ty dva
poslední koncerty se domlouvaly dodatečně.
Nechci působit neprofesionálně,
takže polykám všechny svoje nadávky a výtky a jen přikyvuju,
jako že s tím teda budu počítat.
Pravdou je, že za můj problém nikdo
z těhle lidí nemůže. Ale jaký já mám vlastně problém? Že se
mnou takové oznámení dělá psí kusy?
Zjednodušeně řečeno se moje srdce
rozhodlo ze mě dělat blázny. Upnulo se na člověka, kterému je
to absolutně fuk. Vlastně ne, ten člověk to ještě přiživuje.
Štětci od Max Factor!
xD Štětce od Max Factor to totálně zazdily xD
OdpovědětVymazatDíky, že jsem se mohla pobavit =D Boha, ty můžeš napsat povídku i totálně o ničem a bude to paráda =D Tak nějak mám dojem, že jsi vytáhla na slunce další výtvor, u kterého se budu culit jak idiot =D Jen tak dál, jen tak dál ^^