Někdy mě Natali vážně štve. Tváří
se tak nepřístupně a naštvaně, jako kdyby jí ubližoval celý
svět. No dobře, s tím štětcem už bych toho asi mohl nechat, jsem
trapnej, já vím, ale když já si prostě nemůžu pomoct. Mně se
tak líbí, když se snaží nerozčilovat a dělat, že je jí to
jedno. Nejdřív se vždycky tváří flegmaticky a pak nasadí lehce
ublížený výraz. Myslím, že mě chce potěšit, ale ve
skutečnosti to v ní asi pořádně vře.
Byl jsem dost zvědavý na její reakci
ohledně přidaného koncertu, ale přijala to kupodivu v pohodě. Je
nejlepší maskérka, co znám, jen musí být za ten půl rok
cestování hrozně unavená. I tak přemýšlím, že bych ji
poprosil, aby s námi jela znovu, až vyrazíme na další turné.
Byla v naší partě hodně důležitý článek, co nikdy nezkazil
žádnou srandu. A vždycky na ni byl opravdu spoleh.
Dost jsem se na celou tuhle akci těšil,
ale na Natali nějak víc, ani jsem nevěděl proč. Možná právě
kvůli té její náladové povaze.
Vítám se s ní u baru, jako ostatní
a koutkem oka zjišťuju, co si dala za drink. Martini, no bezva, asi
tu nechce být moc dlouho. Vzpomínám si, že na turné nic takového
nepila. Držela s námi vždycky basu - červené víno, nějaká
whisky - rozhodně to nepřeháněla.
Asi po hodině už má v sobě čtvrtý
drink a já jsem trochu na vážkách, jak tohle dopadne. Zdála se
mi v poslední době dost zamlklá a nepřístupná, víc než na
začátku, kdy z ní vyzařovala obrovská pohoda a bezstarostnost. A
ty naše rituály před vystoupením? Masakr. Měl jsem vždycky co
dělat, abych se jí nesložil k nohám smíchy. Mluvila vážně,
když říkala, že to určitě pomůže, že tohle chození po
místnosti sem a tam a pak ty směšné otočky mají svůj význam.
Dokonce se mi snažila namluvit, že to takhle někdo už dělá.
Bylo mi jasné, že se mě snaží jenom povzbudit, ale byl jsem jí
za to vděčný.
Tu symbolickou pusu nakonec jsem
vymyslel já. Líbilo se mi, jak byla poprvé nesvá, když jsme se
to chystali udělat.
Přišlo mi to hrozně sympatický, ta
její rozpačitost. Taky jsem jí tehdy řekl: „Neboj, jsem gay,
nezabouchnu se do tebe!“
Kdybych byl heterák, asi bych si dal
říct. Natali je dost pěkná, netuctová, stylová a chytrá. Hodně
ze sebe se snažila dát mně a po pravdě, vůbec to nebylo na
škodu, ale ona by mě asi nechtěla. Osobně jsem se s tím ještě
nesetkal, aby po mně šla holka. Myslím, nějaká z mého okolí. A
Natali je dost nezávislá. Žena jako ona by neztrácela čas
myšlenkami na nedostupného chlapa.
Musím ji ukecat, aby šla do dalšího
turné znovu, prostě musím! Jenže vždycky, když mě tahle
myšlenka napadne, bojuju zároveň s nepříjemnou představou, že
za rok už možná bude někde u filmu a o moje show neprojeví
sebemenší zájem. Nedivil bych se.
Natali
Nechápu, proč si mě Adam pořád tak
prohlíží, kouká na mě od prvního okamžiku, co tahle sebranka
vstoupila do klubu.
I když se mi sem vůbec nechtělo,
dala jsem si na sobě fakt záležet, což ostatně dělám vždycky.
Tak proč na mě pořád tak vejrá? Musím se několikrát
shlídnout, protože mi to nedá a poslední kapkou je jeho úsměv,
který mě donutí odebrat se na toalety, abych se na sebe mohla
podívat do zrcadla. Samozřejmě nikde nic, všechno je v pohodě,
všechno je na svém místě. Akorát si srovnám podprsenku pod
tričkem, protože gravitace je svině, ale jinak na sobě nic
zvláštního nevidím.
Když se vracím zpátky, Adam na mě
mává od baru, ať jdu za ním. Absolutně se mi nechce, jenže v
jeho případě se nedokážu chovat jinak, než jako poslušný
pejsek.
Jen co dojdu k baru, přistává přede
mnou panák tequily. Mám tohle míchat s martini? Asi se
zbláznil.
„Jeden dáš.“ pobízí mě. Musí
mi číst myšlenky, nebo se tvářím podle toho, na co myslím.
„Stalo se něco?“ zeptám se s
hrůzou, co na mě zase vybalí. Ale jediné, co na mě vybalí, je
jeho odzbrojující úsměv. „Ne. Chci ti jenom poděkovat za
skvělou spolupráci!“
Při tom zvedá svého panáka a ťukne
jím do mého, který ještě pořád stojí na baru. Nějak jsem se
zatím neodvážila, vzít ho do ruky. Tohle mě ovšem pobídne a
protože tuhle zvláštní situaci chci mít už za sebou, rychle do
sebe tu odpornou tequilu hodím a hned na to zápasím s nutkáním
se na Adama vyzvracet. Naštěstí se mi to podaří nějak zahrát
do autu.
„Jo a ještě jsem s tebou chtěl o
něčem mluvit.“ řekne mi bez varování a to už se mi žaludek
zvedne doopravdy. Jenom to ne, stačilo to oznámení o dalším
koncertu, víc jobovek asi nezvládnu.
„Až dodělám další desku a vyjedu
na turné…“ začne docela opatrně a mně se zdá, jakoby měl
strach se mě zeptat. „Chtěl bych, abys jela s námi.“ Dokončí
větu a upřeně se na mě zadívá.
Co teď? Co bych na to měla říct? A
na co, že se mě to právě zeptal?
Do háje, už mi to pomalu dochází a
tequila začíná v kombinaci s martini působit. Musím se chytit
baru, musím se tvářit normálně, musím nějak zareagovat.
„Určitě se mnou počítej.“
vyhrknu pravý opak toho, co jsem chtěla říct. Větší husu svět
opravdu ještě neviděl.
„Jsi v pohodě?“ zeptá se mě
starostlivě. Ne, nedělej to, prosím. Netvař se tak, že ti na tom
opravdu záleží, prosím ho v duchu zoufale.
„Nat!“ osloví mě ještě o tón
starostlivěji a v tu chvíli se ve mně něco zlomí. Cítím to.
Jako kdybych šlápla na suchou větev. Křup! Tohle už nikdo nikdy
neslepí.
Najednou mám pocit, jako kdybych
sledovala samu sebe odněkud z výšky. Nevěřícně na něj zírám
a snažím se vymyslet v hlavě něco rozumného, co bych mu řekla
na to, jestli jsem v pohodě.
Do prdele, nejsem! Nikdy jsem nebyla v
pohodě. Nikdy, během toho dlouhého půlroku, který jsem s tebou
strávila, jsem se necítila dobře. Bylo to nejdelších šest
měsíců v mém životě a roční nezáživná stáž v Coloradu je
proti tomu víkendový kurz se švédskými stoly.
Chvějou se mi řasy a třesou ruce.
Musím se uklidnit, jinak se stane něco moc špatného. Najednou
slyším jeho hlas, zatímco mě nohy odnášejí pryč z klubu.
„Nat, kam to jdeš?“
No ja na hetero poviedky s Adamom moc nie som :-) ale toto je celkom milé :-) čakám čo sa z toho vykľuje zaujímavé čítaníčko :-) Utekajúca Natali je fakt nenápadná :-) a večná príhoda so štetcom :-) (Janimi)
OdpovědětVymazatHa ha ha! =D Undýsek se baví! ^^
OdpovědětVymazatMiluju jak píšeš a je mi jedno, jestli je to homo nebo hetero. Pořád je to geniální xD