Krvavý polibek 39.

Jj, mít tolik času na psaní jako teď... :)

---

Připadalo mu to jako několik let, co spal, pokud se to vůbec dalo nazývat spánkem. Hlava ho třeštila a oči se nechtěly otevřít, protože měly podvědomý strach ze světla, které by mu ještě přitížilo. Ležel na něčem tvrdém a studeném, na šíji ale cítil měkký, hřejivý tlak.

"Harry, prober se," rozpoznal Ginnyin hlas. Přidržovala mu hlavu, aby také neležela na chladné podlaze.

"Gin?" zachraptěl.

"Musíš rychle vstát. Bolí tě něco?" vyptávala se. Harry se konečně odvážil otevřít oči. Kromě hlavy další bolest necítil. Akorát si připadal hrozně unavený a měl pocit, že je jeho magie oslabená.

"Zavolala jsem Mimi. Přemístila se s ředitelkou do Bradavic. Musíme okamžitě pryč, než se Lestrangeová probere taky, slyšíš?" V tu chvíli se nad ním sklonila ještě jedna tvář, orámovaná blonďatými prameny.

"Malfoyi?" vydechl Harry překvapeně.

"Nekoukej, Pottere a vstávej!" poručil mu Draco.

"Co se stalo?" nechápal Nebelvír.

"To ta kletba, zasáhla vás všechny, co jste propojení viteálem, dokonce i Bellatrix. Jestli ihned nevypadneme, tak bude zle!" spílal ho Draco.

Harry se za pomoci Ginny a Draca posadil a rozhlédl po sále. Kdyby tomu všemu nebyl přítomný, myslel by si, že na Malfoy Manor zaútočila banda trolů. Vypadalo to tu jako po výbuchu, jenže něco takového přece nemohla způsobit Avada. Jisté bylo, že kletba se podepsala na všech, jež byli součástí viteálu.

"Kde je Severus?" vyhrkl Harry. Proč ho nikde neviděl? Srdce se mu sevřelo úzkostí.

"Je v bezpečí. Můj otec a matka ho vzali ven. Čekají tam na nás. Vstávej!"

"A Sareh? Nemůžeme ho tu nechat!" protestoval Harry. Z nějakého jemu neznámého důvodu ležel Snapeův bratr opodál a vypadal naprosto neškodně. Jistě za to mohly Mdloby na tebe.

"Je v její moci, Harry. Nemůže jít s námi…"

"Vrátíme to zpátky…"

"Na to není čas, kruci," rozčiloval se Draco, zatímco vytahoval Harryho na nohy. "Neublíží mu, je její jediný spojenec a taky pojistka za Snapea. Vrátíme se pro něj později," sliboval. K dalším protestům už Harry nedostal prostor. Ginny a Draco ho obklopili z obou stran a podepřeli. O několik minut později už se potáceli ven z hlavních dveří, kde čekali Malfoyovi a Snape. Už při prvním pohledu na nezvykle bledou mužovu tvář Harry pochopil, že něco není v pořádku.

*

Harry netušil, jak se dostal zpátky do hradu, všechno mu splývalo a pokud přece jen zahlédl nějaký obraz, byl obestřen hustou mlhou. Probral se na ošetřovně, kde byl naposledy před nějakými dvěma lety. Svižné pohyby kolem jeho postele musely znamenat jediné. Madam Pomfreyovou.

"Pane Pottere, konečně jste vzhůru, jak se cítíte?" vyzvala ho lékouzelnice vlídně.

"Slabý," připustil ochraptělým hlasem. "Jak dlouho jsem spal?" zajímal se.

"Jen několik hodin. Dám vám bezesný spánek, potřebujete načerpat sílu." Už mu podávala lahvičku s lektvarem, ale Harry zavrtěl hlavou.

"Kde jsou ostatní?" zhrozil se, že je na bradavické ošetřovně sám. Tedy až na jednu postel, kde leželo nějaké dítě. Na tu vzdálenost ho odhadl na druháka. Nejspíš zranění z famfrpálu.

Madam Pomfreyová se k němu sklonila, aby nemusela mluvit moc nahlas.

"Jsou ve svých komnatách, léčím je tam. Nebylo by moudré, aby leželi zde," vysvětlila mu. Harry přikývl, jakože chápe a začal se zvedat z postele.

"Jste si jistý, Harry?" zamračila se lékouzelnice.

"Ano. Prospím se ve svém pokoji. Slibuju," věnoval jí nucený úsměv. Poppy mu vtiskla do dlaně lahvičku a pomohla mu vstát.

"Buďte si jistý, že na to dohlédnu," varovala ho a s tím také propustila. Když vypochodoval z ošetřovny, uvědomil si, že v ní nezahlédl ředitelku. Chtěl se vrátit, ale náhle se u jeho nohou objevila skřítka Mimi.

"Paní ředitelka vás očekává ve svých komnatách, pane Pottere," oznámila mu, jako kdyby mu četla myšlenky. Harry se tedy vydal do ředitelny.

Muselo být hodně brzy ráno, pokud spal jen několik hodin, ale venku už svítalo. Čerstvé ranní světlo mu dělalo společnost při cestě do ředitelčiny pracovny, zatímco myšlenky se míhaly jedna přes druhou a snažily se nějak srovnat. Nechali na Malfoy Manor Sareha. Jak na to asi reagoval Severus? Určitě se tam chtěl ihned vrátit, i když svým způsobem měl Draco pravdu. Pro lektvaristu nyní Bellatrix hrozbu nepředstavovala. Udělala z něj svého otroka, navíc byl Sareh příliš schopný kouzelník, aby se ho chtěla hned zbavit. A jak Draco správně podotkl, byl dokonalou pojistkou. Horší bylo, že Harry ze své hlavy nemohl dostat jeden konkrétní obrázek. Tvář Snapea těsně předtím, než se přemístili zpět do Bradavic. Vypadal zvláštně. Ano, by také zasažen kletbou, která mu ale nemohla ublížit, dokud jeho viteál zůstával nezničený, přesto se na té tváři Harrymu něco nezdálo. Chtěl být u něj, chtěl ho vidět, ujistit se, že je v pořádku. Pokusí se u ředitelky být jen nezbytnou dobu, také se přesvědčit, že se z toho dostane a pak musí okamžitě za Severusem.

Minerva ležela v posteli ve svých soukromých komnatách. Harry nejistě vstoupil a po jejím slabém kývnutí zaujal židli vedle nočního stolku. Žena byla bledá a v jejích očích chyběl obvyklý energický lesk.

"Hrozně mě to mrzí, paní ředitelko," sklonil studem hlavu. Neměla tam být a také příště dohlédne na to, aby se to neopakovalo.

"Harry, není to tvoje vina, všichni jsme věděli, co čeho jdeme a konkrétně já, slečna Weasleyová a paní Narcissa jsme to riziko přijaly," uklidňovala ho. Harry chvíli pozoroval své boty, než se na Minervu podíval.

"Bylo to moc zlé?" zeptal se opatrně. Ředitelka zavrtěla hlavou.

"Jen pár zlomených kostí. Už nejsem nejmladší, a pokud nemusím, tak nelétám," ušklíbla se. Harrymu do smíchu nebylo, ale její optimismus ho víceméně upokojil a naladil do veselejší nálady.

"Víte, co je s ostatními?"

"Odpočívají. Budu ráda, když se k nim přidáš. Pořád je to pro mě záhadou, tohle propojení, ale něco mi říká, že jsme měli velké štěstí," zamyslela se.

"Profesor Shah tam zůstal," posteskl si Harry. I Minerva se zasmušila.

"Ano, vím. Ale stále máme naději, že bude v pořádku. Jakmile ho odsud dostaneme, postarám se o nápravu. Slibuji." Kouzelnice vyprostila z přikrývek svou ruku a pohladila Harryho po té jeho, jež měl položenou na koleni. O několik minut později se rozloučili a Harry zamířil rovnou do komnat, které dostal se Severusem původně. Věděl, že budou všichni tam.

V hlavním pokoji narazil na Draca a Ginny. Seděli na pohovce a povídali si. Bylo mu sděleno, že Lucius a Narcissa odpočívají ve své ložnici a u Severuse je zrovna madam Pomfreyová. Ginny Harrymu vnutila snídani, než ho propustila. Do Snapeovy komnaty vstupoval o něco obezřetněji, než do té ředitelčiny. Jakoby se bál, co v ní najde.

Poppy ještě seděla u postele a prohlížela si lahvičku s lektvarem, kterou pak postavila na stolek. Po Harryho vstupu se na něj otočila a usmála se.

"Pořád spí?" zeptal se Harry šeptem. Lékouzelnice přikývla a vstala.

"Musím s vámi mluvit, pane Pottere, nechtěla jsem to probírat nahoře. Prosím, posaďte se." Přikouzlila mu židli vedle sebe. Harry pohlédl s úzkostí na spícího muže a sedl si. I žena znovu zaujala své místo.

"Vzhledem k okolnostem jsem byla nucena z Minervy vymámit, co se to tu děje. Nesmíte jí to mít za zlé. Bez patřičných informací nejsem schopná pomoci," podívala se na něj omluvně. Harry se kousl do rtu. Copak si o něm asi Poppy myslela. Že je blázen? Nebo hůř, nekrofil?

"To je v pohodě," mávl rukou. Madam Pomfreyová se pousmála, čímž mu dala najevo, že se v tom nehodlá hrabat do hloubky. Poté její obličej opět zvážněl.

"Pochopila jsem, jak viteál funguje a stále nemohu uvěřit, že pan Malfoy přežil nejhorší kletbu ze všech…"

"Pan Malfoy? Lucius?" zarazil se Harry.

"Ano. Prý zachránil pana Shaha před jistou smrtí. Když si před něj stoupl. Přece jste u toho byl," lékouzelnice byla zmatená.

"Nepamatuju si nic od chvíle, kdy Bellatrix tu kletbu vyslala," nechápal Harry. Ale musel omdlít až po tom, co někoho zasáhla. A Draco to nebyl, protože Narcissa tomu na poslední chvíli zabránila.

"Proč by to dělal?" zamračil se.

"Až se probudí, můžete se ho zeptat, Harry. Ani já tomu pořádně nerozumím. Třeba jen stačilo vědět, že ho to nemůže zabít, zato pana Shaha ano," pokrčila rameny.

"Malfoyové jsou sobci a srabi, to víme oba," zavrčel. Nedokázal a ani nechtěl se smířit s tím, že by Lucius něco takového udělal. Musel k tomu mít sobecké důvody. Ale jaké?

"Nejspíš," nakrčila lékouzelnice čelo. "Musím s vámi ale probrat něco jiného. Provedla jsem na panu Malfoyovi, na vás a na profesoru Snapeovi nejrůznější diagnostická vyšetření. Dělá mi trochu starosti, že důsledek té kletby se neprojevil u všech stejně, přesto, že by to tak mělo být, jak tvrdila paní ředitelka."

"Co tím myslíte?" zeptal se Harry podezíravě. Když si uvědomil, že to bylo poněkud hlasitější, zakryl si ústa dlaní. "Promiňte," omluvil se.

"V pořádku, Harry. Vysvětlím vám to. V podstatě vámi ta kletba pouze proklouzla, jelikož vás nemůže zabít. Oslabila vaši duševní, fyzickou a magickou rovnováhu, proto se cítíte unavený. Problém je v tom, že u profesora Snapea se ta rovnováha… jaksi neobnovuje," Poslední dvě slova řekla potišeji a méně jistě, jakoby se bála Harryho reakce. A také měla proč. Mladík vyskočil na nohy, ale hned si zase sedl, bohužel se začal nadechovat k další hlasité otázce, takže ho musela Poppy zarazit prudce zvednutou rukou.

"Hlavně se uklidněte, nechci dělat ukvapené závěry, já…"

"Řekla jste, že vám to dělá trochu starosti, ale mně to tedy dělá starosti hodně velké," nedokázal se Harry udržet.

Než se nadál, stál s lékouzelnicí v obývacím pokoji, kam ho téměř násilím odtáhla.

"Potřebuji udělat další vyšetření, možná požádat o pomoc kolegy od svatého Munga…"

"Řekněte mi, co to znamená!" křikl na ni Harry. Ginny a Draco ani nedýchali. Poppyin pohled zasáhl i je dva, když přemýšlela nad svými dalšími slovy. A Harry už věděl, že se mu líbit nebudou.

"Magická rovnováha je pro kouzelníka velmi důležitá, pane Pottere. Pokud se neobnovuje, ale naopak klesá, hrozí její úplné selhání. Profesor Snape, on… nevím, jak je to možné, ale umírá."

"Cože?" Harry nepoznával svůj hlas. Měl pocit, že se s ním točí celá místnost.

"Duše pana Snapea je provázána s viteálem, musí to mít nějakou spojitost," snažila se Poppy o bližší vysvětlení. Harry mezitím upadl na pohovku a zabořil hlavu do dlaní.

"Co když je Bellatrix mrtvá? Viděli jste ji, že by se probrala?" naléhal na Ginny a Draca udýchaně. Tak moc se bránil tomu, aby začal křičet, nebo brečet.

Blondýn přikývl.

"Ano, viděl jsem, jak se zvedá, když jsme zdrhali ze sálu. Přežila to," ujistil ho. Harry bohužel neměl pocit, že by ho to mohlo uklidnit. Teď už věděl, že jeho podezření při odchodu z Malfoy Manor bylo opodstatněné. Jen netušil, jak se k tomu postavit čelem a nechtít si při tom sáhnout na život.

*

Lékouzelnice odešla. Ginny hladila Harryho po rameni a Draco seděl zadumaně u stolu.

"Něco se muselo stát. Při tom zasažení. Mělo by to mít přece stejné účinky na všechny," uvažoval Zmijozel.

"Jenže nemělo a to je ta záhada," podotkla Ginny. "S jakou přesností můžeme vůbec počítat, že ten viteál funguje? Jak se zdá, dělá si, co chce," dodala naštvaně. "Co když ani ty pocity, které sdílíte, nejsou stejné? Ten viteál je přece Snapeův a vy dva jste s ním pouze propojení. Proto na vás ta kletba nepůsobila tak silně," napadlo ji.

"Ale Bellatrix se probrala, viděl jsem to. A Severus se ještě neprobudil," dohadoval se s ní Draco. Harry setřásl z ramene Ginnyinu ruku a postavil se.

"Jdu za ním," prohlásil a odkráčel z pokoje. Jeho odhodlaný krok ovšem před ložnicí Severuse Snapea zpomalil.

Dokázal se na něj teď podívat? Dokázal vejít dovnitř a sledovat, jak ho spánek pomalu, ale jistě přenáší do bezvědomí a pak k jisté smrti?

Harry opřel čelo o stěnu a povzdychl si. Dělo se to. Dostihla ho spravedlnost. Jednou byl Snapeův život už ukončen a nikdy neměl právo to měnit. Ani on. Tohle byl jeho trest za rouhání.

Harry vstoupil tak potichu, jak to jen bylo možné, i když dopředu věděl, že muže nemůže probudit. Loudavými kroky dospěl až k posteli, na kterou se nejprve posadil, zády k Severusovi. Chvilku přemýšlel, než skopal z nohou boty a položil se vedle zdánlivě poklidně spícího těla.

"Severusi," zašeptal. I kdyby na něj druhý muž vyjel, seřval ho na dvě doby, Harrymu by se ulevilo, protože by ho zase viděl živého a silného jako dřív. Jenže nic takového se nestalo. Snape pravidelně oddechoval, jeho víčka byla téměř ztuhlá, nehnutá, možná se mu ani nic nezdálo, pomyslel si Harry. "Zase se probudíš, vím to," mluvil teď spíš k sobě. Věděl, že se tím uklidňuje, přesto že to mělo jen pramalý účinek na jeho rozpolcenou psychiku.

Pomalu položil svou paži na mužova prsa a konečky prstů se dotkl jeho tváře. Nebyla studená, ale ani příliš teplá, jak by spící tvář měla být. Harry zavřel bolestně oči, víčka měla zabránit v průniku slzám, které se draly ven. Vydržel to, protože musel být nad věcí, za ně za oba, anebo to jen nestihl kvůli únavě, která ho nekompromisně dostihla.

*

Mladého kouzelníka probudil mumraj na chodbě za dveřmi. Ozývaly se odsud zmatené hlasy a dohadování. Nevšiml si díky tomu, že vedle postele sedí madam Pomfreyová a pozoruje ho. Až když mu položila dlaň na čelo, definitivně se probral.

"Už se cítíte lépe, Harry? Půjdeme si promluvit s ostatními?" vyzvala ho. Harry se ohlédl na Severuse, jehož stav zůstával neměnný. Zamrkal víčky, protože opět v očích ucítil pálení. Svolně přikývl a opatrně se vyhrabal z postele. Narovnal si pokřivené brýle, které jako zázrakem jeho ležením na Severusově rameni nepřišly k úhoně. Když se po cestě ke dveřím naléhavě otočil, Poppy mu položila ruku na rameno.

"Monitoruji ho, nemějte strach."

Harry a lékouzelnice se připojili k rozvášněné skupince na chodbě mezi ložnicemi. Poppy všechny požádala, aby se odebrali zpět do hlavní komnaty. Byl přítomna i Minerva, která se snažila ostatní uklidnit.

Harry neměl moc náladu, sledovat výrazy ostatních, hlavně pokud byly příliš soucitné, když se zrovna zaměřily na něj, ale všiml si, že Ginny je zaražená. Zrzka si hned po příchodu do obývacího pokoje vzala jako první slovo.

"Musím se vrátit domů. Dnes ráno dorazili Ron a Hermiona," vysvětlila. Očividně z toho neměla radost a Harry si dokázal představit proč. Posledních několik týdnů se tomuto setkání úspěšně vyhýbali, protože jeho nejlepší přátelé byli na dovolené. Nemuseli tudíž vysvětlovat důvod svého rozchodu, jenže ani tohle nemohlo trvat věčně. Jakoby těch špatných věcí neměl Harry už tak dost.

"Samozřejmě, Ginny," přikývla Minerva chápavě. Ředitelka vypadala stále slabá, avšak pohybovala se po místnosti s kočičí ladností sobě vlastní. Harryho zauvažoval, jestlipak i ona má devět životů.

"Co jim mám říct?" zakousla se Ginny zoufale do rtu. Na Dracovi bylo znát, že by ji rád ukonejšil alespoň letmým dotekem, ale v pokoji byli i jeho rodiče, takže si netroufl. Všichni se nyní ohlédli po Harrym, který stál doposud ve dveřích, jakoby se rozhodoval, zdali se v této společnosti chce vůbec zdržovat. Pravdou bylo, že se o tom nechtěl znovu bavit. O ničem. Severus se musel probudit, to bylo to jediné, co chtěl a nějaké rozhovory, které stejně k ničemu nevedou, ho nemohly uchlácholit.

"Pravdu?" pokrčil lhostejně rameny. Narcissa tiše vyjekla a Ginnyiny zorničky se rozšířily zděšením.

"Jsi si jistý?" vydechla nevěřícně. Harry se konečně odloupl od rámu dveří a přešel ke křeslu, do kterého se svalil.

Uvědomil si, že všichni tihle lidé zažili včera stejný šok jako on. A Draco na tom musel být dokonce hůř, protože ho ta šílená ženská držela jako rukojmí. Navíc nebyl chráněn viteálem. Ne jako Harry, nebo jeho otec. Přitom všichni vypadali víc v pohodě, než by čekal. Možná už zapomněl na to, jak těžká dokáže být válka, jak moc zacvičí s lidskou duší, když na to člověk není připravený. Ale oni s tím počítali, připravovali se na nejhorší. Jen těžko by to do nich za jiných okolností řekl.

"Včera jsme selhali. Bellatrix to nenechá jen tak, možná…" unaveně si promnul kořen nosu. "Možná nás čeká další válka. Bylo by sobecké nechat si to pro sebe," připustil. Ginny na něj chvilku mžourala, než přikývla.
"Dobře. Co všechno jim mám říct?" zeptala se pro jistotu.

"Neměli bychom s tím seznámit i ministerstvo?" ozvala se Narcissa, čímž všechny absolutně šokovala. Přece jen byla Bellatrix Lestrangeová stále její sestra a vyšší orgány by si to mohli vysvětlit nesprávně. Když před pár dny vyhrožovala Harrymu a Severusovi, aby dosáhla svého, muži ve skutečnosti nevěřili, že by dokázala svým výhrůžkám dostát.

Harry zabloudil očima k Luciusovi. Chtěl znát i jeho názor, protože to on se vyhnul naposledy Azkabanu za to, že byl Smrtijed. Muž však zůstával netečný a klidný, jako kdyby jeho manželka právě oznámila všem přítomným, že jsou pozváni k nim domů na Vánoce.

"Co nejprve zkusit odbor bystrozorů?" navrhla Minerva. "Stále v něm pracuje několik bývalých členů řádu," dodala. Nato se ozval Draco:

"Já s tím nesouhlasím. Promiň, mami," usmál se na svou matku omluvně. "Pokud to musí Grangerová a Weasley vědět, prosím. Stejně bychom ty jejich zvědavé nosy nedokázali oblbovat dlouho, ale dokud je Bella sama, jsem si jistý, že sami můžeme zabránit tomu, aby kolem sebe začala seskupovat armádu. Koneckonců, doteď to neudělala. Navíc má Shaha a s jeho pomocí se pokusí získat Severuse. Myslím si, že přesně to jí vadí. Že je naživu i on. Cítí se svázaná," objasnil své myšlenky.

Harry si až nyní uvědomil, že se kompletně celá rodina Malfoyů včetně Ginny dozvěděla o vztahu Sareha a Severuse. I když se snažil sebevíc, nepamatoval si, že by tomuto oznámení byl přítomen. Dokonce ani na Malfoy Manor mu nedošlo, co Draco říkal, než odsud spěšně odešli. Musela se o to postarat Minerva, ve své pracovně, těsně před jejich záchrannou akcí. Možná ještě před pár dny přemýšlel, jak na to budou ostatní reagovat, chtěl vidět jejich šokované obličeje, ale při sledu současných událostí na tom asi záleželo ze všeho nejméně.

"Ona ho ale nemůže zabít," vzepřel se. Okamžitě zalitoval, že to řekl a samozřejmě čekal, že mu to někdo z přítomných vyvrátí, jenže nikdo se neozval. A následné ticho bylo natolik vytáčející, že si pod vousy zaklel a bojoval s nutkáním ostatní okřiknout, aby na něj nebrali takové ohledy.

"Pak ho bude chtít přetáhnout na svou stranu," promluvil po pár vteřinách dusna Draco. "Jako to udělala se Shahem," přidal svou úvahu.

"Nepamatuji si, že by to Temný pán někdy zkoušel. Předtím," promluvil Lucius zadumaně.

"Je to jednodušší, než udržovat lidi pod Imperiem. Zvlášť když ji netlačí čas," pronesla Minerva zlostně. Harry si dokázal představit, jak ředitelka zuří. Bellatrix držela v zajetí jejího učitele, navíc dosti důležitého, protože lektvary nemohl vyučovat jen tak někdo, a pokud na ministerstvu požádá o jeho náhradu, budou chtít vědět důvod. Nezáviděl jí to a navíc měl sám vztek, že s tím nemohl nic udělat.

Sareh Shah byl svůj. Komplikovaná povaha, podobně jako Snapeova, na kterou bylo třeba si zvyknout, ale v první řadě to byl Severusův bratr, jeho jediná rodina a Harry se prostě nechtěl smířit s tím, že by přešel na temnou stranu a bojoval proti nim. A už vůbec by si neodpustil, kdyby se mu něco stalo. Poslední myšlenky ho donutily, podívat se na Luciuse. Muž to vycítil a opětoval jeho pohled. Harry neřekl nic nahlas, ale snažil se své díky předat alespoň vděčným zábleskem v očích, načež Malfoy přikývl, jako kdyby zachraňovat lidi, byla samozřejmost na jeho denním pořádku.

"Musím odejít, je mi to líto." Ginny se zvedla z pohovky a rozpačitě se rozhlédla po pokoji. "Slibuju, že jim to podám, jak nejlépe budu umět, a že je zastavím, pokud by sem chtěli vtrhnout a dělat problémy," odpřísáhla se zvednutou rukou.

"Díky," usmál se na ni Harry. Poté Ginny společnost opustila.

Její odchod ještě víc prohloubil tíživé ticho, které se kolem nich vznášelo. Harry věděl, na co všichni myslí. Severus umíral a s tím vzrůstala možnost, že půjde Bellatrix na onen svět s ním, anebo v horším případě, už nebude chráněná viteálem. Nikdo se ale neodvažoval, říct to nahlas, což ho vytáčelo ještě víc, než kdysi Severusovy časté změny nálad a každodenní šikana. Ačkoliv už s Ginny nechodil, pořád ji bral jako dobrého přítele, se kterým nyní odešla i ta trocha jistoty, kterou ještě měl. Oči ho nepřestaly pálit od odchodu z ložnice, ale nemohl si dovolit, sesypat se přede všemi, když to všechno byla jeho vina. Omluvná slova byla zbytečná, museli jednat, ne mluvit. Jen kdyby věděl, co dělat a co způsobilo ten náhlý zhoršený Severusův stav.

Jako kdyby Poppy vytušila, nad čím přemýšlí, tichým zakašláním se opět dostala do zorného pole ostatních.

"Věnovaly jsme tomu s Minervou celé odpoledne. Rituál, který Harry provedl, musel být něčím zpochybněn, jinak si to nedokážu vysvětlit."

"Ale řekla jste, že to souvisí s viteálem…" zamračil se Harry.

"To ano, jenže ten viteál je pouze spojovací nástroj. Extravertní pomůcka, díky níž máte stejné pocity a prožitky. Kdyby reagoval tak, jak si myslíme, musela by být Bellatrix nyní také ve spánku. Musela by stejně jako Severus… umírat," vysvětlila Poppy. Minerva ta slova potvrdila přikývnutím a přivřela na Harryho oči.

"Ve skutečnosti, Harry, tebe, Luciuse a Severuse spojuje něco jiného. Něco, co s vámi Bellatrix nesdílí."

Harry přemýšlel tak, až se mu málem kouřilo z hlavy. Jak to lékouzelnice a ředitelka myslely? Co mu tím chtěly naznačit?

"Ten rituál, Harry. Cos musel udělat, aby se to povedlo?" nabádala ho Minerva nekompromisně, aby se v přemýšlení snažil víc.

"Víte to stejně dobře, jako já," probodl ji vyčítavým pohledem. V tu chvíli se zarazil a jeho oči se přesunuly na muže, jenž seděl na kraji pohovky. I on na něj hleděl, ovšem výraz v jeho tváři byl zmatený a dezorientovaný. Pokud někdy Harry pomyslel na to, že se cítí tak, jako by se v něm krve nedořezal, byl to jen vzdálený pojem vůči tomu, jak se cítil teď.