Krvavý polibek 38.

A popojedeme :)

---

Skupina se rozběhla ven z hradu. Měli štěstí, že už bylo po večerce, ale po pravdě, v tuto chvíli to bylo jedno i Severusovi, kterého se to týkalo nejvíce. U hranic pozemků se zastavili, všichni udýchaní a hůlky v pohotovosti.

Doposud neměli žádný plán, vyrazili z Bradavic jak stádo slonů, div že nepovalili profesorku Trelawneyovou v hlavní hale, kam si vyrazila na svůj noční lunatický výlet.

Tentokrát i Minerva netušila, jak reagovat. Vždy duchapřítomná a ocelově klidná skotská dáma byla na vážkách, jak tuto situaci řešit. Ještě když musela uklidňovat lady Malfoyovou, která se asi rozhodla jednou pro vždy zahodit svou masku aristokratické ledové královny a přiblížit se trochu více povaze paní Weasleyové. Což se nelíbilo ani Ginny. Jedna matka stačí, děkuji.

Harry na chvíli cítil, že by mohl situaci zvládnout, proto si vzal slovo, ale s moc velkým pochopením se nesetkal.

"Jestli tam vtrhneme takhle, jednoho po druhém nás zabije a ani při tom nemrkne," řekl na rovinu, co si myslí. Ve skutečnosti narážel hlavně na ty, kteří nebyli chráněni viteálem.

"Určitě by Dracovi neublížila, že ne, Luciusi." Narcissa se vrhla svému manželovi do náruče a ten ji stiskl. Avšak jen natolik dlouho, aby to neponičilo jeho pověst.

"Jste si tím tak jistá, drahá?" vyštěkla Minerva, která ještě pořád hledala ztracený dech. No, mládí už bylo dávno ztracené a s ním i nejlepší fyzická kondice. Severus balancoval někde na pomyslné hranici a Ginny si akorát odfrkla. Famfrpálové tréninky na škole a pozdější otravování bratra, aby si s ní občas zahrál, udělaly své. Vlastně se díky tomu držel i Harry.

"To že je Bellatrix vaše sestra, vám nedává žádnou záruku. Zabila svého bratrance…" Harry dál ředitelku neposlouchal. Její slova ho donutila nasucho polknout. Nějakou dobu dokázal na Siriuse nemyslet, možná za to mohl i Severus, který se znovu objevil v jeho životě, ale tyhle připomínky ho jednoduše ničily.

"Tak dobrý, jsou věci, který jsme si už dávno vyjasnili. Měli bychom se zaměřit na ty podstatný," vzal si znovu slovo se zvednutou rukou. Ředitelka mu věnovala vědoucí a také tak trochu omluvný pohled a zmlkla.

"Co se stane, až se tam přemístíme? Jak může být sídlo zajištěné?" kladl otázky jednu za druhou.

"Možná vůbec nebude," napadlo Snapea. Několik zvědavých párů očí mu věnovalo pozornost, proto hned pokračoval. "Nemá smysl, aby Manor opatřila ochrannými štíty, když potřebuje, abychom za ní přišli a nechali se zabít. Naopak, nechá nám volnou cestu a bude dokonale ve střehu. Měla mezitím spoustu času, vytvořit novou armádu. I s tím musíme počítat. Věřím, že je pořádně vytočená." Všichni Severuse poslouchali se zatajeným dechem. Harry od něj poslední výraz slyšel asi poprvé v životě, nehodil se k němu, ale možná by si měl začít konečně zvykat na to, že tenhle Severus Snape je přece jen trošililinku jiný, než předchozí. Koneckonců, spali spolu. Pochyboval, že by to Mistr lektvarů před svou smrtí udělal.

Narcissa vypadala, že asi každou chvíli omdlí. Harry si dokázal představit, jak ji vidina zkonfiskovaného Malfoy Manor nahání hrůzu. I Lucius byl poněkud bledší, než obvykle, ale zajímavé bylo, že už po Snapeovi neházel nenávistné pohledy, kterých si Harry dřív všímal. Spíš ho jakoby ignoroval, nebo možná i toleroval. Anebo prostě připustil, že jsou důležitější věci, které teď musí řešit. Někde hodně hluboko se Harrymu ulevilo.

"Jak přesně funguje to zvrácení černé v bílou?" zeptal se po chvíli Severuse. Muž svěsil ramena; v tu chvíli vypadal o deset let starší.

"Nikdy jsem tuhle techniku podrobněji nezkoumal, přišla mi absurdní. V našem kouzelnickém světě by ses setkal s výsměchem, pokud bys ji chtěl použít," vysvětlil Harrymu. Mladík se zamyslel.

"Takže se jedná o něco z východního kontinentu?" zajímal se.

"S největší pravděpodobností. Ano," přikývl Snape. "Většinou jde o sérii složitých zaklínadel, které musíš seslat na dotyčného kouzelníka. Ale pokud o to nestojí, jakože zlo se chce nechat polepšit jen málokdy, nemáš šanci to stihnout. Dřív tě druhá strana zabije," dodal pochmurně.

"Funguje to i opačně?" zeptala se Ginny. Harry nakrčil čelo. To ho nenapadlo.

"Bohužel," přitakal Severus. "A divil bych se, kdyby Bellatrix tuto techniku neznala. Pod Imperiem lze inkantace použít velmi snadno. Navíc mág se sklonem k temné straně se Imperius nebude štítit použít, zato…"

"Rozumím," přerušil ho Harry napjatě. Donuťte dobrého čaroděje, aby vyslovil kletbu, která se nepromíjí.

Na několik vteřin mezi kouzelníky zavládlo ticho, snad aby se všichni konečně vyrovnali se současnou situací a i s možnými následky. Minerva pak udělala první krok, čímž za sebou zanechala bezpečí bradavických ochranných štítů. Ostatní ji bez rozmýšlení následovali. Mlčky se přemístili před Malfoy Manor.

*

V temnotě noci působilo sídlo natolik zlověstně, že z něj neměl dobrý pocit ani sám majitel. Lucius držel svou ženu pevně za ruku, Ginny se držela při Harrym, ale snažila se tvářit statečně. Snape s McGonagallovou šli jako první. Několik oken svítilo tlumenou září a okolní stromy vytvářely pochmurné stíny na zdech díky slabému srpečku měsíce. Po zažloutlé trávě a příjezdové cestě lemované živým plotem se válela mlha.

"Ta okna jsou v hlavní hale," oznámil Lucius šeptem. Nedostal žádnou odpověď, ale věděl, že ho všichni vnímají. Minerva dokonce slabě přikývla, aniž by se po něm otočila. Skupina se zastavila před hlavní kovanou bránou.

"Máte klíč, Malfoyi?" rýpl si Harry polohlasem. Muž se po něm otočil, jeho oči i ve tmě hrozivě zasvítily.

"Neprovokujte mě, Pottere," zavrčel lord. Slabé zaskřípání však všechny donutilo, podívat se opět dopředu. Křídla brány se začala pozvolna otevírat. Harry měl pocit, že slyší Ginnyino srdce, jak zběsile tluče. Dokonce i Severus a Minerva zůstali stát jako solné sloupy.

"Očekává nás," vydechla Narcissa. Její hlas zněl cize, téměř odevzdaně. Jakmile tichý vítr odvál její slova, na cestě za bránou se objevil úzký kužel slabého světla. Všichni popošli o kousek dopředu. Minerva si jako první všimla, že se hlavní dveře otevírají.

Ochladilo se. Proužky páry odcházely z pootevřených úst vyděšených obličejů, aby se pak smíchaly s okolním vzduchem. Ginny se roztřásla a chytila Harryho oběma rukama za paži. Přestože světlo z domu bylo lehce nažloutlé, nepůsobilo teple, ani bezpečně. Harry měl strach vzhlédnout. Byl si jistý, že když to udělá, uvidí nad jejich hlavami hejno mozkomorů, i když tam nebyl ani jeden. Co bylo na celé té atmosféře tak ničivého? Tak dusivého a ledového?

A pak Snape vydechl to jedno slovo a v Harrym se na okamžik zastavil život.

"Sarehu."

Tmavá silueta se nacházela v přesném středu prostoru otevřených dveří. Nebylo jí vidět do tváře, ale Severus by svého bratra poznal kdekoliv a kdykoliv. Dlouhý černý plášť, hladící podlahu se ladně zavlnil, když muž udělal krok kupředu. Stejně jako Snape.

"Ne tak rychle, bratře," promluvil k němu Sareh. V pozvednuté ruce se zalesklo ebenové dřevo patnácti palcové hůlky, světlo za mužem dodalo jeho tělu třpytivý obrys. Mužův hlas studil jako rampouch. Něco nebylo v pořádku.

"Sarehu, co se stalo?" Harry vyšel do popředí a postavil se mezi Snapea a ředitelku. Cítil z muže po své levici napětí a byl si jistý, že poprvé ho nezpůsobil on a jeho prudká povaha. Nechtěl si připustit, že by se vyplnily jejich nejčernější obavy, jenže… Nechala by Bellatrix uvítat své hosty člověkem, který ji sem přišel napravit?

"Harry, rád tě vidím. Proč prostě nejdete dovnitř?" zeptal se Shah až neuvěřitelně mile. Jeho hlas jakoby zacinkal. Falešným pozlátkem.

"Kruci," zašeptal Harry a zvedl tvář k Severusovi. Lektvarista byl v obličeji netečný a mrtvolně bledý. Když promluvil, nebyla v tom ani špetka emocí.

"Asi bychom ho měli poslechnout," prohlásil a znovu vykročil ke dveřím, nyní už společně s ostatními.

Harry si pamatoval, že hlavní síň se nachází v prvním patře. Museli tedy vystoupat po širokém schodišti. Neměl na Malfoy Manor zrovna pěkné vzpomínky a nepředpokládal, že by si je vytvořil právě teď. Tohle místo bylo protkáno zlobou a negativními magickými silami, které na něj útočily ze všech stran. Ve skrytu duše doufal, že to tak po pádu Voldemorta už nebylo, přestože byl Malfoy senior nevrlejší než kdy dřív, ale s příchodem Bellatrix, jako kdyby se vše vrátilo do starých kolejí. Mučení Hermiony, smrt Dobbyho, uvěznění jeho přátel… to vše měl s tímto místem spojené.

Téměř nedýchal, když sledoval Sarehova černá záda, když je muž vedl vzhůru. Tělo nového lektvaristy bylo rovné jako pravítko a vznášela se kolem něj neznámá aura, o které Harry věděl, že není ani trochu dobrá. Povedlo se jí to. Ta mrcha ho zaklela. Použila proti němu jeho zbraň a přetáhla ho na svou stranu. Už nedokázal pochybovat. Tolik toužil chytit Severuse za ruku a uklidnit ho, protože to muž musel cítit také, ale neodvažoval se. Ani vyslat k němu svou pozitivní energii. Merlin ví, jestli by ji u sebe v tuto chvíli vůbec našel.

Vstoupili do hlavního sálu. Harry si pamatoval, že na protilehlé straně byl obrovský krb. Ten se ovšem nyní skrýval za velkým zdobeným křeslem, které vypadalo jako trůn. Stálo na stupínku a bylo vyřezané z černého neurčitého dřeva. Vysoké opěradlo a područky byly potaženy tmavě hnědou kůží, nohy a další části se honosily bohatými řezbami, které na první pohled nedokázal rozpoznat, protože bylo v sále šero a také se z velké části schovávaly pod a za osobou, jež na trůnu seděla.

Bellatrix.

Harry musel zkonstatovat, že se od jejich posledního setkání příliš nezměnila. Její šílený, přesto krásný obličej rámovala záplava hustých tmavých vlasů. Štíhlé tělo bylo oděno do dlouhých černých šatů. Z rozšířených rukávů vykukovaly dlouhé bledé prsty s ostrými nehty, které netrpělivě ťukaly do tvrdé kůže na područkách. Hůlku měla jistě skrytou na bezpečném místě.

Netušil, zdali ho to má uklidnit, ale neměla v sále žádné nové pomocníky, jak předpokládali. Možná ten hnusný pocit pramenil i z toho, že vedle trůnu stálo ještě jedno křeslo, menší, na kterém seděl bledý Draco s tmavými kruhy pod očima. I on měl ruce položené na područkách, ale Harry nepochyboval, že to nebyl jeho záměr. Byl připoután magickými pouty.

"Draco," zakňučela Narcissa. Bylo vidět, že se chce k synovi rozběhnout a Lucius ji musí držet, aby to neudělala. Sareh vyjukanou skupinu opustil a stoupl si vedle Bellatrix. Čarodějka zaskřípala zuby.

"Že vám to trvalo… sestřičko, švagře," kývla na pozdrav svým příbuzným. O Harryho, Severuse a Ginny zatím pohledem jen zavadila.

Harrymu se udělalo zle. Do poslední chvíle měl naději. Že se něco zvrtlo, že se Sareh i Draco vydali někam jinam, ne na Malfoy Manor. Že je to prostě všechno jenom špatný sen, ze kterého se musí brzy probudit. Nemělo vůbec žádný význam na Bellatrix zaútočit. Byla nesmrtelná díky viteálu, který se nacházel, bůh ví kde a měla ve své moci Sareha Shaha. Člověka, za kterého by Severus Snape bez váhání položil život. Kdyby jen někdy alespoň trochu tušil, že to dopadne takhle, tak…

Ne, ani tak by své činy nevzal zpátky. Tohle všechno byla jeho vina, výsledek jeho práce, jeho malicherných přání a nesplnitelných snů. Věděl to a uvnitř ho to užíralo zaživa, ale ani tak by nezměnil jedinou věc, která se doposud stala. Těch pár týdnů za to stálo. Přes všechny problémy a úskalí, skrývání se a lhaní, byl nejšťastnější člověk na světě. Protože mohl někomu poskytnout druhou šanci. Muži, kterého miloval.

Harry přemýšlel. Pokud neudělá nějakou hloupost, Draco zůstane naživu a jeho rodiče s ním. Pomůže Ginny k útěku a také McGonagallové, protože byly v největším nebezpečí. A pak už nechá konat osud, tak jak to měl udělat dávno.

Bellatrix povstala z křesla a seskočila rozverně ze stupínku. Ticho pročíslo klapnutí jejích podpatků o dlážděnou podlahu.

"Draco říkal, že jste byli na návštěvě v Bradavicích. Je to pravda?" udeřila na Narcissu a Luciuse. Když vykročila k nim, všichni udělali instinktivně krok dozadu. "To od vás nebylo hezké, že jste mě nevzali sebou, ráda bych pozdravila paní ředitelku," ušklíbla se na Minervu. Harry polknul. Měla v očích tolik nenávisti, že by ji mohla rozdávat a ještě by zbylo. Mrazení v zátylku se dostavilo v momentu, kdy ty ďábelské oči přesunula na Severuse.

"Severusi, drahý, už jsem ti poděkovala za to, že tu teď mohu být s vámi? Nebo bych měla spíš našemu všemocnému Harrymu Potterovi?" zadívala se přímo na Harryho. Mladík trhl rameny, ale očima neuhnul. Tu radost jí neudělá.

"Nevím, jestli můžeme mluvit o radosti," neodpustil si, načež se čarodějka zlověstně zazubila a vykulila na něj ty své velké bulvy.

"Co kdybys nám řekla, co chceš?!" přivlastnil si Snape opět její pozornost. Žena začala přecházet před skupinkou sem a tam, jako kdyby úpěnlivě přemýšlela. Harry si všiml, že Ginny zadržuje slzy. Měla skvělý výhled na Draca a ten ji musel velmi bolet.

"Možná by se to mohlo obejít bez obvyklého drama, když se dohodneme," navrhla Bellatrix. I když se chovala klidně, Harry poznal, že je to jen velmi pečlivě hlídaná maska.

"Řekni, co chceš," vyzval ji Snape znovu. O klidu v jeho hlasu si Harry mohl nechat jenom zdát.

Čarodějka přelétla všechny očima a vrátila se na své výsostné místo.

"Mám teď nový život, tak bych mohla začít od nuly. Mohla bych dělat něco, co jsem předtím nedělala. Třeba učit děti. Co Minervo? Nabídnete mi nějaké místo na té vaší úžasné škole?"

"Jen přes moji mrtvolu!" vyjekla ředitelka.

Harrymu se zatmělo před očima, anebo jen nestihl sledovat vše, co se potom stalo. V jedné vteřině zahlédl v Bellatrixině ruce hůlku, v další zaslechl její křik a kletbu, která ředitelku odhodila přes celý sál. V té příští si uvědomil, že tím směrem utíká, stejně jako Snape a Ginny. Když dopadl k hlavě školy čar a kouzel na kolena, myslel si, že se svět zbláznil a čas začal odtikávat vteřiny nazpátek. Minerva byla bledá, její obličej nevykazoval žádné známky života. Severus nad ženou mával hůlkou a sesílal diagnostická kouzla. Děs v jeho očích byl téměř hmatatelný.

Harry nadskočil, Bellatrix se smála jak pominutá a v rozlehlé aule měl její smích hororový nádech.

"Musí okamžitě do Bradavic, tady nic nezmůžu," kroutil Severus zoufale hlavou.

"Je naživu?" vyhrkl Harry.

"Je, ale musí…" Víc Harry Snapea neposlouchal.

"Ty jedna zatracená svině!" Najednou Harry utíkal. Přímo k Bellatrix. Hůlku pevně namířenou před sebe a běžel, co mu nohy stačily. "Confringo!" řval jako smyslů zbavený, pohled zatemněný vztekem. Bellatrix stihla uskočit, kletba zasáhla křeslo, které se rozletělo na tisíc třísek. Sareh, jenž doposud scénu pozoroval ze svého místa, se přikrčil a rukama si zakryl hlavu.

"Odporný skrčku! Crucio!" vyštěkla Bellatrix po Harrym. I jemu se podařilo kletbě vyhnout, ale na další už připravený nebyl. Když skončil bolestivě na zadku vprostřed síně, zamotala se mu hlava. Kolem ní pak proletěla další kletba, jejíž seslání měl na svědomí Severus. Bellatrix unikla jen o milimetry. Pak se zbaběle schovala za svého synovce, který zbledl ještě víc, když mu ke krku přiložila svou hůlku.

"Nemůžeš nás zabít!" zařval Harry. Špička ženiny hůlky se zabořila do Dracovy kůže.

"Ne vás, ale jeho ano!"

"Bello, ne!" žadonila Narcissa.

"Mlč, už nejsi moje sestra!" okřikla ji čarodějka. Harry se musel zuby nehty držet, aby neobrátil hlavu dozadu. Ginny potichu plakala a McGonagallová naříkala bolestí. Ani si nechtěl představit, jak rozsáhlá jsou její zranění, když si s nimi Snape nedokáže poradit přímo tady. Tohle se nikdy nemělo stát.

"Proč tohle děláš? Temný pán je navždycky pryč. Vím, jak tě ponižoval, nic jsi pro něj neznamenala, byla jsi jen pěšák v té jeho nesmyslné válce," zkusila to Narcissa znovu. "Nikdo už nechce bojovat…"

"Říkám ti, abys sklapla." Bellatrix mířila na Narcissu hůlkou a ruka se jí třásla. Její vlasy byly rozcuchané víc než jindy a pohled v očích šílený. "Vůbec si mého pána neber do pusy, zrádkyně. Ty i on, i ten váš povedený synáček, všichni jste ho zradili. Obrátili jste se k němu zády. A tohle je moje šance. Vrátila jsem se. Jednou se to muselo stát, abych svého mistra pomstila, rozumíš? Vy všichni? Rozumíte?" přelétla hůlkou po celém prostoru, než ji zase vrátila k mladíkovu krku. "Zabiju každého, koho zabít můžu, pokud mi nebude po vůli. Avada…"

"Ne, Bello, ne!" Narcissa se vytrhla manželovi, který ji doposud konejšivě svíral v náruči, a vrhla se ke křeslu se svým synem, kde upadla na kolena. Podařilo se jí strčit do Dracových nohou a křeslo se posunulo dozadu, což odrazilo i Bellatrix a její kletbu.

Harry na to celé koukal, jako kdyby sledoval bez dechu nějaký akční mudlovský film. Připadalo mu to stejně zpomalené, jako všechny ty efektní záběry, jež měly diváka udržet v napětí. Z Bellatrixiny hůlky vyšlehl zelený paprsek, který vypadal jako otrávený šíp a razil si cestu vpřed dusivou atmosférou. Když Harry konečně zacílil jeho směr i cíl, jeho žaludek se obrátil vzhůru nohama. Pak se před jeho očima něco mihlo, něco vysokého a blonďatého, co kletbě padlo přímo do rány.

"Luciusi," vykřikla Narcissa. Její hlas už Harry slyšel vzdáleně a s ozvěnou, zatímco se jeho tělo klátilo k zemi a obraz před jeho očima ztmavl.