Krvavý polibek 31.

Děkuji za komentáře a zde máte další díleček :)

---

Události posledních několika minut se mu v hlavě roztočily jako řetízkový kolotoč. Ne že by na něm někdy Harry byl a mohl tudíž popsat k tomu hodící se pocit. Spíš si představil každý z kroků jako jednu sedačku a pak to, jak se mu jedna po druhé míhají před očima.

Zaměnit viteál za repliku se mu podařilo na jedničku s hvězdičkou. Použít Shahův prášek iluze zvládl také skvěle, ovšem pak… To venku by mohl nazvat stručně řečeno zmatkem. Dohadování s Bellatrix, vyhýbání se jejím kletbám a pak to směšné dětinské handrkování o falešný viteál se Snapem - to byla jednoduše katastrofa. Ovšem pokud k sobě měl být Harry upřímný, tak nějak to vlastně chtěl. Díky jeho nešikovnosti se koule dostala do rukou Bellatrix a pravý viteál byl tím pádem v bezpečí. Právě teď v Harryho kouzelném váčku. Musel uznat, že měl srdce až v kalhotách, když čarodějka přivolala kouli k sobě. Kdyby řekla accio viteál, letěl by k ní Harry jako namydlený blesk i se svým skromným zavazadlem.

Díky ředitelčině duchapřítomnosti se přemístili právě včas, než by Bellatrix falešný suvenýr rozbila a zjistila tak, že se jedná o podvrh.

Jenže co teď? Snape se na něj díval jako na to největší nemehlo na světě a McGonagallová se na něj raději nedívala vůbec. A říct jim, že v podstatě pravý viteál zachránil, nemohl. Visela nad ním Shahova hrozba, že poví o jejich malém úletu svému bratrovi. Harry stále pochyboval o tom, že by mu Snape ztropil žárlivou scénu, na druhou stranu, to co se mezi nimi odehrálo v domě těch mudlů, k tomu nemělo daleko.

Harry se rozhodl přinutit své myšlenky, aby si daly od Snapea na chvíli pokoj. Obrátil se k ředitelce, která se zrovna připravovala k vykročení, přece jen by se měli co nejdříve schovat uvnitř. Bellatrix je mohla pronásledovat.

"Co bude s tím domem?" zeptal se. Všichni tři se dali do pohybu; Minerva pohodila neurčitě hlavou.

"Ještě dnes v noci se tam vrátím a napravím, co půjde," pronesla jakoby myšlenkami mimo.

"Není to nebezpečné? Chci jít s vámi," nadhodil Harry. Čím víc se přibližovali k hradu, tím větší na ty dva dostával vztek. Proč mu něco neřekli, proč ho neseřvali? Na Snapeovi bylo vidět, že by to udělal velmi rád, jenže po celou dobu jejich hbité chůze mlčel.

"Zvládnu to sama. A Bellatrix se na tom místě už neobjeví. Nemá důvod."

Harryho se zmocnila panika. Až Bellatrix zjistí, že se jí dostal do ruky falešný viteál, možná se do toho domu vrátí. Bude mít dvě možnosti na výběr. Buď si myslet, že ho má u sebe Harry, nebo že zůstal právě v tom domě. Nemohl tam pustit ředitelku samotnou.

"Musím s vámi mluvit," vyhrkl. Všiml si, že se po něm Snape krátce ohlédl, ale nehodlal to řešit. Komu jinému mohl to tajemství svěřit? McGonagallová ho pochopí. A hlavně, nepoběží hned za Snapem, aby mu všechno za tepla vyklopila. Někdo musel znát pravdu. Jiná věc byla, jak bude ředitelka reagovat na to, že si viteál ponechá Shah. Rozhodně ji nepovažoval za zbrklou osobu a věřil, že jakmile se dozví, že je možná viteál pro Snapeův život nebezpečnější, než si původně mysleli, zachová se rozvážně. I tak mu něco říkalo, že bude chtít mít tu zatracenou kouli u sebe.

"Nepočká to do zítra?" zeptala se ředitelka na půl úst. Jako kdyby s Harrym nechtěla vůbec mluvit a v podstatě ho vůbec nevnímala.

"Nepočká," protestoval Harry. Proti nim se z hradu vyřítila skupinka čtyř lidí. Ginny a všichni Malfoyovi. U Merlina, až se oni dozvědí, že to podělal, tak ho minimálně zabijí. "Prosím, je to důležité!" naléhal na Minervu.

Konečně byli na nádvoří, takže mohli zvolnit krok.

"Jste v pořádku?" vyšla jim Ginny vstříc s ustaraným obličejem. Harry neměl moc čas, prohlížet si jejich zevnějšky, ale když to v rychlosti udělal, docela se zhrozil. Všichni tři byli celí zaprášení od omítky, která na ně díky Bellatrixiným kletbám padala. Vždy pečlivě upravený ředitelčin účes vzal za své, všude kolem obličeje jí povlávaly uvolněné pramínky šedých vlasů. Její tmavě zelený hábit byl na několika místech potrhaný, taktéž ten Snapeův. Sebe si Harry moc neprohlížel, ale táhlo mu na koleno, takže musel mít na kalhotách díru. Proto tedy Ginny vypadala tak vyděšeně. Možná čekala komplikace, ale ne v takovém měřítku. "Co se stalo?" Rychle k Harrymu přiskočila a chytila ho za ramena. Několikrát ho natočila do obou stran, aby se ujistila, že není nikde viditelně zraněný, pak zhodnotila i ředitelku a Snapea. Tedy jen pohledem.

Harry se kousl do rtu. Nastal čas pravdy. Bude muset nahlas vyslovit, jak to celé zpackal. Bude muset promluvit o tom, čemu se od jejich přemístění vyhýbali.

"Bellatrix nás vyhmátla," oznámil překvapené zrzce i jejímu blonďatému doprovodu.

"A kruci," vydechla Ginny. Harry by asi použil mnohem ostřejší slovo na vystižení oné situace, ale bohatě stačilo, že si ho pro sebe řekl v duchu. Cítil se hrozně. Pravý viteál měl sice u sebe, jenže nikdo další to nevěděl a ani vědět nesměl. Musel prostě stůj co stůj mluvit s ředitelkou o samotě.

"Sebrala nám ho," pokrčoval Harry v sypání popela na vlastní hlavu. "Tedy mně. Upadl mi a ona si ho přivolala. Pak jsme se přemístili," vypověděl své bývalce a také té snobské rodině hlavní body jejich výpravy. Lucius se prudce nadechl, ale oheň nakonec vyletěl z Dracových úst.

"Já to vždycky věděl, že jsi idiot!" prskl. Harry měl dokonce pocit, že mu chce jednu vrazit, takže sebou cukl a ustoupil o krok dozadu. Fajn, musí si to vyžrat, když si to takhle uvařil.

"Já… omlouvám se, byla to… nehoda." Co na to taky mohl říct jiného? Přiznat, že to byl vlastně úmysl? Hned by se na něj všichni sesypali a možná do něj i nalili násilím veritasérum, kdyby jim nechtěl říct podrobnosti. Jakože opravdu nechtěl.

"Jak jsi mohl porazit Temného pána?" vyjekla Narcissa. Ani ona neměla daleko k tomu, aby se po Harrym vrhla. A musel uznat, že na něj působila mnohem děsivěji, než její nadutý syn. Zcela zjevně ji svrběla ruka s hůlkou, aby ji proti němu nenamířila.

"Prostě se stalo, už s tím nic nenaděláme," rozhodil bezradně ruce. Pak se znovu podíval netrpělivě na Minervu. "Paní ředitelko, prosím!" zaúpěl.

"O co tu jde, Pottere?" promluvil konečně i Snape. Právě teď Harry jeho přitažlivý baryton vůbec nepostrádal.

"To se tě netýká!" odsekl mu. Že to bylo asi poprvé, co mu před Malfoyovými nevykal, bylo to poslední, s čím si hodlal zatěžovat hlavu.

"Jak to se mnou mluvíš, spratku!" Ach ano, Snapeova trpělivost právě naplnila pohár po okraj. Muž chytil Harryho za paži a zatřásl s ním. Tak teď. Konečně mu k tomu taky něco řekne, Harry o tom nepochyboval. Čekal na to. Až Snape vypění a bude mu jedno, že ho při tom uvidí všichni ostatní.

"No tak, vynadej mi, že jsem to posral!" Harry měl pocit, že slyšel vnitřní ředitelčin hlas, který v plném rozsahu nesouhlasil s jeho vyhroceným slovníkem, ale i tohle mu bylo jedno.

"Měl jsi mi tu kouli dát!" Snape s ním znovu zatřásl.

"A proč? Abys ji rozbil a nechal se zabít přímo tam?"

"Mohl jsem zabít ji. Přímo tam!" oponoval Snape vztekle. "Už mohlo být po všem, ty idiote!"

Harry byl sice zvyklý na pojmenování tohoto druhu, ale aby to musel slyšet dvakrát za sebou v jedné minutě, to tedy ne.

"Vážně? Jsi si tím tak jistý? Všiml sis už, kam až tě dostala ta tvoje arogance? Ta tvoje neomylnost?"

"Varuju tě, Pottere, takhle se mnou mluvit nebudeš!" Kdyby pohledy dokázaly zabíjet, byl by Harry na místě mrtvý. Protože i ten Dracův na desáté příčce jeho vražedných pohledů měl do toho Snapeova daleko. Prudce se staršímu kouzelníkovi vytrhl, hodil po něm neviditelným pláštěm, který bleskově vytáhl z váčku a vykročil k hlavnímu vchodu do hradu.

"Paní ředitelko, vážně je to důležité!" zavolal za ní a ještě přidal do kroku.

"Já tomu nerozumím," slyšel za sebou zmatenou Ginny. Bohužel nic nemohl říct ani jí, takže bylo zbytečné se zabývat nějakým přemýšlením, jak jí to co nejlépe vysvětlit. Jednou se pravdu dozví, jednou ano.

*

Harry na ředitelku počkal před chrličem. Došla ho o chvilku později. Minerva byla sice ještě čiperná, ale na mladé chlapecké nohy samozřejmě neměla.

"Harry." Věnovala mu zamyšlený pohled a pak vyslovila heslo do svého teritoria. Než je schodiště vyneslo ke dveřím do ředitelny, Harry už heslo dávno zapomněl. Minerva ho pustila před sebou a pak za ním pečlivě zavřela a umístila kolem nich několik ochranných a diskrétních kouzel. Nabízené místo u stolu Harry odmítl. Nemohl si sednout, cítil, že má neklidné nohy a vůbec všechno uvnitř něj se kroutilo a protestovalo proti jakékoliv snaze uklidnění. Minerva zůstala také stát a napjatě se na Harryho zahleděla. Mladík sáhl do váčku a vytáhl skleněnou kouli, kterou pak, položenou na své dlani, ukázal profesorce. Minerva neskrývala překvapení. Zato Snape by se to snažil zamaskovat svou tradiční ledovou maskou.

"Co to má znamenat?" vydechla. Harry stiskl kouli v prstech a nechal paži spadnout k tělu.

"Tohle je pravý viteál. Bellatrix má falešný. Vyměnil jsem je. Stihl jsem udělat repliku a vzít ji sebou," vysvětlil. Ve skrytu duše zadoufal, že bude ředitelce stačit pouze část vysvětlení, v podstatě po ničem dalším pátrat nemusela, ale to by nesměla být Minerva McGonagallová, adekvátní nástupce Albuse Brumbála a Severuse Snapea na postu ředitele Bradavic, aby to tímhle skončilo.

"Mohu ho ještě vidět?" nastavila Harrymu svou dlaň s dlouhými štíhlými prsty. Mladík kouli položil na určené místo a zamračil se. Pozná to hned, nebo jí to bude chvíli trvat?

"Víš, na co zrovna myslím, že?" pozvedla obočí. Takže hned.

"Kouzlo iluze," řekl. "pozitivní," dodal ještě. Minerva umístila zlověstný suvenýr mezi palec a i zbylé prsty a zvedla ho před svůj obličej.

"Neuvěřitelné," vydechla téměř obdivně. I Harry byl z Shahova prášku vyvedený z míry. Fungoval překvapivě skvěle. "S ničím takovým jsem se ještě nesetkala," přiznala ředitelka.

"Ani já ne," přikývl Harry. Pronikavé oči se na něj zahleděly skrz skleněnou kouli.

"Jak se ti to podařilo?" Ano, to byla předvídatelná otázka. Harry si ovšem odpověď připravit nestihl. Protože ta, která by ho vytáhla z téhle bryndy, by musela mít lživý základ.

"Je to nějaký speciální prášek iluze. Dostal jsem ho od…"

"Od?" vyzvala ho Minerva rázně.

"Od profesora Shaha." Harry sklonil hlavu, cítil, že se mu tváře zbarvily rudě. "Prosím, paní profesorko. Bellatrix má falešný viteál a až to zjistí, půjde po tom pravém znovu. Možná se vrátí i do toho domu. Nesmíte tam dnes v noci jít. To je to, co jsem vám potřeboval říct." Poté se Harry odvážil opět zvednout tvář. Minerva už před obličejem kouli neměla, ale pohled na něj upírala stále.

"Proč ti dal profesor Shah ten prášek? A proč jsi tohle nemohl říct i Severusovi?" zeptala se čarodějka neoblomně. Harry si povzdychl. Teď dojde na lámání chleba.

"Protože chce ten viteál ukrýt u sebe. Je přesvědčený, že jakmile bude viteál zničený, Snape zemře." Harry se vnitřně zarazil. Bože, bude muset McGonagallové říct i to, že ti dva jsou bratři? Ale to mu Snape nikdy neodpustí.

Ředitelka přivřela oči, jako kdyby Harryho slova pečlivě zvažovala a snažila se vytvořit nějaký závěr.

"Vím, že jsou Sareh a Severus přátelé… tak tedy proto? Jsou víc než přátelé, Harry?" zeptala se přímo. Harry si vzpomněl, že si ředitelce postěžoval kvůli svému podezření na milostný vztah mezi oběma lektvaristy, ale rozhřešení spolu už neprobírali. Jaksi na to nebyl čas.

"Ne, nejsou," vydechl Harry. "Profesor Shah, on… On je Snapeův bratr," vysoukal ze sebe. Ředitelce málem spadla brada až na podlahu. Očividně to pro ni byl ještě větší šok, než že v ruce drží pravý viteál.

"Bratři?"

"Ano. Eileen Snapeová je matka obou. Severus to tajil záměrně. Nechtěl bratra vystavovat nebezpečí. Kdyby se to dozvěděl Voldemort…"

"Chápu," přikývla Minerva. Harry se jí zadíval prosebně do očí.

"Severus se to nesmí dozvědět. Že jsem vám to prozradil. Kdybych nežárlil, nikdy by mi to neřekl. Vzal si to do hrobu i před tím rokem a půl."

Do Harryho se opět pustil vztek. Mohl by mít, prosím pěkně úplně normální partnerský vztah s úplně normálním člověkem? Který ho nebude nazývat spratkem, idiotem a Potterem a občas k němu bude i upřímný? Vážně by to bral. Copak chtěl tak moc?

Minerva stále vypadala trochu rozhozeně, Harry pochopil, že se ještě pořád smiřuje s přílivem nových, ne zrovna uklidňujících informací.

"Předpokládám, že profesor Shah má nějaké informace ohledně viteálu, které se mi ještě nepodařilo najít."

"Slíbil mi důkaz!" vyhrkl Harry. "Důvod, proč chce ten viteál ukrýt před svým bratrem je ten, že…"

"Že by s jeho zničením Severus neváhal. Ano, to mě také napadlo," posmutněla Minerva. "Myslím, že si v tomhle případě nemusíme nic nalhávat, Harry. Severus je velmi hrdý člověk a před rokem a půl obětoval svůj život za dobrou věc. Musí se cítit špatně. Dostal šanci, o kterou nežádal, a kterou by bez mrknutí oka odmítl, kdyby byla volbou." Žena si založila ruce na prsou, skleněnou kouli stále třímala v prstech.

I když to bylo pro Harryho těžké, musel s ní souhlasit. Nejhorší asi byla ta bolest, která se mu usídlila v hrudi. Proč to všechno vlastně dělal, když muž, kterého miloval, nechtěl žít? Co když jednu hrozbu zažehnají a Snape se přesto vystaví další? Dobrovolně?

"I tak věřím, že je v něm pořád i kousek sobce, který si chce aspoň něco málo urvat pro sebe. Přece kdyby nebylo mě a mé matky…" Harry vlastně nevěděl, jak to správně rozvinout, jen si zkrátka nehodlal připustit, že něco takového chce Snape celým svým bytím. Vždyť on v podstatě vyzrál na smrt a na Voldemorta také. Kdyby ten parchant ještě žil a viděl, co se právě teď děje, byl by vzteky bez sebe.

Minerva si znovu začala prohlížet viteál, dokonce s ním zatřásla, aby se uvnitř rozvířil umělý sníh. Když promluvila, působilo to spíš jako úvaha.

"Nenapadlo tě, Harry, nechat ho jednoduše odejít? Nebo mu aspoň dopřát právo volby?"

Harry na ni vytřeštil oči.

"Ne!" odmítl rázně. "To prostě neudělám. Nejsem zvědavý na jeho důvody, zvlášť když jsou určitě absurdní. Viděl jsem jeho vzpomínky. Můžete si myslet cokoliv, ale Severus zemřít nechtěl," trval si na svém. Pak natáhl před sebe ruku s jasnou výzvou, že chce viteál vrátit. Minerva zaváhala, než mu ho podala zpět.

"Zvaž to, Harry. Jaká je vyhlídka na život s člověkem, který chce něco jiného než ty?"

"A vy chcete, aby byl zase mrtvý?" bránil se Harry. Copak ona ani trochu nevěřila tomu, že by tu mohla být možnost, že by chtěl Snape žít?

"Není důležité, co chci já, ne v tomto případě. Ale pokud půjdu do důsledku, je v mém nejlepším zájmu, chránit kouzelnický svět, nebo alespoň jeho dorosteneckou část. Možná nebudeš šťastný a to mě trápí. Možná budou mí studenti v ohrožení, až Bellatrix zaútočí a to mě velmi rozzlobí. Chápeš, co tím chci říct?" Nebylo třeba bližšího vysvětlení, Harry to chápal výborně.

"Jo, rozumím tomu. I tak chci ještě šanci. Jestli se to nezmění, pak… to vzdám, slibuju!"

Minerva zdráhavě přikývla. Nebyla k tomu svolná, to Harry poznal, ale přistoupila na jeho podmínky. Víc si ani přát nemohl.

"Nepůjdete do toho domu, že ne? Nebo alespoň ne dneska," žadonil.

"Rodina se vrací až v neděli, takže to provedu zítra," ujistila ho Minerva. Harry by nejraději ten dům nechal, jak byl, ale rozuměl zodpovědnosti, kterou čarodějka ctila. Ti lidé neměli s jejich problémy nic společného. Nezasloužili si, vrátit se do polorozbořeného domova.

Než se otočil k odchodu, položila mu ředitelka ještě jednu otázku.

"Jak tě profesor Shah přesvědčil, abys ten viteál dal zrovna jemu?"

Harry se zasekl v půlce pohybu a podíval se na ženu poněkud vyhýbavě.

"Je to přece jeho bratr," zatřásl hlavou. O tom nešťastném polibku a vydírání se nikdy nikdo nedozví. "Dobře. Dobrou noc, Harry."

Mladík měl pocit, že mu to McGonagallová ani náhodou nezbaštila, jenže naštěstí počítal i s tímhle. A navíc byl moc unavený na to, aby si ředitelčinými pochybnostmi nechal zaplnit mozek. V rychlosti jí též popřál dobrou noc a pak už pelášil pryč. Musel za Shahem, aby mu předal viteál. A pak? Děj se vůle Merlinova.

*

Ve skutečnosti Harry oddaloval svůj návrat do komnaty. Věděl, že si od Draca ještě vyslechne svoje a nebude to nic pěkného. Také se obával setkání se Snapem. Ta hádka v domě mudlů zůstala otevřená, ovšem co se týkalo dalších věcí, ty byly ještě závažnější. A zeptat se Snapea, jestli chce vlastně žít, bylo Harrymu natolik zatěžko, že se s ním ani nechtěl vidět.

Když ho nový lektvarista vpustil do svých soukromých pokojů, stále byl duchem jinde. Jako nějaký stroj předal skleněnou kouli Shahovi a pak si bez dovolení sedl na pohovku.

"Dáš si skleničku?" zeptal se kouzelník chápavě.

"Jo, ale něco pořádnýho. Co mi nespálí krk," narážel Harry na ten odporný anýzový fujtajbl, který mu dal Shah minule. Dostal sklenku s jantarovou tekutinou a jen co se ujistil, že je to skotská whisky, nalil si celý obsah sklenky do pusy. Taky pálila, ale příjemně. Stále cítil ten vnitřní neklid, kterého se ne a ne zbavit, ani po rozhovoru s ředitelkou. Doufal, že mu alkohol pomůže.

"Náročná mise?" zajímal se Shah. Pak nad Harrym několikrát mávl hůlkou a tím vrátil jeho vzhled do původního stavu. Zmizel prach i díra na kalhotách, za což mu Harry poděkoval tím, že k němu natáhl ruku s prázdnou sklenicí a přidal vyzývavý pohled, který mu měl zajistit další dávku. Sice mu Shah znovu nalil, ale netvářil se na to nijak vstřícně.

"Doufám, že umíš pít," neodpustil si. Harry si tentokrát pouze usrkl a než promluvil, vytvořil několikavteřinovou dramatickou pauzu.

"Neumím vůbec nic. Jsem packal," zabrblal.

"Packal?" zopakoval Shah nechápavě.

"Jo. Myslí si to o mně teď všichni. Protože jsem dopustil, aby mi Bellatrix vyfoukla viteál."

Lektvarista se ohlédl za sebe. Odložil prozatím skleněný suvenýr na poličku ke svým lahvičkám a artefaktům, než jej schová na bezpečné místo. Z Harryho přiznání byl zmatený.

"Ne, tohle je pravý viteál. Já tam tu repliku nenechal, když nás Bellatrix našla a Snape a McGonagallová s ní šli bojovat. Málem mě dovnitř nepustili, to by byl konec," povzdychl si.

Shah od Harryho přijal opět prázdnou sklenici a zavrtěl hlavou.

"To stačí!" odmítl mu nalít další.

"Accio skotská!" nenechal se mladík odradit. Láhev mu plynule vylétla vstříc a Harry ji lehce chytil mezi prsty. Nejdřív ho napadlo, že si přivolá i skleničku, ale na poslední chvíli si to rozmyslel. Otevřel uzávěr a přihnul si rovnou z láhve.

"Jestli se ti podařilo dát Bellatrix falešný viteál, pak nechápu, proč jsi tak zoufalý a toužíš se kvůli tomu opít." Ano, Shah se pokusil Harrymu skotskou vzít, jenže mladík měl zatím ještě dobré reflexy, samozřejmě i díky famfrpálu a vyhnul se mu.

"Vždyť jsem ti to řekl. Všichni si myslí, že jsem to zpackal."

"To není ten důvod!" zavrčel Shah. "Ne, když víš, že to není pravda. I když jim to nemůžeš říct, to není důvod k otravě alkoholem. Dej mi tu láhev!" Další pokus vyšel stejně jako ten první. Harry si uvědomil, že na pohovce nebude před Shahem v bezpečí, proto vstal a postavil se za její opěradlo.

"Prostě mě nech ožrat. Jsem dospělej!" zavrčel na druhého muže zlostně. Rychle si dopřál dalších několik loků ohnivé vody. Bylo víc než příjemné, jak ho začalo prostupovat teplo a pocit klidu. I když falešného. Zítra si tu bolest užije taky, tak proč ji ještě trochu neoddálit?

"Vím, že se mnou nesouhlasíš, ale řekl jsem ti, jak se věci mají…" začal k němu Shah promlouvat mírnějším tónem.

"A není to jedno? Tedy co si já nebo ty myslíme? Jestli chce Snape umřít a my mu v tom bráníme, v čem je náš úmysl lepší?" Harry naproti tomu hlas zvýšil. Měl pocit, že musí křičet, aby mu bylo rozumět, aby ho bylo slyšet. Shah pohodil hlavou, až se mu vlasy rozletěly na všechny strany.

"Jestli jsem to pochopil správně, můj bratr nikdy neměl moc na vybranou. Copak s tím chceš teď začít? Zeptáš se ho, co chce a při první příležitosti udělá chybu. Protože nebude vědět, jak si na to zajít."

"To o něm máš tedy hezké mínění. Severus není nesvéprávný, jen oficiálně mrtvý!" štěkl Harry. Láhev v ruce mu právě přišla vhod. A tekutina ubývala velmi rychle.

"Taky tě má rád, ale nikdy ti to neřekne," oplatil mu Shah stejně rozhořčeně. Harrymu se vzteky rozšířilo chřípí, skoro se na dalším loku whisky udávil.

"Myslíš, že to nevím? Že na to beznadějně nečekám každou chvíli, když jsme spolu? Můžu si namlouvat, že jsou to jen slova, ale já… Kurva, já ho přece miluju a vím, že on mě taky!" Harry nad svými slovy zkoprněl. Řekl to s takovou jistotou a přitom si ještě před pár dny myslel, že jsou jejich city ovlivňovány krevním poutem. A právě to přiznal před Snapeovým bratrem, kterému už nechtěl prozradit ani kolik je jedna plus jedna.

"Tak se mi tu přestaň opíjet a běž mu to říct. Jestli existuje důvod, který by ho mohl udržet mezi živými, musí ho znát!"

"Bude mu to jedno," zavrtěl Harry hlavou. Jenže asi moc prudce, protože se mu náhle zamotala a pak už se mladík poroučel k zemi. Zatracená whisky, zrádná jak celý klan Smrtijedů.

Když se jakž takž probral, ne že by jeho vnímání okolí mělo reálnou podstatu, jeho tělo bylo přitisknuté k lektvaristovi, který se ho snažil zvednout. Poněkud vzdáleně uslyšel zvuk podobný zaklepání. Všechno měl zkrátka zkreslené a navíc se mu chtělo hrozně smát a také brečet. A nejvíc asi spát. Než nadobro upadl do absolutního spánku, dolehl k němu ještě nový hlas a s ním divoký rozhovor.

"Můžeš mi vysvětlit, co dělá Potter u tebe?"

"Štve tě to?"

"Ne!"

"Fajn. Tak jestli na mě nemáš nic důležitého, rád bych ho teď uložil do postele."

"Cože?"

"Je opilý!"

Chvíle ticha.

"Jak se stihl takhle rychle opít? Vrátili jsme se sotva před hodinou."

"A tys ho nechal samotného? Řekl mi, že to dopadlo katastrofálně. Cos čekal, že udělá? Spíš si myslím, že jsi na něm nenechal jedinou nit suchou, že?"

"Kruci, Sarehu, pořád vykřikuje, jak je dospělý, tak snad něco ustojí."

"Ano, je dospělý, ale ty s ním podle všeho stále jednáš jako se svým studentem. Musíš sakra rozlišovat, s kým mluvíš. Máš ho snad rád…"

*

Když Harry opět začal vstřebávat okolní svět, bylo už všude ticho. Matně si vzpomínal na chaotický sen a také na dva dohadující se hlasy, než usnul. Toho starého protivu by poznal kdykoliv a kdekoliv. I kdyby kolem nich jezdilo sto buldozerů a do toho se jim nad hlavami prohánělo hejno draků, prskajících oheň a řvoucích jak na lesy, poznal by Snapeův hlas a hlavně ten nadřazený tón, který byl jeho nedílnou součástí. Protože ho nevynechal ani v rozhovoru s bratrem. Také to ale mohlo být tématem, na které narazili. Harry evidentně permanentně Snapeovi zvyšoval krevní tlak.

Jakmile se pokusil zapojit i fyzickou schránku, ozvala se přirozeně bolest hlavy následkem kocoviny. Přitom neměl pocit, že by toho vypil nějak moc. Jenže to byl jeden lok sem, jeden támhle. Jak se se Shahem hádal, nestíhal ještě sledovat, kolikrát si tu zpropadenou flašku přiložil ke rtům.

Bolavýma očima zabloudil k nočnímu stolku, na kterém ležela jeho hůlka a nějaká lahvička. Ta stála na malém kousku pergamenu. Harry si nádobku vzal a rychle si přečetl vzkaz. Už dopředu tušil, co na něm bude.

Vypij to. Zabere do minuty.

Sice tam nebylo napsáno, na co že to má zabrat, ale Harry nebyl naivní, aby věřil, že i Sareh Shah si aspoň jednou za život neprožil kocovinu. Odzátkoval lahvičku a celý její obsah vypil. Málem ho pak obrátil na koberec, jak byl lektvar odporný. Při neohrabaném vylézání z postele si všiml, že má na sobě velice staromódní bílou noční košili. A jeho oblečení bylo v nedohlednu. Na okamžik ho zachvátila panika, že ho snad Shah viděl nahého, jenže o vteřinu později si uvědomil, že je mu to vlastně jedno. To, před čím v noci utíkal, se s plným, neopitým vědomím opět přihlásilo o celou jeho pozornost a bazírovat na nějaké diskrétnosti mu přišlo prostě banální a zbytečné. Hůlkou si vytvořil rychlý tempus, aby zjistil, že je teprve nějakých pět hodin ráno. Myslel si, že spal mnohem déle.

Harry opatrně pootevřel dveře a nakoukl do tichého obýváku, který s ložnicí sousedil. Samozřejmě už mu došlo, že nespal ve svém přiděleném pokoji, ale když uviděl současného lektvaristu sedět na pohovce a s ním i toho minulého, připadal si poněkud nepatřičně. Co se asi všechno stalo, od chvíle, kdy upadl do komatu?

Co nejjemněji proklouzl škvírou, v duchu prosíc o svůj neviditelný plášť, když si ho ti dva všimli. Snape už se nadechoval k proslovu.

"Vy jste vůbec nespali?" předběhl ho Harry s nevinně pronesenou otázkou.

"Chvilku ano," vzal si Shah hlavní slovo. Poté ukázal na stolek u krbu, kde stála konvice, nejspíš s kávou a nějaké jídlo. "Posluž si," vyzval Harryho s úsměvem. Mladík vykročil ke stolku, po cestě se snažil nenápadně zachytit místo, kam včera Shah odložil viteál. Předmět byl pryč.

"Možná by ses už mohl jít taky vyspat, Severusi. Brzy bude celý hrad na nohou. Vidíš, nic mu není, je v pořádku, střízlivý…"

Harry zvolnil krok a podíval se na Snapea. Muž byl jako obvykle nerudný a zakaboněný, ale po tom, co řekl jeho bratr, ještě navíc zbledl. Pokud to tedy šlo. On tu na něj čekal celou tu dobu, až se vzbudí? Proč? Aby ho mohl znovu nazývat idiotem?

"Pokud ti to nevadí, také bych si dal rád kávu." Na to jak se tvářil, zněl Snapeův hlas vyrovnaně a tentokrát i celkem mile. Pochopitelně v rámci jeho možností.

Harry sebou trhl, když se starší z bratrů zvedl a namířil k němu. Usadil se u stolku a ukázal rukou na druhou židli. Mladík si ji tedy zabral, ale ani trochu z toho neměl příjemné pocity. Posléze mu byl přisunut již naplněný šálek horkou kávou a talířek s toastem.

Když si vzpomněl, jak hezky spolu ti dva předtím mluvili, byl ze současné situace rozhozený. A možná to tak bylo jen kvůli němu. Mohl Severus vážně žárlit? Shah se ho snažil z nějakého důvodu zbavit. Anebo jen myslel na jeho dobro? Pravda, člověk, o kterém si všichni myslí, že je půl druhého roku po smrti, by se tu neměl producírovat jen tak. Ani pod neviditelným pláštěm. Tedy alespoň ne v době, kdy je na hradě frmol.

Harry po očku sledoval Snapea, jak upíjí svou kávu a občas očima přelétl i k Shahovi. Druhý kouzelník je neskrytě pozoroval. Něco se mezi nimi muselo v noci stát. Možná se pohádali.

"Doufám, že už si to fiasko nevyčítáš, Harry," promluvil Shah nejprve na něj.

"Když to nebudu mít na talíři každý den, možná se s tím i někdy smířím," pokrčil Harry rameny. Ne nadarmo na sobě ucítil Snapeův pohled.

"Myslíš, že ti to bude vyčítat někdo jiný? Nejsi neomylný. Nikdo nejsme," opáčil Shah. Ta provokace byla jasná jako facka, teď už jen počkat na reakci Snapea. Harry se napřímil, protože ho osvítilo uvědomění. Než usnul, něco takového Shah svému bratrovi řekl. Že s ním nemůže jednat jako se studenty.

"Já vím, ale někdo si myslí, že jsem mnohem víc než neomylný," nebral si Harry servítky. Snape ztuhl. Poté dost necitlivě postavil šálek na talířek.

"Mohl bys mi připravit ten lektvar, o který jsem tě žádal?" podíval se na Shaha.

"Myslíš ten lektvar, který bys byl schopný uvařit lépe než já?" ušklíbl se Sareh. Harrymu z téhle atmosféry nebylo zrovna dobře, jenže neměl odvahu do ní zasahovat. Znovu už ne.

"Prostě se ztrať, buď od té lásky!" zavrčel Snape. Harry střelil pohledem po Shahovi, jak se na takový tón bude tvářit. Dvakrát mu to tedy nebylo, přesto vstal a vydal se ke dveřím do své laboratoře. Harry usuzoval, že by mohla být právě tam. On znal pouze tu školní, kde se snažil za dohledu Snapea naučit nitrobraně.

"Jestli se na něj jen křivě podíváš, pak budeš mít co dělat se mnou," sykl ještě Shah, než zmizel z místnosti. Harry měl co dělat, aby nevystřelil za ním. Nechtěl už žádné hádky a už vůbec ne pře mezi bratry, kteří si do této chvíle byli natolik blízcí, že by se nedokázali ani navzájem poslat do háje. Opravdu to vypadlo, že pokaždé zkazí, na co sáhne.