LOST BOYS II.

Jako k předchozí části vám k téhle doporučím písničku. Včera jsem na ní narazila a inpirovala mě k atmosféře dnešního dílu. Věřím že bude i vás:-)

* * *

Temná ulice byla svědky jejich jistých kroků. Vedl si ho za ruku, občas ji lehce zmáčkl, neměl strach, že by mu utekl, stačilo jediné slovíčko, dech na tváři, signál vyslaný přes jejich doteky a nikdy by toho roztomilého blonďáka nenapadlo někam utíkat. Jenže Adam nic z toho nedělal. Zatím s ním šel dobrovolně, dokonce se usmíval, možná i blaženě, jistě, v Tommym nejspíš přetrvával úžasný pocit z představy, že je spolu někdo uvidí, ten skvělý pocit...podívejte se, kdo si mě vede a koho si vedu já!!!

Minuli několik dalších klubů a barů, do každého druhého chtěl Tommy zajít, ale Adam ho zadržel a vždy jen zavrtěl nesouhlasně hlavou. Měl svůj plán a nehodlal se od něj zbytečně moc vzdalovat, čímkoliv se rozptylovat, třeba i mimořádnou návštěvou jiného místa, než které měl pro Tommyho připravené on. Za chvíli tam budou a pak blonďák zapomene na všechny předchozí kluby a diskotéky, nikdy už na žádnou takovou nebude chtít jít, protože Adam ho prostě ohromí svým vlastním doupětem. Místem, kde se cítil nejlépe.

"Za chvíli tam budeme, proč se ke mně trochu nepřitiskneš, je ti jistě zima!" pobídl Adam mladíka vedle sebe. Ten na to nereagoval slovy, jen prostě udělal, co se po něm chtělo. Jestli z vlastní vůle, nebo na něčí popud neřešil, asi by mu ani nepřišlo divné, kdyby ho někdo ovládal, ten muž vedle něj byl prostě neskutečný, určitě spal a tohle všechno se mu jednom zdálo. A až se probudí bude hrozně zklamaný...přistihl se, že jeho největším přáním je dotáhnout tuhle noc do konce, takže když mu Adam řekl, že už budou na místě, znovu se mu podlomila kolena. Co vlastně bude? Co se stane pak?? Proč si vybral jeho?

"Počkej chvíli...proč s tebou vůbec jdu?" Tommy se z ničeho nic zastavil a tím donutil Adama k tomu samému, ten sebou ještě trochu trhnul, protože s tím pochopitelně nepočítal. Rozhodl se pustit Tommyho ruku, jen aby si mladík uvědomil, jak důležitý pro něj dnes v noci je. Stačilo pár vteřin a chňapnul po ní sám, rychle jí sevřel ve svých, pevně, s úmyslem nepustit a natočil se k Adamovi tak, aby mu viděl pořádně do očí. Hledal v nich, něco důležitého, co by mu řeklo, jestli jedná správně. Nepředpoládal že by viděl svoje rozhřešení, tajemný cizinec měl přece kontaktní čočky, ty dokázaly změnit výraz člověka na neutrální, proto se hodně podivil, když opět zaplály, stejně jako když si jich všiml poprvé a pak, jakoby se na něj usmály.

"Proto!" řekl Adam pomalu, naklonil se k Tommymu a velice opatrně ho políbil. Jejich rty se setkaly jen na malý okamžik, ještě ne moc silně, ne úplně, byl to jen takový letmý dotek, který ovšem trval neuvěřitelně dlouho. Nikdo si nedokázal představit, jaká muka při tom Adam prožívá, protože ty rty chtěl líbat víc, intenzivněji, jen zatím nebyl ten správný čas. Čím déle tuhle chvíli, tu předtím, i všechny další napínal, tím déle si se svou obětí mohl pohrát. Odtáhl se od Tommyho a pousmál se. Viděl před sebou najednou tvář plnou blaženosti, se zavřenýma očima, normálně měkké rysy byly mnohem měkkčí, plné oddanosti...tohle přece nezpůsobil jeho vliv, zatím na Tommyho nenaléhal.

"A do prdele...!" vydechl Tommy, otevřel při tom oči a první co jeho zrak upoutalo byly Adamovy lehce pootevřené rty. Zaměřil se na ně, na jejich zkoumání, ten polibek byl...úžasný, jen ...nedostačující. Než stačil Adam nahlédnout do jeho mysli, protože si teď opravdu nebyl jistý, co Tommy myslel tím do prdele, když ho neovládal, mladík mu omotal ruce kolem krku a přitiskl svoje rty na jeho, po letmých dotecích nebylo ani památky...

"Počkej, zastav...už tam budeme, vydrž!" odtáhl ho od sebe Adam. Tohle bylo snad poprvé, co něco takového udělal. Mohl to přece všechno ukončit tady, na ulici, jen Tommyho zatáhnout někam do tmavého rohu a vzít si ho, nechat se nadopovat jeho životem, který by se rázem změnil v jiný. Zarazil to sám a netušil proč, snad první důležitá otázka, kterou si tu noc položil! Ještě chvíli a začne si pokládat i další...neměl bych ho radči nechat jít???

"Jdeme!" chytil Tommyho za ruku a rozešel se dál temnou uličkou, na jejímž konci opět blikal nějaký neon, ale tentokrát nesvítil nijak výrazně, neměl přilákat návštěvníky, jen na něco upozornit. Blonďák se tím nezabýval, myslel si, že to bude jen další z klubů do kterých ho Adam nepustí, opak byl ovšem pravdou!!

Zastavili se před nenápadnými černými dveřmi, nad jejich hlavami bzučely ultarafialové zářivky, kdyby na sobě měli cokoliv bílého, zářilo by to, proto nebyl nápis výrazný. Tommy se chtěl podívat, kam že to jdou, ale Adam mu to neumožnil. Přitáhl si ho blíž k tělu a pak se nahnul k jeho uchu.

"Řekni heslo!" pobídl ho šeptem, tím svým smyslným hlasem, že Tommymu opět přejel mráz po zádech.

"Ale já ho přece nevím!" bránil se mladík. Stál u těhle dveří poprvé, ani netušil, že tu nějaký takový klub je, i když vlastně nevěděl, co ho čeká uvnitř.

"Víš ho...tak mi ho řekni!" zkusil to znovu Adam, tentokrát naléhavěji. Přitom pohladil Tommyho po rameni a pak cíleně sjel dlaní po jeho paži, přes pas, až k zadečku, jehož jednu půlku skoro až zuřivě schoval ve svých prstech. Cítil jak se celé Tommyho tělo naplnulo!

"Sex!" vyhrkl Tommy při tom sevření, do očí se mu nahrnuly slzy! Sám to nechápal, ale bylo to tak silné, najednou jeho hlavu ovládalo tolik představ, tolik různých vizí, všechny ovšem směřující k jednomu a tomu samému...k tomu, co právě vyslovil, aniž by nad tím dopředu přemýšlel.

"A pak že nevíš..!" zasmál se Adam potěšeně a povolil svoje prsty, v zápětí se ovšem zarazil. Tommy se na ně totiž natlačil sám, od sebe, už se chtěl otočit ke dveřím, ale tohle ho donutilo k novému zamyšlení.

"Řekni Tommy, jaký máš ze mě pocit a nemusíš se bát, nebo se stydět, rád bych věděl pravdu!" potřeboval se nějak rozptýlit, už byli moc blízko a zavinil si to sám, tím že Tommyho donutil říct to heslo, svým způsobem. Pro jistotu přejel dlaní na mladíkův bok a nevšímal si toho, že Tommyho ruka putuje někde po jeho zádech...musel vlastně nevnímat víc věcí. Už jen ta blízkost, ta co s ním prováděla...? Šílené, prostě neuvěřitelné...

"Já nevím, vážně...jen jsem si dneska večer říkal, že tahle noc bude vyjímečná, přitom to ze začátku tak vůbec nevypadalo. Opíjel jsem se tam, v té hospodě a přemýšlel, jaký bude můj příští drink. A přitom jsem pořád bojoval s nějakým zvláštním pocitem, že až vyjdu ven...!"

"Jsi spokojený se svou vizí?" přerušil ho Adam okamžitě, při každém dalším Tommyho slovu mu zatrnula jeho mrtvá krev v žilách!

"Nebyla taková...tak dokonalá!" Tommy se vymanil z Adamova lehkého dotyku a opřel se o dveře. Zaklonil hlavu, zavřel oči a velice znatelně vydechl.

"Kdo vůbec jsi?!" zašeptal a natáhl k Adamovi ruce. Pevně ve svých prstech stiskl klopy jeho kabátu a skoro až drsně ho na sebe přimáčkl, okamžitě ho kolem pasu ovinuly silné paže a sladce mámivý dech ho zašimral na tváři.

"Jsem tvoje splněné tajné přání, nikdy nebudeš litovat toho, že sis mě vysnil!" zašeptal Adam velice blízko Tommyho rtů a pak se o ně opět jen lehoučce otřel, mezi stehna se mu v další vteřině napresovalo pevné mladíkovo a sebejistě se otřelo o jeho rozkrok. Adamovým tělem projela nová vlna chtíče, větší než cokoliv jiného, co kdy cítil. I on měl vizi, dlouho před tím, než na Tommyho před barem narazil. Byl jí posedlý a všechno ostatní kolem něj proplouvalo jen jako nepotřebná záchranná loď, které nechtěl věnovat svojí pozornost, jenže musel.

Oba za sebou zaslechli jakýsi tlumený zvuk, který nešlo v první chvíli kamkoliv zařadit, nebo aspoň Tommymu to tak připadalo. Přitáhl si Adama k sobě blíž, jako kdyby ho měl ochránit, i když zvuk vycházel z prostoru za zavřenými dveřmi. Dokud je nikdo neotevřel, žádné nebezpečí přece nehrozilo.

"Sex!" hlesl Adam a při tom se díval do blonďákových vykulených očí. Obtočil mu ruku kolem krku a vteřinu na to se dveře otevřely. Kdyby to neudělal, Tommy by se asi už válel na zemi.

"Ono to bylo vážně heslo pro vstup?" mladík se zmateně otáčel kolem sebe, nemohl pochopit, kam se to najednou dostal, i když mu zároveň cosi říkalo, že nic jiného ve svém životě nechtěl víc. Než tohle místo a toho muže, který ho sem zavedl.

Odkudsi k nim zatím velice tiše doléhala dynamická hudba, nějaká povědomá písnička to byla, Tommy už jí někde slyšel, ale dokud mu nazahltí ušní bubínky určitě si nevzpomene.

"Tak jdeme!" zavelel Adam a opět chytil Tommyho za ruku. Prošli kolem velice bledého mladého muže, který nemohl být vyšší než právě Tommy. Měl zvláštní oči, takové nic neříkající, které na novou návštěvu neustále upíral. Tommyho to mátlo a znervózňovalo, vždycky si rád různé pohledy nějak vysvětloval, tenhle mu k tomu ovšem neposkytl informace. Zaměřil se tedy na Adamova záda a nechal se vést dlouhou dalšími ultrafialovými zářivkami osvětlenou chodbou, v tom světle jeho kůže působila ještě světlejší, normálně ani nebyla tak bledá a Adam vypadal v kontrastu svého černého oblečení vážně jako upír.

"Tu písničku znám!" ozval se za ním Tommy a Adam trhl hlavou.

"My tady neposloucháme špatnou hudbu!" uchechtl se a přidal lehce do kroku, blížili se k nějakým dveřím, za nimi jistě Tommy pozná o jaký song jde a doufal, že ho společně s ním pohltí i atmosféra, díky které byl tenhle klub vyjímečný.

Ten klub byl totiž jeho! Nedokázal zůstat dlouho sám, obklopil se tedy lidmi, vždycky bylo z čeho vybírat, vždycky si našel něco podle svého gusta a kde jinde se jeho chutě mohly ztratit, než v tajném klubu, o kterém měli ponětí pouze vyvolení. Ti, kterým nevadilo zemřít!

Adam otevřel dveře a pustil Tommyho před sebe, když ucítil slabý odpor, natlačil se na něj hrudníkem a mladík chtě nechtě musel udělat další krok. Už si byl jistý, co je to za písničku, co ho ovšem zaujalo mnohem víc byli všichni ti lidé. Nečekal, že ho Adam vezme do natřískaného klubu, kde se podle prvního vizuálního zhodnocení mačkala hlava na hlavě. Všichni se k sobě tiskli a při tom tančili, takže se o sebe zároveň otírali, bylo to....úžasné....

Začal se prodírat davem, rytmus se mu nevtíravě loudil do boků a nohou, pořád za sebou cítil Adamovo tělo, ale teď se o něj otírala i jiná, ženská, mužská, každý mu věnoval kratičký neutrální pohled, stejně jako ten kluk, co je pustil dovnitř. Ty lidi okolo se ovšem nemuseli dívat, stačily jejich doteky rozžhavených těl, tedy někdy měl pocit, že se o něj otřel rozžhavený pohrabáč a jindy zase ledová socha. Nevšímal si toho ale, nešlo to, zezadu se na něj útočilo Adamovo tělo, pohybující se podobně jako to jeho, v tvrdých úderech basy a bicích.

A pak jeho boky sevřely dlaně, na krku ucítil studený dech, musel se sám zhluboka nadechnout, klub byl totálně vydýchaný, bez kyslíku. Jeho plíce ovládal jiný plyn, něco jako směsice prvotřídního parfému a takové té látky, která má oblbnout lidi na zubařském křesle...rajský plyn...ne, to nemohla být pravda, bylo to vůbec legální?

"Poddej se tomu...Tommy!" ovanul ho Adamův chladný dech na uchu. Jenže to bylo úplně zbytečné, Tommy už byl v transu, vlnil se s ostatními v rytmu drsné písničky, jejíž nejsilnější údery se mu zařezávaly do svalů, do mozku, do slabin, tam asi nejvíc!! Jako smyslů zbavený se otočil k Adamovi a natlačil se svými boky na jeho, prsty se silně zavrtaly do pevných hýždí, rty okamžitě vyhledaly ty ledové, přesto měkké a poddajné....

Adam - mám dar lidi ovládat, dělat si s nimi, co jen sám uznám za vhodné, ale tuhle noc se něco změnilo. Někdo ovládá mě a ten někdo si to vlastně ani trochu neuvědomuje. Kdyby jen tušil, co pro mě jeho život znamená, možná by se sebral a odešel. Nechal mě tu, mezi všemi těmi dalšími potencionálními dárci života. Jenže, chci to vůbec udělat? Vzít si jeho život? Vteřinu po vteřině mi utíká čas a já nejsem schopný se rozhodnout. Noc se přehoupla do druhé půlky, za pár hodin všechno skončí a já budu buď žít, nebo trpět. A co on? Co jemu dám na výběr?

Nejdražší Tommy, pojď a polož se do těch černorudých polštářů, zkusíme si o tom popovídat, necháme ale mluvit naše těla...ať ta se rozhodnou!!