A jestli mě budete zase osočovat z úmyslu vás zabít, tak..... to příště bude ještě horší:-))
Jinak
i k tomuhle dílu mám speciální písničku. Jmenuje se Flesh (Maso:-)) a
jako že ten text se k tomu hodí, to nemluvím o pocitech, které ve mě ten
song vyvolává. No uvidíte sami:-)
* * *
Musel
chvíli přemýšlet, kde vůbec je...tuhle noc už se o to několikrát
pokusil, protože tomu snu prostě nevěřil. Určitě snil, co jiného by to
bylo...ty lidi, ta hudba, ten člověk...ten muž! Procházeli spolu temnými
uličkami a on vůbec necítil strach. Byl omámený nějakým kouzlem, svou
vizí, kterou večer před odchodem do toho baru se jménem RUN_A_ měl. A
pak vyšel ven a tam ho uslyšel. Podmanivý hlas plný příslibů... Kolik
mohlo být vlastně hodin? Něco kolem druhé možná, ale nesledoval čas,
protože to prostě nestíhal. Odehrálo se to tak rychle a zároveň to na
něj působilo jak nějaká přeslazená romantická a ještě k tomu zpomalená
scéna z filmu.
Pomalu
otevřel oči...v nohách ještě cítil tepání předchozí písničky. A přitom v
něm zanechávala dojem, že hrála možná před sto lety. Musel si
vzpomenout! Bože, slyšel všechny ty lidi, jak křičí společně s ní...show
me your teeth...vytrhlo ho to z polibku...z úžasného dráždivého
polibku, kterému se naplno odevzdal, protože se mu odevzdal i ON! Jenže
pak ho něco přinutilo otevřít oči a on to uviděl...show me your
teeth...řady bílých vyleštěných zubů, ne ovšem rovné, jako u normálního
člověka. Ty řady byly narušené, každá z nich dvěma ostrými kužely. Bolel
ho krk, než si uvědomil, že si ho může vykroutit, jak se snažil všechno
zachytit pohledem. Nebyl mezi lidmi, jistě, ne všichni na něj cenili
svoje tesáky, ale i tak, jeden stačil na to, aby se mu podlomila kolena a
on začal padat k zemi, někdo ho zachytil, to ještě stihl zaregistrovat,
než ho pohltila tma, jeho vlastní tma!
Tommy
zamrkal a nejprve se podíval, na čem leží, bylo to totiž velice
pohodlné. Nedalo se to ani přirovnat k posteli, neviděl nikde její rám,
neměl pocit, že leží na nějaké matraci, to pod ním bylo hodně měkoučké,
příjemné, nikterak neohraničené. Otočil se na bok a uvědomil si, že jsou
to polštáře. Snad sto malých i velkých saténových polštářů v rudé a
černé barvě. Škubl sebou, protože za svými zády zaznamenal pohyb.
Napadlo ho při tom, že by si ještě chvilku rád v té záplavě bordelových
doplňků pohověl, ale asi mu to nemělo být přáno. Netušil.
"Něco
tě vyděsilo Tommy?" promluvil k němu už známý hlas. Tommy se otočil na
druhou stranu a v rychlosti při tom přelétl pohledem po celé místnosti,
pokud se to tak ovšem dalo nazvat. Neviděl stěny, jen těžké sametové
závěsy, byly prostě všude. Ozářené několika svícemi na vysokých
mosazných svícnech házely zajímavé odlesky, které se teď odrážely i na
dlouhém černém plášti příchozího a tazatele v jedné osobě. V intimním
světle vypadal Adam příliš neskutečně, aby Tommy uvěřil, že už nespí.
Ale jemu celá tahle situace od chvíle, co vyšel z baru připadala
neskutečná, takže se ani moc nedivil. Jen by ho zajímalo, co znamenaly
ty hororové výjevy předtím a stalo se to vůbec tuhle noc?
"Kde
to jsem?" zachraptěl Tommy, měl hrozné sucho v ústech, zatoužil po
vodě, připadal si jak po té největší opici, jen hlava ho nebolela.
Zavrtal svůj pohled nejprve do Adamovy tváře a pak jím ještě rychle
přejel celou jeho postavu. Tenhle člověk...byl prostě dokonalý!
"Teď
už jsi u mě, ale hudba z klubu nám bude dělat společnost!" řekl Adam
zastřeně, velice pomalu při tom pohyboval rty, zas ten zpomalený
film...ještě pomaleji si svlékl svůj černý kabát, až teď Tommymu došlo,
že je celý z kůže, předtím to nevnímal, protože ho zaujala jiná, o něco
víc chladnější a přesto vroucná. Potkal tu nadpřirozenou bytost vůbec
dneska? Raději se zaměřil na Adamova slova, i když to bylo hodně
nebezpečné, jeho představivost jakoby mávnutím kouzelného proutku začala
naplno pracovat. Nejprve se zaposlouchal do až nepřirozeného dunění
přicházejícího odkudsi, které bylo ovšem v zápětí doplněno lehce
elektronickým mužským hlasem. Tuhle písničku tedy neznal, ale nezajímala
ho tolik, jako předtím ta šlapavá v sále. Nebo byla naopak až moc
vlezlá...její tóny dohromady s obrazem, který měl před sebou vytvářel v
jeho hlavě až zvrácené fantazie, plné divokých sexuálních hrátek,
sdílených právě s Adamem.
Pokusil
se zvednout, bylo to dost obtížné v té záplavě polštářů, neměl si o co
zapřít ruce. Až teď si shlédl i sebe. Jeho kožená bunda byla pryč,
doufal, že se s ní ještě shledá, měl ji moc rád, ale co na tom záleželo,
měl snad v úmyslu někam jít? Vůbec někdy? Nakonec se mu podařilo zapřít
aspoň lokty. Když se uvelebil podle svých představ, znovu se podíval na
Adama. Stál na svém místě, před jedním z těžkých černých závěsů, jednu
stranu tváře mu osvětlovala záře nedaleké svíce, druhou měl temnou,
pohlcenou stínem. I tak jeho oči opět plály. Tommy viděl i to druhé,
které by u normálního člověka v té tmě vidět nebylo.
"Co jsi zač. A co se to stalo tam vedle? Viděl jsem něco..."
"Co
jsi viděl Tommy?" přerušil ho Adam, nebo spíš tušil, že se v těch
místech Tommy zarazí, protože se bál, nebo možná nechtěl dokončit svojí
úvahu. Děsila jej samotného, byl to sen, jako tohle všechno okolo něj.
Adam ucítil ten strach, byl blíž než předtím. Chutnal tak sladce,
převaloval jeho chuť na jazyku a nechtěl ji nikdy spolknout. S touhle
chutí si ho vezme, bude ji mezi nimi cítit až do konce, než se
definitivně rozhodne, co se svým dnešním přídělem života udělá!
"Já...viděl
jsem spoustu bledých tváří, všichni tam byli jak křída a jejich
zuby...!" odhodlal se Tommy nakonec promluvit o svých vizích, kterým ve
skutečnosti nevěřil, že opravdu existují, že se staly, podvědomí mu ale
říkalo, že pokud to vysloví nahlas, uleví se mu. Nic takového, pořád na
to myslel, společně s dalšími až moc živými obrazy, které mu nutilo pro
změnu jeho tělo. Nervy v něm, smysly a vzrušení. Adam k němu přistoupil
blíž a Tommymu se tak naskytl pohled na celou tvář, díky tomu ty žluté
oči přestaly tak plát, už nebyly výrazné, smyslný nádech jim však
zůstal.
"Byl
to jen sen Tommy, se mnou se nemusíš už ničeho bát!" uklidňoval ho Adam
proti své vůli. Vždyť to co mu na něm nejvíc chutnalo byl právě jeho
strach. Cítil, jak se mu po jeho ujištění ztrácí ta fantastická chuť z
úst, neměl z toho ale zklamaný pocit, což taky nechápal. Dnešní noc byla
celá vyjímečná, několikrát už se přistihl že přemýšlí nad věcmi, které
normálně jako upír neřešil, nebo vlastně ani nemusel, nebyla to jeho
povinnost a už vůbec ne přirozenost. Co z něj najednou dělalo ryzího
člověka s lidskými pocity? Že by jeho dnešní úlovek? Měl Tommyho
vyhlídnutého už dlouho, ale neodvážil se, něco ho táhlo vždycky zpátky,
odhodlal se až tuhle noc...možná že si měl právě uvědomit, co ho tak
ovládá!
Adam
- cítím se zvláštně! Zvláštně hezky! Dívám se do tvých hnědých jasných
očí a představuju si, jak by vypadaly, kdyby měly stejnou barvu jako mám
já....jak bys vypadal ty celý, kdybys byl jako já? Nikdy jsem si tuhle
otázku nepoložil, nikdy nebylo proč, ale tuhle noc se všechno obrátilo
proti mně. Sleduju tě, pohledem plným zájmu, natahuješ ke mně
ruku...nejspíš tě moje poslední slova opravdu uklidnila, byl bych za to
rád a zároveň ne. Nevím, co si o tom všem myslet, vnímám jen tvůj
tajemný úsměv, který náleží mě, ne tobě! Obrátili jsme si snad
role...ne, nevadí mi to, rád ti v tom zbývajícím čase, který máme
podlehnu, většinou podléhám, protože vím, že na konci překvapím. Co bude
ale v našem případě?
Jdu k
tobě, kabát jsem dávno odhodil někam stranou, je tak těžký, i když v
něm vypadám dobře, nesnáším ho! Pořád ke mně natahuješ svojí ruku,
čekáš...na mojí reakci, jestli jí konečně přijmu, to tě vážně tolik
ovládám, nebo jednáš z vlastní vůle? A pak pootevřeš rty, přivřeš oči a
řekneš, že mě chceš...neee, to jsem měl říct já, já tady velím a ty se
máš podřizovat! Cítím, jak mě tvoje slova začínají ovládat, mě, ne tebe,
ale i tak si vezmu co mi patří, protože tuhle noc mi patříš právě ty!
Tommy
- mám z tebe neblahý pocit a stejně se tě nebojím. Neublížiš mi,
protože sis mě vybral. Čekal jsi na mě ve tmě a teď tě konečně vytáhnu
na světlo, pokud budeš ovšem chtít. Pořád se zdráháš, pořád na něco
čekáš. V životě si všímám věcí kolem sebe, ač to tak občas nevypadá, ale
vidím na tobě, že tě moje slova dostala. Přivedla tě do rozpaků. Chvíli
jsem si myslel, že jsi tvrďák, že jsi vážně upír, ale žijeme v moderní
době, nevěřím na pohádky, věřím jen na tuhle úžasnou noc, nic dalšího už
si nepřipouštím. Tak pojď blíž, nepodávám ruce jen tak někomu a ty jsi
víc, než co jsem si vždycky přál!
Říká
se, že najdeš nebo potkáš to, po čem jsi toužil ve chvíli, kdy to
nejmíň čekáš. Nevěřím už těmhle kecům, věděl jsem to, já byl prostě
přesvědčený, že se dneska něco stane. A ty jsi moje výjimka, která
potvrzuje pravidlo. Ostatní ať se řídí čím chtějí, nezáleží už mi na
nikom, jen na tobě!!!
Adam
měl pocit, že slyší Tommyho mluvit, i když se na něj stále jen díval a
jeho ústa, tak sladká a poddajná byla sice mírně pootevřená, ale bez
známky pohybu. Byla připravená na další polibek, to jediné Adam dokázal
vyčíst z té přívětivé tváře. Mohl mu vidět do hlavy, ale dnes večer si
to zakázal. Sliby a příkazy dané na začátku noci se nedaly porušit!
Bál
se, že jakmile se té horké nabídnuté dlaně dotkne, nebude cesty zpátky!
Problém byl v tom, že nevěděl z čeho. Ze svého podlehnutí snad? Nebo
naopak ze své přirozenosti?
Píseň
doléhající k nim z klubu nabírala na intenzitě, s každým tónem byla víc
a víc naléhavější, stejně jako Adamův pohled a Tommyho vzrušení. Jedno
slovo za druhým se oběma vpíjelo do uší, do mozku, do každé buňky jejich
vzrušených těl, která se ještě ani nedotkla!
Push up to my body - sink your teeth into my flesh!!
Adamovy
prsty pomalu vklouzly mezi ty Tommyho a ten je okamžitě uvěznil v
pevném sevření. Jen lehce zatáhl, aby Adama pobídl sednout si k němu.
Nespouštěl z něj svoje oči, ta bledá tvář ho fascinovala, víc než
předtím...konečně si v hlavě urovnal svoje myšlenky, ač se zprvu zdála
prázdná. Věděl přesně co chce a že to taky dostane, i když to bylo snad
poprvé, co v sobě cítil tak velké odhodlání. Zvedl se do sedu a pak
chytil i druhou Adamovu ruku. I s tou si propletl své prsty a pak obě
jeho paže ovinul kolem svého pasu.
"Jsem
v tvojí moci. Netuším jak se to stalo, jen vím, že mi to nevadí,
naopak, chci to! Chci tebe!" Tommy se přitiskl hrudníkem na Adamův a
lehce mu dýchl na rty, snad ve snaze mu je trochu zahřát, než ho znovu
políbí a v tom polibku se navždy ztratí. Pak už mu nebude vadit, že zase
chladnou, protože ho budou pálit jiným způsobem!
Dlouho
si Adam prohlížel Tommyho tvář. Byla tak blízko té jeho, tak horká, tak
moc lidská, plná citlivých bodů, které chtěl přimět k ještě větší
citlivosti. Sám cítil hřejivé dlaně ve svých, za Tommyho zády, každý
kousek jeho těla, kterého se dotýkal žhnul...a co dokáže s ledem udělat
oheň?
"To já jsem v tvojí moci!"
zašeptal Adam. Zavřel oči a pousmál se...protože věděl, co bude
následovat, znal všechny výrazy v lidských tvářích, ty statečné, bojácné
i...plné hravosti. A přesně tak se zatvářil Tommy, jakmile Adam dořekl
poslední slovo. S blaženým úsměvem se nechal od blonďáčka svalit do
polštářů.
"Tím líp pro mě!" řekl Tommy a při tom se usadil na Adamově klíně.
Adam
už měl rozehřáté paže, dlaně taky a tohle bylo zvlášť citlivé místo na
ohnivý útok, který nemohl ani náhodou ustát. Jeho ruce vylétly k Tommyho
bokům a surově je sevřely, protože prostě neodhadly svojí sílu. Jen
reagovaly na intenzivní záchvěv chtíče v Adamových slabinách. Mladík nad
ním bolestně sykl, jenže jeho výraz pro utrpení se okamžitě změnil na
něco docela jiného. Tommy si uvědomil, že se mu ten stisk líbí, co víc,
měl pocit, že se mu Adamovy chladné dlaně protlačí i skrz kůži, on hořel
a Adam chladil. Kdyby si to představil trochu nadsazené, šla by od
místa jejich doteku pára. A to měl na sobě ještě všechno oblečení.
Jako
kdyby ho Adam slyšel, zvedl se do sedu, takže mu Tommy sklouzl po
kožených kalhotech na stehna, trochu se při tom uvolnil, ten předchozí
dotek byl už k nevydržení. Čím déle to bude protahovat, tím déle bude
Tommy žít a on ho nechtěl jen tak chladnokrevně zabít. Toužil mu dát
potěšení, něco , co ve svém mladém životě ještě nezažil, dát mu šanci si
to aspoň chvíli myslet, s blažeností zemřít. Mít tu nejkrásnější
vzpomínku před očima až je zavře a vydechne naposledy bez jediné kapky
krve v těle.
Jeden
po druhém začal rozepínat onyxové knoflíky na své košili, Tommy ho ale
zadržel. Odtáhl jeho ruce pryč a pokračoval tam, kde Adam skončil. Lemy
přiléhavé košile už nebyly svázané, mohly odkrýt víc z Adamova bledého
těla a Tommy se až nadšeně zahleděl na pruh světlé kůže mezi černými
okraji látky. Lehoučce pohladil prstem prohlubinu mezi Adamovými
klíčními kostmi a pak jím sjel velice pomalu dolů, pod svým dotykem
cítil každé napnutí, všechny reakce Adamova těla na tenhle letmý, zdálo
by se neškodný dotek. Pousmál se a k jednomu prstu na plochém Adamově
břiše přidal i další. Sám si chtěl hrát, natahovat to, něco mu říkalo,
že tohle je naposledy, kdy se bude moct takhle skvěle cítit a nechtěl to
pokazit nějakou zbytečnou netrpělivostí, jenže ta kůže tak příjemně
chladila, měl celé tělo v jednom ohni, aspoň dlaním ulehčit. Se
zatajeným dechem je obě přiložil na ledovou kůži a pak si vydechl
úlevou.
Adam
vnímal každý Tommyho nádech i výdech, některé byly tiché, jiné
výraznější, pro něj a jeho zesílené smysly třikrát tolik. A když na
břiše ucítil ty horké dlaně, jeho hrdlo zareagovalo obdobně. Vypustilo
do Tommyho tváře skoro až trpící sten, hned potom byl Adam donucen
zaklonit hlavu, nemohl se na to dívat, všechno mělo svůj čas a každý
podnět, který ho popoháněl kupředu, ještě blíž k extázi způsoboval
zvláštní svíravý pocit v jeho mrtvém srdci. Jenže v zápětí se Tommyho
ruce začaly na jeho těle pohybovat. Stoupaly zase výš, za sebou
nechávaly stopy ohřáté kůže a pak se přemístily pod lemy košile, někde v
úrovni Adamových prsou. Velice nenápadně pohladily obě bradavky, než se
vydaly k ramenům. Jediným pohybem z nich stáhly košili!
Tommy
se zadíval na nadpozemský výjev před sebou. Už věděl, že má Adam
nádhernou tvář, ale o těle, zatím té jedné části pouze spekuloval. V
jeho zběsilých představách, které tu noc měl, snad i díky hudbě,
místu...na tomhle nezáleželo, jenže když se před ním objevila ta mužná
hruď, ploché břicho a široká ramena, přestal na okamžik dýchat.
Pořád
snil, už si tím byl jistý a docela se mu zamlouvalo, že si svůj sen
může řídit sám. Nikdy ho ten zrádný mozek nenechal dojít tak daleko,
vždycky šlo jen o náznaky. Jako kdyby tohle bylo skutečné, ten
nejživější a zároveň nejpůsobivější sen v jeho životě.
Zjistil,
že ho pozorují Adamovy oči. Už se tolik neleskly. Pořád měly ten
zlatavý nádech, teď byl ovšem trochu zastřený...potemněly!
Bite into me harder - sink your teeth into my flesh
Měkký
čistý polibek uprostřed hluboké noci. Všechny předchozí byly nic ve
srovnání s tím, který oznamoval začátek konce. Vyprahlé Adamovy rty se
vpily do vyprahlých Tommyho, každý z nich toužil po jiné tekutině, ale
ani jeden na ní nedokázal pořádně myslet.
Chuť,
kterou teď Adam cítil neměla nic společného se strachem, byla ovšem
velice příjemná, ba co víc, chutnala rozhodně lépe, než všechny lidské
pocity, kterým tak rád podléhal, aby je později mohl ovládnout.
A
pak se dostavila vlhkost. Chuťové buňky začaly naplno pracovat. Ledové a
horké sliny smíchané dohromady někde uprostřed spojení jejich
dychtivých jazyků. Tvrdé dobívání.....zářezy zubů na rtech....
Tak a teď jsem upadla do kómatu:-))
Pokračování příště:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat