Boat of Passion 2.

Pár: AL/KK
Přístupnost: 18+
Anotace: Povídka na motivy yaoi anime Ikuko Ikoroi

V pokoji se Kame suverénně rozvalil na Adamově posteli. Na bok se převrátil až ve chvíli, kdy mu Adam podal sklenici s alkoholem. Jeho smysly už byly otupené, ty Adamovy ovšem ne. Odhalené stehno a rozhalenka, která ukazovala vetšinu z Kameho hrudníku, nemohla černovlasého muže nechat chladným. Zvlášť, když na hezkého Japonce myslel celý den a teď ležel v jeho posteli. Raději se posadil do křesla a přehodil si jednu nohu přes druhou.

"Říkal jsi něco o svý manželce, že by chtěla mě." připomněl mu Adam. Kazuya se napil a postavil whiskovku na koberec.

"O nic nejde. Misaki má ráda cizince, neuznává japonský tradice a odpoledne, když ses procházel po palubě, tak si tě všimla. Řekla, že by si vybrala muže, jako jsi ty, kdyby si nemusela vzít mě." vysvětlil mu.

"Muselo tě to zranit." zauvažoval Adam. Kame zavrtěl hlavou a pousmál se. Při svých dalších slovech se překulil zpátky na záda. "Vím, co si o mě myslí a ona ví, co si myslím o ní. Je to manželství z rozumu a ještě ne našeho." Kazuya zavřel oči a přehodil si přes obličej jednu paži. Spodní cípy kinagashi se rozprostřely kolem jeho nahých nohou jako kdyby andělé odložili svá křídla. K Adamově neštěstí Kame ještě jednu nohu pokrčil, takže se mu kus kimona vykasalo až ke kyčlím. Další neúmyslný pohyb zároveň odhalil jeho černé spodní prádlo.

To už se Adam neudržel. Prudce vstal z křesla, jenže při dalším kroku zmrzl.

Když přestane uvažovat, udělá něco, čeho by později mohl litovat. Kazuya to nemusí cítit stejně. Kdyby věděl, že jsou mezi nimi zapotřebí zábrany, takhle by se před ním neodhalil.

I tak se Adamovo tělo pohnulo opět dopředu a nohy udělaly několik dalších kroků. Posadil se vedle Kameho na kraj postele a trochu se k němu natočil.

"Je ti dobře?" zeptal se úzkostlivě hlídaným hlasem. Měl pocit, že se mu každou chvíli roztřese jak při trémě.

"Hmm.." přitakal Kame. Vůbec ho nevzrušovalo, že si Adam sedl k němu. "Tady se cítím v pohodě. Jako kdyby ze mě všechno spadlo. Všechny ty povinnosti a závazky..." připustil s lehkostí v hlase. Adam stiskl pevně víčka a promnul si vyprahlé rty. Teď nebo nikdy, pobízelo ho jeho druhé já. To odvážnější.

Pomalu se zvedl z postele a přešel k její kratší části.

Klekal si na ní opatrně, do poslední chvíle nechtěl, aby si toho Kame všiml. Pochopitelně tahle chvíle sladké nevědomosti nemohla trvat věčně. V okamžiku, kdy přiložil své nedočkavé dlaně na Kameho stehna, mladík spustil svou ruku dolů a zvedl hlavu.

"Co to děláš?" zeptal se relativně v klidu. Jeho oči těkaly z Adamových rukou na jeho obličej a zpátky, zvládl to několikrát za pár vteřin. Zvláštní bylo, že se ani nepohnul. Nesetřásl mužské ruce ze svých stehen. Jen prostě nevěřil svým očím.

"Masíruju tě." oznámil mu Adam pevným hlasem. Cítil, že teď víc, než kdy předtím, si musí stát za svým, jinak tohohle krásného kluka nezlomí.

Ale měl co dělat. Když se ho dotkl, v první chvíli myslel, že to horko ve svém těle nevydrží. Přisunul se kousek blíž a začal dlaněmi třít Kameho svaly. Nejdřív je stiskl, pak pustil, na vnější straně zapojil víc prsty, kterými krouživými pohyby prokrvoval jeho pokožku. Kazuya za celou dobu ani nehlesl, jen ho pozoroval, stále hlavu zvednutou a v očích plno otazníků.

Mohlo by to být alkoholem, že Adamovi už jednu neflákl, že si dovolil na něj takhle intimně sáhnout? Možná to svedl na masáž, ale o těch Kame něco věděl, chodil na ně pravidelně každý měsíc. Tohle nemělo s masáží nic společného. Bylo to dotýkání... cílené útoky na jeho tělo... i přesto nic neudělal.

Adam se velice jemně vetřel mezi Kameho stehna a naklonil se nad jeho hruď, stále částečně ukrytou pod látkou kimona. Jednu ruku nechal tam kde byla a druhou poodtáhl lem kinagashi, dokud se před jeho očima neobjevila světlounká a hlavně výrazně drobná bradavka. Nikdy se s něčím takovým ještě nesetkal. Byla tak roztomilá, až se mu chtělo usmát.

"Co děláš teď?" prodral se mu do uší Kameho hlas. Sklonil se o něco níž, rukou pronikl pod látku a pohladil mladíka po břiše.

"Líbám tě!" pronesl šeptem. Hned na to se jeho rty přisály k bělostné kůži ve středu Kazuyovy hrudi. Rychle postupovaly k prvnímu vytyčenému cíli. K drobnému poupěti, které tak moc Adama fascinovalo.

"Ale... to přece není úplně normální.." vydechl Kame. Jeho tělo v mžiku zachvátilo nesnesitelné horko, když se Adam jen letmo dotkl rty jeho bradavky. A co hůř, ve slabinách mu podezřele, přesto neuvěřitelně příjemně zacukalo.

"Jestli se cítíš dobře, pak je to úplně normální." zavrněl Adam do jeho kůže.

"Já ne-nevím..." vydechl Kazuya. Ani nedořekl poslední písmeno a ovládl ho ten samý pocit, co předtím, jenže tentokrát mnohem silnější. Adam už se ho nedotýkal jemně. Přijal jeho bradavku mezi rty horlivě, vsál ji a pohrával si s ní jazykem. Nechtěl přiznat, že se cítí dobře, i když to bylo tak silné. Ten nový pocit ho mátl.

A ještě víc ho mátly tiché steny, které proplouvaly mezi jeho rty. Zabořil prsty do matrace pod sebou a pokusil se je sevřít. Přišlo mu divné, že by měl takhle stisknout Adamovu kůži, třeba na ramenou. Vždyť byli oba muži... ale proč se tedy cítil tak dobře a měl nutkání to udělat?

Adam se přesunul výš a zadíval se vyděšenému mladíkovi do očí.

"Chci tě líbat na rty." zašeptal. Nečekal na souhlas, ani na nesouhlas, který by asi přišel spíš, prostě si Kameho rty vzal. Tvrdě pronikl jazykem do jeho úst! V první chvíli to bylo snadné, protože mu v tom nikdo nezabránil, ale věděl, že skutečný šok se ve vteřině dostaví. A taky že ano. O něco drobnější dlaně, než ty jeho, ho od sebe odstrčily a do očí se provrtal přísný nesouhlasný pohled.

"Tohle přece není normální!" zasyčel Kame naštvaně. Okamžitě se začal soukal zpod Adama pryč, jenže silnější muž ho zastavil. V dlaních stiskl jeho tváře, aby se nemohl pohnout.

"Dneska je tvoje svatební noc. Chci, aby ses cítil výjimečně. Nech mě splnit tvoje nejtajnější tužby." nabádal ho zastřeným hlasem.

"Jak můžeš znát moje..."

"Možná je znám líp, než ty sám!" přerušil Adam Kameho protest. Věděl, že to bude těžké. Nepočítal s tím, že by mu tahle úžasná bytost spadla sama do náruče, ale co poznal naprosto spolehlivě, byly Kameho skryté touhy. A stačilo mu k tomu pár minut, kdy se mazlil s jeho tělem. Možná se tomu bránil, protože byl synem vážené rodiny, nebo k tomu nikdy neměl příležitost... těch důvodů mohlo být spoustu, ale výsledek zůstával neměnný.

"Jsme oba muži... já..." zadrchl se Kame v půli věty. Co chtěl vlastně říct? Měl něco na svou obranu? Nějaký argument, který by chtěl stůj co stůj použít, aby ho Adam pustil? Tenhle se totiž nezdál dostatečný.

"I dva muži můžou být spolu tímhle způsobem, pokud je jim dobře." pousmál se Adam. Sklonil se blíž nad Kameho a políbil zlehka jeho rty. Každý svůj pohyb musel podniknout s dobrým rozmyslem, protože na zbytečnosti tu nebylo místo. Proto se vměstnal boky mezi Kameho stehna a pomalu se na něj položil. Sám dusil vlastní projevy vzrušení, když se jejich klíny dotkly. Ať si to chtěl přiznat, nebo ne, myslel přesně na tohle celý den, od chvíle, kdy Kameho na palubě uviděl.

Zesílil polibek a přitlačil své slabiny na Kameho. Mladík se odpojil od jeho rtů a vydechl. Zavřené oči a blaženost ve tváři dodala Adamovi novou odvahu.

"Bože!" zašeptal a přisál se ke Kameho krku. Proč jen musel na palubě téhle lodi potkat zrovna jeho? Zbláznil se do něj na první pohled, teď už to věděl. Všechno to tak úžasně pasovalo do sebe. Mladý Japonec, krásný, tradiční... sexy... byl to trest nebo odměna?

"Myslím, že... tohle není..." snažil se Kazuya najít nějaká vhodná slova, zatímco černovlasý Američan okupoval jeho krk. Kdyby měl sílu ho odstrčit, už dávno by to udělal, jeho rty ale byly neuvěřitelně měkké a svůdné a jeho pokožka se do nich zamilovala na první dotek. Možná, že to bylo oboustranné... muselo být, když na sebe takhle reagovaly.

Adam se přesunul k hrtanu a začal ho jemně oždibovat. Když přidal i jazyk, Kame zaklonil hlavu o něco víc. Tělo se tak moc chtělo chovat přirozeně, že mu podléhal i Kameho rozum.

"Jen se tomu nebraň." pobídl ho Adam. Špičkou jazyka vystoupal až k jeho bradě, kterou letmo políbil. Pak se opět vrhl na jeho ústa. Tentokrát věděl, že už se protest konat nebude. Znovu je začal plenit, ochutnal každé místečko v nich a trpělivě čekal, až se připojí jeho soupeř.

Kame byl ostražitý, i když se jeho jazyk dral dopředu, vstříc Adamovi. V okamžiku, kdy se jejich jazyky setkaly, věděl, že už podlehne všemu. Tedy všemu, co si dokázal představit.

Předtím Adama odstrčil, teď rukama objal jeho krk a prsty zabořil do hustých černých vlasů ve snaze vtisknout si to temné hedvábí do dlaní. Nevnímal nic, jen jejich divoké polibky a horké Adamovy prsty, které ho hladily po boku.

Když se přiblížily k jeho fundoshi, zpozorněl, nic ale neudělal. Neodtáhl mu ruku, ani nepřerušil líbání, nechal Adama, aby mu pásek rozvázal. Pruh tradiční látky pak sklouzl z Adamových prstů na zem, kde byl okamžitě zapomenut.

Černovlásek se zvedl na ruce a zadíval se pod sebe. Jakmile oddálil své tělo, lemy kinagashi se ladně svezly po Kameho křivkách dolů. Tak krásné tělo snad v životě ještě na vlastní oči neviděl, ne, takhle blízko, aby leželo pod ním a oddaně čekalo. Uvědomil si, že je sám ještě oblečený, rychle si tedy svlékl sako, rozepl knoflíčky na manžetách košile, pak i u krku a přetáhl si ji přes hlavu. Ani na okamžik nespustil Kameho z očí a stejné to bylo i na opačné straně. Mladík ho pozoroval celou dobu, snad ani jedinkrát nemrkl, jak byl soustředěný. Možná mu až v tuhle chvíli začalo docházet, co se bude dít dál, že u polibků to skončit nemůže.

Adam ještě vytáhl z poutek kožený pásek a odhodil ho na podlahu vedle zapomenutého fundoshi. Nesvlékl si kalhoty úplně, jen rozepl knoflík a zip, aby ulevil napnutému klínu a své nedočkavé ruce pak přesunul zpátky na Kazuyu.

Mladík byl nejprve v šoku, když se černovlásek zachytil lemu jeho spodního prádla, jenže při pohledu do modrých očí v tu ránu zapomněl na všechno. Nechal se dobrovolně svléknout. I tak ho stud donutil odvrátit hlavu a zaměřit se pohledem na něco bezvýznamného, čemu by ten význam na chvíli mohl dát.

"Krása!" vydech Adam úžasem. Kame se na něj otočil zpátky se zmateným výrazem. Američan si ho prohlížel, bloudil očima plnýma obdivu po jeho těle, jako kdyby ho tím pohledem hladil a nechtěl už nikdy přestat. Adamova pravá ruka se ztratila v jeho kalhotách, druhá pohladila Kameho po bříšku a horní část těla se sklonila blíž k té nejcitlivější pod ním.

Nekonalo se žádné upozornění a už vůbec ne zdráhání. Adam byl vždycky muž činu a nejednal v takových situacích opatrně. Teď pomáhal sám sobě, což ho vyburcovalo ještě víc. Začal si hrát i s Kameho klínem, bez prodlení ho přijal do svých úst a vsál tak intenzivně, že mladík vykřikl a křečovitě stiskl jeho vlasy.

"Ne... Adame... to je..." zasípal mezi vzrušenými pozvdechy. Líbat se, nechat jeho rty ochutnávat svou pokožku, budiž, ale tohle?

"Jestli je ti to nepříjemný, odstrč mě!" pobídl ho Adam, když na okamžik propustil jeho erekci z úst. Přitom se na Kameho vyzývavě zadíval.

Už to nemohl skrývat, byl vzrušený a nikdo jiný v tomhle pokoji, než Adam nebyl, kdo to mohl způsobit. Proč to prostě nevzdal?

"No tak, odstrč mě, jestli je to tak hrozně nesnesitelný!" pousmál se Adam a znovu se vrhl na Kazuyovy slabiny. Taky už byl pořádně vybičovaný, jak si sám pomáhal rukou. Věděl, že za chvíli bude muset postoupit do další fáze, do té poslední... definitivní.

Kame zvedl ruku ke rtům a zakousl se do palce. Bylo to snesitelné, až moc to bylo snesitelné a rozhodně to nemělo nic společného s nepříjemností. Jen ten zvláštní pocit, že se ho nedotýká žena, ale muž a že se jeho tělu tyhle doteky líbí víc, než kdyby se ho dotýkala žena. Byl z toho zmatený, byl neskutečně vzrušený a chtěl víc! Zatoužil po uvolnění, po skutečném uvolnění přičiněním někoho jiného... ano, přičiněním tohoto muže.

"Cítíš to? Jak je to pro tebe přirozený?" zavrněl Adam do jeho podbřišku, když ho líbal. Rukou Kameho stále honil, tu druhou přesunul ze svých kalhot k jeho zadečku, aby mu dal zakusit toho, co se nevyhnutelně blížilo.

Mladík se stáhl, jakmile do něj pronikly Adamovy prsty. Zadíval se na něj dolů téměř vyčítavě.

"Jsi si jistej, že je to přirozený?" zavrčel a zavzdychal zároveň. Jeho smysly se nedokázaly rozhodnout pro směrodatný pocit. Obojí bylo hodně silné, že se toho nedokázal vzdát.

"Jo, jsem si jistej. Jenom se tomu bráníš." pousmál se Adam laškovně a zasunul hlouběji.
"Ach.." vylétlo z Kameho. Špatný pocit, jako kdyby na chvilku úplně zmizel. Kam se poděl? Proč zůstal jen ten úžasný?

A znovu! A znovu...

Jeho povzdechy slasti utnul hluboký Adamův polibek. Polekal se a vytřeštil na něj oči. Jak se tak rychle mohl dostat k němu nahoru, aniž by si toho všiml? Poslední otázka zaměstnala jeho mysl do té chvíle, než se jeho tělem prohnala tupá, s ničím nezaměnitelná bolest, která ho úplně zparalizovala.

"Adame?! To je... ne, prosím... to bolí!" vyhrkl Kazuya. Oči přelétly jeho nohy, které se pohupovaly ve vzduchu a zastavily se na nahrbených zádech muže, jenž do něj právě vsunul svůj penis. Opravdu se to dělo! Tohle byl sex s mužem... Bože... jak k tomu vůbec došlo?

"Ach, Kazuyo!" zasípal Adam vzrušeným hlasem. Nemohl se té těsnosti nabažit. Nemohl se nabažit blízkosti s tímhle mužem, připadal si jak uvězněný v cukrárně plné nejsladších dobrot.

"Ne... prosím... bože!" zakníkal Kame znovu. Každý další pohyb v něm byl o něco přijatelnější, jenže se tomu pořád bránil. Bolelo to, ale takovým zvláštním způsobem. Jako kdyby ho Adam trhal na kousky v těch místech a zároveň ty kousky zase zceloval dohromady. Proč se tak cítil? Proč nebyl schopný ho odstrčit?

"Kame... jsi tak úžasný, zasloužíš si jen to nejlepší!" sténal mu Adam do ucha. Pohyboval se stále rychleji, přírazy byly prudší a surovější, protože už se nedokázal krotit.

Když se zvedl na ruce a zadíval se Kazuyovi do očí, byly vyděšené. Jenže, tohle nebyl druh negativního zděšení, poznal to okamžitě. Mladík pod ním jen nevěděl, jak se vyrovnat s tím, co cítí.

"Chci, abys na tohle nikdy nezapomněl. Teď mi patříš, na tuhle noc jsi jen můj a já ti za to dávám sebe!" oznámil mu Adam tvrdě a nesmlouvavě. Kame jen zmateně přikývl. Jeho prsty objaly Adamovy lokty a pak se posunuly výš, k širokým ramenům. Černovlasý muž znovu rozpohyboval své boky, jeho společník zavřel pevně oči a olízl si rty, které nechal doširoka otevřené.

Kajutu zaplnilo dvojité sténání stejně, jako Adam plnil Kameho do poslední chvíle, než se v něm ztratil nadobro společně se svým vyvrcholením.

Když se vzpamatoval, jeho ruka zamířila do Kameho klína a dovedla mladíka do stejného cíle. Vyčerpaný se svalil na jeho prudce oddechující tělo. Místo zbytečných slov Kameho objal.

Milostný spletenec se odebral ke spánku o několik minut později...

*

"Kame, kde jsi byl celou noc?!" vyjela Misaki na svého manžela, jen co mu otevřela dveře. Klepal na ní možná minutu, než se uráčila otevřít a nakonec ho ještě sprdla na dvě doby. Mladík vešel se svěšenými rameny dovnitř a sedl si do prvního křesla, které měl po cestě. Pohled zaměřil na ruce položené na stehnech.

"Slyšíš? Kde jsi byl celou noc?" zaprskala Misaki. Kame k ní zvedl oči a přivřel je.

"Vyhodila jsi mě." pronesl tiše. Neznělo to ublíženě, jen unaveně. Poslední noc byla... Nemyslel na to, že ho jeho manželka vyhodila z jejich svatebního apartmá, protože se mu hlavou honilo úplně něco jiného. Miloval se s mužem!

"No... já vím, promiň. Asi jsem toho moc vypila a ruply mi nervy. Ale nemusel jsi to vzít hned tak vážně a celou noc se neukázat." vyčetla mu.

Co ta ženská vlastně chce, řekl si Kazuya v duchu. Po pravdě, trápilo ho něco jiného, něco víc, něco míň. Vyspal se s tím Američanem... to byla jedna věc a ráno se probudil v jeho posteli sám... to byla ta druhá. Možná čekal, že ho hned po ránu někdo podpoří, aby se ze své první homosexuální zkušenosti nezbláznil, ale Adamův pokoj byl prázdný. Po velkém, přitažlivém muži zůstal jen lístek na rozloučenou. Byl jsi úžasný, Kazuyo. Doufám, že se ještě někdy setkáme, ale teď musím odejít. Adam.

Proč to muselo být zrovna takhle? Proč se musel vrátit k té otravné ženské, která mu nedokázala přijít na jméno? No jistě, protože to od předchozího večera byla jeho manželka. Ne, neměl by zapomínat na své poslání. Jeho úloha byla jasná už od narození. Postarat se o jejich klan a ve stáří jej předat potomkům. Těm, které bude muset splodit s Misaki. S Adamem by nikoho nesplodil... byl to prostě úlet a tak to musel brát.

Mlčky sbalili své věci a vydali se na hlavní palubu. Loď se blížila do přístavu v Miami. Mimo japonskou skupinku se na palubě shromáždili i ostatní cestující, Misaki nevěděla, kam se podívat dřív, protože mezi nimi byli samozřejmě i pěkní cizinci. Kame naproti tomu zíral do země. Nezajímalo ho, co se děje okolo, snažil se jen splynout a věnovat se vlastním myšlenkám.

Jakmile loď zakotvila v přístavu, začalo odbavování. Kame a Misaki, včetně jejich rozsáhlého doprovodu čekali, až se paluba trochu vylidní, aby měli na svůj výstup klid a prostor. Co chvíli Misaki dloubla svého manžela do boku.

"No tak, co je s tebou? Pořád se na mě zlobíš?" dobírala si ho. Kame ji nevnímal, věděl, že si z něj dělá blázny... že ho nikdy nebude brát vážně.

"Ne." odvětil stroze a otočil hlavu na druhou stranu, aby se na ní nemusel dívat. To ta loď nemohla jet ještě aspoň jednu noc? … posteskl si.

"Jsi na svou choť nějaký chladný, synu." promluvil na něj jeho otec. Kame zatřásl hlavou a otočil se na usměvavého muže se stejnou krví. Kamenashi starší se celou cestu držel zpátky, zúčastnil se akorát svatby, ale jinak se od celé skupiny izoloval. Říkal, že plavbu bere jako svou první skutečnou dovolenou, protože svému synovi konečně může předat žezlo jejich rodiny.

"Hm." pokrčil Kazuya rameny. Co na to mohl svému otci taky říct? Že je jeho manželka nesnesitelná fúrie, která ho jednou možná i připraví o život?

"Promiňte..." skupinku z ničeho nic zastavil Kamemu povědomý hlas. Musel se trochu natáhnout, aby viděl dopředu, ale jak byl menší než všichni ostatní, měl prostě smůlu.

Ochranka se rozestoupila do stran a pustila mezi sebe vysokého černovlasého muže. Když onen muž stanul před Kazuyou a jeho otcem, mladík na něj vytřeštil oči. Do poslední chvíle tomu odvážlivci nebylo pořádně vidět do tváře... jen ten hlas, ten už předtím někde slyšel... a nebylo to tak dávno.

Jenže teď, když stál Adam přímo před ním... měl pocit, že mu hrozně ztěžkly nohy, jako předchozí večer po té zrádné whiskey. Proč za ním přišel právě teď? A ještě mezi celou jejich výpravu?

"Omlouvám se, že zdržuji vaše vylodění..." poklonil se Adam před velkým šéfem a jeho synem skoro až k zemi. "Jménem naší společnosti děkuji za to, že jste se rozhodli cestovat s Lambert´s Ocean." pousmál se Adam. Koutkem oka hodil po Kazuyovi, který se tvářil víc než vyděšeně. Okamžitě mu došlo, čeho se Kame tak zoufale bál.

"To je od vás milé. Samozřejmě jsme si cestu užili a všechno bylo perfektně zařízené, pane..." postrčil Kamenashi starší Adama k představení.

"Ach promiňte..." zarděl se Adam a nabídl velkému bossovi svou ruku. "Jsem Lambert, Adam Lambert! Tato krásná loď je jedna z mých nejmilejších." doplnil své představení o nedůležitou poznámku. Jen chtěl dát všem čas na to, aby se srovnali s tím, kdo je. Hlavně Kame.

Mezi přítomnými to zašumělo, objekt jeho touhy na něj vytřeštil oči ještě víc.

"Jsme poctěni, že se s námi přišel rozloučit sám majitel lodní společnosti. Určitě využijeme vašich služeb i na zpáteční cestě, děkuji." poklonil se Adamovi Kamenashi starší.

"I já děkuji, už vás nebudu zdržovat. Užijte si Miami." Adam ustoupil stranou, aby mohl velký šéf projít. Nedokázal ale odolat možnosti, dotknout se naposledy Kameho. Chytil ho za loket a přitáhl si ho k sobě. "Najdu si tě!" zavrněl mu do ucha. Pak jeho ruku propustil a zmizel dřív, než se k němu stihla prodrat Kazuyova novopečená manželka.

"Vy se znáte?" spustila na Kameho. Vypadala neklidně. Však, byla to ona, kdo po neznámém černovlasém krasavci z paluby pálil. Ještě, že neviděla Kamemu do žaludku. Pořádně se mu to tam vařilo a o kousek výš, okolo srdce, bylo taky docela pozdvižení. Stačilo pár dobře mířených slov a z jeho nohou se staly dvě roztřesené žužu tyčinky.

"Ne." zavrtěl hlavou. Nemohl říct nic jiného, zradil by ho hlas. Nechal svou ženu překvapenou za sebou a rychle se připojil ke svému otci.

Tohle byla zároveň jeho svatební cesta, nesměl myslet na jiného člověka, když byl už skoro celý jeden den ženatý. A ještě když tím člověkem byl muž.

Jenže, z nějakého důvodu na něj právě tenhle muž zapůsobil. Tak moc, že i když se nutil na něj nemyslet, jeho mozek si umanul něco jiného. Doufal, že když ho teď neuvidí, všechno se vrátí do normálu...

 

* * *

 

Delegace z východu měla zamluvený prvotřídní hotel v centru Miami. Hned první večer se konal večírek, pak následovalo několik dnů, kdy novomanželé vyrazili na poznávací cestu. V plánu bylo navštívit nějaký ten zábavný park, americké kolegy a nakonec vyhlášenou vinici.

Všechno Kame zvládal s chladnou hlavou, ale když se Misaki a její bodyquardi pustili do nekonrolovaného popíjení, musel si dát odchod.

Venkovní vzduch ho osvěžil. V kopcích s vinicemi nebylo takové horko, jako předchozí dny ve městě. Ani tady nebyl ochotný svléct si svůj oblíbený kinagashi, jen zvolil světlejší barvu.

Rozhodl se trochu projít. Zamířil k příjezdové cestě a pak se pustil po prašné ulici okolo olivového pole. Amerika se tolik lišila od Japonska, tenhle kout určitě. Myslel si, že ji nebude obdivovat, protože byl vždy zarytý vlastenec a patriot, ale něco se změnilo.

Vzpomněl si na něj při pohledu na olivami obsypaný strom, nebo když jenom vzhlédl vzhůru k blankytně modré obloze. Všechno mu ho připomínalo. Komukoliv jinému by se zdálo, že mezi sličným majitelem lodní společnosti a přírodními artefakty není vůbec žádná souvislost, Kame to ale viděl prostě jinak.

Zastavil se u odpočívadla pro auta, založil si ruce za zády a zahleděl se do dáli.

Pořád tomu nemohl uvěřit, že něco takového někomu dovolil. Kdejaký jiný muž by Adamovi urval penis na místě, muž z Yakuzy určitě, ale on ne, on ho nechal, aby si s ním dělal, co chce. V závěru to bylo dokonalé, pořád ale převládal pud mužské sebezáchovy.

Co když to ale bylo přesně tak, jak Adam říkal? Pokud je ti to příjemné, pak je to normální... vzpomněl si Kame na jeho slova. Nemohl na to říct ne, protože by lhal. Bylo příjemné, jak se ho dotýkal, jak líbal jeho tělo, nemohl to jen tak přehlížet.

"No super!" zanaříkal Kame a zadíval se dolů. Stačila jedna vzpomínka a už ho hřálo ve slabinách.

Mimoděk otočil hlavu k cestě, odkud přišel. Něco se k němu přibližovalo, ale v horkém tetelícím vzduchu to nešlo moc dobře rozpoznat. Otočil se tedy celým tělem a vyčkával. O minutu později kolem něj profrnkl jejich výletní karavan, ze kterého se ozývalo opilecké hulákání a zpívání. Ani na vteřinku nepřibrzdil. Kame udělal rychlou otočku o sto osmdesát stupňů a natáhl po jejich dopravním prostředku zoufale ruku. Jediný, kdo ho mohl vidět, byl řídič toho karavanu, kterého ale najali až v Americe, takže si ho jistě nepamatoval. Naproti tomu... snad by mu přišel podezřelý Japonec v kinagashi uprostřed vinic a olivových hájů... nebo ne? I tak, měla na něj myslet manželka, shánět ho... tohle vypadalo, jako kdyby ho přehlídli schválně.

"Sakra!" zaklel Kame, zastrčil ruce do rukávů kimona a vydal se za jejich karavanem pěšky. Snad jim to za chvíli dojde, že chybí jeden z hlavních aktérů téhle výpravy a vrátí se pro něj... Nebo v tom horším případě připustí, že už to není vtip a otočí to...

Bohužel ani za dalších pět kilometrů, které Kame zdolal po svých, se nestalo nic výjimečného. Nepředjelo ho jediné auto a ještě se mu na jedné žabce utrhl řemínek, takže musel jít bos. Slůvko sakra vylétlo z jeho pusy snad každé dva metry. Když uviděl u krajnice velký balvan, možná sloužící jako odpočívadlo, rychle k němu došel a posadil se na něj. V tu chvíli ho dostihla únava.

Celé odpoledne na něj pražilo slunce, cítil, jak mu žhnou tváře a kus odhaleného dekoltu, prostě místa, kam sluneční paprsky dosáhly. Pochopitelně ho přepadla i hrozná žízeň, naposledy pil ve vinném sklípku, kde si dal pár kapek vody, jenže ať se koukl kamkoliv, neviděl žádný rybník, nebo studánku, ze které by se napil. Pokud ho brzy někdo nevysvobodí, pojde únavou a žízní.

"Zatracená Misaki. Takhle se chová manželka ke svýmu muži? Až se mi dostane do ruky, tak jí roztrhnu jak hada!" zanadával Kame tiše. Měl sto chutí svléknout svůj snubní prsten a hodit ho do kukuřičného pole, které bylo za jeho zády. Jednala s ním jak s kusem hadru. Netušil, jak dlouho to ještě vydrží.

Únava ho donutila svěsit ramena i hlavu. Možná to ale byla spíš beznaděj. "Bůh ví, jestli ho ještě někdy potkám." posteskl si. Ve stejnou chvíli se objevil na obzoru obrys tmavého auta.

Kame zvedl hlavu a přivřel oči. Vzduch už se tolik netelil, však se blížil podvečer, i tak nedokázal rozeznat, co je to za auto a jestli je vůbec bezpečné na něj zamávat, aby mu zastavilo. Zůstal tedy sedět na kameni a vyčkával.

Kousek před ním začalo auto přibržďovat a pak se zastavilo přímo v jeho úrovni. Tmavá skla působila děsivě. Asi podobně jako na mafiánských autech v Japonsku. Kame se trochu odtáhl, než okénko u spolujezdce sjelo dolů a od volantu luxusního sporťáku značky Ferrari se na něj zadívaly známé světle modré oči.

"Kazuyo... co tu děláš?" rozzářil se Adamovi celý obličej. Kame nejprve přelétl rychlým pohledem auto. Samozřejmě, že měl Adam na takový bourák, vlastnil přece lodní společnost. Pak se vrátil k jeho tváři.

"Adame.." vydechl a vyskočil na nohy. Okamžitě mu došlo, že by neměl být tak nadšený... jenom proto, že mu to Adam před několika dny dobře udělal... takže nasadil trochu chladnější výraz a naklonil se k okénku.

"Nastup si." vyzval ho Adam. Kame přivřel oči.

"No tak, já tě neukousnu. Nemáš úpal?" zamračil se černovlásek a natáhl po Kamem ruku. Stačilo, aby se dotkl jeho paže přes látku kinagashi a věděl, že tenhle japonský šílenec musí ihned někam do stínu a dostat spoustu vody. I jeho rty nevypadaly tak vláčně, jako když je ve své kajutě líbal.

"Kde máš vůbec manželku?" vyptával se Adam dál. Působil víc a víc ustaraně. Nakonec to Kame vzdal a nastoupil. Hned na to se okénko zavřelo, aby neunikal příjemný chlad z klimatizace.

"Zapomněli na mě." zabručel si Kame spíš pro sebe.

"Cože? Zapomněli na tebe?" podivil se Adam, když se rozjížděl. V rychlosti upravoval všechny větrací mřížky, aby na Kameho nešlo moc chladu. Pro jeho tělo by to po takovém horku mohl být šok.

Kde asi byl a jak dlouho pak po té silnici šel? No jistě, několik kilometrů zpátky je vyhlášený vinný sklípek. Majitel je napůl Japonec... vzpomínal Adam.

"Byli jsme se podívat v tom vinným sklípku, co je po silnici zpátky, jenže Misaki se opět rozjela a začala popíjet i se svojí ochrankou. Na co pak asi takový chlapi jsou, když se spráskají jak psi. Nevydržel jsem to a šel se projít, jenže oni mě tam prostě nechali." Kame odvrátil hlavu a zadíval se přes tmavé okno ven. Nikdy nebyl stěžovací typ a už vůbec ne ufňukaný. Jenom mu prostě něco říkalo, že Adam by ho tak neviděl, ani kdyby se mu tady na místě rozbrečel. Proto si dovolil povolit nervy. Byl na svou ženu tolik naštvaný a musel to někomu říct. Někomu, kdo ho pochopí.

"To mě mrzí, vážně." najednou ucítil ve svých vlasech na týlu Adamovy prsty. Prudce se na něj otočil, ale neuhnul víc hlavou, aby ho Adam pustil, jen se mu zadíval upřeně do očí, dokud černovlásek nemusel svůj pohled vrátit zpátky na silnici. Prsty ovšem v Kameho vlasech nechal a jemně ho hladil po rozehřáté kůži.

"Musím zpátky do města." zašeptal Kame.

"Můj dům je po cestě, můžeš se u mě umýt a odpočinout si. A připravím ti něco k večeři." oznámil mu Adam nekompromisně.

Chvíli trvalo, než Kame přikývl. "Tak dobře." a taky se mu podařilo k tomu přidat něco jako úsměv, i když byl hodně unavený a zmatený.

Muselo to být něco hlubšího, něco jako osud, když se Adam objevil zrovna ve chvíli, kdy na něj myslel. A jak reagoval na všechny jeho doteky, nebo pohledy... Adamovy pohledy byly tak nádherné... jako kdyby v tu chvíli neexistoval nikdo jiný, jen on...

Adamovo spíš zámecké sídlo, než dům, se nacházelo o přibližně dvacet kilometrů dál. Museli sjet z cesty, zdolat malý lesík a hned za ním se před nimi rozprostřel rozsáhlý moderní ranč s hlavní dvoupodlažní budovou a dvěma menšími domky po stranách. Celý pozemek byl obehnán symbolickým plotem, samotný dům byl velice dobře zabezpečený, aby dovnitř nepustil zloděje a jiná individua, takže plůtek spíš sloužil jen jako dekorace.

Adam zastavil přímo před vchodem, vystoupil a šel otevřít Kamemu.

"Tak takhle si žije majitel lodní společnosti." zabrblal Kazuya při vystupování z auta. Adam ho musel chytit za loket, protože jeho auto bylo dost nízké a v jednu chvíli se Kamemu podlomila noha. Na vteřinku si ho přitáhl k sobě, ale pak ho hned pustil. Nechtěl svého hosta rozrušit, zvlášť jestli byl hodně unavený a dehydratovaný. Na podobné projevy náklonosti snad bude ještě čas, sliboval si Adam v duchu.

"Omlouvám se, že jsem ti to neřekl hned, nepřipadalo mi to důležitý." pokrčil rameny.

"Máš pravdu, není to důležitý, ale teď aspoň chápu, proč jsi dal barmanovi svou peněženku a mobil, nebo proč jsi mi zakázal prát se s Takeru uvnitř lodi." pousmál se Kame. Adam zabouchl dveře auta a pak se vydali pomalu ke vchodu.

"Nelíbila se mi ani ta druhá varianta, rvačka na palubě, ale cítil jsem, že je to pro tebe důležité. Moment... ty sis všiml, že jsem dával barmanovi svý věci?" otočil se Adam ke Kamemu čelem a přivřel oči.

"Taky tě obsloužil, aniž by sis objednal. Věděl, co piješ." pousmál se Kame důležitě. Asi mu v tu chvíli nedošlo, jakou radost tím Adamovi udělal a jak se mu neúmyslně otevřel. Takže přece jen byl všímavý a možná mu na něm i trochu záleželo. Kéž by, zadoufal Adam.

Adamův dům na Kameho zapůsobil, stejně tak i vnitřní prostory. Samozřejmě byl zvyklý na přepych z domova, ale tenhle americký styl se mu taky líbil. V černobílé koupelně strávil možná třičtvrtě hodiny. Musel ze sebe smýt prach ze silnice a taky aspoň částěčně únavu. Když se vrátil do hlavní haly, která sloužila jako obývák, na konferenčním stolku už byly připravené talíře, příbory a pití. Kolem stolku pak byly po zemi poházené malé polštářky.

"Posaď se, jak ti to bude nejvíc vyhovovat." ozvalo se ode dveří. Kame zrovna uvažoval, jestli ty polštářky byly záměr. Nejdřív se podíval na Adama, pak zpátky na přichystané nádobí a nakonec si kecl na zadek na jeden z polštářků, nohy zastrčil pod stolek a ruce složil do klína. Adam mezitím došel až k němu a postavil doprostřed stolku mísu se zeleninovým salátem, který narychlo připravil. Naštěstí měl den předtím s pár přáteli barbecue a zbylo mu naložené maso, takže ho dal hned opéct a v troubě rozpekl několik žemlí s bylinkovým máslem.

"Bude to za pět minut." oznámil Kamemu a zase se vzdálil. Kazuya ho ani nestihl zastavit, aby mu poděkoval. Snad na to pak bude ještě čas, doufal.

Už se cítil o něco lépe. Sprcha pomohla, i pár loků chladné vody a příjemná společnost v neposlední řadě taky. Jen pořád nedokázal pochopit, co dělá někde uprostřed americké pouště v domě lodního magnáta, oblečený jen do bílého županu a bohatší o jednu naprosto úžasnou sexuální zkušenost. Kdyby mu podobný příběh někdo vyprávěl ještě před několika dny, řekl by si, že to není realita. Jenže teď se to opravdu dělo a on byl tím hlavním aktérem.

"Jsi v pořádku? Není ti špatně?" Adam ho znovu vyrušil z úvah. Uměl přijít dost nečekaně.
"Ne, všechno v pohodě. Cítím se fajn." ubezpečil ho Kame. Adam si mezitím sedl ke stolku stejným způsobem jako jeho host a položil mezi talíře jeden větší s několika steaky a ošatku s houskami.

"Pořádně se najez, pohubl jsi od chvíle, kdy jsem tě viděl naposledy." probodl ho Adam přísným pohledem.

Kame se neubránil úsměvu. Takhle by to tedy vypadalo, kdyby spolu žili dva muži, jako on a Adam. Adam byl přirozená autorita. Vysoký, statný a respektovaný. A on? On byl to poupě, u kterého mají všichni pocit, že se o něj musí starat. I Misaki byla spíš ten druhý typ, jen se o něj starala trochu odlišným způsobem. Uvědomil si, že se mu Adamova pozornost opravdu líbí. Určitě by z něj nedělal jen křehkou květinku, ale tak nějak věděl, kdy říct ta správná slova, která toho druhého absolutně odzbrojí.

"Mám hrozný hlad." přikývl Kame a natáhl se pro jeden plátek masa. Přidal k tomu trochu zeleniny a dresink. Pak si vedle talíře položil ještě housku a než se chopil příboru, spojil nad talířem ruce a lehce se poklonil.

"Itadakimasu." předběhl ho Adam s přáním dobré chuti v japonštině. Kame na něj zůstal zírat, jako kdyby Adam do téhle chvíle neřekl jediné japonské slovo a tohle bylo to první. Adam se poklonil stejně jako on, usmál se na něj a pak kývl bradou k jeho talíři

"Tak jen do toho, chci vidět, že to sníš všechno!" pak začali konečně jíst...

Podařilo se jim zdolat většinu masa a zeleniny. Kame to hutně zapíjel vodou. Byl opravdu vyprahlý díky dlouhému pobytu na slunci, ale obličej se zdál být v pořádku, i když si v první chvíli myslel, že ho bude mít spálený.

Adam mu nechtěl nabídnout víno, nebo jiný alkohol, nemuselo by se to s jeho dehydratací snést, přesto se chvíli po večeři Kame odebral do říše snů. Únava ho jednoduše skolila.

Nejdřív Adam sklidil nádobí a když se vrátil do obýváku, vzal Kameho do náruče a odnesl ho do pokoje pro hosty. Těšil se, až se Kame probudí. Pokoj pro hosty byl totiž v japonském stylu - nízký futon, paravány, vějíře na stěnách, nebo bambusové podložky - chtěl mít ve svém domě aspoň něco ze své posedlosti Japonskem. Netušil, že by se mu to jednou mohlo hodit, aby se u něj jeho host cítil jako doma.

Opatrně položil Kameho na postel a klekl si k němu. Kazuya se okamžitě přetočil na bok a podložil si tvář semknutými dlaněmi. Byl tak roztomilý, když spal.

"Musel jsem se do tebe zamilovat, jinak to nevidím." odhrnul mu Adam zbloudilý pramen vlasů z čela. Trochu si od jejich opětovného setkání sliboval, což nakonec neklaplo, ale teď mu stačilo se na Kameho jenom dívat.

"Jsi ten nejkrásnější muž, jakého jsem kdy potkal." natáhl se k jeho tváři a letmo ji políbil.

Najednou věřil, víc než kdy jindy, že se jejich cesty ještě protnou a možná i změní jejich dosavadní životy. Opravdu takovou víru měl, když se na Kazuyu díval, jak klidně spí v jeho domě. Nemohl si přát nic lepšího, než co se právě teď dělo. Kame v něj musel mít důvěru, když se nechal odvézt sem. Přijal jeho pohostinství a působil tady tak v klidu...

Na lodi totiž takový nebyl. Jakmile byla blízko jeho manželka, nebo ochranka, vypadal, že není ve své kůži. Ale tady... tady z něj Adam nic takového necítil. Znamenalo to snad, že by i on mohl pro Kameho znamenat něco víc?

"Spi sladce, lásko." věnoval mu poslední polibek na čelo, přetáhl přes něj lehkou deku a pak opustil hostinský pokoj.

Říkal si v tu chvíli, že možná nezabere, že ho myšlenky na Kameho nenechají, ale usnul hned, jak vlezl do své postele.