Boat of Passion 1.

Pár: AL/KK
Přístupnost: 18+
Anotace: Povídka na motivy yaoi anime Ikuko Ikoroi

 

Od vyleštěné paluby se odrážely odpolední paprsky slunce. Atraktivní Japonka v rudých přiléhavých šatech postávala u zábradlí a pozorovala racky, kteří se proháněli nad mořem. Bylo klidné, obloha vyčištěná... do jejich příjezdu do Miami snad nehrozilo špatné počasí. A i kdyby, asi by jí to bylo jedno. Občas jí napadlo, že ztroskotat na moři by nemuselo být tak děsné, proti tomu, co jí čekalo. Vydupala si cestu lodí, ale ne přes Atlantik, v této době plný ledovců. Její život se tedy nebude podobat tomu na Titaniku. K její smůle se téhle lodi vůbec nic nestane. V pořádku dorazí do svého cíle.

Nechala přes své rty proplout několik tichých nadávek, když vtom za sebou ucítila pohyb. Otočila se tedy a v tu chvíli strnula. Kolem ní procházel neobyčejně atraktivní muž. Byl vysoký, vlasy jak uhel, barvu jeho očí by mu mohlo závidět samo nebe. A jak si vykračoval. Široká ramena nesl vzpřímená, hruď vypnutou... oblečen do tmavomodrého obleku působil jak samotný majitel téhle lodi.

Misaki Ito milovala cizince. Mohla na cizokrajných mužích oči nechat, Japonci už ji nebavili, proč taky, když si měla jednoho vzít. Ještě takového, kterého nemohla vystát. Kdyby jí tenhle muž řekl, aby se stala jeho ženou, neváhala by ani vteřinu.

Ještě chvíli hleděla procházejícímu muži na záda, když si kousek za ním všimla podivuhodné skupinky tří mužů, kteří mířili jejím směrem. I krasavec se zastavil a zůstal na ně koukat. A nebyl sám. Všichni lidé na palubě ztuhli v pohybu, když jejich středem procházel sám dědic jednoho z nejmocnějších japonských klanů Yakuzy, doprovázen dvěma muži, kterým se všichni báli pohlédnout do očí. Možná by nebyli tak nápadní, kdyby si ten hlavní nevykračoval po palubě v tradičním pánském kinagashi v černé barvě. Vítr nadzvedával spodní cípy kimona tak, že odhaloval mužovy štíhlé bledé nohy skoro až do poloviny stehen. Rozhalenka kinagashi se táhla až k pasu, který měl mladý waka ovázaný pruhovaným fundoshi. I on se nesl vznešeně, nikdo si nevšiml, jak moc zaujal modrookého muže v tmavém obleku, který předtím upoutal pozornost Misaki.

"Kamenashi! Kdes byl celou dobu a co to máš na sobě?" zaprskala Misaki jako kočka, když k ní skupinka konečně dorazila. Tohle byl snad zlý sen.

"Proč mi neříkáš jménem? Večer se budeme brát!" zamračil se Kazuya. Znali se s Misaki od dětství, jejich rodiny byly spřátelené. Téměř spolu vyrůstali... bohužel spíš jako bratr a sestra.

"Myslíš si, že z toho skáču radostí? Vypadám tak snad?" rozčílila se žena. Pak si kriticky shlédla Kazuyovy osobní strážce. "Nemůžeš vzbuzovat ještě víc pozornosti?"

"Jsem zvyklý chodit takhle, je horko a Ren i Hugo jsou oblečení jako obvykle." nechápal její rozmrzelost. Misaki si povzdychla a otočila se ke svému snoubenci zády.

"Kdybych měla na výběr..." posteskla si. "... vzala bych si muže, jako byl on." otočila tvář směrem, kterým odešel fešák, co ji předtím zaujal. S úlekem zjistila, že se onen muž zastavil kousek od nich a pozoruje je. Když si uvědomil, že byl prozrazen, otočil se a vydal dál. Misaki si znovu povzdechla. Možná se mu líbila, třeba měl jako ona rád cizince. Tedy cizinky...

"Souhlasila jsem s tím, že si tě vezmu, bylo to přání nejvyšší rady, aby se naše rodiny stmelily do jedné, ale víc ode mě nečekej, jasný?!" obrátila se znovu ke Kazuyovi s pokřivenými rty znechucením.

"Opravdu dokážeš být necitelná. Něco takového říct svému snoubenci v den svatby."

"A cos čekal? Jsi mladší než já. Spíš jako otravný bratr. Děláš mi ostudu, protože tu chodíš v tomhle. Jsme na cestě do Ameriky, ani se nepokoušíš splynout s prostředím, nejsi moderní, pche..." mávla afektovaně rukou a odvrátila se.

"Mám rád tradice."

"Jasně!" odsekla mu. "A já chci jít s dobou. Víš, co máš mít večer na sobě, tak se laskavě aspoň jednou přizpůsob!"

"Jsi hrozně povrchní, Ito!" nenechal si to Kazuya líbit. Ve vteřině mu přistála na tváři taková facka, že poposkočil dozadu. Ochranka ho okamžitě chytila za lokty, kdyby chtěl náhodou upadnout, Kazuya se jim ale vysmekl a vrhl se na Misaki s nataženýma rukama.
"Ty!" šel rovnou po jejím krku. Jeho nastávající byla ovšem rázná žena, která se nenechala ničím zastrašit, takže to dopadlo tak, že se drželi pod krkem navzájem a nehodlali povolit, ani když jim docházel dech. Ochranka musela zasáhnout a roztrhnout je od sebe. Pozdvižení, které díky tomu vzniklo, opět připoutalo pozornost dalších pasažérů.

"Nesnáším tě, Kamenashi. Dělám to jenom kvůli svýmu tátovi, aby bylo jasno!" píchla ho ukazováčkem do středu hrudi a pak odešla. Život na palubě se vrátil do starých kolejí.

"Japonci jsou dost temperamentní, že jo." ozvalo se vedle Adama. Prudce se otočil na stejně vysokého muže s hnědými vlasy a širokým úsměvem.

"Ahoj Ricku, už je ti líp?" zeptal se Adam místo reakce na předchozí kamarádovo zkonstatování.

"Jo, už je to lepší. Nechápu, jak se mi mohlo něco takovýho stát, plavím se na lodích víc, než chodím po souši." zavrtěl Rick nechápavě hlavou.

"To neznamená, že nemůžeš chytit mořskou nemoc, prostě ti tahle cesta nesedla." pokrčil Adam rameny. Pak poplácal přítele po zádech. "Ale jsem rád, že už jsi v pořádku, zítra budeme v cíli." …

"Všiml jsem si těch Japonců až dneska." kývl Rick ke skupince tří mužů. Vznětlivá Japonka mezitím odešla.

"Vím, že tu jsou, ale taky jsem je předtím neviděl. Mají nejlepší kajuty a na večer zamluvený hlavní salon. Na svatbu." vysvětlil mu Adam.

"Na svatbu?" podivil se Rick.

"Jo. Měli by se brát ti dva, co se právě pohádali." uchechtl se Adam. Jeho smích byl ale spíš záchranný manévr, aby na něm kamarád nic nepoznal. Mladý Japonec v tradičním kinagashi ho zaujal. Adam měl odjakživa slabost pro východní kulturu. A taky pro lidi, kteří odsud pocházeli. A tenhle kluk... byl prostě neodolatelný.

"To bude hodně zajímavý. Japonský manželství po italsku." vyprskl Rick. Ani Adam se neubránil zasmání, zkusil si to totiž představit. Něco takového mu k Japoncům nesedělo. Vypadali jako hyperaktivní, neustále zaměstnaní, ale přitom vedli klidné životy, plné tradic, které doposud většina rodin dodržovala. Když se na chvíli zaměřil na mladou ženou, která se s hezkým mladíkem hádala, bylo mu okamžitě jasné, že ona do téhle sorty lidí nepatří. Byla moc vyzývavá, snažila se působit světově. Kdežto on...

Jak mohlo takové manželství fungovat? A byla to vůbec jeho starost?

"Na co myslíš?" zajímal se Rick. Adam zatřásl hlavou, aby z ní vypudil obrázek toho pěkného kluka a zadíval se na obzor.

"Že se těším domů."

"To chápu." tentokrát ho po zádech poplácal Rick.

*

"Mám já tohle zapotřebí?" zavrčel si sám pro sebe Kazuya, když sledoval mizející postavu své snoubenky. Proč to prostě nemohla přijmout jako on? Byl celý život vychovávaný k tomu, že si ji vezme, i když se o tom nemluvilo veřejně. Ale počítal s tím, že mu otec vybere vhodnou partnerku, která by nenarušila vztahy mezi klany. Nemohlo to dopadnout jinak, když spolu vyrůstali a jejich otcové se přátelili.

Trpce si uvědomil, že se ho asi nejvíc dotklo, když si Misaki vyhlédla v davu toho černovlasého muže. Myslela si asi, že ji nikdo neslyší, ale Kazuya měl dobré uši. Musel to být Američan, možná byl v Japonsku na dovolené. A i když Kame běžně po mužích nekoukal, uznal, že tenhle za pohled stojí. A co teprve u jeho snoubenky... Dala by přednost cizinci před Japoncem. Proč ho to ještě vůbec překvapovalo? Misaki přece taková byla. Místo tradic si pro svatbu vymyslela plavbu po moři.

"Waka?" oslovil ho jeden ze strážců. Kazuya se na něj otočil. Musel přivřít oči proti slunci, nakonec to vyřešil clonítkem z dlaně.

"Rene, chci teď být sám, půjdu se projít po lodi."

"Ale pane!" ozval se i ten druhý.

"Jdu sám. Jestli jste si nevšimli, tak jediný, kdo mi tu usiluje o život, je moje nastávající a s tou si snad nějak poradím." pokrčil rameny. Pak nechal své společníky na palubě samotné a zmizel v útrobách lodi.

Prošel několik tématických místností, jako posilovnu, krytý bazén, výřivku, nebo společenský sál a nakonec se zastavil v menším salonku s denním barem. Napadlo ho, dát si nějaký drink, na jeho nervy by se to hodilo. Už se chystal dojít k baru, když si všiml tří mužů u kulečníku, kteří ho neskrytě pozorovali a povídali si. Nebylo pochyb, že rozebírají jeho.

Nevadila mu jeho výstřednost, byl si jí vědom, už když na loď nastupoval, ale nikdo ho ještě nedrbal takhle okatě. Vytočilo ho to, možná i zapůsobil vztek, který měl na svou nastávající.

Rychle změnil směr a vyrazil ke skupince. Muži mluvili anglicky, to ale Kazuyu nazastavilo.

"Na co si myslíte, že koukáte?" spustil na ně svojí mateřštinou. Muži utichli a vyvalili na něj oči.

"No? Teď vám došla řeč?" zaprskal ještě hlasitěji. Nic. Znovu ticho a zmatené pohledy. "Jestli máte nějakej problém, můžem si to vyřídit ručně!" zvedl Kazuya ruce do úrovně obličeje a našponoval dlaně i prsty. Jak jinak... použil typický asijský bojový postoj.

"Je všechno v pořádku?" ozvalo se za Kazuyou v další vteřině. Bohužel ta slova byla vyslovena anglicky, takže jim nerozumněl. Spustil ruce dolů a ohlédl se. Přímo za ním stál Itin ideál z paluby.

"Jen jsme obdivovali to kimono a taky v tom vypadá dobře, tak..." ozval se konečně i jeden z mužů naproti. Adam přivřel oči a přikývl. Přesně věděl, na co ten chlap naráží, sám na mladém Japonci mohl nechat oči.

"Očividně se mu vaše pozornost nelíbí, tak co kdybychom se teď v tichosti rozešli." pousmál se Adam. Nezapomněl k tomu ale přidat tajemný spodní pohled, který měl těm třem uslintaným výtečníkům jasně naznačit, komu tahle orientální trofej patří.

Muži se dali rychle na ústup. Kazuya za nimi nechápavě koukal, nerozumněl ani jednomu slovu, které si s tím vysokým hezounem řekli, jisté ale bylo, že se jich nadobro zbavil.

Zadíval se zpátky na svého vysvoboditele a kousl se do rtu. Asi by měl něco říct, ale neuměl anglicky. Adam to ovšem vyřešil za něj.

"Jsem tak rád, že je na téhle lodi někdo jako vy." spustil japonsky, jako kdyby to byla jeho přirozená řeč. Přitom chytil Kazuyu za obě ruce a potřásl si s ním. Nadšení mu koukalo z očí. "Jsem obdivovatel Japonska a japonských tradic. Když jsem vás uviděl v tom kinagashi, musel jsem si s vámi promluvit."

"Ale..." Kazuya se trochu odtáhl, i tak nebyl schopný vymanit své ruce z těch příjemně hřejivých amerických.

"Nechci být otravný, nebo tak něco. Jmenuju se Adam." pokusil se Japonce nenásilně donutit, aby se mu představil taky.

"Kazuya." vyhrkl Kamenashi. Že to skutečně vyslovil nahlas, mu došlo pochopitelně až o jeden reflex později. Vytřestil na Adama oči a vytrhl z jeho dlaní své ruce.

"To je křestní, nebo příjmení?" zeptal se Adam nadšeně. Samozřejmě věděl, že Japonci se zásadně oslovují příjmením, pokud si nejsou blízcí, nebo nepatří do jedné rodiny.

Kazuya odvrátil hlavu a zamračil se. Představil se mu křestním, jako kdyby mu nabízel automaticky přátelství. Určitě za to mohla Misaki. Měla mu takhle říkat. Podvědomě zatoužil po tom, aby mu tak řekl aspoň někdo.

"Promiňte, už musím jít." odstoupil od Adama ještě dál.

"Samozřejmě, večer se ženíš, je to tvůj velký den... Kazuyo." Adam se postavil do pozoru a spojil si ruce za zády, aby působil co nejseriózněji, když už se odvážil začít tajnému objektu své touhy tykat. Kazuya taky zpozorněl. Netušil, co na to má říct. Takovou suverenitu už dlouho nezažil. V první chvíli se chtěl rozčílit, jenže ho něco zastavilo. Líbilo se mu, jak ho ten Američan oslovil.

"No... to je pravda, večer se žením." přikývl nakonec svorně.

"Gratuluju." natáhl k němu Adam znovu ruku a Kame ji tentokrát přijal bez řečí. Potřásli si jak kolegové z práce.

"Děkuju." pousmál se Kazuya. Dotek horké Adamovy dlaně způsobil, že ho zamrazilo v zátylku. Co to mělo znamenat?

"Asi už se půjdeš připravit. Doufám, že tebe i nevěstu pak někde zahlédnu, rád bych viděl japonský svatební šat snoubenců na vlastní oči." rozplýval se Adam. Kazuya se ovšem zamračil.

"Je mi líto, ale moje nastávající si tradiční obřad nepřála. Bude mít na sobě šaty od předních francouzských návrhářů... a já bohužel taky." posteskl si. Ani mu nedošlo, že se s tím Američanem už vybavuje jak dloholetý známý.

"Ale to je škoda." povzdychl si i Adam.

"Ani ne, nedokážu si ji představit v tradičním kimonu." svěsil Kame ramena a zadíval se na špičky svých nohou, obutých do žabek. "Půjdu." pronesl tiše a otočil se k Adamovi zády.

Adam usilovně přemýšlel, jestli by se neměl zeptat ještě na něco, ale nakonec to vzdal. Nemělo smysl vířit Kameho mysl, když byla plná svatebního veselí, které ho za pár hodin čekalo. I tak mu něco říkalo, že možná život se ženou pro něj nebude to pravé ořechové. Ale nejspíš nad něčím takovým ještě nikdy neuvažoval, jestli byl vychovávaný v tradiční rodině.

Když už nic jiného, bude se na svého vysněného Japonce aspoň dívat. Škoda, že o něm nevěděl dřív. Takhle si ho užije už jen jeden den.

 

* * * 

Svatba proběhla navzdory nesnášenlivosti snoubenců v poklidu. Obřad byl vyřízen rychle, pak se rozjela volná zábava. Kame se přinutil chvíli sedět u hlavního stolu, než se přesunul se skleničkou whiskey do tichého zákoutí a pozoroval zábavu odsud. I když Misaki protestovala proti jejich sňatku, očividně si svatební veselí užívala. Byla v obležení svých bodyquardů, kteří se na tu krátkou chvíli změnili na ctitele. Nikdo se nad tím nepozastavoval, všichni věděli, že manželství s Kazuyou je jen nutnost a formalita. Kame se přistihl, že to vlastně nevadí ani jemu, ač byl ještě odpoledne naštvaný, když se k němu Misaki chovala s takovým odporem.

Na okamžik se mu do mysli vkradl rozhovor s elegantním Američanem. Byl to jen záblesk, i tak se mu v žilách rozvířila krev a srdce začalo tlouct o něco rychleji. Asi na něj nějakým způsobem zapůsobil, napadlo ho. Co vlastně řekl těm dalším Američanům, že tak rychle odešli a ještě vypadali vystrašeně? Chtěl se ho na to zeptat, ale pak se mu to úplně vykouřilo z hlavy.

Jak, že se jmenoval?

"Adam..." zašeptal se sklenicí přiloženou ke rtům. To jméno se rozprostřelo po hladině whisky jak neviditelný mlžný opar. Vyslovené do skleněného polouzavřeného prostoru znělo jak nějaké zaklínadlo. Rychle se napil a nechal na jazyku působit pálivou chuť alkoholu, dokud to bylo únosné, pak prohnal whisky hrdlem.

Zadíval se k baru, jestli má ještě smysl jít si pro další drink, ale nakonec odložil prázdnou sklenku na stolek a vydal se za Misaki.

"Jdu si lehnout, Ito." oznámil jí pološeptem. Žena si ho shlédla od hlavy k patě zkoumavým pohledem.

"Víš, že takhle se mi i docela líbíš?!" zachichotala se jak puberťačka. Kamemu došlo, že už musí mít v žíle minimálně promili alkoholu. Předtím mu totiž podobnou lichotku neřekla.

"Tak dobře, budu v našem pokoji." pozvedl obočí. Misaki ho chytila za ruku a křečovitě ji stiskla.

"Jestli čekáš, že s tebou strávím svatební noc, tak jsi na omylu." jakoby jí někdo praštil něčím přes hlavu, jak najednou otočila. Kame přivřel oči a přistoupil k ní ještě blíž.

"Prostě budu v našem pokoji, Ito-chan!" zopakoval tiše. Její úsměv povadl, ještě nikdy nezažila Kazuyu takového. Tak přímočarého a nesmlouvavého. I tak se nesměla nechat vydeptat, protože přesně to měl její novomanžel určitě v plánu.

"No dobře, tak budeš v našem pokoji. Dorazím za tebou, za chvíli." přikývla a odstoupila od něj o krok zpátky. Přitom pustila i jeho ruku. Dusný vzduch se v mžiku rozplynul s Kazuyovým úsměvem, který věnoval Itiným bodyquardům. Pak se otočil na podpadku a s nepřístupným výrazem ve tváři hlavní salon opustil. Už v chodbě s kajutami cítil, jak mu začínají povadat ramena.

Naznačil Misaki, aby za ním přišla. Měli spolu strávit svatební noc, jenže... chtěl to vůbec? Ne, na podobné otázky v jejich situaci nebylo místo. Musel to udělat, aby měla Misaki co nejdřív za sebou těhotenství a porod potomka, který jednou převezme hlavní žezlo jejich klanu. Nic jiného to ale znamenat nebude, až se spolu vyspí. Přitahovala ho asi podobně, jako šedesátiletá chůva Marie, která se o něj v jeho dětství starala. Nedělal si naděje, že by to u Misaki mohlo být jiné, ale snad i ona pochopila její úlohu v rodině, do které dnes společnými kroky vstoupili. Neměli na výběr.

Chvíli posedával v křesle, chvíli se převaloval v posteli...

Hned jak dorazil do pokoje, převlékl se do svého oblíbeného kinagashi a nalil si další drink. Potřeboval otupit své smysly. Bude si místo ní představovat někoho jiného...

Misaki přišla do jejich novomanželské ložnice o půl hodiny později. Samozřejmě jí neušlo, v čem je Kazuya oblečený. Přešla to s tichým zavrčením.

"Aspoň, že to proběhlo v klidu." mávla rukou ve vzduchu a sama si šla nalít další pití.

"Z mojí strany nebezpečí nehrozilo, víš to moc dobře." oznámil jí ledově, ležíc zády k ní. Misaki se posadila na postel a pořádně si přihnula. Kazuya se přetočil na druhý bok, aby na ní viděl. Podepřel si hlavu dlaní a druhou ruku položil před sebe.

"Tohle je fakt trapný, jako kdybych to měla dělat se svým mladším otravným bratrem." odfrkla si Misaki znechuceně.

"Možná, ale jinou možnost nemáme. Uděláme to teď a pak budeš mít po zbytek života pokoj. Tedy, jestli se ti povede otěhotnět." mluvil k ní Kazuya narovinu. Manželka se na něj ohlédla a pohrdavě ohrnula horní ret.

"Jestli se mě povede otěhotnět? A co ty? Hm? Můžu se na tebe spolehnout, že to nebudeme muset udělat víckrát?" spustila na něj.

"Jsem úplně v pořádku, neměj péči." vystřelil Kame do sedu. Zrovna ona bude zpochybňovat jeho spolehlivost.

"Ale já mám péči. Jestli si myslíš, že ti dám i příště, když to teď nevyjde, tak se pleteš. I tohle budu muset přežít, abys věděl." zaprskala mu do tváře.

"Ty jsi fakt děsná. A já se tolik snažím." vysoukal se z postele a postavil se přímo před ní. "Měla sis to nějak pojistit, věděla jsi, že to musíme udělat a nejlíp hned po svatbě, takže jestli teď nemáš svý období, nebo co, tak je to tvůj problém." Kame si uvědomil, že na ní zvýšil hlas. Nebýval takový, většinou jednal s rozvahou. Když ale... jemu se tak moc nechtělo s ní spát. Co mohl udělat, aby to oddálil, nebo se té povinnosti úplně zbavil?

Misaki se vyšvihla do stoje taky. Chytila Kameho za ruku a odvedla ho blíž ke dveřím. Kazuya netušil, co má v plánu, bylo to tak rychlé, že ho ani nic nenapadlo. Až když jeho manželka otevřela dveře dokořán, došlo mu, co se bude dít.

"Nemám svý období a pochybuju, že někdy budu mít!" zařvala na celý pokoj a s tím vyšoupla Kameho na chodbu. Byl to tak silný odhoz, že čtyři bodyqurdi, kteří pokoj hlídali skončili na podlaze a Kazuya na nich, jak se ho pokusili zachytit. Ani nestačil otočil hlavu, když se dveře svatebního apartmá zabouchly s takovým otřesem, že náraz Titaniku do ledovce bylo proti tomu slabé ťuknutí.

"Jste v pořádku, waka?" zvedli strážci společnými silami zmateného Kameho na nohy.

"Potřebuju panáka." zabručel Kazuya. Ještě chvíli koukal nevěřícně na nehybné dveře a pak se vydal dlouhou chodbou pryč.

Zamířil do prvního baru a okamžitě si objednal dvojitou whiskey. Měl pocit, že ten večer nevypil ještě žádnou, vůbec se necítil opilý. Ale chtěl se tak cítit. Chtěl zapomenout na to, že byl právě vyhozen ze své svatební ložnice. Díky Misaki si vůbec nepřipadal jako muž. Celý ten týden, co se plavili na téhle lodi, mu dávala najevo, jak jím opovrhuje a ani teď to nebylo jiné. Nazvala ho mladším otravným bratrem, i když byl připravený se o ní, jako o svou manželku postarat. Snažil se k ní chovat s úctou a aby měla pocit, že je v bezpečí, jenže vždycky to skončilo katastrofálně. Šlapala po jeho egu, kdykoliv mohla.

"Ještě jednu!" poručil si další dvojitou, když tu první do sebe nalil na dva loky. Za chvíli už mu alkohol začal příjemně zatěžovat nohy.

"Kamenashi, co děláš v baru?" ozvalo se vedle něj posměšně. Otočil hlavu a ztuhl. Kousek od něj postával Sato Takeru a za ním pětičlenná banda jeho posluhovačů. Kame nečekal, že by se nalodil i klan Sato, upřímně ho to překvapilo a možná i trochu vyděsilo.

"Takeru." natočil se k němu na barovce čelem a přivřel oči podezřením. "Co tu děláš ty?" zeptal se. Byl rád, že na něj alkohol ještě nepůsobí tolik, nemohl se shodit před tímhle člověkem. Vždycky spolu soupeřili. Ještě jako kluci. A to všechno kvůli Misaki. Nemusel se ptát, proč byl Takeru na stejné lodi jako on. Možná chtěl zabránit svatbě... proč tedy ale nic neudělal?

"Měli jsme s klukama volno, tak jsme vyrazili na dovolenou." usmál se Sato povýšeně.

"Jasně." protočil Kame panenkami.

"Máš s tím snad nějakej problém?" Takeru ve vteřině zvážněl. Naštěstí už ho měl Kazuya natolik přečteného, že věděl, kdy se ho bát a kdy je potřeba se mu vysmát do tváře, aby si moc nevyskakoval.

"Vlastně mám!" přikývl Kame důležitě. "Mohl bych tě podezírat z toho, že ses pokusil překazit mojí svatbu." oznámil mu bez zábran. Sato se začal smát, s ním i všech jeho pět kumpánů. Pak ale najednou ztichli a ke Kamemu dolehl mrazivý Takerův pohled.

"Svatba se uskutečnila, takže mi nemůžeš vůbec nic. Spíš se podívej za vlastní vrátka, proč tě žena vyhodila z ložnice o svatební noci." ušklíbl se Takeru.

"Šéfe, je možný, že nebyl v posteli dost dobrej..." zašeptal mu do ucha jeden z jeho poskoků, ovšem tak, aby to slyšel právě Kazuya.

"Nebo jenom málo výkonnej..." přisadil si i další. Svá slova ještě převedl do ponižujícího gesta klesající ruky. Sato se zasmál na celý bar. "Věřím, že to bylo něco takovýho, Misaki nesnese v posteli impotenty!"

Kame věděl, že se nesmí nechat vynervovat, ale tohle už bylo moc. Seskočil z barovky a chytil Sata pod krkem. Měl co dělat, aby se udržel na nohou, když seděl, možná cítil jak jsou díky alkoholu těžké, ale při stání se to projevilo naplno. Udržel se několik vteřin, pak se jeho tělo začalo převažovat dozadu. Nikdo si toho naštěstí nevšiml, protože Satova ochranka byla zaměstnána tím, aby od něj svého pána odtrhla. Kazuya už se viděl válet na zemi, jenže nějaká zeď mu v tom zabránila.

Prudce trhl hlavou dozadu. V ten moment jeho ramena sevřely silné prsty a vrátily ho zpátky. Zahlédl jen modré oči, výrazné a upřené. A pak uslyšel hlas.

"Tohle je bar, pánové! Ne ring volný." oznámil Adam překvapené skupince. Při svých slovech vstoupil do jejího středu, aby na něj všichni dobře viděli. Jeho japonština byla úctyhodná, odzbrojil i Sata a jeho muže.

Kazuya cítil, jak se mu podlamují kolena, jenže mu něco říkalo, že to tentokrát z alkoholu nebude. Ztěžka se opřel o barovku za sebou, náhle však ucítil na svých zádech Adamovu dlaň. V šeru baru nebyla vidět, ještě když stáli všichni tak blízko u sebe.

"Dobře, půjdeme tedy ven." vzpamatoval se po chvíli. Adam na něj upřel nechápavý pohled. Kazuya se zamračil ještě víc. Američan něco takového nikdy nemohl pochopit.

"Urazili mou čest, musí přijmout souboj. Nenechám po sobě šlapat!" pak se otočil prudce na Sata. "Ty!" ukázal na něj prstem. "Moc dobře vím, proč tu jsi. Myslíš si na Misaki, ale dneškem to skončilo. Ona je moje manželka a tím že urážíš mě, urážíš i ji."

"Jen počkej, Kamenashi! Budeš její místo v posteli zahřívat zbytečně!" nenechal se Sato vyvést z míry. Kame napřáhl ruce, Adam mu je však chytil a stáhl zpátky.

"Když venku, tak venku." našpulil důležitě rty.

"Co?" nechápal Kazuya. Úplně zapomněl na nějaký svůj vztek a pomstu. "Počkejte na nás prosím na palubě." pokynul Adam Satovi a jeho mužům. Když odešli, otočil se zpátky na Kameho.

"Budu ti krýt záda. Jich je šest a ty jen jeden. Není to fér, ale co, spolu je dáme!" usmál se na něj povzbudivě.

"Tohle přece není tvoje věc, tak proč se staráš?" zavrtěl Kame hlavou. Že přešel automaticky na tykání už raději neřešil.

Adam vytahal ze svých kapes mobil a peněženku a to vše podal barmanovi. "Mohl byste mi to prosím pohlídat? Děkuji!" pak se otočil na Kameho se širokým úsměvem. "Souvisí to s takovým malým tajemstvím, co mám, ale řeknu ti ho později." Kazuya na něj vyvalil oči ještě víc, jenže to už ho Adam chytil za ruku. Z baru ho za sebou doslova táhl...

Bitka netrvala ani pět minut. Několik Satových chlapů skončilo v blízkém bazénu, další dva v brouzdališti pro děti a Sato utržil pořádný monokl pod okem. Ani Kame a Adam neodešli s prázdnou, nějakou tu modřinu slízli, ale souboj nakonec dopadl tak, že byli všichni zúčastnění v pořádku. Bitka se automaticky zařadila do dlouhé fronty těch, které už mezi Kazuyou a Takerem proběhly. Žádná nikdy neskončila vážně, i tak se příště pobili znovu, zvlášť když někdo provokoval víc, než by musel.

Kazuya se s vypětím sil zvedl na barovku a přitáhl si svůj nedopitý drink. Kopl ho do sebe naráz a hned zvedl ruku s žádostí o další.

"Mrzí mě, co se stalo." promluvil na něj Adam opatrně. Posadil se vedle a kývl na barmana bradou. Aniž by musel cokoliv říkat, objevil se před ním ananasový džus. Kame to ovšem nevnímal. Pohrával si v myšlenkách s Adamovou soucitnou reakcí. Věděl, že nemluví o rvačce, ale o jeho manželce. Musel slyšet ty hloupé řeči Sata i jeho mužů. Bože, hůř už si ani připadat nemohl. Bylo zesměšněno jeho mužství a zrovna před tímhle mužem, před tímhle Američanem.

"Ani mi nedala šanci." otočil bojácně hlavu na svého společníka. Měl strach, kolik výsměchu uvidí v jeho tváři. Jenže, ať se díval sebepozorněji, nic podobného v ní neviděl.

"Jsem si tím jistý, ženy občas nevědí, co chtějí." pokýval Adam důležitě hlavou.

"Ale já vím, co ta moje chce... tebe." ukázal na něj Kazuya. Adam pozvedl obočí.

"Mě?" zavrtěl nechápavě hlavou.

"To je jedno." mávl Kame rukou ve vzduchu a zadíval se před sebe. Když jeho pohled padl na plnou skleničku, vzal ji do ruky a opět na několik loků vypil až do dna.

"Máš dneska v noci kde spát?" zeptal se Adam opatrně. Kazuya zrovna hypnotizoval očima barmana, který k němu byl zády. Chtěl si objedat další rundu.

"Nedělej si starosti." promluvil, aniž by se na něj podíval.

"Nedělám. Jenom... bar bude za chvíli zavírat. Můžeme si dát pár panáků ještě u mě." navrhl Adam. To už se na něj Kame podíval.

"Dobře, tak jdeme hned. Doufám, že máš celou láhev bourbonu, hodlám ho pít až do rána."

"Samozřejmě." zasmál se Adam. Jakmile si od barmana přebral svůj mobil a peněženku, opustili společně bar.