AMA 3.

Tommy

LA ještě spalo, když jsme s Adamem mířili v jeho černém mustangu k Nokia Theathre, kde se to pořád hemžilo novináři, i když všechny hvězdy večera už byly dávno pryč. To jenom my dva blázni jsme jeli do jámy lvové, kvůli mobilu, který tam Adam zapoměl. Zajímalo by mě, na co myslel, když opouštěl svojí šatnu, bez telefonu....

...že by na mě?

Štěstí bylo, že ty hrozné pisálky nepustili k červenému koberci. Docela jistě by si nafotili mě a Adama, jak po něm kráčíme, úplně sami a i když nejsem nějak ješitný v oblasti slávy, myslím, že nám to tam hodně slušelo.

U vchodu do zákulisí se nás ujala nějaká protivná mladá holka a čím víc jsme se blížili k tomu místu, tam kde se to předešlý večer stalo, připadal mi Adam nervóznější. Ani nevím, co mě k tomu vedlo, proč jsem to udělal, ale když jsme zabočili do chodby směřující ke stagei, chytil jsem ho za ruku.

Na okamžik se zarazil, podíval na mě a díky bohu, pousmál se. Víc jsem pro něj v tu chvíli udělat nemohl, cítil jsem ve svém gestu čistotu, byla to prostě správná věc.

Už jsem nepochyboval o tom, že nelituje ničeho, co se předchozí večer stalo, že mi nikdy nebude brečet na rameni, že to dělat neměl, ale zároveň mi bylo jasné, že mě bude potřebovat. Tohle všechno mohl zvládnout jenom s mojí pomocí...ano, věřil jsem si. Vždyť se mě to týkalo taky.

Od červeného koberce k jevišti jsme nepotkali nikoho, to se ovšem změnilo, jen co jsme na podium vešli. Chtěl jsem pustit Adamovu ruku, ale nenechal mě. Bohužel cesta k Adamově šatně vedla přes stage, která se hemžila lidmi, tolik jich tu snad nebylo ani před začátkem předávání.

Všichni na nás civěli a to doslova. A jestli se mi ta holka, co na nás čekala u vchodu zdála protivná, pak jsem opravdu netušil, co potkáme uvnitř.

Vážně jsem žil v domění, že v showbyznisu už se na homosexualitu dívají trochu víc pokrokově, jenže jakmile se mi poprvé do uší zavrtal výraz buzíci, ani nevím, kdo to řekl, začal jsem o inteligenci všech těch lidí dost pochybovat.

Tak tohle musel tedy Adam snášet? Kolik si toho asi vyslechl, když se ke svojí orientaci přiznal? A nejspíš to pořád poslouchá. Dobře, to proč to ten člověk řekl a pak další a další a další, které jsme potkávali, mělo určitě co dělat s Adamovým extempore v přímém přenosu. Dokázal jsem si docela dobře představit, jak se po konci akce všichni tihle lidi sešli v kantýně a tam krom povinností řešili hlavní událost večera. Možná se mezi nimi našli i tací, kterým to nevadilo, ba naopak sympatizovali s Adamovým výstupem, jenže sugesce, sociální a náboženské kecy a já nevím co všechno dokážou lidi hodně zblbnout.

Nepochyboval jsem o tom, že všechno co jsem zaslechl na tom jevišti já, zaslechl i Adam, on se ale na rozdíl ode mě nerozhlížel kolem sebe a nehledal pohledem troufalce, kteří na nás útočili, ignoroval je...to protože na to byl jednoduše zvyklý.

Nějak jsem nechápal, proč nás vedla ta protivná holka, Adam přece věděl, kde má šatnu, ale nakonec jsem se to rozhodl neřešit.

Zapadli jsme oba dovnitř a já jsem se, jako kdybych právě dostal trest smrti a měl minutu na rozloučení se s nejbližší osobou, opřel těžce o dveře a sklonil hlavu. Fakt jsem se cítil bídně.

"Jak to můžeš snášet!"

"Co myslíš?" uslyšel jsem před sebou Adamův hlas.

Než jsem stačil zvednout hlavu, udělal to on. Tím, že mě chytil za bradu. Neodpustil si při tom pohladil palcem mojí čelist, bylo to tak moc příjemné.

Čekal jsem v jeho obličeji cokoliv, ale bezstarostnost ani náhodou.

"Ty lidi tam venku, nebo ne lidi, spíš hovada!" zvýšil jsem trochu hlas, aniž bych chtěl, tohle jsem totiž nebyl já, ten věčný flegmatik, co ho nic nedokáže rozhodit.

"Tommy, uklidni se, podle nich bych si zasloužil ještě něco mnohem horšího, než poslouchat nadávky, minimálně by mě vykastrovali. Jsem zvyklej...ale co ty?" pořád měl ty svoje horké prsty na mém obličeji a upřeně se mi díval do očí. Konečně jsem v nich zahlédl trochu těch starostí. Než mi ovšem došlo, že jsou to starosti o mě.

Takže, když jsem mu v té chodbě podal ruku, protože jsem si všiml, že se chová trochu nejistě...bylo to vlastně proto, že se choval nejistě kvůli mně a nejspíš by mi tu ruku podal sám, kdyby věděl dopředu, jak na to budu reagovat. Jeho úsměv potom byl jen důsledek toho všeho, kruci, on měl strach o mě, zatímco já měl strach o něj.

Adam

Přiznám se, že mě Tommyho zlost trochu vyděsila. Neznal jsem ho takového. Tyhle věci on neřešil přece nikdy. I tak jsem dopředu tušil, ještě než jsme vešli do zákulisí, že bude potřebovat podporu. Lidi dokázali být zlý, i ti, do kterých byste to normálně neřekli. Věděl jsem, že je to jenom jejich nějaká chvilková slabost. Většina z nich bude zítra litovat, že slovo jako buzna a jemu podobné vůbec vypustili z pusy. Znal jsem tyhle případy lidí, dokonce i osobně.

Pro Tommyho něco takového ale bylo poprvé. Ne všechny akce se hemžily mými fanoušky a ne na všech takových akcích byl i on, aby si mohl vyslechnout, zvlášť po ukončení Idolu, jaké pěkné přezdívky jsem od antiGlambertů dostal. A rozhodně jsem ho tím nechtěl potom zatěžovat.

Díval jsem se mu do očí a pokoušel jsem se ho těmi svými uklidnit. Stál opřený o dveře, nebezpečně blízko mě, takže jsem nemohl mít lepší příležitost o něco se pokusit než teď. Kdybych ovšem chtěl téhle příležitosti využít. Byl vystreslý vztekem, nebylo by to fér.

"Polib mě!" řekl po dlouhé odmlce a můj palec, který jemně hladil jeho bradu se zastavil v půli pohybu.

"Cože?" zamrkal jsem a pak zvedl jedno obočí. Doufal jsem, že mi to nějak vysvětlí. Ne, já vůl nemohl udělat co po mě chtěl....

"Prostě mi dej pusu a pořádnou, nic z toho, cos předváděl doma...i když to bylo taky hezký, ale...!" zarazil se a já na něj vytřeštil oči ještě víc. Poslouchal se vůbec?

Já ho tedy slyšel velice dobře, dokonce jsem se k němu naklonil s úmyslem to opravdu udělat, jenže...

"Já nemůžu Tommy, co to po mě chceš sakra? Abych se zbláznil nadobro?" udělal jsem krok vzad a tím přerušil i ten poslední tělesný kontakt, který nás ještě spojoval.

"Tak zbláznil nadobro, ale doma bylo fér pokoušet mě, že jo?!" spustil na mě vyklepaným hlasem a to už jsem šel vážně do kolen, tedy sedl jsem si na židli, kterou jsem měl u sebe nejblíž. Já že jsem ho doma pokoušel? No dobře, tak teda jo, přiznávám. Ale nikdy bych nepokoušel někoho, kdo je do mě zamilovaný, to bych prostě neudělal. A Tommy do mě nebyl zamilovaný, nemohl být...pořád pro mě bylo pravděpodobnější, že někdo změní výsledky mojí řady American Idolu.

"Řekni mi jedno...ty ses někde praštil do hlavy?"

"Ne, já praštil do hlavy skutečnýho Tommyho a nastrčil místo něj sebe asi!" cynický byl Tommy hodně málo, když už, tak šlo do tuhého.

"No promiň, že si chci dát jenom dohromady fakta!"

"Do toho!" pobídl mě, ale netrpělivost z něj doslova křičela.

"Když jsme se v noci vrátili odsud, byl jsi hrozně naštvanej, že jsem tě tu přede všemi políbil. Dobře, uznávám, že jsem ti o tom měl aspoň říct a určitě bych to i udělal, kdybych to plánoval dopředu. Pak jsem ti dal pusu v mým obýváku na gauči a ty ses nechal, nechci si domýšlet, kam až bys byl schopný zajít...protože je to tak nějak nad moje chápání..."

"...proč, do prdele...?"

"...a pak se potkáme v půl šestý ráno v kuchyni a ty děláš všechno pro to, abych z tebe zešílel..."

"...všímáš si detailů, to jsem na tobě vždycky miloval!"

"Tommy!" okřikl jsem ho, tohle už byla provokace, proč mi to dělal?

"Co je sakra...tak jsem si něco uvědomil no. Lidem se to stává každej den, že procitnou, pochopí, vzpamatujou se, proč bych nemohl taky!" začal se vehementně bránit, jeho argumenty mi podkopávaly nohy víc a víc, docházely mi slova...tohle se totiž nemohlo dít mě...

"Já pořád čekám, kdy se z toho probudím a zjistím, že ještě žádná AMA neproběhla a tys nebyl u mě doma a nesváděl jsi mě v kuchyni!" mlel jsem si to svoje pořád dokola a čekal, že mi bude zase oponovat, jenže nic takového už se nestalo.

"Jak chceš, sni si!" mávl rukou ve vzduchu, otevřel dveře a zmizel jimi tak rychle, že jsem se nestačil ani nadechnout.