AMA 2.

Adam

"Nedívej se na mě tak!" ovanul mě Tommyho dech s příměsí Jamesona a v tu chvíli mi tak poskočilo srdce, že jsem měl pocit, jako kdybych na tom gauči poskočil celý.

"Jak?" těžce jsem polknul a můj pohled se znovu svezl k Tommyho rtům, už jsem se to ani nesnažil skrývat.

"Jako kdybys to chtěl udělat znovu!" řekl ostře a při tom se mu ještě víc rozšířily zorničky.

"Cítíš se se mnou v ohrožení?" nenechal jsem se odbýt a pořád zkoumal jeho obličej. Trochu mě začalo bolet za krkem, takže jsem se k němu natočil celý, jednu nohu si skrčil pod sebe a pak jsem položil ruku na stehno, svoje, ne jeho...a druhou jsem si přehodil přes opěradlo pohovky.

"Ne víc, než obvykle..." trochu nejistě se pousmál a k mojí i svojí smůle si skousl koutek spodního rtu.

Jeho smůla vlastně souvisela s mojí smůlou, protože moje smůla byla reakce, která se bezprostředně po tomhle nevinném gestu ozvala v mém těle. To už jsem sebou totiž trhnul opravdu, tedy hned potom, co mi přejel mráz po zádech a na čele mi vyrašilo pár kapiček potu. Kdybych to dokázal zarazit v tuhle chvíli, Tommy by žádnou smůlu neměl, jenže moje živočišné pudy si občas dělaly co chtěly, samy od sebe, nedokázal jsem je ovlivnit, zvlášť když objekt ve středu mého zorného pole seděl takhle blízko a nechystal se zdrhnout.

...prostě klasická řetězová reakce...

Myslím, že jsem v tu chvíli nemyslel na nic, což zní opravdu hodně bláznivě, ale bláznivější bylo to, co jsem při tom nemyšlení udělal. Naklonil jsem se k němu a ten neposlušný spodní ret políbil. Kdybych přemýšlel napadla by mě nejspíš nějaká hodně praštěná věc, jako třeba, že tímhle Tommyho ret naučím poslušnosti, aby mě neprovokoval...nebo...vlastně mě něco napadlo...že tenhle polibek musí být úplně jiný než před zraky celé Ameriky, že chci, aby se Tommymu líbil.

A byla to jenom setina vteřiny, kdy mojí hlavu zachvátila tahle samaritánská myšlenka...pak...

...pak jsem se nevím proč od něj odtáhl a vstal z gauče.

"Půjdu spát, jsem unavenej, vem si pokoj pro hosty, jestli tu chceš zůstat...dobrou Tommy a už se na mě nezlob!" mrknul jsem na něj, urovnal si vestičku, která se mi mým hrabáním na gauči trochu posunula do strany a pak jsem obývací pokoj opustil. Zas ten přilepený pohled na mých zádech...

Zas to příjemné pálení na mých rtech...

Tommy

Deset minut! Deset dlouhých minut jsem seděl na tom gauči a sledoval nevěřícným pohledem schody, po kterých Adam odešel, hned po tom, co mě políbil, jakoby nic vstal a popřál mi dobrou noc.

Jistě že jsem věděl, že tu můžu přespat, v pokoji pro hosty, tohle už mi neřekl hodně dlouho, protože jsem u něj zůstal na noc hodněkrát, po akcích, koncertech a jiných společenských záležitostech, kterých jsem se účastnil taky, takže šlo o automatickou záležitost.

Myslím, že to byl nějaký úhybný manévr. Jako když se mig vyhybá druhému migu, aby na něj pak mohl zezadu nečekaně zaútočit. Na rozdíl od migů jsem ale neměl žádné zadní senzory, které by mě na to mohly upozornit a....nebyl jsem si ani trochu jistý, že je to zrovna takhle.

On mě políbil a pak dělal, jako kdyby se nic nestalo. Neměl bych tohle udělat já? Já heterák..no dobře se slabostí pro Adama? Ne, přísahám, že nikomu jinému bych tohle nedovolil a bohužel...kruci, uvědomoval jsem si to víc než dobře...Adamovi bych dovolil mnohem víc, kdyby se z toho gauče nezvedl a neodešel spát, jako kdyby právě opouštěl svého bratra a ne kluka, kterého před několika hodinami líbal na podiu v největší koncertní hale v Los Angeles. Před tolika lidmi.

OK, ale to bych se předtím asi nesměl chovat tak odměřeně...

Nakonec jsem se z toho gauče přinutil zvednout a se svěšenými rameny se odebral do dolního pokoje pro hosty. V domě byl ještě jeden, v patře, což ale znamenalo být blíž Adamovi a tohle riziko jsem podstupovat nechtěl. Jen jsem nevěděl kvůli komu, jestli kvůli Adamovi, nebo kvůli sobě...

Když jsem se nad tím zpětně zamyslel, mě vlastně nevadilo, že to na těch cenách udělal, přece jsem byl pro každou špatnost a hlavně...mě nedokázalo jen tak něco rozhodit, na to jsem byl moc velký flegmouš...tak co způsobilo mojí špatnou náladu, která se mě držela od první vteřiny, co to Adam provedl?

Otáčel jsem si to v hlavě pořád dokola a nepřicházel na nic důležitého, možná až na jednu věc, která by asi důležitá byla, ale to já jí nechtěl přikládat důležitost...nebo prostě jsem si toho faktu nevšímal. Bohužel mi ze všech těch dalších vyvstával z mysli jako jediný možně reálný...

...Adamova pusa na AMA mě naštvala proto...no protože mi jí dal zrovna tam!! ...a ne někde jinde...

Měl jsem to snad pochopit tak, že jsem od něj první pusu chtěl dostat za jiných okolností? Můj bože!

Kdy se mi v podvědomí zrodila tahle šílenost?

I když jsem na to myslet nechtěl, hlava si umanula něco jiného. A podařilo se jí zaměstnat mě na další dvě hodiny, než jí přemohla konečně únava a já upadl do bezesného spánku.

Jen o tři další hodiny později jsem se ale probudil s příšernou žízní, která mě donutila skoro poslepu, fakt se mi nechtělo otvírat oči, navštívit kuchyň a pak zabořit hlavu do ledničky, kde jsem spíš po hmatu hledal láhev s nějakou tekutinou, bylo mi jedno čeho se napiju, jen aby to teklo.

Venku už svítalo, do kuchyně proudilo velkým oknem ospalé ranní světlo s příměsí mlhy, která se srážela na okně do malých třpytivých kapek.

Vlastně mě to probudilo. A to víc, než jsem chtěl. Tři hodiny spánku byly zatraceně málo, jenže to denní světlo...jako kdyby mi říkalo, nechoď spát, promeškáš důležitou část dne...bože, takové blbosti. Co mohlo být úžasnějšího, než si ráno přispat?

Mě ani Adama dnes nic nečekalo, mohli jsme se válet v posteli klidně do oběda...

Při zavírání ledničky jsem si to představil. V mojí nebo v jeho posteli bychom se váleli. Nejdřív bychom spolu prováděli nějaké ty hezké špatnosti a pak bychom se váleli. No skvělý, ještě snídani do postele, čerstvou růži mezi rty a mašli kolem krku si můžu uvázat a bude to kompletní...

Adam

"Proč nespíš?" můj příchod do kuchyně způsobil, že sebou Tommy trhnul a málem mu vypadla láhev s vodou z ruky. Ještě že to byla petka, ta by moc škody neudělala.

Mohlo být něco málo po půl šesté, když jsem se vzbudil žízní, ačkoliv se mi tenhle divný úkaz moc často nestával. Hodně lidí mi říkalo, že je v noci vzbudí žízeň nebo hlad, mě ani jedno, maximálně chuť na sex...pokud se mnou někdo leží v posteli. Takže když jsem se probudil a ucítil hrozné sucho v puse, věděl jsem, že to není jen žízeň, ale i ta chuť na sex, jen to bylo takové smíchané, asi proto, že Tommy neležel v mé posteli, ale o patro níž.

K mému překvapení jsem ho našel v kuchyni, jeho žízeň ze spaní budila, hlavně když si večer předtím přihnul.

Byl na něj dokonalý pohled, než jsem promluvil, musel jsem si ho pořádně prohlédnout. Bosé hubené nohy, rozcuchané vlasy, ode mě by je měl ještě asi víc, kdyby mi to dovolil a v neposlední řadě, o dvě čísla větší tričko, samozřejmě moje, protože v pokoji pro hosty byla skříň s několika kousky oblečení pro stav nouze a návštěvníci jí mohli volně používat.

Tommyho jsem prokouknul hned, že se mu v mých tričkách dobře spí, protože si ze mě dělal srandu. Třeba, že by z nich mohl mít dvě, nebo že vždycky ráno hledá z toho stanu cestu ven.

Už kolikrát věděl dopředu, že u mě bude spát, tudíž si mohl přinést něco z domova, ale pokaždé jsem ho ráno potkal na snídani v mém tričku...proč by v něm tedy spal, kdyby mu to bylo skutečně tak moc nepohodlné? Ne, neřešil jsem to...

"Měl jsem žízeň, tradičně.." zvedl láhev vody nad hlavu a pousmál se. Pak si pořádně přihnul, zašrouboval uzávěr a vrátil petku do lednice. Opřel jsem se o sloupek poblíž kuchyňského ostrůvku a založil si ruce na prsou.

"Moc jsi toho ale včera nevypil. Rozhodně ne víc, než já!" uvažoval jsem nahlas. Ani nevím proč, měl jsem na jazyku úplně jiná slova, nechtěl jsem se bavit o tom, kolik jsme toho vypili.

"Podiv se na sebe a podiv se na mě, mezi námi je trochu rozdíl a hlavně, tohle je moje klasická žízeň, ne ta poopiční!" uchechtl se, což bych udělal taky, kdyby mě nezaujala víc ta první věc, kterou řekl. Měl jsem se podívat na něj a na sebe. No jistě, stavba jeho těla byla od mého odlišná, samozřejmě velikostí, jinak myslím, že měl každou kost na své místě, určitě. Každopádně to znamenalo, že můj organismus snese o něco víc, než jeho, už jen proto, že Tommy byl střízlík a já kus chlapa...ale tohle jsem taky neřešil ze všeho nejvíc.

Když Tommy řekl, podívej se na sebe a podívej se na mě, uviděl jsem ve své hlavě něco trochu jiného...nás dva...v pevném objetí a stejně jako jsem měl pocit, že ke mně nemůžou víc pasovat jiné rty než ty jeho, to samé jsem zažíval i při téhle představě. Cítil jsem, jak se mi chvějou i vlasy na hlavě, jak jsem byl vzrušený tou vizí. Donutilo mě to svěsit ruce podél těla. Rezignoval jsem na svojí přísahu, že se budu držet zpátky, tedy zatím jen sám v sobě. Navenek jsem na sobě raději nedal nic znát.

Bylo to tak, že když jsem Tommyho políbil na tom gauči, stačilo opravdu málo, abych se nechal strhnout a pak už bych ho asi odejít nenechal. O sobě nemluvím. K tomu se ještě přidal můj přirozený smysl pro dobívání, zkombinovaný se strachem, že Tommy nemusí být z těch, kteří by se chtěli nechat dobývat (ještě k tomu mnou)...no prostě, vzdal jsem to, i když mi bylo dopředu jasné, že se o to pokusím znovu.

Ve skutečnosti jsem se třásl na to, až budu svádět heterosexuála, musel jsem se dočista zbláznit.

"A ty nespíš proč Adame?" tentokrát si založil ruce na prsou Tommy, ale jen na chvilku, asi mu to nebylo příjemné. Pak vyrazil od lednice ke mně a při cestě kolem ostrůvku nechal konečky svých prstů klouzat po naleštěných dlaždicích. Vypadal při tom jako Sharon Stone v základním instinktu. Ne že by tam ona něco podobného dělala, ona si jenom přehodila nohu přes nohu, jenže na mě Tommyho nejspíš neúmyslné gesto mělo úplně stejný účinek jako to její úmyslné na každého hetero chlapa, který ten film kdy viděl.

Domníval jsem se, že Tommy tím nic nemyslí, kdyby ke mně ovšem nepřistoupil a nepřejel těmi samými konečky prstů po mojí paži. Byly ještě chladné, od dlaždic a příjemně studily mojí spánkem rozehřátou kůži.

Moje reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Stál moc blízko na to, abych nic neudělal a k tomu se tvářil natolik vyzývavě, že jsem ho prostě nemohl nechat jít.

Aspoň jednu pusu, zaokrouhloval jsem v mysli svoje potřeby, abych ten nápor vzrušení přežil...začínal jsem být na jeho rtech snad závislý? Už mi nestačil pouhý pohled? A kdy k tomu došlo, nesnáším tyhle nečekané zvraty, které nedokážu ovlivnit! Zvlášť když vím, že se budou stupňovat. Teď jeden polibek, pak jeden sex...a u mě mělo tendenci se všechno stupňovat mílovou rychlostí.

I tak jsem to udělal, protože při tak dokonalých záležitostech, za jaké jsem považoval i líbání jsem prostě nechtěl myslet na hovadiny typu, počkej až tě to celého pohltí a pak se budeš trápit.

Místo toho jsem se nechal pohltit Tommyho polibkem. Žádné jazyky, nic divokého, nic z toho, co se stalo na AMA, kde jsem ho před zraky všech málem snědl.

Tohle bylo jiné a nemělo to nic společného s mojí potřebou předvádět se a šokovat.

Jen kdybych věděl, kdo může za ty změny, co se stalo, že Tommy tak najednou obrátil?

"Počkej, moment...nepředstavuješ si doufám, že jsem krásná dlouhonohá blondýna se čtyřkama prsama!" Tommy už se chystal zvednout ruku a zajmout můj krk ve svých prstech, když jsem ho od sebe odtáhl. Po mojí poznámce si mě shlédl od hlavy k patě a ještě víc našpulil svoje rty...hajzl jeden!

"Dlouhý nohy možná, ale čtyřky prsa? Myslíš si, že všichni ujíždíme na velkých kozách?" tak trochu jsem nepochopil, jak tohle myslel...že mám dlouhé nohy, ale prsa žádný? To jsem věděl i bez něj přece. Ta druhá poznámka mě vůbec nezajímala.

"Jak to mám vědět? V tomhle směru jsem odkojenej televizí a to je poprvý, cos mi něco takovýho přiznal!" no jo, opravdu nikdy předtím nemluvil o tom, co se mu líbí. Z tohodle jsem měl nejspíš poznat, že to nebudou velký výstavní silikonový prsa, spíš menší...ale bylo mi to naprosto fuk. Já chtěl vědět, proč to sakra dělá, kdo ho k tomu donutil...že on se s někým vsadil!

"Dobře, nepředstavuju si, že jsi krásná dlouhonohá blondýna se čtyřkama prsama..." odfrkl si a opět se ke mě naklonil.

"Tak dlouhonohá brunetka? S dvojkama prsama...jak jsou vlastně velký dvojky?"

"Asi takhle..." Tommy obrátil dlaně ke stropu, roztáhl psty a vytvořil z nich něco jako symbolické misky "...sakra, na co ty potřebuješ vědět, jak jsou velký dvojky?" jako kdyby se najednou vzpamatoval a já koneckonců taky. Vedli jsme docela zajímavý rozhovor o pro mě tutově nezajímavých ženských vnadách. A to jsem chtěl původně vědět, koho si Tommy místo mě představuje, když mě líbá. Nevěřil jsem tomu, že si připouští, že líbá chlapa. I když jsem to byl já, kdo mu při AMA nedal na výběr a udělal tu šílenou a ztřeštěnou věc, doufal jsem, že to pochopí, přejde s úsměvem, možná mi řekne, že jsem blázen. Prostě jsem nepředpokládal, že by mě o několik hodin později sám od sebe líbal v mojí kuchyni. A rozptylování podobnými úvahami štvalo mě samotného, i když jsem s tím začal.

"Asi na nic!" pokrčil jsem rameny.

"Proč myslíš, že si musím někoho představovat?" zatvářil se ublíženě, skoro jsem začínal mít ze svého podezření výčitky, díky tomu pohledu.

"Já nevím, proč myslíš, že jsem nevyhrál Idola?" byla první věc, která mě napadla.

"Co to sem pleteš?" zhrozil se Tommy a znovu si založil ruce na prsou.

"Je to stejně nezvratný fakt jako tvoje orientace!" ohradil jsem se a Tommy na mě vytřeštil oči. Chvíli jen tak stál, nejspíš přemýšlel, než mu začaly cukat koutky.

"A tak to já jsem optimista, myslím, že kdybych opravdu hodně chtěl, tak ten výsledek zpochybním a máš vítězství v kapse..." po jeho rozčilení nebyla ani památka. Oči mu jenom zářily, další jev, který mě nenechával chladným a v duchu jsem si přál, aby to Tommy věděl. Jenže to co právě řekl mohlo znamenat ještě něco jiného...jak by bylo asi těžké udělat ze sebe homosexuála ve srovnání s paděláním výsledků Amerického Idolu, kde znal vítěze celý národ?

A proč jsem měl pocit, že Tommyho slova jsou zástěrka pro něco jiného?

"To bych o to ale musel stát!" mávl jsem rukou ve vzduchu a opustil nebezpečný prostor v jeho blízkosti.

"Nestojíš o to?" zaznamenal jsem v Tommyho hlase naléhavost, ale neotočil jsem se. Bylo mi zatěžko dívat se mu teď do očí. Musel bych zkoumat, co v nich uvidím a jak tohle vyptávání vlastně myslí, kam jím míří. Nebyl jsem si jistý, zda bych dokázal přijmout cokoliv negativního.

S Tommym za zády jsem vešel do obýváku a tam teprve jsem se k němu obrátil čelem.

"Stojím o..." chtěl jsem se rozpovídat, vážně jsem to měl v úmyslu, jenže na konferenčním stolku v ten stejný okamžik začal vyzvánět Tommyho mobil. V šest hodin ráno..kdo to sakra mohl být?

Prolétl mnou vztek. Nechtěl jsem ho na sobě dát znát, takže jsem se jenom mlčky vydal ke stolku a ohnal se po mobilu, Tommy stál pořád na svém místě a pozoroval mě.

"To jsi ty!" řekl naprosto klidně a já zvedl obočí, pak teprve jsem se podíval na displej. Blikalo na něm moje jméno. Cože?

"Nechceš mluvit sám se sebou?" vteřiny utíkaly a Tommy se očividně královsky bavil tím, jak civím na jeho telefon neschopný cokoliv udělat. Jak by bylo asi jemu, kdyby někdo volal z jeho telefonu na můj?

Musel jsem ho někde nechat a ten dobrodinec zavolal na Tommyho číslo, v domění, že budeme spolu. No skvělý, doufám, že si nesjede celý můj seznam, to by byl pořádný malér...zhrozil jsem se ještě víc a vrhl vyděšený pohled na Tommyho, kterému taky nejspíš začínalo pomalu docházet, co všechno se může stát, když se můj mobil dostane do nesprávných rukou.

"Tak to zvedni Adame!" pobídl mě a já ho poslechl.

V následující vteřině se mi tak ulevilo, že bych začal samou radostí málem zpívat...tedy do určitého momentu.

Volali mi z produkce na AMA, že jsem tam nechal mobil a že hledali v seznamu někoho blízkého, komu by zavolali. Zkusili Monteho a ten je odkázal na Tommyho. Monte věděl, že jsme s Tommym šli pařit spolu a že nejspíš skončíme u mě doma, tradičně u televize. Bylo mi líto, jestli ho probudili. Byl jsem rozhodnutý se mu za to omluvit. Taky mi prolítlo hlavou, proč mi ho nenechají dovézt domů a přesně proto jsem se vrátil do své mrzuté nálady. Proč by něco takového dělali pro člověka, který zneuctil posvátnou AMA půdu? Fakt jsem se držel, abych té ženské něco neřekl. Byla vážně neuvěřitelně milá!

"Musím do města, našli můj mobil v zákulisí a nikdo mi ho nedoveze, i kdybych se na hlavu postavil!"

"Teď v šest ráno?" Tommy vypadal hodně zmateně.

"Lepší teď, než mi prohrabou celej seznam a já pak budu muset měnit simku...no, pokud už to teda neudělali!" i když jsem měl vážně strach, ta ženská v telefonu nevypadala na někoho, koho by zajímal můj telefonní seznam. To mě trochu uklidňovalo.

"Dobře, jdu s tebou!" nabídl se Tommy a opravdu při tom vypadal hodně suverénně. Měl jsem sto chutí říct mu, že nejdeme zlikvidovat atomovou bombu, která za hodinu zničí celé západní pobřeží (tak nějak odhodlaně se totiž tvářil), ale nakonec jsem si jenom povzdychl.

"Jak chceš...za deset minut u auta!" zavelel jsem, ne moc velitelsky a zamířil ke schodišti do prvního patra.

Mrzelo mě, že jsem Tommymu nestihl říct, o co stojím. Tohle byla dobrá situace, nabízelo se oznámit mu, že jsem do něj od prvního okamžiku blázen, což ale neznamená, že si se mnou může hrát.

Moje zapomětlivost to prostě pokazila, dobře mi tak!!