Den D 2/4

Ták... teď už to snad dojedeme do konce v kuse. To je tak, když něco slíbím. Já to pořád říkám, že se to nemá, slibovat. Pak vám do toho akorát tak vždycky něco vleze. Zákon schválnosti. Teda, ne že bych si na svůj náhradní program stěžovala ;)

Hi hi, radši popojedeme :D

---

Nějaké přesvědčování, zda říct či nikoliv svatební slib, teď Leile připadalo jako ta největší zbytečnost na světě. Eber nesměl přijít o svatbu svého jediného syna. To přece nemohla dopustit. Konečně vyběhla celé schodiště, aniž by ji zastavil další problém, jen to ne, modlila se v duchu a zamířila k Sutanovu pokoji. Zaklepala a bez vyzvání vstoupila dovnitř. Přivítal ji nezúčastněný baronův pohled v odrazu zrcadla. Muž si upravoval srdce z růží v klopě. Měl stejné jako Adam. Vpadnutí paní domu ho nijak nevykolejilo.

"Paní Lambertová, tohle je neslušné," pronesl klidně.

"Stejně jako odmítnutí manželského slibu," nenechala se Leila zastrašit.

"Jsem si jistý, že ano bude stačit," usmál se Sutan. Poté se k ženě otočil čelem. "Jak vypadám?" zeptal se samolibě. Kdyby byla Leila v jiném rozpoložení, možná by si povzdychla dojetím stejně jako u Tommyho a Tadeáše, ale pan Amrull si to nezasloužil. Leda že by změnil názor.

"Jste okouzlující, ale to přece víte. Tadeáš si zaslouží nějaká ta pěkná slova navíc, nemyslíte?" vrátila se k důvodu svého neslušného vpadnutí.

"Ze svatebních obřadů by se neměly dělat divadelní představení. Je to trapné." Sutan pokrčil rameny a přešel k oknu s rukama spojenýma za zády. "Jen se podívejte. Půlku z těch lidí ani neznám. A ta bílá závodní auta?"

"Svatby občas bývají trochu kýčovité, barone. Vlastně se to od nich očekává. Neřekla bych do vás, že s tím budete mít problém, po tom, co jste Tadeáše v Monroe dobýval," rýpla si. Sutan se na ni podíval přes rameno a přivřel oči.

"Ještě jsem se nerozmyslel úplně. Pořád to zvažuji," připustil. Leila se rozhodla jít s pravdou ven. Tak nějak už jí tahle část problémů začínala být lhostejná.

"Megan mi vyhrožuje, že s tím praští, pokud při obřadu neřeknete aspoň pár slov. Neprosím vás kvůli ní, zvládnu to dojet sama, určitě, ale co Tadeáš? Je to váš nejhezčí den v životě. Vás obou. Vykašlete se na své zásady a užijte si ho. Udělejte všechno pro to, aby byl váš manžel šťastný. Prosím," žadonila se sevřeným hrdlem. Sutan mlčel, jen si ji se zájmem prohlížel.

Chyběla mu matka. I když se jako matka nechovala. Jakmile jej porodila, vložila ho do rukou otce a řekla, že odchází. Byla příliš do větru, aby dokázala zůstat na jednom místě. Naposledy ji prý někdo viděl ve Venezuele. Leila se chovala mateřsky a to Sutanovi drásalo nervy. Záviděl Adamovi, že má tak skvělou mámu, co se o všechno stará. Kéž by byla i jeho vlastní. Za měsíc a něco, kdy všichni společně plánovali tento den, si ji zamiloval. Ale nikdy by to samozřejmě nepřiznal.

"Vás trápí ještě něco." Přivřel oči a přistoupil blíž.

"Jen Eber. Asi něco špatného snědl a celý tenhle velký den svého syna nejspíš prožije na pohotovosti se šlahounem zavedeným do žaludku," povzdychla si.

"Něco snědl?" zopakoval Sutan nevěřícně. Leila přikývla.

"Nejspíš. Právě to jdu zjistit. Je to na mém seznamu odstraňování problémů."

"A já jsem jedním z nich," podotkl Sutan tak trochu kousavě. I když to tak určitě nemyslel. Leila pokrčila rameny.

"Odškrtnu si vás, jako že jsem to zkusila." Smutně se pousmála a vyrazila ke dveřím.

"Změňte to na splněno!" zarazil ji Sutan, když už brala za kliku. Leila se otočila a nevěřícně usmála.

"Děkuju, barone."

"Mně neděkujte, ale Eberovi. Přece vám nebudu přidělávat starosti," pokrčil rameny.

"Však já bych si nějak poradila. Přinejhorším bych ten slib odříkala za vás," usmála se. Sutan chtěl něco podotknout, do dveří ovšem nakoukla Meganina zvědavá hlava a po ní i celé tělo. Raději všechna svá slova spolkl. A Leila také.

"Jdu si pro vás, pane Amrulle. Pan Lambert už stojí u oltáře a čeká na svého vyvoleného. Měl byste se k němu připojit," pobízela ho Megan laškovně.

"Už jdu." Sutan se vydal pomalým krokem ke dveřím. Leila mezitím vyšla na chodbu a zadívala se k pokoji, ve kterém se jistě samou nervozitou třásl Tadeáš. Zvažovala, má-li mu jít oznámit Sutanovo rozhodnutí nebo ne a nakonec se rozhodla, nechat to osudu. Překvapený Ted bude mnohem hezčí pokoukání, napadlo ji. Možná i upustí nějakou tu slzičku a s ním i všichni svatebčané. Nemusela být svatební agentka, aby věděla, že slzy snoubenců zabírají vždycky.

Když kolem ní a Megan prošel Sutan, naklonila se k ženě a pro jistotu ji ještě chytila za loket, aby jí neutekla.

"Můj manžel má silnou nevolnost. Za chvíli dorazí sanitka, aby ho odvezla do nemocnice. Jestli snědl něco z jídla, které jste zařizovala vy, tak vás budu žalovat!" pohrozila jí šeptem. Megan na ni vytřeštila oči.

"To bych si nedovolila, madam. Všechno jídlo jsem řádně zkontrolovala."

"Asi ne dostatečně," mračila se Leila. Megan zalapala po dechu.

"Mohu to pozdržet, dokud vašemu muži nebude trochu lépe," navrhla zoufale. I nepřítomnost otce jednoho z ženichů byla pro ni čára přes rozpočet. To Leile okamžitě došlo.

"Jestli má otravu jídlem, tak mu bude líp nejdřív zítra. Staráte se o zbytečnosti a ty důležité věci vám unikají," pokárala ji Leila.

"Manželský slib je zbytečnost?"

"Teď ano."

"Co se to tu děje?" vběhl do chodby rozvrkočený Tommy. Obě ženy se na něj podívaly a obě naráz vykřikly zděšením. Tommyho bílé sako bylo... jednoduše pozvracené.

"Můj Bože, co se ještě stane?" lamentovala Megan, zatímco vytahovala se své kabelky, alá bezedný batůžek Hermiony Grangerové, balíček vlhčených ubrousků. Vysoukala z něj rovnou tři a začala to nadělení utírat. Jak k jejímu nosu dolehl zápach, začala si ovývat obličej rukou. Vytáhla z kabelky pro změnu nějakou voňavku a celého Tommyho od hlavy k patě postříkala.

"A dost!" zakřičel na ni Tommy a ustoupil o tři kroky dozadu.

"Nijak zvlášť jsem se na tenhle den netěšil, ale na co se člověk netěší, říká se, by mělo vyjít nad jeho očekávání, ne? Tak to pravidlo nelže. Jsem totálně mimo. Můj tchán si asi brzy vyvrátí celý žaludek, budoucí švagr nechce říct mýmu bráchovi slib a ještě budu smrdět jak nějaká k..."

"Tommy!" okřikla ho Leila, než stihl dokončit poslední slovo. Tommy zavřel pusu, ale ne na moc dlouho. Zatímco on tady poletoval jako pometlo, jeho manžel stál venku u oltáře a nejspíš poklidně klábosil se svou družbou Kellym. A neměl o ničem ani zdání.

"Jestli se o tátovi dozví Adam, tak máme po svatbě," zabručel. Leila se zakousla do rtu.

"Kruci, řekla jsem to Sutanovi."

"Cože? Ten teď stojí vedle Adama venku," vyjekl Tommy. Megan zvedla obočí, jako kdyby ji něco napadlo a přitáhla si konec svého portu mezi dvěma prsty blíž ke rtům.

"Diano? Slyšíš mě? Akutní situace. Dojdi za baronem a pošeptej mu, že nesmí ani za nic říct panu Lambertovi o jeho otci. Ano, pochopí to." Megan se po své naléhavé zprávě na Tommyho nejistě usmála. "Snad to stihne."

"A co sanitka? Někudy musí přijet." Tommy zkrabatil obočí a beznadějně kolem sebe rozhodil rukama. Všechno bylo v háji.

"Pomůžu mu ven zadním vchodem. Odvedu ho k příjezdové cestě, aby nemuseli zajíždět až sem," rozhodla Leila. Poté dodala:

"A pojedu do nemocnice s ním." Tommy na ni vyvalil oči.

"Děláš si srandu? Celá tahle akce se dělá i kvůli tobě. Nemusel jsem si Adama znova brát, ale souhlasil jsem s tím, protože jsi nemohla být v Monroe," čepýřil se.

"Děláte to kvůli sobě. Protože ta svatba stála za starou belu. Jen jsem chtěla, aby jste si svůj den užili se vším, co k tomu patří."

"Začíná mi být zle," utrousila Megan a pro jistotu se opřela o zeď. Leila jí promnula rameno.

"Ať vás to ani nenapadne. Vy to dotáhnete do konce, jak jste slíbila. Donutila jsem barona, aby řekl slib. O manžela se postarám."

"Ne," zaúpěl Tommy. Tohle byl snad zlý sen.

"A kdo tedy?" vyštěkla Leila. I jí už docházela trpělivost.

"Mohl bych já. Stejně už jsem na jejich svatbě byl." V chodbě se k překvapení všech objevil Ron s chápavým úsměvem na rtech. Jako první se vzpamatoval Tommy.

"Ale ne na Tedově, táto."

"Tak si to potom pustím na počítači. Stejně bych bulel jak želva a aby mě při tom někdo viděl, to fakt nepotřebuju."

"Na mojí jsi nebrečel, tak toho nech!" napomenul ho Tommy. Situace se zdála neřešitelná.

"Jak je Eberovi?" zeptala se Leila. Megan zpozorněla, protože právě dostala zprávu od své asistentky Diany, kterou ihned přetlumočila.

"Všechno v pořádku, Adam nic neví." zvedla palec vzhůru. Leila se znovu podívala na Rona.

"Je vyčerpaný. Nechápu, kde se to v něm všechno vzalo. U snídaně toho taky moc nesnědl."

"Přísahám, že mým jídlem to není," hájila se Megan. "Nemohu si dovolit špatnou reklamu. Tohle by mě zničilo."

"Tak je to nějaká střevní chřipka?" napadlo Leilu.

"Možná. V poslední době jsem moc nesledoval zprávy. Nevím, jestli tu něco takového neřádí." pokrčil Ron rameny.

"Mám to jídlo jít zkusit na sobě?" ozval se Tommy.

"NE!" zařvali všichni sborově.

Hluk pochopitelně vylákal z pokoje Tadeáše. Když vyšel ven, první čeho si všiml, byl zasychající narůžovělý flek na Tommyho sněhobílém saku.

"Takhle s tebou k oltáři nejdu!" zavrčel.

"Chceš si snad vzít mě?"

"Ty víš, jak to myslím. Cos dělal, prosím tě?" kroutil Ted nechápavě hlavou.

"Eberovi není dobře, asi střevní chřipka," vysvětlil mu rychle Ron. Tadeáš se na skvrnu podíval pozorněji. Došlo mu to hned.

"Bože můj." Spráskl ruce. "A je už v pořádku?" podíval se hned na Leilu. Žena zavrtěla hlavou.

"Nesmí se to dozvědět Adam, jinak to celé odpíská. Takže ani muk, Tadeáši." přiložila ke rtům ukazováček. "Odvezu Ebera do nemocnice. Snad si náš syn nevšimne, že mu na vlastní svatbě chybí oba rodiče."

"To je mi líto. Můžeme to ale odložit, ne? Je teprve dopoledne."

"Na odpolední svatbu nejsme připravení," vložila se do toho ihned Megan. Nikdo příliš nerozebíral, jaký je rozdíl mezi dopolední a odpolední svatbou, řekla to svatební agentka, takže v tom určitě nějaký rozdíl byl.

"A jen tak mezi námi, už máme tři minuty zpoždění," oznámila všem důležitě.

"Jenom?" rýpl si Tommy. Když se otočil ke schodišti, pod kterým začínal veškerý mumraj, povzdychl si.

"Doteď jsem nevymyslel slib. A pochybuju, že ještě vymyslím, s tím, co mám momentálně v hlavě."

"Tak si tam honem hezky rychle vrať zase Adama, drahý!" poplácala ho Leila po zádech. "Nesmí na tobě nic poznat."

"Ty ses aspoň snažit něco vymyslel, ale Sutan to rovnou odmítl," posteskl si Tadeáš. Leila se usmála. Tohle naštěstí vyšlo.

Megan se opět zaposlouchala do zprávy od své asistentky. Všichni ostatní na ni netrpělivě koukali.

"Diana zahlédla u brány dva zdravotníky. Ochranka je nechtěla pustit dovnitř."

"No ještě že tak," oddechla si Leila. Netušila, že bude pohotovost tak rychlá. "Ať za nimi dojde a pustí je dovnitř. Třeba nebude zapotřebí Ebera odvážet," napadlo ji. Megan vzkaz vyřídila a rozhlédla se po nervózní skupince. Skončila očima na Tommym.

"Pojďte se mnou pane Ratliffe, musím něco udělat s tou skvrnou!" pobídla ho.

"Leda že byste měla celý nový smoking," utrousil Tadeáš. Když kolem něj jeho bratr procházel, kýchl a zacpal si nos. "To je strašný, čím to smrdíš?"

"Nestarej se!" okřikl ho Tommy. Megan vzala staršího z bratrů do jeho pokoje a po cestě se opět přehrabovala ve své bezedné kabelce. Škoda, že v ní určitě neměla náhradní žaludek pro jeho tchána, pomyslel si.

Leila s Ronem šli naproti zdravotníkům. Dianě se podařilo oba muže v zelených uniformách provést nepozorovaně kolem netrpělivě čekajícího davu svatebčanů až do domu. Tam byli odvedeni na toalety.

Eber seděl zkroucený u záchodové mísy a tiše vzdychal, jako kdyby už neměl vůbec žádnou sílu. Jeho obličej sice nebyl tak hrozně zelený, jako když ho Leila uviděla poprvé, ale o nějaké zdravé barvě nemohla být vůbec řeč. Ze zelené se stala mrtvolně bledá. Eber ztratil během půl hodiny spoustu tekutin a byl dehydratovaný.

"Než jsem šel za vámi, pokusil jsem se do něj dostat trochu vody," vysvětloval Ron. Zdravotníci k Eberovi přiklekli a otevřeli své pracovní kufříky. Následovalo běžné vyšetření stetoskopem, nahlédnutí do krku, kontrola zorniček, tlaku, tepu a činnosti plic. Jeden z mužů se poté obrátil na Leilu.

"Prý máte podezření na otravu jídlem. Jakým?" zajímal se.

"To já nevím," zhrozila se Leila.

"Já ano," přihlásil se Ron o slovo.

"Můžete nám kousek přinést, prosím?" požádal ho zdravotník. Ron se okamžitě rozběhl ke dveřím. Za minutu byl zpátky s jakýmsi obloženým chlebíčkem.

"Dostal jsem to z něj a i kdyby ne, vím, co zvracel," zatvářil se Ron pyšně. Zdravotník poděkoval a vzal chlebíček do ruky v gumové rukavici. Prohlédl si párty pokrm ze všech stran a pak na něj cosi kápl z malé lahvičky, kterou vytáhl z kufříku.

"Nedivím se, že ho to zlákalo. Je na tom tuňáková pomazánka, tu Eber miluje," zamračila se Leila. Navzdory svému rozhořčení pohladila manžela po čele a uhladila mu rozcuchané vlasy.

"Občas si myslíme, že to co milujeme, nám nemůže uškodit, že, pane Lamberte?" podíval se na něj zdravotník s úsměvem. Znovu si chlebíček prohlédl ze všech stran a pak jej hodil do záchodové mísy. "V tomhle případě vám to schvaluji, tedy jednou za čas." Poplácal jej po rameni. Eber upřel své unavené oči na Leilu, která ty své upírala nevěřícně na doktora.

"Co to znamená?"

"Že je ten chlebíček v pořádku, madam. Pokud nesnědl ještě něco jiného, na co byste měli podezření, pak se nejedná o otravu jídlem," vysvětlil jí. Leila si hlasitě oddechla. Ovšem radost ji zachvátila jen na chvilku.

"Tak co mu teda je?"

"Chvilku vydržte, kolega odebere krev a naskenuje vzorek do laboratoře. Za pár minut budeme vědět výsledky. Ale tipoval bych to na střevní chřipku. Nějaká tu posledních pár týdnů řádí."

"Je to nakažlivé?" vyptával se Ron. Vzpomněl si okamžitě na Tommyho, který přišel s tím nejhorším z Ebera do kontaktu.

"Tahle ne. Jde o nějakou bakterii v jídle. Některé tělo se s ní popasuje, jiné ne. Jde o jedno, maximálně dvoudenní obtíže."

"Už je mi o něco líp," ozval se Eber. Leila ho opět pohladila po čele.

"Nevysiluj se. Za chvíli se žení tvůj syn, musíš být fit."

Skupinka čekala na výsledky z laboratoře, které dorazily za necelých pět minut. Rozbor krve potvrdil onu bakterii, o které mluvil lékař.

"Můžete mu nějak ulevit?" vyptávala se Leila. Zdravotníci usoudili, že nebude nutné pacienta odvážet do nemocnice, takže už si balili své vybavení a chystali se k odchodu.

"Jediné, co by tu bakterii rychle zabilo, jsou antibiotika, ale ta by mu zase zničila střevní mikroflóru. Tělo se s tím musí poprat samo. Tady je něco proti nevolnosti. Může dostat maximálně dvě za den." Doktor podal Leile krabičku s malými ampulkami, které byly naplněné čirou tekutinou a balení sterilních injekcí.

"Pokud se to do dvou dnů nezlepší, přivezte ho."

Ron si vzal na starost vyprovození zdravotníků až k bráně. Při tom si všiml, že se Megan snaží svatbu oddálit, jak jen to bylo možné. Lidé začínali být opravdu nervózní. Když se vrátil za Leilou a Eberem, muž už se nezdál tak strhaný. Pochopil, že dostal od Leily koňskou dávku látky proti nevolnosti.

"I tak ho nemůžeme vzít ven, Adam by si toho všiml. Je bílý jak stěna."

"Já jsem tu taky. Zvládnu to!" ozval se Eber.

"Ne, drahý. Ty si půjdeš lehnout. Můžeš se na to dívat z okna, pokud se na to cítíš."

"Cítím se na to, sedět v první řadě jako správný otec," hádal se s ní Eber.

"Zdá se, že je ti opravdu líp," usmál se Ron. Takhle s ním předtím Eber určitě nediskutoval.

"Jestli to bude Adamovi podezřelé a já mu budu muset říct pravdu a on se na celou svatbu kvůli tobě vykašle, budeš to vyčítat akorát sám sobě."

"A myslíš, že mu nebude podezřelé, když bude na mé židli prázdno?"

"Nejste vy manželé?" rýpl si Ron.

"Tak to vyřeš, ty chytráku," hekl Eber, zatímco se srovnával do ne tolik zkroucené polohy v sedě. Pravda, že na stání se ještě necítil.

"V první řadě nechceme zkazit den našim dětem, že."

"Ani náhodou, to bych si musela jednu vrazit. Nebo dvě," zavrtěla Leila mohutně hlavou.

"Nikdo se bít nebude!" utrousil Eber. Leila se na svého muže usmála a pohladila ho po tváři. Ron jejich cukrování raději ignoroval, příliš by ho rozněžnilo a co potom venku, při obřadu svých dvou synů?

"Musíš se převléct, Ebe. A mimochodem, víš, že jsi pozvracel Tommyho?" neodpustil si Ron.

"To ne!" fňukl Eber.

"No tak, Rone, musíš to dělat?" podívala se na něj Leila vyčítavě. "Megan určitě něco vymyslí."

"Jakože má v té své kabelce schovaný náhradní smoking?"

"Teď se budete hádat? Mám dost výčitek za nás za všechny," zabručel Eber.

Ve vzniklém trapném tichu ke trojici dolehl jakýsi hluk z haly. Tedy, pořád bylo v celém domě dost hlučno, ale tohle bylo podezřele blízko. Zmateně se na sebe podívali ve chvíli, kdy byl rozpoznatelný Sutanův hlas.

"No tak, Adame. Tohle je toaleta pro hosty."

"Řekl kdo? Hrozně se to táhne, musím si opláchnout obličej. Potřebuju panáka, ale zařekl jsem se, že až po obřadu."

"Dojdi si nahoru."

"Ne!"

Eber, Leila a Ron ani nedutali. Všichni tři, aniž by si to museli povědět nahlas, doufali, že se Sutanovi podaří na poslední chvíli Adamovi tuhle toaletu, která mimochodem pro hosty nebyla, rozmluvit. Bohužel doufali zbytečně. Až když se rozletěly dveře dokořán a v nich se objevil netrpělivý Adam, Ebera napadlo, že by se mohl pokusit vstát. Jeho syn ho našel v poloze, v jaké ho samozřejmě najít neměl.

"Mami? Tati? Tati?" Adam to vzal hezky popořadě. Oslovil je tak, jak seděli vedle sebe na dlaždicové podlaze.

"Adame. Co nejsi u oltáře? Jestli tam nebudeš, Tommy tě tam nenajde a bude zle..." zkusila to Leila zahrát do vtipu.

"Že by to některý z vás přehnal s pitím?" nebral ji Adam na vědomí. Nebo bral, ale bez podezíravosti se to tedy neobešlo.

"No, já..." přihlásil se Eber jako ve škole. Adam přistoupil blíž a dřepl si na bobek.

"Zdáš se mi nějaký bledý. Ale moc mi to k tobě nesedí." V ten okamžik si Leila uvědomila, co drží v ruce. A bohužel se na její dlaně zadíval ve stejnou chvíli i Adam.

Nejprve vytřeštil oči a pak jimi několikrát kmitl z matčiny tváře na injekční stříkačky a zpátky.

"Já ti to vysvětlím, Adame..." vyhrkla.

"To myslíte vážně?" zvedl se zpátky do stoje, protože by asi přepadl na zadek, kdyby ještě chvíli zůstal v této poloze.

"Není to, jak to vypadá..."

"To mi povídej, až tě načapu v posteli s jiným chlapem, než s tátou," obořil se na ni Adam. Sutan střílel očima po všech, které měl před sebou a kdyby se zrovna nedělo, co se dělo, asi by si každý z přítomných užíval jeho zmatený obličej, jakože Sutan Amrull nevěděl, co je to zmatený obličej. Teď se ale veškerá pozornost soustředila na věc, která stále ležela v Leilině dlani. Adam byl rudý vzteky, úplně brunátný obličej a každý v místnosti si musel trpce pomyslet, že se právě otočily životní role. Adam jako rodič, jeho rodiče jako děti.

"Takhle na stará kolena? Proč nekouříte marjánku. To musíte jet rovnou v tvrdých drogách? A ještě na mojí svatbě?" hulákal.

"Okamžitě se uklidni!" okřikl ho otec unaveným hlasem, seč mu síly stačily. Adam ho ovšem neposlouchal. Zatnul pěsti, nasadil ublížený výraz a vyrazil ze dveří jako tornádo. Sutan se rozběhl za ním.

"Bože můj, co tu děláte, pane Lamberte. Máte být u oltáře!" vběhla mu do cesty Megan. Adam do ní div nevrazil.

"Potřebuju si odskočit a tady je poněkud plno."

"A kruci, našel jste svého tátu?" vydechla zhrozeně. Adam se na ní konečně podíval, předtím se totiž rozhlížel, kudy by se kolem ní prosmýkl.

"Jo, našel. Takže vy to víte? To je masakr." Zakroutil nevěřícně hlavou.

"Nechtěli jsme vás rozrušovat. Říkali jsme si, že byste chtěl možná svatbu odložit," mluvila na něj velice opatrně.

"A co úplně zrušit? Jak by se to tátovi líbilo?"

"Adame, musím ti něco říct." položil mu zezadu Sutan na rameno ruku, zatímco Megan hledala ztracený dech a nejspíš i srdce, které jí po poslední Adamově poznámce vylétlo z krku. Slyšitelně polykala, jako kdyby se ho snažila vrátit na své místo.

"Teď ne, Sutane. Jdu oznámit, že se svatby ruší. Ať si ti blázni sáhnou na svědomí!" kývl Adam prudce hlavou ke dveřím na toalety. Když se dal do kroku, Megan musela uskočit, jinak by ji asi povalil.

"Moji taky? Ale to ti nedovolím, slyšíš mě? Já se ženit chci, dokonce jsem svolil i ke slibu!" Sutan se snažil Adama dohnat, ale pán domu byl díky vzteku a odhodlání rychlejší.

pokračování ZDE