Den D 1/4

Říkám si, že to možná někoho už napadlo, nebo v to tajně doufal. A pokud ano, tak mu teď snad udělám aspoň trochu radost. Den D je volným pokračováním Maskovaného a Nenasytného manžela. Povídku jsem měla opět rozepsanou už asi měsíc a včera jsem se rozhodla, že ji tedy dokončím.

Jedná se o můj vůbec první pokus sepsat svatební den. Do téhle chvíle jsem opravdu takhle podrobně svatbu nepsala, jestli vůbec, nevzpomínám si. Moc si přeju, aby se vám to líbilo, protože já jsem se u toho dost pobavila a někde jsem měla dokonce pocit, že letím v raketoplánu, jakou rychlostí mě to hnalo kupředu. Ta místa tam určitě budou znát :D Jsou tam všichni, kromě Sauliho, ten na svatbu přijet nemohl :D

Povídka je rozdělená na čtyři díly. Šíleně chvátám, v půl sedmé mám být na večeři a ještě nemám ani usušenou hlavu, takže zatím dávám aspoň první díl a až se vrátím, budeme pokračovat. Jestli tam budou nějaké chyby, dopředu se za to omlouvám.

Enjoy ;)

---

Už asi po milionté se Tommy ve svém pokoji zatočil před zrcadlem dokola. Nečekal, že by se do něčeho podobného někdy nechal navléct, ale stalo se. Pro Adama prostě cokoliv. A určitě ho uklidňoval i fakt, že jeho nastávající a vlastně už současný manžel bude mít na sobě totéž.

Uslyšel za sebou zaklepání na dveře.

"Dále." zvolal k nim. Do pokoje vstoupila jeho tchýně Leila v rudobílém kostýmku. Tommy si ženu potěšeně shlédl a ona jeho.

"Nemyslel sis, že by ti bílá slušela, že ne? Ale sluší. Vypadáš prostě..." zavzdychala jako správná matka, jejíž syn se právě chystá oženit a pak dodala: "Adam z tebe bude paf. Už takhle je, ale až tě uvidí v tomhle..."

"Je to jenom smoking." mávl rukou Tommy. Napadlo ho, že Adam ho nejraději vídá svlečeného, ale o tom se snad ani zmiňovat nemusel.

"Nevíš, jak je na tom Tadeáš? Už je připravený?" zeptal se. Leila se uchichtla do svého slavnostního krajkového kapesníčku a přistoupila k Tommymu blíž. Vlastně si stoupla přímo za něj, aby ji viděl v odrazu zrcadla.

"Jestli se ti dva nepozabíjejí do obřadu, tak bude to nejhorší za námi." Uhladila mu oblek na ramenou. Byli stejně vysocí, asi jako Eber a Adam. Tommy i tohle považoval za znamení, že si nakonec vybral správně. Nebo spíš jeho manžel. Usmál se na Leilu a otočil se k ní čelem.

"Děsí mě ten hluk z venku. Myslím, že to nezvládnu."

"Ale zvládneš. Vzpomeň si. Zvládl jsi horší věci. Nic tak strašného už tě s mým synem nečeká."

"Ne, akorát tahle svatba." Tommy se nijak netajil tím, že by si druhý obřad odpustil. Jednou už se přece s Adamem vzali, tak proč dělat tuhle velkou akci, když by si ji měl užít spíš Tadeáš se Sutanem. Taky to znamenalo, že Sutan musel svolit k obřadu i oslavě na bílé haciendě. Taková byla Eberova a Leilina podmínka. Naštěstí mezi Eberem a baronem Amrullem nepanovalo nepřátelství, takže se celkem v pohodě dohodli. Při partičce pokeru. A Ronovi to bylo víceméně jedno. Hlavně, aby jeho synové byli šťastní.

Z venku do pokoje doléhala hudba smyčcového orchestru, který měl čestné místo na spodní verandě a štěbetání asi stovky pozvaných hostů. Většinu z nich Tommy neznal, jeho muž však ano. A slíbil Tommymu, že se mu aspoň některé pokusí představit, tedy pokud se s ním dřív nebude chtít zavřít do ložnice. Na to jediné se taky Tommy těšil. Byla to jeho jistota. Záchranné lano. Odměna za to, že následující den přetrpí.

"Adam už je hotový?" stočil Tommy pohled k oddělovacím dveřím. Leila se usmála.

"Nic bych za to nedala, že je teď nalepený na dveřích. Myslím, že ten starý zvyk, aby se manželé neviděli těsně před obřadem, má něco do sebe. Nevím, jestli by se Adam ovládl," dobírala si ho. Pak ho nechala samotného.

Tommy ji chtěl zadržet, ale věděl, že nemůže. Že teď už je to jen na něm. Bohužel si to už nemohl rozmyslet, protože prostě ženatý byl.

Sáhl svou stále víc a víc roztřesenou rukou do kapsy a vytáhl složený papír se slibem. Ten, co se včera pokusil v posteli před spaním vymyslet. Nechával to na poslední chvíli, snad podvědomě doufal, že těch pár slov napíše někdo za něj, nebo si to Adam rozmyslí a nechá na oddávajícím, ale krutá realita ho dostihla právě včera večer, kdy ho manžel poslal do druhé ložnice, že musí spát před svatbou odděleně. Tommy pochopil, že jinou příležitost pro sepsání slibu mít prostě nebude. Teď na ta slova ovšem zíral poněkud nevěřícně. Tohle tam přece přede všemi nemůže říct: Hrozně mě vzrušuješ a klepou se mi díky tobě pořád kolena. Někdy mám pocit, že jsem dostal artrózu o půl století dřív.

"Bože, to je trapný," povzdechl si. Něco takového si mohl nechat na soukromí, ale ne před stovku neznámých lidí. Když ono všechno ostatní se mu zdálo jako ohrané klišé. Miluju tě; chci s tebou prožít zbytek života; chci se o tebe starat a dělat tě šťastného; když budeš trpět ty, já budu s tebou... Nikdy na tohle moc nebyl. Laškovat dokázal s Adamem, ale jedině o samotě.

Věděl, že je to nepřípustné, i tak se rozběhl ke dveřím do jejich ložnice a silně na ně zabušil.

"Adame!" vpadl dovnitř, aniž by čekal na vyzvání. Adam se prudce otočil a vstal z postele, na které doteď seděl.

"Okamžitě se vrať zpátky... Kruci." rychle si shlédl svého muže od chodidel ke konečkům jeho zářivých čerstvě odbarvených blond vlasů a zatvářil se trpitelsky.

"Proč mi to děláš?" posteskl si a raději se otočil zády.

"Co ti dělám?" nechápal Tommy.

"Viděl ses?"

"A ty?" Tommy opravdu nesnášel bílou, ale na jeho muži, kterému by slušel snad i pytel od rašeliny, vypadala úchvatně. To on pro ně vymyslel smoking v bílé. Chtěl ten nepovedený obřad v Monroe aspoň trochu napravit něčím výjimečným.

Adam se otočil zpátky. Tommy se na něj usmíval, v očích vzrušení a ve tváři mlsný výraz.

"Řekni mi, jaký jsi napsal slib. Já mám totiž jenom snůžku nesmyslů, které si nemůžu ani přečíst pro sebe, natož před lidmi."

"Slib je o tom, že ho musíš vymyslet sám. Ty musíš vědět, co mi chceš slíbit do konce života."

"Ale to už přece víš," ohradil se Tommy.

"To tedy nevím. Všechno mi říkáš v přítomném čase, jako já tobě. Teď máme možnost to zpečetit před svědky. A já to tak chci, lásko," vedl si Adam svou. Tommy se zatvářil mrzutě. Proč na tom Adam trval? Akorát si uřízne ostudu a bude mít zkaženou náladu a pokazí ji i všem ostatním.

"Prosím," zaškemral Adam rozverným hlasem. Poté přistoupil k Tommymu blíž a položil mu dlaň na tvář. Pomaličku začal hladit palcem jeho bradu a rty.

"Hrozně ti to sluší. Jsi ten nejkrásnější muž, jakého jsem kdy viděl. A teď mi patříš..." Na okamžik se odmlčel a přivřel oči. "Jestli tohle pro tebe není dostečná inspirace pro jeden krátký slib, pak už nevím, jak tě přesvědčit."

"Jak krátký může být?" ušklíbl se Tommy. Byl z Adama celý naměkko, ale teď tomu nesměl podlehnout.

"Věřím, že mě nezklameš," řekl Adam neurčitě, sklonil se ke svému snoubenci a políbil ho letmo na rty. Pak se odtáhl. "Počkám na tebe dole. Víš kde... u takového toho bílého oblouku ozdobeného růžemi, říká se mu lidově oltář," pousmál se Adam a hned na to zmizel z pokoje.

Tommy si povzdychl a posadil se na postel. Všichni od něj utíkali. Zrovna, když potřeboval oporu, tak se na něj všichni vykašlali.

Vrátil se do svého pokoje a znovu se shlédl v zrcadle. Když o pět minut později kdosi zaklepal na dveře, bylo mu jasné, co to znamená. Přišli si pro něj. Už nemohl couvnout. A neměl žádný slib.

*

Leila zabloudila s podporou i do pokoje druhého mladšího ženicha Tadeáše. Byla jedinou ženou v této rychle rozrůstající se rodině a role náhradní matky ji neskutečně bavila. A také naplňovala hrdostí. Když po zaklepání vstoupila do ložnice, při pohledu na drobného blondýnka se neubránila povzdechu dojetí.

"Vypadáš nádherně, Tadeáši," pochválila jej. Na rozdíl od svého bratra Tedovi nevadilo, navléct se do bílého smokingu, jelikož celá svatba byla situována do bílé a rudé barvy, ovšem naštvaný výraz v obličeji celý ten pěkný dojem poněkud kazil.

"Stalo se něco?" Všimla si toho i Leila. Tadeáš stál u okna a pozoroval dění před domem. Místo, které obvykle sloužilo jako příjezdová cesta a nádvoří haciendy bylo plné bílých stolků a rudých židlí. Takhle z výšky druhého patra to vypadalo jako velké květy. Bílá květní lůžka z rudými okvětními lístky, něco nádherného. Lidé na sobě měli bílé a rudé oblečení, všemožně zkombinované. Byli roztroušeni všude možně a vytvářeli dojem zářivého bílého ubrusu potřísněného červeným vínem... nebo krví. Tadeáš se k Leile otočil celý a smutně se pousmál.

"Jak tohle manželství může fungovat? Nedokážeme se jeden druhému přizpůsobit. Je jen jedna věc, ve které si rozumíme, ale ta nás přece nebude bavit donekonečna," povzdychl si. Leila se povbudivě usmála.

"Možná ne, ale díky té věci se můžeš do svého manžela natolik zamilovat, abys dokázal dělat kompromisy i v jiných situacích."

"Už ho miluju," vyhrkl Tadeáš. "A stejně se pořád hádáme," dodal nešťastně.

"To nebude napořád, věř mi," zavrtěla Leila hlavou. "Myslím to hádání," doplnila rychle, aby nedošlo k mýlce. Pochopila, že se Tadeáš bojí. Měl strach jako každý, kdo kdy seděl v podobném pokoji a čekal na svou chvíli, jednu z nejdůležitějších v životě.

Věděla, že budou se Sutanem tvořit nádherný pár. Takový, co se nikdy nebude nudit. Takový, co nejtěžší okamžiky přečká pevně semknutý, zatímco drobné nezdary bude řešit mohutnými hádkami a láskyplným usmiřováním. Jako ona s Eberem. Oni dva bohužel nevydrželi. Vlastně už si pořádně nevzpomínala, co tenkrát zapříčinilo jejich rozchod. Asi to bylo natolik malicherné, že to její paměť vyhodnotila jako nedůležité a zahodila do koše... nebo rovnou smazala. Z té doby jí zůstal jen pocit, že by s Eberem měla být opatrnější a ten časem slábl také. Když se se svým bývalým manželem začala znovu sbližovat, pocit byl téměř na bodu mrazu.

"Jak to máte se slibem?" zajímala se Leila. Po té otázce Tadeáš svěsil ramena jak ten nejnešťastnější člověk na světě a zkrabatil bradu. Evidentně mu bylo do pláče.

"Sutan nechce. Prý je to kýčovité a stačí, že nebudou sladkými slovíčky šetřit Adam s Tommym. Že to u jednoho páru stačí," vysvětlil jí. Pak sáhl do kapsy saka a vytáhl úhledně složený papír. "Já svůj slib napsal už někdy před dvěma týdny. Pořád si ho opakuju, abych se nespletl a nakonec mi ten zmetek řekne, že si ho můžu odříkat sám, ale od něj prý nic tak sladkobolného neuslyším." Tedův smutek se rázem změnil ve vztek, který se navenek projevil pevně sevřenými pěstmi. Leila si odpustila chápavý úsměv a založila si ruce na prsou.

"Pohádat se hned na svatbě a ještě kvůli... I když tě docela chápu. Adam s Tommym to mají přesně obráceně. Tvůj bratr nechtěl o slibu ani slyšet, zatímco Adam si na něm dal opravdu záležet. Ty bys měl domluvit svému bratrovi a Adam Sutanovi, jinak to nevidím. Problém je v tom, že na to už není čas," pokrčila Leila rameny.

"Tak co mám dělat?" zadíval se na ni Tadeáš zoufale. Žena se smutně pousmála a zavrtěla hlavou.

"Nic. Ber to, jak to je. O tom je manželství, chlapče. O neustálých ústupcích, drobných hádkách a vlastní neochvějné pravdě."

"Ne o lásce?" zhrozil se mladík. Leila se usmála o něco víc.

"Ale ano. Je i o lásce, ale většinou si na ni ti dva vzpomenou až úplně naposledy, nebo když už je pozdě."

Tadeáš se na svou budoucí příbuznou zadíval o něco chápavěji a donutil se k úsměvu. Tak hold od Sutana slib neuslyší. Ale on mu ten svůj řekne. Jednou udělá výjimku, tedy ústupek. Nebude po svém nastávajícím v tak významnou chvíli vyžadovat to, co je mu nepříjemné. V soukromí totiž Sutan sliby dávat uměl a že nebyly ledajaké. Možná si jen potřeboval zachovat před ostatními svou masku nedostupného lva salónů. Možná jen o tuhle nálepku nechtěl přijít, napadlo Tadeáše. Bylo by to logické. V Monroe se baron choval majetnicky. Nikdo ho tam v podstatě neznal, jen z doslechu. V LA už to bylo horší, když si ho přivezl do svého domu. Neskrýval ho, to ne, naopak, ale svou náklonnost na veřejnosti dával najevo mnohem tvrději. Romantiku si prostě schovával na doma. A tak to bude i dnes, posteskl si Ted v duchu. V den jejich svatby.

Leila budoucího barona opustila a vydala se do dolního patra, kde to žilo. Po vstupní aule pobíhali najmutí číšníci s podnosy se šampaňským a šatnáři s rukama plnýma svrchního oblečení. Šatna byla vytvořena pro tento den ze salónku vedle jídelny.

Adam pověřil matku vedením domu po dobu příprav obou svateb a také ji nechal vybrat svatební agenturu. Její majitelka, třicetiletá sympatická brunetka Megan Blacková se právě vyřítila z kuchyně, odkud se po celém domě linula neuvěřitelně lákavá vůně.

"Mám ho!" Běžela Leile naproti se vztyčenou rukou, ve které držela nějaký papír.

"Máte co?" podivila se Leila. Ženy se proti sobě zastavily ve středu auly. Ta mladší strčila paní domu papír do dlaní a zářivě se usmála. Až jí poposkočil port, který měla připevněný pod vlasy a končil kousek od rtů. Rychle si zařízení srovnala a zadívala se na svou klientku nedočkavým pohledem.

"No tak," pobídla ji. Leila papír rozložila a začetla se. Už první slova se jí moc nelíbila. Tedy líbila by se jí, ale za jiných okolností.

"To je slib?" podivila se.

"Samozřejmě. Pan Amrull odmítl ten svůj vymyslet, tak jsem to udělala za něj." Megan hrdě vyprsila svůj hrudník, a že bylo co a nezapomněla přidat pohled hodný generála. "Abych byla co nejautentičtější, půjčila jsem si z Monroe záznam k několika kamer. Z doby, kdy byl pan baron na návštěvě u Ratliffů."

"A to se může?" zhrozila se Leila. Kdyby tohle udělal někdo jí, tak ho zabije. Na místě.

"Jde jen o trochu birokracie navíc, nic složitého. Musí o tom rozhodnout komise pro ochranu lidských práv, ale v takových případech bývají shovívaví. Samozřejmě pana barona neznám, takže jsem si musela někde pomoct. A v Monroe se choval přímo ukázkově. Poskytl mi spoustu záchytných bodů. Psalo se to téměř samo."

"A on o tom ví?" Leila neměla v plánu, usmívat se stejně jako svatební agentka. Byla znechucená. Proč to prostě nenechala ta ženská být?

"Zjistí to, až mu ten slib předám."

"Nepřečte ho." Zavrtěla Leila rozhodně hlavou. "Baron sice není žádný vzor ctnosti, ale dokáže rozeznat morální věc od té nechutné."

"To přece netvrdím. Před měsícem jsem ale podepsala smlouvu s vaší rodinou, kde jsem musela odsouhlasit, že mé služby budou dvě stě procentní. A já nic nenechávám náhodě. Obě svatby budou dokonalé, tak jak jsem slíbila," trvala si Megan striktně na svém. Leila měla ráda pracovité lidi a tahle žena byla v soukromí určitě úplně jiná, než v práci, ale teď ji upřímně nesnášela a nejraději by zavolala jinou svatební agenturu, nebo celý tenhle kolosální počin odstěhovala na druhou stranu planety. Samozřejmě bez Megan.

"Copak nechápete, že až tenhle papír Sutanovi ukážete, vyrazí s vámi dveře?"

"A myslíte, že pochopí, když mu řeknu, že dávám na hodinu výpověď?"

"To nesmíte!" vykřikla Leila. Bez agentky byli... prostě v prdeli.

"Tak to zkuste místo mě. Dojděte za ním a dejte mu ten slib, nebo ať vymyslí vlastní, je mi to jedno, ale pokud ho neuslyším zaznít z jeho rajcovních šlechtických úst před oltářem, tak to odpískám." Dupla si Megan. Leila na umanutou ženu ještě chvíli nevěřícně zírala, než jí vrazila papír do ruky a rozběhla se ke schodišti.

"Lei!" zadržel ji těsně před prvním schodem hlas jejího bývalého manžela, snad už brzy znovu právoplatného. Otočila hlavu za zvukem a zhrozila se. Eber stál jakoby stranou od všeho dění a držel se za břicho. Jeho tvář byla úplně zelená. Doslova.

"Ebe? Co je ti?" Oběhla zábradlí a přiskočila k němu jako laňka. Chtěla vzít jeho tváře do dlaní, ale měla pocit, že by mu to mohlo být nepříjemné. Evidentně mu bylo hodně špatně od žaludku.

"Musel jsem včera večer něco špatného sníst," stěžoval si. Tím jí potvrdil prvotní teorii. Leile se udělalo zle taky, ovšem ne od žaludku. Právě běžela zabránit jedné katastrofě a naivně při tom doufala, že nebude spouštěčem pro další. Bohužel všechno špatné jde většinou ruku v ruce, stejně jako to dobré. Zatracená Megan Blacková!

"Mami? Tati?" Kousek nad nimi se ozval Tommyho vyděšený hlásek. Snoubenec právě kráčel ze schodů, připravený obnovit svůj manželský slib. Rodiče jeho manžela vzhlédli vzhůru a Leila se zatvářila jako trpící zvíře.

"Asi budu zvracet," vyhrkl z ničeho nic Eber a rozběhl se k toaletám. Leile se zakalily oči nevítanými slzami. Tommy mezitím seběhl dolů a objal svou tchýni kolem ramen.

"Co se to děje?" ptal se šeptem. "Hlavně nebreč, nebo si rozmažeš make up." Pohladil ji opatrně po perfektně upravených vlasech. Do obřadu zbývalo už jen pár minut. Nevadilo by mu, kdyby se to trochu zpozdilo, ale co už stačil mluvit s jejich svatební agentkou, měla jejich plán rozepsaný na vteřiny. A někde tam venku na něj čekal Adam ve stejném bílém smokingu s rudým srdcem na prstou, jež tvořily kvítky růží.

"Sutan nechce říct svůj vlastní slib a Megan mi dala ultimátum, že ho musím přesvědčit, aby ho řekl, jinak jsme bez agentky. Běžela jsem za ním, abych mu to řekla a najednou vidím Ebera, celého zeleného. Prý asi něčo špatného snědl," vysvětlila mu Leila. Když pohnula hlavou, Tommy pochopil, že někdo stojí za nimi. Pomalu se otočil, aniž by z tchýně spustil ruce.

"Madam, přijel konvoj závodních aut. Čekají na pokyny," oznámil jí její osobní asistent, kterého si pro tuto příležitost najala. Tvářil se bojácně. Nejspíš měl strach, aby nedostal vynadáno, že ty dva vyrušil.

"Tohle je práce slečny Blackové. Běžte jí to říct. Ať se o to postará!" zavrčela Leila. Mladík přikývl a odešel.

"Půjdu se podívat za Eberem. A ty jdi za Sutanem. Musí ten slib říct. Ne kvůli agentce, ale kvůli Tedeášovi. Řekni mu, že si ho jinak podám." Tommy pohladil svou tchýni po rameni a rozběhl se k toaletám. Leila se otočila do sálu a povzdychla si. Byl to její nápad, aby se Tommy a Adam znovu vzali. A nakonec i ona sama navrhla, že by to mohli spojit se svatbou Tadeáše a Sutana, když baron svého milého požádal o ruku v tomto domě. Nenapadlo ji, že by se mohlo něco pokazit.

Byla téměr v polovině schodiště, když se za ní ozval další hlas, který rozhodně slyšela raději, než ten rozkazovačný Meganin. Obránila se a přinutila k úsměvu.

"Rone..."

"Mohu ti s něčím pomoct, Leilo? Je tu hrozný zmatek," nabídl se. Leila přikývla a natáhla k němu ruku.

"Tvůj budoucí zeť bojkotuje svou vlastní svatbu. Musím mu domluvit, ale tvá přítomnost by mohla zabrat víc."

"Pro tebe cokoliv, krásná lady," ušklíbl se a vystoupal po schodech za ní.

"Mimochodem, zajímalo by mě, jakým způsobem jste včera slavili rozlučku se svobodou. Můj drahý Eber právě teď místo plnění otcovských povinností zvrací." Leila se zavěsila do Ronova rámě, které jí nabídl a zamračila se.

"Měl dvě skleničky Bourbonu, víc ani ťuk," přísahal Ron.

"To není možné." Leila se zastavila a podívala na něj. "Je zelený jak brčál. Musel sníst minimálně tři plesnivé klobásy, jinak to nevidím."

"Přísahám, Leilo. Nic nejedl," vedl si Ron svou.

"A dneska?"

"To nevím. Taky mám rozlítáno. Viděli jsme se akorát u snídaně."

Žena se rozhlédla po kmitající aule a přimhouřila oči. Pokud její muž nesnědl nic včera, musel sníst něco špatného dnes. Snídani měli všichni stejnou, ale nikomu dalšímu špatně nebylo.

Všimla si, že Tommy vyběhl z toalet. Na jedné klopě bílého saka měl malou skvrnku, ale asi byla jen od vody.

"Musím zavolat záchranku, mami. Tohle je na vypumpování žaludku!" oznamoval jí za běhu. Leila na něj vytřeštila oči.

"Tommy! Zastav se. O čem to mluvíš?" Tommy se prudce zastavil a podíval i na svého otce.

"Zvracel zatím jednou, ale pořád je mu zle."

"Půjdu za ním," nabídl se Ron. Usoudil, že by Eber neměl být sám. Tommy zřejmě hledal způsob, jak zavolat pohotovost a určitě v tomhle obleku neměl schovaný telefon.

"Já se z toho..." zasyčela Leila naštvaně. Její slovník, ač nedokončený, oba muže řádně překvapil. Leila nikdy nemluvila sprostě, ani v náznacích.

"Zkusím z něj dostat, co všechno dneska jedl. Jestli v kuchyni uzobl něco z jídla na svatební hostinu, tak jsme v háji," zamračil se Ron a rozběhl se ze schodů dolů. Na posledním schodu, jakoby si to rozmyslel, se na Leilu otočil a povzbudivě usmál. "Hlavně hlavu vzhůru, děvče. Představ si, že by byl na Eberově místě některý z našich chlapců."

"Chceš, aby mě trefilo?" probodla ho Leila vyčítavým pohledem. Ron se usmál a odešel.

pokračování ZDE