Den D 3/4

Připadám si jak na té svatbě :D Na chvíli přestal jít blog a opět jsem nemohla vložit další dílek... :D Už jsem vám říkala, že mívám občas věštecké povídky?

---

Uličkou mezi řadami červených a bílých židliček, vedoucí k oltáři kráčel jak rocková hvězda. Všichni se po něm otáčeli a v davu to šumělo. Už chyběla jen pořádně našlápnutá hudba. A nějaký ten šleh koksu. Vždyť proč ne? Jeho rodiče si přece taky užívali.

"Pane Lamberte?" zadívala se na něj Diana nechápavě, když dorazil se Sutanem v závěsu až k ní.

"Musím něco oznámit."

"Adame, vykašli se na to. Je to všechno nedorozumnění," dohadoval se s ním Sutan.

"Co chce udělat?" nechápala Diana. Zrovna, když jí do sluchátka v uchu přišla zpráva od Megan.

"Dělá si srandu?" vzhlédla k vysokému ženichovi a zvedla obočí.

"Bohužel asi ne. A nevím, jak mu v tom zabránit, protože mě neposlouchá," postěžoval si Sutan.

"Jestli bude někdo něco rušit, tak já, nebo šéfka!" zavrčela Diana. Adam už se nadechoval k proslovu, oddávající starostka za jeho zády akorát lapala chudák po dechu, když se z haciendy vyřítila skupinka několika švitořících žen a za nimi dva kuchaři z kuchyně.

"Co se to děje?" zamrkal Sutan. Adam přimhouřil oči. Ženy se s kuchaři o něčem dohadovaly a bylo to tak hlasité, že k sobě připoutaly pozornost ostatních hostů. Diana si všimla, že se ve dveřích objevila Megan. Zamávala na ni.

"Co se děje, šéfe?"

"Je to v pytli, Diano. Ty ženské zaslechly na toaletách, že je tu otrávené jídlo."

"Cože? Otrávené jídlo?" vyjekla Diana. Adam se po ní prudce otočil.

"Není to pravda. Ti zdravotníci, co se byli podívat na pana Lamberta, dělali testy a nic nenašli. Prý chytil nějakou bakterii a proto je mu špatně. Ale ne z našeho jídla."

"O čem to mluvíte?" dožadoval se Adam Dianiny pozornosti.

"To se mi snad zdá." Plácl se Sutan do čela. Nad hlavními dveřmi do domu, v druhém patře, se v okně pohnula záclona. Byl to nejspíš Tadeáš, nebo Tommy. Anebo oba a pozorovali dění dole. Čekali na svůj velký okamžik, který stále nepřicházel. Sutanovi se zatmělo před očima. Proč to prostě nemohlo všechno klapat bez problémů?

"Nemůžeš jim to vysvětlit? Stejně už ho jeho syn viděl."

"Koho jsem viděl?" nechápal Adam. Diana se kousla do rtu. Šumění mezi lidmi zesilovalo. Zdálo se, že katastrofa dosáhla nejkritičtějího bodu. Někdo zezadu zaslechl o otráveném jídle a zpráva se začala rychlostí blesku šířít do popředí. Jako vlna rukou na fotbalovém zápase. Nešlo to zastavit.

"Udělej něco, Di. Cokoliv!" nařídila jí Megan ve sluchátku. Asistentka se nešťastně rozhlédla kolem sebe a pak přiskočila ke stojanu s mikrofonem, který zuřivě vytrhla ze žabky a přiložila si ho ke rtům.

"Dámy a pánové. Kvůli technickým komplikacím se začátek svatebního obřadu zpozdí o přibližně čtvrt hodiny. Děkujeme za pochopení."

"Halo, slečno... je to pravda, že otec ženicha při ochutnávání bifteku našel kočičí drápek?" naklonil se k ní jakýsi pán ve středních letech, sedící ve druhé řadě na červené židli.

"Já slyšela, že ho našel ve žraločí pomazánce," oponovala jeho sousedka.

"Jak mohl najít kočičí drápek ve žraločí pomazánce?"

"No jak, asi ten žralok sežral kočku, ne?"

"Ty jsi fakt praštěná, ještě tě někdy sebou někam vezmu."

"Hej, na každým šprochu pravdy trochu, ať se k vám dostalo cokoliv, má to něco společnýho s kočkou." ozval se někdo třetí. Diana zakroutila hlavou a podívala se na zmateného Adama. Muž ji chytil za ruku a odtáhl stranou.

"Mluvte!" zasyčel. Mračil se přímo hrozivě a uvědomoval si to. Někdo se snažil překazit jeho svatbu s Tommym. A bylo úplně fuk, že už manželé byli.

"Než začnete s tím rušením, pane, měl byste vědět, že vašeho otce postihla nějaká střevní chřipka, či co. Prý to není vážné a zítra už by mu mohlo být lépe. To, co jste viděl u vaší matky, byly léky proti nevolnosti. Musí se aplikovat injekcí, aby pořádně zabraly. Nejsem doktor, takhle mi to přetlumočila šéfka." Pokrčila drobná blondýnka rameny. Adam na ni zíral jak na nějaké zjevení a přebíral si v duchu její slova.

"Proč mi to nikdo neřekl?" štěkl.

"Chtěl vám to říct pan Amrull, ale prý jste ho neposlouchal."

"Ne, proč mi nikdo neřekl, že má otec potíže?" specifikoval Adam svou otázku blíže. Diana se zatvářila omluvně.

"To nevím. Asi měli všichni strach, že byste tu svatbu zrušil, dokud se váš tatínek neuzdraví," zkusila na něj jít jemněji a opatrněji.

"No, to měli pravdu, sakra." Adam se zamračil a podíval ke vchodu do haciendy. Pořád se tam ta skupinka dohadovala.

"Co mají s tím kočičím drápkem?"

"To je tichá pošta," pronesla Diana ledabyle.

"Tichá pošta?"

"Ano. Na začátku někomu něco pošeptáte a na konci z toho vyjde naprostá hovadina. Vaše matka měla strach, jestli se otec neotrávil nějakým jídlem z catheringu a ty dámy támhle to asi slyšely. Ale ve skutečnosti je jídlo v pořádku. Dělali na něm nějaké testy, když tu byli. Ti zdravotníci."

"Nechápu, že toho tolik víte," kroutil Adam hlavou.

"Přeříkávám vám to, co mi právě teď šéfka říká do ucha," ušklíbla se Diana. To Adama donutilo se znovu podívat ke dveřím. Megan opravdu gestikulovala ústy a dívala se při tom na něj.

"Co teď?" povzdychl si. "Lidi tu možná na obřad udržíme, ale pochybuji, že se někdo dotkne svatební hostiny. Už se vám to někdy stalo?" Adam otočil nešťastný pohled na Dianu a nervózně si prohrábl vlasy. Chtěl svého Tommyho. Už dávno to mohli mít za sebou. Tak moc chtěl slyšet jeho slib, i když věděl, co se s ním jeho manžel natrápil. Také měl v úmyslu mu to pořádně vynahradit.

"Tohle ještě ne, aspoň ne za mě. Ale věřím, že šéfka na něco přijde. Je vynalézavá. Nejdřív bych zamkla hlavní bránu, aby nemohl nikdo utéct."

"Cože?" vytřeštil Adam oči.

"To říká Megan," ukázala Diana na svůj port. Někdo do Adama zezadu jemně šťouchl. Byl to Sutan.

"Copak?" otočil se na něj Adam. Sutan ukázal na okno nad vchodem.

"Podívej se na ty dva, jak se tam chechtají. To není možný." Sutan se snažil působit přísně, ale jeden koutek mu podezřele cukal. Adam nebyl stejný typ jako on, rozhodně si tolik nezakládal na tom, aby si o něm všichni mysleli, že je tvrďák, tedy posledních pár měsíců si na tom nezakládal, takže jemu se zvedly rovnou oba koutky, když uviděl v okně pod zvednutou záclonou Tommyho a Tadeáše, jak se řehtají jako koně. Pochopil, že slyší, o čem se dohaduje s kuchaři skupinka žen, jenž rozšířila drb o kočičím drápku v jídle. Nedivil by se, kdyby ty ženy po kuchařích házely jednu perlu za druhou.

"Už bychom je měli oženit a zatnout jim tipec," prohlásil Sutan.

"Tuhle mluvu u tebe neznám," ušklíbl se Adam.

"To mám od Teda." Sutan pokrčil rameny a zamával do okna. "Ochočil si mě jako morče, otrokář jeden."

"A taky se s tebou tak mazlí?" dobíral si ho Adam. Sutan zvedl jedno obočí, ale nic na to neřekl. Jeho pohled mluvil za vše.

"Pak je to v pořádku, ne?"

"Konec diskuze na tohle téma."

"Ještě jsem pořádně nezačal."

"A ani nezačneš. Tohle probereme, až tady budeme večer všichni čtyři sedět u stolu, nebo spíš pod stolem a žvatlat nesrozumitelný slova."

"To toho probereme," odfrkl si Adam. Sutan stáhl ruku, protože už si začal připadat, jako kdyby mával Tedovi na rozloučenou za vlakem a obrátil se k Adamovi.

"Teď probereme, co s načatým dopolednem. Já bych se docela oženil, co ty?"

"Dobrý nápad, i když já už ženatý jsem." Adam si zapíchl při zájmenu ukazováček do hrudi a nasadil pyšný výraz. Sutan přivřel oči.

"Nepovyšuj se," utrousil na oko naštvaně. "Raději vymysli způsob, jak z vybruslit z tohohle. Nějak diplomaticky nejlépe."

"Nejsi na to odborník ty? Diplomate."

"Pánové? Slyším, jak se tu dohadujete. Pokud dovolíte, postarám se o to," vmísila se mezi ně Megan s Dianou, coby věrnou asistentkou po boku. Adam si ji změřil přísným pohledem.

"S vámi si to ještě vyřídím. A taky s mámou a tátou. To jste mi to nemohli říct? Místo ututlání, se teď všichni budou bát cokoliv sníst," rozčiloval se.

"Snažili jsme se to ututlat hlavně před vámi, aby jste si nedělal starosti. Nakonec to není vážné. Za chvíli váš otec dorazí a po obřadu si prý půjde lehnout," oznámila mu Megan. I tak to Adama mrzelo. Že si zrovna dnes musela střevní chřipka vybrat jeho otce.

"To znamená, že bych ten slib mohl přece jen vynechat?" zkusil to Sutan. Megan zaprskala jako naježená kočka a přivřela oči.

"Ať vás to ani nenapadne. Jinak...

"Jinak co?" ušklíbl se Sutan.

"Jinak zkazíte Tadeášovi jeho nejhezčí den v životě."

"Kruci, všichni dělají, jako kdyby to byl jen jeho nejhezčí den. A můj snad ne?"

"Konec diskuzí. Jdeme na to!" zavelela Megan a postrčila oba muže před oltář. Adamův družba Kelly, který seděl doposud se svou manželkou v první řadě, se úhledně postavil a vrátil na své místo. Tedy za Adama. Tam se napřímil jako pravítko. Jelikož ho Adam znal především jako automobilového závodníka a pruďase, musel se usmát, jak to bylo komické.

Naposledy se ještě podíval nahoru, do okna, ale Tommy, ani Tadeáš už za ním nebyli. Když shlédl dolů, k východu z haciendy, spatřil svou matku, jak pomalu přivádí otce k první řadě. Seběhl z pódia k uličce a šel jim naproti. Na rtech omluvná slova.

"Zlobím se na vás a promiňte mi to. Co mě to mohlo napadnout, že jsem vás podezíral z něčeho takového," usmál se nejistě. Leila mu úsměv oplatila. Ten její byl stejně rozpačitý.

"Omluva se přijímá, hlavně proto, že je dnes tvůj velký den. Vůbec se na nás neohlížej, zlato a užij si to," pohladila ho matka po tváři. I Eber se unaveně usmál. Poté se usadil na kraj první řady po pravé straně z Adamova pohledu.

Tahle řada patřila Adamovým a Tommyho přátelům. Druhá, nalevo, zase Sutanovým a Tadeášovým. Ron při snídani vtipkoval, že si dá židličku doprostřed uličky, ale když nedokázal přijít na to, jak nepřekážet slavnostnímu příchodu druhých ženichů, rozhodl se, že si sedne k baronovi Amrullovi, který dorazil na obřad až těsně před jeho začátkem. Bohužel měl neodkladné záležitosti ohledně jedné z nadací, což mu Sutan naštěstí odpustil.

Muži se teď vesele bavili na Sutanův účet, ale samozřejmě v dobrém. Přizvukovala jim jakási žena, která byla očividně baronovou dobrou kamarádkou. Nemohla ovšem spustit oči z Rona a při každém kontaktu pohledů oba zčervenali.

Adam se vrátil na své místo a Sutan na své. Každý z mužů si zabral jeden roh malého pódia, vyvýšeného na tři schody od země. Mělo přibližně osm čtverečních metrů a bylo vyrobené ze světlého dřeva, natřené bílým zářivým lakem. Okraje lemovaly červené široké stuhy na rozích svázané do velkých mašlí. Klenutý oltář, v jehož středu stála starostka, byl omotaný stejnou stuhou. Vypadalo to jako takové ty zahnuté vánoční špalíky. V rozích pódia ještě stály obrovské bílé koše s rudými růžemi. V každém jich bylo minimálně sto.

Když k mikrofonu přistoupila Megan, s profesionálním úsměvem na tváři, hosté se začali zklidňovat. Co Adam nemohl té ženské upřít, bylo to, že na své místo patřila. Najednou věděl, že všechno, i její zásluhou dopadne dobře. I když ho pohled na bledého otce roztrpčoval.

Agentka jemně poklepala ukazováčkem na hlavu mikrofonu, aby se ujistila, že funguje a udělala i krátkou hlasovou zkoušku. Pak se pevným a zároveň zvláštně romanticky zastřeným hlasem ujala hlavního slova.

"Dámy a pánové, drazí rodiče a přátelé, sešli jsme se tu dnes, v tento nádherný slunečný den, abychom společně oslavili ten nejkrásnější cit, jakým mohl být člověk požehnán, lásku. Prosím oba naše ženichy, na které netrpělivě čekáme, aby mezi nás přišli a udělali tuto oslavu kompletní." Najednou Megan tleskla a za oltářem se naráz rozeřvaly motory deseti nablýskaných závodních bílých aut, která stála jedno vedle druhého ve vzorovém půlkruhu. Jejich zářící ledkové světlomety jakoby hlídaly veškeré dění před haciendou. Půlka aut patřila do stáje Magic Motors, ta druhá pod automobilku barona Amrulla. Jakmile řev ustal, nahradily jej tóny pohodové rockové balady, do které se Adam, Sutan a vlastně všichni okamžitě zamilovali, přesto, že ji slyšeli poprvé. Nikdo netušil, že nechala Megan tuto píseň nahrát známou rockovou skupinou s názvem Black Bell speciálně pro tento den.

Všichni hosté se otočili, protože do uličky vstoupili společně Tommy a Tadeáš. Poslední otočku učinili i Adam a Sutan.

Starší z příchozích bratrů si nervózně uhladil vlasy a upravil klopu bílého saka. Po skvrně nebylo ani památky, ale jakoby na to už každý, kdo o tom věděl, zapomněl. Mladší muž se nebál rozhlédnout kolem sebe. Zahlédl mezi přítomnými i pár svých spolužáků ze školy, se kterými si i po letech rozuměl. Když vymýšlel, koho na svou svatbu pozvat, volba padla na ně. Další z hostí byli lidé z baronovy společnosti. Na straně Lambertů tomu nebylo jinak.

Adam se kousl do spodního rtu. Chtělo se mu brečet. I když Tommyho v obleku už viděl, měl pocit, že se před ním právě zjevil anděl. Střelil očima po Sutanovi, který na svého vyvoleného zíral asi podobně jako on. Zatímco hudba dotvářela dokonalou atmosféru dokonalé svatby, bratři Ratliffové poklidně kráčeli středem uličky a čím víc se přibližovali k pódiu, tím zářivěji se na Adama a Sutana usmívali. Jakmile došli až ke schodům, muži na pódiu jim nabídli své dlaně a pomalu je vyvedli vedle sebe. Poté se obě dvojice otočily k oltáři.

Starostka San Diega byla vysoká sympatická Afroameričanka. Její štíhlé vzpřímené tělo zahaloval rudý kalhotový kostým a bílá košile s bílou kravatou. Když se k ní páry otočily, roztáhla koutky do širokého zářivého úsměvu, který líbivě kontrastoval s její tmavou tváří a zároveň ladil s košilí, kravatou a bělmem velkých kulatých očí. Její úsměv byl dokonce tak nakažlivý, že se jako sluníčka na hnoji najednou usmívali i všichni ženichové a s nimi dalších sto svatebních hostů, včetně Megan a Diany. Svatební agentka málem zapomněla hlavu San Diega představit... "Dámy a pánové, starostka San Diega, paní Dolores Queenová."

"Moji milí, doufám, že jste tu všichni v dobrém rozpoložení. Jediné slzy, které strpím, budou paní matky." mrkla starostka na Leilu, sedící za Adamem. V davu to zašumělo smíchem a jednohlasným ano.

"No dobře, i vám jednu slzičku odpustím, barone." otočila se na druhou stranu, na Sutanova otce. Opět následoval smích. Adam stiskl pořádně Tommyho ruku, protože jemu se draly slzy do očí už teď a podle Tommyho roztřesených prstů by tipoval, že je na tom jeho drahý na chlup stejně. A to s druhou svatbou nejprve nesouhlasil.

Sutan si Tadeáše přitáhl blíž a zatímco se drželi za ruce, tou druhou mu zepředu stiskl loket. Menší muž se na něj podíval a usmál se. Za svůj rozjařený obličej dostal nenápadnou pusu na tvář.

"Takže vás tu všechny ještě jednou vítám. I vás, krásní ženichové," zadívala se starostka na hlavní aktéry. "Svatbu, co svatbu si sebou beru tento předepsaný proslov, schválený státem Kalifornie, ale ani jednou jsem ho nepoužila. Víte proč?" žena zvedla nad hlavu desky z bílé kůže, aby je všichni viděli. Obecenstvo zašumělo sborovým ne a i páry zavrtěli hlavami. Starostka pokračovala.

"Protože každý člověk je originál a každá láska má svůj vlastní manuál. Včetně úvodních slov, kvůli kterým jsme se tu dnes sešli. Ta slova si budete pamatovat do konce svých životů, budou vás provázet v krásných chvílích a z těch špatných vás vysvobodí, stačí si na ně jen ve správnou chvíli vzpomenout." Starostka se dramaticky odmlčela a přitom odložila bílé desky na malý stolek za svými zády. Když se otočila zpět, jemně se mračila.

"Poprvé a také naposledy teď vznáším nejrozporuplnější návrh, jaký kdy mohl pro svatební obřad vzniknout: je-li zde někdo, kdo tato slova slyšet nechce a nesouhlasí s uzavřením těchto manželství, až vystoupí teď, nebo ať pomlčí navždy. A říkám na rovinu, že beru jen opravdu vážné důvody!" Zadívala se na dav před sebou přísně. Jako kdyby s těmi lidmi od začátku rozehrávala nějaké divadlo, kde divák je zároveň součástí představení. Lidé se po sobě chvíli ohlíželi, než všichni stočili své pohledy zpět k pódiu a opět sborově odpověděli: ne. Tentokrát to ovšem bylo mnohem hlasitější.

Adam se pousmál a koukl na Sutana. Rodák z Los Angeles svéráznou diegskou starostku neznal, takže z ní byl doslova u vytržení. A jeho budoucí manžel s bratrem taktéž.

Adam si uvědomil, že už se s Tommym neklepou, ani nemají na kahánku. Usmívali se. Ta žena, která měla znovu zpečetit jejich životy, byla zkrátka úžasná. Určitě i na ní záviselo, aby si tento den pamatovali v co nejhezčím světle. A otrava jídlem? Na tu se brzy zapomene.

Dolores pokračovala ve svém projevu. Když se na něco zeptala, diváci jí odpověděli. Podařilo se jí během několika vteřin navázat se všemi tak vřelý a úzký kontakt, že rázem každý na nějaké dojaté slzy zapomněl. Celý obřad podbarvovaly tóny romanticky laděných balad, vše z výběru Megan.

Po několika odstavcích jindy nezajímavého proslovu, skvěle podaného Dolores Queenovou, nadešel prostor pro slavnostní sliby. Adam cítil, jak se Tommy opět rozklepal a pevně mu stiskl ruku.

"Přestaň se stresovat, nebo budu s tebou," zašeptal.

"A jak to mám asi udělat? Copak jsem nějaká celebrita? Vystupovat před tolika diváky..."

"Tohle není výstup, ale naše svatba. Jsem tu já a Dolores. Nikdo jiný tě nemusí zajímat."

"No promiň, zapomněl jsi, že se žení i můj bratr? To se nemám zajímat ani o něj?"

"Vypadá to, že Adam s Tommym by chtěli začít." Starostka si pochopitelně jejich šuškání všimla. Oba muži se napřímili a vytřeštili na ní oči. Adam se hned uklidnil, ale Tommymu to zůstalo. Pořád měl v hlavě akorát to s tou artrózou. Ale to tu přece nemohl říct!

"Prosím o absolutní klid, vážení." tleskla Dolores svými bílými dlaněmi o sebe a zvedla ruce nad hlavu.

"Jak tu teď stojím a vy sedíte, tito muži by si rádi před námi všemi něco slíbili. Chci, aby měli vaši plnou pozornost!" Jakmile Dolores skončila, podívala se zpět na Adama a Tommyho. A kývla souhlasně hlavou, jakože mohou začít. Samozřejmě přidala i povzbudivý úsměv. Musela si všimnout, že jeden z ženichů bude mít s mluvením na veřejnosti problém.

Adam si natočil Tommyho proti sobě, tak aby oba stáli bokem k Dolores a zároveň k obecenstvu. Naposledy vyhledal své rodiče, mrkl na ně a oni na něj, také Kelly se přidal a pak konečně začal.

"Když jsem tě poprvé spatřil, chtěl jsem s křikem utéct. Větší obludu jsem v životě neviděl," řekl Adam na úvod. Obecenstvo se sborově zasmálo. Historka o jejich seznámení se totiž mezi svatebčany už před obřadem roznesla skoro stejně rychle jako pikantní drb o prezidentovi.

"Přesto, že vedle tebe stál krásný muž, tvůj bratr, vybral jsem si tebe. Ze sobeckých důvodů, které se mi staly osudnými." Po těchto slovech se v davu rozhostilo hrobové ticho. Adam pokračoval.

"Vím, že už jsme se jednou vzali a že tedy nebyl důvod, abychom to udělali znovu, ale teď už si to nemyslím. Když jsem tehdy proti tobě stál v Monroe před panem starostou, stejně jako tady, v tuto chvíli a opakoval po něm předepsaný slib, svá slova jsem nemyslel vážně. Ani jeden z nás je nemyslel vážně a ty to víš. Byli jsme naštvaní, každý viděl jen své neštěstí a nebylo naším záměrem, začít pracovat na nějakém manželství. Bylo to jen nutné zlo," zamračil se Adam. Tommy na něj koukal jak ten největší provinilec a kousal se do rtu. I tak se donutil přikývnout na souhlas. Adam měl ve všem pravdu.

"Proto jsem naše manželsví nechal anulovat!" prohlásil Adam a střelil očima po starostce. V davu to znovu zašumělo, ale tentokrát zděšením. Tommy vytřeštil oči a začal se zmateně rozhlížet kolem sebe. Hledal podporu u tchána a tchyně, ale ti na svého syna hleděli stejně nevěřícně. Nevěděli to ani oni.

pokračování ZDE