Depp Hills Residence... závěrečné slovo (epilog)

Tímto další povídka s párem Adommy a tentokrát i okrajově dalšími končí. Není to poslední věc, která na blogu momentálně probíhá, takže pojedeme vesele dál. Mimo Čokolády je tu pak nová věc s názvem Castaway, u které už mám připravený další díl a ochutnávku jste již ochutnali :) Rozhodla jsem se ale, že půjdu ve šlépějích současného trendu, trochu zatlačit na čtenáře povídek na blozích a před pokračováním Castaway si počkám na to, jak mi okomentujete tento poslední díl :)

Dokázalo se vás tu sejít i devět, tak zůstaneme na tomhle počtu. Pokud to bude víc, budu jen ráda. Není nad to mít pořádnou motivaci.

Doufám, že se vám DHR líbilo, brzy přinesu info o seriálu, který byl předlohou a těším se na komentáře.

---

Tommyho pokoj už nebyl tak tmavý jako dřív. Zmizely deky, které zakazovaly vstoupit světlu skrz okna. Zmizela rakev, ve které Tommy spával. Většina jeho věcí byla sbalených a stála u dveří, protože mu je měl někdo z DHR dopravit na jejich zámek, než definitivně odjede za matkou na Nový Zéland. Tak moc za ní nechtěl. Byla pro něj někdo naprosto cizí. Jen žena, která ho porodila, ale místo mateřské lásky dávala pouze peníze a střechu nad hlavou, jenže... kam měl jinam jít?

Od chvíle, kdy dostal tenhle nápad, utekly už tři dlouhé dny. Ten první strávil do noci v klubu Andromeda, kde ho držel Sutan Amrull jako rukojmí. Stále myslel na jeho pozdější slova, když se mu omlouval za tu pistoli u spánku. Že to byl všechno jen plán a že ve zbrani nebyly ostré náboje. Prý by si to jeho strýc Johnny nikdy nedovolil.

Další dva dny opět přežíval v tomhle pokoji. Každou chvíli se podíval na své sbalené věci a každou chvíli se chtěl zvednout a odejít, jak bylo původně v plánu. Bohužel to nedokázal. Věděl, že čeká na něj. Až přijde a řekne mu, aby zůstal. Jenže, Adam nepřicházel. Ty dva dny byly jak rok. Jak dlouho to mohl Tommy ještě vydržet? On za ním přece nemohl jít. Pohádali se, Adam ho chtěl skrývat, chtěl utajit jejich lásku, zavřít ho do další klece. V klubu mu ale řekl, že ho miluje. Viděl zřetelně na jeho rtech, jak říká slova, po kterých touží každý zamilovaný člověk. Jenže kvůli tomu musel mít devítku u spánku, tak jaký to mělo smysl? Co tím Johnny a vůbec všichni sledovali?

Dveře do pokoje se prudce otevřely. Tommy zvedl hlavu a vytřeštil na nečekanou návštěvu oči dokořán. Na osušky v jejích rukách zaregoval tím, že mu spadla brada.

"Adame.." vydechl a přesunul se z tureckého sedu na kolena.

"Vstávej." poručil mu černovlásek.

"Co?" nechápal Tommy. I tak se začal zvedat na nohy. Jakmile se postavil úplně, Adam ho popadl za ruku a rozešel se opět ke dveřím. Na chodbě pak zamířil ke koupelně.

"Kam mě vlečeš?" zdráhal se blonďák.

"Umýt se, potřebujeme to oba!" vysvětlil mu Adam.

"To ale zvládneme každý sám!" protestoval Tommy. Adam neodpověděl. Suverénně vzal za kliku a vplul s Tommym do společné koupelny.
Oba muži zůstali stát na prahu naprosto ohromeni tím, co uviděli před sebou. Ve velkém sprchovém koutu dováděli jak malí kluci dvojčata a Duncan. Samozřejmě všichni tři nazí. A co hůř, vzrušení. Adam začal couvat zpátky a Tommy s ním, než by si jich ta nesourodá skvadra všimla.

Po cestě do dolní koupelny Adam jenom nevěřícně kroutil hlavou.

"Přemýšlím, o jakých zápletkách v tomhle domě ještě nevím." broukal si pro sebe.

"A zajímá tě to?" zeptal se Tommy.

"Ani trochu, ale asi je dobrý to vědět, aby pak člověk nebyl překvapenej." na chvíli se zastavil, když byli s Tommym už pod schody v hale.

"Taky jsem překvapenej." připustil Tommy. Adam se na něj konečně otočil. Měl strach se mu podívat do očí, po všem co se stalo, ale věděl, že ta chvíle zase nastane a bude jí muset čelit.

Tolik se mu stýskalo po Tommyho tváři. Dokázal si ji představit, kdykoliv zavřel oči, ale v reálu byla ještě dokonalejší. Jen on se na ní mohl takhle dívat, jak dlouho chtěl a jak zamilovaně chtěl. Lehce se pousmál, znovu stiskl Tommyho ruku a konečně s ním zamířil do druhé koupelny, která naštěstí podobné šoky jako ta horní nenabízela...

Tommy si opláchl obličej od pěny na holení. Uhladil si vlasy dozadu, protože mu mokré pramínky padaly do tváře a věnoval muži, stojícímu za ním smutný úsměv.

"Nechal jsi mě čekat dva dny." vyčetl mu. Adam sklonil hlavu a pohladil Tommyho po nahých bocích. Krátce se pokochal pohledem na jeho malý pevný zadek, který byl momentálně tak blízko jeho klínu, že by stačilo mít po ruce gel a mohli by si zopakovat to co ve sprše. Pořád na něj měl chuť. Byla neukojitelná. Jako žízeň nebo hlad trpících dětí v Africe. Nemohl to srovnávat a přesto se cítil stejně. Nikdy nebude dostatečně nasycený. A možná ani nechtěl.

"Odpusť." políbil blonďáčka na rameno a pak si na něj položil bradu. Líbilo se mu, co vidí v odrazu zrcadla. Hodili se k sobě. Barvou vlasů a očí, nebo výškou. Adam miloval kontrasty a miloval Tommyho, který byl v tomhle směru jeho přesným opakem.

"Je mi líto, co se stalo."

"Nemůžeš za to, nevěděl jsi o tom víc než já." promnul mu Adam konejšivě paže. Pak své ruce ovinul kolem jeho pasu a natiskl si ho na sebe.

"Myslím celkově. Jak jsme se hádali, jak jsme se skrývali, i když nebylo podstatný, aby o nás ostatní věděli..."

"Není to podstatný, ale můj důvod nebyl správný. I za to se omlouvám." připustil Adam.

"Chci, abys mi řekl všechno o sobě. Všechno, co tě trápí, co ti dělá radost. Co pro tebe můžu udělat já." Tommy se Adamovi vymanil a otočil se k němu čelem. Pomaličku se navzájem zabalili do osušek a pak se znovu objali.

"Stačí mi, že jsi. Víc nepotřebuju!" usmál se Adam a poplácal Tommyho po zadku. Blonďák mu to se smíchem oplatil a Adam si ho znovu otočil zády k sobě, aby se oba viděli v zrcadle.

"Chceš něco říct?"

"Hm.." zavrněl Tommy spokojeně. Černovlásek ho pohladil po břiše, ukradl si rychlý polibek a pak něžně stiskl jeho krk pod bradou.

"Jsi oslňující." pronesl zcela vážně, se znatelnou dávkou smyslnosti.

"Já?" zhrozil se Tommy.

"Jo, ty! Už se nebudeme nikdy mlátit do čela, ok?" navrhl Adam.

"Nedělám to už hezky dlouho." ohradil se Tommy.

"A proč myslíš, že to tak je? Přemýšlel jsi nad tím?" vyptával se Adam s tajemným úsměvem.

"Nevím?" pokrčil blonďák rameny.

"No tak, zamysli se trochu." rozhodl se ho Adam vyhecoval.

"To je nějaká soutěž?" začal se Tommy smát na celou koupelnu. Adamova hravost byla hodně vzácná a musel si jí užít, dokud měl příležitost.

"Ber to jak chceš, můžeš dostat i odměnu."

"Nevím."

"Ale víš!"

"Tak možná vím." konečně se Tommy zapojil. "Ale není to tak, že bys pro mě přestal být oslňující."

"No to doufám!" zamračil se Adam na oko. Tommy se uchechtl, ale hned na to zvážněl.

"Samozřejmě, že vím, ale chci aspoň pusu za správnou odpověď." zadíval se Adamovi upřeně do očí. I černovlásek se přestal smát a přitiskl si menšího muže víc k tělu. "Dostaneš cokoliv, co si budeš přát." slíbil mu a políbil ho na ucho. Tommy se na chvilku zamyslel a znovu se otočil k Adamovi čelem. Ruce položil na jeho boky a láskyplně je pohladil.

"Takže správná odpověď je..." protahoval to.

"Bojíš se to říct nahlas, nebo mě jenom napínáš?" pohladil ho Adam po tváři. Tommy se maličko natáhl na špičkách a líbnul Adama na tvář.

"Miluju tě!" zašeptal ještě před tím, než se vrátil na celá chodidla. Adam sevřel jeho tváře v obou dlaních a zamrkal, aby zaplašil slzy.

"To je správná odpověď!" rychle Tommyho objal, protože opravdu chybělo málo, aby se rozbrečel jak u nějakého dojákového filmu.

"Správná? Opravdu? To jsem rád." pousmál se Tommy spokojeně.

"Řekni mi to ještě jednou!" žadonil Adam, svírající blonďákův útlý pas majetnicky v pažích.

"Jsi oslňující!" zavrněl Tommy.

"Ty taky!" oplatil mu Adam...