pátek 23. května 2014

Prsten 13.





Tommymu se jeho náhradní kobylka líbila. Neil musel zavolat Elizabeth, aby si odnesla Lilith, protože dítě by při návštěvě stájí určitě začalo křičet, že tohle není Dioné, přestože zesnulého koně viděla jen dvakrát v životě.
S Tommym se šla na Rose podívat i Ema. Neilovi se zdálo, že už není tak vystrašená jako první den, dokonce se občas trochu usmála.
Bratrova rozmrzelost ho štvala, ale pořád v novém přátelství mezi Tommym a Emou viděl jisté výhody. Nevěřil, že by ztráta paměti mohla změnit Tommyho vnímání mužů a žen po romantické stránce. Když už jednou rád dováděl v posteli s mužem, nemohlo se to jen tak změnit. Zaručeně už to brzy pozná, uklidňoval se.

Když byla prohlídka stájí dokončena, vrátili se všichni do hlavní síně. Adam už obýval svůj milovaný trůn a popíjel medovinu, aby nabral trochu síly. Vedle něj stál Denis a ukazoval mu obrázek prstenu, který podle Neilova popisu namaloval. Adamovi se nelíbilo pár detailů, takže se domlouvali, jakým způsobem je správce přepracuje. A také potřeboval víc kopií.
Naštěstí už byli v době příchodu Tommyho hotovi. Adam určitě nechtěl, aby ten obrázek jeho svěřenec viděl. Prozatím.
"Kdy to budeš mít hotové, Denisi?" zeptal se ještě Adam.
"Nejpozději zítra večer, Mylorde. Pokud se do toho nevyskytne jiná práce."
"Zařídím, aby nevyskytla." Slíbil Adam a s tím svého správce propustil.
Poté mlčky sledoval, jak si nově příchozí posedávají kolem stolu. Bylo na čase oznámit Tommymu, že spolu pojedou na výlet.

"Jak jste se tu měli?" zeptal se, zatímco vstal z křesla a vydal se ke stolu. Sloužící postavili do jeho středu několik džbánků s pivem a vínem a lehké odpolední občerstvení v podobě nakrájeného ovoce a tenkých chlebových placek. Jako první se pro jídlo natáhl Neil.
"Dobře." Zahuhlal s plnými ústy. Adam se posadil vedle Emy, která se trochu přikrčila.
"Ty si mě nepamatuješ, Emo?" zajímal se Adam. Všiml si, že to Tommyho překvapilo. Asi mu nikdo neřekl, že už se setkali u Gréty.
Dívka slabě přikývla a zmateně se po svém novém kamarádovi podívala.
"Jsem Thomasův poručník, těší mě, že si našel kamarádku." Donutil se k něčemu, co vypadalo jako úsměv, tedy myslel si to. Neměl náladu na smích, ani na jakékoliv nové Tommyho kamarádky, ale držel se. Už kvůli svému postavení. A vlastně si i před Tommym smích zakázal.
"Mluvil jste s mým otcem, Mylorde?" zvedl Tommy obočí. Adama opět píchlo u srdce. Občas si samozřejmě vykali, ve společnosti to bylo nezbytné, ale pokud byli mezi svými blízkými, chovali se k sobě důvěrně. Tohle opravdu bolelo. A o nic méně Tommyho téměř lhostejný výraz v očích. Copak v něm opravdu nic nezůstalo? Ani trochu?

"Ano." Přikývl Adam. "Zdraví vás a do měsíce se tu objeví i s vaší macechou."
"Lady Katherine." Ujišťoval se Tommy. Adam poznal, že se snaží, zapamatovat si jména lidí kolem sebe.
"Chtěl jsem jet s vámi, ale asi byste mi to ještě nedovolil."
"Cesta samotná není náročná, spíš jsem na to chtěl vašeho otce připravit. Přece jen už není nejmladší." Vysvětlil mu Adam. Tommy přikývl a zamyslel se.
"Ah, slyšel jsem, že máme společného psa." Jakmile to Tommy dořekl, všichni se podívali ke krbu na odpočívajícího Zeuse. Pes zvedl hlavu a vyplázl jazyk. Nikdy neměl tolik pozornosti najednou.Vypadal zmateně.
"Ano. Zeus je náš." Přitakal Adam. V podstatě to byl svatební dar, ale jak byste na to, můj pane reagoval, kdybych vám to teď řekl?
"Je hezký." Pokrčil Tommy rameny. Pak zvedl ruku, aby mu sluha přišel dolít víno. Atmosféra v hlavní síni byla opravdu dusná. Cítil to Neil a cítil to i Adam. Nikdo další si z toho očividně vrásky nedělal. Nebo to prostě necítil.

"Chtěl jsem s vámi o něčem mluvit, Mylorde." Rozhoupal se Adam konečně k tématu, na kterém teď nejvíc záleželo. Za normálních okolností by něco takového probral s Tommym v soukromí, bez dalších svědků. Připadal si trochu trapně, když se na něj upíraly další zvědavé pohledy.
"O co jde?" Tommy opět zvedl to své krásně klenuté obočí, takže Adam měl co dělat, aby si udržel klidný dech. Najednou mu ten Neilův nápad nepřišel tak skvělý, jako na začátku. Jak měl Tommymu vysvětlit, že po něm chce takovou věc? Protože si myslí, že by mu to pomohlo, vzpomenout si? Ale co když po tom už netoužil? Měl teď Emu. A chtěl nasbírat nové vzpomínky s novým člověkem. Takhle mu to řekl Neil.
"Pozítří odjíždíme do Cheshire, za vaší sestřenkou Annou." Oznámil mu Adam. Viděl, jak se jeho bratr snaží tvářit tvrdě, Tommyho ta zpráva ovšem šokovala a ani se to nepokoušel zamaskovat.
"Kde je Cheshire? A proč tam pojedeme?" Mladší lord se zamračil, jen co se z oznámení vzpamatoval. Nebylo mu to po chuti, poznal to každý v síni.
"Je to na pobřeží, opravdu krásný kus země. A rád bych vás tam vzal, protože už jsme vaši sestřenici dlouho neviděli. Máte s lady Annou skvělý vztah, skoro sourozenecký. Měli jsme to plánu ještě před vaší… nehodou." Zalhal Adam. Neil se kousl do rtu a lehce zavrtěl hlavou, než uznal, že jinak to asi nepůjde. Na jednu stranu byl za Emu rád, ale na druhou… Nechtěl, aby příliš odváděla Tommyho pozornost od jeho poručníka. Už se Adamovi nedivil, že je z toho nešťastný. Ještě před pár dny by mladší lord přijal jakoukoliv možnost, aby mohl opustit zdi Bodiamu, a teď se tomu bránil. A kvůli čemu asi?

"Nešlo by to odložit?" vyřkl Tommy otázku, které se Adam obával nejvíce. Těžce polkl a zadíval se na bratra pohledem, kterým žádal o pomoc.
"Lady Anna a její manžel už vás očekávají. Byli by velice zklamáni, kdybyste nepřijeli. Už tak máte zpoždění, protože jste plánovali odjet hned, jak se vrátí můj bratr z Londýna. Nebyli jste u nich téměř dva roky. A jste kmotrem jejich syna, Mylorde." Zadíval se Neil na Tommyho spíše vychovatelsky, tedy dostatečně přísně, aby si mladý muž uvědomil, jakou má zodpovědnost.
"Jsem něčí kmotr?" podivil se Tommy. Adam si v duchu oddychl. Tohle byla naštěstí pravda a zdálo se, že to jeho svěřence zaujalo. Horší to bylo s domluvenou návštěvou. Anna je určitě nečekala. Na ničem se s ní nedomlouvali. I tak Neilovi poděkoval prozatím aspoň očima. Jeho bratr byl vždy o krok napřed přede všemi a jistě vyřeší i tento malý problém.
"Ano. Lucasovi jsou teď přibližně čtyři roky a zbožňuje vás. Je ale možné, že si vás po těch dvou letech nebude ani pamatovat. Bylo by vhodné se mu připomenout a dovézt nějaký dárek." Navrhl Neil.
"Dárek." Zopakoval po něm Tommy překvapeně. Adam se neubránil tichému oddechnutí. Zdálo se, že jeho lord by mohl být konečně chycený.
"Hodlám se po cestě zastavit na trhu, můžete něco vybrat tam." Zapojil se také. Tommy se na něj podíval a jemně přikývl.
"Tak dobře."
Adamovi neušel krátký pohled, který Tommy věnoval své nové kamarádce. Byl jakoby omluvný. Škoda, že neviděl i na Emu, protože ji měl po svém boku a nechtěl ji pozorovat, ale Tommyho výraz mu celkem stačil, aby se jeho chvilková dobrá nálada zase rozplynula jako pára. Stačily tři dny, aby se ti dva sblížili. V jakém směru, si ani netroufal domýšlet.

Adam se poté odebral se svým bratrem na nádvoří. Musel s ním domluvit podrobnosti.
"Pošlu okamžitě posla." Začal Neil. "Když se nebude nikde příliš zdržovat, mohl by být u Anny do týdne. Všechno jí v dopisu vysvětlím a až k nim přijedete, bude připravená." Vysvětlil bratrovi svůj plán.
"To je dobrý nápad, Neile, děkuji." Poplácal ho Adam po rameni. "Já pošlu posla do vesnice, aby si Gréta přišla pro Emu. Nehodlám už nic riskovat." Rozhodl.
"Mrzí mě to, Adame. Netušil jsem, že by to mohlo dojít tak daleko. Ale pořád se uklidňuji tím, že Tommy u Emy hledá akorát útočiště, protože se nedokáže vyrovnat s realitou, která tu na něj dopadá. Až si vzpomene, tak…"
"Neile!" zarazil ho Adam. Došlo mu, že Neil si nenápadných pohledů mezi Tommym a Emou všiml také. To nebylo dobré znamení. "Nevíme, jestli si vzpomene. Pořád se k tomu upínáme, ale co když se to nikdy nestane? Pokud nezabere náš výlet, nezabere už nic."
"To neříkej, bratře. Nesmíš se tak snadno vzdát." Pokáral ho Neil. Byl přece bojovník a hrdý rytíř. Žádná výzva by pro něj neměla být překvapivá a natolik silná, aby ji nemohl zvládnout.
"Zatím se mi jenom víc a víc vzdaluje…" posteskl si Adam.
"Až budete spolu, jen vy dva, uvidíš, že si k tobě zase cestu najde. Buď trpělivý a snaž se mu být pořád na blízku. Vím, že to teď nešlo, ale ta cesta je skvělá příležitost. Nesmíš ji promarnit." Naléhal na něj Neil. "Oba víme, že máš sklony, chovat se k ostatním odměřeně. Možná jsi měl v plánu, zkusit na něj minulou taktiku ignorace, ale teď to nedělej."
Adam svého bratra bedlivě poslouchal a snažil si v představách vytvořit nějaký lepší plán, než ten, o kterém Neil právě mluvil. Možná měl pravdu. Možná nezájem nebude úplně nejlepší způsob, jak Tommyho přimět, aby ho začal konečně vnímat.

*

Ještě ten večer odvezli dva Adamovi rytíři Emu zpět ke Grétě. Tommy se snažil tvářit statečně, ale i tak na něm bylo poznat, že ho dívčin odchod mrzí. Adam to odnesl vražedným pohledem, který na něho jeho svěřence upíral po dobu celé večeře v hlavní síni. Atmosféra byla ještě dusivější než odpoledne, ale nikdo to raději neřešil. Elizabeth se snažila mluvit o banalitách, jen aby dusno rozbila.
"A kam odjedeš, strýčku?" zajímala se Lilith, když zaslechla, jak se dospělí baví o přípravách na cestu.
"Za tetou Annou, drobku. Budu ji od tebe pozdravovat." Vysvětlil Adam dítěti. Pak si ho vzal na klín a nechal Lili, aby ho poplácala po tvářích.
"Kdo je teta Anna?" vyzvídala holčička. Setkala se se svou příbuznou v Cheshire, když byla ještě miminko, takže si ji nemohla pamatovat.
"Je to moc hodná lady. Také má dítě, syna Lucase. Je trochu starší než ty." Vysvětlil jí Adam.
"A uvidím je někdy?"
"Samozřejmě. Až budeš větší, vezmu tě za ní." Slíbil jí Adam. Všiml si, že ho Tommy pozoruje. Když se na něj ale podíval přímo, jeho svěřenec uhnul pohledem a dělal, že ho ignoruje. Nevěděl, jak si to má vysvětlit.

"Asi si dám po večeři koupel." Prohlásil jakoby nic. Opět ten pohled. Cítil ho na své tváři.
"Mám to zařídit hned, Mylorde?" ozval se kousek od stolu sluha John.
"Půjde někdo se mnou?" zeptal se Adam přítomných.
"Já, já, já. Já chci!" ozvala se Lili. Natahovala při tom svou drobnou ručku tak vysoko, že si málem vykloubila ramínko.
"Jen jestli to maminka dovolí." Podíval se Adam na Elizabeth. Ta vrhla pohled na svého manžela, pak na bratra a zase zpět.
"Káď je hluboká, Adame. Musíš na ni dávat pozor." Pohrozila mu prstem. Neměla nic proti tomu, aby se její dcera koupala se svým strýcem, však už ji několikrát do koupelny vzala také, jen ji napadlo, jestli to není nějaký ze švagrových plánů, jak upoutat Tommyho pozornost.
"Můžeš se na mě spolehnout, Elizabeth. Nebude v žádném nebezpečí, viď princezno." Políbil dítě na tvářičku a Lili se hned na to nadšeně rozesmála.
"Jestli bude napuštěná voda, asi bych se mohl vykoupat taky, aby se neplýtvalo se silami služebnictva." Ozval se Tommy. Všichni se po něm podívali a Elizabeth si dovolila pozvednout obočí.
"Opravdu?" pousmála se. Naštěstí už jí Neil řekl o rozhovoru s Adamem a i o tom, jaké argumenty použil, aby Tommyho dostal do vany, takže nebyla překvapená, když to řekl. Jeho přístupem ovšem ano. Většinu času si svého poručníka nevšímal.
"Proč ne?" pokrčil Tommy rameny. Tentokrát na sobě Adam ucítil Neilův pohled a rozhodně nebyl bezvýznamný. Raději se otočil na Johna a přikývl.
"Připravte nám lázeň. A dejte o trochu vody méně, kvůli Lilith."
"Ano, pane." Usmál se John a odešel.

Elizabeth vzala Lilith hned po večeři do pokoje, aby ji na koupel připravila. Když dojedl i Tommy, zvedl se od stolu, že se půjde také připravit.
"Smím vás doprovodit, Mylorde?" zeptal se Adam. Tommy se zastavil a tak trochu zděšeně se na něj ohlédl.
"Eh, jistě."
"Dobře. Neile?!" Věnoval Adam bratrovi kratičkou poklonu hlavou a vydal se za Tommym. Jakmile byl vedle něj, položil mu dlaň na kříž, jako kdyby ho vedl. Menší muž se trochu polekal, ale neprotestoval.
"Využil jste lázně, když jsem tu nebyl?" zajímal se Adam po cestě ke komnatám.
"Jednou." Odpověděl Tommy.
"A co vaše nová přítelkyně? Doufám, že jste ji jaksepatří pohostil." Pokračoval Adam nevzrušeně.
"Nevím, co si za vaší nepřítomnosti mohu dovolit, Mylorde. Pokud tu nejste, je hlavním pánem váš bratr, pokud se nemýlím. Netroufal jsem si navrhnout koupel pro dívku z vesnice." Připustil.
"Je pro mne velkým překvapením, že jste si vůbec všiml mé nepřítomnosti." Adam chtěl, aby to vyznělo trochu lítostivě, ale zároveň, jako že si z toho nic nedělá.
"Všiml. Odjel jste za mým otcem a mě tu nechal. Zlobil jsem se na vás." Uvedl to Tommy na správnou míru.
"Chápu, ale důvod jsem vám už vysvětlil. Stále se na mě zlobíte?" vyzvídal Adam. Než Tommy odpověděl, došli k jeho komnatě.
"Můj pokoj je za těmi předešlými dveřmi. Nebojte se za mnou přijít, pokud se budete chtít na něco zeptat."
"Když jsem se chtěl zeptat naposledy, odešel jste bez vysvětlení." Připomněl mu Tommy káravě rychlý odchod z koupelny.
"Za to se omlouvám, Mylorde. Budu se snažit odpovědět na vše, na co budu znát odpověď."
"To je hodně diplomatický přístup." Zavrtěl Tommy hlavou. Pak se otočil ke dveřím. "Už se na vás nezlobím." Dodal ještě a zmizel ve svém pokoji.

Adam cítil, že tenhle způsob komunikace bude mnohem lepší, než předstírat nezájem. Zároveň byl ale bolestnější. Povídat si s mužem, který byl pro něj dražší než vlastní život o ženě, jenž postupně začala nahrazovat jeho místo v Tommyho srdci, bylo utrpení. A vůbec nic s tím nemohl udělat.
Zvedl k zavřeným dveřím ruku a pohladil je. Pak se odebral do svého pokoje se shrbenými rameny. Konečně je mohl uvolnit, protože se před Tommym celou dobu držel, aby nevypadal jak hromádka neštěstí.

Tommy došel ke své posteli a ztěžka se na ni posadil. Netušil, proč se dobrovolně přihlásil ke společné koupeli. Asi v ten moment vůbec nepřemýšlel. A ještě víc ho rozhodil účinek doteku dlaně lorda Lamberta na jeho kříži. Jako kdyby tam ruku stále měl. Cítil její teplo a energii, která z ní proudila.
Tři dny ve společnosti tiché Emy byly osvobozující. Měl pocit, že ho vůbec nic netíží a na svého poručníka si pomalu nevzpomněl, ale teď…
Možná spolu opravdu měli výjimečný vztah. Velice přátelský, když se dokázal soustředit pouze na něj. Pořád mu to poručnictví nedávalo smysl a nikdo mu doposud nevysvětlil, proč k němu došlo, přesto, že byl jeho otec stále živ. Na jeho poručníkovi ho ale stále něco fascinovalo. Musel se dokonce postavit a projít několikrát po pokoji, aby na to konečně přišel. Byla to lordova tvář bez úsměvu.
Jeho poručník se totiž vůbec neusmíval. Tommy chápal, že v současné době asi není moc důvodů k radosti, ale všichni ostatní aspoň občas své koutky zvedli, jenže jeho pán ne. Ani když se mu jeho neteř hihňala na kolenou, tak tu svou napnutou tvář nepolevil.
Tommy se zastavil. Měl pocit, jako kdyby už tuhle myšlenku někdy předtím měl. A taky se mu zdálo, že už je to hrozně dávno.
Byla to snad vzpomínka?

čtvrtek 22. května 2014

Děkuju!


Nebudu to moc okecávat. Chci jen upozornit na to, že jsme se dnes, okolo sedmé hodiny večer přehoupli přes 100 000 návštěv na tomto blogu. Všem, kteří sem chodí, chci za to krásné číslo poděkovat. Vím, že vás sem něco táhne, ale je to i o šanci, kterou jste mi jako autorce dali, takže se na téhle úžasné bilanci podílíme všichni.

Ještě jednou, moc dík!

Prsten 12.





Alnwick

Adam se přikrčil pokaždé, když se na něj otec jeho svěřence podíval. Měli za sebou úvodní pozdrav, krátké poklábosení o tom, co je nového a seznámení s Tommyho situací. Od chvíle, kdy Adam Markusovi řekl, co se stalo - znásilnění raději vynechal - neřekl druhý muž nic. Velká přijímací síň hradu Alnwick se pomalu naplňovala nedýchatelným vzduchem. Lady Katherine držela na rameni svého muže dlaň, očividně se ho snažila uklidnit.
"Věřil jsem ti, Adame!" zabručel Markus. V Adamovi hrklo. To, čeho se nejvíc obával, přišlo ještě dřív, než čekal. Nechtěl ztratit Markusovu důvěru, stejně jako nechtěl ztratit tu Tommyho, i Tommyho samotného.
Místo sebelítosti si nakonec zvolil pokoru. Přistoupil k Markusovi blíž a klekl před ním na kolena.
"Odpusť mi to, prosím. Vím, že se to nedá napravit, ale už nikdy nedopustím, aby se něco podobného stalo. Přísahám, Markusi!" Adam sklonil hlavu a položil si dlaně na stehna. Neodvážil se svému tajnému tchánovi podívat do očí. Měl pocit, že na to teď nemá právo.

"Vstaň, Adame, tohle je přece pod tvou úroveň." Zamlaskal Markus nespokojeně. Adam zvedl hlavu a pak se pomalu postavil.
"To není, Markusi. Myslím vážně vše, co jsem ti právě řekl. Od chvíle, co jsem se vrátil z Londýna skoro nespím. Nemůžu. Ale to mě určitě netrápí nejvíc. Všichni jsme pro Tommyho cizí lidé. Musí být nešťastný, že nikoho nepoznává. Snažím se ty lotry najít. Ukradli mu v lese prsten, který jsem mu daroval. Určitě ho budou chtít prodat."
"Daroval jste našemu Tommymu prsten, Mylorde?" usmála se lady Katherine. Asi podobně jako Elizabeth, když to slyšela poprvé. Nezapřely se, že patří k něžnému pohlaví.
"Ano, Mylady. Ten prsten patřil mé matce." Vysvětlil Adam. Žena si položila dlaň na hruď a povzdychla si.
"Slyšíš, drahý? Dal svému svěřenci prsten po matce. To přece musí něco znamenat."
"Já vím, co to znamená." Zabručel Markus a střelil po Adamovi pohledem zasvěceného člověka.
"Já to vím také, drahý. Chtěla jsem jen naznačit, že lorda Lamberta jistě velice mrzí, co se stalo a kdyby mohl, vrátil by zpátky čas, že mám pravdu?" podívala se Katherine zpět na jejich hosta.
"Nepřeji si nic jiného, Mylady." Sklonil Adam hlavu.

Markus si povzdechl. Co mohl dělat? Čekat, stejně jako všichni ostatní na synovo vyléčení. Hlavně, že byl živ a zdráv aspoň po fyzické stránce.
"Pojedeme na Bodiam s tebou." Rozhodl a podíval se po Katherine, jestli s tím souhlasí.
"Počítal jsem s tím, jen…" Adam měl ještě několik oznámení, která by měl Markus slyšet. A plán, přivodit Tommymu vzpomínky místy, která byla rozhodující pro jejich vztah, pro něj momentálně znamenal důležitost nejvyššího stupně.
"Ano?" zvedl Markus obočí.
"V první řadě, rád bych vzal Tommyho, jen co se vrátím, do Cheshire. Bratr i tvoje dcera si myslí, že by mu ta cesta mohla pomoci, vzpomenout si."
"Cheshire? Máš v plánu ho vzít za Annou?" ujišťoval se Markus.
"Ano." Přikývl Adam. "Tenhle výlet byl pro mne i pro Thomase kdysi…" nevěděl, jak to zakončit.
"Chápu." Pomohl mu Markus. Sice to před ním dlouho tajili, ale nakonec Tommy promluvil. Nechtěl mít před otcem žádné tajnosti, co se vztahu s Adamem týkalo. Povyprávěl mu tedy i o tom, kdy si uvědomil, že lorda Lamberta miluje. Markus měl od té chvíle Cheshire spojený výhradně se svým synem, jeho novým poručníkem a neteří Annou, která jim měla údajně pomoci, aby si k sobě našli cestu.

"A pak je tu záležitost s Tommyho manželkou." Pokračoval Adam opatrně.
"S manželkou?" zhrozil se Markus. Ne, že by nechtěl, aby jeho syn žil normální společensky přijatelný život, ale přece jen už si za ty čtyři roky zvykl na to, že jeho syn miluje muže. A také mu oba slíbili, že časem vymyslí způsob, jak si pořídit potomka.
"Proto si mě král zavolal do Londýna. Má strach z pomluv. Nařídil mi, abych Tommyho, jakožto jeho poručník, oženil. Dokonce mu už vybral nevěstu." Zamračil se. Markus na něm okamžitě musel poznat, že mu to není po chuti. A komu by bylo, kdyby se musel vzdát své lásky?
"Koho?" zajímal se Markus.
"Lady Zoe Austinovou. Přišla o oba rodiče při požáru a jejich hrad je na strategickém místě."
"Pochopitelně." Odmávl to Markus rukou. Vlastně se tomu vůbec nedivil. Král se potřeboval zbavit nepohodlného majitele hradu, na který měl zálusk. Na tom nebylo vůbec nic zvláštního.
"Chce, aby si ji Tommy co nejdříve vzal a... měli spolu dítě."
"Jistě. Jde mu nejen o ten hrad, ale i o to, aby zabránil pomluvám. Svým způsobem ho chápu, Adame. Držel nad vámi ochrannou ruku čtyři roky." Pokrčil Markus rameny.
"Ano, já vím, jen…"
Markus konečně ukázal na křeslo pod pódiem. Adam se na něj posadil a upřel na staršího muže pohled plný utrpení.

"Je mi to líto, Adame. Vím, jak moc mého syna miluješ." Usmál se povzbudivě.
"Bál jsem se, že mě zbavíš poručnictví, až ti povím, co se stalo."
"V jednu chvíli jsem to měl opravdu v úmyslu." Přiznal se Markus ke svým myšlenkám.
"Nemyslím si, že by na tom někdo nesl vinu." Připojila se opět k rozhovoru i Katherine. Adam nikdy nepochyboval, že je to velice rozumná a racionální žena. A také měla na Markuse velký vliv. Možná by tohle stání neprobíhalo tak klidně, kdyby u toho nebyla.
"Chtěl bych ale Thomase vidět a on mě jistě také."
"Za měsíc budeme zpět. Mezitím prosím přijměte mé pozvání na Bodiam a buďte tam jako doma, dokud se nevrátíme." Navrhl Adam. Markus musel sám uznat, že kdyby teď přijel na jeho hrad, Tommy by odsud odjet nechtěl. Měsíc zase nebyl tak dlouhá doba.
"Budeš po cestě hledat prsten?" zajímal se Markus.
"Ano, rád bych. Správce Denis během mé nepřítomnosti pracuje na podobizně." Přikývl Adam.
"V tom případě nám pošli taky jednu. Rozhodím sítě na svém panství."
"Děkuji, Markusi." Sklonil Adam hlavu pokorou a vděkem.

Než z Alnwicku odjel, vysvětlil ještě Markusovi, že během jeho výletu do Cheshire, by se měla na Bodiamu konečně ukázat Tommyho nastávající, aby s jejím příjezdem počítal. Pak ho poprosil o maximální diskrétnost při hledání prstenu a lotrů, kteří napadli Tommyho. Nechtěl, aby se to dozvěděl král.
I když u Markuse všechno dobře dopadlo, odjížděl z jeho hradu napjatý. O znásilnění mlčel, vůbec si nedokázal představit, jak by na to Tommyho otec reagoval, takže si to raději nechal pro sebe. Věděl, že ho tohle tajemství bude tížit, ale zdálo se mu, že už tak přinesl Markusovi víc bolesti, než by zvládl starý muž přijmout. Lady Katherine byla alespoň částečnou zárukou, že by následky nemusely být tak strašné.

Bodiam

"Budeš to ještě jíst, Emo?" pohlédl Tommy téměř otcovsky na zamlklou dívku, jež seděla proti němu u velkého stolu v hlavní síni. Měla před sebou nedojedenou vepřovou pečeni a netvářila se zrovna nadšeně.
Dívka zavrtěla hlavou a odstrčila talíř do středu stolu.
"Maminka říká, že musím vždycky všechno sníst." Ozvala se Lili, která seděla vedle Tommyho. Ema se nemohla bránit ústně, takže jen našpulila nesouhlasně rty.
"Tvoje máma má pravdu." Přitakal Tommy a pohladil holčičku po vláscích. Dítě se usmálo na dívku naproti, ovšem způsobem, který Emu nemohl nechat chladnou. Nakonec pokrčila rameny a přitáhla si talíř zpátky. Zatímco ji Tommy spokojeně pozoroval, dojedla zbytek svého oběda.

"Půjdeme si zase hrát, strýčku?" naléhala Lilith.
"Samozřejmě. Co na to Ema?" zvedl obočí, když se na svou novou společnici podíval. Dívka nadšeně přikývla.
Už třetí den Grétina schovanka pobývala na hradě Bodiam. Tommy bylinkářku přemluvil, aby ji chvíli nechala s ním. Žena o tom nejprve nechtěla nic slyšet, ale pánovy argumenty ji obměkčily. Ostatně nakonec zabraly i na Elizabeth, které se to zprvu také nelíbilo. Tommy sice neměl možnost, vzpomenout si v přítomnosti nové osoby na svou minulost, ale to jak pookřál, bylo zřejmé. Také měla strach, aby mezi jejím bratrem a dívkou nepřeskočila jiskra, ale spíš to vypadalo, jako kdyby se chtěl Tommy o Emu starat. Občas v něm viděla jejich otce.

Tommy a Ema si každý den hráli s Lilith. Chůva to přivítala, protože si potřebovala zajet do vesnice za svou rodinou. Ani to se Elizabeth zprvu nelíbilo, nemohla přece hned věřit nějaké neznámé dívce. Ti dva ale naštěstí dávali na její dceru velký pozor a opravdu se jí věnovali, takže se nebylo čeho bát.
Ten den se hned ráno domluvili, že by si po obědě mohli zahrát na cvrnkání. Šlo o venkovní hru. V zemi se udělal důlek a pak se do něj každý snažil cvrnknutím strefit malou hliněnou kuličkou. Hru jim navrhl Denis, když je viděl, jak se bezcílně poflakují po nádvoří a hledají si nějakou činnost. Dokonce jim obstaral hliněné kuličky od hrnčíře.

Celým hradem se každý den nesl dětský smích, který vnášel do zachmuřených časů alespoň trochu pozitivní nálady. Tommy už neměl pocit, že by ho něco trápilo. Samozřejmě si občas vzpomněl, že vlastně vůbec žádné vzpomínky nemá, ale za těch pár dní si jich dokázal díky Emě a Lili vytvořit dost na to, aby zaměstnaly jeho mysl.
Občas se pokusil na Emu podívat jinýma očima. Ve skutečnosti byla velice hezká. Oči, nos, rty, všechno se nacházelo na správném místě a skvěle pasovalo k její pihaté tváři. Jen ty zvláštně ostříhané vlasy hyzdily celý dojem. Také byla hodně drobná. Tommymu se jednou podařilo zaslechnout sestru, jak se se svým manželem o Emě baví a Neil prohlásil, že v Londýně by se takové dítě neuchytilo. Neměla prý moc plných ženských tvarů, které muži vyhledávali.
Rozhovor mu uvízl v paměti a sem tam si na něj vzpomněl, když se na Emu zadíval třeba při hře, kde byly její křehké křivky v obyčejných venkovských šatech víc vidět.
Tommy zprvu přemýšlel, zda-li je vůbec vhodné, aby se na svou novou kamarádku díval takhle, ale pak mu došlo, že jako muž na to má plné právo. Neil byl pro něj skvělým příkladem. Kolikrát jeho sestru svlékal očima i při společných setkáních v hlavní síni a vůbec si nedělal starosti s tím, že je kolem spoustu dalších lidí.

Člověk, na kterého Tommy myslel, zrovna, když se malá Lili pokoušela svými drobnými prstíky cvrnknout do kuličky, se objevil na schodišti se založenýma rukama na prsou. Pomalu sešel dolů a postavil se na místo, kde by nejméně překážel. Tommy vytušil, že s ním chce mluvit. Rychle si odbyl své kolo a postavil se k němu.
"Zdá se, že si s Emou rozumíš." Podotkl Neil. Tommy pokrčil rameny.
"Je dobrá posluchačka. Jen, když jsem s ní, mluvím víc, než bych musel. Ale očividně jí to nevadí."
"Takové ženy jsou nad zlato, to ti přizná každý muž. Samozřejmě, že ne před svou manželkou." Usmál se Neil a Tommy s ním.
"Lili včera prohlásila, že se těší, až se vrátí strýček Adam a Zeus. Zeus je prý pes." Pozvedl Tommy jedno obočí.
"Ano, přesněji tvůj a Adamův pes. Pokud Adam odjíždí na cesty, bere Zeuse sebou, protože jinak by to psisko mělo už dvěstě kilo! Nikdy jsem neviděl lenivější zvíře." Zavrtěl Neil nechápavě hlavou.
"Je to náš pes? Co to znamená?" zajímal se Tommy.
"Dostali jste ho společně. Od manželky tvého otce, lady Katherine. Něco jako dárek ke společnému soužití na tomhle hradě."
"To je divné." Odfrkl si Tommy. "Doufám, že nemáme i společného koně." Ušklíbl se. Neil na vteřinu zkameněl, než se vzpamatoval a nasadil masku nad věcí.
"Nemáte. Neboj se."
"Rád bych ho viděl. Ne, že bych se musel hned projet, vím, že byste mi to ještě nedovolili, ale jen se na něj podívat, to by snad šlo…" zadíval se na Neila psíma očima. Druhý muž měl co dělat, aby ustál svá náhle rozklepaná kolena. Teď nebyl vhodný čas, aby se Tommy dozvěděl o tak tragické ztrátě.
"Jistě, zařídím to. Zatím se věnuj mé dceři, prosím." Zašklebil se Neil a vyrazil ke stájím. Nohy ho jen těžko poslouchaly, ale naštěstí ani jednou nezaváhal. Cítil totiž, že se na něj Tommy celou dobu dívá.
Musel vymyslet nějaký náhradní plán. Něco dočasného. Ano, dočasného koně, který by byl jakoby Tommyho.

"Pane?" přivítal ho Martin poklonou už u dveří.
"Potřebuji koně, Martine." Vyhrkl Neil.
"Samozřejmě, Mylorde, připravím vám ho." Usmál se štolba a už se chystal odejít.
"Ne, ty mě nechápeš. Potřebuji koně pro druhého pána." Vysvětlil mu Neil s obavami v očích. Stejný výraz se hned na to objevil i v Martinově pohledu.
"Pro pana Ratliffa?" ujišťoval se opatrně.
"Ano, přesně pro něj. Chci toho nejklidnějšího koně, kterého tu máme. Nějakého, kterému nevadí, když se ho bude dotýkat člověk, kterého nezná."
"Chápu, pane, ale to je snad jenom Rose. Na Dafné pán jet ještě nemůže, shodila by ho." Povzdychl si Martin.
"Rose." Zopakoval po něm Neil pomalu. Co mohlo být špatného na klisně s tak hezkým jménem? "V čem je problém?" zeptal se.
"Čeká hříbě. Na nějaké pobíhání ji teď moc neužije."
"Nepotřebuji, aby pobíhala. Nehodlám pana Ratliffa pustit na projížďku. Jen potřebujeme náhradního koně." Vysvětlil mu Neil.
"Při vší úctě, Mylorde, nelíbí se mi to." Zatvářil se Martin bojácně. Když si naposledy dovolil tímto způsobem mluvit se svým pánem, skončil s pohmožděninami na krku. Neil to naštěstí nebral tak tragicky, hlavně i proto, že na to měl stejný názor.
"Ani mně ne, ale chceš snad lordovi říct, že jeho kůň přišel o život, zatímco jeho pána ohrožovali na životě? Můžeš přidat i to, v jakém stavu jsme Dioné v lese našli." Zamračil se Neil.
"Rozumím, pane. Rose bude ideální." Svěsil štolba ramena a otočil se k Neilovi bokem. "Je v poslední kóji." Ukázal tím směrem.

Neil se vydal stájí k poslední kóji, kde postávala celkem pohledná kobyla s obrovským břichem. Byla hnědá, takže barvou se Dioné podobala, jenže to bylo všechno. I on, přesto, že nikdy nijak zvlášť neřešil, kdo má jakého koně, poznal ten obrovský rozdíl mezi Tommyho a cizím koněm. Možná to bylo ve výrazu, který Rose měla, nebo v držení těla.
Natáhl ke kobyle ruku a pohladil ji po čumáku. Držela jako beránek, takže aspoň něco. Až pojedou s Adamem do Cheshire, vybere si Tommy jiného koně a to už se mu nebude muset namlouvat, že je jeho. Těžko by teď Neil narychlo hledal plnokrevníka, který by se ve všech směrech choval jako Dioné.
Také musel někoho pověřit, aby tuhle informaci roznesl mezi ostatními obyvateli hradu. Stačilo, že o tom věděla jeho dcera. Bohužel v blízkosti svého strýce byla až moc nebezpečná a mohla plácnout něco, co by Tommymu nasadilo brouka do hlavy. Prostě na ni bude muset dát pozor.

Když se konečně vymotal ze stájí, aby Tommymu oznámil, že se může jít podívat na svou Rose, otevřela se hlavní brána a jako prvního vpustila rozdivočelého šedého psa, který se rozběhl ke svému druhému pánovi. Jako další následoval Adam a za ním dva jeho věrní rytíři. Muži nebyli unavení, jeho bratr však ano, ale ne fyzicky. Starosti se mu otiskly do tváře. Kéž by už někde nastal nějaký zlom, pomyslel si Neil.
Šel Adama rychle pozdravit a po očku sledoval počínání Tommyho, kterého - pro něj úplně neznámý pes - málem povalil na zem, jakou měl radost, že ho vidí.
I Adam scénku sledoval, zatímco slézal z Morfea. Víc ho ale zaujala dívka, která přihlížela z větší blízkosti. Ty oškubané vlasy, ta drobná postava...

"Co tu dělá Ema?" zeptal se Neila místo pozdravu.
"Zdravím tě, bratře. Ema je teď Tommyho nová kamarádka." Oznámil mu Neil.
"Kamarádka?"
"Jsem rád, že tě Markus nezabil." Ušklíbl se mladší muž.
"Markus? Aha. Ne. Vzal to celkem dobře. Ovšem, neřekl jsem mu to nejhorší a postarám se, aby to tak zůstalo."
"To nejhorší?" podivil se Neil. Naštěstí mu to okamžitě došlo. "To není dobré, Adame. Jestli se to dozví a že jsi mu to záměrně zatajil…"
"Pak ponesu plnou odpovědnost. Ale myslím si, že máme mnohem větší starosti, než zatěžovat Markuse věcmi, které by mu jen působily bolest."
"Takhle to zní trochu lépe." Uznal Neil.

"Přivedla ji Gréta?" vrátil se Adam k Emě. Neil se podíval stejným směrem, ke skupince, uvnitř které poskakoval nadšený Zeus a pousmál se.
"Ano, před třemi dny. Tommy Grétu požádal, jestli by Emu nenechala na hradě. Prý si potřebuje vytvořit nové vzpomínky s novým člověkem, který ho nezná."
"Skvělé!" zavrčel Adam a kývl hlavou ke stájím, odkud už se hrnul Martin, aby si převzal Morfea.
"Ty se zlobíš?" naklonil Neil hlavu do strany. "Když jsi mi naposledy o Emě vyprávěl, byl jsi jí nadšený."
"Ano. Jenže to ještě neměla právo, stát u Tommyho blíž než já." Ukázal Adam na dvojici, která se k sobě až podezřele mačkala. Zeus kolem Emy a Tommyho pobíhal pořád dokola a Lilith se snažila chytit jeho ocas. Tommy zrovna Emě něco šeptal do ucha a z Adamova pohledu to působilo dost důvěrně.
"Nemáš důvod žárlit. Tommy jistě brzy pochopí, kde je jeho místo i srdce." Uklidňoval ho Neil.
"Opravdu, Neile? Nemám s Tommym vůbec nic společného, až na to, že jsem jeho poručník. Nezná mě, nic o mně neví. Kdybys mu řekl, že je náš vztah romantický, vysměje se ti. Vážně se mám uklidňovat tím, že se to možná jednou změní?" rozčílil se Adam.
"Ale tu cestu jsi nevzdal, že ne?" zhrozil se mladší bratr. Adam se zamračil.
"Co když se mnou nebude chtít jet? Teď, když má jinou zábavu?" Obrázek, jenž měl před sebou, patřil mezi nejbolestivější, co od smrti své matky a otce viděl. Neodjížděl z Alnwicku zrovna s dobrou náladou, ale nikdy by ho nenapadlo, že najde svého Tommyho na jejich hradě v bezprostřední blízkosti ženy.
"Mám hroznou žízeň." Povzdychl si a pak se vydal přes nádvoří ke kuchyni. Šťastně dovádějící neteř a nový romantický páreček nechal s těžkým srdcem za svými zády.

středa 21. května 2014

Překonej svůj strach! 18+


Nenechte se zmást názvem povídky. Nepůjde o žádné drama. Vypotila jsem ze sebe tuhle blbost, protože jsem usoudila, že je čas na nějakou další peprnou jednohubku a lepší jméno pro volné pokračování VS mě prostě nenapadlo :)

* * *

Prohlížím si Adamovy šedé duhovky, zatímco jeho pohled směřuje kamsi nade mě. Sluneční světlo je ještě zesvětluje a dodává jim stříbřitou jiskru. Adam mě nechává kochat do chvíle, než si vrátí na nos své sluneční brýle a skloní hlavu.
"Předpověď počasí nelhala. Je skoro bezvětří." Pousměje se. "Půjdeme." Chytí mě za ruku a odvede k můstku s lanovým zábradlím, který spojuje jeho dokonalou, zářivě bílou jachtu s břehem.
Jen co vstupujeme na hlavní palubu, přijde nás pozdravit kapitán. Adam ho najal před týdnem z nějaké agentury. Je mi jasný, že si ji předtím pořádně proklepl.
"Dobrý den, jsem Barney." Podá mu kapitán ruku na pozdrav. Pak si potřese i se mnou. Celkem fajn chlap, pomyslím si. Jen aby nás dovezl v pořádku zpátky…

Od okamžiku, kdy jsme nastoupili v podzemních garážích do auta, jsem čekal na jakýkoliv projev Adamova strachu, vrátit se na místo, které znamenalo smrt pro jeho otce, ale zatím se drží. Vůbec nic na sobě nedává znát. Nevím, jestli by mě to nemělo spíš znervózňovat.

O dvacet minut později vyplouváme. Nejdřív mě Adam bere na kapitánský můstek, abych měl dobrý rozhled na přístav. Jsou v něm mnohem větší jachty, než ta naše, ale mě se celkem líbí, kde jsem. Občas musím ještě Adama přesvědčovat, že mi nevadí, kde spolu trávíme čas, jen když je tam se mnou. A to je i tenhle případ. Na výlet na jachtě, který mi slíbil už na ranči u Alberta, jsem vlastně úplně zapomněl. Dokážeme si totiž hodně srandy užít i na tak nezáživném místě, jakým je naše práce.

Jakmile se nám přístav Santa Monica ocitne za zády, vede mě Adam zpátky na hlavní palubu. Všiml jsem si už předtím, že tam nechal přichystat nějaký občerstvení. Od rána do mě pořád něco cpe. Myslím, že ze mě chce mít kuličku, protože co jsem s ním, musím poctivě jíst a Adam na to - pokud má čas - osobně dohlíží. Už několikrát jsem dostal na zadek, protože jsem prostě odmítl sníst, co mi nařídil. Ještě, že si na to začínám zvykat. Občas se přistihnu, že to udělám i schválně.

"Dáš si ovocnou šťávu?" zeptá se, jen co mě usadí do pohodlné sedačky s výhledem na oceán.
"Jasně." Přikývnu. Adam odchází do útrob jachty a vrací se během chvilky se dvěma skleničkami džusu. Jednu mi podá a posadí se vedle. Stačím se akorát jednou napít, když si mě k sobě přitáhne a obejme kolem ramen.
"Udělej si pohodlí, prdelko." Hladí mě. Rychle si vyzuju boty a skrčím nohy vedle sebe. Někdy je prostě fajn, nechat se takhle rozmazlovat.

"Jsi v pohodě, Adame?" zeptám se po chvíli. Líbí se mi, relaxovat při pohledu na horizont a to obrovský množství vody, který nás obklopuje, ale pořád mám divný pocit, že můj šéf není ve své kůži.
"Určitě." Usměje se.
"Kdyby ne, tak bys mi to řekl, že jo?" naléhám na něj.
"Že ano?" podívá se na mě přísně.
"Ale no tak, řediteli, nejsme v kanceláři." Dobírám si ho. Sem tam se mě ještě pokouší opravovat a já to respektuju, ale jsou prostě chvíle, kdy se zapomenu a mluvím, jak mi zobák narostl. V kanceláři se náhodou umím hlídat, ale pokud jsme někde sami, ujíždí mi to. O sexu ani nemluvím. Jenže tam to ujíždí i Adamovi. Někdy by si takový výrazy nedal za rámeček ani Seth.

Místo odpovědi se Adam natáhne ke stolku a vezme z něj talíř s nakrájeným ovocem, který si pak položí do klína. I on už si stihl udělat pohodlí. Ve svém ležérním outfitu alá bílý kalhoty, černý tričko bez rukávů, bosá chodidla a nohy složený do tureckého sedu vypadá prostě neodolatelně.
Nejdřív zhodnotí obsah talíře a pak vezme mezi prsty kousek broskve, který mi vloží do pusy. Záměrně u mých rtů nechává palec i ukazováček, abych je olízl. Proč by ne, když chutnají tak dobře. Pokračujeme s jahodou. Je napůl obalená v čokoládě, která se na slunci roztéká jako led. Když mi na bradu ukápne sladká kapička, Adam ji setře palcem a tentokrát ho olízne sám. Při dalším kousku ovoce, kterým je pro změnu mango, ho zase olíznu já. Cítím, jak se při tom jeho ruka posune po mojí paži níž, k lokti. Začne mě na sebe víc tlačit a mačkat. Je to naléhavý pohyb. Takových už jsem u Adama zažil spoustu, ale nikdy mě nepřestanou vzrušovat.

"Demonstruješ moc pěkně." Pochválí mě a políbí na čelo. Za chvilku už mám v puse další kousek ovoce a dva z Adamových prstů, který bych si rád pořádně vychutnal. Jen aby viděl, že umím demonstrovat ještě líp. Pro jistotu si jeho ruku za zápěstí přidržím u obličeje, kdyby mi chtěl náhodou utéct. Pak se pouštím do názorné ukázky.
Při pohledu do Adamovy strnulé tváře vidím hlavně oči, který mě lačně pozorujou. Rty si navlhčuje jazykem. Vím, co to znamená, že má sucho v ústech. A to znamená, že se mu honí hlavou jen to jediný. Přesně to, co mu teď předvádím na jeho prstech.
Je pravda, že jsme se teď pár dní k intimnostem nedostali, protože jsme oba měli dost práce a večer byli rádi, když jsme mohli padnout do postele a spát. Proto bych se nedivil, kdybychom oba vyvrcholili předčasně a jen díky podobným náznakům.

Když dokončím svou demonstraci, Adam mě napodobí. Nejdřív mi ruku zlíbá ze všech stran a pak si mezi rty vloží dva moje prsty. Při sání přivírá smyslně oči a potichu vrní jako spokojená šelma. Baví mě, ho pozorovat. Vypadá při tom hrozně sexy.
"Ještě tohle," zamlaská a olízne mi skrčené prsty, jako kdyby to byly koule. Mám dost. Myslím, že budu co nevidět ejakulovat.
Vytrhnu mu svou ruku a obejmu ho kolem krku. Pak ho strhnu na sebe a rychle zajmu jeho ústa. Zasměje se. Tiše a svůdně. Tak jak to umí jen on.
"Proč jsme si vyjeli na jachtě? Šukat můžeme i doma." Zabrblám mu do rtů.
"Už ses někdy miloval na vlnách?" zeptá se šeptem. Zavrtím hlavou, i když odpověď samozřejmě zná. Jak bych se já mohl s někým milovat na vlnách, když je to vůbec poprvé, co jsem na lodi?
"A chtěl bys?" pokračuje ve svých svůdných otázkách. Jsem snad cvok, abych mu na to řekl ne?
"Není na nás vidět z kapitánskýho můstku?" podívám se vzhůru. Kapitán by musel mít periskop, abych měl důvod se bát. Přesto se Adam zvedne, mě si přehodí přes rameno a vnoří se do bezpečí podpalubí.

Nese mě skrz naprosto luxusní halu, která je celá ve dřevě a skle. Moc toho nevidím, protože mám před očima hlavně jeho záda, ale něco periferním viděním přece jen zachytím, abych si mohl udělat obrázek. Pak projde nějakými dveřmi, co jsou natřený na bílo a sestoupí po úzkém schodišti do spodního patra. Následujou další bílé dveře a takový zvláštní tupý zvuk, který po chvíli rozeznávám jako vlny, co narážejí do boků lodi. Zrovna se chci na něco zeptat, jenže to nestihnu, protože si mě Adam nadhodí a já letím po zádech neznámo kam. Naštěstí dopadnu do měkkého. Najednou mám kolem sebe šíleně moc prostoru, pod sebou úžasnou bílou postel, až nezvykle měkkou a nade mnou se sklání můj šéf, milenec, dominant a životní láska v jednom. Jsem docela zvědavý, co se bude dít.

"Cítíš to?" zeptá se Adam. Nevím proč, ale automaticky zahýbám zadkem. Možná proto, že se mi Adam při své otázce podíval na rozkrok. Ihned pochopím, co myslel tím milováním na vlnách. Pod námi se totiž nachází vodní postel. Přesně taková, o který jsem si myslel, že se dá vidět jenom ve filmech.
"Příjemné, hm?" usměje se. Musím se přestat hýbat, abych z toho měl větší požitek. Je fakt, že jakmile jsem v klidu a postel začne vyvažovat pohyby lodi, mám pocit, jako kdybych se vznášel a plaval zároveň. Měl jsem docela strach z mořský nemoci, než jsme na jachtu nastoupili, ale zdá se, že budu vůči ní imunní. A Adam taky.

Pomalu mě začne svlékat. Při tom se snaží, aby se mě vůbec nedotkl. Vlastně se mě dotýká jen svýma očima. Asi má něco v plánu a já jsem ten, kdo se bude muset nechat překvapit. Ostatně, jako vždycky.
Nejdřív jde dolů tričko, hezky opatrně, aby mi nerozcuchal vlasy - miluju jeho perfekcionalismus, zvlášť, když se pak změní na totální chaos - následujou džíny, co jsem si na plavbu vzal. Žabky jsem nechal na horní palubě, takže po kalhotách zbývají už jenom slipy.
Cítím, jak se jeho pohled opírá do mojí kůže. Nevynechá jediný místečko, ani malíčky na nohách. Občas si s mými chodidly a prsty hraje. Je to děsně sexy, ale ze začátku jsem měl trochu problém překonat takový ten přirozený stud.
Putuje očima po nártech, kotnících, holeních, stehnech - na penisu se krátce zastaví a olízne si koutek - pak pokračuje přes pupík k hrudi, kde obdivně zhodnotí moje bradavky. A končí u krku a tváře. Sám zůstává oblečený, takže počítám, že pro mě má přichystanou nějakou hru a svlékne se, až mi ho tam bude potřebovat vrazit.

Našpulím na něj rty a zamlaskám. Adam se usměje a políbí mě. Nepokouším se ani zvednout ruce, je mi jasný, že by je odehnal. Prozatím. Přesto mi zvědavost nedá, abych se nezeptal.
"Tobě není horko?"
"Hrozné." Přizná. Jeho pokožka je trochu vlhká, to je pravda, ale řekl bych, že myslí, stejně jako já na vnitřní horko. To, který nás dovedlo až do týhle ložnice.
"Mám se připravit na překvapení, nebo mi řekneš, na co se chystáš?" dobírám si ho, což Adam okamžitě pozná. Znovu mi zacpe pusu svou, a když se oddálí, v jeho rukách se něco zaleskne. Je to bílý a nejspíš kožený.
"Co je to?" vyhrknu. Odpovědi se ovšem nedočkám. Adam se přesune po kolenou k patě postele a chytne mi pravý kotník. Pak ho vsune do koženého pouta a utáhne. Jeho zvrhlé já při úkonu obdaruje jeho obličej tak vítězným úsměvem, až se z toho zalknu. A to jsem si myslel, že už jsem zvyklý na všechno.

Je pravda, že už mě dlouho nespoutal. Po tom incidentu s Tiffany to udělal jen dvakrát a pokaždé jsme se na tom dopředu domluvili. A hlavně nešlo o nic drastickýho. Jen svázané ruce šátkem. Tohle jsem opravdu nečekal. Bílý pouta a popruhy, co ladí s postelí pode mnou. Plánoval to a musel to na jachtě připravit už před touhle plavbou.
"To je můj nový příspěvek do naší bílé mučírny." Zavrní potěšeně. Bez zaváhání mi spoutá i druhý kotník a pak ho něžně pohladí palcem.
"Budeš mě bít? Víš, že to na předku nesnáším." Přivřu na něj oči. Adam se posune nahoru a zvedne mi jednu ruku nad hlavu. I tam už je připravený popruh zakončený širokým řemenem na zápěstí.
"Myslím, že tě dokážu mučit i jinými způsoby." Políbí mě do loketní jamky a na bicepsu udělá malý cucflek.
Uvědomuju si, že mě houpání postele a lodi vlastně uklidňuje. Možná proto se tady rozhodl pro větší spoutání. Věděl, že to nebudu tolik řešit a upínat se ke strachu.
Zatímco přemýšlím nad tím, jaký metody mučení kromě bondáže použije, připoutá i druhý moje zápěstí a pak sleze z postele, aby si svoje dílo prohlédl. Vypadá spokojený. Bohužel, když je spokojený Adam, bývám na tom stejně. Přesto, že by se spíš hodilo, začít volat o pomoc.

"Zahýbej sebou?" pobídne mě. Trochu zamelu zadkem a pak i nohama a rukama.
"Je to málo utažené." Poklepe si prstem po rtech. Čekám, že začne s natahováním u nohou, ale jde rovnou na ruce, který mi díky pevným popruhům našponuje do krásně čistého písmene V. Teď, už s nimi nemám šanci pohnout.
"Co nohy?" zajímám se. Adam zavrtí hlavou a usměje se.
"A jak bych potom oprcal tu tvojí mimořádně rozkošnou prdelku, lásko?"
Mám pocit, že bych měl něco namítat, jako, že je to nemožný, aby mě v týhle poloze ošukal, ale Adam mi okamžitě předvede, jak je to jednoduchý. Zapomněl jsem totiž, že ležím na vodní posteli, takže pokud Adam chce, může si pode mnou udělat spoustu místa.
Posune se zpátky dolů a podebere mi stehna. Sice mám nohy přivázaný, ale díky vodě pod námi, si je zvládne dát na ramena a pak už cítím jeho horký dech mezi svýma půlkama.
"A kruci!" zasýpám vysokým hláskem. Adam se zasměje a foukne mi na dírku, do který pak strčí jeden článek svýho dlouhýho prstu. Nepřestává mě šimrat špičkou jazyka v bezprostředním okolí. Musí mi sice zadek trochu nadzvedávat, ale vzhledem k tomu, že má skvělou kondici díky sportu, ke kterýmu já se ještě nedokopal, je to pro něj určitě hračka.

Snažím se tlumit svoje pohyby. Jak se kroutím, voda je ještě umocňuje. Napadne mě, že kdybych nebyl svázaný, možná by se to na týhle posteli ani dělat nedalo. Anebo jo, ale musel bych se krotit ještě víc, než teď. A to si fakt nedokážu představit.
Adam mezitím přechází od laskání dírky k laskání mých nateklých varlat. Nejdřív je jemně prohněte v prstech a pak je vsaje do úst. Zalknu se, než nasadím rychlejší dech, který by stíhal rytmus mojí srdeční činnosti.
Předtím jsem dostal pod hlavu malý polštářek, takže vidím, co se dole děje. Adam si s mýma koulema hraje hrozně dlouho, víc, než by se dalo snést. Prosím ho, škemrám, aby mě už začal kouřit, ale on neposlouchá.
Už několikrát se mu podařilo, dovést mě tímhle způsobem k samovolnému orgasmu. Ne, že by to nebylo fajn, ale mnohem lepší je, když ho ze mě ždíme. Konečně tedy chápu ty jeho další způsoby mučení. Tentokrát k nim ale přidal svázání, takže mu nemůžu chytnout hlavu a nacpat si ji do klína, ani ho zfackovat, jak si občas ve svý bujný fantazii představuju, když mi opravdu hodně silně pije krev.
Vypadá to, že se mě pokusí udělat dvakrát. Jednou teď a pak, až mě bude píchat. No, proč ne. Tři dny jsme byli bez sexu. Nějak to dohnat musíme.

Začíná mi být fakt hrozné horko. A to jsem nahý a Adam oblečený. Jak se asi cítí on?
Zamračeně ho sleduju, jak se sune z postele pryč. Sice jsem chtěl, aby mi polaskal hlavně penis, ale úplně toho nechat nemusel. Jeho hbitý jazyk a měkký rty mi okamžitě začnou chybět. Když se postaví, probodnu ho vyčítavým pohledem.
"To je všechno?" zavrčím.
"Hm, asi už jsem tě dostal tam, kde jsem tě chtěl mít."
"A to je kde?" odseknu.
"Někde na hranici lásky a nenávisti, prdelko."
"Momentálně tě nenávidím." Prsknu. Jsem naštvaný a nadržený. V horším stavu už mě Adam snad ani nechat nemohl. Čekám, jestli na to nějak zareaguje, ale on se místo toho začíná svlékat. Fajn, ojede mě a bude po všem. To taky beru.
Bohužel to hrozně natahuje. Každý kus oděvu si úhledně složí, než ho položí vedle postele na taburet. Za chvíli už mám pocit, že jsem jenom naštvaný a nadržený vůbec.

Když je Adam kompletně nahý, mimochodem, on je opravdu tím nejlepším kandidátem pro výraz: pohled pro bohy, vleze si za mnou na postel. Jenže místo toho, aby zůstal dole, obklíčí koleny můj pas a nakloní se jakoby ještě víc dopředu. Pak povolí boky, vezme svůj penis do ruky a otře mi žalud o rty. Okamžitě mi na nich ulpí jeho prvotní chuť.
"Nebudu tě kouřit. Ty ses na mě taky vykašlal!" zavrtím hlavou a semknu rty pevně k sobě.
"Vykuř mě a já tě pak vykouřím tak, že na to do smrti nezapomeneš." Vydírá mě s úsměvem. A že Adam opravdu dokáže dodržet všechno, co slíbí.
"Ne!" přesto si stojím za svým, pořád se na něj zlobím.
"No tak, lásko, udělej mi to pusou. Miluju, když mi to děláš takhle." Žadoní. Do prdele, tlačí na moje sebevědomí. Ví, že když mi bude pochlebovat, vždycky dostane, co chce.
"Jak jsem řekl, nenávid…" pozdě. Mám půlku jeho délky v puse a jediný způsob, jak se jí zbavit, je ukousnout ji. Jenže to by mi asi Adam nikdy neodpustil. A ani já nechápu sám sebe, jak mě to mohlo napadnout.
"Tak je to správně. Líbí se mi, když víš, kdy přestat mluvit." Provokuje. Pomalinku se pohne zpátky, ale ne úplně, aby se mnou neztratil kontakt.
"Bože, to je dokonalé, prdelko. Přidej jazyk, pohlaď mě!" pobízí mě v záchvatu úvodní extáze a já ho poslechnu. Poškádlím ho na špičce jazykem, tak jak by se líbilo mně, aby to udělal on. Adam začne potichu sténat. Jednou rukou se přidržuje čela postele, aby na mě neupadl, tou druhou mi směřuje svůj penis do pusy. Nakonec přidám i zuby, ale určitě ne proto, že bych ho chtěl kousnout. Jen ho jemně hladím.

Cítím, jak se na mě občas dolů podívá. Když jsem schopný, přijímat jeho penis bez pomoci, začne mě hladit po tvářích. Postupně ze sebe přidává víc a víc. Nemá rád, když se při tom dávím, takže je hodně opatrný, i na úkor vlastního potěšení. Naštěstí už jsem si docela zvykl a vytvořil si u něj imunitu vůči dávivému reflexu. No, kéž by i můj zubař vypadal jako Adam…
Občas ho ze mě vytáhne celý, abych dohnal ztracený dech a hraje si. Líbí se mi, jak mě plácá svým penisem přes rty, nebo přes jazyk, když ho vypláznu. Vždycky se u toho smějeme jak dva blázni. Po mojí zlosti už není ani památky. Jak bych se na něj taky mohl zlobit. Až tohle dokončím, on dokončí mě a bude to velký, to vím na sto procent.

Přesto, že jsme ani jeden nemohli poslední tři dny vybít energii tímhle způsobem, Adam se docela drží. Když už to vypadá, že bych si na něm mohl pochutnat, stáhne se. Na chvíli se na mě položí a líbá mě. Miluju jeho prsty v mých vlasech. Někdy jsou až neskutečně něžný. Určitě by mi nevadilo, kdyby mě za ně zatahal, ale to většinou dělá, až když je ve mně a blíží se k vrcholu.
Od rtů přechází ke krku, pak do středu hrudi a k bradavkám. Teritorium, které si předtím vyhlédl, teď berou útokem jeho ústa a jazyk. Cítím, jak ze mě slíbává kapičky potu, přitom mi zarývá prsty do žeber. Zavrtím boky, abych mu připomněl, že má dole ještě nějakou práci. Vím, že splní, co slíbil, ale opět to zbytečně natahuje. Prostě mě mučí.

Jen co dokončí průzkum mého podbřišku, vrhá se na svůj slib. V podstatě se mě tam dole dnes ještě nedotkl, takže mám okamžitě pocit, že se musím udělat během tří vteřin. Nakonec to trvá asi dvě minuty. Abstinence si vybrala svou daň.
Nemůžu se vynadívat na to, jak hladově polyká moje sperma a olizuje si prsty, který jsem mu potřísnil taky, jako kdyby to byla sladká smetana. Pak se na mě podívá a pousměje se.
"Vyplatilo se, krmit tě celý den dobrotami."
"Tak proto!" zamelu sebou. Nemám pocit, že by mě Adam někdy krmil něčím špatným, ale ne vždycky má možnost, si na mě pochutnat.
"Chutnáš výtečně. Hned bych tě servíroval v Hiltonu."
"Bože, jenom tam ne. Nechci, aby Paris vydělávala na mých genech." Zasměju se. Adam mě políbí na břicho a zvedne se. Jde ke dveřím, kde leží nějaká taška. Asi si v ní přinesl popruhy, ve kterých mě teď vězní. Mám docela strach, co z batohu ještě vytáhne, ale nakonec je to jenom tuba s lubrikantem.

Když se vrátí na postel, nanese si trochu do dlaně a rozetře ho. Pak mě pohladí mezi půlkami.
"Ještě není konec, prdelko. Držím se jenom kvůli tobě." Bez varování do mě vpraví dva prsty a polechtá na prostatě. Slast smíchaná s bolestí doznívajícího orgasmu mi vystřelí do celýho těla. Zkroutím se v křeči a vykřiknu při každém dalším doteku jeho prstů. Bolí to, ale tak krásně, že chci pořád víc a víc. Začíná být ze mě skutečný masochista.
"Ty mě nenecháš odpočinout, že ne!" protestuju na oko. Vidím, jak se Adam spokojeně usmívá. Přesně takový výraz má vždycky, když nade mnou získá absolutní moc.
"Nenechám, ale přece jen k tobě budu trochu hodný." Aniž by ruku stáhl, zbaví mě pout na kotnících, takže to pomalu ani nevnímám.
"Už dost!" Vystřelím boky nahoru, ve snaze dostat se co nejdál od jeho ruky. Protiřečím si, jedna část těla chce to a druhá zase ono. Jedna touží po bolesti, druhá po slasti, nevím, co mám dělat.
"Vážně? Ty se toho nechceš zbavit?" kývne bradou k mojí erekci. Bože můj, kdy se to stalo?

Adam přitvrdí.
Zatímco mě znovu kouří, nevybíravě do mě vráží svý prsty. Kdyby u toho aspoň tak skvěle nevypadal.
"Přestaň to natahovat!" okřiknu ho.
"Pst, na kapitánském můstku je všechno slyšet." Usměje se. No, to mi říká brzy, když jsem tu před chvílí hulákal jak fanoušek Yankees. Kdybych měl volný ruce, tak už si ho dávno za vlasy vytáhnu nahoru. Napadne mě, že bych mohl využít aspoň toho, že mě odpoutal dole. Oženu se po něm chodidlem a připlácnu mu ho na záda. Zaduní to, ale Adam se ani nehne.
"Proč mi to děláš?" bouchnu si ještě několikrát za sebou. Na to už naštěstí poslechne.
Vyšplhá se nahoru a pomalu se položí. Obě moje nohy si ovine kolem boků a pak s nima lehce zahýbá.
"Proč to děláš ty mně?" zeptá se vážně.
"A co?" dělám hloupýho. Asi myslí ty rány do zad.
"Tři dny jsem se tě pomalu ani nedotkl. Nemůžeš být trochu milejší a dopřát mi svoje tělo na dobu o něco delší než deset minut?" Dobře, zní to jako, že si ze mě utahuje, ale jeho obličej tak bohužel nevypadá. Teď se zlobí pro změnu on.
"Deset minut?" Odhadem tak dlouho trvala naše předehra.
"Deset minut ne, prosím!" zavrtí hlavou.
"Tak jak dlouho?" nakrčím obočí.
"Aspoň do doby, než se vrátíme do přístavu."
"Cože?" Kruci, chce mě strhat? V tu chvíli mi ovšem dochází, proč tohle všechno. Že já vůl si toho nevšiml hned!

"Rozvaž mě!" nařídím mu.
"Prosím?"
"Rozvaž mě. Hned. Slyšíš?" zamelu sebou tak divoce, až se s námi rozvlní celá postel.
"Tommy!" okřikne mě.
"Skořice. Rozvaž mě!" taky zvýším hlas.
"Tak dobře, jenom se uklidni!" Rychle mi uvolní zápěstí a pak se na mě nechápavě zadívá.
"Chci jít nahoru." Vysoukám se z postele, ač to jde dost těžko. Ta podělaná vodní matrace je jako trampolína. Určitě působím jako klaun začátečník. Nechápu, jak to Adam dokázal s takovým přehledem.
"Proč?" zeptá se překvapeně.
"Protože tě odmítám podporovat v tom, aby ses tu schovával." Štěknu. Pak se oženu po svých věcech.
Za mnou je podezřelý ticho. Adam nenamítá, nehádá se se mnou, dokonce ani nehrozí, což dělá běžně moc rád.
Prudce se na něj otočím. Má skloněnou hlavu a ruce složený v klíně.
"Takže jsi mě prokoukl." Zkonstatuje.
"Proč to děláš, když na to nemáš?" Zabublá to ve mně vzteky.
"Možná jsem si myslel, že už na to mám." Zavrčí. Aspoň že se za něco pere. Nesnesl bych, kdyby se mi tu samou lítostí sám nad sebou rozbrečel. Naštěstí to není Adamův styl.

"Řekl jsem, že nepotřebuju plavbu na jachtě. Mohli jsme ještě chvíli počkat."
"To bychom ale čekali hodně dlouho."
"Tak ať, mně na tom nezáleží."
"Já to musím překonat." Trvá si na svém.
"Tak se pojď milovat nahoru. Tohle je nanic, Adame. Schováváš se tu před tím a ještě si myslíš, jak to skvěle zvládáš, když se tu rozvaluješ na vodní posteli. Jsi srab. Ale ne proto, že bys to nezvládal, ale že se mi to bojíš přiznat."
"Já to zvládnu!" zvedne vzdorovitě bradu.
"Tak fajn. Rose chce, abys jí to udělal na přídi, Jacku!"
"Cože?" vytřeští na mě oči.
"Titanik, Adame. Ale trochu pozměníme scénář, ok? Žádný auto v podpalubí. Budeš mě šukat na přídi a budeš při tom křičet, že jsi král světa!"
"Ty ses zbláznil!" skoro se na posteli postaví, jak je v šoku.
Nic dalšího na jazyku nemám. Odhodím kalhoty, co jsem si chtěl obléct a vyrazím ke schodišti. Adam za mnou ještě volá, že jsem šílenec a magor. Jen málokdy používá takový nadávky. No, tohle je vlastně poprvé.

Běžím hlavní halou k východu. Je mi fuk, že jsem nahý a že až vyběhnu na palubu, kapitán mě uvidí. Jestli si ho Adam dobře proklepl, jistě si zjišťoval i jeho diskrétnost.
Jen co vstoupím do zorného pole kapitánskýho můstku, setkám se s dost překvapeným Barneyho pohledem. Jakoby nic na něj zamávám a on mi to rozpačitě oplatí. I když je docela daleko, nemůže mi ujít, kam směřují jeho oči. Však mám pořádnou erekci.
Z haly v zápětí vybíhá i Adam. Má kolem boků omotanou osušku a tváří se fakt hrozivě.
"Za tohle…"
"… si týden nesednu. Jo, to už znám." Prohodím laxně.
"Okamžitě pojď dolů, Tommy!" Adam se snaží držet v úrovni můstku, který má nad hlavou. Je mi jasný, že dál už ho nedostanu. Ale já chci. Jestli to myslí vážně, jestli se chce jednou pro vždy zbavit svojí fobie z lodí a moře, musí jít za mnou.
Z ničeho nic se vypnou motory a Barney mizí jako Houdini. O chvilku později se ocitne na dolní palubě s rukama v kapsách.
"Musím si odskočit." Oznámí nám a hned na to se s úsměvem otáčí a odchází. Ještě ho vidím, jak se ubírá po schodech do podpalubí.

"Takže poslední překážka nám právě dala sbohem." Pokrčím rameny. Adam to ale akceptovat nechce. Pořád se tváří, jako kdyby mě chtěl zabít.
"Tohle ti neprojde, Tommy. Zaděláváš si na pořádný problém."
"A ty taky, jestli sem okamžitě nepůjdeš." Nenechám se zastrašit.
"Co bys mi mohl udělat?"
"Opustit tě. Srabe!" Pořádně si do něj rýpnu. Adam zavrčí a pohne se o krůček dopředu. Ruce má zatnutý do pěstí. Nedivil bych se, kdyby mi jednu natáhl. Tedy, pokud bych mu k tomu dal příležitost.
"S tím mi nevyhrožuj, Tommy, to není fér."
"Není, uznávám. Proč si to sem nejdeš se mnou vyřídit?" lákám ho k sobě. Zase udělá jeden krůček, ale nic bych za to nedal, že se mu teď musí pořádně klepat kolena. No co, jednou jsem s tím začal, tak to dokončím. Sám řekl, že to chce zvládnout, tak mu s tím pomůžu.

"Nech toho, Tommy. Pojď zpátky."
"To nejde, lásko. Dole je náš kapitán." Pronesu sladce. "Pojď mě ošukat, no tak. Oba jsme připravení." Udělám pár kroků vzad, dokud nenarazím na příď.
Lem jachty je vysoký. Nemohli bychom přepadnout, ani kdybychom chtěli. Je to mnohem bezpečnější, než zábradlí na Titaniku.
Provokativně se k Adamovi otočím zády a vystrčím na něj zadek. Je to laciný, já vím, ale jinak ho k sobě asi nedostanu. Když se dlouho nic neděje, podívám se přes rameno. Adamovi se podařilo udělat další asi tři kroky.
Bože, kdyby věděl, jak je mi ho líto a že vím, jak moc to pro něj musí být těžký.
"Adame?" oslovím ho jemně. Zase se díval někam za mě.
"Prostě se nekoukej napravo ani nalevo a pojď pořád rovně dopředu. Čekám tu na tebe." Pobízím ho co nejklidněji. Moře je mírumilovný, ani moc nehoupe s lodí. Vybral si na svůj boj se strachem dobrý počasí, už ho musí jenom překonat.

"Myslím, že tohle nespraví ani padesát ran rákoskou." Zavrtí hlavou, zatímco se na mě mračí.
"Jestli ti to udělá dobře, prosím. Ale teď pojď sem. Hned!"
Moje poslední slovo zabere. Adam se napřímí a celkem svižně se ke mně rozejde. Jakmile zdolá tě posledních několik kroků, pevně se chytne přídi a opět ztuhne.
"Vidíš, dokázal jsi to!" pohladím ho po zádech. Adam něco zavrčí a pak napřáhne ruku, že mě řízne přes zadek. Naštěstí jsem rychlejší. Přitáhnu si ho do náruče a pevně stisknu.
"Co bys dělal ty, kdybych nechtěl nastoupit do letadla?" zeptám se s úsměvem. Celý se třese, doufám, že se mi ho podaří uklidnit.
"Nevím." Vydechne. Pochybuju, že by ho piloti a letušky nechali promenádovat nahýho po palubě letadla, aby mě k sobě nalákal.
"Jsi dobrej herec, opravdu. Musel ses hrozně přemáhat, nic jsem na tobě nepoznal."
"Protože mi tvoje přítomnost pomáhá. Myslel jsem si, že když budu s tebou, tak to překonám."
"Jsi se mnou!" pohladím ho po vlasech. Adam se odtáhne a zastrká mi poletující pramínek za ucho.
"Nemysli si, že se z toho vykroutíš." Díky bohu, už se usmívá.
"Fajn, ale nejdřív zakřič, jsem král světa." Zašklebím se. Adam jen zavrtí hlavou a rychle mě políbí. Pak moje hladový tělo namáčkne čelem na příď a bez řečí do něj vstoupí svým.

Strach překonán!


Prsten 11.





Další z bezvýznamných dnů se blížil ke konci. Pro jiné byl jistě přínosný, ne však pro Tommyho. Všechen čas strávil ve své komnatě. Lékař nařídil, aby spíš ještě ležel a nabíral síly. Několikrát za ním přišla sestra a četla mu ze své oblíbené knihy, ale on ji neposlouchal. Snažil se přemluvit svou paměť, aby s ním spolupracovala.
Jeho poručník ráno někam odjel. Když se ptal sestry, vysvětlila mu, že jel za jedním svým známým a že by se měl vrátit až za několik dnů. Tommyho to zarmoutilo, aniž by si dokázal vysvětlit proč.
V koupelně se jeho poručník zdál být nakloněný jeho otázkám, skoro to vypadalo, že ho provokuje, dokud se nezatvrdil a neodešel. Pak už se neviděli. Tommy s ním prostě musel strávit víc času, aby ho přemluvil k dalším náznakům, které by mu mohly pomoci, vzpomenout si.

Když z jeho komnaty odešel sluha, který mu přinesl večeři, naštěstí už v normálním poživatelném stavu, Tommy vstal z postele a šel se podívat k oknu. Neměl moc hlad, spíš ho zajímalo, jak dlouho už nebyl venku. Nikdo mu nechtěl říct, co se před jeho dlouhým spánkem stalo. Prý by si na to měl vzpomenout sám, ale kdykoliv se na to zeptal, uviděl v očích své sestry a také švagra takový zvláštní výraz. Jako kdyby si ani moc nepřáli, aby si vzpomněl. Bylo to opravdu divné. Neměl se od čeho odrazit, kde začít a oni ho tu drželi. V téhle zlaté kleci, do které nenechali proniknout nic zvenčí. Proč se tak málo viděl se svým poručníkem? Měli snad, jak už ho jednou napadlo, nepřátelský vztah? Ale v té koupelně to tak nepůsobilo.

Tommy odvrátil tvář od výhledu na červánkovou oblohu ke stolku s večeří. Nakrčil odmítavě nos a pak se vypravil ke dveřím. Musel něco udělat. Alespoň se projít po hradu, vykouknout na nádvoří, cokoliv.
Už věděl, kde je koupelna. Nacházela se hned vedle jeho pokoje. Zdálo se, že tím směrem už nic dalšího a hlavně zajímavého nebude, takže se rovnou otočil na opačnou stranu a vyrazil.
Na cestu mu svítily louče. Chodba byla i přes přítomnost několika oken dost tmavá. Minul několikero dveří, které jistě vedly do dalších komnat. Na chvilku zapřemýšlel, kde by asi mohl mít pokoj jeho poručník a také sestra a švagr. A pak konečně uslyšel hlasy.
Chodba se na konci rozdvojovala. Jedna vedla stále rovně a druhá se stáčela do pravého úhlu. Tommymu se zdálo, že právě odsud přichází hluk. Vydal se tedy druhou cestou.
Po několika metrech začalo slábnout světlo z loučí, protože jej nahradilo mnohem silnější, z hlavní síně. Než Tommy vstoupil do velkého, na první pohled útulného prostoru, zarazil se a nasucho polkl.

V první řadě šlo o velice krásnou síň, která svým vybavením a teplým světlem vyrážela dech. Stěny zdobily nádherné barevné gobelíny. Všude postávaly pohodlně vyhlížející sedačky a křesílka. Před krbem bylo rozprostřeno na zemi několik vydělaných kožešin. Uprostřed sálu stál obrovský dlouhý masivní stůl, prohýbající se pod dobrotami všeho druhu. A v neposlední řadě Tommymu neušlo to, co celé síni vévodilo. Trůn z tmavého dřeva s bohatými uměleckými řezbami. Momentálně ovšem neobsazený.
Jakmile vešel do síně úplně, obrátily se k němu pohledy všech přítomných. Už chápal, proč ho jeho příbuzní nechávali zatím v pokoji. V sále byli lidé, které neznal, ale kteří znali jeho. A podle toho se na něj dívali.
U stolu sice seděla jeho sestra s manželem, ale také nějaké malé dítě. To musela být Lilith, o které mu Elizabeth vyprávěla. Ani jeden se zatím necítili na to, aby se spolu setkali, takže to bylo poprvé, co ji viděl. Na druhém konci stolu sedělo několik mužů v kožených kabátcích. To byli asi pánovi rytíři, napadlo Tommyho. Pak zabrousil pohledem ke krbu, kde si na nízkých stoličkách hověly nějaké dvě ženy. Jedna starší a druhá hodně mladá. S dost zvláštními vlasy. Byly na krátko ostříhané a rozcuchané. Ale měly krásnou barvu. Jako med a slunce dohromady.
Ta starší žena cosi drtila v hmoždíři a mladší se na ni dychtivě koukala. Tedy do chvíle, než obě zaregistrovaly přítomnost dalšího obyvatele hradu.

"Měl bys ležet, bratře." Přivřela Elizabeth na překvapeného muže oči. Tommy se ještě jednou rozhlédl po síni a pak zamířil ke stolu, kde si sedl vedle toho malého roztomilého dítěte, jenž bylo zároveň jeho neteří.
"Strýček Tommy. Už jsi zdravý, strýčku?" vyzvídala holčička. Tommy přikývl a podíval se krátce na sestru. Nejspíš své dceři řekla, že je její strýc nemocný a aby na něj nešla příliš zhurta.
"Už jsem. Jak ses měla… Lili?" Najít ve své nové paměti některá jména, bylo hotové utrpení. I to jeho pro něj bylo cizí.
"Nic moc. Strýček Adam byl pryč a ty nemocný. Neměla jsem si s kým hrát." Posteskla si dívenka. Tommy přikývl a zatvářil se omluvně, aby Lili viděla, že ho to opravdu mrzí.
"Zítra si můžeme hrát." Navrhl. Dítě se rozzářilo a začalo mohutně přikyvovat.
"Ano, ano, ano! Budeme si zítra hrát." Zavýskala tak nadšeně, až ji musela matka napomenout.
"Tak dobře, to už by stačilo. Teď se večeří, Lilith." Pokárala ji jemně. Holčička ještě na svého strýce mrkla a pak se opět vzorově usadila na své vyvýšené židličce. Tommy pochopil, že by teď neměl nic říkat, dokud se všichni nenavečeří. I když neměl moc hlad, něco málo si na talíř nandal a pak ještě šeptem poslal jednoho ze sluhů do svého pokoje, aby jeho jídlo přinesli do hlavní síně. Rychle do sebe naházel svou porci a zapil ji velkým douškem vína.
Po večeři nechala Elizabeth svou dceru odnést chůvou do svého pokoje. Tommy pochopil, že si bude chtít promluvit o jeho neposlušnosti. Mezitím se z hlavní síně vytratili i rytíři. Zůstal jen jeden lokaj a ty dvě ženy, kterých si všiml už dříve.

"Pokud jsi zmatený, nedávej mi to za vinu. Sám jsi ze svého pokoje odešel. Dobrovolně."
"Ale já ti přece nic nevyčítám. A nejsem zase tak moc zmatený, jak by se ti asi líbilo." Zadíval se Tommy na svou sestru vítězně. Napadlo ho, jestli spolu měli předtím přesně takový vztah. Rýpací. Přišlo mu vtipné, jak se sestra snaží být dospělejší než on. A možná i duševně byla, nedivil by se, když se musela starat o manžela a dítě, ale v současné situaci mu to prostě přišlo směšné. Kárala ho úplně cizí žena.
Jako kdyby Elizabeth jeho myšlenky vytušila, odvrátila se od něj a mávla rukou.
"Dělej si, co chceš."
"Drahoušku." Neil, který seděl naproti své ženě, se zvedl z lavice a naklonil se přes stůl. Pohladil ji po tváři a po Tommym střelil tak trochu vyčítavým pohledem. Tommy si musel připustit, že cítí stud. Neměl by s těmi lidmi mluvit takovým tónem. Nezasloužili si to.

"Víte, Mylorde, není zrovna snadné smířit se s tím, že nás neznáte a nejspíš podezíráte ze lží a úskoků. Pro vás je to teď přirozené, protože nevíte, komu věřit, ale nám to pochopitelně ubližuje." Promluvil k němu Neil pomalu. Pak se zvedl a obešel stůl. Když si sedl vedle své ženy, pohladil ji po krku a natočil profilem k Tommymu její tvář.
"Chci, abyste něco viděl. Tady." Ukázal na ženiny vlasy nad uchem. Mezi zářivými blond prameny prosvítal jeden šedý o šířce poloviny palce. Elizabeth se ho snažila zakrýt zdravými vlasy, ale ne úplně se jí to podařilo. Jediná výhoda byla, že její vlasy byly světlé, takže při určitém světle vlastně vůbec ty stříbřité nebyly vidět. Její muž si jich ale všiml. Elizabeth se je snažila ututlat do poslední chvíle, vyděsily ji, pak jí ale doktor vysvětlil, že je to zcela normální, při šoku, který zažila. Prý existují dokonce lidé, kterým zšedly všechny vlasy, ne jen jeden pramínek.
Tommy se kousl do rtu. Byl si jistý, že mu někdo kdysi vyprávěl o tom, že mohou vlasy zešedivět, pokud člověk zažije nějaký silný šok nebo trauma, ale nedokázal si vybavit kdo. Sklonil hlavu i pohled, který upřel do země.
"Já vím, že to není snadné. Musela jsi mít o mě strach." Připustil.
"Pořád mám, Tommy. Nevěděli jsme, jestli se vůbec ještě někdy probudíš. Stále jsi nemocný, i když ti to tak nepřipadá." Promluvila k němu Elizabeth smířlivě. Tommy se na ni podíval a pak zvedl ruku. Opatrně se jejích vlasů dotkl, jako kdyby se bál, že se ty šedé rozpadnou na prach.

"Kdybyste mi aspoň mohli říct, co se předtím stalo. Proč jsem usnul na tak dlouhou dobu." Povzdychl si.
"My to sami nevíme." Zavrtěl Neil hlavou.
"Ani, co jsem dělal předtím?" pohlédl Tommy na oba naléhavýma očima. Elizabeth a Neil se na sebe podívali. Hlavní slovo si pak vzal Neil.
"Byl jste se projet. Když jste se dlouho nevracel, vydal jsem se vás hledat. Našel jsem vás v lese, už spícího. To je vše, co vím." Pokrčil Neil rameny. Tommy hltal každé jeho slovo, ale v závěru se vlastně nic moc nedozvěděl. Muselo se mu něco stát v tom lese. Možná se praštil do hlavy.
"Kdo jsou ty dvě ženy?" kývl hlavou ke krbu. Neil i Elizabeth se tím směrem nepodívali. Věděli, koho myslí.
"Ta starší je naše dvorní bylinkářka Gréta. Připravuje ti něco na posilněnou. Její bylinkové čaje a lektvary jsou vyhlášené. A ta mladší je její schovanka Ema." Vysvětlila mu Elizabeth stručně.
"Schovanka? Asi jako já?" podivil se Tommy.
"Ne tak docela. Pán tohoto hradu je tvým poručníkem po právu. Sepsal s naším otcem poručnickou listinu. U šlechty jsou tyhle dokumenty důležité, už kvůli majetku. To ale neznamená, že je nemohou mít i lidé z vesnic. Gréta našla Emu na trhu, tak se jí ujala. Ale pokud by se objevil její otec a chtěl ji zpátky, musela by mu Emu dát."
"Ale co kdyby k němu nechtěla?" zhrozil se Tommy.
"To už nikoho nezajímá." Zavrtěla Elizabeth hlavou.

Tommy se zamyslel a promnul si bradu.
"Takže, kdybych já nechtěl být svěřencem svého současného poručníka, mám prostě smůlu, protože je to černé na bílém?" zamračil se. Elizabeth švihla očima po manželovi a pak zpátky na bratra.
"Kdybych? Nebo opravdu nechceš být svěřencem svého současného poručníka?" zeptala se přímo. Nemělo smysl chodit kolem horké kaše.
"Já nevím." Zasyčel Tommy podrážděně. "Proč je můj poručník nějaký cizí chlap, když mám pořád otce, který se mě prý ani nevzdal, ani mě neprohrál v kostkách a dokonce prý spolu máme dobrý vztah? Nechápu to. Chtěl jsem snad žít s vámi tady? To bych ale mohl přece i tak, aniž by se nade mnou změnilo poručnictví." Rozhodil kolem sebe beznadějně ruce.
Elizabeth ani Neil nevěděli, co na to říct. Pravda byla daná a příliš šokující, aby ji mohli Tommymu jen tak oznámit.
"Můj bratr není cizí chlap, Mylorde. Věřte mi, že váš vztah je velice přátelský a…"
"Přátelský? Za tři dny, co jsem vzhůru, jsem ho viděl třikrát. Poprvé z mého pokoje utekl, když jsem se ho zeptal, kdo je. Pak přišel až druhý den a zůstal sotva pět minut a z koupelny se ztratil pomalu jako kouzelník. Nezdá se mi, že by mu na mě záleželo." Zavrčel Tommy dotčeně. Neil měl co dělat, aby nevyprskl smíchy, i když Tommyho rozčilování samozřejmě vtipné nebylo. Výraz kouzelník ho pobavil. A vlastně všechny bratrovy odchody z Tommyho společnosti. Bylo mu za něj smutno, ale způsob, jakým to Tommy podal, byl prostě…

"Mého bratra velice zarmoutil váš zdravotní stav, Mylorde. Myslím, že se s tím sám ještě srovnává a proto to působí tak, že se s vámi nechce vidět. Ale musíte mi věřit, že to tak není."
"A proč tedy odjel? Zajímá ho víc nějaký jeho známý, než svěřenec?" zabručel Tommy. Opět po jeho otázce nastalo ticho, při kterém si Elizabeth a Neil vyměnili významné pohledy. Domluvili se s Adamem, že pravdu o jeho cestě Tommymu neřeknou, ale proč by měli něco takového vlastně tajit?
"Adam jel za naším otcem, Tommy." Přiznala Elizabeth. Tommy zalapal po dechu.
"A proč jsi mi to neřekla už předtím?" obořil se na ni.
"Já nevím. Snad aby ti nebylo líto, že jsi nemohl jet s ním." Bránila se sestra. "Chtěl tátu na tvůj stav nejprve připravit. Počítám, že otec bude chtít přijet a kdyby se s tebou setkal, aniž by něco tušil, určitě by ho to ranilo." Snažila se ho uklidnit.
"Jsem tu jak ve vězení." Zavrčel Tommy podrážděně a otočil se k manželům zády. Elizabeth se navzdory dusné atmosféře pousmála. Co uměl její bratr opravdu dobře, bylo trucování. A dokonce Adam i Neil o tom už věděli své. Položila mu ruku na rameno a pohladila ho.
"Všechno, co děláme, není proto, abychom ti ubližovali, ale chránili tě. Jsi nemocný, tvá duše trpí. Dovol nám, abychom se o tebe postarali, dokud nebudeš v pořádku."
"Co když nebudu nikdy? Co když si už na nic ze své minulosti nevzpomenu?" povzdychl si Tommy a otočil se zpátky. Elizabeth bylo z jeho smutné tváře úzko. Samozřejmě, že to mohlo dopadnout i takhle. Měli by si to konečně přiznat.
"Vytvoříš si nové vzpomínky." Usmála se na něj povzbudivě. Tommymu to sice zrovna povzbudivé nepřišlo, ale už nic nenamítal.

Do jejich rozhovoru vstoupila Gréta se svým tradičním mosazným pohárem.
"Mylorde?" poklonila se, když jí začal věnovat pozornost. Grétina svěřenka zůstala sedět u krbu a celou skupinku napjatě pozorovala.
"Ano?" zvedl obočí.
"Jsem Gréta a tohle je váš lék, aby jste měl zase dost sil." Podala mu pohár. Tommy si jej převzal a přičichl k obsahu. Vonělo to celkem hezky. Trochu se napil a olízl si rty. Ucítil med. Ten jediný rozpoznal.
"Bude se vám po tom dobře spát a ráno se probudíte plný síly." Obeznámila ho stručně s účinky nápoje. Tommy se napil znovu a tentokrát pohár vyprázdnil až do dna. Když nádobu podal Grétě, opět se ohlédl po její schovance. Jejich oči se setkaly a setrvaly v poněkud delším kontaktu, dokud dívka nesklonila hlavu. Tommy si všiml, že její drobné tváře zabarvil ruměnec a také se kousla do koutku spodního rtu. Jakoby studem. Bylo to roztomilé.
"Chtěl bych s ní mluvit." Kývl k dívce hlavou. Mezi lidmi, kteří ho obklopovali, to zašumělo.
"Ale proč?" podivila se Elizabeth.
"To bude problém, Mylorde. Ema nemluví." Oznámila mu Gréta.
"Nemluví?" zvedl Tommy obočí. To ho zaujalo ještě víc. "Proč?" nechápal.
"To nevím. Našla jsem ji už takhle. Němou."
"A jak ses dozvěděla její jméno?" vyptával se Tommy, aniž by z dívky spustil oči.
"Zřejmě umí trochu číst a psát. Napsala mi ho." Dostal okamžité vysvětlení.

Když se zvedl od stolu a chtěl udělat krok, sestra ho zadržela rukou na jeho zápěstí.
"Co to děláš, Tommy?" zeptala se zmateně. Tommyho hnědé, momentálně dost pichlavé duhovky ji pořádně vyděsily, když se jí zadíval do očí.
"Chci se s ní spřátelit. Ona je jediná, kdo mě nezná. Je jediná, s kým mě nepojí žádná minulost. Jestli si mám vytvořit nové vzpomínky, musím začít u nových lidí."
"Ale…" chtěla Elizabeth namítat, jenže to už se jí Tommy vytrhl a vydal se k vystrašené dívce, která absolutně netušila, která bije. Gréta se vzdálila také. Raději nechala Elizabeth s Neilem samotné.
"Neile." Podívala se Elizabeth na svého manžela naléhavě.
"Tvůj bratr chce kamarádku, tak proč by ji nemohl mít? Uklidni se, drahoušku." Chlácholil ji, zatímco sledoval první Tommyho a Emino oťukávání.
Jeho švagr měl svým způsobem pravdu. Nebo spíš se ji snažil naznačit mezi řádky. I jeho ubíjela nevědomost a všichni ti lidé, kteří se na něj dívali vědoucím pohledem vlastní paměti. Ema s ním neměla nic společného. Neznala ho a on neznal ji. Neměli společnou minulost, která by vnášela do jeho mysli jen samé otazníky.
"Chápu, po čem touží, Neile, ale já mám prostě strach. Můj bratr neví, že má rád muže. Co když se to s Emou zvrtne."
"Pokud se to zvrtne, pozná aspoň, že ho ženy nevzrušují." Usmál se Neil. Však, léčba šokem má určitě něco do sebe, pomyslel si.

úterý 20. května 2014

Prsten 10.





"To je poslední vědro, pane." Postavil se sluha do pozoru ke kádi, ze které se příjemně kouřilo a dřevěnou nádobu si postavil k nohám. Byl celý udýchaný. Však, naplnit tuhle vanu, zabralo kolikrát i celou hodinu. A pořád bylo nutné doplňovat horkou vodu, protože obsah pochopitelně stydl.
Šplouchání vody se v prostoru z kamenných stěn lákavě rozléhalo. Adam přistoupil co nejblíže a ponořil do horké tekutiny prsty. Už aby byl uvnitř, pomyslel si. A Tommy s ním.
"Dobře. Běž oznámit lordu Ratliffovi, že má připravenou lázeň." Nařídil lokajovi. Mladík se poklonil a zmizel.
Jakmile se za ním zavřely dveře, Adam se pustil do svlékání. Očima ještě zkontroloval, jestli je vše na správném místě, jako mýdlo a čistá plátna a pak už odložil své šatstvo na stolek a vylezl po schůdcích do kádě. Se spokojeným povzdechem se uvelebil ve vodě. Chvíli se jenom kochal jemnou masáží neviditelných vodních dlaní, pak se potopil celý, aby si namočil i hlavu a obličej. Takhle dobře už mu nebylo několik týdnů. V Londýně se o něj sice starali a poskytli mu i koupel, ale nic se nemohlo vyrovnat Tommyho koupelně. Kdyby král věděl, že jde sestavit tak velká vana, už by ji určitě měl.

Adam se co chvíli podíval ke dveřím. Tommy už musel přijít každou chvíli.
Nakonec tedy svolil k tomu, že se vykoupou společně, jen nevěděl, jak to udělat, aby Tommyho příliš nevyděsil a aby s ním do vany vůbec vlezl. Nejdřív chtěl Adam přijít až po Tommym. Jeho svěřenec by nemohl utéct, kdyby už byl nahý a ve vodě. Pak si ale řekl, že by se možná Tommy mohl vyděsit ještě víc, kdyby se před ním začal svlékat. Nakonec to dopadlo tak, že nechal nanosit vodu do kádě a vlezl si do ní jako první. Nesměl dát Tommymu pocit, že je na něj tlačeno. Pokud se bude chtít vykoupat, společnost jiného muže by mu neměla vadit. Když ne, Adam ho nebude přemlouvat. Použije jen argumenty spojené s úsporným režimem.
V polovině jeho úvah se konečně otevřely dveře a do koupelny opatrně nakoukla blonďatá hlava. Poté následoval i zbytek drobnějšího mužského těla, oděného pouze do dlouhého domácího pláště. Adam na Tommym tenhle plášť miloval. Většinou pod ním nic nenosil a v noci pak stačilo rozvázat pár kožených šňůrek… Napadlo ho, jestli snad podvědomí, nebo nějaká potlačovaná touha po navrácení paměti Tommymu našeptala, aby si pod plášť nic nebral. Adam tak moc doufal, že by některé věci Tommy dokázal dělat automaticky, aniž by si uvědomoval, proč to tak dělá. Mohl by to být začátek jeho uzdravení.

"Pane?" Zadíval se na něj Tommy ode dveří.
"Ano?" zvedl Adam obočí a doplaval co nejblíže k Tommymu, kde si pak opřel o dřevěný okraj kádě předloktí.
"Vy se také koupete?" zabrblal Tommy.
"Není to zjevné? Měl byste si pospíšit, Mylorde. Voda stydne rychle." Vyloudil Adam na rtech úsměv, který ovšem s jeho vnitřní rozervaností neměl vůbec nic společného.
Tommy se do něj zamiloval v době, kdy byl neústupný, tvrdý a ctižádostivý. Pokud ho chce získat zpátky, musí se do té doby vrátit a stanovit sám sobě pravidla, kterými se bude řídit. Jen prostě nevěděl, jak to zvládne. Už dávno nebyl takový tvrďák a taky se mnohem častěji usmíval. Moment. Tommy mu přece hodně vyčítal, že se neusmívá. Dráždilo ho to!
"Ale, já…"
"Otočím se, abyste se mohl svléct." Nenechal ho Adam domluvit a obrátil se k němu zády.
"Stydím se před vámi?" vyhrkl Tommy choulostivou otázku. Adam se vrátil tělem zpět a přivřel oči. Mohl mu to říct? Netýkalo se to přímo paměti? Mohla odpověď ovlivnit jeho důvěryhodnost v Tommyho očích?
"Ne, Mylorde." Zavrtěl hlavou a znovu se otočil. "Ale pro váš lepší pocit se prostě nebudu dívat."
"Můžu se vykoupat až po vás." Uslyšel za sebou rozpačitý hlas. Věděl, že to nebude jednoduché. Jen musel zůstat v klidu a nepodléhat beznaději.

"Jak jsem řekl, voda stydne rychle. Naplnit tuto káď trvá přibližně hodinu. Mám své služebnictvo rád, a když si představím, že budou stejnou lázeň připravovat ještě večer pro vaši sestru a švagra, trpím s nimi." Celou dobu Adam mluvil k Tommymu zády. Jakmile dořekl poslední slovo, opět se otočil a opřel o dřevěnou bariéru, která jej od milovaného muže oddělovala a momentálně se zdála vyšší než hradby opevnění královského hradu. A bohužel působila i stejně nedobytně.
"Koupeme se spolu běžně, můj pane. Vy myjete záda mě a já vám."
"Já…"
"Tím, že to oddalujete, se jen připravujete o tu nejpříjemnější teplotu vody, věřte mi." Zkusil Adam poslední přesvědčovací manévr. Pak se od stěny kádě odrazil a překulil na protější stranu, aniž by na Tommym setrval pohledem. Prostě najednou dělal, že tam není. Nevšímal si ho.

Trvalo nějakou chvíli, než zaslechl šustění těžké látky a pak jakoby opatrné šplouchání vody. Dokázal si představit, jak ho Tommy celou dobu bedlivě sleduje, jestli se náhodou neotočí. Kdyby se otočil, určitě by Tommy do kádě spadl leknutím po hlavě.
"Tak jaké to je?" zeptal se Adam, jakmile se zvuky v jeho blízkosti uklidnily. Když se na svého svěřence obrátil, musel se kousnout do rtu, aby se neusmál. Tommy seděl v kádi schoulený a vystrašený jako pokárané dítě a z vody mu koukala jenom hlava. Nespouštěl z něj své vyděšené oči a snad se i trochu třásl. Tak moc k němu chtěl Adam doplavat, pak ho sevřít v náruči a zahřát. Nikdy nebylo nic snadnějšího, než ho stisknout v objetí, když se Tommy rozklepal zimou, protože prostory hradu bývaly chladné. Dělal to často a velice rád.
"Je to dobré." Tommy přikývl a konečně pustil Adamův pohled ze zajetí toho svého, protože se chtěl rozhlédnout. Adam se natáhl k misce s mýdlem a vzal jej do dlaně.
"Tady je mýdlo, Mylorde." Nabídl úhledně splácanou hroudu svému svěřenci. Tommy si ji opatrně vzal a vrátil se na své místo. Adamovi neušlo, jak se snaží, aby se ho ani jednou nedotkl. Bylo to frustrující.

"Chtěl jsem se vás na něco zeptat, pane." Odvážil se Tommy po chvíli promluvit. Jeho omývání mýdlem bylo nejisté. Dělal krátké pohyby a pořád se jakoby zakrýval. Adam se pohledu na vodní hladinu vyhýbal. Viděl by všechno, co zrovna teď vidět nepotřeboval a určitě by ho to vyvedlo z míry. Stačilo, že zahlédl jen náznak jeho nahoty ve spodních partiích, když se k němu Tommy naklonil pro mýdlo.
"Ptejte se." Pobídl ho trpělivě. Samozřejmě trpělivě jen na oko.
"Proč nejste ženatý?" vyhrkl Tommy a Adam na něj vytřeštil oči. S takovou otázkou nepočítal.
"Já? Jako proč nejsem…" Kruci, Adame, uklidni se. Bude ti postupem času pokládat i záludnější otázky.
"Ano. Váš bratr ženatý je a vy nejste. Jako pán hradu byste asi měl mít ženu, která by se starala o domácí záležitosti, nebo ne?" naléhal na něj Tommy. Adam nevěděl co s rukama a ani hlas mu momentálně nesloužil, jak by měl. Kdysi o manželce uvažoval, čistě jen ze společenských důvodů, ale pak poznal Tommyho a ženy ho přestaly zajímat.
"No, já vlastně ženatý jsem." Řekl to první, co ho napadlo. Tentokrát na něj vytřeštil oči jeho svěřenec a aby toho nebylo málo, přidal i zvednuté obočí. To krásně klenuté obočí, které tak perfektně dotvářelo celý jeho neméně krásný obličej. Adam těžce polkl a stáhl ruce pod vodu do klína. Ještě pár takových uvědomění Tommyho výjimečnosti a bude mít hodně vážný problém.

"Sestra říkala, že nemáte ženu." Zavrtěl Tommy nevěřícně hlavou.
"Ale ženatý jsem, můj pane. Jen o tom příliš nemluvím." Pokrčil Adam rameny. Tohle téma Tommyho očividně hodně zaujalo. Přestal si dávat pozor na své upjaté pohyby a dokonce se k Adamovi trochu naklonil.
"A proč tu není s vámi?"
"Ale je."
"Jako na hradě?" podivil se Tommy.
"Ano." Přikývl Adam.
"V tom případě ji schováváte." Zamračil se Tommy. Adam spolkl úsměv. Miloval Tommyho naivní, až hravý hlas. Kdykoliv ho použil, roztékal se blahem. Teď to ale bylo neúmyslné. Starý Tommy věděl, co jeho tajný manžel miluje a snažil se to na Adamovi aplikovat každý den. Tenhle Tommy se jen choval přirozeně. Nemohl ani tušit, jak jeho zvednuté obočí, nebo tón hlasu na Adama působí. A takových maličkostí bylo samozřejmě mnohem víc.

"Neschovávám, jen o tom nemluvím." Zopakoval Adam jakoby lhostejně. "Ale přestaňme se bavit o mně. Můj život není zajímavý. Jak se cítíte vy, Mylorde?" zkusil Adam změnit téma. Tommy se ovšem nedal.
"Jak to, že není zajímavý. Máte ženu a tajíte to."
"A vy mluvíte celou dobu o ženě, můj pane." Přivřel Adam oči. Tommy zamrkal a otevřel údivem ústa.
"Ale s mužem být ženatý nemůžete. Nedává mi to smysl."
"No dobře. Nejsem ženatý. Ale tu osobu miluji nade vše. Jsem s ní ženatý… tady!" Adam si přitiskl mokrou dlaň na střed hrudi a opět potlačil úsměv. Od téhle chvíle se prostě usmívat nebude. Ne, dokud mu to Tommy neporučí.
"A je to tedy žena, nebo muž?" Tentokrát byl v Tommyho očích úžas. Určitě se snažil představit obě varianty.
"Kdyby to byl muž, jak byste na to zareagoval?" zkoušel ho Adam. Žárlivou scénu samozřejmě čekat nemohl, ale co by za ní teď dal. Snesl by od Tommyho i pár facek, jen kdyby mu dokázal, jak moc o něj stojí a nechce se s nikým dalším dělit.
"Já nevím. Asi nijak. Je to váš život."
"Opravdu?" našpulil Adam rty. "Nevadí vám představa dvou milujících se mužů?"
"Po pravdě, já nevím. Co bych si měl pamatovat?" zeptal se Tommy s nadějí v očích. S nadějí, že by se o sobě mohl dozvědět něco nového.

Adam se místo odpovědi ohnal po mýdle, které držel Tommy v ruce a začal se mydlit.
"Mylorde!" oslovil ho Tommy netrpělivě. "Proč mi o mně nechcete nic říct?"
Adam dělal, že ho neposlouchá. Rychle se umyl a pak odložil mýdlo do misky.
Byl nejvyšší čas tuhle debatu ukončit a nechat si něco na příště. Vzbudit v Tommym zájem. Dřív to dělal neúmyslně. Odcházel v půli rozhovoru, jako kdyby mu bylo všechno ukradené. Tommyho to muselo hrozně štvát. Takže v něm tu oprávněnou zlobu probudí znovu.
Došel ke schůdkům a rychle s jejich pomocí vylezl z kádě. Pak se postavil proti Tommymu, který ho neskrytě pozoroval. Zdálo se, že si vůbec neuvědomuje, jak na svého poručníka civí. Respektive na jeho nahé křivky. Adam se pomalu zamotal do čistého bílého plátna a dal si ruce v bok.
"Měl byste začít důvěřovat svým instinktům, můj pane." Zvedl jedno obočí. Pak se vydal ke dveřím, u kterých se ještě zastavil. "Řekněte, prosím, sluhovi, aby mé věci odnesl do prádelny. Potřebují vyprat. Děkuji." S tím se Adam ztratil.

Tommy se svalil do vody a celý se potopil. Pak si mokré vlasy nahrnul dozadu a dlaněmi otřel obličej.
Co byl tenhle poručník zač? Proč byl tak tajemný?
"Tajemní jsou tu všichni, člověče se jménem Tommy. Ani tebe pořádně neznám." Povzdychl si a lehl si na záda v doufání, že ho voda udrží. Klesl pod hladinu ani ne po dvou vteřinách.
Když zavřel oči, zjevil se mu poslední obrázek živé bytosti, kterou viděl. Jeho nahý poručník. A i přesto, že zatřásl hlavou, aby ten obrázek z hlavy vypudil, nedokázal se ho zbavit. Začínal si uvědomovat, že mu to vlastně ani moc nevadí, mít v hlavě takovou vizi, vždyť šlo jen o muže, který se o něj staral, pak se ale nad něčím zarazil. Ten obrázek nebyl úplně stejný. Jeho poručník měl úplně holý hrudník. Jako kdyby si ho právě oholil. Ale když se spolu koupali, jeho trup pokrývalo strniště chloupků.
Tommy otevřel oči a zakoulel jimi do všech stran. Byl to jen dozvuk předchozího obrázku, uklidňoval sám sebe. Zapracovala představivost. Však ji měl od včerejšího probuzení po třech týdnech spánku neustále v pohotovosti.
Raději si doplaval pro mýdlo, aby dokončil svou očistu. Nemělo smysl, zabývat se takovými zbytečnostmi. Až si vzpomene na něco důležitého, pak teprve to začne řešit.

* * *

Adam se po příchodu do svého pokoje svalil na postel. Nic se mu nechtělo. Byl odkázaný jen sám na sebe a především na to, jak probudit Tommyho zapomenuté city. Jenže za cenu toho, že se k němu bude chovat tímhle způsobem, který měl co do činění s nezájmem a ignorací. A to byli teprve na začátku. Kolik ho ještě čekalo dnů, týdnů, ba dokonce měsíců, kdy svého lorda nebude moci stisknout ve svých pažích? Kolik nocí stráví sám? A až si Tommy vzpomene, pokud si vzpomene, kolik dalšího času spolkne starání se o něj, aby překonal trauma z napadení a ze smrti milovaného koně? Adam se nedokázal rozhodnout, co je horší. Jestli ztracená paměť, ale čisté myšlenky bez hrůz, nebo všechny vzpomínky, včetně těch strašných.
Proč na něco takového neexistovaly bylinky? Gréta by si s tím určitě poradila, kdyby věděla jak.

Zaklepání ho donutilo otočil tvář ke dveřím. Do pokoje vstoupil Neil a pečlivě za sebou zavřel.
"Nic jsem nenašel." Zatvářil se omluvně. Adam vrátil pohled k nebesům nad svou hlavou a zamračil se.
"Čekal jsem to. Vzali mu ho a teď se ho budou snažit někde prodat."
"Okamžitě zajdu za Denisem, aby ho nakreslil." Nabídl se Neil.
"Dobře." Přikývl Adam a znovu se na bratra podíval. "Až bude kresba hotová, měli bychom si udělat výlet."
"Rozumím." Pousmál se Neil smutně. "Mimochodem, jak probíhala koupel? Podrobností mě prosím ušetři." Vyzval bratra k vyprávění. Byl to přece jeho a Elizabetin nápad, aby se Adam šel koupat s Tommym společně.
"Žádné nejsou. Jak by taky mohly být, když se v podstatě neznáme." Posteskl si Adam. Pak se přetočil na bok a podložil si hlavu dlaní. "Vím, že za nic nemůže, ale přesto se na něj zlobím. Je ve mně spoustu nenávisti, kterou způsobili ti lotři a já ji nemám kde ventilovat. Jsem na něj naštvaný, že mě nepoznává, zlobím se na něj, protože dělá věci, které mi tak bolestně připomínají naše společné chvíle. Nikdy jsem si nemyslel, že ho za to budu nenávidět, ale stalo se."
"Tvá nenávist je jen přestrojený strach. Bojíš se o něj, o sebe a o to, co s vámi bude, to je přirozené, Adame," uklidňoval ho Neil. Poté si šel k bratrovi sednout na kraj postele.

"Ani jeden z vás na tom nenese vinu. Já bych si měl vyčítat, že jsem na Tommyho nedával pozor, když se rozhodl pro projížďku. Hrozně mě to mrzí." Sklonil Neil hlavu. Adam ho poplácal po zádech a posadil se.
"Ještě ty začínej." Pokáral ho. "Poslouchej mě, co teď udělám. Nejprve zajedu na Alnwick. Markus musí vědět, co se s jeho synem stalo. I tak mi bude zazlívat, že jsme mu to neřekli dřív."
"Chtěli jsme, ale čekali jsme, až se vrátíš z Londýna." Ohradil se Neil.
"No dobře, teď už to nezachráníme, ale beru to na sebe. Hned ráno odjedu." Rozhodl Adam.
"Dobrá. A dál?"
"Dál? No, pokud se vrátím z Alnwicku živý, tak rozvezeme ty obrázky prstenu."
"Markus ti nic neudělá. Změnil se."
"Neochránil jsem jeho syna. Bude zuřit." Vedl si Adam svou. Raději si nechtěl představit tu nejhorší možnost. Že by se Markus obrátil na krále, aby ho zbavil poručnictví, protože to mohla jen hlava země. Ale nepochyboval o tom, že by toho byl Markus schopný.
"A co Tommyho vyvolená?" zmínil se Neil. Adam se zamračil a nespokojeně zamlaskal. Aspoň na chvíli se mu podařilo tu ženskou pustit z hlavy a Neil mu ji zase připomněl.

"Co je s ní?" zabručel.
"Co když se tu objeví, až budeme na cestách? Jestli je taková, jak si myslím, začne si okamžitě nárokovat právo na Tommyho i tenhle hrad. Vůbec se mi nezamlouvá, že jí tu nechám Elizabeth na pospas. A ty Tommyho."
"Tak tu zůstaneš. Nepotřebuji tě sebou." Pokrčil Adam rameny.
"Ty u toho vážně nechceš být?" zvedl Neil obočí.
"A jak bych to měl podle tebe udělat? Rozkrojit se? Musím ten prsten najít. Je to jediné vodítko."
"To chápu, bratře. Myslel jsem na něco jiného." Adama bratrův hlas, nabírající na napínavosti zaujal. Posadil se vedle něj a založil si ruce na prsou.
"Co jiného, Neile?" zeptal se tvrdě.
"Tebe nic nenapadá? Ani trochu nepřemýšlíš nad svými možnostmi?"
"Jaké já můžu mít možnosti? Mám svázané ruce. Nemůžu vůbec nic."
"Ale můžeš. Co kdybys vzal sebou rovnou Tommyho?" Přednesl mu Neil konečně svůj nápad. Adam otevřel oči i ústa dokořán, pak zalapal po dechu.
"Neodsuzuj to, než si to pořádně promyslíš." Promluvil Neil dřív, než to stihl Adam. "Co kdyby jste si udělali výlet do Cheshire? Za lady Annou a jejím manželem? Není tohle snad jedna ze tvých nejsilnějších vzpomínek? Když ti Tommy poprvé řekl, že tě miluje? Ty ses ho snažil ignorovat, ale pro něj ta cesta znamenala všechno. Stejně jako později i pro tebe. Dodnes si pamatuji, jak jsme se s lady Annou snažili vás dva dát dohromady na hradbách. Tommy se pak prořekl, že jste se tam poprvé opravdově políbili." Neil promnul bratrovi rameno, a když Adam spustil ruce podél těla, pokračoval: "Kdyby si už nikdy neměl vzpomenout na svou minulost, ty ho musíš donutit, aby se zamiloval znovu. Když ho tu necháš samotného, bez dohledu nad jeho seznámením s budoucí manželkou, může se stát, že o něj nadobro přijdeš. Prostě ho odvez pryč a my s Elizabeth si jeho nastávající mezitím proklepneme." Nabídl se.

Adam si promnul obličej a prohrábl vlhké vlasy prsty. Neilův nápad určitě nezněl špatně. Vlastně ho představa seznámení Tommyho s lady Austin, při němž by nebyl přítomen, dost vyděsila. Vůbec mu nedošlo, že by mohl dát Tommy přednost jí, zatímco by se toulal po Sussexu a hledal zločince a matčin prsten. Prostě mu to nemyslelo.
"Dobře, udělám to. Vezmu ho sebou. Ale doktor to musí schválit. Nechci Tommyho vystavovat fyzické zátěži."
"Určitě proti tomu nebude nic namítat. Fyzicky už je v pořádku. A ještě má pár dní čas na zotavenou, než se vrátíš z Alnwicku." Uvažoval Neil.
"Pokud se vrátím." Posteskl si Adam. Ani trochu se na tu cestu netěšil, ale bylo zapotřebí s Markusem promluvit a vysvětlit mu celou situaci. I co se Tommyho nastávající týkalo. Naštěstí mu vize blížící se cesty do Cheshire vlila do žil čerstvou krev. Osudové prostředí je zase sblíží, pomyslel si v duchu. Prostě tomu musel začít věřit.