Prsten 10.

---

"To je poslední vědro, pane." Postavil se sluha do pozoru ke kádi, ze které se příjemně kouřilo a dřevěnou nádobu si postavil k nohám. Byl celý udýchaný. Však, naplnit tuhle vanu, zabralo kolikrát i celou hodinu. A pořád bylo nutné doplňovat horkou vodu, protože obsah pochopitelně stydl.

Šplouchání vody se v prostoru z kamenných stěn lákavě rozléhalo. Adam přistoupil co nejblíže a ponořil do horké tekutiny prsty. Už aby byl uvnitř, pomyslel si. A Tommy s ním.

"Dobře. Běž oznámit lordu Ratliffovi, že má připravenou lázeň." Nařídil lokajovi. Mladík se poklonil a zmizel.

Jakmile se za ním zavřely dveře, Adam se pustil do svlékání. Očima ještě zkontroloval, jestli je vše na správném místě, jako mýdlo a čistá plátna a pak už odložil své šatstvo na stolek a vylezl po schůdcích do kádě. Se spokojeným povzdechem se uvelebil ve vodě. Chvíli se jenom kochal jemnou masáží neviditelných vodních dlaní, pak se potopil celý, aby si namočil i hlavu a obličej. Takhle dobře už mu nebylo několik týdnů. V Londýně se o něj sice starali a poskytli mu i koupel, ale nic se nemohlo vyrovnat Tommyho koupelně. Kdyby král věděl, že jde sestavit tak velká vana, už by ji určitě měl.

Adam se co chvíli podíval ke dveřím. Tommy už musel přijít každou chvíli.

Nakonec tedy svolil k tomu, že se vykoupou společně, jen nevěděl, jak to udělat, aby Tommyho příliš nevyděsil a aby s ním do vany vůbec vlezl. Nejdřív chtěl Adam přijít až po Tommym. Jeho svěřenec by nemohl utéct, kdyby už byl nahý a ve vodě. Pak si ale řekl, že by se možná Tommy mohl vyděsit ještě víc, kdyby se před ním začal svlékat. Nakonec to dopadlo tak, že nechal nanosit vodu do kádě a vlezl si do ní jako první. Nesměl dát Tommymu pocit, že je na něj tlačeno. Pokud se bude chtít vykoupat, společnost jiného muže by mu neměla vadit. Když ne, Adam ho nebude přemlouvat. Použije jen argumenty spojené s úsporným režimem.

V polovině jeho úvah se konečně otevřely dveře a do koupelny opatrně nakoukla blonďatá hlava. Poté následoval i zbytek drobnějšího mužského těla, oděného pouze do dlouhého domácího pláště. Adam na Tommym tenhle plášť miloval. Většinou pod ním nic nenosil a v noci pak stačilo rozvázat pár kožených šňůrek… Napadlo ho, jestli snad podvědomí, nebo nějaká potlačovaná touha po navrácení paměti Tommymu našeptala, aby si pod plášť nic nebral. Adam tak moc doufal, že by některé věci Tommy dokázal dělat automaticky, aniž by si uvědomoval, proč to tak dělá. Mohl by to být začátek jeho uzdravení.

"Pane?" Zadíval se na něj Tommy ode dveří.

"Ano?" zvedl Adam obočí a doplaval co nejblíže k Tommymu, kde si pak opřel o dřevěný okraj kádě předloktí.

"Vy se také koupete?" zabrblal Tommy.

"Není to zjevné? Měl byste si pospíšit, Mylorde. Voda stydne rychle." Vyloudil Adam na rtech úsměv, který ovšem s jeho vnitřní rozervaností neměl vůbec nic společného.

Tommy se do něj zamiloval v době, kdy byl neústupný, tvrdý a ctižádostivý. Pokud ho chce získat zpátky, musí se do té doby vrátit a stanovit sám sobě pravidla, kterými se bude řídit. Jen prostě nevěděl, jak to zvládne. Už dávno nebyl takový tvrďák a taky se mnohem častěji usmíval. Moment. Tommy mu přece hodně vyčítal, že se neusmívá. Dráždilo ho to!

"Ale, já…"

"Otočím se, abyste se mohl svléct." Nenechal ho Adam domluvit a obrátil se k němu zády.

"Stydím se před vámi?" vyhrkl Tommy choulostivou otázku. Adam se vrátil tělem zpět a přivřel oči. Mohl mu to říct? Netýkalo se to přímo paměti? Mohla odpověď ovlivnit jeho důvěryhodnost v Tommyho očích?

"Ne, Mylorde." Zavrtěl hlavou a znovu se otočil. "Ale pro váš lepší pocit se prostě nebudu dívat."

"Můžu se vykoupat až po vás." Uslyšel za sebou rozpačitý hlas. Věděl, že to nebude jednoduché. Jen musel zůstat v klidu a nepodléhat beznaději.

"Jak jsem řekl, voda stydne rychle. Naplnit tuto káď trvá přibližně hodinu. Mám své služebnictvo rád, a když si představím, že budou stejnou lázeň připravovat ještě večer pro vaši sestru a švagra, trpím s nimi." Celou dobu Adam mluvil k Tommymu zády. Jakmile dořekl poslední slovo, opět se otočil a opřel o dřevěnou bariéru, která jej od milovaného muže oddělovala a momentálně se zdála vyšší než hradby opevnění královského hradu. A bohužel působila i stejně nedobytně.

"Koupeme se spolu běžně, můj pane. Vy myjete záda mě a já vám."

"Já…"

"Tím, že to oddalujete, se jen připravujete o tu nejpříjemnější teplotu vody, věřte mi." Zkusil Adam poslední přesvědčovací manévr. Pak se od stěny kádě odrazil a překulil na protější stranu, aniž by na Tommym setrval pohledem. Prostě najednou dělal, že tam není. Nevšímal si ho.

Trvalo nějakou chvíli, než zaslechl šustění těžké látky a pak jakoby opatrné šplouchání vody. Dokázal si představit, jak ho Tommy celou dobu bedlivě sleduje, jestli se náhodou neotočí. Kdyby se otočil, určitě by Tommy do kádě spadl leknutím po hlavě.

"Tak jaké to je?" zeptal se Adam, jakmile se zvuky v jeho blízkosti uklidnily. Když se na svého svěřence obrátil, musel se kousnout do rtu, aby se neusmál. Tommy seděl v kádi schoulený a vystrašený jako pokárané dítě a z vody mu koukala jenom hlava. Nespouštěl z něj své vyděšené oči a snad se i trochu třásl. Tak moc k němu chtěl Adam doplavat, pak ho sevřít v náruči a zahřát. Nikdy nebylo nic snadnějšího, než ho stisknout v objetí, když se Tommy rozklepal zimou, protože prostory hradu bývaly chladné. Dělal to často a velice rád.

"Je to dobré." Tommy přikývl a konečně pustil Adamův pohled ze zajetí toho svého, protože se chtěl rozhlédnout. Adam se natáhl k misce s mýdlem a vzal jej do dlaně.

"Tady je mýdlo, Mylorde." Nabídl úhledně splácanou hroudu svému svěřenci. Tommy si ji opatrně vzal a vrátil se na své místo. Adamovi neušlo, jak se snaží, aby se ho ani jednou nedotkl. Bylo to frustrující.

"Chtěl jsem se vás na něco zeptat, pane." Odvážil se Tommy po chvíli promluvit. Jeho omývání mýdlem bylo nejisté. Dělal krátké pohyby a pořád se jakoby zakrýval. Adam se pohledu na vodní hladinu vyhýbal. Viděl by všechno, co zrovna teď vidět nepotřeboval a určitě by ho to vyvedlo z míry. Stačilo, že zahlédl jen náznak jeho nahoty ve spodních partiích, když se k němu Tommy naklonil pro mýdlo.

"Ptejte se." Pobídl ho trpělivě. Samozřejmě trpělivě jen na oko.

"Proč nejste ženatý?" vyhrkl Tommy a Adam na něj vytřeštil oči. S takovou otázkou nepočítal.

"Já? Jako proč nejsem…" Kruci, Adame, uklidni se. Bude ti postupem času pokládat i záludnější otázky.

"Ano. Váš bratr ženatý je a vy nejste. Jako pán hradu byste asi měl mít ženu, která by se starala o domácí záležitosti, nebo ne?" naléhal na něj Tommy. Adam nevěděl co s rukama a ani hlas mu momentálně nesloužil, jak by měl. Kdysi o manželce uvažoval, čistě jen ze společenských důvodů, ale pak poznal Tommyho a ženy ho přestaly zajímat.

"No, já vlastně ženatý jsem." Řekl to první, co ho napadlo. Tentokrát na něj vytřeštil oči jeho svěřenec a aby toho nebylo málo, přidal i zvednuté obočí. To krásně klenuté obočí, které tak perfektně dotvářelo celý jeho neméně krásný obličej. Adam těžce polkl a stáhl ruce pod vodu do klína. Ještě pár takových uvědomění Tommyho výjimečnosti a bude mít hodně vážný problém.

"Sestra říkala, že nemáte ženu." Zavrtěl Tommy nevěřícně hlavou.

"Ale ženatý jsem, můj pane. Jen o tom příliš nemluvím." Pokrčil Adam rameny. Tohle téma Tommyho očividně hodně zaujalo. Přestal si dávat pozor na své upjaté pohyby a dokonce se k Adamovi trochu naklonil.

"A proč tu není s vámi?"

"Ale je."

"Jako na hradě?" podivil se Tommy.

"Ano." Přikývl Adam.

"V tom případě ji schováváte." Zamračil se Tommy. Adam spolkl úsměv. Miloval Tommyho naivní, až hravý hlas. Kdykoliv ho použil, roztékal se blahem. Teď to ale bylo neúmyslné. Starý Tommy věděl, co jeho tajný manžel miluje a snažil se to na Adamovi aplikovat každý den. Tenhle Tommy se jen choval přirozeně. Nemohl ani tušit, jak jeho zvednuté obočí, nebo tón hlasu na Adama působí. A takových maličkostí bylo samozřejmě mnohem víc.

"Neschovávám, jen o tom nemluvím." Zopakoval Adam jakoby lhostejně. "Ale přestaňme se bavit o mně. Můj život není zajímavý. Jak se cítíte vy, Mylorde?" zkusil Adam změnit téma. Tommy se ovšem nedal.

"Jak to, že není zajímavý. Máte ženu a tajíte to."

"A vy mluvíte celou dobu o ženě, můj pane." Přivřel Adam oči. Tommy zamrkal a otevřel údivem ústa.

"Ale s mužem být ženatý nemůžete. Nedává mi to smysl."

"No dobře. Nejsem ženatý. Ale tu osobu miluji nade vše. Jsem s ní ženatý… tady!" Adam si přitiskl mokrou dlaň na střed hrudi a opět potlačil úsměv. Od téhle chvíle se prostě usmívat nebude. Ne, dokud mu to Tommy neporučí.

"A je to tedy žena, nebo muž?" Tentokrát byl v Tommyho očích úžas. Určitě se snažil představit obě varianty.

"Kdyby to byl muž, jak byste na to zareagoval?" zkoušel ho Adam. Žárlivou scénu samozřejmě čekat nemohl, ale co by za ní teď dal. Snesl by od Tommyho i pár facek, jen kdyby mu dokázal, jak moc o něj stojí a nechce se s nikým dalším dělit.

"Já nevím. Asi nijak. Je to váš život."

"Opravdu?" našpulil Adam rty. "Nevadí vám představa dvou milujících se mužů?"

"Po pravdě, já nevím. Co bych si měl pamatovat?" zeptal se Tommy s nadějí v očích. S nadějí, že by se o sobě mohl dozvědět něco nového.

Adam se místo odpovědi ohnal po mýdle, které držel Tommy v ruce a začal se mydlit.

"Mylorde!" oslovil ho Tommy netrpělivě. "Proč mi o mně nechcete nic říct?"

Adam dělal, že ho neposlouchá. Rychle se umyl a pak odložil mýdlo do misky.

Byl nejvyšší čas tuhle debatu ukončit a nechat si něco na příště. Vzbudit v Tommym zájem. Dřív to dělal neúmyslně. Odcházel v půli rozhovoru, jako kdyby mu bylo všechno ukradené. Tommyho to muselo hrozně štvát. Takže v něm tu oprávněnou zlobu probudí znovu.

Došel ke schůdkům a rychle s jejich pomocí vylezl z kádě. Pak se postavil proti Tommymu, který ho neskrytě pozoroval. Zdálo se, že si vůbec neuvědomuje, jak na svého poručníka civí. Respektive na jeho nahé křivky. Adam se pomalu zamotal do čistého bílého plátna a dal si ruce v bok.

"Měl byste začít důvěřovat svým instinktům, můj pane." Zvedl jedno obočí. Pak se vydal ke dveřím, u kterých se ještě zastavil. "Řekněte, prosím, sluhovi, aby mé věci odnesl do prádelny. Potřebují vyprat. Děkuji." S tím se Adam ztratil.

Tommy se svalil do vody a celý se potopil. Pak si mokré vlasy nahrnul dozadu a dlaněmi otřel obličej.

Co byl tenhle poručník zač? Proč byl tak tajemný?

"Tajemní jsou tu všichni, člověče se jménem Tommy. Ani tebe pořádně neznám." Povzdychl si a lehl si na záda v doufání, že ho voda udrží. Klesl pod hladinu ani ne po dvou vteřinách.

Když zavřel oči, zjevil se mu poslední obrázek živé bytosti, kterou viděl. Jeho nahý poručník. A i přesto, že zatřásl hlavou, aby ten obrázek z hlavy vypudil, nedokázal se ho zbavit. Začínal si uvědomovat, že mu to vlastně ani moc nevadí, mít v hlavě takovou vizi, vždyť šlo jen o muže, který se o něj staral, pak se ale nad něčím zarazil. Ten obrázek nebyl úplně stejný. Jeho poručník měl úplně holý hrudník. Jako kdyby si ho právě oholil. Ale když se spolu koupali, jeho trup pokrývalo strniště chloupků.

Tommy otevřel oči a zakoulel jimi do všech stran. Byl to jen dozvuk předchozího obrázku, uklidňoval sám sebe. Zapracovala představivost. Však ji měl od včerejšího probuzení po třech týdnech spánku neustále v pohotovosti.

Raději si doplaval pro mýdlo, aby dokončil svou očistu. Nemělo smysl, zabývat se takovými zbytečnostmi. Až si vzpomene na něco důležitého, pak teprve to začne řešit.

* * *

Adam se po příchodu do svého pokoje svalil na postel. Nic se mu nechtělo. Byl odkázaný jen sám na sebe a především na to, jak probudit Tommyho zapomenuté city. Jenže za cenu toho, že se k němu bude chovat tímhle způsobem, který měl co do činění s nezájmem a ignorací. A to byli teprve na začátku. Kolik ho ještě čekalo dnů, týdnů, ba dokonce měsíců, kdy svého lorda nebude moci stisknout ve svých pažích? Kolik nocí stráví sám? A až si Tommy vzpomene, pokud si vzpomene, kolik dalšího času spolkne starání se o něj, aby překonal trauma z napadení a ze smrti milovaného koně? Adam se nedokázal rozhodnout, co je horší. Jestli ztracená paměť, ale čisté myšlenky bez hrůz, nebo všechny vzpomínky, včetně těch strašných.

Proč na něco takového neexistovaly bylinky? Gréta by si s tím určitě poradila, kdyby věděla jak.

Zaklepání ho donutilo otočil tvář ke dveřím. Do pokoje vstoupil Neil a pečlivě za sebou zavřel.

"Nic jsem nenašel." Zatvářil se omluvně. Adam vrátil pohled k nebesům nad svou hlavou a zamračil se.

"Čekal jsem to. Vzali mu ho a teď se ho budou snažit někde prodat."

"Okamžitě zajdu za Denisem, aby ho nakreslil." Nabídl se Neil.

"Dobře." Přikývl Adam a znovu se na bratra podíval. "Až bude kresba hotová, měli bychom si udělat výlet."

"Rozumím." Pousmál se Neil smutně. "Mimochodem, jak probíhala koupel? Podrobností mě prosím ušetři." Vyzval bratra k vyprávění. Byl to přece jeho a Elizabetin nápad, aby se Adam šel koupat s Tommym společně.

"Žádné nejsou. Jak by taky mohly být, když se v podstatě neznáme." Posteskl si Adam. Pak se přetočil na bok a podložil si hlavu dlaní. "Vím, že za nic nemůže, ale přesto se na něj zlobím. Je ve mně spoustu nenávisti, kterou způsobili ti lotři a já ji nemám kde ventilovat. Jsem na něj naštvaný, že mě nepoznává, zlobím se na něj, protože dělá věci, které mi tak bolestně připomínají naše společné chvíle. Nikdy jsem si nemyslel, že ho za to budu nenávidět, ale stalo se."

"Tvá nenávist je jen přestrojený strach. Bojíš se o něj, o sebe a o to, co s vámi bude, to je přirozené, Adame," uklidňoval ho Neil. Poté si šel k bratrovi sednout na kraj postele.

"Ani jeden z vás na tom nenese vinu. Já bych si měl vyčítat, že jsem na Tommyho nedával pozor, když se rozhodl pro projížďku. Hrozně mě to mrzí." Sklonil Neil hlavu. Adam ho poplácal po zádech a posadil se.

"Ještě ty začínej." Pokáral ho. "Poslouchej mě, co teď udělám. Nejprve zajedu na Alnwick. Markus musí vědět, co se s jeho synem stalo. I tak mi bude zazlívat, že jsme mu to neřekli dřív."

"Chtěli jsme, ale čekali jsme, až se vrátíš z Londýna." Ohradil se Neil.

"No dobře, teď už to nezachráníme, ale beru to na sebe. Hned ráno odjedu." Rozhodl Adam.

"Dobrá. A dál?"

"Dál? No, pokud se vrátím z Alnwicku živý, tak rozvezeme ty obrázky prstenu."

"Markus ti nic neudělá. Změnil se."

"Neochránil jsem jeho syna. Bude zuřit." Vedl si Adam svou. Raději si nechtěl představit tu nejhorší možnost. Že by se Markus obrátil na krále, aby ho zbavil poručnictví, protože to mohla jen hlava země. Ale nepochyboval o tom, že by toho byl Markus schopný.

"A co Tommyho vyvolená?" zmínil se Neil. Adam se zamračil a nespokojeně zamlaskal. Aspoň na chvíli se mu podařilo tu ženskou pustit z hlavy a Neil mu ji zase připomněl.

"Co je s ní?" zabručel.

"Co když se tu objeví, až budeme na cestách? Jestli je taková, jak si myslím, začne si okamžitě nárokovat právo na Tommyho i tenhle hrad. Vůbec se mi nezamlouvá, že jí tu nechám Elizabeth na pospas. A ty Tommyho."

"Tak tu zůstaneš. Nepotřebuji tě sebou." Pokrčil Adam rameny.

"Ty u toho vážně nechceš být?" zvedl Neil obočí.

"A jak bych to měl podle tebe udělat? Rozkrojit se? Musím ten prsten najít. Je to jediné vodítko."

"To chápu, bratře. Myslel jsem na něco jiného." Adama bratrův hlas, nabírající na napínavosti zaujal. Posadil se vedle něj a založil si ruce na prsou.

"Co jiného, Neile?" zeptal se tvrdě.

"Tebe nic nenapadá? Ani trochu nepřemýšlíš nad svými možnostmi?"

"Jaké já můžu mít možnosti? Mám svázané ruce. Nemůžu vůbec nic."

"Ale můžeš. Co kdybys vzal sebou rovnou Tommyho?" Přednesl mu Neil konečně svůj nápad. Adam otevřel oči i ústa dokořán, pak zalapal po dechu.

"Neodsuzuj to, než si to pořádně promyslíš." Promluvil Neil dřív, než to stihl Adam. "Co kdyby jste si udělali výlet do Cheshire? Za lady Annou a jejím manželem? Není tohle snad jedna ze tvých nejsilnějších vzpomínek? Když ti Tommy poprvé řekl, že tě miluje? Ty ses ho snažil ignorovat, ale pro něj ta cesta znamenala všechno. Stejně jako později i pro tebe. Dodnes si pamatuji, jak jsme se s lady Annou snažili vás dva dát dohromady na hradbách. Tommy se pak prořekl, že jste se tam poprvé opravdově políbili." Neil promnul bratrovi rameno, a když Adam spustil ruce podél těla, pokračoval: "Kdyby si už nikdy neměl vzpomenout na svou minulost, ty ho musíš donutit, aby se zamiloval znovu. Když ho tu necháš samotného, bez dohledu nad jeho seznámením s budoucí manželkou, může se stát, že o něj nadobro přijdeš. Prostě ho odvez pryč a my s Elizabeth si jeho nastávající mezitím proklepneme." Nabídl se.

Adam si promnul obličej a prohrábl vlhké vlasy prsty. Neilův nápad určitě nezněl špatně. Vlastně ho představa seznámení Tommyho s lady Austin, při němž by nebyl přítomen, dost vyděsila. Vůbec mu nedošlo, že by mohl dát Tommy přednost jí, zatímco by se toulal po Sussexu a hledal zločince a matčin prsten. Prostě mu to nemyslelo.

"Dobře, udělám to. Vezmu ho sebou. Ale doktor to musí schválit. Nechci Tommyho vystavovat fyzické zátěži."

"Určitě proti tomu nebude nic namítat. Fyzicky už je v pořádku. A ještě má pár dní čas na zotavenou, než se vrátíš z Alnwicku." Uvažoval Neil.

"Pokud se vrátím." Posteskl si Adam. Ani trochu se na tu cestu netěšil, ale bylo zapotřebí s Markusem promluvit a vysvětlit mu celou situaci. I co se Tommyho nastávající týkalo. Naštěstí mu vize blížící se cesty do Cheshire vlila do žil čerstvou krev. Osudové prostředí je zase sblíží, pomyslel si v duchu. Prostě tomu musel začít věřit.