Srdcový král 1.

Vítejte u nové povídky s názvem Srdcový král. Námět jsem tak nějak splácala dohromady před pár dny, ale líbilo se mi, jak se příběh bude vyvíjet, tak jsem se do toho pustila. Jedná se o Adommy ze současnosti, jen jsem opět kluky pojala originálně. Frekvenci zveřejňování bych mohla dodržet stejně jako u Muže se zlatou maskou, ale jako vždy nic neslibuji ;) Snad se bude nová povídka líbit :)

---

"Oh kruci. Sakra! Sakra!"

Zdálo se, že rázné říznutí dlaněmi do volantu a pár bezbožných výrazů Adamovi pomůže vypustit páru, ale spíš se jeho negativně nastartovaná nálada ještě zhoršila. Červená na semaforu jakoby svítila hlavně výstražně a znamenala něco víc, než jen příkaz, že má dotyčný na křižovatce zastavit a čekat na přívětivější zelenou. Byla jako Adamův vztek a beznaděj dohromady. Nesmíš se pohnout z místa… protože to vlastně ani nejde!

A přitom to ještě před hodinou vypadalo na celkem hezký den s minimem mráčků.

Adam si vzpomněl na své probuzení. Šimrán paprsky slunce na tváři a obklopen živočišnou ospalou vůní a fyzickou přítomností další osoby si připadal jako šťastlivec, co by mohl začátek nového dne nazvat dokonalým. Protože kdo další ještě zažíval takové blaho jako on? Objímal krásného muže, jehož směl nazývat "můj" a navíc tento krásný muž většinou splňoval všechny náročné požadavky, které sebevědomý muž na své milence kladl. Ano, většinou!

Možná je problém ve mně, pomyslel si Adam, zatímco bezděčně sledoval kulatý útvar z červeně zářících diod. Připadalo mu, že ten posraný semafor takhle svítí už půl hodiny. A také nesnášel, když se za ním tvořily dlouhé kolony. Ale co když to tak opravdu je? Co když dělám z komára velblouda, ptal se sám sebe v duchu. Snažím se být dobrý přítel. Starostlivý, milý, spontánní… ale co když jsem starostlivý až moc? Co když díky tomu působím ještě víc staře?

Tohle nebyl první případ, kdy Adam uvažoval o svém věku ve spojitosti se svým krásným, mladým milencem jako o něčem problematickém. Asi právě proto, že byl mladý. Tedy mladší! Adam se nepovažoval za starého, jenže pokud máte o třináct let mladšího přítele, někde se to časem projeví. A protože se fyzicky cítil v naprostém pořádku, sex zvládal na jedničku, třeba i několikrát týdně a na párty to pořád dokázal rozparádit jako za starých časů, bylo jasné, že se věkový deficit projeví hlavně ve vztahu. S mladším milencem.

Adam nadskočil, protože se za jeho autem ozvalo netrpělivé zatroubení klaksonu. Zahučel cosi neurčitého pod nos a rozjel se. Ve zpětném zrcátku si všiml, že za ním vyrazilo auto, které na něj troubilo a pak ještě jedno, zbytek musel zůstat stát a čekat na další zelenou. Tak buď za volantem usnul a propásl většinu zelené, nebo na semaforu svítila tak pět vteřin maximálně, čemuž by uvěřil snáz.

V další ulici zastavil u malého bistra, kde si rád kupoval kávu a jablky plněnou taštičku s ořechy. Po návratu do auta se pustil do své skromné snídaně. Za normálních okolností by snídal doma, jenže dnes se normální okolnosti nekonaly. Dnešní dokonalé ráno trvalo sotva pár minut.

Všechno bylo v pořádku ještě při sprchování, které si užíval s milencem. Sladké pocity by si možná odnesl i do práce, kdyby ovšem miláčkovi nezavolala jeho kamarádka Bonnie a nenavrhla mu společné odpoledne v lunaparku. Dobře, Adam se cítil hodně mladý pro různé aktivity, ale lunapark? To opravdu ne. Nějak si nedokázal představit, že by někde trapčil mezi dětmi na laminátovém koníkovi, nebo slonovi. A právě v tu chvíli, kdy si to uvědomil a na přítelovu otázku, zda půjde s nimi, odpověděl: "Co bych tam asi tak dělal? Budu vypadat jako tvůj otec!" se úžasný začátek úžasného dne změnil na tradiční skotské počasí. Podmračené a uplakané. Vysoce vhodné pro rozjezd depky jak vyšité z učebnice psychologie.

Mladší muž se na ten popud zamračil. Kdyby se ještě urazil, Adam by mohl zkažený den hodit na něj, jenže po každé takové poznámce, po jeho poznámce a následném milencově zamračení, se mezi muži rozpoutala hádka hodna manželství v sicilské mafii. To protože mladší muž se sice zamračil, ale Adamova slova nevyvrátil. Jednoduše ho nechal při tom, co řekl a staršího muže se to pochopitelně dotklo.

Hádky způsobené nedorozuměním, sebelítostí a neschopností smířit se s daným stavem, byly mezi milenci téměř na denním pořádku a Adama nejednou napadlo, jestli má takový vztah vůbec smysl. Jestli mu krásný, mladý přítel stojí za to, aby se trápil kvůli věkovému rozdílu. Bylo mu jasné, že se to nikdy nezlepší, že ten rozdíl mezi nimi bude pořád a nakonec si vždy uvědomil, že je to problém, se kterým se nedokáže smířit hlavně on. Mladík mu něco takového nikdy nepředhodil, snad by ani nebyl s ním, kdyby mu to vadilo. Ten, kdo mezi ně vnášel dusno, byl prostě Adam.

Když dojedl poslední sousto koláčku a zapil jej posledním lokem kávy, vytáhl z kapsy mobil a naťukal na něm krátkou zprávu: Jsem prostě idiot. Promiň. Miluju tě - a dal odeslat.

Probereme to večer. Přinesu ti z pouti něco dobrého - zněla přítelova odpověď. Co si budeme povídat, měl s Adamem svatou trpělivost.

Muž se podíval na hodinky a spočítal si, za jak dlouho začíná další natáčení. Dnes bylo ve studiu na programu pět talk show, z nichž tři pro něj byla velice důležitá, aby se opět blýskl před vedením. Adam pracoval už deset let ve studiu LAGold24 jako výkonný producent. Měl uznání, několik vlastních pořadů, jež se těšily velkému zájmu diváků a rozhodně si nemohl stěžovat na nedostatek vstřícnosti ze strany dalších stejně orientovaných mužů a někdy i jinak orientovaných žen. Se současným přítelem Troyem chodil téměř rok a půl a posledních osm měsíců spolu bydleli. Seznámili se při jednom pořadu, který Adam produkoval.

Pamatoval si to jako dnes. Do studia přišel na rozhovor herec Matthew McConaughey, jemuž Troye dělal asistenta. Nebyl ale typickým asistentem, který svého pána poslouchá jako pejsek. Nebál se říct svůj názor, například na nevhodné sako, které si herec vybral, a pokud od Matthewa dostal více úkolů najednou, řekl mu, že pro něj rád udělá cokoliv, ale postupně, že není žádná Anne Hathawayová z Ďábel nosí Pradu, co je ochotná pro Meryl Streepovou třeba skočit z mostu a ještě se při tom dloubat v nose.

Adamovi se jeho přístup zalíbil a ještě ten den pozval Troye na rande. Pár dní na to spolu začali chodit a oba už v té době věděli, že jejich vztah nebude žádná nudná show. Troye byl prostě živel. Navíc to mezi nimi opravdu hodně jiskřilo, ovšem ne vždy v pozitivním smyslu, za což mohly Adamovy podvědomé výčitky, že si nabrnkl mladšího kluka.

Poslední měsíc se k této neblahé situaci bohužel přidala další, to když Troye začal pracovat pro jiného Matthewa, konkrétně pro herce Matthewa Dadaria, o němž se od začátku jeho kariéry spekulovalo, jaké je vlastně orientace. Jistě ke spekulacím přispěl i fakt, že Matt si roli gaye vybral hned dvakrát - ve filmu a pak v seriálu Shadowhunters. A co bylo nejhorší… věkem se blížil k Troyovi.

Když tedy Adam nežárlil na přítelův mladší věk, nemohl se srovnat s tím, jakému hezounovi jeho kluk posluhuje. Bohužel ty dva ještě neviděl pohromadě, takže si díky bohaté představivosti občas vytvářel extrémní nevěrné scénáře, kterým nakonec uvěřil.

Dnes ráno se sice nepohádali kvůli Dadariovi, ale pokud budou hádku večer řešit, určitě na to dojde. Adam si povzdychl a zatřepal hlavou. Přes den musí být v pohodě, na tom teď záleželo nejvíce. Nemohl si ve studiu dovolit žádnou chybu kvůli zbytečnému výbuchu emocí.

Odnesl prázdné obaly od kávy a koláčku do odpadkového koše a pak už se rozjel směr LAGold24.

Jak se blížil víc do centra, doprava houstla. Adam byl sice zkušený řidič, ale někdy ho napadlo, že by kvůli zácpám a kolonám klidně risknul i MHD. Každopádně by měl klid a dojel by do práce včas. A zas tak daleko od jeho domova to nebylo.

Na další křižovatce opět zůstal stát před červenou jako první v řadě. Tentokrát se za ním utvořila opravdu dlouhá fronta, takže se do zpětného zrcátka raději nedíval, znervóznilo by ho to. Spíš sledoval situaci před sebou, která několik vteřin vypadala až beznadějně. Když naskočila oranžová, hbitě zařadil a přišlápl plynový pedál. Ve stejný moment, co se rozjel a auta z protější strany s ním, si napravo všiml nějakého pohybu. Byl to cyklista, který se na poslední chvíli rozhodl projet křižovatkou. Vymyslet v takovou chvíli, co dělat, bez nadsázky přirovnal k otázce života a smrti. Pokud zastaví, někdo to do něj zezadu napálí a v tom lepším případě to skončí nějakou tou naraženinou a pokud nezastaví, nejspíš člověka na kole srazí. Adam nakonec sešlápl plyn ještě víc, v doufání, že to na druhou stranu křižovatky prostě stihne, jenže šílenec na kole zrychlil taky.

Zmatek, který pak nastal, si Adam zpětně vybavil jen se značným úsilím. Ze všech strach se ozvalo naléhavé troubení, pak zapískaly na asfaltu pneumatiky, přičemž nešlo odhadnout, čí byly a na závěr se něco mihlo před čumákem Adamova auta, jenže onen pohyb byl tak rychlý, že ho v ten okamžik nedokázal identifikovat.

Muž si uvědomil, že stojí na místě. Po křižovatce pobíhali lidé a opět kol kolem troubily klaksony, bylo to otravné. Adam vystoupil z vozu, rozhlédl se po tom chaosu a poté stočil zrak k místu, kde odhadoval předchozí neurčitelnou šmouhu, co se mu prohnala před autem, než prudce zabrzdil. K nárazu nedošlo, ale to neznamenalo, že se nic nestalo. A nikdo mu nemusel nic říkat, aby pochopil, že on je v téhle patálii hlavní aktér.

Adam popoběhl před auto a v tu chvíli to uviděl. Cyklista, který se snažil stihnout projet křižovatkou v podstatě na červenou, se válel na zemi vedle lehce pochroumaného zastaralého kola, které trochu připomínalo takové ty jednoduché bicykly pro rozvoz pizzy. Válel možná nebylo úplně výstižné slovo, ale na první pohled Adama napadlo právě tohle, protože muž, asi pětatřicetiletý - podle rychlého odhadu, nevypadal, že by měl nějaké zranění, ale že jen upadl a nyní se snaží nemotorně vstát. I tak Adam nechtěl situaci podcenit, zvlášť pokud to byla i jeho vina.

Několik dalších řidičů postávalo kolem, ale nikdo se k muži neodvážil sklonit, což Adam okomentoval nespokojeným mlasknutím. Pak si klekl a zevrubně si druhého muže prohlédl, jestli neuvidí nějakou anomálii. Jelikož byl poměrně dost oblečený, šaty zabránily odřeninám na končetinách. Muž měl akorát menší ránu na bradě a levé líci a vytékající krev trochu obarvila konečky odbarvených blonďatých vlasů. Navzdory účesu, jenž působil udržovaně, zbytek vzezření chlápka pasoval na člověka z ulice. Adamovi to pouze blesklo hlavou, protože kožená bunda byla na pár místech ošoupaná častým nošením a i kalhoty už leccos zažily, ale takových věcí si zkrátka vždycky všímal. Asi pracovní deformace.

"Jste v pořádku? Bolí vás něco?" začal se vyptávat na to nejdůležitější. Blondýn se tvářil trochu zmateně, ale alespoň dýchal a snad i trochu vnímal.

"Cože?" zaskuhral ochraptěle. Adam vzhlédl ke skupince přihlížejících.

"Zavolal někdo sanitku?" zeptal se. Přihlásila se mladá žena: "Já. Už jsou na cestě!" oznámila. Adam přikývl a znovu se podíval na muže pod sebou, který sebou začal opět mlít. Za rameno ho jemně přitlačil k zemi.

"Nehýbejte se. Spadl jste z kola, možná máte něco zlomeného. Nebolí vás hlava?" Snažil se ho udržet v pozornosti svým hlasem. Bylo jedno, co říká, jen aby muž zůstal při vědomí.

"Nevím," přiznal blondýn. Adama napadlo, že určitě utrpěl šok.

Když mu bylo asi dvanáct, také měl nehodu na kole. Narazil tehdy do zaparkovaného auta, protože na něj Michael Simpson zavolal z protějšího chodníku a Adam se po něm ohlédl. Byl do něj tajně zamilovaný, takže se přirozeně otočil za oblíbeným hlasem, přestože Michael na něj zavolal schválně, aby se přestal soustředit na jízdu. Adamův táta poté ze syna všechno vypáčil a celý rozlícený došel k Simpsonovým, kde vrazil Michaelovi facku. Málem to skončilo rvačkou s Michaelovým otcem, který si samozřejmě nechtěl nechat líbit, že mu nějaký cizí chlap mlátí syna, ač oprávněně. Adamova zranění se neobešla bez hospitalizace, ale naštěstí neměl žádné trvalé následky, a jak se říká, všechno špatné je pro něco dobré - jeho absence ve škole stačila na to, aby se vše uklidnilo a on se po návratu mohl zase vrátit do normálního procesu, aniž by si na něj Michael a jeho kamarádíčci někde počkali a pomstili se za svérázného rodiče a navíc zjistil, do jakého grázla že to byl vlastně zamilovaný. Ano a i Adam měl tenkrát šok. V první řadě si vůbec neuvědomoval, že by ho něco bolelo, protože byl z nehody příliš konsternovaný.

"Za chvíli tu bude sanitka, ale zatím se mnou mluvte, ano? Jak se jmenujete?" vyptával se Adam. Neměl sice žádnou praktickou průpravu v zachraňování lidských životů, ale tohle už někde viděl. Za každých okolností udržte zraněného ve střehu!

"Eh… TJ, nebo Tommy…"odpověděl druhý muž až nepřirozeně pohotově.

"Fajn, Tommy, můžeš se znovu pokusit zaměřit na to, jestli tě něco bolí?" snažil se ho Adam přimět k větší soustředěnosti. Blondýn celou dobu koukal nad sebe, ale po Adamově otázce se na něj konečně podíval. Jeho velké oříškově hnědé oči s výrazným bělmem se zapíchly do Adamovy tváře jako špendlíky. Upřímně, s tak pěknýma očima se Adam snad ještě nesetkal, a že jich během svého života a kariéry viděl požehnaně. No dobře, Troye měl taky krásné oči, Adam byl vůbec na oči vysazený, jelikož se rád díval na lidi a nesnášel, když mu pohled nebyl opětovaný. Hodně si všímal a na Troyovi poznal během jediného očního kontaktu, že bude mít čest s velmi přímým člověkem. Muž ležící na silnici tento dojem ovšem nevzbuzoval. Naopak, jeho oči byly tajemné až hrůza a v prvním okamžiku Adama spíš vyděsily.

"Promiň, že ti tykám, snad to nevadí. Já jsem Adam. Jak se teď cítíš?" přeformuloval Adam otázku. Netušil přesně, co Tommyho přimělo, aby stočil svůj zrak k němu, ale něco mu říkalo, že tykání to nebylo.

Blondýn zavřel víčka a nakrčil čelo.

"Já nemůžu do nemocnice!" zašeptal.

"Prosím?" Adam mu vůbec nerozuměl. Odhadl jen slovo nemocnice.

"Nemůžu do nemocnice, nemám peníze. A je mi fajn," zopakoval Tommy. Někde v dálce se najednou do napjatého ticha přimotal vzrůstající zvuk policejních a záchranářských houkaček.

"S tím si nedělej starosti. To kvůli mně tu teď ležíš," nechal se Adam slyšet. Sice pořád úplně netušil, co se vlastně stalo, ale pokud bude tenhle muž potřebovat lékařské ošetření, tak si to vezme na starost. Bůhví, jak se na to bude dívat policie a vstřícnost a ochota by mohly být brány jako polehčující okolnost.

"Ne, já nechci, já…" Tommy se začal hrabat do sedu. Tentokrát se Adamovi nepodařilo, zatlačit ho zpátky a připadalo mu, že čím víc se sirény přibližují, tím je blondýn bledší a nervóznější. Všiml si, že muži cosi vypadlo z kapsy bundy - bylo to malé, obdélníkové a sněhově bílé. Tommy se na něj podíval v okamžiku, když Adam onu věc zvědavě studoval. "Schovej to!" štěkl potichu.

"Cože?" vykulil na něj Adam oči. Dav kolem nich začal hučet, přes sirény však už nebyl skoro slyšet. Najednou se Adamovi ta bílá věc ocitla v dlani a muž před ním se bezvládně svalil zpět na asfalt. Omdlel!