Krvavý polibek 41. 1/2

---

Harry za sebou s bouchnutím zavřel dveře a znaveně se opřel o stěnu vedle nich. Vlasy zavadil o věšáček s klíči, které se potichu rozcinkaly. Ohlédl se, přidal k nim kroužek s dalšími dvěma klíči a odebral se do kuchyně, kde si napustil do sklenice trochu vody. Opřený o kuchyňskou linku bez zájmu mapoval celý prostor místnosti. Nebyl tu už celé týdny.

Na konferenční stolek v obýváku položil svůj váček a vydal se do ložnice, kde se ovšem zarazil ještě ve dveřích. Chyběla postel. Při vzpomínce na její netradiční stěhování se ušklíbl. Když se vrátil do hlavního pokoje, všiml si, že vedle krbu stojí nějaký plochý balík. Za vázací šňůrou byl zastrčen složený pergamen.

Vytáhl ho a začetl se.

Harry,

Myslím, že bys ho měl mít zatím ty, jen by se na něj zbytečně prášilo, tam, kde jsem ho našla. Pevně věřím, že ho pak předáš majiteli.

Minerva

Harry vzal balík do rukou a natočil ho do několika stran. Lupnutí u srdce se dostavilo ve chvíli, kdy mu došlo, aniž by odstranil ochranný papír, co se uvnitř nachází. Postavil předmět zpět na své místo a posadil se na pohovku.

Ještě ne. Ještě nebyl připravený na něco takového. Nezvládl by to a nechápal, kde bere Minerva tu jistotu, že ano.

Několik vteřin se na balík ještě díval, pak to místo opustil a do večera už tam očima nezabloudil ani jednou.

Zbytek dne prospal, k večeři si uvařil čínské nudle, které měli rádi s Ginny. Bylo zvláštní, jak jedna vzpomínka dokázala navodit jinou…

Před pár dny se konečně setkal s Hermionou a Ronem. Za jiných okolností by si vyslechl dvouhodinové vyprávění o jejich dovolené a pak by přišel na řadu on. Takhle se k jejich pobytu v Rumunsku vlastně vůbec nedostali. Bylo to nekonečné, únavné a drsné odpoledne plné výčitek, otázek a nejrůznějších konspiračních teorií. Jestli Harry řekl dohromady pět vět, tak to přeháněl. Nejvíc mluvila Hermiona, Ron spíš bručel, chrčel, syčel a občas klel, což tak často zase nedělal. I kvůli tomu Harry poznal, že jeho neodpustitelný prohřešek nebral příliš dobře. A nebyl si jistý, jestli se s tím jeho kamarád vůbec někdy popasuje.

Po několika hodinách výslechu, který by mohl snadno konkurovat tomu bystrozorskému na ministerstvu, se Harry konečně dočkal i nějakého toho vlídnějšího zacházení. Tedy konkrétně jen od Hermiony. Kamarádka ve své podstatě naštvaná nebyla, snažila se to pochopit a tohle byl její způsob. Harry by byl možná i zklamaný, kdyby to všechno přijala s otevřenou náručí a ještě ho poplácala po zádech, jaký je kabrňák. Samotnému by se to nelíbilo. V případě Rona musel být trpělivý. Zrzek byl možná ještě horkokrevnější, než on a jen velmi těžko se smiřoval se změnami, navíc s tak velkými.

Pravdou bylo, že Harry v současné době neměl pocit, že by se nějaká změna v jeho životě udála. Byl zpátky ve svém bytě. Byl tady jako kdysi. A jedl čínské nudle. Ano, přece jen se něco změnilo. Byl tu sám. Jen on a tenhle londýnský byt.

Vzpomínka na rušné odpoledne pomalu bledla, podobně jako ta na Ginny a Draca, i když zrovna na tohle vzpomínal docela rád.

Ginny se vrátila do Bradavic a ještě několik dní s ním a s Malfoyovými bydlela. Lucius si vzal na starost Malfoy Manor. Chtěl ho zbavit zlých sil a obnovit ochranné štíty, než se jeho rodina vrátí domů. Co se stalo s tělem Bellatrix nevěděl, ale byl si jistý, že se Malfoy senior postaral o to, aby už z žádného hrobu nikdy nevylezlo. Narcissa se vrátila do svého starého já, do toho odtažitého a neústupného. Možná se jen snažila zakrýt smutek nad definitivní ztrátou své sestry.

Harry zůstával s Ginny a Dracem v jejich půjčené komnatě, hráli různé hry, nebo se procházeli po zastrčených koutech bradavických pozemků, tam, kde nebyli moc na očích. Harry měl pocit, jako kdyby četl tolik oblíbené Ginnyiny romantické mudlovské romány. Jako kdyby se prokousával dějem zamilovaného příběhu, o kterém dopředu věděl, že bude mít šťastný konec. To, jak se na sebe ti dva dívali, jak spolu mluvili, to vše se den po dni měnilo a co víc, sílilo. Nebyl svědkem žádných důvěrností, Ginny by si to před ním nedovolila, i když Harry jí nový vztah ze srdce přál, ale i z těch zapomenutých propletených pohledů, z letmých doteků, či barvy hlasu poznal, že je svědkem malého zázraku. Nikdy o tom s Ginny už znovu nemluvil, ani s Dracem o ukradeném plášti a předmětu, pro který si tu noc na Malfoy Manor šel, ale byl připravený na jakoukoliv podporu, pokud by ji potřebovali.

Den po smrti Bellatrix se všichni zainteresovaní sešli u Minervy v ředitelně…

"Pořád mi to připadá jako nějaký hrozný sen," kroutila Poppy nechápavě hlavou. Seděla naproti ředitelce u jejího stolu a uzobávala karamelové sušenky, které hojně zapíjela mátovým čajem. Harrymu byly též nabídnuty, ale odmítl. Stejně jako Severus, který se zdržoval u druhého stolu společně s Malfoyovými a Ginny. Harry k muži co chvíli zabloudil pohledem, ale nikdy se příliš dlouho nezdržel. Obrázek truchlícího Snapea, který na sobě nedal znát ani špetku lítosti, či smutku, byl po pravdě děsivý.

"Nakonec se naše teorie ukázala jako reálná," kývla Minerva hlavou. Lucius si tiše odkašlal.

"Nevím, jestli se za to mohu omluvit, nebylo to můj záměr," přiznal na rovinu.

"Jenom už jsi nechtěl dál bojovat, drahý," pohladila ho Narcissa po předloktí. Vypadalo to, že chce Malfoy senior ještě něco dodat, ale na poslední chvíli si to rozmyslel.

Když Harry Hermioně řekl, jak se celá věc nakonec vyvinula, kamarádka několik vteřin vůbec nedýchala. Pak se kousla do rtu a prohlásila: "Je to logické. Krev nepřítele, Harry. A Lucius pak už nepřítel nebyl. Postavil se před profesora Shaha, aby ho ochránil před kletbou. Bylo to v podstatě stejné, jako kdyby se postavil před Snapea. Proto bylo nutné sehnat jinou krev, která tu původní nahradí. Krev skutečného nepřítele. A tys našel toho největšího."

Harry samozřejmě věděl, že kdyby do situace zasvětil Hermionu dřív, možná by na to i dřív přišla. Mohl jen děkovat Merlinovi, že mají Bradavice tak pohotovou a chytrou ředitelku, která ho k tomu v podstatě dostrkala.

"Malfoy se vůbec neprojevoval, Hermiono. Chodili jsme kolem sebe po špičkách do poslední chvíle. Je to tak zvláštní, připustit si, že udělal něco takového," vyjádřil Harry své rozpaky. "A viteál? Sareh si myslel, že s jeho zničením zmizí i Bella a Severus," pokračoval zaníceně. Mladá žena se zamyslela.

"Upřímně, Harry, když mi to Ginny řekla, hledala jsem nějaké souvislosti, o kterých Shah mluvil. Perské legendy. A skutečně se něco podobného stalo. Asi před devadesáti lety. Viteál měl na chlup stejné účinky, jako ten váš, proto byl Snapeův bratr znepokojený. Tys riskoval a díky tomu jsi zjistil, že se každý viteál chová úplně jinak. Voldemortův, Snapeův, každý si žije vlastním životem a rozhoduje o svém osudu rozdílně. Samostatně. Měli bychom být rádi, že je zničený," přiznala svůj postoj. Harry sklonil hlavu, sledujíc své prsty propletené v klíně.

"Jo, je pryč. Navždycky." A s ním i pouto, které jeho, Severuse a Malfoye spojovalo. Netušil, jak k tomu došlo, ale právě díky Hermioně si uvědomil, že by se v tom neměl už víc hrabat.

Změny. Ano, tolik se toho událo za tu krátkou dobu, co byl pryč, jenže teď byl zpátky. A opět na začátku.

*

Harry chodil kolem zabaleného předmětu bez povšimnutí ještě další týden. Ten den ho navštívila Minerva v jeho bytě. Přicestovala krbem, jako to kdysi dělala Ginny.

"Harry, ráda tě vidím. Jak se máš?" Ředitelka si oklepala svůj tradiční zelený hábit od sazí a věnovala Harrymu vřelý úsměv. O pět minut později už seděli u šálku horkého čaje.

"Jak to vypadá s novým učitelem lektvarů?" zeptal se Harry opatrně. Toto téma bylo stále trochu ožehavé, protože Minerva měla na ministerstvu podánu žádost s dost vysokými nároky a už několikrát jí byl poslán naprosto nekompetentní kandidát. Ne jednou se kvůli tomu rozčílila.

"Rozhodla jsem se, že to teď nechám být. Brzy budou vánoční prázdniny. Snad se někdo najde během nich. Mluvila jsem také s panem Longbottomem a ten mi povídal o několika schopných lidech z jejich vegetačního institutu. Věřím, že se to už brzy obrátí k lepšímu, kolegové jsou unavení, protože musí suplovat," povzdychla si.

"To chápu," přikývl Harry a napil se čaje. Na minutku či dvě mezi nimi zavládlo mlčení.

Minerva si se zájmem prohlížela mudlovský obývací pokoj, dokud nedošla k zabalené zásilce.

"Ještě jsi to nerozbalil," zkonstatovala. Neznělo to naštvaně, ale ani nadšeně.

"Ne, já… zatím nemůžu, nezlobte se," podíval se na ni psíma očima.

"Je to jen na tobě, Harry, nenutím tě k tomu," usmála se povzbudivě.

"Občas v noci slyším ten hlas," přiznal sklesle.

"Přirozeně, nelíbí se jí, že je ignorována," ušklíbla se ředitelka. Harry střelil po balíku koutkem oka, ale hned zase uhnul. Minerva si toho samozřejmě všimla. Natočila se k Harrymu víc čelem a vzala jeho ruce do svých.

"Proč prostě neodjedeš za…"

"Ne!" zavrčel Harry. Chtěl své ruce vyprostit, ale žena ho nenechala.

"Myslíš, že by to nechtěl?"

"Truchlí za bratra a…" Harry si olízl vyprahlé rty. Nemluvili o tom už několik dní a ve skutečnosti se na tohle téma ani bavit nechtěl. Nebylo co řešit. "Odešel. Bez rozloučení, bez vysvětlení…"

"Severus je prostě takový. Potřebuje čas," konejšila ho kouzelnice.

"Pak mu ho dám, kolik jen bude chtít. A až… až… prostě počkám, až se vrátí," koktal Harry.

"A já si stojím za tím, co říkával jeden můj známý z mudlovského ministerstva. Chytrému napověz, hloupého nakopni," ušklíbla se šibalsky. Harry si ta slova několikrát přehrál v hlavě. Znělo to dobře, ale byl tu jeden zásadní problém.

"Spoustu lidí si o Severusovi myslí všechno možné, ale jen těžko byste našla někoho, kdo by ho nazval hloupým."

Ředitelka na to nereagovala, jen se napila svého čaje a povzdychla si.

"Je tu reálná možnost, vrátit Severuse mezi živé, mohl bys mít záminku za ním jet," navrhla opatrně. Harry přivřel podezíravě oči, proto Minerva rychle pokračovala. "Dobrých lektvaristů je málo, vzpomínám si, jak těžko jsem sháněla náhradu za profesora Křiklana. Dokážu si to na ministerstvu obhájit, také jsem to probírala s Albusem a některými kolegy, na jejichž diskrétnost se mohu spolehnout. Učiním prohlášení, že jsem zajistila Severusovi azyl, dokud se neočistí jeho jméno. Nikdo se nedozví, cos udělal, Harry. Nejsem na sebe hrdá, že tomu poskytuji ochranná křídla a musím krýt skutečnost ohledně Sarehovy smrti, ale nevidím důvod, proč to nezařídit tímto způsobem. Potřebuji schopného lektvaristu, chci, aby se Severus vrátil a znovu učil."

Harry na Minervu během jejího monologu koukal jak na zjevení. Netušil, že o tom tolik přemýšlela, a že dokonce došla k nějakému závěru. Znělo to příliš snově, aby to mohla být pravda.

"Odpustí mi někdy? Byl jsem tam a… nic jsem neudělal, já…" Mladík sklonil hlavu, zabraňujíc novým slzám, které se draly ven. Bylo to jako několika kilové závaží, které se mu usadilo na srdci. I ten hlas, z obrazu, jenž od ředitelky dostal, a který slýchával, mu dával podobný pocit. Nemohl ho rozbalit, nemohl se podívat do těch očí s vědomím, že se měl zachovat jinak. Jak by mohl za Severusem odjet a udělat to s ním. Podívat se do jeho očí, které byly stále živé a nejspíš plné zklamání.

"Harry, přestaň se za to obviňovat, prosím," posteskla si Minerva. "Jestli si někdo plně uvědomuje sílu rovnováhy, pak je to Severus. Nepodceňuj ho a zkus mu trochu věřit. Je to velká ztráta pro nás pro všechny, ale věřím, že měl Severus čas o tom přemýšlet. Ví, že svou šanci dostal, tak ho nech, ať ji dá i tobě," konejšila ho. Mladý kouzelník zakýval neochotně hlavou. Ano, bylo to tak, nikdy neměl brát slova profesorky Trelawneyové nadarmo. Ale asi byl opravdu čas se s tím smířit.

"Nikdy jsem v Persii nebyl," vydechl konsternovaně téměř po minutě úpěnlivého přemýšlení. Ředitelka se vítězně usmála a potřásla jeho rukama.

"Všechno je jednou poprvé."