Krvavý polibek 37.

Pokud mě někdo sleduje na FB, mohl dnes v noci zaznamenat velmi pozitivní zprávu, co se týče této nekonečné povídky. Včera jsem Krvavý polibek dokončila a do konce víkendu se budu snažit zveřejnit všechny zbylé díly.

V závěru povídka tak dlouhá není, spíš to tak jen působí, protože jsem ji psala opravdu velmi, velmi dlouho. Asi bych měla poděkovat nemocenské dovolené, kterou nyní absolvuji. Jen co se mi udělalo trochu lépe, vrhla jsem se na dopsání, ať už ten výsledek dopadne jakkoliv :)

Určitě připravuji doslov, hned po uveřejnění posledního dílu, kde bych se ráda vrátila k průběhu psaní, k námětu, k mým pohnutkám a pocitům atd.

Připravte se na to, že teď už to bude pořádná jízda :D

---

Minerva prohledala s pomocí skřítků celé Bradavice, ale po Shahovi, jako kdyby se slehla zem. Snape to vzal podrobně v jeho komnatách, snad čekal nějaký vzkaz, nebo jiné vodítko, ale ani on nebyl úspěšný a na konci svého urputného hledání si musel připustit, že jediné, co cítí, je čiré zoufalství. Proč a kam Sareh zmizel? Byl to výsledek jeho vlastní iniciativy, nebo někoho jiného? A co s Harrym a novým postojem, jenž vůči němu zaujal?

Harry už dlouho nebyl Potterem, ne ve Snapeově podvědomí. A stejně jako bledl právě tento odstup, sláblo i přesvědčení o tom, že by tu neměl být. Severus samozřejmě nevěřil na zázraky a lidé jako on nedostávali druhé šance. A co se vrátil, nemohl přistoupit na to, že by se s tím smířil, i když měl jen málo času o tom přemýšlet, s tím rošťákem po svém boku, ale pokud by k sobě měl být konečně upřímný, opravdu vrátit se na onen svět už se mu prostě nechtělo. Nemohl tu toho zbrklého Nebelvíra nechat samotného. Potřeboval dohled, potřeboval chránit, možná i před sebou samým, protože jeho eskapády, s rituálem vzkříšení v čele, se mohly vždy obrátit proti němu.

Harry. Jeho Harry. Byl opravdu jeho, nebo o něj právě nadobro přišel? Byl jeho alespoň předtím? A Sareh, povedený mladší bratříček - kde se toulal? Proč k němu nemohl být upřímný aspoň on?

Severus tomu začínal rozumět. McGonagallová měla pravdu. Jeden emocionální projev vůči němu se rovnal šílenství, dva už si zasloužily řádnou pozornost. Dva už nemohly být náhodou. Tolik toužil po pohledu do očí své matky, třeba jen namalované. Potřeboval slyšet její hlas, nechat se znovu ujistit o tom, že je barbar, když pohrdá lidstvím kolem sebe. Nedokázal to říct sám, ale stačilo by mu, kdyby to vyslovila ona. Miluješ ho… je oba.

Přivolal si skřítku Mimi, aby jí oznámil, že potřebuje mluvit s ředitelkou. Bez neviditelného pláště a letaxového spojení se odsud nemohl hnout. Když přeochotný tvoreček s typickým puk zmizel, Severus se usadil do bratrova oblíbeného křesla a mimoděk vzal do rukou knihu, jež ležela na malém kulatém stolku vedle. Otevřel ji někde v polovině, byla tam záložka v podobě úzkého proužku pergamenu a očima přelétl několik řádek.

Srdce se mu divoce rozbušilo, ruce však zůstaly ztuhlé a stejně víčka. Za celou dobu, co na text civěl, ani jednou nemrknul. Tohle nemohla být pravda, určitě ne!

Severus pročítal řádky pořád dokola. V jednu chvíli přestal a zběžně se podíval na obálku knížky, snad jen, aby se ujistil. Pak s pozvednutým obočím pokračoval na již otevřené stránce dál.

Tohle přece Sareh nemohl myslet vážně. Jeho bratr byl poněkud lehkovážný, to už Severus věděl a také si uměl odvodit původ takových genů (Eileen Princeová s tím neměla nic společného), ale aby se nechal unést až takovou absurditou? V první řadě Sareh neznal zdejší poměry a s Bellatrix nikdy neměl tu čest, pokud se to dalo říct takto, přesto…

Severus konečně vyskočil z křesla, na rozečtené stránce nechal svůj prst, než knihu přivřel. Ve stejný okamžik se vrátila Mimi i s Minervou.

"Něco nového, Severusi?" zeptala se zamračeně. Snape usoudil, že byla vyrušena u něčeho ne zrovna příjemného a možná si i dokázal domyslet, co to bylo. Zmizení jeho bratra nebylo jediným problémem, se kterým se nyní potýkali.

"Bohužel ano," přiznal zkroušeně a pozvedl před sebe knihu, kterou v komnatě našel. Jak ji dal před svůj obličej, uviděl za jejím obrysem pouze vykulené ředitelčiny oči. Mimi vystrašeně pípla.

"Při Merlinovi, to nemůže být pravda." Minerva si zakryla ústa dlaní, když si uvědomila, že je má šokem otevřená. Snape nechal ruku s knihou klesnout a aby ji mohl odložit, vsunul místo svého prstu na rozečtené místo opět pergamenovou záložku. Jeho zoufalství se spustilo naplno. Možná už jen nechtěl nic skrývat, ani před Minervou, ani před Harrym. Dokonce ani sám před sebou. Roztřesenými prsty si vjel do vlasů a svalil se na pohovku.

"Copak mu nikdo neřekl, s čím jsme se tu potýkali? Jak velkou byl Voldemort a jeho stoupenci hrozbou?" posteskl si.

"Jsem si jistá, že mu to už objasnil Harry, ale ne nadarmo v sobě oba nesete stejné geny, Severusi. Je tvrdohlavý a neoblomný stejně jako ty," zamračila se Minerva ještě víc. Severus na ni pohlédl, v očích slabou výtku, že si právě tohle zkonstatování mohla nechat pro sebe.

"Musím za ním!" rozhodl se v další vteřině. Nejprve se vymrštil z pohovky, pak se rozběhl ke dveřím, které mu ale ředitelka, aniž by použila hůlku, nebo cokoliv řekla nahlas, přibouchla před nosem. Snape se otočil a probodl ji vražedným pohledem.

"Působivé!" zabrblal. Minerva se zatvářila samolibě.

"Nejsem ředitelkou zdejšího institutu jen tak pro nic za nic, Severusi. Nepůjdeš nikam, dokud to neřekneme Harrymu. Nehodlám pak chytat ještě jeho. Navíc máme nahoře nějaké jednání, kde bys měl být taky, takže..." Ředitelka byla neoblomná. Jako důkaz doličný si vzala knihu a pak ukázala rukou ke krbu. Než do něj ve společnosti stále protestujícího Snapea vstoupila, zpřístupnila ho heslem pro svou pracovnu.

Tam už to poněkud vřelo. Nejprve se z krbu vypotácel Snape a za ním velmi vznešeně vyšla Minerva, rozhodnuta okamžitě uklidnit zdejší mumraj, protože se na něm nic nezměnilo od chvíle, kdy odsud za doprovodu Mimi odešla. A už ji to přestávalo opravdu bavit. Snape pohlédl na Pottera, který se skoro nezapojoval, veškeré dění měly v merku hlavně Narcissa a Ginny. Harry si pohledu všiml a opětoval ho, ovšem jen velmi krátce a hlavně z něj nebylo poznat vůbec nic. Severuse to nepřekvapilo. Samozřejmě, přece nemohl čekat, po Harryho naštvaném odchodu ze sklepení, že se teď dočká jeho úsměvu. Ale s podivným prázdnem někde hluboko uvnitř své hrudi, s tím nepočítal. Raději se zaměřil na ředitelku, která se snažila uklidnit situaci.

"Narcisso, prosím, zvyšovat hlas určitě není nutné…"

"Není nutné?" vyjekla Narcissa. I Severus byl z jejího chování rozladěný; v posledních dnech ji zažil tak, jako nikdy předtím a znervózňovalo ho to. "Můj syn se ztratil, možná ho někdo unesl…"

"To těžko!" ozval se Harry ostře. "Ukradl můj neviditelný plášť," dodal rozhořčeně. Narcissa mu nepřekvapivě věnovala káravý pohled, ale kupodivu na obranu svého syna nic neřekla. Ginny si dala ruce v bok a zafuněla nevolí.

"Proč to udělal? Proč Harryho uspal a pak mu ukradl ten plášť? Snad s ním občas mluvíte, ne?" V jejím hlase byly stopy po upřímné lítosti. Ale nad čím, to si nikdo domyslet nedokázal. Dívka pak ztěžka usedla do nedalekého křesla a schovala obličej do dlaně. Harry na ni zůstal nechápavě koukat.

"Gin?" pomalu k ní došel a pohladil ji po rameni. Zrzka akorát zavrtěla hlavou. Její zkroušenost přitáhla pozornost i ostatních.

Byl to jen subjektivní pocit, ale nemohla si od něj pomoci. Už nějaký čas cítila z Draca Malfoye jakoby náklonnost. Ne, nebyla domýšlivá, ani naivní, ale poznala ty ryze mužské náznaky, kterými se jí snažil vetřít do přízně. Chvástání se, vychloubání, tvrdý obličej, ovšem prozrazující oči plné zájmu… Že neudělal nic hloupého, že ne? Nebylo to tak dávno, kdy se před ní rozplýval o jejich rodinném majetku…

"Ginny, co se děje?" zeptal se Harry starostlivě.

"Nic, jen… já… můžu s tebou mluvit o samotě?" podívala se na něj prosebně. Harry obrátil pohled k ředitelce, která jen chápavě přikývla a navedla je zvednutou rukou ke svým soukromým komnatám. Harry ještě zaslechl zmatený Narcissin hlas, když vedl Ginny za loket do pokoje, jak za nimi volá, aby jí to vysvětlili. Pro teď si toho nevšímal.

Zrzka začala přecházet po pokoji. Byla poněkud čipernější, než ve vedlejší místnosti, ale Harry usoudil, že jen potřebovala soukromí, aby mohla projevit emoce. A před ním už to několikrát udělala, však byli ještě nedávno pár.

"Myslím, že se mu líbím, ale samozřejmě si tím nemůžu být jistá. Ani on mi není lhostejný, Harry. Vím, že je to docela brzy po… no však víš a taky to neženu do extrémů, ale něco tu je a…"

"Malfoy?" zeptal se Harry zmateně. Asi podobně zmateně, jak zněla i Ginnyina slova. Dívka se zastavila, pohlédla na něj a přikývla. Harry se poškrabal na spánku. "A co to má společného s jeho zmizením?" chtěl vědět, i když si nebyl jistý, jestli mu právě Ginny dokáže dát správnou odpověď.

"Nedávno se přede mnou vychloubal jejich rodinným majetkem. Nemluvil o penězích, víme oba, že těmi si Lucius koupil svobodu…"

"Takže?" Kéž by Harry dokázal být víc důvtipný. Tahle vlastnost mu chyběla. Většinou mu hodně věcí nedošlo ještě dlouho po tom, co ostatním ano. Potřeboval to zkrátka vysvětlit.

"Já… neusnadňovala jsem mu to, to jistě chápeš. A Draco podle mě patří mezi ten druh lidí, kteří si myslí, že materiálno dokáže ovládnout všechno. Víš, nedivila bych se, kdyby se mě snažil získat něčím…"

"Něčím, co mají doma?" Tak přece jen na tom s tím důvtipem nebyl zas tak špatně, zvlášť když Ginny přikývla, jakože na to kápl. Nato dívka opět začala nervózně chodit po pokoji sem a tam a žmoulala při tom v ruce svou hůlku.

"Je možné, že utekl domů, Harry. A je také možné, že kvůli mně. Jestli ano, tak…" Zrzka neměla daleko k pláči. Harry ji prudce objal a pohladil po zádech.

"Na to se vykašli, Ginny. Nemáš sebeobviňování v povaze, jasné?!" uklidňoval ji. Jakmile se dívka trochu uklidnila, Harry ji od sebe odtáhl na délku paží. Slzy se nakonec nekonaly a věřil, že je za to ráda i Ginny. Vždy byla silnější než on a tuhle nesmyslnou slabost by si jistě neodpustila. "Musíme to říct Malfoyovým, musíme se jich zeptat, třeba je něco napadne," navrhl Harry. Ginny zavrtěla rezolutně hlavou.

"Ne, to nejde. Vydědí ho, jestli se dozví, že…"

"Že tě má možná rád? A co s tím zmůžou?"

"Jsem Weasleyová!" připomněla mu Ginny krutý fakt. Harry musel v duchu uznat, že to jméno by mohlo opravdu způsobit komplikace, ale na druhou stranu… bylo dávno po válce, i Malfoyovi se, zdá se uklidnili a Draco se s ním snažil, pokud nepočítal tu situaci s uspáním a krádeží pláště, vycházet lépe. Co by z toho asi měli, kdyby vyhlásili novou válku? Bellatrix to přece mohla docela obstojně udělat za všechny sama.

"Je mi líto, Ginny, ale já tě nenechám, aby ses ponižovala. Jsi pro jejich syna stejně tak dobrá jako kdokoliv jiný. Možná bych se spíš ptal, jestli on je dost dobrý pro tebe," umanul si Harry. Ginny na něj zůstala nevěřícně koukat, a když ji chytil za ruku a začal táhnout zpět do pracovny ředitelky, ještě lapala po kyslíku.

"Ihned mi vy dva vysvětlete, o co tu jde," uhodila na ně Narcissa, jakmile vyšli ze dveří. Harry pustil Ginnyinu ruku - ne, to nebyl žárlivý pohled, který se mihl ve Snapeových očích - a postrčil ji před sebe. Mrzutého lektvaristu po zbytek této schůze, či co to bylo, ignoroval.

"Máte doma něco cenného, co by se hodilo jako dárek?" zeptal se. Všichni přítomní se začali rozhlížet po těch ostatních, jako kdyby u nich hledali odpovědi na tuto, opravdu velmi záludnou otázku. Alespoň se tak tvářili, že je to záludnost sama. Jako první se ozval Lucius.

"Jak to myslíš, Pottere?" zavrčel. Harry si v duchu napočítal do tří. Potřeboval být nad věcí, protože nikdo jiný se k tomu evidentně neměl.

"Pro ženu, pro dívku, nějaký šperk třeba," nabídl možnosti. V Narcissiných očích se zablýsklo, hned ale zase ochladla a při upřeném pohledu do Harryho očí pozvedla jedno obočí.

"Co to má společného s Dracem?"

"Možná nic a možná všechno," utrousil Harry pohotově. Byl na tuto otázku samozřejmě připravený.

Všiml si, že se Severus trochu ošil, ale opravdu jen koutkem oka. Jakpak asi pokročil v hledání Sareha? Rád by to věděl, ale nejprve budou muset vyřešit tohle.

"Když vám to povím, pane Pottere, vysvětlíte mi to už konečně?" naléhala Narcissa. Harry přikývl a ani na okamžik neuhnul očima, aby ji ujistil i tímto způsobem. Žena pak pohlédla na svého muže a trochu se zašklebila, když dostala přikývnutí i od něj.

"Můj syn měl přislíben jistý předmět pro svou nastávající, až ji najde. Byl po mé matce a ta ho též dostala od té své. Vlastně se neví, jak dalekou má historii, ale rozhodně jde o velkou vzácnost…"

"No skvěle, tak to bychom měli," přerušil ji Harry. Narcissa se nafoukla jako bublina.

"Snad mě necháš domluvit, ty nevychovanče, neřekla jsem, o co jde!" rozčilovala se.

"Když ono na tom vlastně vůbec nezáleží," pokrčil Harry rameny a poté pohladil Ginny po zádech. "Vysvětlíš to ty, nebo já?" zašeptal o něco blíže u její hlavy. Dívka sebou trhla a vydechla.

"My…" vypadlo z ní pouze. Harry se pousmál a automaticky si vzal slovo.

"Domníváme se, že se Draco vypravil domů. Pro tu věc. Aby ji dal svojí vyvolené," dokončil za Ginny rychle.

"Prosím? A kdo to je?" vložil se do bouře pořádně šedý mrak jménem Lucius. Už jen narazit do jiného mraku a spustit palbu blesků.

Harry zakoulel očima.

"A není to jedno? Draco odešel na Manor, což asi nebude nejlepší nápad, hm?"

"Další blázen," ozval se na druhém konci místnosti Severus. Pochopitelně se ihned stal hlavním bodem programu. Aby lektvarista předešel zbytečným otázkám, nad kterými by akorát ztrácel čas vymýšlením vhodných sarkasmů, raději okamžitě spustil. "Sareh tam šel taky. Myslí si, že může Bellatrix napravit," vysvětlil. Narcissa neměla daleko k záchvatu hysterického smíchu, ale jakmile se v Minerviných rukách odryla kniha, kterou přinesla ze sklepení, v pracovně zavládlo tak nechutně hluboké ticho, že byl slyšet i prach, jež dopadal na vlákna koberce.

"Co to je?" vyhrkl Harry a vzal si od ředitelky knihu. Několikrát ji převrátil v dlaních. "Nigra versus Alba - Animadvertere? Tohle asi nebylo v povinné četbě, že ne?" zkrabatil obočí a podal knihu nyní Severusovi.

"Překlad zní černá versus bílá - obrácení mysli. Ta kniha by měla být vodítkem a také pomůckou ke změně kouzelnické osobnosti. Jinak řečeno, měla by obsahovat zaklínadla, která dokážou čaroděje se zlou myslí převést na stranu dobra."

"Slyším o takové knize a hlavně možnosti poprvé," přiznal Harry. Co to ale znamenalo v současné situaci? "Kde jsi tu knihu našel?" zeptal se Severuse s otazníky v očích.
"Kde bys řekl?" přimhouřil starší muž obočí a v tu chvíli to Harrymu konečně secvaklo. Vážně asi důvtip nebude jeho silná stránka.

"Krucinál, to jako Sareh myslí vážně?" vyjekl Harry. Lucius a Narcissa se zmateně rozhlíželi po ostatních, zatímco Ginny zírala na Harryho s očima dokořán a Snape zaktivoval poslední zbytky sebekontroly, aby mu neruply nervy.