Krvavý polibek 36.

Tak tu mám pro vás další díleček KP. Nebojte se, že bych s ním přestala, i když se třeba pár týdnů na blogu neukážu. Chci tuhle povídku rozhodně dopsat.

V minulých dnech jsem si užívala dovolenou v Londýně a při té přiležitosti jsem samozřejmě navštívila i filmové ateliéry Warner Bros. Snažím se o celém tom výletu sesmolit nějaký článek, v podstatě instruktáž pro ty, kteří tam ještě nebyli a chystají se. Hlavně mám sesbírané poznatky tzv. na vlastní pěst, protože zájezd s cestovkou nevyšel a my se nakonec rozhodli jet sami, tak třeba to někomu pomůže.

Na pobyt ve studiích jsem se dívala jako milovník HP a také čtenář a autor FF; myslím, že pak to všechno člověk prožívá trochu jinak, než klasický Potterhead, i ta představivost pracuje odližným způsobem, ale je fakt, že to nemůžu posoudit, protože jsem to jako ryzí fanda HP nezažila. Každopádně budu ráda, když se mi pak u toho článku svěříte se svými zážitky ze studií, pokud už jste tam byli, anebo s očekáváním, které do toho vkládáte, pokud se teprve chystáte jet. Hrozně ráda bych to s někým probrala :)

---

Harry to na Snapeovi poznal. Musel by mít mnohem víc než dvě dioptrie, možná dvacetkrát víc a k tomu by nesměl být tak vnímavý, aby pochopil, že ho dostihl další následek jeho činů. Harryho vnímání nebylo ostré, dokud se nevrátila ředitelka a nedala mu vypít neutralizační lektvar, který ho zbavil zbytku bezesného spánku, co mu ještě koloval v žilách. Účinky protiléku se dostavily téměř okamžitě. Až se zapotácel, jak se mu v hlavě rozjasnilo.

"Já jsem usnul," zkonstatoval užasle.

"Tvůj důvtip mě nikdy nepřestane překvapovat," rýpl si Severus. Ředitelka ho, jak jinak, poctila jedním ze svých výchovných pohledů, viz. jako malý kluk a soucitně se usmála na Harryho.

"Je ti dobře, Harry? Jak se cítíš?" zeptala se s mateřskou citlivostí. Mladík zatřepal hlavou, bál se, aby ho nebolela, ale bylo to celkem v pohodě. Na to, že… Co se vlastně stalo? Proč zničehonic usnul? Kdo mu dal Bezesný spánek? Že by Draco?

"Malfoy?" vyslovil to jméno s otazníky v očích. Pohledu na Severuse se vyhýbal, měl zkrátka strach, že v jeho tváři uvidí výčitky. I když předtím ještě napůl spal, pochopil, v čem se McGonagallová prořekla. A také věděl, že ho čeká vysvětlování a možná i odprošování. A zkuste si něco takového představit u člověka, který nikdy neodpouští.

"S největší pravděpodobností," přikývla Minerva. "Přišel mě o bezesný spánek požádat po obědě," dodala na vysvětlenou. Něco z toho už Harry zaslechl předtím, mimo to i zmínku o tom, že má Malfoy zlé sny, co se Bellatrix vrátila, ale těžko říct, jestli to byla skutečně pravda, když mu šlo hlavně o ten lektvar a ještě ne pro sebe.

"Proč mě chtěl uspat? A já si říkal, že je nějaký milejší," povzdychl si Harry. Po letech strávených ve válce s nejobávanějším černokněžníkem všech dob, kdy mu šlo o život téměř každý den, se nechá nachytat na Malfoyův úsměv.

Na Snapeovi a bohužel i jeho bývalé kolegyni bylo vidět, že je napadlo to samé. Harry by si dal nejradši pár facek, že takhle naletěl. No co, už se stalo, teď by měl zjistit, proč ho Malfoy uspal.

"Nějaký nápad?" zdvihl obočí v očekávání návrhů Malfoyova podivného chování.

"Kdo by se ti nechtěl nějak pomstít?" neodpustil si Severus. Kupodivu v tom nebyl žádný náznak sarkasmu, jak by se dalo očekávat. Dokonce měl Harry pocit, že to znělo spíš laškovně.

Bohužel se jeho mysl začala ubírat jiným směrem, něco mu totiž došlo. Když se začal šacovat, oba profesoři vyvalili oči.

"Co to děláš, Harry?" nechápala Minerva. Mladík vyskočil z křesla, do kterého ho předtím Severus usadil a přešel ke stolu, o jehož desku se zapřel dlaněmi.

"Kde je můj váček?" shrnul své podivné konání.

"Váček?" zopakoval po něm Severus. "Myslíš, ten bezedný…

"Ano, přesně ten!" přerušil ho Harry naštvaně. Bezedný váček byl v současné době jeho jediným majetkem a měl v něm všechno důležité, včetně svého neviditelného pláště.

"Tady něco leží," oznámila mu Minerva, která se šla podívat k pohovce. Harrymu se rozsvítily oči, když uviděl svůj největší poklad, ale jeho nadšení netrvalo dlouho. Prohrabal sáček opravdu dokonale, ovšem to nejcennější, dědictví po jeho otci chybělo.

"Není tu. Neviditelný plášť je pryč!" posteskl si. Držel se jen silou vůle, aby se nerozbrečel. A když mu začalo postupně docházet, jaké následky by zmizení pláště mohlo mít, smutek velice rychle nahradil opět vztek.

"K čemu by ho Draco potřeboval?" uvažovala Minerva.

"Aby šel varovat Bellatrix?" prskl Harry. Věděl, že je to pitomost, ale byl na toho imbecila zkrátka naštvaný.

"Jak by si tím pomohl? Není tak hloupý, aby takhle riskoval," zastal se svého kmotřence Severus. Harry mlaskl a zakabonil se. Zmijozel nikdy neponechá na jiném Zmijozelovi špínu, přirozeně.

"Nemáme žádné důkazy, že by šel domů," vložila se do jejich ostrých pohledů ředitelka. Oba se na ni podívali. "Měli bychom nejprve prohledat hrad. Ví, že je riskantní se zde pohybovat jen tak, proto si tvůj plášť půjčil, Harry. Jsem si jistá, že chtěl jen navštívit Komnatu nejvyšší potřeby, nebo koupelnu prefektů."

"A kvůli tomu mě musel uspat?" ohradil se Harry. Měl sto chutí Malfoye proklít a dokonce slyšel o kouzlech, se kterými by se to dalo provést na dálku. Například mudlové z Luisiany v Americe rádi používali voodoo. Takové ty figurky uplácané z vosku, do kterých pak zabodávali špendlíky a jiné ostré předměty. Harryho napadlo hned několik takových ostrých věciček, kterými by Malfoyovi rád znepříjemnil život. Bezmyšlenkovitě pohlédl na Snapea, čemuž se chtěl momentálně vyhnout a pohled staršího kouzelníka mu naznačil, že ví, na co myslí. A určitě nemusel použít ani nitrozpyt. Naštěstí se vůbec nezastyděl. Měl na svou zlobu právo a rozhodl se za ním stát. Pokud šlo o tu malou zradu, vůči Snapeovi, to si vyřídí později.

"Musím za Shahem!" oznámil Harry bývalým profesorům a už si to štrádoval ke dveřím. Severus ho stačil chytit za zápěstí a vrátit zpátky. Mladík si trochu připadal jako gumový panák, v jednu chvíli koukal na východ z komnaty, v druhé zase na ty dva a jeho tělo si dělalo, co chtělo, nebo spíš, co chtěl Snape.

"Proč?" utrhl se na něj muž.

"Protože už mě nebaví mlčet a taky tady sedět a nic nedělat," ohradil se Harry.

"Nebaví tě mlčet? Nechtěl jsi říct spíš lhát?" udeřil Snape na hlavičku. Mladík se ohlédl po ředitelce a přivřel oči. Do těch Snapeových se pak podíval pěkně zpříma.

"Nelhal jsem ti. Jen jsem ti neřekl všechno. To je rozdíl!"

"V tomhle případě je to lež, ať už jsi to udělal z jakéhokoliv důvodu. Chci vědět, co mi tajíš. Co mi tajíte, vy oba!" střelil pohledem i po Minervě. Ti dva se na sebe opět podívali, což byla pro Severuse jasná odpověď na jeho otázku. Měli tajemství a dost důležité a neobtěžovali se s ním svěřit jemu. Bylo to snad poprvé, co Harry v mužových očích zahlédl opravdové zklamání.

"Něco se tu děje a já na to musím přijít. Malfoyovo zmizení není náhoda, nevěřím, že si chtěl jen dopřát lázeň v barevné vodě!" Harry vytrhl ruku ze Snapeových prstů, kde by ji za jiných okolností nechal docela rád a založil si ruce na prsou. "Vy tomu snad věříte, paní ředitelko? Řekla jste to, ale přesvědčená o tom nejste, že ne?" naléhal. Minerva našpulila vzdorovitě rty.

"Nevěřím, máš pravdu, ale nesouhlasím ani s tvou teorií. Draco nemá nejmenší zájem pomáhat své tetě. Je dávno po válce a Malfoyovi se na ni snaží zapomenout a jít dál. Byl by to krok zpátky. Neuvážený a hloupý," trvala si na svém.

"Také je to ale způsob, jak nastolit novou dobu temna," zavrčel Harry. "A Bellatrix je ještě šílenější než byl ten slimák…"

"Já to nedovolím!" ozval se Severus. Zklamání bylo na okamžik nahrazeno odhodláním. A Harry věděl, že mu může důvěřovat, protože Severus nikdy neplácal do větru. Jenže za jakou cenu to chtěl dokázat? Harry si na tuhle otázku mohl odpovědět sám.

"Jo, já vím. Kdyby existoval i ten nejextrémnější způsob, tak ty do toho půjdeš," povzdechl si nešťastně. Snape k němu přistoupil a položil mu dlaně na ramena.

"O čem to mluvíš, Harry?" jemně s ním zatřásl. Mladík zavrtěl hlavou, kterou poté sklonil, sledujíc zašlý koberec pod sebou. Snad vážně nevěřil tomu, že to bude moct Snapeovi zatloukat do aleluja.

"Musíme za tvým bratrem, tam ti všechno povím," slíbil a opět se vymanil z mužovy blízkosti. Možná to bylo naposledy, co se ho jeho milovaný muž dotýkal, i když ne za účelem sblížení, pomyslel si v duchu sklesle. Všichni tři se bez řečí vypravili do sklepení.

*

Do komnat nového profesora lektvarů Sareha Shaha vstoupili o deset minut později. Bohužel ještě zbývala asi hodina do večerky, takže se všude po chodbách potulovali studenti. Minerva musela Harryho a Snapea odvést do tajné chodby, aby se vyhnuli jakémukoliv střetu a to jejich cestu zbrzdilo. Během ní nikdo neřekl jediné slovo. Jakoby si každý musel promyslet to své a v cíli přednést konečné rozhodnutí. Alespoň na Harrym tohle břímě leželo od chvíle, kdy se Sarehem přistoupil na lest s falešným viteálem.

Sklepní komnaty zely prázdnotou. Stejně, jako když je před několika hodinami navštívil Severus. Harry se rozpačitě rozhlížel kolem sebe. V hlavním pokoji, v tom, kde nyní stáli, ho Shah políbil a také vydíral, aby Snapeovi neřekl pravdu. Když pohlédl ke krbu, vedle nějž stála skříň s otevřenými policemi, zpozorněl. Na svých původních místech tam stály flakonky s práškem iluze.

"Sareh tu nebyl ani předtím. Kde může být?" znejistěl Severus. I Minerva věnovala několik vteřin zkoumání pokoje, než se na něj podívala.

"Službu na chodbách nemá, to bych věděla. A knihovna už je dávno zavřená," pokrčila bezradně rameny. Harry mezitím došel k policím a vzal do prstů jednu z lahviček. Byla to ta, která nabízela iluzi zla.

"Harry? Je to to, co si myslím?" zajímala se ředitelka. Společně se Severusem ho obklopili z obou stran a věnovali zvědavý pohled obsahu jeho dlaně. Mladík s orientálním flakonkem trochu zatřásl a vrátil ho na polici. Pak otočil tvář na Severuse.

"Bellatrix má falešný viteál," oznámil mu stroze. Kdyby Minerva neznala jeho tajemství, jistě by nyní za sebou uslyšel prudké nadechnutí, takhle se musel spokojit pouze s překvapeným výrazem bývalého lektvaristy.

"Co prosím? Proč mám pocit, že jsem něco tušil?" rozčílil se Severus, jakmile se vzpamatoval z prvotního šoku. Poté vrhl po Harrym naštvaný pohled a začal rázovat po pokoji sem a tam. "Tys je vyměnil? Ale kdy se ti to podařilo stihnout?" mumlal si spíš pro sebe.

"Po té tvojí žárlivé scéně," neodpustil si Harry. A bylo mu úplně jedno, že to slyší i Minerva. "Nebyla sice v plánu, ale pomohla mi. Odešel jsi, protože jsi byl naštvaný. A já měl alespoň čas to provést," přiznal Harry jakoby nic. Snape se zastavil, ruce spojil za zády a upřel na něj spodní pohled. Najednou nevypadal navztekaně, spíš konsternovaně, ale svým obvyklým postojem se to pouze snažil zastřít.

"To vymyslel Sareh? Nebo ty? Proč?" odsekával slovo po slovu jako turecký med.

"Víceméně tvůj bratr," zakýval Harry hlavou. "A důvod už možná znáš, nebo…?"

"Jak bych ho mohl znát? Lhali jste mi, oba!" Snapeova tvář nabrala šedobílý odstín. Harry se tím nenechal zastrašit. Měl v úmyslu vyklopit všechno, takže s podobnou reakcí počítal.

Nechal Snapea soptit a sám se šel posadit na pohovku. Z malého barového stolku si přivolal láhev skotské. Samozřejmě si všiml i perské pálenky, kterou mu onehdy nabídl Sareh, ale dokázal nad ní akorát udělat znechucený obličej. Už nikdy více! Když ztrestal jednu sklenku whisky, nalil si další a začal vyprávět.

Pověděl Snapeovi o Sarehových domněnkách, o perské legendě, v níž figuroval viteál, ale fungoval jiným způsobem. Nezapomněl zmínit, jak účinkuje prášek iluze a jak přesně se mu podařilo všechny přelstít, aby nepoznali rozdíl, že právě tohle bylo důvodem jeho návštěvy u Minervy hned po návratu z mise. V podstatě nevynechal nic, tedy kromě té zatracené pusy a hlavního důvodu, proč s tím vším souhlasil. Jenže podle užaslého Snapeova výrazu usoudil, že na to lektvarista stejně brzy přijde sám. Někde v polovině vyprávění se k němu na pohovce přidala ředitelka. Vzala mu láhev a sama si nalila. V tu chvíli Harryho vyprávění značně zpomalilo, protože svou bývalou, vždy zásadovou a distingovanou profesorku ještě v podobné situaci nezažil. A hlavně by ho nenapadlo, že pije skotskou.

"Ty tomu rozumíš, Minervo?" štěkl Snape, když Harry domluvil a vypil na ex nyní už třetí sklenku. Slíbil si v duchu, že je poslední, nikdy s alkoholem nebyl moc dobrý kamarád. Možná to věděla i McGonagallová, a proto mu láhev vzala.

"Samozřejmě, Severusi," pousmála se žena smutně. "Ale nedivím se, že tomu nerozumíš ty. Ty si možná myslíš, že Harry dbá jen na sebe, vždycky sis to myslel a nepřesvědčilo tě ani to, čím jsi byl svědkem po svém návratu, avšak mohu tě ubezpečit, že to neudělal kvůli tomu, že by jeho úsilí přišlo vniveč," zadívala se na něj soucitně. Pak uhnula očima k lahvi, načež ji podala muži společně s další přivolanou sklenkou. Severus tam stál, v jedné ruce skotskou, ve druhé skleničku a chvíli se vůbec nehýbal. Když trhl rameny a zprudka se nadechl, Harry zpozorněl.

"Neměli jste vůbec nic, žádný důkaz, že je náš viteál stejný a přesto…"

"A to jsem měl jako čekat, jak to dopadne? Spoléhat se na to, že se nic nestane, až ho Bellatrix před mýma očima rozbije? Dívat se, jak mi umíráš před očima?" vykřikl Harry. Zvýšený adrenalin ho samozřejmě nenechal sedět. Vyskočil z pohovky a prázdná sklenka letěla rovnou do krbu.

"Nerozbila by ho!" sykl Snape, vyděšený Harryho výbuchem, který ještě nebyl u konce, zvlášť když Severus každým dalším slovem přiléval olej do ohně.

"Tím spíš bych se měl bát, protože by měla sama strach, že pošle na onen svět i sebe. Ale pokud by si tím byla jistá, rozbila by ho. Jen proto, aby se zbavila zrádce svého pána!"

"Nemáte žádný důkaz!" vedl si Snape stále svou. Harry se rozpřáhl a praštil dlaněmi do jeho hrudníku. Starší muž poposkočil dozadu o pár stop.

"Já už nebudu riskovat, rozumíš?! Jestli jediný způsob, jak tě udržet naživu, je i přijmout existenci tý šílený ženský, tak to udělám. Ty to pořád nechápeš, že jo? Radši budu do smrti bojovat s ní, než abych tě znovu ztratil. Kurva!"

"Harry!" okřikla ho Minerva. Nikdy si před ní nedovolil mluvit sprostě. Zdálo se, že se k tomu víc vracet nechce, jen mu dala káravým oslovením najevo, aby takové výrazy v její přítomnosti nepoužíval. Pak se podívala na Severuse.

"A ty přestaň být tak tvrdohlavý! Kdo se na to má pořád koukat?"

"Protože tomu nerozumím," zahřměl Snape. "Slyšíš ho, co povídá? Chce novou dobu temna, za můj život. Přijde ti to normální? A jak to tak vypadá, můj bratr je stejný blázen…"

"Pokud by šlo jen o Harryho, asi bych o jeho zdravém rozumu uvažovala, ale dva stejné případy, Severusi? Jestli tu má někdo problém, tak ty. Neumíš akceptovat city. Pro mě to není novinka, možná ani pro Harryho, jenže v životě se občas stávají věci, které tě mají prověřit. Někdy i tím nejhorším možným způsobem. Neříkal tohle i Albus?" Minerva se na okamžik zamyslela, čehož využil Harry. Postavil se přímo před muže a dal si ruce v bok. Chřípí rozšířené potlačovanou zlobou.

"Tak dobře, Snape, ať je po tvém. Už tě znovu přesvědčovat nebudu. Najdeme Sareha, ten viteál a ty ho zničíš. Pak ať se stane, co se má stát. Je mi to jedno!" Harry se naposledy podíval na ředitelku, která měla nyní ve tváři výraz zděšení, protože její kázaní mělo v podstatě nulový účinek a poté se rozběhl na chodbu. Zmateného lektvaristu a neméně zmatenou hlavu Bradavic nechal za sebou. Minerva už k aktuálnímu tématu neřekla nic. Jako kdyby sama pochopila, že by to bylo zbytečné. A Severus měl pocit, že nad sebou uslyšel křupnutí. Křupnutí zlomené hole.

Vážně chtěl, aby to došlo takhle daleko? Aby Harry Potter, Nebelvír každým coulem vzdal i to, co pro něj bylo nejdůležitější? Teď už musel nastat jedině konec světa.