Zámecký pán 29. konec

Věřte, nebo ne, je tu poslední díl. Možná se vám bude zdát krátký a stručný, ale hned po něm následuje můj doslov, kde bych to chtěla vysvětlit a určitě to nemá nic společného s tím, že bych to chtěla už ukončit.

Děkuji všem, kdo Belcourt četli a podporovali mě svými komentáři. Pořád vás je dost, co se mnou máte trpělivost a věnujete čas mým povídkám, ač už nepíšu tak často.

Užijte si poslední díl :)

---

Adam už nějakou chvíli koukal na hrnek s čajem ve svých rukách, zatímco k němu doléhaly zvuky z kuchyně. V televizi dávali nějaký dokument, které měl mimochodem moc rád, ale nějak mu nedokázal věnovat svou pozornost.
Tento den… byl dnem, jaký už žádný jiný nikdy nepředčí. To se mu honilo hlavou. Nejprve to začalo opravdu vážným rozhovorem s Thomasem Ratliffem. Ne, nebyl to typ rozhovoru, jaký spolu vedli v minulosti, jež v sobě vždy měly aspoň kapku sarkasmu. Thomas Adama poslouchal a přikývl na jeho plán. Nevyhrožoval mu, nesnažil se ho k ničemu přinutit… Pak následoval další rozhovor. S Amandou, šéfkou skupiny, specializující se na poltergeisty. Nevěděl o nikom jiném, kdo dokáže v šibeničním termínu rozmístit tak dokonale systematicky kamery, aby snímaly vše důležité. Bez ní by ten záznam nikdy nevznikl. Završením dne bylo dokončení plánu s hlavními aktéry.

Ještě nyní tomu Adam pořád nemohl uvěřit, i když už byla Amanda pryč a Charles zalezlý ve svém zahradním domku. Povedlo se to! Dokázal to! Teď byl zámek konečně Tommyho.

Měl během posledních dvou dnů neuvěřitelné štěstí. Zlomil otce a zlomil ženu, která by z Belcourtu ve velmi krátkém čase udělala ruinu. Anebo by ho prodala lidem, kteří by to udělali za ni. To prostě nemohl dopustit.

Jak se tak koukal na svůj hrneček a naslouchal Tommyho kuchtění, uvědomil si, že je dokonáno. Co musel vyřešit, bylo vyřešeno, co musel zařídit, bylo zařízeno. Konec další etapy jeho života, o níž si nebyl jistý, jestli na ni bude někdy s úsměvem vzpomínat. Možná by mohl ještě zajít za Maxem a urovnat to na úroveň neutrality, přece jen se nerozešli v dobrém, ale jinak už nebylo nic, co by bylo zapotřebí dotáhnout do konce.

Postavil hrnek na konferenční stolek, vedle malého usb disku, na kterém měl nahraný záznam řádění Tommyho matky. Určitě bude lepší, když se ho nezbaví, zaručoval Tommymu jistou ochranu. Ale bude si muset příště pořádně dupnout, pokud mu matka opět začne šlapat na paty. To jeho poseroutkovství bylo přímo nezdravé. Když pohlédl ke dveřím, setkal se s blondýnovým pohledem. Mladík držel v ruce trojúhelníček sendviče.

"Nemáš hlad? Udělal jsem jich víc," nabídl mu Tommy. Adam zavrtěl hlavou a vstal.

"Zůstaneš tu na noc? Koneckonců už jsi právoplatný majitel Belcourtu," zeptal se s rukama zastrčenýma v kapsách.

"A ty?" odpověděl Tommy otázkou. Adam pokrčil rameny a vydal se k němu.

"Vyspím se na gauči, ale hned ráno vypadnu. Jen se dojdu opláchnout…" chtěl projít a také doufal, že mu Tommy uvolní cestu, ale blondýn se ani nehnul. Adam pozvedl obočí.

"Nemusíš odcházet, to já vypadnul, abys měl zámek pro sebe a myslel jsem to vážně," promluvil Tommy téměř odměřeně. Možná se to Adamovi jenom zdálo, ale připadal mu naštvaný.

"Dřív nebo později by to takhle dopadlo. Jestli dovolíš…" nakročil znovu ke dveřím. Blondýn zvedl ruku a zapřel ji o rám dveří.

"Je to ten hlavní důvod? Já vím, proč jsem odešel, protože…"

"Bylo to dětinský," pokáral ho Adam.

"Dost možná, ale aspoň jsem si mohl všechno pořádně promyslet," oznámil mu Tommy. Vyšší muž přivřel oči.

"Teď už na tom nezáleží. Jsi tady," pokrčil rameny. Tommy nespokojeně zamlaskal.

"Tobě je to jedno, že jo? K čemu jsem došel. Od začátku jsem ti lezl na nervy a to se nezměnilo, mám pravdu?"

"Takhle bych to zrovna nenazval," zavrtěl Adam hlavou.

"Tak jak?" naléhal blondýn. Adam netušil, co na to říct, prostě jen odpověděl, aby něco řekl. Ale to, že mu Tommy docela chyběl, když ho tu nechal samotného a to, jak se v něm všechno sevřelo, když se dnes vrátil, muselo mít nějaký důvod. A navíc to bylo něco, co doposud odsouval a teď nastal čas, postavit se tomu čelem.

"Máš kam jít?" vytáhl Tommy jinou otázku, asi pochopil, že na tu předchozí odpověď nedostane.

"Postarám se o sebe," ujistil ho Adam. Blondýna už očividně tenhle slovní tenis přestal bavit.

"Proč prostě nezůstaneš tady, dokud si nebudeš jistý, co dál? Já tě přece nevyháním. Místa je tu dost pro nás pro oba. Taky potřebuju pomoct s průvodcovstvím, nemůžeš mě do toho jen tak hodit a jít si po svých," vyčetl mu. Adam sklonil hlavu a povzdychl si. Myslel si, že na to dokáže říct něco rozumného, bohužel hlava to nechtěla pobrat. Zato bušení v hrudníku bylo čím dál silnější. Proč ho Tommy tak moc přesvědčoval?

"Dobře, do kdy?" rezignoval. Jak měl skloněnou hlavu, nevšiml si blondýnova úsměvu.

"Nevím, pár dní…" navrhl Tommy. Adam přikývl a s tím byl propuštěn do koupelny.

* * *

Ranní slunce už zalévalo téměř polovinu pokoje, když Adam otevřel oči a protřel si je. Tlak na prsou a mezi nohama nemohl ignorovat, ani kdyby chtěl. Ten zatracený drzoun už si zase zabral většinu postele a půlku jeho těla.

"Tommy…" zašeptal. "Spíš?" ujišťoval se.

"Hmmm… ne… ale…"

"Dneska bych mohl jít provádět já, co?" dokončil Adam za něj.

"Hmmm, to by bylo fajn," zavrněl Tommy. Adam zvedl jeden koutek a pohladil blondýna po paži, kterou měl omotanou kolem jeho pasu.

"Když mě nepustíš, těžko vstanu," provokoval ho na oko. Ne že by mu to, kde se nyní nacházel, a co se dělo s jeho tělem příliš vadilo. Ranní erekce, pokud se jí navíc dostalo náležité pozornosti, byla jednou z Adamových nejoblíbenějších.

"Myslel jsem, že už jsi vstal," dobíral si ho Tommy, stále se zavřenýma očima. Vypadal, že vnímá jen napůl, jenže stehno, které se pod peřinou otřelo o Adamův klín, mluvilo přesně o opaku. A také naznačilo, jak byla jeho poznámka míněna. Adam byl zkrátka v pohotovosti a Tommyho ho nikdy nenechal odejít, aniž by se o to nepostaral. Než se Adam stihl bránit, blondýn zmizel pod peřinou, která se začala pravidelně vzdouvat přímo mezi jeho stehny.

"Bože, Tommy…" Adam zasténal a zabořil prsty do matrace. O dva orgasmy a vláčnou ranní soulož později byli konečně schopní usednout v kuchyni ke snídani, kterou si vzal na starosti Tommy.

"Dneska tu mám inspekci, takže bude lepší, když budu provádět já," uvažoval Adam při natírání opečeného toustu máslem. Tommy se šibalsky usmál.

"Ještě že ti to máma zavolala. Jinak by to byla přepadovka. Bojíš se?" vyzvídal.

"Nevím, možná trochu jo," přiznal Adam. Jakmile měl toust namazaný, natáhl ruku přes stůl a nechal Tommyho kousnout. Blondýn si neodpustil olíznutí jeho prstu, načež potěšeně zamlaskal.

"Bude to v pohodě," usmál se na Adama povzbudivě. "Věděl jsem, že jednou tvůj táta dostane rozum. A neříkej, že to čeká i mě. Jsem rád, tak jak to je," ušklíbl se Tommy.

"Ano, ve tvém případě bych to nechal, jak to je," utahoval si z něj Adam. Tommy po něm se smíchem hodil nedojedený rohlík. Ve stejnou chvíli někdo zaklepal na hlavní dveře. Blondýn vstal od stolu a vydal se do předsíně, aby otevřel.

"Charlesi, dobrý ráno," pozdravil s úsměvem správce.

"Dobré ráno, Tommy, za Adamem přišel nějaký mladý muž, čeká v chodbě," oznámil mu Charles se starostí ve tváři. Blondýn mu nakoukl přes rameno a zbystřil. U vstupu do zahrady postával nervózní blonďák, o kterém si Tommy myslel, že už ho nikdy neuvidí. No, vlastně v to spíš doufal. Když se jejich pohledy setkaly, mladík nakrčil obočí a přistoupil blíž.

"Zase ty? Co tu děláš?" obořil se na Tommyho.

"Bydlím tady. Co tu děláš ty?"

"Bydlíš, jo? To je nějakej vtip, ne?" Charles takticky vyklidil bitevní pole, čehož si vetřelec ovšem nevšímal. "Chci mluvit s Adamem, okamžitě!" nakázal.

"Nemá čas. Jestli mu chceš něco vyřídit, prosím," Tommy za sebou zavřel dveře, aby se mu ten snobský nanicovatý exot nemohl vetřít do bytu.

"Takže ty mu to jako vyřídíš, jo? Co třeba, že mu ho chci zase vykouřit, protože mu to nikdo neumí udělat tak dobře jako já?" chvástal se Max. Tommy pozvedl obočí v údivu. Když tohohle kluka viděl naposledy, měl pocit, že chce Adama vykouřit rovnou a bez keců. Nemohl být překvapený, že brzy zapracuje zoufalství.

"Řekl bych, že už nemá zájem, Maxi. Vlastně, ani já nejsem zrovna začátečník."

"Prostě mě pusť za ním," štěkl Max. Tommy si založil ruce na prsou a přivřel oči.

"Jestli ihned nevypadneš, zavolám poldy. Přestaň se shazovat."

Když se Tommy vrátil do kuchyně, Adam ještě poklidně jedl. Díky bohu za masivní zámecké zdi a dveře, díky kterým se k muži nic nedoneslo. A díky bohu za to, že se zdokonalil v získávání respektu. Jinak by se s tím zmetkem dohadoval ještě ve tři odpoledne.

"Kdo to byl? Charles?" zajímal se Adam.

"Jo," přikývl Tommy a jakoby nic se pustil do čtení včerejších novin. Adam dosnídal a odnesl většinu nádobí do dřezu. Po cestě ke dveřím se ještě u blondýna zastavil, aby mu dal pusu.

"Uvidíme se při obědě," políbil ho a narovnal se, přičemž pohladil blondýna po vlasech, které mu pak uličnicky rozcuchal. Ve dveřích se naposledy otočil a pousmál.

"Možná zůstanu přes noc ještě dneska, co ty na to?" navrhl. Tommy se zamyslel a pak pokrčil jedním ramenem.

"Jak chceš. Určitě s tím nemám problém," pronesl ledabyle. Při cvaknutí kliky se pro sebe zazubil a vyhledal datum vydání novin. Bylo osmého června. Půl roku po tom, co se stal majitelem zámku Belcourt.

* DOSLOV *

Doslovy nikdy nepíšu, ale zde jsem se rozhodla udělat výjimku, protože Zámecký pán není úplně typická povídka, jaké obvykle píšu. Myslím, že jsem si i během psaní všimla, že to někdo v komentářích svými slovy zmínil.

Zámecký pán není typický ve smyslu běžné romantické ságy, jakými vás už několik let zásobím. Záměr byl původně asi jiný, ale příběh se začal vyvíjet odlišně od mých původních plánů, udělat z něj román hodný zařazení do červené knihovny. A budu upřímná, jsem za to i ráda. Řešení milostných problémů zde nebylo tak úplně na místě, pokud vezmu v potaz důležitější věci a těch tu bylo víc než dost. Jinými slovy, sklouznutí do milostné povídky se mi jednoduše nelíbilo, protože by hlavní příběh ztratil na důležitosti. Vím, že ZP nebude jedna z mých chuťovek, Ospalou díru už asi nikdy nepřekonám, ale svým způsobem jsem ráda za odpoutání se od té typické sladkosti, alespoň pro jednou. I tak věřím, že se vám tenhle netradiční příběh líbil a odpustíte mi to :)

Při této příležitosti bych chtěla naznačit něco málo o další Adommy povídce, ke které se chystám. Pokud si vzpomínám, už jsem se zmínila o tom, že bych ráda napsala pokračování k Ospalé díře. Námět už v hlavě mám, tak snad to nebude dlouho trvat, než se do něj pustím.

Děkuju, že mi zachováváte přízeň i přes dlouhé intervaly přibývajících dílů. Hrozně moc mi to pomáhá.

Vaše Extasy