Zámecký pán 25.

---

Adam cítil podivné prázdno, když ve své posteli Tommyho ráno nenašel. Do kuchyně se doslova vlekl, všechno dělal dvakrát pomaleji než obvykle, i běžnou ranní hygienu. Nechtělo se mu zdržovat se snídaní. Nakonec to vyřešil toastovým chlebem a tím, co si na něj kdo dá, tedy v mezích zásob ledničky a spíže.

Čekal ho další pracovní den. Nemohl nechat věčně zavřeno, prohlídky byly jediným zdrojem jeho příjmů. Pokud šlo o hledání důkazu - pokladu, musel další pokus nechat až po zavírací době.

Připravil na stůl nádobí pro dva a nějaké to jídlo a pak se vypravil do zahradního domku, aby Tommymu oznámil, že se může přijít najíst. Bohužel na jeho klepání nikdo nereagoval.

"Tommy? Jsi tam?" Nic, žádná odezva. Zkusil vzít za kliku a s překvapením zjistil, že je otevřeno. Místnost uvnitř našel prázdnou. A také uklizenou, což u Tommyho nebylo zrovna běžné. Vrátil se do svého bytu, kde ho napadlo, že by mohl také zavolat svému správci. Nemluvil s ním už dobré dva týdny a určitě ho zajímalo, kdy se chystá od své sestry v Londýně vrátit.

S přemáháním do sebe nasoukal jeden toast s máslem a marmeládou, poté umyl nádobí a vydal se do své úřadovny, aby vše připravil na dnešní prohlídky. Samozřejmě ani na chvilku nepřestal myslet na Tommyho a nejrůznější možnosti, kde by se blondýn mohl nacházet. Při opouštění bytu si uvědomil, že dal Tommymu včera náhradní klíče kvůli hledání. Naivně doufal, že najde některé prostory zámku v jejich původním stavu.

První zádrhel byl v zámku dveří, vedoucích do kanceláře. Byl odemčený. Další zádrhel si poklidně hověl na Adamově židli a probíral se poznámkami k výkladu. Vedle poznámkového bloku ležely připravené vzorově srovnané vstupenky. Rozdělené podle cen a slev.

"Co tu děláš?" vyhrkl Adam. Tommy se pousmál a kývl hlavou k sešitu.

"Opakuju si výklad," odvětil jakoby nic. Že je v něm jen malinká dušička před Adamem skrýval. Věděl, že současného zámeckého pána překvapí. Jen si netroufal odhadnout, jestli v dobrém, nebo ve zlém.

Adam se ovšem zatvářil rozpačitě, což bylo tak od každého trochu.

"Aha… No a co snídaně?"

"Nemám hlad, díky. Vezmu si něco později," pokrčil Tommy rameny. Druhý muž nakrčil čelo, evidentně nevěděl, co na to říct. Byl zvyklý na drzého spratka, který se domáhal svých práv, aniž by mohl se stoprocentní jistotou říct, že je má. Ne na příjemného mladíka, jenž se mu právě chystal pomáhat s kastelánstvím a nechtěl ho zatěžovat s hladovým krkem navíc. Už pár dní se Tommy choval takhle divně a Adam netušil, co si o tom má myslet.

"No tak dobře. A chceš tedy provádět?" zeptal se opatrně.

"Pokud by ti to nevadilo, rád bych to zkusil. Třeba odpoledne. A dopoledne bych s tebou chodil, abych si to okoukal," navrhl Tommy.

Adam za sebou zavřel dveře a opřel se zadkem o stůl.

"Připravuješ se na vlastní provoz?" rýpl si. Tommy odsunul sešit stranou a přivřel na něj oči.

"Možná," řekl neurčitě. "Nemělo by mě nic překvapit, ne?" dodal. Adam si jeho tvář dlouho prohlížel, Tommy měl pocit, že se mu snaží pohlédnout až do mozku, i když to bylo samozřejmě nemožné. Blondýn ten upřený pohled ovšem vydržel déle. Druhý muž se totiž zadíval k okénku a zataženému závěsu, za kterým se mihl stín. Nejspíš první nedočkaví návštěvníci, napadlo oba.

"Už otevřeme?" vytrhl ho Tommy z úvah. Adam se podíval znovu na něj.

"Ještě chvilku. Řekni mi, kdy byl zámek postavený," vyzval Tommyho nečekaně k podání jedné z nejzásadnějších informací při výkladu. Blondýn pootevřel pusu, kde se mu očividně zastavil vzduch, směřující do plic.

"Osmnáct set devadesát čtyři," odvětil trochu zmateně. Adam zvedl jeden koutek a pokývl hlavou.

"Dobře. A s výstavbou se začalo…"

"O tři roky dřív," doplnil ho Tommy pohotově. Opět dostal pochvalu v podobě přikývnutí.

"Použité styly?"

"Francouzská renesance, gotika…"

"Stačí si pamatovat tyhle dva," poradil mu Adam.

"OK," vydechl Tommy, očekávajíc další otázku. V hlavě mu to šrotovalo jako při nějaké důležité zkoušce. Neabsolvoval jich sice mnoho, ale tahle chvíle mu připomněla všechny.

Přesto že měl mysl plnou otázek, vzorečků a cizích pojmů, jeho oči se najednou zaměřily na Adamovy rty. Uvědomoval si, že mu něco říká - neptal se ho, naštěstí - ale Tommy nebyl schopný ta slova uchopit a jakkoliv vyhodnotit. Po chvilce mu došlo, že už Adam nemluví, jen vyděšeně sleduje jeho oči, kam směřují. Když se náhle Tommy prudce zvedl ze židle a tím mezi nimi zkrátil vzdálenost, Adam se lekl. Pohyb jeho těla vzad však zastavily blondýnovy paže, kterými si ho přitáhl zpátky.

"Spali jsme spolu, ale pusa je problém?" zeptal se šeptem. Adamovy zorničky se nepatrně rozšířily. Důležité bylo, že se prozatím nepokoušel Tommyho odstrčit.

"Chceš mi dát pusu?"

"Nevšiml sis toho?"

Tommy byl jeho rty fascinován. Když to vzal kolem a kolem, asi ještě nikdy nebyl jinými rty tolik unesen, jako těmi Adamovými. Pokud vůbec něčím dalším. Když si stoupl a Adam uhnul, sám se trochu polekal, ale nenechal se tím odradit. Neexistovalo východisko z této situace. Dokud se nezmocní těch rtů, čas se prostě dál nepohne. Ani oni dva.

Tommy nepřemýšlel nad tím, kdy k té změně ve vnímání druhého muže došlo, ale velmi silně si uvědomoval, že to tak prostě je a jiné už nebude. Výhledově určitě ne.

Blondýn provlékl svou ruku kolem Adama a zapřel ji o stůl, o který se druhý muž opíral. Tím se mu podařilo, že se na Adama natiskl a zároveň nedovolil, aby se odtáhl.

"Vedu si dobře? Myslíš, že to zvládnu?" zavrněl Tommy svůdně. Ta otázka byla čistě řečnická. Jen něco říct, cokoliv a propůjčit tomu nádech smyslnosti, kterou by daný protějšek mohl snadno vyhodnotit a nesplést se.

"Velmi jasně si pamatuju chvíle, kdy ti tohle všechno bylo ukradené. Včetně mě," zkonstatoval Adam odměřeně. Tommy věřil, že je to jen póza, která má Adama před ním ochránit, ale rozhodně nechtěl zpochybňovat i samotnou Adamovu vůli.

"Minulé chvíle jsou minulé chvíle," oponoval. Adam se stále tvářil nepřístupně, ale po tomto výroku jeho výraz nepatrně zjihl.

"Co tím chceš říct?" zeptal se. Blondýn zavrtěl hlavou a přiložil ke svým rtům ukazováček jako gesto mlčení, nebo také umlčení. Jeho upřený pohled se nejprve kochal lehce vyděšeným Adamovým a poté opět sklouzl k těm smyslným rtům, jež tolik toužil políbit od chvíle, kdy muž vstoupil do kanceláře. Za okýnkem sice čekali první návštěvníci, ale Tommymu to bylo upřímně jedno.

Přivřel oči a nabídl Adamovi svá víc než přístupná ústa. Netlačil na něj, alespoň ne tímto způsobem, pokud nepočítal své boky, břicho a stehna. Ucítil slabý záchvěv úzkosti, když se několik vteřin nic nedělo, pak ovšem Adam vábení podlehl a vše, co doposud Tommyho tížilo a týkalo se rozporů s Adamovou přístupností, jednoduše zmizelo. Jako pára nad hrncem.

"Chtěl bych si to s tebou rozdat přímo tady…" sykl blondýn vzrušením. Mačkal se na druhé tělo dostatečně intenzivně, aby ho všude vnímal a bohužel si nemohl pomoci, aby s tím přestal.

"Což je šílenství," doplnil ho Adam zastřeným hlasem.

Tommy se pousmál do polibku. Čekal něco podobného, něco blízkého realitě a zdravému rozumu. Adam byl takový, vždy minimálně jednou nohou na zemi, i kdyby se ta druhá vznášela na tom nejvyšším obláčku. Svým způsobem to bylo roztomilé, ale vlastně i otravné.

"V tom případě jsem tu správně," ušklíbl se blondýn provokativně a prohloubil polibek. Jednou rukou hladil Adama po zádech a tou druhou drze zamířil na zadku za jeho kalhoty. Vyšší muž byl nucen odpoutat se od stolu, o který se doposud opíral, aby zpřístupnil Tommymu vytoužený prostor. Jakmile si prsty našly to nejteplejší místečko a začaly jej laskat, přední část Adamova těla se začala závratnou rychlostí zvětšovat. A přímo proti Tommyho podbřišku, což blondýn okomentoval spokojeným zamručením.

"Venku čekají lidé," zasípal Adam roztržitě.

"S tímhle chceš otevřít?" dobíral si ho Tommy. Nemusel na mužův poklopec ukázat, stačilo, že se o něj jen trochu otřel a vysloužil si za to další bolestně vzrušené zakňourání.

Tommy nepotřeboval mnoho, aby si udělal o druhém muži obrázek. Vzrušovali se navzájem, jen zde stále byly neshody v jiných směrech, na kterých bude třeba pracovat, aby si šli jednoho dne na ruku. Minimálně jako přátelé. Problém byl v tom, že Tommy po nalezení důkazu, že zámek patří jemu, netušil, jak se nyní k Adamovi chovat. Nedokázal mu jen tak oznámit, že má dopis od svého pra pra dědečka, který byl… Ne, dokonce ani on tomu nedokázal uvěřit. Celou dobu si myslel, že jeho matka blufuje. Spolčila se přece s Adamovým otcem, to on jí dal na zámek tip. Věděl to tedy i on? Nebo jen střílel od boku? Kéž by se s ním mohl setkat a říct mu, jak hluboký cit Adam k zámku chová. Že by bylo velmi nerozumné se dál pokoušet o to, aby o něj přišel. Tommy byl momentálně ten poslední člověk, který chtěl Adama o zámek připravit. Vlastně to vůbec nechtěl a od rána nedělal nic jiného, než že přemýšlel, jak ten dopis sprovodit ze světa a přesvědčit zainteresované, že žádný důkaz neexistuje. Svést Adama byl dobrý způsob, jak zapomenout na chmurné myšlenky. Alespoň na chvíli.

"Vážně Tommy, tohle není nejlepší nápad. Necháme si to na večer," vydechl Adam. Jeho hlas byl roztřesený, tón nejistý a zmatený a Tommy z něj neměl dobrý pocit.

"Ještě jsem se nesetkal s gayem, který by tolik přemýšlel nad tím, jak se vzdát sexu, když ho má na dosah ruky."

"O tom to není," zavrtěl Adam hlavou. Jejich rty byly stále velmi blízko u sebe. Tommy na těch svých cítil ohřátý Adamův dech i chuť, která se mu ještě před chvilkou povalovala na jazyku.

"Do otvíračky je ještě deset minut. Dost času na…"

"Adame?" Tlumený hlas za dveřmi a následné zaklepání vzaly Tommymu z úst všechna další slova, která chtěl říct. Mužský hlas mu byl povědomý, ale nedokázal si ho nikam přiřadit. Než stihl Adam odpovědět, dveře se otevřely a vpustily kluka, o kterém se Tommy domníval, že už ho nikdy neuvidí. Nebo spíš v to hodně doufal.

"Maxi?" Adam vypadal pořádně vyvedený z míry. Dokonce od sebe blondýna odstrčil a Tommy byl naneštěstí stejně šokovaný, takže ho v první chvíli ani nenapadlo, že by se bránil. Nakopl ho pohrdavý pohled, který mu druhý blondýn věnoval.
"Ah, to jsi ty," zkonstatoval Adamův ex znuděně. "Myslel jsem, že už tě tu nenajdu," dodal natolik kyselým tónem, že Tommy akorát zalapal po dechu.

Nikdy si o bohatých syncích nemyslel nic hezkého, ale částečně se uklidňoval tím, že se nechává ovlivňovat předsudky. No, od téhle chvíle už ne.

"Proč jsi přišel, Maxi?" zeptal se Adam úsečně. Možná až moc, aby mu to Tommy uvěřil. A další výrok ho v tom bohužel ještě podpořil.

"Nečekal jsi, že to naše poslední setkání v hotelu nechám jen tak být, že ne?" zeptal se Max dotčeně.

"Setkání v hotelu?" zopakoval Tommy užasle. Takže Adam se se svým ex zase stýká? Bože, opravdu ze sebe dokázal udělat takového pitomce?

"On ti o tom neřekl? Že jsme se dali znovu dohromady?" popíchl Max už tak dusnou atmosféru. Tommy neměl sílu se na Adama ani podívat. Ano, byl to on, kdo Adama svedl, kdo přišel jako první s iniciativou, ale i když se jeho názory na druhého muže několikrát změnily, jeden zůstával neměnný. Nikdy by Adama nenazval zrádcem.

Mohl ho přece odmítnout. Mohl se vytasit s dost závažným argumentem, který by Tommy snad i dokázal akceptovat. Anebo by o něm aspoň věděl. Že není jediný, kdo o něj stojí a kdo s ním spí.

"Asi na to zapomněl," utrousil Tommy a hned na to kancelář opustil. Slyšel dost na to, aby přehodnotil své myšlenky ohledně nalezeného důkazu. Jestli mu mělo něco pomoci, rozhodnout se, pak to bylo právě tohle.

*

"Co to mělo znamenat, Maxi?" obořil se Adam na mladíka, jen co za Tommym bouchly dveře. "Nejsme znovu spolu a ani nebudeme. Přiznal ses mi k tomu, o co ti jde a já nechápu…"

"Promiň, Adame, ale nemůžu tě vidět v blízkosti té socky. Oba víme, že máš na víc," přerušil ho Max zvýšeným hlasem. Adam zrudl vzteky.

"To snad posoudím já, na co mám. A jestli ještě jednou toho muže nazveš sockou, tak tě chytnu za prdel a vyhodím ven!"

"Můžu ho tedy nazvat něčím jiným? Myslím, že bych našel ještě spoustu jiných výrazů, které by se k němu hodily. Třeba příživník, lúza, bezdomáč…"

"Dost!" vybuchl Adam. "Ihned zmlkni, nebo se neznám!" zvedl před Maxův obličej výstražně ukazováček. Mladík si založil ruce na prsou a odfrkl si.

"Ty jsi asi úplně ztratil rozum. Vyměníš mě za něco takového?" kývl hlavou ke dveřím. Vyšší muž zatnul pěsti. Chřípí se rozšířilo neskrývanou zlobou.

"Nikoho jsem nevyměnil. Nechodíme spolu, a jestli si myslíš, že tímhle chováním změníš můj názor, tak jsi ten rozum ztratil ty. Teď laskavě odejdi a už se nevracej!"

"Adame!" vyjekl Max podrážděně.

"Zmiz Maxi, nebo mi ujede ruka."

"Chci si o tom promluvit!" trval si blondýn na svém.

Adam vždy obdivoval jeho kuráž, ale teď mu tak silně lezla na nervy a rozčilovala ho, že se musel chytit stolu, aby Maxovi nedal pár facek. Ne že by hájil přímo Tommyho, to ne, přece k němu neměl nějaký vřelejší vztah, ale Max se choval prostě příšerně. Byl tatínkův miláček. Jeho otec na něj nikdy ruku nevztáhl a postaral se o to, aby měl synáček vše, na co si vzpomene. Ani Adam nikdy nouzí netrpěl, ale jeho peníze byly tvrdě vydřené a ani na okamžik nepřestal být vděčný za to, že dostal do začátku podporu své rodiny. Tu, jež byla pro Maxe automatická.

"Jsi rozmazlený fakan, který by si zasloužil pořádný výprask. A tvůj táta taky. Za to, že ti ho nikdy nedal! Vypadni, už tě nikdy nechci vidět!" Adam popadl menšího muže za paži a odvlekl ho ke dveřím. Max se samozřejmě bránil. Zatímco ho Adam táhl k hlavnímu vchodu, na očích všem čekajícím návštěvníkům, blondýn prskal a škubal sebou, jako kdyby ho odváděli na popravu. Venku se ovšem změnil na pokorného beránka.

"Adame, prosím, nevyháněj mě, nemyslel jsem to tak," žadonil. Adam se zamračil a pozorně si přeměřil Maxovu tvář. Nevěřil mu ani nos mezi očima, ale potřeboval se ujistit. I kdyby Max ronil slzy, ty zlé oči by ho usvědčily vždycky. Byl čas za tímhle vztahem udělat tlustou čáru.

"Ne Maxi, už tě zpátky nechci, oba musíme jít dál. Vyřiď mýmu tátovi, ať si najde jiný způsob, jak mě odsud vyštvat, ale že se budu stejně pořád bránit. Čau!" Adam rychle přetočil ceduli na hlavních dveřích na stranu, kde stálo oznámení: Další prohlídka za hodinu, poté zabouchl Maxovi před nosem a završil to tím, že zamkl. Nevěřil, že by Max vydržel čekat další hodinu a s tím se vrátil do své kanceláře, aby mohl konečně začít prodávat lístky.

Chtěl zajít za Tommym, došlo mu, že s jeho pomocí při provádění asi nemůže počítat, ale toužil se mu za Maxe aspoň omluvit. Naneštěstí to musel nechat na později, protože zájemci o prohlídku už vypadali značně netrpělivě. Umínil si, že to vyřídí hned při obědě a už v tu chvíli věděl, že ho čekají dvě nekonečné hodiny.