Krvavý polibek 34.

Tento díl jsem psala celých čtrnáct dní a nečekejte žádné zázraky. Před nedávnem jsem si přivodila úraz nohy. Mohlo by se zdát, že bych to šlo využít ke psaní, jenže já s tím chodila dál do práce a jak se zpomalilo moje tempo, nestíhala jsem vůbec nic. Tenhle díl jsem psala asi tím stylem, že jsem každý den vypotila jeden odstaveček. Aby toho nebylo málo, museli jsme kvůli mojí šikovnosti zrušit zájezd do Londýna. Ano, do studií HP a ani to se neobešlo bez komplikací. Těžko říct, jestli ještě někdy uvidíme peníze, které jsme cestovce už zaplatili. Nakonec to dopadlo tak, že jsme začali plánovat cestu do Londýna na vlastní pěst. A to není o tom, jenom zajednat zájezd u cestovky. To si musíte zajistit sami letenky, hotel, transfery, studio atd... Takže můj čas se momentálně skládá ze tří etap. Práce, plánování dovolené a spánku. Stručně řečeno se omlouvám za nečinnost na tomto blogu. Než odjedeme do Londýna, asi to lepší nebude. Je mi líto.

Mějte se krásně.

---

Dal bych všechna kouzla našeho světa za to, abych tu mohl ležet jen o pět minut déle. Dal bych všechny své vzpomínky za tuhle jedinou, aby mi zůstala navěky.

Tváří se, že jsem mu lhostejný, ale to jak mě drží, jakým způsobem se se mnou miluje…

*

Harry ležel k Severusovi zády, tělo k tělu pevně přitisknuté, dotýkající se paže a dech pronikající rozcuchem tmavých vlasů až na samotnou kůži. Prsty mladšího muže hladily Snapeovo předloktí, které si Harry troufale přivlastnil. Tmavé chloupky ho šimraly na bříškách. Pousmál se.

Copak se asi dělo v ložnici přes chodbu? Harry byl vždy hodně zvědavý, však do jakých potíží už ho to dostalo, ale tohle si asi nechá ujít, napadlo ho. Důvod, proč se zajímal, byl jediný. Chtěl mít od Malfoyových pokoj a netoužil po dalším vydírání. Řešil dost svých vlastních starostí, ale bohužel se s nimi nemohl nikomu svěřit. Jak dlouho bude trvat, než na něj Snape bude znovu naléhat, aby byl k němu upřímný? Co když mu nalije do pití veritasérum? Byl by toho Severus schopný? Kdysi mu něco takového potíže nedělalo. Když byl Harry v pátém ročníku, lektvarista poskytl té otřesné růžové ropuše snad všechny zásoby lektvaru pravdy, co vlastnil. Kvůli vyslýchání studentů.

Harry neznal nikoho, v jehož duši by se i po devíti letech vyznal méně. Severus byl nejnepředvídatelnější člověk, s jakým se kdy ve svém životě setkal.

I když si někde ve skrytu vlastní duše velmi vzdáleně uvědomoval, že starší muž by se k jinému muži takhle asi nechoval, netroufal si odhadnout, jak by se Severus zachoval v krajní situaci.

Určitě to napětí nevydrží věčně. Bude po něm chtít vysvětlení. Zvlášť jestli jim Bellatrix půjde po krku. A Harry nepochyboval, že se to bude stupňovat. Přece už ta šílená ženská musela zjistit, že viteál není pravý.

Harry se v duchu zavrtěl. Držel se, aby to neudělal i navenek, protože muž za ním by si toho zajisté všiml. A Harrymu se vyloženě příčilo, kazit tuhle hezkou chvilku další hádkou. Protože tak by ten rozhovor jistojistě skončil. Jako vždy.

Bohužel bylo teprve dopoledne, nemohl se rozvalovat celý den v posteli, ať už jim Narcissa vyhrožovala čímkoliv.

Harry usměrnil pohyb svých prstů do pravidelných kroužků a trhaně se nadechl k otázce.

"Splnili jsme to?" zeptal se potichu. Stále se snažil nepohnout, muž za ním však jeho tuhost nesdílel. Naopak, otřel se o mladšího kouzelníka celou plochou svého nahého těla a téměř neslyšně zavrněl. Harrymu naskákala husí kůže. Nemohli by přece jen v posteli ještě zůstat a dát si to znovu? Třeba dvakrát, třikrát… neustále! Proč by museli vlastně vylézat, když neměli ani jeden nic na práci? Proč tlačit na pilu právě teď, když se pohroma stejně nezadržitelně blížila a vývoj událostí nešel zvrátit?

"Překvapí tě, když řeknu, že vůči Narcissině požadavku cítím upřímnou lhostejnost?" pošimral Harryho zátylek Severusův dech. Mladík se pousmál.

"Ne," přiznal a v duchu připsal Snapeovi bod za to, že i po sexu dokáže být stejný jako vždy. Jestli šlo o bod k dobru, či ke zlu, asi nebylo už tolik podstatné. "Můžeme zůstat v posteli?" nabídl muži opatrně svou vizi ideálně stráveného dne.

"Nebudeš dnes v knihovně?"

"Je omezený provoz. A odpoledne slouží Sareh," odvětil Harry poslušně.

Rád poslouchal Severusův hlas, ale v tuto chvíli zatoužil pohlédnout i do jeho očí. Otočil se tedy pod jeho paží a nesměle se pousmál. Snape se překulil na záda, jako kdyby nechtěl, aby mu byl mladík tak blízko. Jenže nebylo už to zbytečné? Odtahovat se?

"Přestaň," ušklíbl se Harry hravě a pohladil muže po hrudi. Severus se na něj nedíval, předstíral, že s obrovským zájmem sleduje pro Harryho absolutně nezáživná sametová nebesa nad postelí. Když lektvarista nereagoval, políbil ho Harry na rameno a opřel si o něj bradu.

"Proč se tolik přemáháš? Před chvílí byl tvůj penis v mém zadku. A jsem přesvědčený, že bys ten můj v sobě taky snesl, takže nechápu…"

Harry se zarazil, když se Snapeovy rty našpulily. Netušil, jak si to interpretovat. Jako vzdor, odmítnutí, nebo naopak něco pozitivního. Ale to při našpulených rtech asi nebylo běžné, že?

Harryho největším problémem bylo, že nikdy neodhadl, kdy přestat. A to se vším, do čeho se vrhal s vervou. Poslední rok a půl byl Severus jeho prioritou číslo jedna. No, vlastně už jiné priority neměl, protože mu prostě nepřišlo nic tak důležité jako tenhle muž. Proto v jeho případě nehodlal dělat nic napůl.

Sebral odvahu, aby dokončil, co rozmluvil. Nejprve se ale přimazlil co nejblíže, takže se jeho rty dotýkaly hebké kůže na mužově krku.

"Chci být tvou součástí," zašeptal smyslně a pro jistotu se připravil na nejhorší možnou odpověď. Kéž by dal Severus aspoň trochu najevo, že ho jeho hlas dokáže vzrušit, stejně jako to platilo v opačném případě. Možná i proto, že profesor toho moc nenamluvil, si Harry užíval každé slovo, zvlášť pokud nešlo ruku v ruce s těmi sarkastickými.

Bez dechu sledoval reakci staršího muže, která se ovšem projevila pouze v podobě znovu pozvednutého obočí a ještě musel dávat velký pozor, aby si toho vůbec všiml.

I když mu na tom nepřišlo vůbec nic veselého, jeho koutky se zvedly do úsměvu. Pravda, nebyl moc sebejistý, spíš nadějný. Harry pohladil celou plochou dlaně mužova prsa a prstem obkroužil jednu z odhalených bradavek. Stačil i tento krátký dotek, aby se scvrkla do sametově hebkého, lahodně vyhlížejícího kopečku, jenž Harry toužil okamžitě ochutnat. Naklonil se blíž a olízl jej. Kůže pod jeho prsty a rty se nepatrně napnula a ticho ložnice podbarvilo Severusovo přísně hlídané, přesto prudké nadechnutí. Mladík nepochyboval, že jeho jazyk má na staršího kouzelníka ten nejlepší vliv. Schoval tvář mezi bledé prsní svaly, aby zakryl další z vítězných úsměvů. Když se pak na muže podíval, málem se v jeho černých očích ztratil.

"Neřekneš mi na to nic?" pokusil se své rozpaky schovat za slova. Lektvarista přivřel oči, čímž Harryho znejistěl ještě víc.

"Někdy moc mluvíš." Severus zvedl ruku a konečky prstů se dotkl Harryho líce. Zjevně svůj poznatek nemyslel zle, mladík jen netušil, jak si ho vyložit a zda se vůbec vztahuje k jeho otázce.

Proč musel být Severus tak tajemný? Jistě, mělo to své kouzlo, ale v určitých chvílích by dal Harry třeba i všechnu svou magickou moc za to, aby byl muž otevřenější.

"Možná jen neumím některé věci vyjádřit jinak než mluvením," pokrčil rameny.

"Možná u některých věcí vyjádření netřeba," zamračil se Severus.

Harry se pokoušel té hádance přijít na kloub, jenže jeho upřednostňované naivní já mu podsouvalo jedinou možnost, které zároveň nemohl uvěřit.

Zkoncentroval všechno své odhodlání a přenesl tělo na to druhé. Známý erotický pocit se dostavil v okamžiku, kdy se jejich údy potkaly.

"Nejsem moc těžký?" dobíral si Severuse, nepřestávajíc hlídat výraz v jeho tvrdé tváři. Muž ho nečekaně chytil za boky a překulil oba do opačné pozice. Zlověstně se při tom ušklíbl.

"A co já?" provokoval Harryho, zatímco se jeho boky vtlačily mezi Harryho stehna a bez prodlení začaly dorážet za pomoci vzorových kopulačních pohybů. Mladík se zakousl do spodního rtu a zaúpěl. Ten chlap měl navrch vždycky. I v době, kdy byl mrtvý, dlel nad Harryho životem a ovlivňoval ho. Mohl nad ním vůbec někdy zvítězit? Přinutit ho udělat něco jinak?

"Jako pírko," zasténal mladší kouzelník, snažíc si udržet alespoň kousek tváře nad věcí. Nepochyboval, že Snape to napětí vycítí, nemohl být přece z kamene, ale doufal, že si ho kvůli tomu nebude znovu dobírat. "Všiml sis, že se vyhýbáš odpovědím, na které bys mi musel odpovědět negativně?" vydoloval ze sebe ještě. Bylo těžké mluvit souvisle, když v jeho klíně vládl žár a byl neustále přiživován druhým mužem. Mohl ho ze sebe shodit, ano, ale ještě se nechtěl adaptovat do role regulérního blázna. Zatím stačilo, že si to o něm myslí všichni ostatní. "Hm? Ani na to mi nic neřekneš?" vyhrkl Harry. Jeden z cílených doteků byl obzvlášť silný. Zabrnělo ho z toho celé tělo. Severus se sklonil a políbil mladšího muže na krk. Ačkoliv to bylo velmi příjemné a podněcující, Harry si odmítavě mlaskl.

"To nezamluvíš, ani…"

"Používej mozek, Pottere, vážně to není tak těžké," zavrněl mu Snape do kůže. "Myslíš, že bych ti nedokázal říct ne? Že se v tomhle směru něco změnilo?" dodal ještě potišeji.

Harry celý zcepeněl. Dlaň, kterou hladil druhého muže po zádech, ustala ve svém pohybu a oči se rozšířily zděšením i uvědoměním zároveň.

"Ty…" začal opatrně, bohužel už své poznání nahlas nevyslovil, protože k nim dolehlo velmi rozrušené bušení na dveře. Znatelně se chtěl Severus k obtěžování vyjádřit, protože se pořádně nadechl, jenže nevítaná návštěva z druhé strany dveří zařvala Alohomora a pak se dveře rozletěly dokořán. Vytřeštěné světle modré duhovky vetřelce se v první chvíli od intimního obrázku před sebou nechtěly ani odtrhnout.

"U Merlinových bradavic!" vyjekl Draco, jež si dovolil do ložnice vpadnout bez vyzvání, ba co více, bez dovolení.

"Ihned vypadni, Malfoy!" zařval Harry, zatímco se rukama, šmátrajícíma kolem sebe pokoušel najít přikrývku, pod kterou by sebe a Severuse schoval. Absolutně nechápal, proč jim ten rozmazlený skrček vpadl do pokoje.

"Věděl jsem to! Nebo aspoň tušil!" vyplivl Draco.

"No a?" zahřměl Severus. Stále byl napůl na Harrym. I když jeho tvář nedokázala zrudnout, ne tak, jako u jiných lidí - samozřejmě nikdo netušil, jak to dělá - Harry cítil, že je z této situace opravdu velmi nesvůj.

"No a? Tohle celé je jen vaše soukromá hra, že jo?" Draco téměř poposkočil, jak byl vzteklý. "Neví se to od začátku?" ušklíbl se Harry. Konečně se mu podařilo nahmatat cíp peřiny, takže ji přes oba ihned přetáhl. "Proč tak vyvádíš, Malfoyi? Koneckonců tohle byl nápad tvojí mámy. Možná bys měl jít plakat na její rameno," utahoval si z něj.

V ten samý okamžik se vedle mladíka objevila zmíněná žena. Její tváře byly zrudlé, rozpuštěné plavé vlasy rozvrkočené, v očích měla nezvykle zasněný výraz. Harrymu nikdo nemusel říkat, co se před chvílí dělo v protější ložnici. A potěšil ho pocit satisfakce, se kterým se znovu podíval na mladého Malfoye. Tak, aby to jeho bývalý spolužák zaručeně poznal. "Tvoje matka nám to poručila," řekl Harry pevným hlasem. Severus se vedle něj zavrtěl. Naštěstí už se stihl překulit na stranu, což mladší kouzelník uvítal. Bránit se naštvanému šílenci, zatímco se vám bouří hormony, bylo téměř stejně složité, jako vykouzlit Patrona.

"A i kdyby ne, Draco, nic z toho není tvá starost," řekl lektvarista až nezvykle mírně. Za mladým mužem a jeho matkou se mihla další postava. Nebylo pochyb, že jde o Luciuse, který se synovým výstupem zjevně nechtěl mít nic společného.

"Draco pojď, já ti to vysvětlím." Narcissa chytila syna za loket a zatahala. Blondýn se ovšem nehodlal pohnout z místa.

"Ne! On pustil k vodě Weasleyovou a vzkřísil jeho. A použil k tomu mého otce. A já se mám teď klidně dívat, jak se spolu peleší?"

"Dívat se nemusíš, nikdo tě nezval!" zaprskal Harry, který začínal být také pořádně dopálený. Rozvaloval se v posteli se svým bývalým profesorem lektvarů, nahý a mezi dveřmi stála většina jeho přeživších nepřátel a dívala se na ně. Nesnášel narušování soukromí, stejně jako když ho lidé titulovali hrdinou kouzelnického světa, nebo Chlapcem, který dvakrát přežil. Tohle bylo navíc příliš intimní, aby se o to chtěl s někým dělit. A stále nechápal, proč Malfoy tolik vyšiluje.

"Draco, přestaň dělat scény a pojď!" zatahala Narcissa za synovu paži. Harry v ní nepoznával ženu, která je před nějakou hodinou přišla vydírat. Tohle byla osoba, kterou si pamatoval z války. Starostlivá kvočna, člověk žijící jen pro svou rodinu. Přišla si na své, možná už kolem sebe nepotřebovala šířit strach.

Mladík odmítavě zavrčel, ale nakonec se matkou nechal odtáhnout na chodbu. Severus za nimi jedinou myšlenkou zabouchl a opětovně zamkl. A Harry věděl, že tentokrát to kouzlo nikoho dovnitř nepustí. Ano, věděl, že se na to může spolehnout.

*

Draco dosupěl do hlavní komnaty, kde sebou hodil na pohovku a zlostně zafuněl.

"Tak vysvětluj!" pobídl matku vztekle. Žena se postavila přímo nad něj, s rukama na bocích a s přivřenýma očima.

"Ty první. Nechápu, co to do tebe vjelo. Celá tahle situace je absurdní, už nějaký den to přece víme. Nemyslím zrovna to, čemu jsi byl právě svědkem, ale musíš uznat, že to dává smysl. Ty... žárlíš?" Narcissa se sama podivila svému náhlému zjištění a po napruženosti se okamžitě slehla zem. "Draco?" naléhala. Mladík nakrčil čelo a oči se jakoby provinile odpoutaly od matčiny tváře.

"Ne!" odmítl její nařčení. Periferním viděním zaregistroval, že si jeho matka zapletla paže na prsou. Nesnášel u ní tenhle postoj. Ten typický rodičovský.

"Proč jinak bys ale ztropil takovou scénu? Víš, že se mnou můžeš mluvit na rovinu, zlato." Narcissa zmírnila tón a povolila i ruce; sama věděla, že takhle na syna působí příliš přísně. Naznačila mu, že si chce sednout také, Draco ji tedy po chvilce zvažování pustil vedle sebe.

"Pokud nežárlíš, máš výčitky svědomí," zkonstatovala žena. Znala svého syna a měla už přece zkušenosti s lidskou povahou. Lidé, kteří se zlobí, aniž by věděli důvod, či o něm chtěli otevřeně mluvit, jsou většinou naštvaní na sebe.

Musí v tom být něco jiného, pomyslela si Narcissa. Její syn byl přece Malfoy. Nezlobil se sám na sebe, pokud k tomu neměl opravdu závažný důvod.

"Výčitky svědomí? Netuším, o čem to mluvíš, matko," odfrkl si Draco. Tentokrát se Narcissa zatvářila shovívavě. Bylo jí jasné, že se od mladého a navíc velmi hrdého a sebevědomého aristokrata nedozví pravdu hned. Nejlepší by asi bylo, nechat ho ve vlastních výčitkách takzvaně vykoupat a počkat, až se rozpovídá sám. Pokud by ovšem nebyla tak nesnesitelně zvědavá.

"Myslím si, že tvůj vztek s Potterem a Severusem nesouvisí. Myslím si, že jsi došel k nějakému zjištění, které tě děsí a tohle je tvůj způsob, jak se před tím schovat. Přiznej, že mám pravdu. Vychovala jsem tě. Znám tě celých devatenáct let."

Draco po matce střelil ostražitým pohledem a v tu chvíli pochopil. Že před ní s pravdou nikam neuteče. Že ji ani nepotlačí, ani nespolkne, ani nezapomene. Že zkrátka půjde ven a v ten samý okamžik se mu neskutečně uleví.

Šlo o mladou Weasleyovou. Ta žába se mu dostala pod kůži. A to spolu netrávili zrovna moc času. Na škole s ní do kontaktu přišel jen zřídka, byl zaslepený svou nenávistí vůči jejímu bratrovi, vůči Potterovi a dalším a ona, ač byla součástí Brumbálovy armády, dokázala jít do každé akce jako někdo, kdo nosí neviditelný plášť. Alespoň tak si to Draco po té době vybavoval. Zážitky z války musely jednoho dne vyblednout a dát příležitost novým, už ne tolik bouřlivým a nutně nenávistným. A zatímco čas utíkal a mnoho lidí, včetně Draca se zastavilo v době minulé, válečné, Ginevra Weasleyová vyrostla v silnou, nezávislou ženu. V krásnou ženu.

Draco nechápal, jak spolu mohou být. Potter a Snape. Sice si na homosexuální vztahy udělal vlastní názor, který měl například s názorem jeho otce jen málo společného, ale ti dva… Vždyť se nesnášeli. A ten věkový rozdíl… A jejich původní koleje. Zmijozel a Nebelvír…

Kruci!

"Draco?" uslyšel vedle sebe přívětivý matčin hlas. Prudce se po ní otočil, jakoby ho právě uhranula.

"Máš pravdu, mami," vydechl.

"Vážně?" Narcissa vypadala zaskočená. Asi nečekala, že to její syn přizná tak brzy. Bohužel se nic dalšího nedozvěděla. Mladík se z pohovky zvedl a vyrazil ke dveřím z komnaty. Neřekl jí, v čem měla pravdu, ani kam má namířeno. Prostě odešel a nechal ji tam zmatenou sedět na pohovce.