Zdravím všechny. Dnes se toho stane trochu víc, tak snad vás to potěší. Vrátila jsem se úspěšně ze služební cesty, kde jsem ale neměla vůbec čas psát, proto se díl opět opozdil. Pokusím se co nejdříve pustit do dalšího.
Tento je rozdělený, protože mi blog nechce povolit víc jak 40 tis. znaků. Ano, i to je důvod, proč nechci psát delší díly, tohle mě fakt nebaví! :(
Mějte se fajn :)
Harry Potter ve svém mladém životě nelíbal příliš mnoho lidí. Vlastně by je dokázal spočítat na prstech jedné ruky, a když to tak v rychlosti zrekapituloval, Sareh Shah si zcela nemilosrdně ukradl ten poslední prst, který měl už navždy zůstat volný. Protože… protože Harry přece nebyl žádný přelétavý typ a nikdo další než Snape už pro něj neexistoval.
Pravda, Ginny tak trochu zahýbal, ovšem jen v myšlenkách. Byl rozhodnutý, sdělit jí pravdu, nenechal by ji dlouho tápat v jejich už takřka vyhořelém vztahu. Tak co měl proboha teď dělat, až se znovu podívá do očí Snapeovi? Protože on to určitě pozná. Dovtípí se, že Harryho rty se od těch druhých doposud neodtrhly. Že setrvaly na jednom místě déle, než by se na vynucený polibek hodilo.
Cítil, jak zvedá ruce, chtěl jimi možná udeřit vyššího muže do hrudi, odstrčit ho, jelikož mu silné dlaně svíraly tvář a šíji, jenže místo toho se o statné tělo jeho paže jakoby otřely, ne přesně tušíc, co se po nich vlastně chce. Musely by totiž dostat nějaký rozumný signál z mozku a ten… jaksi nepřicházel.
"Líbí se ti to, Harry, že ano," zašeptal mu smyslný Shahův hlas do rtů, až se ty Harryho rozbrněly. Muselo v tom být nějaké kouzlo, stejně jako ty modré odlesky, co vábily každého, kdo se na druhého muže jen podíval. Kdyby s ním byla rozumná řeč, Harry by se od něj to kouzlo naučil, velmi dobře věděl, na kom by jej mohl vyzkoušet, ale takhle. Ať ho prostě pustí, přestane líbat, ať už ho nehladí tím svým lahodným jazykem. Do háje!
"Tohle není skutečnost," vypadlo z něj chraplavě.
"Ale ano, je. Děje se to, protože ve skrytu duše po tom toužíš od první chvíle, co jsme se potkali. Láká tě zkusit, jaké by to bylo s bratrem tvého milence. Není nic jednoduššího, Harry. Přitahuješ mě. Severus se to nemusí dozvědět, pokud ti jde o tohle."
Zatímco Shah mluvil, Harry si malátně v zastřené mysli přebíral jeho slova. Ta poslední poznámka patřila k tomu, co Shah vyslovil, než ho políbil. Domníval se, že pokud Harryho zláká do svých pavoučích sítí, Snape si možná rozmyslí svůj dobrovolný opětovný odchod na onen svět. Domníval se, že by mohl jeho bratr žárlit.
Ach Merline, to je přece směšné. Snape nikdy neprojeví jakoukoliv emoci, která by Harrymu ukázala, že mu na něm záleží. Jistě, nějaké náznaky už tu byly. Musel připustit, že udělali jistý pokrok ve svém vztahu, který byl ale záhy zpochybněn účinky krevního pouta. Shah v tomto směru svého bratra prostě neznal. A Harry by mu měl otevřít oči.
Poslední myšlenka byla víc než nakopávající, jak se říká. Donutila mladšího muže otevřít oči a vytrhnout se majetnickému Shahovu sevření.
"Já…" vyhrkl. Další slova bohužel spolkl, protože jemu samotnému nedávala smysl.
Co měl sakra říct? Právě zhřešil. Měl se odtáhnout dřív. Kolik vlastně uběhlo času? Celé jeho tělo pálilo; uvědomil si, že ho musel Shah hladit i jinde než v bezprostřední blízkosti hlavy.
"Ano, Harry?" pozvedl druhý muž okázale obočí a založil si ruce na prsou. Jeho rty byly stále od polibku lesklé a vlhké a to ještě zvýšilo jejich plnost. Byl to možná optický klam, ale Harry se nedokázal na ty dva zardělé baldachýny přestat dívat. Snape neměl tak krásné rty. Ano, uměly skvěle líbat, ale byly zkrátka úplně jiné.
"Ehr, já… Nemyslím si, že by to Severuse naštvalo. On…" je takový divný patron, víš?
"Ale asi nemáš v úmyslu mu to teď vyklopit, že?" ušklíbl se Shah provokativně. Harry couvl dozadu a trochu se natočil, aby se připravil na obrat, po kterém by se mohl rozběhnout rovnou ke dveřím.
"Nechci o něj přijít!" zavrčel. Změna tématu byla právě vhodná. Políbili se, už se stalo, nemělo smysl, dál se v tom šťourat.
"Pak společně ochráníme ten viteál," navrhl Shah bystře. Ihned pochopil, kam Harry směřuje.
"Dokaž, že je to pravda. Že… ho to může zničit."
"A co pak?" přivřel lektvarista oči. Harry se ošil. Co pak? Co pak? Shah mu okamžitě vstoupil do myšlenek. "Právě jsme si vytvořili jedno tajemství. O jedno navíc už nic nepokazí. Ty si možná myslíš, že bratra neznám tak dokonale, ale já jsem si jistý, že by mě za to, co jsem právě udělal, zabil. Řekni mu o viteálu a já povím, že ses neodtáhl," oznámil mu Shah nepříjemně líbezným hlasem.
"To neuděláš!" zaprskal Harry. Bože, opravdu byl tak hloupý? Celé to byla jen lest. Ten zatracený Peršan ho přelstil. Ne že by ho Harry sám nechtěl na místě zabít, ale upřímně - vzal by si to na svědomí? Shah mohl mít pravdu; riskovat, teď nebylo na místě.
Bezradně sklonil hlavu a těžce vydechl.
"Co mám udělat?" zeptal se ztraceně. Vyšší muž mu podepřel bradu skrčeným ukazováčkem a zvedl jeho pohled k sobě.
"V první řadě se z toho nebudeš hroutit. Chápu, jak je Bellatrix Lestrangeová nebezpečná, třeba existuje jiná možnost, jak ji vyřadit ze hry. Ty musíš ten viteál najít jako první a pak nahradit stejným. Ten pravý pak dopravíš sem a já ho schovám. Na bezpečné místo."
Harry se zatvářil znechuceně.
"V kouzelných formulích a přeměňování jsem nikdy nevynikal. A naše mise je naplánovaná už na zítra večer. Nestihnu si to ani zopakovat. Navíc nevím, co ten viteál je," protestoval Harry. Shah se narovnal a podrbal prsty na spánku.
"Ucítíš jeho temnou noc," uvažoval.
"To jo, ale… Jak ho nahradím obyčejným předmětem, když i ředitelka a Severus tu moc mohou cítit?"
Harry prostě neviděl reálnou možnost, jak to provést, aniž by se něco nepokazilo.
Shah se na něj dlouze zahleděl a pak se za doprovodu šustění svého lesknoucího pláště přesunul ke krbu, nad nímž bylo několik poliček s těmi zvláštními orientálními předměty. Vzal do svých ladných prstů jeden z barevných flakonků, a když se vrátil k Harrymu, vtiskl jej mladíkovi do dlaně.
"Říká se tomu iluze. Mudlové tento termín používají, když chtějí vysvětlit kouzelnická čísla, na která se chodí bavit do divadel a kabaretů. Tak nudné, nemyslíš?" pousmál se Sareh jakoby smutně. Harry na to neměl co říct. Věděl, co je to iluze a že bylo období, kdy ani on sám na kouzla nevěřil. Zmatený převaloval lahvičku v dlani a zkoumal odlesky broušeného tmavě zeleného skla pod zlatým tepáním, jež zdobilo množství malých barevných polodrahokamů. Díky nákladnosti obalu nebylo vidět dovnitř. Netušil, zda se tam nachází tekutina, nebo snad nějaký prášek.
"Co to umí?" zeptal se netrpělivě.
"Všechno a nic. Navodí iluzi kouzla. Stačí pár zrníček," vysvětlil lektvarista tajemně. Harry s lahvičkou mírně zatřásl. Takže prášek. Ale musel být velice jemný, neměl pocit, že by se v nádobce přesýpal.
"Podej mi druhou ruku," vyzval ho Shah. Harry bezmyšlenkovitě udělal, co se po něm žádalo. Muž si přivlastnil jeho ukazováček a něčím ho velmi rychle bodl do citlivého bříška.
"Au!" sykl Harry. Neviděl nic ostrého, čím by to Shah mohl udělat a navíc ho to vylekalo. Na špičce prstu se okamžitě zaleskla kapka rudé krve.
"I iluze potřebuje víru a ta skrytá v krvi bývá nejsilnější." Zatímco starší kouzelník mluvil, vzal Harrymu lahvičku a odzátkoval ji. "Na co teď myslíš, Harry?" zeptal se zachmuřeně.
"Nevím. Asi na to, že jsi blázen a intrikán a že tě chci kopnout mezi nohy!" zabručel Harry. Shah se zářivě usmál a naklonil nad maličké hrdlo flakonku mladíkův prst. Poté z něj vymáčkl onu kapku.
"To je dostatečně motivující, ano. Pro prášek iluze určitě," pochvaloval si Shah. Harry nevěděl, která bije.
"Jak to myslíš?" zajímal se. Lahvička mu byla vrácena, už opět zavřená do dlaně, takže si ji začal znovu prohlížet. Nic se na ní nezměnilo.
"Negativní emoce navodí negativní iluzi, pozitivní…"
"A my potřebujeme negativní," hádal Harry.
"Přesně tak, pane Pottere! Touha zbavit mě reprodukčních schopností je dle mého velmi negativní emocí, takže by to mělo stačit."
"Ale ve skutečnosti jsem to tak nemyslel. Spíš o tom jen mluvím, ale nemám na to, abych to doopravdy udělal."
"Stále mluvíme o iluzi," zadíval se na něj Shah vyzývavým pohledem. "Jakmile najdeš viteál a nahradíš jej replikou, tu musíš posypat tímto práškem…"
"Ale co ten pravý viteál? Ten, který schovám u sebe? Nebude i z něj vyzařovat negativní energie?" napadlo Harryho. Shah se na okamžik zamyslel a následně došel ke krbu pro další lahvičku. I tu vložil Harrymu do dlaně.
"Mám myslet na něco hezkýho?" zkoušel Harry. Shah zavrtěl hlavou.
"Není třeba. V tomto prášku už je namíchána pozitivní iluze," odvětil lektvarista ledabyle. "Možná už bys měl jít, Harry, zítra tě čeká náročný den," naznačil mu taktně, že je jejich setkání u konce.
Ve dveřích se Harry ještě naposledy otočil. "Směl bych vědět, jak ta pozitivní iluze vznikla?" Byl prostě příliš zvědavý, aby bez takového rozhřešení jen tak odešel. Než mu byly před nosem pomalu zavřeny dveře, starší muž pokýval hlavou a usmál se.
"Dozvěděl jsem se, že mám bratra."
lepší,když člověk pochopí,co tím chtěl básník říct..
OdpovědětVymazat