Já jsem já a ty jsi...? 3/3

pokračování

* * *

---

Frankieho naléhání už Harryho pořádně štvalo. Několikrát ho dokonce poslal do patřičných míst, aby měl od něj pokoj. Nehodlal mu říct o tom, co ve Snapeových komnatách viděl a pokud šlo o použití Veritaséra, nebo myslánky, vždy se mu podařilo vymyslet nějaký způsob, aby se k těmto dvěma usvědčujícím prostředkům Frankie nedostal. Naštěstí jediná myslánka byla v ředitelně a Veritasérum Snape střežil jako Voldemort viteály, takže riziko, že by se spolužákovi přece jen podařilo Harryho nachytat, bylo téměř nulové. Harry si zatím trval na tom, že ve sklepení nic zvláštního neviděl a že se profesoři scházejí výhradně za účelem studijních záležitostí. Nedlouho poté došlo na zkouškové období a osudová sázka, díky níž se Harry dozvěděl, co podlého Snape provádí, přešla v zapomnění. Alespoň pro Frankieho.

Harry se u profesora Piperita vyptával, jestli Snape dodržel, o co byl požádán a odpověď ho upokojila. Aniž by po něm někdo požadoval finance na zaplacení nákladů na výrobu tajemného lektvaru, mistr ho pro svého kolegu připravoval dál. To Harrymu stačilo, aby se cítil trochu klidnější. I když ze své zásahové akce neměl příliš dobrý pocit. A bohužel to nemělo nic společného se samotným sexem, který se Snapem absolvoval.

Na tuhle konkrétní věc se snažil nezaměřovat. Vždy když to udělal, cítil zvláštní chvění po celém těle a horko, které ho celého prostoupilo, jako kdyby dostal horečku. V takových chvílích se pak raději v paměti vracel k soukromému setkání s profesorem Piperitem, jež předcházelo právě oné zásahové akci.

Samuel Piperit byl podle vlastní slov šťastně ženatý muž. Vyprávěl Harrymu o své krásné ženě, kterou nade vše miluje i o tom, že by ji vědomí jeho oběti velmi rozesmutnilo. Paní Piperitová byla totiž upírka a jelikož se jí stala nedobrovolně, stejně jako Remus Lupin vlkodlakem, odmítala, živit se lidskou krví. V kouzelnickém světě však existoval lektvar, který mohl lidskou krev nahradit, ale jeho příprava byla bohužel velmi složitá a náročná.

Snape nejprve prosbu o pomoc ignoroval, než přišel s řešením, které se Piperitovi samozřejmě nelíbilo. Nakonec na něj ale přistoupil a díky tomu mohl své ženě pravidelně dodávat lektvar, který ji odrazoval od pití lidské krve. Piperit občas poskytoval manželce svou vlastní krev, ale ani s tím žena nesouhlasila, protože v dobách největšího hladu se mohlo stát, že by se neudržela a manžela zabila.

Tohle všechno Harry chápal, nemohl však pochopit, proč si Snape usmyslel, že bude souložit s jeho tělem. Profesor Piperit nebyl v tomto směru nijak sdílný, ale naznačil, že by k němu lektvarista mohl chovat jisté city. Poslední myšlenku Harry obvykle ihned zahnal, nechtěl myslet na něco takového, hlavně bylo těžké tomu uvěřit, ale nemohl ignorovat fakt, že jeho léčka a hlavně sex, který byl jejím završením, se příliš často domáhá jeho pozornosti v myšlenkách.

On Snapea nemiloval. Nemohl ho mít rád za to, co Piperitovi celou dobu prováděl. Nehledě na skutečnost, že si k tomu vypůjčil Harryho podobu bez Harryho vědomí. To byla asi ta poslední kapka.

*

Harry dopsal poslední slovo a šel odevzdat svou práci zamračenému lektvaristovi, který v čele sálu dohlížel na pracující studenty. Nebyl první, ale ani poslední a hlavně, měl to konečně za sebou. Dokonce si pomyslel, že by nemusel z lektvarů prolézt s odřenýma ušima. Byl se svou prací celkem spokojený.

Aniž by se na profesora podíval, položil pergamen na zvětšující se hromádku a odešel. V nebelvírské věži se přidal k diskutujícím, již hotovým spolužákům a občas i něco přihodil. Pak se odebral do své ložnice, připravit se na závěrečný večírek a zároveň si sbalit kufr, se kterým po skončení školy pocestuje do Doupěte. Weasleyovi mu nabídli, aby zůstal u nich, dokud nedá dům na Grimmauldově náměstí do pořádku, aby se mohl nastěhovat tam.

Někde mezi svetrem od paní Weasleyové a knihou o famfrpálu, co si ukládal do truhly, vběhla do ložnice Ginny, aby mu oznámila, že má jít za profesorem Snapem. Harry byl trochu zmatený, výsledky zkoušek měly být zveřejněny až večer, netušil, co po něm ten jedovatý chlap ještě chce.

Neochotně odložil knihu do svého zavazadla a se zvadlými rameny se vydal zpět do společenské místnosti. O pět minut později už klepal na dveře Snapeova kabinetu.

"Pojďte dál, pane Pottere," vyzval ho lektvaristův hlas. Harry vstoupil, ale zůstal stát hned u dveří.

"Posaďte se," pobídl ho muž. Harry zaváhal, ale nakonec poslechl. Svůj zrak tvrdošíjně upíral na své ruce, nechtěl se tomu podlému parchantovi dívat do očí.

"Mluvil jste s profesorem Piperitem?" zeptal se Snape. Harry se nemusel ptát, kvůli čemu; k jednání se Snapem nikdy nebylo zapotřebí zbytečných slov. Stejně vždycky skončil jako ´idiot´.

"Ano, pane," přikývl a po chvilce zaváhání dodal: "Stále jsem ochotný ten proces financovat."

"Tím jsem si jistý, ale neměl byste tolik plýtvat svými prostředky, ještě je budete potřebovat," oznámil mu profesor. Harry na okamžik vzhlédl, přivřel oči, zamračil se a zase klesl pohledem ke svým rukám v klíně. Bylo to tak zvláštní, sedět před mužem, se kterým… no, měl sex. Jako kdyby se nikdy nic nestalo, a přitom už nikdy nic nebude stejné jako dřív. Ale co, posloužilo to své věci, život jde dál…

"Věřím, že mi zaměstnání bystrozora poskytne přijatelný plat, který budu potřebovat k živobytí." Že se toužil stát bystrozorem, nebylo žádné tajemství a nikdy ke svému životu nepotřeboval mnoho. A také už nebude muset platit školné…

"K zaměstnání bystrozora potřebujete dobré výsledky z lektvarů, toho jste si, doufám, vědom," upozornil ho Snape. Harry na něj vytřeštil oči, přestože se na toho muže už nikdy nechtěl znovu podívat. Co tím jako myslel? Věřil si, že tu zkoušku zvládl dobře.

"Ano, to jsem. A také jsem si vědom toho, že jsem svou práci odevzdal v pořádku. Snažil jsem se." Kruci, zas ten neproniknutelný Snapeův pohled. Určitě to bylo v pořádku, že ano? Do háje.

Profesor se zvedl od stolu a přešel na jeho druhou stranu, kde se o desku opřel a založil si ruce na prsou. Oblečený celý v černém zkrátka pořád působil děsivě a nepomohla ani vzpomínka na jeho nahé tělo, které se pod Harrym svíjelo rozkoší.

"Znovu opakuji, že byste neměl plýtvat svými prostředky. Alespoň ne těmi, jež budete potřebovat na školné na příští rok. Myslím, že jsem se vyjádřil dost jasně."

Harry vyskočil a upřel na muže před sebou nesouhlasný pohled.

"To nemyslíte vážně! Skončil jsem, už se sem nevrátím, ten test jsem udělal dobře!" trval si na svém. To přece nemohl myslet vážně. Další rok učení? Nechtěl být věčný student.

Harry ztuhl, když ho Snape zničehonic popadl za ramena a přitáhl si ho blíž. Jeho velký skobovitý nos se namáčkl na Harryho o polovinu menší a horký lektvaristův dech ho pošimral na rtech.

"O něco jsem díky vám přišel. Musíte to napravit," promluvil Snape o něco hlubším hlasem. Než Harry stihl protestovat, nebo aspoň reagovat, jeho rty byly zajaty v prudkém, hlubokém polibku. Udeřil pěstí muže do prsou, ale docílil akorát toho, že si ho lektvarista přitáhl ještě blíž.

K vlastní hrůze zjistil, že začíná polibek opětovat. Bylo to jednodušší, než se bránit, i když si nebyl jistý, jestli to má něco společného s jeho vůlí. Po několika vteřinách bez dechu byl propuštěn, ruce z jeho ramenou však nezmizely. Temný pohled byl najednou tak hluboký, že se v něm málem ztratil. Takhle se na něj Snape díval, když…

"Zůstaneš tu další rok. A je mi jedno, jestli mi uděláš ze života peklo. Vlastně se na to docela těším," zavrněl Snape. Harry na něj zíral, neschopen slova. Po pravdě měl trochu pocit, že už nikdy nepromluví, protože právě ztratil hlas.

Když dostlal další polibek a následně byl vystrčen na chodbu za doprovodu Snapeových slov: "Užij si prázdniny. V září tě budu čekat," jeho svět se kompletně propadl do mlhy a odevzdanosti.

Cesta ke dveřím učebny lektvarů mu trvala mnohem déle, než předpokládal, ale asi to bylo tím, že se každou chvíli zastavoval, jak urputně přemýšlel, k čemu ho Snape právě donutil. Na konci té cesty už byl pořádně naštvaný a také odhodlaný, vrátit se, aby tomu nerudnému netopýrovi řekl, že si může nechat zajít chuť. Jenže, jak přistupoval zpět blíž a blíž ke Snapeovu kabinetu, jeho odvaha s každým krokem slábla. Místo obrázku škrceného mistra lektvarů se Harrymu před očima objevovaly výjevy jejich milování. Každý polibek, každý pohyb, Snapeovo zasténání, prostě všechno. V okamžiku, kdy bral za kliku, už měl na rtech připravených jen pár slov, která ani zdánlivě nekorespondovala s jeho původním vztekem. Rychle vstoupil a počkal si, až se na něj Snape zaměří. Pak pozvedl důležitě obočí a našpulil rty.

"Myslím, že odprošení na kolenou za to, že jsi šukal někoho jiného, než mě, by mohl být dobrý začátek. Ahoj v září."

Harry za sebou poklidně zavřel dveře a pousmál se. A něco mu říkalo, že to samé udělal i Snape na druhé straně. Koneckonců, brzy se o tom přesvědčí.