Řetězová reakce 9.

Pár: AL/SA
Přístupnost: 18+

Adam

Sauli má problém se na mě podívat. Vždycky dával na odiv své krásné modré oči, ale teď ne. Uhýbá jimi, zatímco já čekám, jak se vyjádří k tomu, že jsem ho našel s rukou v Leviho rozkroku.

"Sauli?" znovu ho vyzývám, aby mě vnímal. Nakrátko zvedne hlavu, ale hned ji dá zase dolů. Uvědomím si, že musím působit jak nějaký profesor, jak nad ním stojím, zatímco on sedí na kraji naší postele. Ano, bylo lepší jít to vyřídit v soukromí. Pořád mi mohla být v patách amazonka.

"Co chceš slyšet? Vůbec to není tak, jak to vypadá?" utrousí netečně.

"Já nevím, možná. Prostě něco řekni, cokoliv. Takhle mám pocit, že je ti to úplně fuk!" zabručím.

"A co když je?" Opět ke mně krátce zvedne svůj pohled. A já se ho leknu, protože naznačuje, že jeho majitel mluví pravdu.

"Je?" vydechnu nevěřícně. Sauli se zhluboka nadechne a vstane. Poté vykročí ke skříni.

"Co to děláš?" zhrozím se, když z ní vytáhne svou velkou cestovní tašku. On se pro změnu zarazí a se zvednutým obočím se zahledí do mojí tváře.

"Měl bych jít tam, kam mě tělo táhne," odvětí jakoby nic. Dělá si ze mě srandu?

"To se říká se srdcem, aspoň u nás," opravím ho. Netuším, co tím sleduju. Možná se pokouším nahnat čas. Oddálit neodvratitelné.

"Já vím, ale co když moje srdce necítí nic? Co když je to celou dobu jen otázka těla?" přivře oči. Bože, opravdu nejsem připravený na taková slova. Tušil jsem to snad, ale nepřipouštěl si to?

"O co ti jde, hm? Teď ses rozhodl být upřímný? Kdybych tě v tom kumbálku nenačapal, tak mi to nikde neřekneš, co?!" štěknu.

"Nedramatizuj to, Adame. Sám nejlíp víš, že by to nikdy už znovu fungovat nemohlo. Snad sis nenamlouval něco jinýho. Mně je s tebou dobře, asi jako tobě se mnou, známe se, víme, co nám vyhovuje, ale ať se ti to líbí nebo ne, city už vychladly. Myslím, že si ty svý už jenom namlouváš. Držíš tu vzpomínku a nechceš ji pustit." Sauli položí tašku na postel a postaví se přede mě s rukama na bocích. "Zamysli se nad tím, baby, kdybychom spolu opravdu chtěli být, dávno se k sobě oficiálně vrátíme. Jak dlouho ti trvalo, než ses rozhoupal, abys mi to řekl?"

"Měl jsem strach, aby ses nelekl," ohradím se. Je to vůbec možný? Před nějakou půl hodinou jsem se Sutanovi snažil vymluvit to samý, co momentálně Sauli mně. Že ho nemiluju a je to jenom zvyk. Ale to se mýlí. Vztah s ním byl ten nejlepší a nejzajímavější, co jsem kdy měl. Přece jsem dost starý na to, abych si dokázal být jistý svými city. Ale co když právě na to člověk nikdy není dost starý? Láska přece není otázkou věku. Do háje!

"Možná jo a možná ne. Oba bychom o tom měli přemýšlet, i když já už mám jasno dávno," pokrčí rameny. Tak počkat, na programu bylo především to, že ho pořádně seřvu za ten úlet s Levim, ale zatím jsem to já, kdo si tu připadá jak zbitý pes.

"Jestli tu dá někdo někomu kopačky, tak já tobě!" syknu. Sauli sevře moje tváře ve svých dlaních a zakroutí hlavou.

"Ale Adame, my už spolu přece dávno nechodíme. Myslíš si, že ten čas, kdy se nevídáme, trávím v celibátu? Opravdu jsi tomu věřil? Ještě mi řekni, že jsi byl poslední čtyři měsíce svatej," uhodí. Prokrista pána, ať už přestane, víc pravdy neunesu.

"Jo, byl!" vyhrknu hbitě. Hned na to se ale zarazím. Vždyť je to lež. Spal jsem se Sutanem. Jednou to bylo se vším všudy u mě doma a podruhé jsme se mazlili. Ani v jednom případě jsem to ale neutnul. Nechal jsem to dojít až do konce.

Jsem pokrytec. Po Saulim chci, aby mi byl věrný, ale sám už jsem ho jednou na téhle dovolené podvedl.

"Vážně?" přivře na mě oči. Doufám, že to neví. Mohl by mu to říct Levi? Svěřil se mu Sutan?

"I kdyby jo, já se na tebe nezlobím, zlato. Tehdy jsem ti řekl, že to nechci hrotit a tys s tím souhlasil…"

"Jenže to už je minimálně rok zpátky. Nejsem z kamene, Sauli!" okřiknu ho.

"Ne, to nejsi!" znovu zavrtí hlavou a pohladí mě bříšky palců po rtech. "Mám tě rád, Adame, vždycky jsem měl a to se nezmění, ale na vážnej vztah ještě nejsem připravenej," vysvětlí mi.

"Myslíš se mnou?" zatvářím se ublíženě. Neupřímný člověk by odpověděl - s kýmkoliv, ale Sauli mlčí. V podstatě to chápu tak, že vážný vztah je to jediné, k čemu už mezi námi nikdy nedojde.

Dostávám od něj pusu. Je tak moc kamarádská, až mě z toho zabolí u srdce. Pak propustí mé tváře a ustoupí dozadu.

"Zeptám se na recepci na jiný pokoj," oznámí mi. Než se nadechnu k protestu - klidně by to mohl nechat až na druhý den - Sauli se na mě téměř láskyplně usměje a prohlásí: "Vypadáš v tom kostýmu nádherně. Od Legolase jsem ještě kopačky nedostal."

Během deseti minut má sbaleno. Mně to přijde jako jedna minuta. Celou dobu se snažím přijít na něco, co by ho mohlo zadržet, ale najednou řekne: "Tak ahoj, uvidíme se později…" a moje šance jsou definitivně pryč. Když kolem mě prochází ke dveřím, ještě pohladí moje rameno letmým dotekem. Myslím, že je to náš úplně poslední tělesný kontakt.

Kopačkový den, napadne mě. Tak moc jsem chtěl Sauliho jenom pro sebe, až mi nakonec nezůstal ani ten sex. Možná jsem byl vážně slepý a neviděl všechny jeho náznaky, které mi měly ukázat, jakým směrem se náš vztah bude ubírat. Někdy jsou ale lidé nevšímaví schválně. Tolik se bojí, že narazí, až se jejich růžové brýle stanou stálými a jejích sundání pak tolik bolí.

Co budu teď dělat?

Sutan

Pohlédnu do Leviho dlaní. Ještě vytáhl před startem letadla svůj telefon, aby ho vypnul.

"Píše mi Sauli," povzdychne si. Přemýšlím, kde na něj sehnal Fin číslo, Levi by mu ho přece nedal, když s ním nechtěl mít ve skutečnosti nic společného, ale pak si řeknu, že to možná Adam, když plánoval celou tuhle dovolenou.

"Můžu vědět co?" zeptám se opatrně. Vím, že mi do toho nic není, ale zvědavost je silnější. Když už jsem vyklidil pole, tak tohle si snad zasloužím. Levi si zprávu přečte se skeptickým výrazem ve tváři, pak natočí displej na mě.

Skončil jsem to. Co s načatou nocí? Mohli bychom pokračovat tam, co jsme byli přerušeni… pokoj 19.

Já asi špatně vidím. Čert vem, že má Sauli ve zprávě chyby, není rodilý americký mluvčí, takže se to dá omluvit, ale co význam smsky? On dal Adamovi kopačky? Tedy já nevím, jak se tomu říká, když se rozejdou dva, co spolu ani pořádně nechodili, ale takhle nějak by se to dalo asi brát. A největší vrchol všeho je to, že hned jak to Sauli udělal, napsal Levimu, že s ním chce strávit noc. Bože můj, chudák Adam!

Automaticky se začnu zvedat ze sedadla, až mě musí Levi zatlačit zpátky, protože podle předpisů bych měl být připásaný a letadlo se zrovna dalo do pohybu.

"Na to zapomeň!" pokárá mě. Tak kdo je tady šéf? Samozřejmě chci namítat, jenže Leviho pohled je tak výmluvný, že mi okamžitě sklapne.

"Ať si to vyřeší sám. Kolikrát jsi mu poskytl rameno, když se s ním rozešel poprvé?" zamračí se.

"Nebyl jsem to jen já, za kým si přišel lízat rány," obhajuju Adama.

"To je úplně jedno. Právě jsi mi řekl, že tě odmítl, protože chce být s ním. Tím ti dal jasně najevo, že ho máš nechat být, tak ho nech!"

"Zůstal v tom hotelu úplně sám!" nakrčím bradu. Chce se mi zase brečet. Zatracený Adam, proč se o něj pořád tak starám?

"Stejně by tě teď nevyhledal, a kdybys za ním přišel ty, tak tě ještě vyhodí. Prostě to nech plavat. Letíme domů," rozhodne nekompromisně.

Nafouknu se a zarytě zadívám před sebe. Levi by se mnou neměl takhle mluvit, pořád jsem jeho nadřízený, ale určitě má pravdu, Adam by moji společnost v tuhle chvíli neocenil, spíš naopak. Sám jsem ve srabu, musím vyřešit svůj splín, ne někoho jinýho.

Několikahodinový let uteče jako nic, protože ho oba zaspíme. Brzy ráno jsme v Los Angeles. Nechal jsem v letištních garážích svoje auto, takže nemusíme shánět taxi. Odvezu Leviho domů a pak si jdu lehnout, protože jsem z letadla trochu polámaný a taky se těším na svou postel. Po sprše ještě zapnu televizi kvůli ranním zprávám. A k mému překvapení je v nich hned na prvním místě Adam.

Novinka obsahuje několik záběrů z davu u bazénu, kde se prolétá Adam v kostýmu Legolase, komentář je stručný: Adam Lambert se vypravil na dovolenou do Palm Springs na Floridě, kterou se rozhodl strávit se svým bývalým přítelem Saulim Koskinenem… Jakmile zazní finovo jméno, objeví se na obrazovce i on coby indián. V tu chvíli mi teče voda ze zubů. Začínám Sauliho opravdu nesnášet. Adam na něj s láskou a on se mu kurví za zády. Hajzl jeden! Kdybych tam zůstal, už ho držím pod krkem a mlátím ho hlava nehlava. No, nejsem zrovna tenhle typ, ale u něj bych asi fakt udělal výjimku. Tolik mi pije krev. Neví, co měl a mohl mít. Adam je sice občas pako, ale když s někým chodí, tak naplno. Na druhou stranu, jestli mu nic neslíbil, tak se Adam nemůže divit, že to takhle dopadlo. Dřív nebo později by mu na nějakou nevěru přišel. Pokud se tomu ovšem dá říkat nevěra, když spolu ani pořádně nechodili.

Ne, tohle je na moji hlavu příliš těžké téma a hlavně to není moje starost. To už mi řekl i Adam, takže se podle toho budu chovat.

Adam

Za celou noc jsem neprolil ani jednu slzu. Očekával jsem je, ale nedostavily se. Dokonce jsem celkem rychle usnul. Sauli odešel někdy kolem jedenáctý, tak jsem ze sebe pracně svlékl ten hrozný kostým Legolase a po sprše hned zalehl do postele. Hluk z párty doléhal až do mého pokoje, ale nebyl jsem schopný ho vnímat. Myslel jsem na všechno, co se za ten den stalo a nakonec z toho usnul. Ani se mi nic nezdálo, nebo si to spíš nepamatuju.

Ještě rozespalý se natáhnu pro sluchátko hotelového telefonu a objednávám si snídani na pokoj. Nikam se odsud dnes nehnu. Nechci nikoho vidět. Ani Sauliho a Leviho a už vůbec ne Sutana. To on mi nasadil brouka do hlavy s tím Zorem. Sledoval jsem ho kvůli němu. Kdyby mi nic neřekl, tak tu teď Sauli mohl ležet se mnou. A já bych si s ním střihnul jeden čerstvý ranní sex, jak jsme měli ve zvyku.

"Bože, nic už nebude jako dřív," zašeptám do ticha pokoje. Jako kdybych si to právě uvědomil. Ale muselo mi to dojít už v noci, když ode mě Sauli odešel i se svými věcmi. Co asi dělá? Leží v posteli s Levim? Dávají si spolu čerstvý ranní sex, nebo ještě dospávají ten pozdní noční? Určitě šel za ním, jsem si tím jistý. Zbavil se mě rychle. Celé to pro něj byla jen náhodná záležitost. Domluvit se na pár dnech společné dovolené a pak se zase rozejít a užívat si jinde.

Zaklepání na dveře mě naštěstí dočasně vytrhne z ponurých úvah, tak se zvednu a jdu otevřít. Na chodbě stojí poslíček s mojí snídaní, pozvu ho tedy dál, aby mi ji postavil na stolek. Když uvidí na ramínku pověšený kostým Legolase, otočí se na mě s otázkou na rtech.

"Budete chtít, abych ho vrátil do půjčovny za vás, pane Lamberte?" zeptá se úslužně.

"To jde?" podivím se.

"Ano. Rád to pro vás zařídím," usměje se.

"Tak jo," pokrčím rameny. Automaticky jdu do své peněženky pro nějaké spropitné. "Mám nějaký výhradní právo?" zajímám se.

"Upřímně ne, pane. Děláme to běžně. Chceme, aby se naši hosté cítili co nejpohodlněji a nemuseli se o takové věci starat," vysvětlí mi.

"I tak děkuju," přikývnu. Vtom mě něco napadne. "Kostým indiána už tam máte? A Zora mstitele?" Jestli jo, tak jsou ti dva už vzhůru.

"Indiána jsem si nevšiml, ale Zora mstitele a Thranduila pánové, tedy vaši přátelé vrátili už v noci," oznámí mi.

"Aha," pozvednu obočí.

"Ano, vrátili je těsně předtím, než se odhlásili a odjeli," dodá poslíček.

"Co?" vyhrknu. "A kam?"

"To nevím, pane, říkala mi to recepční, která měla v noci službu. Jen jsme si předali služební informace. Nesledujeme naše hosty, s prominutím," podívá se na mě omluvně.

"Jistě," vzdychnu. Chlapec odchází, i s bankovkou ode mě a já mám opět v hlavě guláš. Sutan a Levi odjeli? Takže Sauli v noci s Levim nebyl? Kruci a co Sutan? Co tím jako sleduje? To bude teď trucovat, protože jsem ho odmítl? Fajn, nebylo to úplně odmítnutí, pohádali jsme se, ale kvůli tomu přece nemusel hned odjíždět.

Chňapnu po svém telefonu a navolím Sutanovo jméno. Na druhé straně to nevyzvání. Účastník je prý momentálně nedostupný, hlásí mi operátor. Když to zkusím za hodinu, je to stejný a pak i v poledne a odpoledne. To snad není pravda, Sutan si vypnul telefon? On? Člověk, který byl vždycky háklivý na to, že někteří lidé mají telefony jenom na ozdobu? Večer už to nevydržím a jdu najít Sauliho. Naštěstí ho potkám v jídelně.

Sedí tam sám, v jednom z malých boxů pro menší počet strávníků a láduje se zeleninovým salátem.

"Ahoj," pozdravím ho nejistě. Vzhlédne a jedním koutkem rtů naznačí úsměv.

"Ahoj," zahuhlá s plnou pusou.

"Sutan a Levi asi odjeli," oznámím mu netrpělivě.

"Ne asi, odjeli. Ještě v noci."

"A tos mi to nemohl říct?" vynadám mu.

"Co na tom záleží?" pokrčí rameny. Sednu si naproti němu.

"Záleží na tom, Sutan mi nebere telefon. Je nedostupný," zamračím se.

"No a? Asi s tebou nechce mluvit," zkonstatuje Sauli. Nejradši bych ho propleskl. Od včera je vyloženě flegmatický vůči mně. Jak moc se asi musel přemáhat, aby tak nepůsobil i předtím.

"Sutan nemívá vypnutý telefon, ani když je naštvaný. A vůbec, jak jsi to myslel, že se mnou nechce mluvit?" vyzvídám. Sauli odloží vidličku na talíř a vytáhne svůj mobil. Něco na něm chvíli hledá a pak na mě otočí displej, na kterém září zpráva od Leviho.

Promiň, ale Adam není jediný, kdo teď potřebuje přítele. Právě letíme domů. Už se s tebou nechci vidět, ale jsem rád, žes to s Adamem ukončil. Pa

Nevěřícně si čtu zprávu několikrát za sebou, než Sauli schová telefon zpátky do kapsy.

"Ten někdo je Sutan, že jo?" přivře podezíravě oči.

"Eh," nevím, co na to říct.

"Sutan by odsud přece jen tak neodjel, aniž by ti to řekl. A tys to nevěděl, oznámil ti to někdo z personálu, co? Takže jsem usoudil, že odjel kvůli tobě, a proto ti nebere telefon. Nechce s tebou mluvit. Pověděl ti o mně a Levim? A ty ses s ním pohádal, protože jsi mu to nevěřil, mám pravdu?" chrlí na mě jednu pravdu za druhou. Kdyby jen tušil, že je to ještě komplikovanější. Že ani já nebyl svatý, když jsme spolu nebyli.

"Kdy poletíme my? Asi už nemá smysl tu zůstávat," zatváří se Sauli lhostejně. Jsme dva odkopnutí muži, co se sešli u jednoho stolu. Je mi nanic a vlastně ani nevím z čeho víc. Jen doufám, že se Sutanovi nic nestalo. Musím co nejdřív zavolat Levimu.

 

* * *

 

Sutan

Prospal jsem celý dopoledne a po obědě jsem se vypravil na nákup, protože jsem doma neměl vůbec nic k jídlu. Před dovolenou jsem samozřejmě zredukoval zásoby. Ve svém oblíbeném obchodě jsem potkal Scarlett, chodí tam nakupovat taky a ta mě pozvala na takové menší grilování. Souhlasil jsem, jelikož jsem se nemusel bát Adamovy účasti. Nakonec jsme se tam sešli jen já, Tommy Joe Ratliff, Adamův bývalý kytarista a rodinka Cherryů. Možná už si Scarlett zjistila, že se Adam stále nachází na Floridě. Tommy se s ním totiž momentálně taky nestýkal a naše společná kámoška to pochopitelně věděla. Určitě nechtěla ve svém domě potíže, protože když se Adam chytil s Tommym, tak nebylo o co stát.

Musím uznat, že jsem se mezi svými cítil dobře. Něco takovýho jsem potřeboval, prostě se sejít s lidmi, kteří o mých problémech nic neví. Tedy Scarlett se tak určitou chvíli tvářila, než se Tommy vytratil do kuchyně, že pomůže Leemu se zmrzlinou…

"Mluvila jsem s Neilem," řekne mi na úvod a já už vím, že je veškeré pohodě konec.

"No a?" předvedu jí dokonale naučený obličej nic netušícího člověka.

"Adam je prý ještě v Palm Springs," jde rovnou na věc.

"Hm, asi jo. Jinak by tu asi nebyl Tommy, ne?" pokrčím ledabyle rameny. Scarlett k sobě přivolá Riffa a posadí si ho na klín. Je hrozný, jak ten čas letí, na něm je to vidět nejvíc. Až mě to děsí.

"Zajímá mě, co se tam stalo. Budu upřímná, uspořádala jsem tuhle sešlost kvůli tomu," přizná.

"Sešlost," ušklíbnu se. Kdyby to věděl Tommy, tak se asi urazí. Co opustil Adamovu skupinu, moc už se nevídáme. Tedy já s ním jo, ale ostatní, jako kdyby pomalu zapomínali. Jakmile z tohohle kolotoče jednou vypadnete, je hrozně těžký naskočit zpátky.

"To je jedno," mávne Scarlett prudce rukou. Až mám strach, aby Riffa nepraštila.

"Asi jo. Takže ty chceš vědět, co se stalo v Palm Springs? Proč?" zadívám se na ni spodním pohledem.

"Ale no tak, přece vím o tobě a Adamovi. Víš, jak jsem byla happy, když ti tu dovolenou nabídl? Sutane, já bych tak moc chtěla, abyste byli spolu. Možná si myslíš, že to není nejlepší nápad, když jste dobří přátelé už tolik let, ale od té doby, co se to provalilo, ta společná noc, na vás myslím jako na pár a hrozně se mi ta myšlenka líbí," oznámí mi s nadšenými jiskřičkami v očích. Scarlett se umí hodně nadchnout a pak to stojí za to.

Fajn, tak teď jí vezmu vítr z plachet.

"Ale víš o tom, že jsme tam nebyli sami?"

"Jak to?" podiví se. Přiznám se, že jsem taky překvapený. Jestli se o nás tolik zajímala, to si nenašla novinky o Adamovi na netu?

"Psali o tom večírku přece. O tom maškarním. Dozvěděla by ses, že tam byl se Saulim…"

"Děláš si prdel? Už zase?" vyjekne. Vtom jí dojde, že má na klíně stále svého syna a dodatečně mu zakryje uši dlaněmi. No, pozdě.

"Mami? Co je to prdel?" zeptá se Riff.

Vyprsknu smíchy. Typická reakce malého zvídavého dítěte.

"To je takový slovo, co se říká jen mezi dospělými. Běž za taťkou a zeptej se ho, jak to vypadá se zmrzlinou, šup!" Scarlett postaví syna na zem a ten se hned rozběhne do domu. Je mi jasný, na co se taťky Leea zeptá v první řadě a zmrzlina to určitě nebude.

"Kde jsme to skončili? Jo! Chceš mi říct, že Adam tě pozval na dovolenou a vzal sebou Sauliho?"

"Nejen jeho, taky pozval mýho asistenta, asi abych se tam nenudil," obeznámím ji se situací. Scarlett je šokovaná.

"Ten chlap je na zabití, fakt!" rozčílí se. Skoro jí zbělá obličej. Netušil jsem, že to takhle prožívá.

"Jo, taky jsem měl ty tendence, na letišti před odletem, zabít ho, ale… je to jenom posera. Třeba z toho jednou vyroste," povzdychnu si. Scartett se zakousne do spodního rtu. Právě jsem jí naznačil, jak se cítím. Asi se naplnily její nejčernější obavy, tedy pokud nějaký měla. Barvila si nás jako úžasný pár a najednou tohle.

"To není fér!" zavrtí hlavou. "Jak ho to vůbec mohlo napadnout? Vzít Sauliho, když pozval tebe?"

"Protože jemu na mně tímhle způsobem nezáleží, Scar. Co sis myslela? Že když jsme se spolu vyspali, tak jsme hned partneři?"

"Já nevím, asi jo. Viděla jsem vás tady minule. Kdyby vám na tom nezáleželo, tak se kvůli tomu nebudete přece hádat. Kvůli koblížkovi," zamává kolem sebe rukama.

"Prosím tě, vůbec mi to nepřipomínej. Zvlášť na tohle je Adam alergickej," vysvětlím jí. Scarlett znovu zakroutí hlavou a pak se krátce ohlédne ke dveřím do domu. Jsem rád, že o tom s nikým dalším nemluvila. Očividně neví nic ani Lee.

"Jak je to tedy s tebou?" zeptá se tajemně.

"Se mnou?" pozvednu obočí. Mohla by to trochu víc specifikovat.

"Řekl jsi, že na tom Adamovi nezáleží. Co tobě?" vyslyší Scarlett moje myšlenkové pochody. Přece už to musela poznat, naposledy jsem si o ní myslel, že se z ní stala vědma.

"Přijel jsem dřív," zadívám se na ni významně.

"Proč? Bylo těžký být v jeho blízkosti?" přivře moje kamarádka oči. Jako kdyby přesně věděla, co to znamená. No, všichni jsme si to jednou zažili.

"Je to složitý," řeknu neurčitě.

"To věřím," pousměje se Scarlett chápavě. Uvažuju, jestli jí neřeknu všechno, ale asi je dobře, že se vrací Tommy s Leem a Riffem. Tohle si zkrátka musím vyřešit sám. Nebo spíš se s tím smířit. Tady totiž už není co řešit. Adam mi podal jasné stanovisko a pochybuju, že by se něco změnilo tím, že se s ním Sauli rozešel.

Bylo mi u Cherryových dobře, ale Scarlett se dotkla otevřené rány, která zase začala bolet. O půl hodiny později jsem se omluvil, že půjdu domů. Svedl jsem to na let a nevyspalost. Scarlett mě nepřemlouvala, chápala to, ale taky mi při loučení dala najevo, že si o tom ještě promluvíme.

Až někdy po osmé večer jsem si zapnul mobil. Vypnul jsem ho v letadle a od té doby si na něj nevzpomněl.

Jen co naběhly všechny funkce, začal v pravidelných intervalech pípat. Dohromady mi přišlo jedenáct upozornění na zmeškané hovory. Osm z nich bylo od Adama, ty zbylé od Leviho. Chvíli jsem na displej zíral, než jsem se rozhodl zmáčknout "volat zpět". Samozřejmě Levimu.

"Ahoj, nepřijdeš do klubu? Lidi se tu po tobě ptají," spustil na mě Levi bez jediného nadechnutí a šance pozdravit ho taky. Že jsem se vůbec snažil.

"Nikam nejdu, nezlob se. Půjdu brzy spát," odmítnu. Sice to zní víc než lákavě, lidi v našem klubu jsou super, ale vidět je můžu i zítra.

"Tys nespal?" zhrozí se. Nějak se o mě začal v poslední době víc strachovat. Určitě kvůli Adamovi, abych nespadl do splínu.

"Spal, ale stejně jsem pořád takovej přetaženej. To z letadla mívám," vysvětlím mu.

"No tak jo, omluvím tě tam. Jo a několikrát mi volal Adam. Měl jsem vypnutý telefon, tak to zkoušel…"

"U mě taky," přiznám unyle.

"Měl strach." Cítím, jak se Levi do telefonu ušklíbl.

"Strach? Proč?" dělám hloupýho.

"Jestli s námi nespadlo letadlo. Oba jsme byli nedostupní."

"Aha," podotknu. Co bych k tomu taky mohl říct jinýho?

"Ptal se, jestli jsi v pohodě…" pokračuje Levi jakoby nic.

"Hm, co je od něj milý, co?!"

"Neptal se, proč jsme odjeli tak narychlo a bez jedinýho slova," dodá pohotově.

"No a?" že bych si teď stál na vedení pro změnu já?

"Nejspíš si moc dobře uvědomuje, proč jsme odjeli. Taky mu Sauli mohl dát přečíst tu smsku ode mě," polemizuje.

Kruci! Doufám, že to jednou skončí a hlavně co nejdřív. Tohle nesmyslné co když, kdyby a proč. Už teď jsem z toho otrávený a to je teprve začátek.

"Hm, ok," vydechnu neurčitě.

"Zavoláš mu?" zeptá se Levi netrpělivě.

"Proč?" Zas ta hloupá otázka.

"Protože volal i tobě, několikrát, tak by se to asi hodilo…"

"Řekl jsi mu snad, že je všechno v pohodě. Nemám důvod mu volat," odmítnu to kategoricky. Na druhé straně se udělá na chvíli ticho.

"Levi?"

"Ještě v noci jsi chtěl vystoupit z rozjetýho letadla," připomene mi tvrdě.

"Ano, to bylo v noci. Od tý doby se toho hodně změnilo," zabručím.

"A co jako? Zabouchl ses do někoho jinýho?" utahuje si ze mě. Ovšem není v tom ani náznak veselí. Spíš je na mě naštvaný.

"Už musím končit!" odseknu.

"Jasně, abys nepropásl večerníček…"

"Levi, už toho nech. Pokud teď dělám chybu, vyžeru si ji jenom já sám, ok?!" Vlastně se ho neptám, ale oznamuju mu to. Mohli by si se Scarlett podat ruce.

"Omlouvám se. To protože mi na tobě moc záleží. Jsi ten nejlepší šéf, co jsem kdy měl," vyzná se mi.

"Nejsem náhodou tvůj první šéf? Tohle je tvoje první práce po škole, ne?" Mazat med kolem pusy, to by se mu líbilo.

"No dobře, ale i tak si myslím, že lepšího šéfa už mít nebudu," posteskne si. Může se na něj člověk zlobit?

"Já vím, proč mě máš rád, protože ti všechno prominu. Respekt veškerej žádnej," postěžuju si. Takhle se špičkujeme ještě asi minutu, docela se při tom i zasměju, než se s Levim rozloučím společně se slibem, že zítra už do klubu dorazím.

Jakmile ukončím hovor, telefon mi opět vysvítí i další zmeškané, hlavně ty od Adama, protože je jich nejvíc. To abych na něj náhodou nezapomněl, pomyslím si ironicky.

Nebudu mu volat. Ví, co potřebuje vědět a na něco dalšího nemá nárok. Třeba na to, že mám zlomený srdce. Vlastně, myslím, že ví i tohle, jelikož právě teď se cítí stejně jako já. Oba se z toho vykřešeme, přece to nejsou naše první zklamání.

O měsíc později

Sutan

Nebudu lhát, celý uplynulý měsíc jsem se Adamovi vyhýbal. Myslel jsem si, že to bude snadné, ale on z nějakého nepochopitelného důvodu pořád toužil po mojí maličkosti. Ovšem dělal to tak nenápadně, že jsem málem několikrát i selhal. Bylo to prostě za minutu dvanáct. A donutil jsem Leviho, aby mi s mými úprky pomáhal. Naštvanější už na mě asi být nemůže, protože mu dělám čáru přes rozpočet. I v tomhle je totiž stejný jako Scarlett. Rád by mě a Adama viděl jako pár. Jenže oni pořád zapomínají na to, že by to bylo jednostranný.

Adam se dostává ze Sauliho, řekl mi, že ho miluje, tak jak by mohl najednou milovat někoho jinýho? Už jenom z nějakýho přesvědčení a díky předsudkům na to nikdy nepřistoupí. Já a on. To je prostě nad jeho chápání.

Zkouší se mnou mluvit v klubu, ale já se většinou po vystoupení vytratím hned domů. Poslední týden mám pocit, že přece jen trochu polevil. Asi už pochopil, že potřebuju čas, jestli se má naše přátelství vrátit do normálu. Bohužel se na mě navalí jiná jobovka. Po jednom vystoupení na mě v šatně čeká člověk z Adamova managmentu, aby se se mnou domluvil na nějakém projektu. Je docela ukecanej, takže ještě dřív, než ho stačím z mýho budoáru vyhodit, oznámí mi toto: "Příští týden se koná Noc výrazných amerických hvězd, kterou pořadatelé letos pojali trochu víc teatrálně. Má to být barevnější, třpytivější a ulítlejší. Adam se nejdřív zdráhal, buduje si novou image dost tvrdě a nechce se mu moc vracet k té staré, ale výtěžek z celé akce půjde na nadaci, tak na to nakonec přistoupil. Rádi bychom, abyste se ujal jeho stylingu."

Na jazyku mě brní slůvko ne, jenže se stejného důvodu jako Adam ho nevyslovím. Bylo by to ode mě krajně nemorální. Leda že bych v tom termínu už něco měl, což nemám.

"Dobře," přikývnu. Právě jsem se asi upsal ďáblu.