Řetězová reakce 10.

Pár: AL/SA
Přístupnost: 18+

Adam

Myslel jsem si, že se toho ulítlýho galavečera nikdy nezúčastním, jenže Sutan mi nedal na vybranou. Jestlipak mu došlo, že jsem to spunktoval já osobně? Že jsem zlomil svou zásadovost a svolil k tomu, abych zase vypadal jako před pár lety, i když jsem se zařekl, že se to už nikdy nebude opakovat? Nerad dělám dvakrát stejnou věc a taky si myslím, že člověk by měl jít pořád kupředu, ohlížet se zpátky jen v případě, aby si vzal ponaučení ze svých chyb. Ne, že bych všechna svá minulá období tak vnímal. V praxi to znamená, že už se nechci vracet k make-upu, ne k tomu výraznému, co schovával můj skutečný obličej. Ale kvůli Sutanovi udělám výjimku. Nebude mě moct ignorovat a vyhýbat se mi, jako poslední měsíc. Už to fakt trvá moc dlouho.

Sutan

Noc před tím osudným dnem nemůžu spát. Kdyby šlo aspoň o chvilkovou záležitost, ale objednali si mě už od oběda. Nebudu líčit jen Adama. No, i to je k dobru věci. Mohl bych mít záminku tvářit se, že na něj nemám čas, pokud ho zrovna nebudu maskovat. Navíc musím být stoprocentně profesionální, takže neustále přemýšlím nad tím, jaké zvolím barvy, typ líčení, oblečení…

Snad mi dají někoho k ruce, v jednom člověku se to zvládnout nedá.

Připomíná mi to můj maturitní večírek, taky jsem byl před ním šíleně nervózní. Tajně jsem miloval kluka z naší třídy, Troye a chystal se, že mu to večer řeknu. Problém byl v tom, že Troy šel po holkách jako slepice po flusu, zkrátka ryzí heterák. Pořád jsem ve skrytu duše doufal, že až ho políbím, změní na svou orientaci názor. No, přestřelil jsem. Moje naivita toho večera dostala slušně na frak. Dal mi pěstí a odešel. Naštěstí to nikomu neřekl, i když mně to bylo víceméně jedno, protože už škola končila.

Díkybohu tohle mám s Adamem už za sebou. Pěstí mi sice nedal, ale jeho slova bolela možná ještě víc. Nemám v úmyslu to znovu zkoušet.

Po obědě tedy vyrážím do divadla, kde se má akce konat. Je jedno z největších v Los Angeles, pořádá se tu hodně ceremoniálů. Už jsem se tu na několika akcích taky podílel jako maskér.

Po příjezdu do divadla s velkou úlevou zjišťuju, že na to nejsem sám. Produkční mi hned po našem seznámení představuje rozkošnýho kluka jménem Andy, který bude též líčit. Napadne mě, že bych mu mohl Adama přehrát, jenže jakmile to navrhnu, produkční mě upozorní, že pan Lambert si vyžádal přímo mě, což zní dost podezřele. Přiznám se, že jsem nad tou nabídkou moc nepřemýšlel, spíš jsem byl naštvaný, že nebudu moct Adama ignorovat a v tom zápalu vzteku mě ani jednou nenapadlo, že by to celé mohla být past. Noc výrazných amerických osobností je poněkud pestrá párty. Což o to, Adam má takové rád, s jednou písničkou by na něčem podobném možná i vystoupil, ale nechat na sebe znovu po těch letech nanést několik vrstev make-upu, stínů a taky řasenku? Poslední rok to razantně odmítá. Co začal propagovat svoje třetí album, nedotkl se líčitel ani pohledem. Musí to být léčka a musí mu hodně záležet na tom, co si myslím, když se do toho nechal naverbovat. Jestli se dozvím, že je to pravda, ať si mě nepřeje!

První umělci přicházejí ve tři hodiny. Jsou to ti, co potřebují náročnější líčení. S Andym už jsme se dopředu dohodli na tom, kdo si koho vezme. Některé jsem totiž už líčil, takže vím, co jejich pleť vyžaduje. S oblečením nám pomáhá stylistka jménem Kim, Korejka, která se před deseti lety přestěhovala do států. Je neuvěřitelně talentovaná a s každým novým outfitem, jenž připraví, mně i Andymu vytře zrak. Má cit pro barvy i styly. Doplňky jsou její skrytá vášeň. Za pár hodin je z nás nerozlučná trojka. Vím, že se s těmito lidmi ještě uvidím, i když tady naše spolupráce začala i skončí.

Adam přijíždí v šest hodin. Tedy zhruba dvě hodiny před začátkem. Jeho první vystoupení, které obnáší vyhlášení jedné z kategorií, by se mělo uskutečnit asi deset minut po osmé. On sám je nominovaný v kategorii Výrazná mužská hudební osobnost někdy kolem deváté a dvacet minut na to bude zpívat písničku z nového alba. Před každým jeho výstupem, i když se na jevišti zdrží třeba jen pár vteřin, ho musím znovu upravit. Bude to hodně náročné a hektické, ale i to už jsem zažil a patří to k určitým výzvám, které potřebuju k životu.

Zrovna sedím v jeho křesle před zrcadlem, když ke mně ze strany přistoupí, takže si ho zprvu vůbec nevšimnu a pochopitelně se leknu.

"Ahoj Sutane," pozdraví mě a položí ruku na rameno. Cuknu sebou a vytřeštím na něj oči. Ve vteřině jsem na nohách.

"A-ahoj. Tak už jsi tady," zkonstatuju. Vyměníme si místa. Adam si sedne do křesla a zadívá se na svou tvář v zrcadle. Natočí ji na obě strany a přivře oči.

"Bude to trochu nezvyk," pozvedne jedno obočí.

"Pro jednou to vydržíš," ušklíbnu se. Ostatně sis to vymyslel ty sám, takže nemáš nárok na stížnosti, domyslím si v duchu. Musím se hodně držet, abych to neřekl nahlas. Už mám zase vztek.

"Jasně. Takže co se mnou provedeš? Budu mít na sobě kožený kalhoty, triko s flitrama a vypasovaný sako…"

"Jo, viděl jsem. Kim má dobrý odhad na to, co komu sluší," přikývnu. Při tom zvednu svou paletu barev a natočím ji na Adama. "Tohle, tohle a taky tohle," ukážu obráceným koncem štětce na tři různé barvy. Adam pokývá hlavou a zadumaně se kousne do rtu.

"To by šlo," souhlasí a já se pouštím do práce.

Musím se hodně soustředit, aby se mi nerozklepala ruka. Naposledy jsem se Adamovy tváře dotýkal před měsícem v Palm Springs, v mojí posteli. Myslel jsem si, že to bude jednoduché, zaměřit se na svou profesi, i v jeho případě, prostě nevnímat nic jiného, než že ho líčím, ale to bych musel ztratit paměť. Tedy všechny vzpomínky, které se vážou k našim společným intimním chvílím. Když mu nanáším na tvář podkladový make-up bříšky prstů, uvědomím si, kolik už jsme toho během našeho přátelství zažili. Nejedenkrát jsme se políbili, pohladili a bylo to jen v rámci kamarádských vztahů, nikdy jsme si z toho nic nedělali, až skutečný sex to zkomplikoval. Od té noci jeho tvář vnímám jinak. Všechno na něm vnímám jinak a asi bych ho už nikdy neměl líčit, protože i tohle rádoby profesionální dotýkání mi v kalhotách způsobuje pořádné peklo.

Na okamžik ruku odtáhnu, Adam pozvedne tázavě obočí.

"Nějakej problém?" zeptá se. Zavrtím hlavou.

"Ne, ne, jen zvolím míň agresivní odstín, jsi opálenej," zhodnotím jeho snědší pleť. I když se Adam opaluje spíš do červena, za čas jeho opálení zhnědne a všechny ty pihy pak nejsou tak výrazné, takže není nutné je tolik maskovat. Pokud jde ale o můj názor, já bych je nezakrýval vůbec, protože je miluju. Jsou jeho součástí a dělají ho výjimečným.

"Ok," špitne Adam. Nikdy se mi do mojí práce nepletl a nečekám námitky ani teď. Abych předešel dalšímu tělesnému kontaktu, vezmu si na make-up houbičku. Po zakrytí menších nedostatků a nanesení výsledné vrstvy, zafixuju make-up pudrem. Adam rychle zhodnotí mou práci a věnuje mi úsměv.

"Starý dobrý časy," povzdychne si.

"Občas si na ně vzpomenu," doplním ho.

"Už teď se cítím nesvůj a to jsme teprve na začátku," přizná.

"Jen ti nanesu na tvář pár barev. Tvoji osobnost, ani současný přesvědčení to nezmění. Na maškarní ses taky nechal nalíčit," připomenu mu.

"To je něco jinýho, tam se to očekává," protestuje.

"Tady přece taky a hlavně o nic nejde…"

"Víš, jak moc si zakládám na nové image, aby se hodila k mojí desce," pře se se mnou dál.

Chvíli dělám, že ho neposlouchám. Začnu mu malovat oči. Chci zkombinovat tři různé odstíny. Mimoto se nechci vyjadřovat, protože bych mu vyčetl Sauliho. On jediný totiž patří do minulosti, kterou už Adam jednou pohřbil a po čase zase oživil, navzdory svým prohlášením o tom, jak bychom měli jít všichni kupředu a neohlížet se zpátky.

"Budeš zpívat Ghost Town, ne? K tomu se to náhodou hodí," pokrčím rameny. "Nejdřív to nebudu přehánět. Na to vyhlašování to udělám decentní a pak to trochu zvýrazníme na to vystoupení, ok?" navrhnu.

"Tak dobře," přikývne svorně. Udělal jsem mu nabídku, která se neodmítá. Zvolil jsem kompromis, i když to pro mě bude pořádný zápřah. Na to výraznější líčení budu mít sotva dvacet minut. Mohl jsem ho udělat už teď, ale Adam by ohrnoval nos. Ještě že všichni ostatní umělci, které dnes večer líčím, jsou zticha a důvěřujou mi. Někdy mi ta jeho zásadovost leze vážně krkem.

Chvíli mlčíme. Já pracuju, on se řídí mými pokyny. Občas se na mě podívá, ale jsou to rychlé pohledy, jako kdyby to udělal nerad. Promluví asi až po pěti minutách, skoro se jeho hlasu leknu.

"Vyhýbáš se mi."

A je to tady!

"Jako ty mně," zkonstatuju.

"Já tobě?" podiví se.

"Uhýbáš očima," vysvětlím mu. Adam se na mě sice podívá, ale za pár vteřin zase sklopí pohled, protože to prostě nevydrží.

"Nechci tě znervózňovat při práci," hájí se. Mám sto chutí mu jednu vrazit. Nemusí mi připomínat, co k němu cítím, když on to tak necítí. Ponižuje mě to. Naštěstí se mi podaří včas nasadit lhostejnou masku.

"V pohodě. Nějak už mě to asi přešlo, pokud myslíš tamto," usměju se.

"Vážně?" povytáhne obočí. Kruci, důvod k další facce. Asi mu to začnu počítat a pak si to vyberu najednou.

Adam

Já snad blbě slyším, nebo co. Jeho to přešlo? Za měsíc? Vždyť dělal jak pominutej, abych mu uvěřil, že mě miluje. Takže jsem měl nakonec pravdu, že to bylo jen chvilkový pomatení smyslů. Od Palm Springs jsme spolu nebyli, nestalo se nic, co by to přiživilo, tudíž jeho rádoby city ochladly. Věděl jsem to. Měl velký kecy, protože si to chtěl zopakovat!

"Takže jsi mi v Palm Springs lhal," udeřím na něj. Sutan se zarazí.

"Hm… asi jsem to viděl v tu dobu trochu jinak," pokrčí jakoby nic rameny.

"A teď to vidíš jak?"

"Nijak."

"Já bych jenom rád věděl, jestli se mi budeš dál vyhýbat…"

Sutan

Nevím, jestli byl dobrý nápad, zvolit tuhle taktiku. Nepřestal jsem Adama milovat, ale momentálně je pro mě podstatnější, aby už to proti mojí osobě nemohl nikdy použít.

"Měl jsem moc práce," zalžu. Adam se na mě zadívá trochu dýl než předtím a tentokrát to nevydržím já a uhnu dřív. Těžko říct, jestli mi uvěřil. V duchu se uklidňuju, že mu říkám jen to, co chtěl vždycky slyšet. Dělalo mu problémy, poslouchat moje vyznání, tak se mu to snažím udělat snazší.

"Když to říkáš," mávne rukou.

"Můžeme jít příští týden na oběd," navrhnu. Samozřejmě to těsně před tím zruším, jen ať teď vidí snahu. Třeba mi dá s těmi otázkami konečně pokoj.

"Tak fajn, to beru," přikývne. Já ho napodobím a znovu se pustím do líčení. Opravdu se potřebuju soustředit.

Za hodinu jsme hotoví. Chvíli nato přijde produkční se speciálním oznámením. Vypadlo mu jedno číslo a potřebuje ho něčím nahradit, tak navrhne Adamovi, aby přidal ještě jednu písničku. Zatímco se domlouvají na výběru, já se jdu věnovat další osobnosti.

Adamovo neplánované vystoupení sleduju v zákulisí, kde jsou velké plazmovky, které přenášejí obraz ze sálu přímo k nám. Hrozně mu to sluší. Vždycky jsem ho bral tak, že je make-up jeho součástí a měl jsem pravdu v tom, že mu neubírá na osobnosti. Naopak, dělá ji výraznější. Kochám se jeho přirozenými pohyby, jeho tancem i vyzývavými pohledy, které posílá mezi své fanoušky v hledišti a do kamer. Adam je odjakživa hvězda, co sem patří. Nikdy jsem o něm v tomhle směru nepochyboval. Co se týče osobního přístupu, tam jsem trochu na vážkách. Ale právě to jej dělá obyčejným člověkem. Dokáže nasekat ve svém soukromém životě spoustu chyb, stejně jako každý jiný, stejně jako já. I proto ho miluju, i když mi to trhá srdce.

Po písničce a bouřlivých ovacích se vrací do zákulisí. Čekám na něj hned za první dělící clonou, abych ho odchytil a mohl mu poupravit líčení, jenže Adam mě chytne za ruku jako první a odtáhne někam do tmy. Tam se na mě natlačí a políbí mě. Cítím z něj euforii, je v jeho dechu, slinách, má ji i na jazyku, kterým se dotýká toho mého. Jsem naprosto konsternovaný. Sauli na něj takhle čekával při koncertech a Adam to občas udělal i s ním. Jako kdyby potřeboval ventilovat ten adrenalin a pocit štěstí, že se mu právě něco povedlo. Představuje si mě jako Sauliho? Ale to by mě přece nelíbal tak dlouho… 

 

* * *

 

Sutan

Nevadí mi, že mě Adam sám od sebe políbil, spíš naopak, ale co se mi vůbec nelíbí, je důvod. Určitě byl v takový euforii, že si mě spletl se Saullim. Jakmile mi to jméno, na který už jsem do konce života nechtěl ani jednou pomyslet, bleskne hlavou, odstrčím od sebe Adama a pořádně vražedně se na něj zadívám.

"Co to má bejt?" vyjeknu.

"Pusa?" zamračí se Adam.

"A jako proč?" dám si ruce v bok. Snad pro to bude mít nějaký rozumný vysvětlení.

"Já nevím, prostě jsem to chtěl udělat, tak jsem to udělal. Odkdy ti vadí moje spontánnost? Vždycky jsi byl rád, když jsem dělal věci impulsivně," zabručí. Jeho skvělá nálada je pryč.

"Jo, ale proč to mám do prdele odnášet zrovna já?" nafouknu se. Hned na to vyrážím do šatny. On je mi pochopitelně v patách.

"Myslel jsem, že by tě to mohlo potěšit!" zavrčí těsně přede dveřmi. Než stihnu vzít za kliku, otevírají se a do cesty nám vstupuje asistentka Kim. Taková mladá nenápadná holka.

"Je mi to hrozně líto," začne se omlouvat. Ani jeden netušíme, na co naráží.

"Budu vám to muset strhnout z platu," objeví se těsně za ní i její šéfka.

"Co se stalo?" nechápu. Kim se na mě též omluvně podívá a ještě víc pak na Adama.

"Podařilo se jí v tom zmatku rozbít tvoje zrcadlo, Adame. Vyletěl jí z ruky kartáč na vlasy. Nabídla bych vám jiný stolek, Sutane…" otočí se zase na mě "… ale všechny jsou obsazené." Zakousne se provinile do rtu.

"Moc se omlouvám," ozve se znovu asistentka. A po ní už i Adam.

"Jakože se neuvidím?" zhrozí se. Už o vteřinu později mu ovšem na tváři hraje úsměv. "To je jedno, stejně mě bude Sutan jenom upravovat. Hlavně aby tady slečna neměla sedm let smůlu," podívá se na ni soucitně. Nejradši bych mu ten úsměv z obličeje smazal. Je jako mílius! Což on bohužel dokáže. A ještě si tím pokaždé všechny získá.

"I tak to nemohu ignorovat," založí si Kim ruce na prsou.

"To nějak vymyslíme," vetřu se do toho nakonec i já. Jedno zrcadlo ve své gáži ani nezaregistruju. A co víc, vypadá to, že budu té nešikovné asistentce ještě vděčný. Kdyby jen všichni tušili, co mám za lubem.

Než dorazíme s Adamem k jeho stolku, naběhne do šatny uklizečka, aby tu spoušť uklidila. Za minutu je hotová. Já mám ovšem v hlavě na prvním místě pořád to, co Adam řekl naposledy, než jsme se o té zrcadlové katastrofě dozvěděli. Myslel si, že mě tím polibkem potěší. Pokrytec! Nemůžu to přejít jen tak. Co si o sobě vůbec myslí? Že mě může líbat, kdy se mu zachce?

"Fajn, sedni si, trochu to poupravím," zatlačím ho do křesla. Jeho dobrá nálada je zpátky, zubí se na mě jako model na zubní pastu. Jen počkej, však ono tě to přejde.

"Takže to bylo špatně? Že jsem tě políbil? V poslední době mám vůbec pocit, že cokoliv udělám, je špatně," usmívá se dál, ačkoliv s tím ta slova vůbec nekorespondují.

"Na co konkrétního narážíš?" pozvednu obočí. Adam se zamyslí.

"Teď mě nic nenapadá, vlastně… třeba Sauli… Zdálo by se, že tě potěší, když se rozejdeme, ale ono je to asi úplně naopak. Začal jsi mě ignorovat ještě víc."

"Neignoruju tě, už jsem to říkal, nemám čas a ty a Sauli nejste můj problém, tos řekl zase ty. Samozřejmě mě mrzí, že ti to nevyšlo…"

"Tebe to mrzí?" vykulí Adam oči. A dost! Odmítám být vystavován jeho provokaci. O co mu krucinál jde?

"Jo, mrzí. Teď se laskavě nehýbej a hlavně nemluv!" poručím mu. Adam se ještě stihne nadechnout, ale můj rozkaz bere vážně, takže nakonec sklapne. Rychle si připravím potřebná líčidla a pustím se do práce.

"Udělám to teď výraznější, jak jsme se dohodli…"

"Nechci, abychom to zamluvili!" brání se.

"O něco jsem tě žádal!" zavrčím. Ten chlap nedokáže bejt zticha ani pět vteřin. Nebo jinak, když mluvit má, tak mlčí, a když…

"Tak promiň," mlaskne si dotčeně. Někdy je fakt jak malý dítě. Naštěstí mám od jeho upovídané pusy od té chvíle pokoj. Zatímco ho líčím, Adam hledí zarytě před sebe, jako kdybych tu ani nebyl. Za půl hodiny jsem hotový. Je to tak akorát, protože jen co odložím štětec na stůl, už ho volají.

Ještě si ho rychle prohlídnu a spokojený mu pokynu, že může jít.

"Musím s tebou mluvit," řekne mi netrpělivě. Přiznám se, že mám co dělat, abych se nezačal smát. Ne, musím být silný. Tohle dotáhneme do konce.

"Jo? A o čem?" kousnu se do rtu.

"Co je?" zachmuří obočí. To už vyloženě dusím smích.

"Pan Lambert, na scénu prosím!" vyzve ho znovu hlas v reproduktoru nad našimi hlavami. Díky bohu za něj, jinak už bych se vážně neudržel.

"Můžeme si promluvit pak…" jestli ovšem budeš ještě chtít, domyslím si v duchu. Za tohle mě minimálně zabije.

"Ok," řekne poněkud nejistě. Pak se rozběhne ke dveřím do zákulisí.

Adam

Od tý pusy jsem sbíral odvahu. Protože jsem ji veškerou vyčerpal právě na to, abych Sutana políbil. Bude hodně těžký, přesvědčit ho, že se za ten měsíc pár věcí změnilo. Že jsem měl konečně čas přemýšlet a při tom jsem dospěl k takovým poznáním, ze kterých by se nejednomu člověku zamotala hlava. A jestli to neudělám dneska, tak už k tomu zase hodně dlouho nebudu mít příležitost.

Po cestě k zákulisí míjím hodně lidí. Všichni se na mě dívají dost zmateně. Asi nečekali, že ještě uvidí Lamberta s make-upem na tváři. Vedle podia pak narazím na Kim. Mohl bych toho využít.

"Ahoj," pozdravím ji, abych na sebe upozornil. Otočí se a vytřeští oči.

"Adame?"

"Jo, jsem to já. To si na mně Sutan asi smlsnul," zašklebím se.

"No…" protáhne dlouze.

"Vy jste se tu skamarádili, že jo?" nenechám ji domluvit. Tohle je důležitější.

"Dalo by se říct," přikývne zdráhavě.

"A mohl bych tě o něco poprosit?"

"Určitě…" pořád působí vyjukaně. Škoda, že tu není žádný zrcadlo. Ale já Sutanovi věřím. Jen mám na obličeji hodně třpytek a počítám, že přidal i nějaký ornamenty, v těch se vyžívá.

"Adame, víš…"

"Mohla bys mu prosím tě říct, že to chci zkusit?" opět ji přeruším.

"Cože?" vytřeští oči ještě víc.

"Prostě mu tohle vyřiď, on bude vědět, co to znamená," vysvětlím jí.

"Jako přímo teď?"

"Jo, pokud je to možný. Čím dřív, tím líp!"

"Ok, jdu za ním hned. Ale ještě tam nejdeš, že ne?" kývne hlavou k jevišti.

"Za chvilku…" Kim se rozběhne pryč jako lovená gazela prchající před šelmou. Co je to se všema?"

Sutan

"Právě jsem za oponou potkala Jokera!" vběhne do šatny Kim, když si balím věci. Nikdo jí naštěstí nevěnuje pozornost, tedy kromě mě.

"Vážně?" ušklíbnu se. Korejka napochoduje až k mému stolku a dá si ruce v bok.

"To je nějaká sázka?"

"Sázka? Ne," pokrčím ledabyle rameny.

"Ale Adam je tvůj kamarád, ne? To ho tam necháš takhle jít? Před všechny ty lidi a kamery? Bude z toho poprask…"

"On je na to zvyklej," mávnu rukou.

"Já s tím nesouhlasím. Tohle se přece přátelům nedělá!" vyčte mi, což mě trochu dopálí.

"Kim, ty nemáš ani ponětí, o co tu jde. Nepleť se do toho!"

"A co když ti řeknu, že mi dal Adam pro tebe vzkaz? Možná nevím, ale tuším, taky se pohybuju v tomhle světě a bulvár mi není cizí. A tohle zavání pořádným průšvihem!" rozčílí se.

"Jakej vzkaz?" Že mám jít do prdele? To už vím dávno.

"Řekl doslova, že to chce zkusit," vmete mi do tváře.

"To neřekl!" na chvíli zapomenu i dýchat. A to zběsile tlukoucí v nitru mojí hrudi bude vyděšené srdce.

"Řekl, přísahám. Opravdu nevím, o co jde, ale vypadal při tom jako čerstvě zamilovanej chlap…"

"Neee!" chytnu se zoufale za hlavu.

"Rychle něco udělej, protože až uvidí, cos mu na tom obličeji způsobil, zabije tě. Já bych to tedy udělala," zadívá se na mě přísně.

Jestli mě tahá za nos, tak zabiju já ji, ale proč by to zrovna Kim dělala? Když o mně a Adamovi nic neví?

Rozběhnu se ke dveřím. Nemám šanci to stihnout, ale naděje umírá poslední.

Takže Adam to chce zkusit? Jak to, že tak najednou? A proč mi to neřekl už předtím? Že by se bál?

"Do prdele!" zanadávám si při běhu pod vousy. Po cestě potkávám nějakého chlápka, který mi mává.

"Moc se mi líbí vaše práce, pane Amrulle. Rád bych pak s vámi probral nějaké možnosti spolupráce," volá. A do háje, to je Ramesh Sippy, proslulý režisér bollywoodských filmů. Až uvidí Adama, bude po spolupráci. Věnuju mu strojený úsměv, ještě není všechno ztraceno. Bohužel přibíhám k jevišti přesně v okamžiku, kdy na něj Adam vstupuje. Velká plazma za plentou přenáší obraz, takže ho vidím přesně tak, jak ho snímají kamery. Já opravdu do poslední chvíle doufal, že ho lidi ze štábu takhle na pódium nepustí.

Slyším, jak to v sále zašumí. První reakce na Adamův vzhled. Pořád mám ještě naději, že se to v těch reflektorech aspoň trochu ztratí, Adam má zpívat svoje Ghost Town, jenže kytarový podklad v úvodu se k mému zděšení nekoná. Místo toho Adama osvětlí dva silné bílé boďáky a z druhé strany jeviště k němu slavnostně nakráčí moderátor se soškou v ruce. Předpokládám, že je to cena, která se tu dnes večer hromadně rozdává. Proč mi nikdo neřekl o tom, že to bude jinak?

"Dobrý večer Adame. Jsem si jistý, že dnes večer bude tou nejvýraznější osobností!" polichotí mu moderátor v klasickém černém kvádru. Vedle Adama působí skoro až nudně. No a mně je z jeho lichotky spíš smutno.

"Všichni se díváte na můj obličej. Počítám, že se na mně můj maskér, Sutan Amrull pěkně vyřádil," zasměje se Adam. Moc ti děkuju, Koblížku, teď už si nikde neškrtnu.

"To máte pravdu, ale nevypadá to vůbec zle," zhodnotí konferenciér moje dílo. Ovšem netváří se nijak valně, což se dá pochopit.

"Rád bych vám předal tuto cenu, než nám zazpíváte svůj nejnovější hit z vaší poslední desky. Je to cena za výrazný vývoj. A ten se Adamovi Lambertovi opravdu upřít nedá!" Poslední větu moderátor zvolá směrem k publiku, které začne zběsile plácat a křičet. Adam se klaní na všechny strany, vypadá tak směsně s tím Jokerem na obličeji, že se mi chce brečet a smát zároveň. Nikdy jsem nic tak podlýho nikomu neudělal. Přísahám, že je to poprvé a taky naposledy.

Když se obecenstvo uklidní, Adam spustí svou děrovačku. Nevynechá samozřejmě rodiče, přátele, ty bývalé i současné, LGBT komunitu a nakonec si nechá mě, což mě opět ochromí.

"Na závěr jsem si nechal výjimečnou a výraznou osobnost, díky které tu dnes večer jsem. Něco jsem mu vzkázal a chtěl bych k tomu dodat, že to myslím vážně. Pusinko, tohle je pro tebe a rozhodně to chci zkusit!"

Ó MŮJ BOŽE! Adam se musel zbláznit. Anebo jsem po tom trapasu omdlel a tohle celé se mi jenom zdá.

"Takže jsi ho nestihl," ozve se za mnou. Kim se postaví vedle mě, aby dobře viděla na obrazovku. Adam začíná zpívat, ale já to moc nevnímám, protože si v hlavě neustále přebírám jeho proslov. Řekl Pusinko, tak mě tu naší osudovou noc pojmenoval. Věnoval mi svou cenu a znovu prohlásil, že to chce zkusit. Do prdele, to si nemohl vybrat jiný místo a čas? To mu to nemohlo dojít aspoň o den dřív? Fakt super! Místo abych se radoval, že konečně dostal rozum, tak jsem bledý strachy, co mi udělá, až se uvidí na youtube. Většího smolaře svět neviděl.

Adam

Až se vrátím do šatny, musím se na sebe podívat v zrcadle. Tedy hned po tom, co si promluvím se Sutanem. Přece mu to nemohlo uniknout. Jsem zvědavý na jeho reakci. Bohužel po cestě do zákulisí míjím hned několik velkých plazmových televizí, které ze záznamu přehrávají moje vystoupení.

Když se uvidím, polije mě horko. Mám na obličeji nakreslenou masku Jokera z Batmana, kterou proslavil Jack Nickolson a po něm Heath Leader. Čekal jsem od Sutana cokoliv, ale tohle ne!

"Doufal jsem, že tě na to někdo ze štábu upozorní," promluví na mě opatrný Sutanův hlas za mými zády. Pomalu se otočím, protože prudký pohyb by mi asi zamotal hlavu a zatemnil mysl. A bůh ví, co bych pak udělal.

"Zesměšnil jsi mě před celým světem!" procedím mezi zuby.

"V sále se nikdo nesmál!" protestuje. Všimnu si, že má v ruce balík odličovacích ubrousků. Asi pro mě.

"Dej to sem!" vytrhnu mu ho. Pak zběsile vtáhnu asi deset kapesníčků najednou a přimáčknu si je na obličej.

"Já to udělám," nabídne se.

"Vůbec na mě nemluv. To jsi kamarád?!" štěknu. Přede mnou je chvíli podezřelé ticho. Mám zavřené oči, aby se mi odličovač nedostal i do nich, ale tohle mě donutí je otevřít.

"Nejsem!" zvýší Sutan hlas. Tváří se jak Bůh pomsty. "Moc dobře víš, že poslední dva měsíce nejsem tvůj kamarád. A pokud jde o tamto, co jsem ti předtím říkal, tak jsem lhal. Když někoho miluješ, sotva se toho za měsíc zbavíš. Takže si nech to svoje - myslím to vážně, protože nemyslíš. Ještě v Palm Springs jsi miloval Sauliho a najednou je to pryč? A abys věděl, tak jsem tou maskou uškodil spíš sobě. Nikdo mě teď nebude chtít zaměstnat!" Při posledních slovech mám pocit, že se rozbrečí. Takže nakonec za všechno můžu já? No skvělý!

"Kluci, uberte trochu volume, zahlídla jsem tu někoho od tisku," přistoupí k nám Kim, na kterou se Sutan v první chvíli podívá skoro vražedně. Hned mi dojde proč. Mluvila se mnou těsně před mým výstupem a nic neřekla. On na mě zkrátka přichystal tenhle kanadský žert, ale ve skrytu duše doufal, že nevyjde. Chuděrka moje travestitní, dobrosrdečná. Tohle je spíš na pomuchlování, než na facku.

Jak se tak na Sutana zadívám, plný nových pocitů, které jsem ještě před dvěma měsíci neměl, Kim si ode mě přebere chuchvalec odličovacích ubrousků i balíček a chopí se mojí očisty sama. Můj vztek je nadobro pryč, protože na člověka, do kterého jste zamilovaní, se nikdy nemůžete zlobit dlouho.

Ani když mi Kim otírá obličej, nespouštím ze Sutana svůj pohled. O on ze mě. Vidím, že má na kahánku. Tušil jsem, že mi to neuvěří.

"Sutane, já…"

"Ne, to je dobrý. Omlouvám se ti. A pokud jde o tohle, byl bych rád, kdyby to zůstalo jako doteď, aspoň nějakou chvíli," zamračí se. Hned na to náš malý hlouček opouští.

"Ty ho nezastavíš?" promluví na mě Kim. Pomalu jsem zapomněl, že je tam se mnou.

"Teď ne," povzdychnu si.