Přístupnost: 18+
Sutan
Večer
jsem na našem pokoji cítil trochu rozpaky. Levi se nejdřív choval
nadšeně, protože byl přesvědčený, že jeho plán vychází, když jsem se ho
ale zeptal na Sauliho, jakoby zmrzl. Že prý si ničeho nevšiml a že to
jen pracuje moje představivost. Něco v tom smyslu, že si ve skrytu duše
přeju, aby se Sauli zakoukal do někoho jiného.
Jak
jsem o tom pak začal víc přemýšlet, nakonec jsem uznal, že bude mít asi
pravdu. Maloval jsem čerty na zeď, jak se říká. Dal bych nevím co za
to, aby Sauli vyklidil pole, ale samozřejmě jsem si to nepřipouštěl.
"Napadlo
tě vůbec, že bys mohl být do Adama zamilovanej?" zeptá se mě Levi, když
opouští koupelnu. Dal mi přednost, takže já už ležím vykoupaný v
posteli. Zatímco on byl ve sprše, poslouchal jsem tekoucí vodu a
přemýšlel. A představoval si, jak jsem pod tou sprchou já s Adamem. Jo,
náhodou by to bylo moc hezký.
"Zamilovanej?" podivím se. Leda tak ve snu.
"No jo. Něco za tím být musí, když ti ten váš sex není lhostejnej," přihodí argument.
"Mně
jenom vadí, že na to tak rychle zapomněl," dušuju se. Láska v tom
zaručeně není, maximálně přátelská, ale to je snad v pořádku.
"A
řekl jsi mu to?" zajímá se Levi. To už leží v posteli vedle mě, deku
přitaženou až pod bradu, jakoby se styděl. Rychle si tu mumii shlídnu a
zakroutím nevěřícně hlavou. On mě vídá polonahýho skoro pořád. Třeba
když se v šatně převlíkám před představením.
"Naznačil jsem to," zabručím. Dopadlo to katastrofálně, dodám sám pro sebe v duchu. Od té doby jsem se o to už nepokoušel.
"Třeba
Adam není typ pro naznačování," pousměje se Levi soucitně. Kruci, fakt
nesnáším, když mě někdo lituje. Copak si to zasloužím?
"To
už je jedno," mávnu rukou. Nemá to smysl, vždyť já ani pořádně nevím,
co po Adamovi vlastně chci. Snad víc zájmu, nebo dokonce repeté?
"Nemyslím
si. Nedá ti to spát, ovlivňuje to tvoje chování. Nikdy bych do tebe
neřekl, že bys mohl odněkud utéct bez jedinýho slova," opět mi připomene
můj zbabělý útěk z klubu.
No co,
prostě jsem zpanikařil. Každýmu se to jednou stane. Neměl jsem ani páru,
jak se k Adamovi chovat. Chtěl by mě obejmout, možná i políbit a
utěšit, že jsem drag queen nevyhrál. Už jen ta vidina mě deptala, nešlo
tam zůstat.
"Neutekl jsem," ohradím se. Do očí se při tom ale Levimu nepodívám. Poznal by, že lžu.
"Obvykle
se mi díváš do očí," použije mou frázi. Nejradši bych mu za ten tón dal
jednu výchovnou přes zadek. Normálně si ze mě utahuje, drzoun jeden.
Naštěstí
tahle debata končí. Levi si mě ještě chvíli zaujatě prohlíží, než
řekne: "Dobrou noc," a otočí se ke mně zády. Za chvíli už pravidelně
oddechuje a já opět koukám do stropu.
Přesně
vystihl, co se teď u mě odehrává. Mám mizerný spaní a nálady střídám
jak ponožky. Ne nadarmo je můj asistent, ale momentálně si říkám, jestli
to není spíš na škodu, když mě tak dobře zná.
Adam
Nedá
mi to, abych nemyslel na Sutana a Leviho. Nabralo to hrozně rychlý
spád. Možná už spolu něco měli předtím, jen jsem si toho nevšiml a Suty
to asi nechtěl zakřiknout, tak o tom mlčel. Ale hodí se k sobě. Vizáží
určitě.
Tedy doufám, že Levi není
zlatokop, co by šel pouze po Sutanových penězích. Ne, na to rozhodně
nevypadá. Ale mohl by si něco udělat s obočím, má ho zbytečně hustý. A
taky jsem si šiml jednoho okousanýho nehtu na palci. Sutan si potrpí na
upravený ruce…
Zvláštní
je, že na Leviho nedostatky myslím ještě ráno. Spolu s další myšlenkou,
že bych si ho měl asi znovu pořádně obhlídnout, jestli je pro jednoho z
mých nejlepších přátel opravdu ten pravý. Však ono se na procházce
pozná, co je Levi zač. Až vytáhnu kluky do restaurace na snídani, nebo
na nějakou atrakci, uvidím ho i v jiným světle.
Sutan
Ráno
se probouzím s Leviho jednou nohou přehozenou přes můj bok a s vlastní
rukou objímající jeho pas. Kdybychom spolu chodili, považoval bych to za
dokonalý začátek nového dne.
Symbolicky
zakašlu, samozřejmě decentně, nechci, aby se lekl. Raději si nevšímám
své ranní erektivní indispozice, to budu řešit, až se dostanu do
koupelny.
Když se Levi nehýbe,
zakašlu znovu. Zkoumavě si prohlížím jeho spící tvář. Je víc než
roztomilý, je protě sladký a jednou nějakýho skvělýho chlapa udělá
šťastným. Při tom mě napadne, proč bych to vlastně nemohl být já. Kdyby
tu nebyly všechny ty nepříjemný okolnosti s Adamem, tak by v tom vůbec
nemusel být problém. Jenže jsem já ten skvělý chlap? Vždyť se ani
pořádně nevyznám ve vlastních citech, a jestli má Levi s tou mou
zamilovaností do Adama pravdu, tak by to bylo vůči němu nefér.
"To už je ráno?" zabrblá Levi rozespale.
"Nemusíš
ještě vstávat, drobku, jenom mě pusť a spi klidně dál," škádlím ho.
Myslím, že právě to oslovení ho nadobro probere. Vykulí na mě ty svý
velký kukadla a nervózně se usměje.
"Drobek
už je vzhůru nějakou dobu a odhaduju, že není sám, jen bych pro… ehm…
šéfova… ehm… nevybral jméno drobek, to bych si nedovolil," uculí se a
pak jeho pohled sjede kamsi dolů, ano, přesně k těm správným partiím a
já cítím, jak rudnu. V příští vteřině mě můj asistent políbí a bez
ostychu mi vrazí do pusy i svůj mrštný jazyk.
Moje
tělo reaguje naprosto přirozeně, snad i proto, že miluje výzvy. Víc se k
tomu druhému přitulí a pak ho pod sebou uzamkne. Jenže dřív než stačí
otočit klíčkem, ho druhé tělo odstrčí a ústa jeho majitele se nevinně
usmějí. Jako kdybych Levimu nabídl žvýkačku a on ji jen zdvořile odmítl.
"Jak
můžeme na Adama hrát, že mezi námi něco je, když jsme se ještě ani
nepolíbili? Bylo moc fajn, to napravit," ušklíbne se Levi a pak mizí z
postele rovnou do koupelny. Já zůstávám pořád na stejném místě, jen s
tím rozdílem, že pře chvílí jsem byl vzrušený a teď jsem zmatený a celý
moje tělo se třese. Musím si to konečně přiznat. Chybí mi chlap. Někdo,
vedle koho se ráno probudím a on mi řekne něco podobnýho, ne že mě
rovnou vyhodí z postele.
První
fakt, který asi nikdy nepřekousnu. To jak se ke mně Adam zachoval, když
ráno zjistil, že ležím vedle něj. Nevím, jestli mu to vůbec někdy
odpustím.
Levi
vychází po dvaceti minutách z koupelny, na tváři provinilý výraz. Asi
se mu jeho čin rozležel mezitím v hlavě. A já za tu dobu neudělal vůbec
nic. Dokonce jsem se ani nepohnul z místa.
"Omlouvám
se, nevím, co to do mě vjelo. Tvý rty byly tak blízko a ty víš, že máš
krásný rty, musíš to vědět…" ošije se. Jak se mám sakra soustředit na
to, co říká, když je oblečený pouze do osušky a po jeho bledý kůži ještě
stékají kapky vody? Na co že jsem to posledních dvacet minut myslel?
"Příště mě nech aspoň vyčistit si zuby," zamračím se. Tohle zchladí mě i jeho. Tedy doufám.
"Neměl
jsem pocit, že bys to potřeboval," zavrtí hlavou. Určitě kecá. Nikdo
nemá po ránu svěží dech a já jsem ještě ke všemu kuřák. I když si před
spaním zuby vyčistím, ráno cítím v puse zkrátka divnou pachuť.
"Jasně," utrousím nevěřícně a Levi přivře oči.
"Ok,
ale není to nic hroznýho, jak jsem se bál," připustí, než si ke mně
sedne na kraj postele. "Někdo mi nedávno říkal, že nemám věřit filmům.
Jak se tam vždycky ráno líbaj a vypadá to romanticky, že ve skutečnosti
to takhle není. Podobný je to i s tím, jak člověk po ránu vypadá. Ve
filmech je po probuzení ženská rovnou nalíčená, žádný pytle pod očima…
Ještě jsem neměl příležitost to zjistit," pokrčí rameny.
"Zjistit co?" zhrozím se. Levi se pousměje.
"Že
ten co mi tyhle věci říkal, to zbytečně nefoukl. Nevidím nic špatnýho
na ranním polibku, a pokud jde o tebe, vypadáš naprosto dokonale i s
pytlema pod očima."
"Tak to díky," povzdychnu si. Levi to ale vezme jako výzvu a nakloní se ke mně blíž.
"Nemáš
zač, šéfe." Poté mi nabídne svoje rty a já je úplně konsternovaný
přijímám. Tu banalitu s ranním dechem, kterou jsme doteď řešili, pouštím
okamžitě z hlavy a co víc, jsem to já, kdo první zvedne ruce, aby si
toho druhého přidržel u sebe. Levi mě po několika vteřinách napodobí,
ale cítím, jak si neustále udržuje odstup. Po dlouhém polibku, delším,
než byl ten první a také hlubším, se na mě podívá zastřeným pohledem a
promne si rty, jako kdyby si moji chuť potřeboval rozmazat úplně všude.
"Nevím, jestli je to dobrý nápad," zašeptám. Už takhle mám v sobě zmatek.
"Přísahám,
že toho nezneužiju, ani si od toho nebudu nic slibovat. Chci jenom,
abychom naše role hráli přesvědčivě," vysvětlí mi. "Adam mě bude
sledovat. Jsi jeho přítel, musí si ohlídat, jestli vybral dobře," dodá
laškovně. Pak se odtáhne a naštěstí si sebou vezme i nebezpečně svůdné
teplo, které by mě dokázalo velice rychle zviklat k dalším krokům. Jeden
z nás musí být ten rozumnější.
"Tak
dobře, sehrajeme na něj divadlo. Ale pokud se nějak neprojeví, tak toho
po dovolený necháme," navrhnu. Vím, že jsem s tím souhlasil už večer
předtím, ale to se ještě nepočítalo s tělesným kontaktem.
"Ty
jsi tu šéf," přikývne Levi a následně ještě zasalutuje, aby mi dokázal,
že si plně uvědomuje svou pozici. Musím uznat, že někdy je fakt
vtipnej.
Zrovna když se chci
zvednout, že půjdu taky do koupelny, začne mi na nočním stolku vyzvánět
mobil. Všechno se ve mně sevře, jakmile spatřím na displeji Adamovo
jméno.
"Jo?" zahlásím do mobilu. Levi pozvedne obočí.
"Cože?
Výlet? No… tak jo," pokrčím rameny a podívám se na svého nového
spolupachatele. "V kolik?" Adam z nějakýho nepochopitelnýho důvodu
vymyslel rande ve čtyřech a ještě na celý den. Než se rozloučí, oznámí
mi, že za půl hodiny máme být v recepci.
Pokládám telefon zpátky, to už se Levi tváří víc než netrpělivě.
"Co se děje?"
"Za
půl hodiny máme být v recepci. Prý půjdeme společně někam na snídani a
pak vás tu chce Adam provést. Hlavně tebe a Sauliho, protože jste tu
ještě nebyli," vysvětlím mu.
"Takže
společný rande? No super," rozzáří se Levi a hned se běží připravit.
Asi v tom vidí skvělou příležitost, Adama trochu poškádlit a hlavně
vyzkoušet. No nevím, já z toho mám smíšené pocity, ale třeba to jenom
zbytečně moc řeším.
Na
snídani nás Adam bere do nedalekého bistra, kde dělají skvělý lívance.
Pamatuju si ten podnik, byli jsme tam spolu při minulý dovolený.
Ještě
když dojídáme první várku lívanců s malinovou polevou, pořád mám před
očima Adamův pohled, když jsme s Levim dorazili do recepce ruku v ruce.
Levi mě za ní chytil těsně před tím, než jsme vystoupili z výtahu.
Adamova
prvotní reakce se projevila rozšířenými zorničkami. Bohužel něco
takovýho nemá šanci skrýt, se svýma světlýma očima. A i na tu dálku jsem
to krásně viděl. Když si to uvědomil, snažil se to zamaskovat tím, že
natočil tvář k Saulimu a políbil ho na spánek. To pro změnu nevonělo
mně. Tedy nevím přesně, jestli Adamovi naše spojené ruce vadily. Mohl to
být taky šok, že jsme do toho praštili tak brzy. Prakticky hned po
příjezdu do Palm Spring.
Hlavně si
to nesmím moc malovat. Levi má bujnou fantazii a je schopný tím nakazit i
mě. Adam mi dal jasně najevo, že se k té naší noci už nechce vracet,
takže všechny ty zmatené pohledy a poněkud teatrální vstřícnost vůči
Saulimu jsou určitě normální. Nechce zkrátka zůstat pozadu, když se k
sobě s Levim tak máme.
Přiznám
se, že jsem zvědavý, jak tenhle den dopadne. Když mi to Adam zavolal,
nebyl jsem dvakrát nadšený, ale na druhou stranu jsem rád, že s ním
prožiju aspoň nějaký čas. Při odletu z LA to totiž vypadalo, že ho celou
dovolenou neuvidím. Docela by mě zajímalo, co ho vedlo k tomu, aby
procházku po Palm Springs zorganizoval. Ještě takhle narychlo. Adam
nikdy nedělá nic zbytečně.
* * *
Adam
Spojený
ruce, fajn. Zamilovaný pohledy, super. Levi by mohl být pro Sutana tím
pravým. Slíbil jsem si, že ho pořádně prověřím, ale možná to ani nebude
potřeba. No uvidíme, máme ještě celý den před sebou.
Snídaně
probíhá v uvolněném duchu. Mám tendenci se nacpat k prasknutí, jak jsou
ty lívance úžasný. Počítám, že za dovolenou určitě něco přiberu, co pak
budu muset pracně shazovat ve fitku. A Sutan mě opět nazve Koblížkem a
tentokrát k tomu bude mít i důvod. Pokud ovšem ještě někdy dovolím, aby
mezi námi došlo k činnosti, při níž mě Sutan tímhle nelichotivým jménem
nazval. Naštěstí to nemám v plánu, a jak se zdá, ani Sutan ne.
"Co máme na programu dál, zlato?" zeptá se mě Sauli. Sutan i Levi zpozorní, doteď si všímali víc sebe, než nás.
"No, já si asi odskočím a pak vám to prozradím," ušklíbnu se a začnu se zvedat od stolu. Překvapí mě, že Sutan udělá to samé.
"Taky
musím. Levi, objednej mi prosím ještě kávu," požádá svého asistenta.
Nejdřív to působí jako rozkaz od šéfa, ale ten dojem je okamžitě pryč,
když se Sutan k Levimu skloní a pohladí ho po tváři. Nakonec mu dá
pořádnou pusu, až mě z toho zahřeje ve slabinách, protože oba zapojí
jazyky a je to taky náležitě vidět. Přiznám se, že už jsem dlouho na
vlastní oči něco tak sexy neviděl. Jestlipak už spolu spali, napadne mě.
"Tak
jak? S Levim by to mohlo být na dobrý cestě, ne?" zkouším téma zavést
na toaletách, když si umýváme ruce. U mušlí jsem radši nic neříkal,
vlastně mi jednou ujel pohled k Sutanovi, ano, přesně tam, tak jsem se
po zbytek svého vykonávání potřeby srovnával se studem, který mi zbarvit
tvář do ruda. Jako kdybychom vedle sebe takhle nikdy nestáli.
"Jo,
vypadá to dobře. Co ty a Sauli? Dáte se znovu dohromady? Jestli se lidi
dozví o další společný dovolený, tak už tomu asi neujdete," říká mi
Sutan, zatímco si roztírá v dlaních mýdlovou pěnu. Líbí se mi, jak se
při tom prohlíží v zrcadle a občas mu oči uhnou k mojí tváři, působí to
tak sebevědomě. Ano, Sutan je ten typ člověka, který si to může dovolit.
Nikdy jsem nepochyboval o jeho kvalitách.
"Mám strach, že když se dáme znovu dohromady, tak se to zase podělá," přiznám se ke svým obavám. Sutan zvedne obočí.
"Ale na to docela riskuješ."
"Já
vím, jenže si nemůžu pomoct, Sauli je… Je prostě skvělej. Ani on se s
tím pořádně nesmířil, že jsme se rozdělili," pokrčím rameny.
"To je vidět," pousměje se Sutan.
Chvíli
zase nemluvíme, mám docela problém najít nějaké vhodné téma. Vlastně už
to nějakou dobu trvá, přibližně tak měsíc, co si v přítomnosti Sutana
připadám tak trochu divně a kolikrát nevím, co říct.
"Zrovna
mě napadlo, že jestli se budu takhle přejídat, tak si toho Koblížka
zasloužím," ušklíbnu se. Čekám podobnou reakci od Sutana, ale on se na
mě podívá téměř vražedně, až se mi zpotí dlaně. Co jsem řekl špatně?
"Tebe
to ještě nepustilo? Vysvětlil jsem ti, že to oslovení nemá s tvou
vizáží vůbec nic společnýho. To tě tak moc těší, vidět mě, jak se kvůli
jednomu hloupýmu slovu, co jsem řekl v zápalu vášně, trápím?"
"Ne, to určitě ne…" Kruci, asi jsem to posral.
"Co
bych měl ještě udělat? Jak to mám napravit, abys z toho neměl
mindráky?" pokračuje Sutan vzrušeně dál, jako kdybych vůbec nic neřekl.
"Jak
se zdá, máš z toho větší mindráky než já. Ale to jsem vážně nechtěl,
byl to vtip, žertoval jsem, aby řeč nestála," bráním se. Sutan vykulí
oči a mě polije další horko.
"Proč
musíš vymýšlet trapný vtipy, abychom se spolu mohli bavit? Snad jsme si
vždycky měli co říct," zvýší nepatrně hlas. Už dlouho jsem ho neviděl
takhle rozčilenýho.
"No, v poslední
době ten pocit nemám," vybafnu na něj. Chtěl jsem si to nechat pro
sebe, ale budiž, možná by měl vědět, na co myslím.
"Ale
proč to tak je? Tak si povídejme. Snad mi můžeš říct ještě něco o
Saulim, o tom jak probíhá vydání desky, jestli se chystáš na nějaký
koncert…" vyzve mě netrpělivě. Já se s ním ale o ničem bavit nechci,
připadám si trapně, ať řeknu cokoliv. I blbý ahoj, vypuštěný z mých úst,
podle mýho působí divně.
"Měli bychom se vrátit," otočím se ke dveřím. Sutan mě ale chytne za paži a otočí zpátky.
"Takže to není úplně v pořádku. Pořád na to myslíš, nedokážeš si se mnou normálně povídat,"
"O
čem to mluvíš?" zhrozím se. Sutan se krátce podívá ke dveřím a pak mě
chytne za boky a otočí zády k umyvadlu. Na okamžik se mi zastaví srdce,
ale pak začne bušit dvakrát rychleji.
"O
čem mluvím? Přece o nás. O tom, co se mezi námi stalo. Mám věřit tomu,
že tu Levi není náhodou? Že si tím něco nedokazuješ?" udeří na mě.
Jelikož jsem v pasti, hůř se mi dýchá. V týhle pozici se člověk těžko na
něco vymlouvá, horší je ale vědomí, že se vymlouvat musím. U Sutana
jsem to nikdy neměl zapotřebí.
"Co
bych si tím měl dokazovat? Chtěl jsem si užít tuhle dovolenou a napadlo
mě, že když pojede Sauli, měl bys mít sebou taky někoho."
"Takže
kamarádská výpomoc? Kdy se z tebe stal dohazovač, hm?" zavrčí Sutan.
Jeho dlaně stále drtí moje boky. Zadek mě bolí, jak ho mám přitisknutý
na ostrou hranu mramorového pultu. Nelíbí se mi tahle pozice, no, komu
by se líbila.
"Tak promiň, že jsem se snažil myslet na všechno. Víš, ono je těžký ti teď vyjít vstříc, když…"
"Když co?" štěkne Sutan. Sakra, přece jsem to nechtěl říct nahlas. "Co?" zaskřípe můj maskér zuby.
"Když
si tu epizodku mezi námi bereš tak k srdci," vyhrknu. Sutan na okamžik
vytřeští oči a dokonce mi pustí boky. Jenže pak dá ruce na desku, čím se
na mě ještě víc natlačí a já se musím zaklonit dozadu, abychom se
dotýkali co nejméně.
"Jak jsi k tomu došel? Protože mi to není lhostejný? Jestli tobě je, tak…"
"Takže
to přiznáváš," nenechám ho domluvit. Sutan pro změnu nenechá nic
dalšího říct mě, na férovku mi zacpe pusu svou a ještě přidá jazyk.
Doteď
jsem měl divný pocit, ale teď mám přímo absurdní pocit, nevím, jak
jinak ho nazvat. Moje ruce se zvedají, nejspíš chtějí Sutana odstrčit,
jenže to co si přeje moje hlava, se najednou změní v přesný opak. Obejmu
ho a pořádně stisknu. Můj klín rozbolí spalující touhou, přimáčknout se
na ten, jenž je u mě nejblíž, proto vyhoupnu zadek na desku a přitáhnu
si Sutana k sobě tím, že mu omotám nohu kolem boku. Pořád se líbáme,
naše jazyky se vzájemně hladí, dorážejí na sebe, s každým dalším
polibkem se absurdní pocit ztrácí, až ho nahradí ryzí vášeň. Alarmující
je, že to celé trvá sotva půl minuty. Tak málo mi stačí, abych se
přetransformoval na poddajnou loutku, které je nejlépe v Sutanově
náruči. Jestli to okamžitě nezastavím, dopadne to špatně.
"Ne!"
vydechne náhle Sutan do mých úst a odtáhne se. To jsem měl přece říct
já. "Omlouvám se," sklopí tvář i pohled a definitivně ode mě odstoupí.
"Máš pravdu, moc to prožívám. Asi už jsem moc starej na to, abych
podobný povyražení nechal jen tak plavat. Ale slibuju ti, že už se k
tomu nikdy nevrátím. Nechci nám zkazit dovolenou, promiň," konečně se na
mě podívá, ale pohled je to smutný a nejistý. Nikdy jsem ho nechtěl
vidět takhle, co mám sakra udělat?
"Suty, ty přece za nic nemůžeš, stalo se to, tak…"
"Jak
jsem řekl, už s tím nebudu otravovat. Musím za Levim, čeká na mě,"
zvedne jakoby ruku na pozdrav a rychle odchází z místnosti. Do prdele,
musel jsem být několik vteřin úplně mimo.
Sutan
Potřeboval
bych ještě jednu onu místnost, kam bych se mohl schovat a vyjádřit svou
zmatenost, šok a vzrušení tím, že se svezu po stěně k zemi. Bohužel
jediná toaleta je stále obsazena Adamem, takže mi nezbývá nic jiného,
než se pořádně nadechnout, zkoncentrovat své myšlenky do něčeho naprosto
neškodného a vyrazit zpět ke stolu. Ztráta nervů filmovým způsobem se
holt konat nebude.
Co
jsem to proboha udělal? Já ho políbil, i když jsem se zařekl, že už
svoje city před Adamem na odiv nikdy nedám. Jenže tohle je ještě horší,
než kdybych mu řekl, že jsem do něj zamilovaný!
Kruci, já do něj ale nejsem zamilovaný, to je jen Leviho teorie, utkvělá představa. Přece vím, co cítím…
Při
téhle myšlence se zarazím. Jsem už skoro u našeho stolu, když mi dojde,
že takhle se přece nemůžu posadit zpátky. Nedokážu se tvářit, že se nic
nestalo.
"Skočím si naproti pro
cigarety," oznámím Levimu a Saulimu a otáčím se k východu. Zdálo se mi
to, nebo působili vyděšeně? Jako kdybych je při něčem přistihl. No,
momentálně je mi to fakt jedno, právě jsem na toaletách zlomil Adama, a
kdybych to neukončil, tak to snad dotáhneme i do konce.
Proč
mě neodstrčil? Proč roztáhl ty svý zatraceně pěkný dlouhý nohy, abych
se k němu mohl dostat blíž? Pořád to cítím, jak se jeho penis mačká na
můj přes kalhoty, jak se ke mně tiskne celým tělem a zarývá mi prsty do
lopatek, jak mě líbá se stejnou vervou jako já jeho.
"Do
háje," zanadávám potichu, než stoupím do trafiky. Mám v náprsní kapse
bundy skoro celou krabičku cigaret a Levi mě viděl, jak si ji tam dávám.
Při nejbližší příležitosti mě určitě vyzpovídá.
Adam
Vím,
že se musím vrátit, ale nejdřív si dopřeju ještě pár vteřin, abych se
uklidnil. Mám v hlavě pořádný guláš. Většinou se dokážu ovládat. Co to
se mnou Sutan udělal, že jsem tak rychle podlehl?
Mířím k našemu stolu, srdce už se skoro uklidnilo a všimnu si, že Sutan chybí. Levi i Sauli se tváří nechápavě.
"Kde je Sutan?" zeptám se tak lhostejně, jak to jen v mém stavu jde.
"Šel si pro cigarety. Stalo se něco? Vy jste se pohádali? Vypadal rozčileně," začne se Sauli vyptávat.
"Ne,
nic se nestalo. Asi ho namíchlo, že tu nemají na záchodech fukar na
ruce, hrozně nerad používá ručník," zalžu. Krucinál, tohle přece nemůžu
nechat jen tak být. Najednou to chce Sutan odpískat, po tom, jak se po
mně před pár minutami vrhnul? Bože, vždyť já nevím, co chci. Myslel jsem
si, že už je to vyřízený, ta neplánovaná záležitost u mě doma. Přece
jsem to tak cítil, že bychom to měli nechat plavat a vrátit se ke svým
vlastním životům a možná i partnerům. Proto jsem vzal na tuhle dovolenou
Sauliho a taky Leviho.
Jestli měl Sutan pravdu, tak se asi zblázním.
Sedám
si vedle Sauliho, nemůžu se ale ubránit nutkání, neustále koukat ke
dveřím. Pak si všimnu, že Sutan stojí přes ulici u trafiky a pokuřuje.
Sám bych si jednu dal, i když jsem se zařekl, že už znovu nezačnu. Jídlo
už do sebe nedostanu, připadám si, jako kdybych si do krku soukal
kamení. Sauli mě chytne za ruku a políbí ji na hřbetě.
"Ještě
jsi nám neřekl, kam půjdeme po snídani," vyzve mě k tomu, co jsme
nakousli před mým odchodem na toaletu. Podívám se na Leviho, protože mi
přijde, jako kdyby si mě nějak víc prohlížel. Sklopí oči a pousměje se.
Za
mými zády najednou bouchnou dveře, tak se prudce otočím. Sutan nakráčí k
našemu stolu, tentokrát má ve tváři neproniknutelný výraz, ale místo
aby si sedl, tak chytne Leviho za zápěstí a vytáhne ho na nohy.
"Necháme
tu procházku na zítra, rád bych dnešek strávil jiným způsobem," přivře
na mě oči a pak je přesměruje na Leviho. V další vteřině vidím akorát
kmitající jazyky - ještě že jsme v Palm Springs, kde jsou lidi na něco
takovýho zvyklí - a jejich doširoka rozevřená ústa, která k sobě
neuvěřitelně dokonale pasují, až mě z toho polije horko a všechno uvnitř
mě se bolestivě sevře. O tři vteřiny později už Sutan táhne Leviho za
sebou k východu a v mé hlavě rezonují poslední slova, která řekl.
"Zaplať to i za nás, pak se vyrovnáme, dík."
Mám
hroznou chuť se zvednout a utíkat za nimi, jenže moje nohy jsou jak
zalitý v betonu, nemůžu se vůbec pohnout. Sauli mi neustále mačká ruku,
jako kdyby přesně věděl, co se na toaletách stalo a že teď víc než
milence potřebuju vedle sebe kamaráda, co to pochopí. Jenže takhle by to
přece být nemělo. Pokud něco tuší, musí začít žárlit. Vždyť mě pořád
miluje jako já jeho, nebo snad ne?
Do háje, jak se s tím mám vyrovnat? Jak se mám smířit s tím, že mě Sutan odmítl?
Žádné komentáře:
Okomentovat